Vycházky za pražskými stromy nejen pro seniory by Agentura Koniklec, o. p. s.

Aleš Rudl

Vycházky za pražskými stromy nejen pro seniory

Aleš Rudl

Vycházky za pražskými stromy nejen pro seniory

Agentura Koniklec, o. p. s.

Obsah Úvod �� 3 Památné a významné stromy ��4 Za nejmohutnějším a nejstarším platanem Prahy ��6 Za ústřední lípou republiky a dalšími pozoruhodnými stromy Petřína �� 12 Za starobylým platanem na Karlovo náměstí a dalšími „stromovými“ hrdiny centra města �� 20 Za památnými mamutími stromy Michelského lesa ��26 Za stromořadím studentů a dalšími pozoruhodnými stromy Modřan �� 31 Za prastarými duby bažantnice v Satalicích ��39 Za Miranovými duby a pozoruhodnými lípami Vinoře �� 44 Za hraničním dubem uhříněveského panství �� 51

Úvod Pražská příroda nabízí mnoho zajímavých míst a fenoménů. Důležitým prvkem jsou stromy, které jsou její nejvýraznější, nejdůležitější a nejkrásnější složkou. Staré a památné stromy mají neobyčejné kouzlo a již odedávna se těšily obdivu a úctě. Mnohdy nesou důležitá poselství či jsou svědky historických událostí. I mladší jedinci dostávají výsadbou do vínku odkaz, který mají připomínat dalším generacím. Například lípy republiky připomínají vznik Československé republiky. Tyto stromy se mohou stávat atraktivním cílem nejrůznějších vycházek. Památné a významné stromy nás mnohdy zavedou do pozoruhodných koutů metropole. Často jsou to skuteční hrdinové, před kterými bychom měli smeknout. Nejstarší památné stromy v Praze pamatují vládu Jiřího z Poděbrad. Řada dalších stromů je spojena s význačnými osobnostmi či byla vysazena na jejich počest nebo jsou krajinnými dominantami. Předložený soubor osmi vycházek je inspirací a zároveň praktickým návodem, kam je možné se za velikány vypravit. Tři vycházky jsou situovány v centru města, ostatní v širším centru nebo okrajových částech. Jednotlivé trasy a lokality byly voleny s ohledem na dobrou dopravní dostupnost veřejnou dopravou a schůdnost terénu. Délky vycházek jsou přizpůsobeny tomu, aby je zvládly absolvovat všechny věkové kategorie. Náročnost a bližší charakteristika je uvedena u každé vycházky samostatně. Vycházky jsou vhodné jak pro seniory, tak i pro rodiny s dětmi, školní mládež, ale i další zájemce. Vedení trasy je možné si vždy přizpůsobit. Trasy lze zkrátit a vydávat se pouze za jednotlivými stromy či je naopak prodloužit nebo propojit navzájem. Pro aktivní seniory je publikace zajisté vítaným průvodcem pro trávení volného času spojeného s pobytem na čerstvém vzduchu či objevováním nových lokalit v samotném centru Prahy. Publikace najde uplatnění i pro školy a dětské kolektivy, ale i širokou veřejnost. Každou vycházku je možné zkrátit, ale zároveň i prodloužit o další zajímavá místa v okolí. Přejeme vám příjemné procházky za pražskými stromy, ze kterých dýchá historie. Tyto dřeviny si právem zaslouží pozornost, úctu a ochranu.

Památné a významné stromy Za památné stromy jsou vyhlašovány mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí. Nejčastěji se jedná o dřeviny vynikající svým vzrůstem nebo věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované (nepůvodní) dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, připomínající události naší minulosti, nebo spojené s nejrůznějšími bájemi a pověstmi. Památné stromy vyhlašují dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, příslušné orgány ochrany přírody. V Praze je vyhlašovatelem památných stromů Magistrát hl. m. Prahy. Památné stromy jsou dle zákona označeny malým státním znakem České republiky. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Ošetřování těchto stromů je možné jen se souhlasem orgánu, který jejich ochranu vyhlásil. Každý památný strom má kolem sebe ochranné pásmo, v němž není dovolena žádná pro strom škodlivá činnosti. Příkladem může být výstavba, terénní úpravy, odvodnění, chemizace, ale i nadměrný sešlap. Návrh na vyhlášení stromu za památný může podat každý občan ČR. V návrhu adresovanému na příslušný úřad je zapotřebí uvést, o jakou dřevinu se jedná, kde se nachází a zdůvodnění návrhu. V České republice je vyhlášeno za památné stromy téměř 26 tisíc jedinců. V Praze roste aktuálně 202 památných stromů. Nejvíce jsou zastoupeny duby, kterých je zhruba 60 %, následují lípy s téměř 20 % a dále jasany, platany a jírovce. Mezi památnými stromy Prahy můžeme najít i buky, hrušně, jinany nebo tisy, sekvojovce a další. Mimo památné stromy (dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) můžeme najít při našich procházkách celou řadu dalších významných stromů.

Za významné stromy jsou považovány dřeviny, které jsou spojeny s důležitou událostí, s poselstvím určité historické skutečnosti nebo místa, na němž rostou. Mohou to být též jedinci nápadné velikosti nebo krajinné dominanty či zvláštní dendrologické taxony. Důležitost takového stromu může být posílena tím, že jeho význam je uznán určitou institucí (např. městským či obecním úřadem, zařazením do regionální databáze významných stromů, kartografickými institucemi, správami lesů atp.). Označení významných stromů závisí především na iniciativě obcí a městských částí či aktivních spolků a dalších nadšenců. Stabilní označení historicky významných stromů je v tomto ohledu klíčové, protože upozorňuje na důležitost onoho jedince a tato informace se pak předává dalším generacím. Mnohé významné stromy jsou čekateli na vyhlášení za památné stromy. Významné stromy Prahy jsou zařazovány do databáze významných stromů Prahy, která je umístěna na www.prazskestromy.cz. V současné době obsahuje více než 310 jedinců. Významné stromy, stejně jako ostatní dřeviny rostoucí mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa, jsou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, chráněny před poškozováním a ničením (§ 7 výše uvedeného zákona) bez ohledu na jejich druh a původ. Pokud významné stromy rostou v areálech kulturních památek či se nachází na území památkových rezervací a zón nebo v ochranných pásmech kulturních památek, požívají zvýšené ochrany dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Masarykova lípa na Pražském hradě je od roku 2013 zařazena v databázi významných stromů Prahy

Za nejmohutnějším a nejstarším platanem Prahy Poznejte monumentální platany Malé Strany, veliký dub červený a lípu připomínající Václava Havla.

Začátek vycházky: tramvajová zastávka MHD Národní divadlo Konec vycházky: tramvajová zastávka MHD Hellichova Délka a náročnost: 1,7 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině Povrch cest: trasa vede pouze po zpevněných cestách Počet památných a významných stromů na trase: 4 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně, je vhodná i pro rodiny s dětmi

Začátek této vycházky je v městské části Praha 1 u Národního divadla. K němu je možné se dopravit různými tramvajovými linkami č. 2, 9, 17, 18, 22 a 23 (zastávka Národní divadlo), které přijíždějí například od stanice metra B Národní třída a z dalších směrů. Od budovy divadla se vydáváme na most Legií (jdeme po jeho pravé straně ve směru na Malou Stranu). Na samotný ostrov se dostaneme výtahem, jenž vede přímo z mostu. Od výtahu jdeme rovně k severnímu cípu ostrova. Před námi mírně nalevo roste v travnaté ploše mohutný dub.

Dub červený na Střeleckém ostrově Dub je jednou z nejmohutnějších dřevin celého 2,5 ha velkého ostrova. Ze statného kmene s obvodem 3,5 m se postupně oddělují jednotlivé větve tvořící relativně vzdušnou korunu. První zmínky o ostrově pocházejí již ze 12. století. Vznikal postupně naplavováním říčního písku. Nejdříve měl podobu několika menších ostrůvků, mezi nimiž proudila voda, proto získal i pojmenování Malé Benátky. Později byl nazýván Trávník. V majetku řádu johanitů fungoval jako zahrada a ti jej prodali roku 1393 lékárníku Augustinovi. Od roku 1472 je majetkem Starého Města a v témže roce zde získali povolení pražští střelci ke zřízení střelnice. Tradice střílení „ku ptáku“, kdy střelci z luků a kuší mířili na dřevěnou hračku na vysokém bidle, byla nahrazena tradicí střílení „na ostro“ do terčů. Odtud se také vzal jeho dnešní název. V průběhu historie se ostrov často stával centrem společenských událostí. V roce 1882 zde probíhal I. všesokolský slet a roku 1890 se na ostrově poprvé v Čechách slavil 1. máj (Svátek práce). 7

Strom z čeledi bukovitých je původní v Severní Americe. U nás se pěstuje v parcích od 90. let 19. století. Dub na Střeleckém ostrově je výjimečný i tím, že patří mezi první výsadby tohoto druhu u nás. Zároveň je nejmohutnější dřevinou svého druhu ve středu města. Jeho stáří je odhadováno na 125 let. Své druhové jméno červený dostal podle charakteristické barvy svých listů na podzim. Od roku 2013 je zařazen v databázi významných stromů Prahy. Po prohlídce ostrova se opět vrátíme na most a pokračujeme na Malou Stranu. Na konci mostu odbočujeme vpravo a jdeme na ostrov Kampa, jehož středovou cestou ho celý procházíme. Ještě než se dostaneme k Lichtenštejnskému paláci, tak po levé straně nedaleko od cesty nás ohromí mohutný platan.

Platan javorolistý na Kampě Památný strom má robustní kmen nesoucí rozložitou do výšky protaženou korunu. Pro svůj exotický vzhled a nadprůměrný vzrůst (obvod kmene má přes 5 m) je oblíbený nejen u obyvatel Prahy, ale často si ho prohlížejí i zahraniční turisté. Samotný ostrov Kampa vznikl buď zanášením meandru řeky Vltavy a následným oddělením říčním ramenem, nebo byl oddělen uměle náhonem pro malostranské mlýny. Původní porosty tvořené náplavovými vrbinami se postupně měnily na ovocné sady. Již začátkem 16. století byly u mlýnů zakládány zahrady. Později byly scelovány na honosné šlechtické zahrady. Památný platan je pozůstatkem z bývalé Velíkovské zahrady. Tato část dnešního parku kdysi náležela k dnešnímu Lichtenštejnskému paláci a v roce 1741 připadla spolu s ním Barboře Kolowratové-Krakovské. Kolowratové tu po roce 1813 nechali rozmístit mytologické plastiky a vysadili vzácné rostliny včetně 8

našeho platanu. Koncem 40. a začátkem 50. let minulého století prošla Kampa velkými přeměnami, byly odstraněny zdi a ploty oddělující jednotlivé zahrady a urovnán terén, takže zanikla členitost bývalých zahrad a z původních porostů zůstaly pouze některé význačné stromy. Zřízen byl park, inspirovaný anglickým krajinářským stylem, s promenádními cestami podél řeky a Čertovky. Velikán působící na nás exotickým vzhledem byl obdivován již v minulosti. S láskou ho pozorovali Jan Werich a básník Vladimír Holan, kteří bydleli ve starém domě naproti stromu. Nepřehlédl ho ani jazykovědec a historik Josef Dobrovský, původní obyvatel zahradního domu. Zemřel však v roce 1829, tedy dříve, než tu velký platan začal kralovat. Dnes má v blízkosti platanu sochu z carrarského mramoru vytvořenou v roce 1902 sochařem Žďárským, která sem byla přemístěna z Vrchlického sadů v roce 1949. Od platanu pokračujeme dále kolem sochy J. Dobrovského, dostáváme se na dlážděné prostranství a u Werichovy vily zabočíme vlevo do Hroznové ulice. Po mostku přecházíme Čertovku a ocitáme se na Velkopřevorském náměstí.

eethovenův platan na Velkopřevorském B náměstí Náměstní dominuje památný platan, který zdvihá svoji korunu ze zahrady u velkopřevorského paláce. Monumentální platan je nejmohutnějším a nejstarším stromem svého druhu nejen na území hlavního města Prahy, ale i v rámci celé republiky se svým vzrůstem a estetickou hodnotou řadí na přední příčky. Obrovitý kmen má obvod bohatě přes 7 m. Samotné kosterní větve připomínají tloušťkou jednotlivé stromy. Podle pověsti byl zasazen už ve 12. století při příchodu řádu maltézských rytířů do Prahy. Ovšem pravda je taková, že mohl být vysazen nejdříve při barokní přestavbě paláce v letech 1725–1727, na které se podílel architekt italského původu Bartoloměj Scotti. Mladý stromek byl tehdy přivezen jako zvláštnost. Strom je druhem platanu javorolistého, který je křížencem platanu východního a západního. Ke zkřížení těchto druhů došlo kolem roku 1700 v botanické zahradě Kew Garden v Londýně.

Zajímavostí je, že platan je v průběhu své historie spojen s hudbou. Je nazýván Beethovenovým platanem. Vypráví se totiž, že pod ním rád sedával šestadvacetiletý Ludwig van Beethoven během svého několikatýdenního pobytu v Praze roku 1796. Od roku 1951 v paláci sídlilo hudební oddělení Národního muzea, které zde vybudovalo expozici historických hudebních nástrojů. Pak se pod stromem konala četná hudební a divadelní představení, známá jako Koncerty pod platanem. Strom je v této souvislosti zmiňován i v krásné literatuře, například v knihách Jindřišky Smetanové (Koncert pod platanem, Ustláno na růžích a pod nebesy). Dnes platan svojí statnou korunou zastřešuje známou ohradní zeď nazývanou podle legendárního hudebníka a mírového aktivisty Johna Lennona, kde jeho příznivci uctívají umělcovu památku. Stáří stromu je zhruba 290 let. Velikána si můžete prohlédnout celého, pokud je otevřena přilehlá kavárna, která má zahrádku přímo v zahradě velkopřevorského paláce. Z Velkopřevorského náměstí pokračujeme dále na Maltézské náměstí. Míříme k Nostickému paláci, kde sídlí ministerstvo kultury. Ještě než dorazíme k samotnému paláci, tak po pravé straně se zastavíme u Lavičky Václava Havla.

Lípa Václava Havla Strom připomínající našeho někdejšího prezidenta je součástí pamětního místa věnovaného Václavu Havlovi. Statná lípa má pěkně rostlý kmen, jenž nese kulovitou korunu. Je druhem lípy americké, která je nápadná velkými, až 20 cm dlouhými listy (má největší listy ze všech lip). 10

Prvního května 2014 na počest 10. výročí vstupu do Evropské unie byla odhalena „Lavička Václava Havla“ umístěná okolo lípy. Je tvořena stolečkem okolo kmene stromu s dvěma křesílky, která jsou zdobena havlovským symbolem – červenými srdíčky. Má sloužit k setkávání a dialogu v duchu životních postojů někdejšího prezidenta. S myšlenkou vybudovat pamětní místo věnované Václavu Havlovi přišel český velvyslanec ve Spojených státech amerických Petr Gandalovič. Ten oslovil architekta a designéra Bořka Šípka s žádostí, aby vytvořil veřejné umělecké dílo inspirované osobou a demokratickými ideály zesnulého prezidenta. Slavnostního odhalení se zúčastnili mnozí Havlovi blízcí a přátelé, třeba Ladislav Špaček, Martin Bursík, Dana Němcová a Jiřina Šiklová. Samozřejmá byla účast Dagmar Havlové a dorazil i Karel Schwarzenberg či tehdejší primátor Prahy Tomáš Hudeček. Lípa s posezením vyzývajícím k dialogu nebyla odhalena jen v Praze. Obdobné lavičky nalezneme na mnoha místech v Čechách i ve světě. Prostor je doplněn o vysvětlující tabulku. Lípa byla v roce 2015 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Od lípy pokračujeme do Harantovy ulice, která nás dovede do ulice Karmelitské, kde je tramvajová zastávka MHD Hellichova, kde naše vycházka končí. Na ní zastavují tramvaje s č. 12, 15, 20, 22 a 23, které jedou např. ke stanici metra A Malostranská či ke stanicím metra B Anděl nebo Národní třída.

Za ústřední lípou republiky a dalšími pozoruhodnými stromy Petřína Vydejte se na úpatí vrchu Petřín a uvidíte největší pražskou babyku, stromy spojené s Janem Nerudou, ústřední lípu republiky či obrovitý platan pamatující knížete Kinského.

1 2

Začátek vycházky: zastávka lanové dráhy Nebozízek Konec vycházky: tramvajová zastávka MHD Švandovo divadlo Délka a náročnost: 1,4 km (1,6 km při využití pouze zpevněných cest), 2 – střední náročnost, cesta místy prudčeji klesá, závěrečná část vede po rovině Povrch cest: trasa vede po zpevněných cestách (úsek mezi památnou babykou a Nerudovou hrušní po vyšlapané pěšině, avšak toto místo lze obejít po zpevněné cestě) Počet památných a významných stromů na trase: 5 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně, je vhodná i pro rodiny s dětmi, úsek mezi památnou babykou a Nerudovou hrušní může být po déletrvajících deštích hůře schůdný (úsek lze obejít po zpevněné cestě) 12

Začátek této vycházky je na Malé Straně na úpatí vrchu Petřín u stanice lanové dráhy Nebozízek. K dopravě lze využít lanovou dráhu začínající na Újezdu (ke stanici lanové dráhy je možné se dostat například z tramvajové zastávky Újezd). Od stanice lanové dráhy jdeme při pohledu z kopce vlevo a míříme k restauraci Petřínské terasy. Po levé ruce míjíme studánku Petřínku. Za budovou restaurace odbočujeme vpravo a na konci ohradní zdi se napojujeme na vyšlapanou pěšinu. Po pravé straně již vidíme mohutnou babyku, která roste nad malým rybníčkem.

Babyka v Seminářské zahradě

Javor babyka je jedním z velmi zajímavých památných stromů centra města. Dřevina často vytváří spíše keřové formace, zde se vyvinula ve statný strom. Mírně nakloněný kmen se rozděluje ve dvě hlavní větve nesoucí celou korunu. Ta je rozložitá a vzdušná s mnoha malými větvičkami. Masa živé hmoty vyniká zvláště při pohledech směrem na Pražský hrad. Jiný památný strom stejného druhu v Praze nenajdeme. Pod dřevinou se nachází malebný rybníček. Napájí ho prameny vody prýštící z nedaleké báze křídových sedimentů. Odmyslíte-li si na tomto místě ruchy velkoměsta, budete si připadat jako na venkově.

Seminářská zahrada, v níž se dřevina nachází, vznikla na místě rozsáhlé středověké vinice. V průběhu 18. století probíhala postupná přeměna vinice na ovocný sad. Zahradu získal v roce 1793 pro potřeby svých chovanců arcibiskupský seminář, podle něhož byla někdejší Karmelitánská zahrada přejmenována na Seminářskou. V držení semináře bohužel zahrada nevzkvétala. Neutěšený stav trval až do let 1912–1914, kdy byly podle návrhu Svatopluka Mockera (pozdějšího ředitele pomologického ústavu v Troji) vybudovány nové cesty a vysázeny ovocné stromy. V roce 1927 vykoupila zahradu pražská obec a v roce 1930 ji zpřístupnila veřejnosti. V úpatí svahu hned nad majestátním stromem se nacházel refektář. Na jeho místě dříve stála kamenná budova, jejíž založení je možné klást již do období 12. a 13. století, což odhalil archeologický výzkum provedený v roce 1996. V roce 1931 byl bývalý rekreační dům karmelitánů přestavěn na zahradní restauraci. Ta dostala název U Černého orla. V 80. letech 20. století objekt restaurace vyhořel a rekonstrukce proběhla společně s výše uvedeným archeologickým výzkumem. Obnovena byla i restaurace (pojmenovaná Petřínské terasy) s vyhlídkovou terasou, z jejíhož prostoru můžete pěkně pozorovat z výšky celou korunu stromu. Babyka má obvod kmene téměř 3 m a její stáří je odhadováno na 155 let. Pro další cestu lze pokračovat po pěšině sadem přímo dolů. Po 100 m dojdeme na asfaltovou křižovatku, kde po naší levé ruce roste stařičká hrušeň. Protože zdejší pěšina je příkřejší, lze se alternativně vrátit k pramenu studánky Petřínka, a pak pokračovat cestou dolů, která se nejprve přimyká k budově restaurace a potom pozvolněji směřuje k rozcestí, kde je naše další zastávka.

Nerudova hrušeň na Petříně Ve svahu těsně u křižovatky roste stařičká hrušeň. Statný kmen, jehož obvod měří bezmála tři metry, už poznamenal zub času. Kmen je uvnitř dutý a je možné skrz něj prohlédnout na druhou stranu. Avšak tvrdé houževnaté dřevo hrušně zaručuje jeho dlouhodobou stabilitu. Nevelká koruna působí malebně. Fotogenická dřevina, která vyniká zvláště při pohledech směrem na Pražský hrad, není hodnotná jen svým stářím, jež je odhadováno na 200 let. Hrušeň je spojována s básníkem Janem Nerudou, kterého zajisté pamatuje a byla po něm i pojmenována. Český spisovatel se narodil v roce 1834 na Malé Straně nedaleko odtud v dnes již zrušených újezdských kasárnách. 14

Rodiště uplatnil ve své literární tvorbě v Povídkách malostranských, jež jsou považovány za jeho vrcholné prozaické dílo. Vytvořil v nich obraz Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Hrušeň je nejkrásnější během dubna, kdy bývá obsypána záplavou bělostných květů. I v jejím okolí stromy pravidelně rozkvétají. Z původní středověké vinice se Seminářská zahrada postupně od 18. století přeměnila v ovocný sad. Hrušeň byla v roce 2013 zařazena do databáze významných stromů Prahy.

Od hrušně pokračujeme, díváme-li se na historické jádro města, vpravo dolů po asfaltové cestě. Scházíme petřínský svah a ještě před tím, než se přiblížíme k tělesu lanové dráhy, odbočujeme vlevo. Před námi se již otevírá pohled na pěknou lípu.

Ústřední lípa republiky na Malé Straně Košatá, rozložitá a pěkně rostlá lípa nese důležité poselství. Byla slavnostně vysazena dne 28. října 1968 při příležitosti 50. výročí vzniku Československé republiky. Dřevinu vysadili členové Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze. Byla to první dobrovolná organizace ochrany přírody u nás v čele s Otakarem Leiským. Aktéři současně iniciovali sázení zhruba tisícovky podobných stromů po celém tehdejším Československu. 15

Vzhledem k bouřlivému vývoji situace neměla lípa ani další tehdy vysazené stromy jednoduchý růst. Zásahem představitelů nastupujících mocenských sil byly některé stromy tajně vykopány nebo byly alespoň odstraněny pamětní desky připomínající výsadbu. V únoru roku 1970 byla tato lípa cíleně poškozena vandaly, ale zásluhou TISu (Svazu pro ochranu přírody a krajiny) byla zachráněna, jen se na ni tak trochu pozapomnělo. Lípa je „matkou“ všech dalších stromů republiky, které byly v tomto roce a dalších letech na počest výročí vzniku republiky vysazovány. Lípa byla v roce 2014 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Zajímavostí také je, že na prostranství před lípou se nachází fontánka s hrajícími si chlapci. Modelem pro sošky byli vnuci prezidenta T. G. Masaryka, synové Olgy Masarykové Leonard a Herbert Revilliodovi. Dynamická plastika dvojice chlapců, hrajících si s rybou, se šesti žabkami a dvěma ještěrkami byla umístěna na Petříně po rozsáhlé úpravě zahrad v roce 1949. Od lípy pokračujeme dolů, po pravé ruce míjíme sochu Jana Nerudy, přecházíme nadchodem těleso lanové dráhy a ocitáme se v blízkosti nástupní stanice Újezd. Pro další cestu odbočujeme vpravo a parkově upravenou plochou míříme k pomníku obětem komunismu. V blízkosti schodových stupňů pod cestou roste další významný strom. 16

Lípa Jana Nerudy na Újezdu

Lípa má rozložitou košatou trojúhelníkovitou korunu zaujímající čestné místo. Její poselství je však daleko silnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jak už název stromu napovídá, lípa nám připomíná významného českého básníka a novináře Jana Nerudu. Spisovatel se narodil 9. července roku 1834 na Malé Straně v újezdských kasárnách. V srdci Prahy žil a působil, což se promítlo i v jeho díle. Dřevina připomínající tohoto velikána byla vysazena na počest 150. výročí jeho narození. Vysadilo ji Studio přednesu Ústředního klubu školství a vědy ROH v roce 1984 v místech, kde stávaly kasárny. Lípa je označena žulovou deskou se základní informací. Samotný název Újezd je charakterizován jako statek nebo území, které lze ujezdit, zorat, obdělat, ale také pozemek, který je možné objet. Z uježděné cesty se zejména za Karla IV. stává živá ulice. Lípa byla v roce 2014 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Od lípy scházíme k tramvajové trati a jdeme vpravo směrem na náměstí Kinských. Na náměstí vcházíme branou do zahrady Kinských, kde je již od vchodu vidět monumentální platan.

Platan javorolistý v zahradě Kinských

Solitérní jedinec, který ohromí každého návštěvníka vstupujícího do zahrady, je nejmohutnějším památným stromem Prahy 5. Široce podsaditý kmen se relativně nevysoko nad zemí rozděluje v mnoho silných větví nesoucích obrovskou korunu. Strom je krásný po celý rok. Na jaře je nápadný rašícími listy, v létě je plný svěží zeleně a poskytuje stín, na podzim se jeho listy krásně zbarví. Zvláště v zimě vyniká jeho pěkná borka, lidově nazývaná kůra, která se odlupuje v tenkých oválných kusech a plátech, které zanechávají na kmeni a větvích světle žluté skvrny. I proto jsou platany často vysazovány v parcích. Ale jen některé mají to štěstí, že se mohou dorůst takovýchto obdivuhodných rozměrů. Historie platanu je úzce spojena z historií zahrady. Ta byla zřízena na místě bývalých vinic. Její výstavba započala již v roce 1825 po předchozím dílčím výkupu pozemků a byla budována až do roku 1861. V první etapě proběhla náročná část realizace zahrnující terénní úpravu úpatí Petřína, na které údajně pracovalo několik set dělníků. S budováním zahrady započal kníže Rudolf Kinský (1802–1836). Do jeho předčasné smrti byly provedeny první výsadby a mezi nimi byl zařazen i dnes památný platan, který je tak dosud živou připomínkou tohoto českého šlechtice a klidně může nést jeho 18

jméno. Pro úplnost ještě dodejme, že zahradu navrhl hospodářský ředitel Kinských František Höhnel, který též práce řídil. Dnes je zahrada jedním z nejhezčích krajinářských anglických parků v Praze. Zahrada patří mezi významná evropská krajinářská díla. Na informační tabuli před platanem můžete zhlédnout dvě dobové fotografie z roku 1927 a názorně porovnat, jak strom vypadal dříve a jak dnes. Poté je možné se vrátit na náměstí Kinských, kde je tramvajová a autobusová zastávka Švandovo divadlo, odkud jezdí tramvajové linky č. 9, 12, 15 a 20 například ke stanici metra B Anděl či Národní třída nebo ke stanici metra A Malostranská. Lze též využít autobus č. 176 jedoucí ke stanici metra B Karlovo náměstí.

Za starobylým platanem na Karlovo náměstí a za dalšími „stromovými hrdiny“ centra města Prohlédněte si velikána, který je živým pozůstatkem někdejší botanické zahrady na Smíchově, nejznámější památný strom Prahy či jinan, který je svým způsobem přerostlým bonsajem. 2

Začátek vycházky: tramvajová zastávka MHD Zborovská Konec vycházky: tramvajová zastávka MHD Botanická zahrada Délka a náročnost: 2,4 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině či mírně stoupá (pouze v úseku Jiráskovo náměstí – Karlovo náměstí) Povrch cest: trasa vede pouze po zpevněných cestách Počet památných a významných stromů na trase: 3 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně (poslední strom na trase je ve volně přístupném areálu Botanické zahrady Univerzity Karlovy, která je zpravidla otevřena od 8 h do 18 h (od dubna do srpna do 19:30), při chůzi v Resslově ulici je třeba dbát zvýšené pozornosti s ohledem na kolem projíždějící motorová vozidla. 20

Začátek této vycházky je na Praze 5 na Smíchově na tramvajové zastávce Zborovská. K výchozímu místu je možné se dopravit tramvajovými linkami č. 4, 5, 7, 10 a 16, které propojují levý a pravým břeh řeky Vltavy – stanice metra B Anděl a Palackého náměstí (stanice metra B Karlovo náměstí). Od tramvajové zastávky jdeme směrem k řece a na první křižovatce (řízené semafory) odbočujeme vlevo do Zborovské ulice. Ta nás dovede před Krajský úřad Středočeského kraje, před nímž se nachází Dienzenhoferovy sady, do kterých vedou naše další kroky.

Dub letní v Dienzenhoferových sadech

Parkovou úpravou procházíme do severovýchodního cípu, na němž roste památný dub. Strom nás na první pohled upoutá svojí krásnou a široce rozložitou korunou. Ta mu dává jedinečný tvar. Jeho větve připomínají mnoho dlouhých rukou, které se snaží dosáhnout co nejdál od kmene. Silný kmen s obvodem téměř 4 m se zhruba ve 2 metrech postupně rozděluje v mnoho dílčích větví, z nichž některé sahají až k hlavám návštěvníků procházejících kolem. Můžeme považovat za zázrak, že strom nebyl v minulosti nevhodně ořezán.

Strom je zároveň hrdinou. Přestože kolem něj vede rušná komunikace, je ve skvělé kondici. Na takto exponovaném místě by určitě nechtěl nikdo z nás stát zhruba 165 let. Velikán je považován za jedinou dosud živou připomínku někdejší botanické zahrady, jež zde dříve byla. Dienzenhoferovy sady o ploše 0,6 ha, jak je známe dnes, jsou v podstatě pozůstatkem někdejší botanické zahrady pražské univerzity. Ta vznikla na místě dřívějších zahrad v roce 1775. První ředitel Josef Mikan postavil nové skleníky, skalku a ochrannou hráz proti povodním. Uprostřed zahrady se nacházela budova posluchárny, směrem k Vltavě byl založen anglický park, zakončený Dienzenhoferovým pavilonem. Botanická zahrada patřila k nejbohatším ve střední Evropě. Na ploše 3,5 ha bylo soustředěno na 12 tisíc druhů a odrůd domácích i cizokrajných rostlin. V roce 1898 byla zahrada zrušena a přestěhována na druhý břeh Vltavy do míst dnešní univerzitní zahrady Na Slupi, kde naše vycházka bude končit. V roce 1899 započala parcelace v severní části území a současně výstavba nábřežních zdí, kvůli které byla botanická zahrada zrušena. Hromadnými protesty veřejnosti bylo dosaženo alespoň toho, že malá část zahrady zůstala zachována a byla přeměněna na městský park. V roce 1907 byl park přejmenován na Ferdinandovy sady. Vzhledem k jeho prohloubené vnitřní části byl rozšířen lidový název V Lavoru. Na původní funkci zahrady upomíná název ulice V Botanice. Roku 1920 byl park přejmenován na Dienzenhoferovy sady, podle autora tehdy zde ještě stojícího letohrádku. Od dubu se vydáváme na Jiráskův most a za ním míříme nahoru Resslovou ulicí kolem památníku hrdinů heydrichiády na Karlovo náměstí. Podchodem se dostáváme do parkově upravené plochy – výstup směr Ječná ulice a Novoměstská radnice. U výstupu z podchodu stojí před námi pomník Elišky Krásnohorské. Od něj jdeme vlevo a následně prvním chodníčkem vpravo se dostáváme do středu náměstí, kde nás v travnaté ploše upoutá neobyčejný platan.

Platan javorolistý na Karlově náměstí

Památný strom je malebným a působivým torzem. Jeho kmen již není uzavřený, ale má velkou, nápadně se rozevírající dutinu. Z kmene na jednu stranu směřuje téměř vodorovně nízko nad zemí silná větev ještě více umocňující celkový dojem. Platan je impozantní a živý, skoro až výtvarný objekt. Karlovo náměstí, na němž platan roste, vzniklo v roce 1348 při založení Nového Města a bylo ve své době největší v Evropě (dnes je stále největší v Praze). Ve středověku sloužilo jako trh s dobytkem, proto se nazývalo Dobytčí trh. Později byla jeho plocha většinou nevyužitá, křovinatá a blátivá. Na začátku 19. století se objevily záměry jej rozparcelovat a částečně zastavět. Zásluhou nejvyššího purkrabího hraběte Karla Chotka se však podařilo náměstí uchránit jako celek a částečně osázet stromy, především v jeho jižní části. V roce 1876 byl celý prostor přeměněn na park podle návrhu Bedřicha Wünschera. V letech 1884 až 1885 byl však nově upraven podle koncepce známého budovatele pražských zahrad Františka Thomayera. Roste tu řada zajímavých cizokrajných dřevin a památný platan patří mezi ně. Pochází zřejmě z výsadeb v „předthomayerovském“ období.

To, že platan můžeme ještě v dnešní době obdivovat, je zásluhou RNDr. Boženy Gregorové, CSc. Pod jejím vedením byla v roce 1975 vytvořena speciální vývojová skupina pracovníků při podniku Sady, lesy a zahradnictví zabývající se zkoušením a ověřováním různých technologií prodlužujících život stromů. Platan byl jednou z prvních dřevin, které byly těmito v té době novými metodami ošetřeny. Ještě na začátku osmdesátých let minulého století byly jeho větve svázány železnými obručemi a kosterní větve byly spojeny kovovými pruty zarostlými až do dřeva. V roce 1985 bylo přikročeno k záchranné „rekonstrukci“. Nefunkční a strom poškozující vázání bylo sejmuto a byl proveden zdravotní řez, při kterém byly odstraněny odumřelé větve. Pozornost byla věnována i velké otevřené kmenové dutině, která byla vyčištěna a natřena penetračním prostředkem. Mohutná spodní větev vytvářející zajímavý habitus byla u země podložena, aby se zabránilo jejímu zlomení. Z důvodu častého pobytu návštěvníků v těsné blízkosti stromu, vandalství, ale i z bezpečnostních důvodů byl v roce 2013 instalován kolem stromu ochranný plůtek. Zkušenosti ukazují, že svoji funkci plní výborně. Strom je více respektován a chráněn před neukázněnými návštěvníky. Stáří platanu je odhadováno na 170 let. Na jeho dřívější podobu se můžeme podívat na informační tabuli umístěné nedaleko stromu. Obcházíme platan a míříme k Ječné ulici, kterou přecházíme přes světelnou křižovatku. Jdeme jižní částí Karlova náměstí až k Faustovu domu. Následně zatáčíme vlevo do Vyšehradské ulice a podél tramvajové trati se dostáváme k Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

inan dvoulaločný v Botanické zahradě UK J v Praze Vcházíme do areálu botanické zahrady a po pár krocích odbočujeme vlevo ke vstupu do skleníků, kde roste pozoruhodný jinan. Strom je typický svým 24

silným podsaditým kmenem, nevysokým vzrůstem a kompaktní korunou. Vzhledem připomíná bonsaj. Jedinec je unikátním kultivarem jinanu dvoulaločného, pravděpodobně vyšlechtěného z převislého kultivaru ‘Pendula’. Původní označení kultivaru ‘Pragensis’ bylo roku 1996 pozměněno výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích na ‘Praga’. Historie výsadby tohoto samčího exempláře sahá do 19. století, tedy ještě před převzetí zahrady univerzitou. Ačkoli je mnoho spekulací a nadhodnocených údajů o jeho stáří, jeho věk se v současnosti odhaduje na 150 let. Vzhledem k tomu, že se některé exotické rostliny v botanické zahradě pěstovaly nebo pěstují po mnoho desítek let v květináčích (kde rostou pomaleji, u báze tloustnou, koruna je redukována), může být ještě o něco starší. Některé zdroje hovoří o nálezu zbytků sudu v jeho blízkosti, v něm mohl být pěstován. Mluví se i o jeho pravidelném tvarování v mladém věku, což mohlo dát základ současnému habitu. Zajímavostí je, že tento jinan inspiroval Jaroslava Foglara. V knize Stínadla se bouří jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti. Tento motiv autor čerpal právě z tohoto stromu, v mládí totiž bydlel v blízkosti botanické zahrady. Zdejší zahrada Na Slupi byla otevřena spolu s novými botanickými ústavy české i německé univerzity v roce 1898. Po prohlídce zahrady, kde je možné navštívit i skleníky, se vrátíme před její vchod, kde se nachází tramvajová zastávka Botanická zahrada. Na ní zastavují tramvaje č. 14, 18 a 24 jedoucí ke stanici metra B Karlovo náměstí či do Nuslí a Vršovic. 25

Za památnými mamutími stromy Michelského lesa Příjemná procházka lesním porostem za majestátními sekvojovci a velikým jilmem.

Začátek vycházky: stanice metra C Roztyly Konec vycházky: zastávka MHD U Labutě Délka a náročnost: 1,9 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině či mírně klesá Povrch cest: trasa vede po zpevněných cestách Počet památných stromů na trase: 3 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně, je vhodná i pro rodiny s dětmi.

Začátek této vycházky je v městské části Praha 11 u stanice metra C Roztyly. Od východu z metra se vydáme vpravo směrem k Michelskému lesu po žlutě značené turistické stezce. Té se budeme držet až téměř do konce naší vycházky. Do Michelského lesa jdeme po asfaltovém chodníčku. Michelský les tvoří severní část Kunratického lesa a bývá někdy nesprávně nazýván Krčský. Rozkládá se na území katastrů Michle a Chodov. Dříve bylo místo pro svůj vesnický ráz Pražany vnímáno jako výletní místo. Les byl cílem mnohých rodinných nedělních vycházek spojených s posezením na zahrádkách zdejších restaurací. Les i dnes slouží ke krátkodobé rekreaci obyvatel. Má spíše charakter lesoparku a je protkán značenými turistickými cestami navazujícími na Kunratický les. Pohodová cesta nás vede kolem restaurace Za větrem, která je v provozu od roku 1909. Zhruba 100 m za restaurací se nám po pravé straně otevírá louka s dětským hřištěm, kde dominují dva stromy.

Sekvojovce obrovské v Michelském lese

V bývalé lesní školce, jež před několika lety ještě fungovala a byla oplocena, rostou dva exempláře sekvojovců obrovských, které nápadně převyšují okolní porost.

Sekvojovec bývá nazýván mamutím stromem. Jeho domovinou je Kalifornie, kde dosahuje výšky až 100 m a průměru kmene ve výšce 130 cm až 12 m. Má chomáčovité větévky namodralé barvy. Kmen je dole nápadně ztlustlý a borka je červenohnědá, nehořlavá a odlupuje se v třásních. Listy má jehlicovité i šupinovité. Oválné šišky zrají dva roky. Stromy rostou poměrně rychle.

Dva sekvojovce v Michelském lese, ač nikdy nedorostou takových rozměrů jako je běžné v Kalifornii, jsou pro nás svým vzrůstem už nyní velice zajímavé a kolemjdoucí vždy upoutají. Zdejší stromy mají přísně kuželovité a pravidelné koruny. Povětrnostní vlivy zapříčinily, že jedinec blíže k Roztylům má špičku vrcholu zlomenou od větru. Proto jde i ve své vrcholové partii více do šířky nežli sousední jedinec. To však nic neubírá na jejich impozantnosti. Tyto dřeviny zde byly vysazeny lesníkem M. Kučerou v 60. letech minulého století. Zajímavostí je, že vyrostly přímo ze semen pocházejících z ratměřických sekvojovců. Ty rostou v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku. Tam je nechal vysadit hrabě Chotek jako třináctileté. Jejich stáří je zhruba 165 let a obvody kmene mají 535 a 555 cm. Jsou to nejmohutnější sekvojovce v Čechách.

Našim sekvojovcům je lehce přes 60 let, vzhledem k jejich mohutnosti jim však řada návštěvníků přisuzuje vyšší věk. Od sekvojovců pokračujeme stále po žlutě značené turistické stezce. Vcházíme do přírodní památky Údolí Kunratického potoka. Území je pod zvláštní ochranou od roku 1988. Hlavním důvodem k vyhlášení přírodní památky byly dobře zachované dubové a dubohabrové porosty na svazích morfologicky členitého území. Na skalách jsou také zbytky společenstva skalní stepi. Tyto lesy zde byly už za vlády Václava IV., který si tady nechal vybudovat Nový hrádek, aby sem mohl unikat před vladařskými povinnostmi a věnovat se lovu zvěře, své velké zálibě. V místech, kde se cesta mírně odklání vpravo, zpozorníme, a po pár krocích odbočujeme vlevo na širokou lesní cestu. Stále jdeme po žlutě značené trase, která nás dovede k rybníku Labuť. Okolí rybníka Labuť bylo na přelomu 19. a 20. století oblíbené výletní místo. Jezdilo se sem na rodinné nedělní vycházky. Na romantickém rybníku mohli výletníci uskutečnit i projížďku na loďkách. Proslulá byla i dodnes fungující restaurace U Labutě, kde v nedělním odpoledni k poslechu i tanci vyhrávala živá hudba. Pár kroků za rozcestníkem na jihovýchodním okraji rybníka roste napravo od cesty další mohutný velikán.

Jilm vaz v Michelském lese Památný jilm má neobyčejně dlouhý rovný kmen. Vrcholovou část stromu uzavírá vějířovitá koruna čnící nad okolní porost. Kmen s obvodem téměř 400 m pokrývá hluboce brázditá borka s výraznou sítí lišt. Zajímavé jsou také jeho listy, jejichž báze je nápadně asymetrická a zkosená. Strom je jediným památným jilmem v Praze a dosud úspěšně odolává houbové chorobě označované jako grafióza, kvůli které mnoho našich jilmů již z krajiny vymizelo. 29

Houba zamezuje protékání mízy cévami a způsobuje postupné odumírání větví. Houbu přenáší kůrovec bělokaz pruhovaný, živící se celulózou z mrtvého dřeva. První její výskyt v Evropě byl zaznamenán roku 1920 v Nizozemsku – odtud název Holandská nemoc. Jilm je dřevinou lužních a podmáčených lesů, a proto mu svědčí blízkost Kunratického potoka. Ten pramení poblíž vesnice Vestec ve Středočeském kraji a ústí do Vltavy v Braníku. Je dlouhý 14,8 km. Za dob Přemyslovců byl zlatonosný, ve 2. polovině 18. století se zde sbíraly sladkovodní perly a v 19. století, ale samozřejmě i předtím, sem táhly tisíce lososů, ostatně jako i do jiných pražských potoků. V údolí potoka převažuje olše, často s obnaženou spletí kořenů, roste zde i jasan, střemcha obecná, javor babyka, dub, habr a exotická metasekvoje. Na jaře nás potěší rozkvetlé sasanky, orseje, křivatce, dymnivky i plicníky. Na svazích najdeme doubravy, habrové doubravy, na skalních výchozech reliktní bory. Od jilmu se vrátíme ke břehu rybníka a zleva ho obcházíme. Následně odbočujeme vpravo, přecházíme Kunratický potok a již se ocitáme u autobusové zastávky MHD U Labutě. Z té se můžeme dostat autobusy č. 106, 138, 196 ke stanici metra C Kačerov či autobusem 193 ke stanici metra C Budějovická.

Za stromořadím studentů a dalšími pozoruhodnými stromy Modřan Procházka vám představí modřanskou Lípu republiky, Lípu Evropy, ale i Lípu 17. listopadu, Strom milénia, stromořadí studentů a starý památný dub.

4 5

1 2 3

Začátek vycházky: tramvajová zastávka MHD Poliklinika Modřany Konec vycházky: zastávka MHD Nádraží Modřany (MHD Obchodní náměstí) Délka a náročnost: 1,9 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině či mírně klesá Povrch cest: trasa vede po chodnících v klidné vilové čtvrti Počet památných a významných stromů na trase: 14 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně

Začátek této vycházky je v městské části Praha 12 v Modřanech. Výchozím místem je tramvajová zastávka MHD Poliklinika Modřany (linky č. 3, 17 a 21 jedoucí z centra města). Na místo se lze též dostat autobusy č. 117, 150, 157, 165, 190 jedoucích od stanice metra B Smíchovské nádraží nebo stanice metra C Kačerov či z dalších směrů) nebo Obchodní náměstí. Od zastávky podcházíme podchodem koleje a jdeme směrem k Sofijskému náměstí. Z podchodu jdeme vpravo prostřední asfaltovou cestou a míříme do středu zdejší parkové úpravy.

Lípa republiky v Modřanech

Jsme uprostřed zdejší travnaté plochy. Podíváme-li se vpravo, tak na malém návrší roste osamoceně pozoruhodná lípa, která je označena dřevěným sloupkem. Dřevina má rovný kmen nesoucí do výšky protáhlou symetrickou korunu. Její historie sahá do roku 2008. Byla vysazena k 90. výročí vzniku samostatného československého státu. Stalo se tak 23. října 2008. Lípu vysadil tehdejší starosta Petr Hána se svými zástupci, s představiteli Konfederace politických vězňů, Svazu Pomocných technických praporů a se zástupci Sokolské župy pražské. Zároveň tím byl oslaven Den stromů, který se u nás slaví od roku 2000 vždy 20. října. 32

Lípa je zajímavá i tím, že je potomkem památné Mikulovické lípy. Prastará lípa má v současné době obvod kmene 8,3 m a její stáří je odhadováno na 400 let. Roste u Mikulovic nedaleko Klášterce nad Ohří. Lípa republiky v Modřanech nese roub této své slavné „matky“, který byl odebrán v roce 1998 Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Stalo se tak v rámci projektu Záchrana genofondu památných stromů. Jeho předmětem je mj. výběr nejzajímavějších památných stromů u nás a jejich následné namnožení a udržování genové matečnice. Někteří potomci věhlasných velikánů jsou poté nabízeni k prodeji společně s certifikátem zaručujícím jejich původ. Lípa byla v roce 2015 zařazena do databáze významných stromů Prahy. U stromu je dřevěný sloupek s informační tabulkou. Prostřednictvím „chytrého“ mobilního telefonu je možné načíst umístěný QR kód či NFC čip a dozvědět se více informací o tomto stromu.

Lípa Evropy v Modřanech

Podíváme-li se z asfaltového chodníku vlevo, spatříme pod cestou lípu Evropy. Má krátký kmen, který se nevysoko nad zemí rozděluje v mnoho 33

větví tvořících celou korunu. Ta je protáhlá a zhruba trojúhelníkovitého tvaru. Lípa byla vysazena 9. května 2000 u příležitosti Evropského dne v Praze. Ten byl informačním dnem pro veřejnost ohledně otázek k tehdy se blížícímu vstupu naší republiky do Evropské unie. Nesl se i v duchu oslav 50 let od přijetí Schumanovy deklarace, jež je považována za počátek integračních snah Evropské unie. Strom vysadil tehdejší starosta Prahy 12 Petr Hána za přítomnosti dalších významných hostů. I tato dřevina byla v roce 2015 zařazena pro svoji hodnotu do databáze významných stromů Prahy. Rovněž je opatřena nejen stabilním označením, ale i sloupkem s dodatkovou cedulkou. Obě lípy rostou na ploše Sofijského náměstí, které vzniklo v roce 1979. Pojmenováno bylo podle hlavního města Bulharska. S touto zemí jsou svázány i názvy ulic v sousedním sídlišti u Píšovického lesa. Připomínají nám zajímavá místa, význačné postavy národně osvobozeneckého hnutí z minulého století, osobnosti z oblasti vědy či kultury i odpůrce fašismu. Sofijské náměstí je nejživějším prostorem Prahy 12 a dopravním uzlem. Mimo autobusů zde jezdí od 26. května 1995 tramvaje. Nepřehlédnutelný je velký obchodní dům, bývalý Prior, který je obklopen dalšími budovami plnými obchodů a služeb. Naše další kroky směřují k autobusové zastávce, odbočujeme vpravo a po několika schodech vcházíme vpravo do podchodu (alternativně lze přejít po přechodu pro chodce přes ulici Československého exilu). Jakmile vyjdeme z podchodu, hned před sebou vidíme nepřehlédnutelný dub letní.

Dub letní v Modřanech Statný dub je od roku 2001 vyhlášen za památný strom. Má rovný kmen postupně se rozdělující v mohutnou korunu. Jeho větve, rozložené do značné délky, směřují do všech stran, protože donedávna měl strom kolem sebe dostatek místa. Dub je pozůstatkem někdejší lokality Potočky. Ta se rozkládala od rozcestí ulice K Dolům s ulicí Dolnocholupickou a sahala až téměř k Modřanské rokli. Touto částí protékal Libušský potok, který napájel Rážův rybník s mlýnem. 34

V minulosti byly Potočky charakteristické bohatým stromovím. Rostly tu akáty, břízy, topoly, olše, modříny, borovice, smrky, lípy, kaštany a jeřabiny. Na louce u Dolů byly vysazovány vrbové pruty. Ty sloužily jako materiál pro výrobu košíkářského zboží. Libušský potok a Rážův rybník byly komunikační překážkou, rozdělovaly obec na severní a jižní část. Spojení obou částí bylo po první světové válce řešeno můstkem. V roce 1939 nechalo obecní zastupitelstvo provést regulaci Libušského potoka. V šedesátých a na začátku sedmdesátých let minulého století byl Libušský potok u křižovatky K Dolům s ulicí Dolnocholupickou překlenut. V osmdesátých letech bylo dokončeno zkanalizování a překlenutí Libušského potoka v celých Potočkách. Stromoví bylo vykáceno v roce 1979. Zbyl jen dnešní památný dub, který je cennou vzpomínkou na Potočky. Za zmínku stojí i to, že 30. dubna 1919 byly v obci slavnostně vysazeny lípy svobody, dvě z nich přímo v Potočkách. Ovšem i ty, vzhledem k rozšiřující se výstavbě, byly také pokáceny a dnes bychom je marně hledali stejně jako starou kovárnu, Rážův mlýn a dalších osm nejstarších domků postavených do roku 1850.

Pohled na dub před výstavbou v jeho okolí.

Ani památný dub to nebude mít v budoucnosti jednoduché. Těsně ho obklopila zástavba, ze které určitě radost nemá. Doufejme, že tak velký zásah do terénu v okolí stromu příliš neovlivní pohyb vody v půdě a strom bude i nadále nerušeně růst. Stáří velikána je odhadováno na 170 let.

Od stromu pokračujeme po chodníku podél ulice Československého exilu. Sofijské náměstí míjíme po pravé straně. Ještě než dojdeme k autobusové zastávce Tylova čtvrť, odbočujeme vlevo do ulice Povodňová. Na konci zelené plochy zatáčíme vpravo do ulice U Studny a hned na první křižovatce zatáčíme vlevo do ulice Klostermannova. Touto ulicí procházíme Tylovou čtvrtí, která vznikla za první republiky. Ještě před křížením s ulicí Lehárova roste v chodníku stařičký dub, který je pozůstatkem původního porostu. Je skutečným hrdinou, který úspěšně čelí civilizačnímu tlaku. Několik kroků za dubem odbočíme vpravo do ulice Lehárova a následně míříme vlevo do ulice U Modřanské školy. 35

Stromořadí studentů v Modřanech

Před námi je pozoruhodné stromořadí, které obcházíme po chodníku zprava. Mohutné stromy mají silné kmeny a většina bohatě rozložité koruny. V pravidelných rozestupech roste aktuálně 8 stromů. Okrajové dřeviny jsou druhem lípy srdčité, ostatní jsou druhem lípy velkolisté. Stromořadí lip bylo vysazeno v roce 1940 občany Modřan na památku 9 studentů popravených nacisty 17. 11. 1939. Připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. V roce 1947 byl nedaleko aleje směrem k základní škole TGM odhalen okrašlovacím spolkem v Modřanech pomníček popraveným studentům, kde jsou uvedena i jejich jména. Na konci roku 2014 byl u aleje instalován velký opracovaný valoun z vahlovické žuly připomínající poselství oněch lip.

Původně bylo vysazeno 9 lip. Protože v průběhu let jedna z nich odumřela, byla 13. listopadu 2003 dosazena dřevina nová. Ta není součástí aleje. Roste blíže ke škole v trávníku za širokou vyasfaltovanou cestou směřující ke vchodu školy. Dřevina je druhem lípy zelené, jež je nápadná na líci lesklými listy zakončenými zuby s krátkými osténky.

Strom milénia v Modřanech Při chodníku napravo od nás rostou další dva pozoruhodné stromy. Prvním z nich je Strom milénia. Statná dřevina má již relativně silný kmen, jenž zdvihá rozložitou korunu krásně se rozvíjející do všech stran. Lípu vysadil tehdejší starosta Petr Hána 19. dubna 2001. Podle modřanské kroniky se lípa stala symbolickou připomínkou toho, aby lidstvo při řešení všech velkých problémů nezapomínalo na své kořeny. Vstup do třetího tisíciletí nastal 1. ledna 2001. Proto byla lípa vysazena právě v tomto roce, aby mohla nést své poselství. V pozadí za lípou se nachází Základní škola T. G. Masaryka, jež byla otevřena v září roku 1938.

Lípa 17. listopadu v Modřanech Vedle rostoucí lípa s dlouhým rovným kmenem je rovněž významným stromem. Dřevina byla vysazena 16. listopadu 2009 ve 14 h. Stalo se tak v předvečer 20. výročí sametové revoluce, jež vypukla 17. listopadu 1989. Bohužel v roce 2013 byl strom poškozen vandalem. Nahrazení lípy novou proběhlo 23. října 2013. 37

Sametovou revolucí je označováno období revolučních změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi. Revoluce se označuje názvem „sametová revoluce“ pro svůj nenásilný charakter, kdy pro převzetí moci nebylo potřeba použít násilí či ozbrojeného boje. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli studenti napadeni Veřejnou bezpečností, byla revoluce provedena bez násilí a během státního převratu nebyl zmařen jediný život. Stromořadí studentů, Strom milénia i Lípa 17. listopadu jsou od roku 2015 zařazeny do databáze významných stromů Prahy. V blízkosti začátku stromořadí studentů je umístěn dřevěný sloupek s tabulkou, kde je možné se prostřednictvím „chytrého“ mobilního telefonu dozvědět o stromech více podrobností. Na konci aleje odbočíme vlevo do ulice Modřanská, kterou je to již jen pár kroků na Obchodní náměstí. Odtud jede například autobus č. 139 ke stanici metra C Kačerov či autobus č. 165 spojující Zbraslav a Jižní Město. Na dohled odtud je i tramvajová zastávka Nádraží Modřany (linky č. 3, 17, 21) a vlaková zastávka Praha-Modřany, odkud je možné se rovněž dostat do centra Prahy.

Za prastarými duby bažantnice v Satalicích Příjemná procházka za mohutnými lípami u kapličky a věkovitými duby v Satalické bažantnici.

Začátek vycházky a konec vycházky: zastávka MHD Satalická obora Délka a náročnost: 1,4 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině Povrch cest: většina trasy vede po nezpevněných cestách Počet památných stromů na trase: 7 Doporučení: po déletrvajících deštích může být část trasy hůře schůdná, trasa je vhodná i pro rodiny s dětmi

Začátek této vycházky je v městské části Praha-Satalice, která se nachází na severovýchodním okraji Prahy. Výchozím místem je autobusová zastávky MHD Satalická obora. Tam zastavuje autobus č. 201, který začíná u stanice metra C Nádraží Holešovice a končí u stanice metra B Černý Most. Lze však do něj přistoupit i u stanice metra B Rajská zahrada nebo metra C Letňany. Od stanice metra C Letňany lze využít i autobusovou linku č. 376.

Lípy u kaple sv. Anny v Satalicích

Přímo u autobusové zastávky se nachází barokní kaple sv. Anny, kolem které rostou čtyři mohutné památné lípy. Malá obdélníková stavba má jednu loď a pochází z roku 1714, pravděpodobně podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. K založení kaple se váže německy psaná pověst, kterou zaznamenal farář Josef Hlaváček v pamětní knize fary ve Vinoři. Praví, že za starých dob stávala na tomto místě pouze malá kaplička. Satalicemi vedla veřejná cesta, po které jednou projížděla hraběnka Šporková. Narodilo se jí zde dítě a z vděčnosti ke sv. Anně, kterou v tuto dobu uctívala, dala slib, že malou kapličku rozšíří a vyzdobí. To také splnila. Dnes je kaple kulturní památkou České republiky.

Lípy, které zde dnes rostou, byly vysazeny ve druhé polovině 18. století. V roce 2001 bylo vyhlášeno za památné pět lip. V noci z 30. června na 1. července 2003 došlo k pádu jedné z nich vlivem silného nárazového větru. Příčinou bylo vyhnití spodní části kmene. Po této smutné události následovala další revize stromů. Ty byly znovu odborně ošetřeny a výška korun byla snížena. Rovněž byly nainstalovány bezpečnostní vazby. V současné době můžeme obdivovat 4 lípy – tři z nich jsou lípy velkolisté a jedna je zástupcem lípy srdčité. Jejich obvody kmene jsou v rozmezí 300–560 cm a výšku mají až 24 metrů. Svojí mohutností krásně dotvářejí zdejší prostředí okolo kapličky. Na dobové fotografii na informační tabuli u stromů se můžeme podívat, jak lípy vypadaly dříve. Svým vzrůstem se tyto dřeviny řadí k nejmohutnějším lípám v Praze. Jejich odhadované stáří je 215 let. Od kaple se vydáme po žlutě značené turistické cestě ulicí Za Kapličkou směrem na západ. Po levé straně máme areál místní mateřské školy, po pravé ohradní zeď bývalé bažantnice. Po zhruba 100 m se nachází vstup do bažantnice. U něj je úvodní panel naučné stezky Vinořský park a Satalická bažantnice. Stezka nám zpestří část naší další cesty. Vstupujeme do bažantnice a jdeme po žlutě značené turistické trase.

Duby letní v Satalické bažantnici Po několika krocích v lesním porostu se před námi rázem otevírá palouk, jemuž vévodí tři památné duby. Historie zdejší bažantnice sahá až do období hraběte Prokopa Černína. Ten nechal za pomoci významného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1750–1786 zdejší plochy upravit a zalesnit. Vznikly tak barokní osnovy zámeckého komplexu VinořSatalice-Ctěnice. Měnila se však jejich vnitřní obsahová náplň. Od roku 1951 je obora v Satalicích zvláště chráněným územím. Hlavním cílem ochrany je zachování listnatého lesa, zejména starých stromů, jako biotopu vzácných druhů hmyzu. Společně s Vinořským parkem tvoří obora krajinářsky cenné území. Dominantní dřevinou palouku, na kterém se ocitáme, je mohutný čtyřkmen dubu letního. Ve 110 centimetrech od země má obvod 680 cm. Rozložitou a tvarem plochou korunu zvedá až do výšky 32 m. Vyhlášeny za památné 41

stromy jsou i další dva duby letní, které rostou v jeho blízkosti (obvody kmene 495 a 325 cm). Prostranství dříve sloužilo k výřadu zvěře a slavnostem zámecké společnosti. Pod dubem stával altánek, který zde byl postaven v roce 1953 při příležitosti konání okresních dožínek. A tak se na tomto místě dříve konaly pouťové zábavy a jim podobné akce. Nejmohutnější dub byl vysazen jistě už na počátku 19. století. Jako centrální strom připomíná původní osnovu barokního černínského panství. U stromu je umístěna informační tabule, kde je zachycen i zmíněný altánek. Dále pokračujeme užší pěšinou po žlutě značené turistické cestě. Při procházení lesním porostem můžeme spatřit ponechané dřevo, které je určeno k zetlení a na které jsou vázány chráněné druhy brouků a dalšího hmyzu. Následně se ocitáme na větší křižovatce lesních cest. Zvědavé oko návštěvníka zaručeně zaujme prastará jírovcová alej, která vede směrem na sever. Právě tato alej propojuje bažantnici s Vinořským parkem. Do aleje je možné nahlédnout. Naše další pozornost se bude soustředit opět na bažantnici. Na křižovatce zahneme vpravo a jdeme po lesní cestě, po níž rovněž vede cyklistická trasa A263. Procházíme po půlkruhu východním okrajem bažantnice. U cyklistického rozcestníku zahneme vlevo a opouštíme oboru a vcházíme opět do obce.

Zbyde-li nám ještě chvilka navíc, tak od cyklistického rozcestníku v bažantnici stačí udělat pár kroků rovně a po levé straně můžeme spatřit myslivnu. Objekt bývalé myslivny je součástí rozsáhlého zázemí vinořského zámku. Byla postavena nejspíše na počátku 19. století. Jedná se o přízemní budovu na obdélném půdoryse s jemnou klasicistní fasádou a dochovanými umělecko-řemeslnými detaily. Myslivna je kulturní památkou České republiky. V ulici K Radonicům se vydáme doprava a po pár krocích přijdeme ke kapli sv. Anny, u které jsme vycházku začínali. Zdejší lavičky vybízejí k odpočinku a lze tu tak příjemně strávit čas do příjezdu autobusu. Pokud by vás napadlo, jak Satalice ke svému jménu přišly, tak se uvádí, že jméno obce je odvozeno od staročeského sótat, což znamenalo do někoho strčit nebo udeřit někým o zem. Šlo tedy patrně o ves sótatů – rváčů.

Za Miranovými duby a pozoruhodnými lípami Vinoře Ve Vinoři můžete poznat jednu z nejkrásnějších lip Prahy, lípy republiky, ale i velikou olši či stromořadí Miranových dubů.

1 2

Začátek vycházky: autobusová zastávka MHD Vinořský zámek Konec vycházky: autobusová zastávka MHD Moravanská nebo autobusová zastávka MHD Ctěnice Délka a náročnost: 2,5 km k zastávce MHD Moravanská vč. návštěvy Miranových dubů, 3,8 km do Ctěnic, 1 – malá náročnost, trasa vede rovinatou oblastí bez prudkých klesání či stoupání Povrch cest: trasa vede na okraj Ctěnického háje po zpevněných cestách, Ctěnickým hájem vede lesní cesta Počet památných a významných stromů na trase: 15 Doporučení: trasu je možné absolvovat za příznivého počasí po celý rok (úsek Ctěnickým hájem může být po vytrvalých deštích hůře schůdný) 44

Začátek této vycházky je v městské části Praha-Vinoř, která se nachází na severovýchodním cípu Prahy. Výchozím místem je autobusová zastávka MHD Vinořský zámek. Tam zastavují autobusy č. 375, 376, 378, které jsou výchozí nebo zastavují u konečné stanice metra C Letňany. Po výstupu na zastávce pokračujeme ve směru jízdy autobusu a hned na první křižovatce odbočujeme vpravo. Přicházíme na Vinořské náměstí, které je historickou návsí.

Lípa srdčitá ve Vinoři

Na náměstí nás upoutá areál barokní fary se špýcharem. Jednopatrová budova fary s valbovou střechou je stavbou z druhé čtvrtiny 18. století. Autorství je přisuzováno F. M. Kaňkovi, staviteli sousedícího kostela Povýšení sv. Kříže. 45

S tím je spojena podzemní chodbou. Na faru navazuje hospodářský dvůr s patrovým obdélným špýcharem s mansardovou střechou z 18. století. Další nepřehlédnutelnou dominantou návsi je nejstarší historicky doložená stavba v obci, kterou je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže. Původní románská jednolodní stavba byla v letech 1727–1728 přestavěna do nynější barokní podoby. Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl sakristii. V průčelí stavby je hranolová věž, krytá nízkou cibulovitou stříškou. S vinořským kostelem je spojena i pověst o pyšné šlechtičně, která se v kostele propadla, protože zneuctila chléb, údajně pod oltářem sv. Josefa. Oba areály jsou kulturními památkami České republiky. Mezi kostelem a farou roste veliká lípa, která je památným stromem. Dřevina má krátký silný kmen rozdělující se nízko nad zemí ve dvě mohutné větve tvořící celou korunu. V době vegetačního klidu je z pohledu od kostela patrné, jak se větve nejprve od sebe odklání, ale v horní části koruny se opět trochu k sobě přibližují. Lípa se po celém obvodu bohatě větví a má velice dobrou vitalitu. Svoji korunou vytváří krajinnou dominantu a patří k nejkrásnějším lípám v Praze. Roste na dobrém stanovišti, se kterým souvisí i jedna zajímavost. Pod stromem je pramen, jenž lípu v průběhu celého roku zásobuje dostatkem vody. Výtok pramene je nedaleko odtud v ulici Urbanická. Podívat se na něj můžeme, když sejdeme kousek průchodem mezi kostelem a farou. Lípa má obvod kmene 425 cm. Uprostřed někdejší návsi se nachází pozoruhodné sousoší sv. Jana Nepomuckého. Pískovcové sousoší na mohutném hranolovém podstavci s volutovými křídly vzniklo v roce 1755 v dílně F. I. Platzera (je kulturní památkou ČR).

Lípa republiky na Vinořském náměstí O pár kroků dál za sochou před historickou budovou školy roste význačná lípa. Protáhlá a mírně nesouměrná koruna je následkem dřívějšího zastínění od sousedního stromu. Ten zde již není a lípa se tak může znovu pořádně „nadechnout“ a směle se rozrůst. Strom byl vysazen 28. 10. 1968 na oslavu 50. výročí vzniku ČSR na doporučení tajemníka někdejšího ONV Prahy 9 46

pana Sýkory, který zároveň zajištění stromu a jeho výsadbu řídil. Lípa republiky je od roku 2014 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Po prohlédnutí pokračujeme dále po někdejší návsi. Před školou si ještě můžeme povšimnout stromu přátelství. Tím je červenolistý buk, který vysadili 14. září 2008 starostové Schulzendorfu a Vinoře, pánové Herbert Burmeister a František Švarc, za pomoci dětí ze Schulzendorfu i Vinoře. Strom připomínající oslavu 920 let první písemné zmínky o Vinoři je zároveň symbolem vzájemného porozumění a přátelství. Ulicí Živanická dojdeme až k rybníku U Pohánků.

Olše lepkavá ve Vinořském parku Nahlédneme-li na okraj lesního porostu, tak po pravé ruce uvidíme mohutnou olši lepkavou, která má dva silné kmeny. Každý ze dvou obrovitých kmenů má obvod přes 3 m. Zastínění přimělo strom vyrůst do výšky blížící se 30 m. Černohnědá borka (lidově zvaná kůra) na kmenech je výrazně rozpraskaná. Olše je zde pozůstatkem původního porostu mokřadní olšiny. Samotný Vinořský park dříve náležel ke zdejšímu zámku. Zámecký park byl založen v první polovině 18. století šlechtickým rodem Černínů. Později byl areál propojen alejí s bažantnicí v Satalicích. Ve druhé polovině 19. století byl park upraven v přírodně krajinářském stylu. Pro svoji hodnotu, jak z krajinářského hlediska, tak i biologického a ekologického, byl v roce 1982 vyhlášen za zvláště chráněné území (dnes v kategorii přírodní rezervace). Rozloha rezervace je zhruba 34 ha. Pozoruhodné jsou i výchozy pískovců české křídy tvořící malá skalní města dominující údolním svahům.

Olše je ve Vinořském parku jako doma. Daří se jí totiž v lužních lesích, v bažinách a na březích tekoucích a stojatých vod. Ze všech našich dřevin snáší nejvíc půdní vlhkosti. Rovněž je odolná vůči znečištěnému ovzduší. Její dřevo má nezvyklou barvu, je žluté až oranžové, za sucha dokonce načervenalé. Odhadované stáří olše je 200 let. Pro svoji hodnotu byla v roce 2014 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Vrátíme se zpět na komunikaci a pokračujeme po žlutě značené turistické stezce ulicí V Podskalí. Všímáme si drobné historické zástavby, která využívá terénního zlomu pod skalními výchozy podél přirozeně se vinoucího Vinořského potoka a vytváří malebnou urbanistickou strukturu. Po chvíli přicházíme k rybníkům Malá a Velká Obůrka. Zde se napojujeme na červeně značenou turistickou trasu. Jdeme mezi rybníky, následně zatáčíme vlevo do ulice V Obůrkách. Na jejím konci přecházíme rovně přes ulici U Bakaláře a jdeme úzkou uličkou, která nás dovede k semaforu. Mladoboleslavskou ulici přecházíme na druhou stranu. Následně zahneme vpravo a na první křižovatce jdeme vlevo do ulice Ronovská. Přicházíme k budově základní školy.

Lípa republiky před ZŠ Vinoř Před budovou základní školy roste lípa s mohutnou elipsovitě protáhlou korunou. Strom byl vysazen 28. 10. 1968 na oslavu 50. výročí vzniku ČSR na doporučení tajemníka někdejšího ONV Prahy 9 pana Sýkory, který zároveň zajištění stromu a jeho výsadbu řídil. Lípa byla v roce 2014 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Plány na školu, u níž lípa roste, vyprojektovali architekti Caivais a Weiss. Stavba měšťanské školy byla zadána místnímu staviteli Josefu Hradcovi v roce 1930. 48

Stavba byla dokončena na podzim roku 1932 a s vyučováním se oficiálně začalo 28. října 1933. Na tehdejší dobu byla stavba velmi moderní. Před budovou školy ještě můžeme zahlédnout pomník mistra Jana Husa z roku 1935 od Josefa Bílka. Pokračujeme dále ulicí Ronovskou. Na jejím konci zabočíme vlevo do ulice Mikulovická. Na první křižovatce odbočujeme vpravo do uličky Rábská. Ta nás dovede do ulice Lohnická. Odbočíme vlevo a po pár krocích přecházíme silnici Klenovská a míříme do Ctěnického háje.

Miranovy duby ve Ctěnickém háji Pěšinou, po které vede žlutě značená turistická trasa, přicházíme k prvnímu statnému dubu, který je označen malým státním znakem a pyšní se titulem „památný strom“ stejně jako dalších deset stromů tvořících řadu v porostu v ose háje. Pohled na tyto monumentální stromy je nejlepší v době vegetačního klidu, kdy se svými mohutnými větvemi vystupují nad okolní porost. Skupina dubů byla vyhlášena za památné stromy v roce 2001 a kromě svého vzrůstu mají tyto stromy i význam historický. Byly vysazeny kolem roku 1775 na památku selského povstání v Čechách. Obvody jejich kmenů se pohybují mezi 250 a 414 centimetry a rozložité koruny se zvedají do výšky až 40 metrů. Nesou název „Miranovy duby“. Pojmenovány jsou podle vůdčí osobnosti selského povstání Josefa Mirana, který byl po potlačení povstání pověšen na šibenici na louce před karlínskou Invalidovnou dne 29. 3. 1775. Josef Černý alias Miran byl rychtář z nedalekých Přezletic. Jméno Miran bylo s největší pravděpodobností jeho přízvisko nebo přezdívka.

Od dubů je možné se vrátit zpět na začátek Ctěnického háje, kde je autobusová zastávka Moravanská. Na ní zastavuje autobusová linka č. 302 mířící ke stanici metra C Letňany či dále ke stanici metra B Palmovka. Ctěnickým hájem, který byl původně zámeckou oborou, lze pokračovat dále po žlutě značené turistické trase až do Ctěnic, kde se nachází zámek s parkem. Zámek byl původně gotickou tvrzí, kterou chránil příkop. Kolem roku 1550 byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. V letech 1719–1724 architekt F. M. Kaňka přestavěl pro hraběte Prokopa Černína z Chudenic zámek do klasicistní barokní podoby. Ten se dochoval s drobnými úpravami až dodnes. Od roku 1945 objekt chátral, až byl v roce 1993 bezplatně převeden do majetku hlavního města Prahy. Areál je kulturní památkou České republiky. Nyní objekt spravuje Muzeum hl. m. Prahy a je přístupný veřejnosti s možností návštěvy expozic. Na zámek navazuje příjemný park, který se rovněž dočkal obnovy. Při hlavní silnici nedaleko vstupu do areálu zámku je autobusová zastávka MHD Ctěnice, ze které je možné se dostat autobusovými linkami č. 185 nebo 302 ke stanici metra C Letňany nebo ke stanici metra B Palmovka. Původ názvu Vinoř Pojmenování Vinoře je nejspíše odvozeno od osobního jména. Onen Vinor nebo Vinar mohl být kdysi dávno vladyka, kterému patřilo zdejší území, nebo svobodný majitel velkého dvora ve vsi. Nabízí se i souvislost s pěstováním vinné révy. Vinice zde v minulosti byly a vysazování bylo podpořeno nařízením Karla IV. z roku 1358. V té době již však Vinoř své jméno dávno měla.

Za hraničním dubem uhříněveského panství Pojďte se projít za mohutným hraničním dubem, skupinou památných dubů při břehu potoka či navštívit Strom dětí v Uhříněvsi.

Začátek vycházky: vlaková zastávka Praha-Uhříněves (případně autobusová zastávka MHD Piccasova) Konec vycházky: zastávka MHD Nové náměstí Délka a náročnost: 1,8 km, 1 – malá náročnost, trasa vede po rovině Povrch cest: trasa vede po zpevněných i nezpevněných cestách Počet památných a významných stromů na trase: 7 Doporučení: trasu je možné absolvovat celoročně (po vydatných deštích může být část cesty v oboře rozbahněná)

Začátek této vycházky je v pražské Uhříněvsi. Výchozím místem je vlaková zastávka Praha-Uhříněves, kam jezdí linka S 9 z pražského hlavního nádraží (dále zde zastavují autobusové linky č. 209, 213, 226, 227, 228 a 321). Na trasu se lze té připojit na autobusové zastávce MHD Picassova, kde zastavují linky č. 229, 364, 366 jedoucí od stanice metra A Depo Hostivař či linky č. 383, 383, 387 jedoucí od stanice metra C Háje. Od vlakového nádraží jdeme po červeně značené turistické trase ulicí Picassova. Na křížení s ulicí Přátelství jdeme přes přechod se semaforem na druhou stranu (zde je možné se připojit od zastávky MHD Picassova). Pokračujeme po červeně značené turistické trase, po 130 m společně s ní odbočujeme do nitra zdejší obory. Ta je zvláště chráněným územím od roku 1982. Obora v Uhříněvsi má necelých 35 ha lesa a leží uvnitř přírodního parku Říčanka. Obora je cenná nejen výskytem řady lesních společenstev doprovázených pestrým bylinným patrem, ale i tím, že je domovem pro velký počet živočišných druhů. Převládajícím společenstvem obory je střemchová jasenina, která je typem lužního lesa. Javorová habřina rostoucí na svazích za čistírnou odpadních vod Výzkumného ústavu živočišné výroby reprezentuje společenstvo suťového lesa. Kromě těchto společenstev je rovněž významný výskyt fragmentů habrové doubravy. Z cennějších bylinných druhů dosud odolávajících tlaku člověka můžeme v oboře nalézt sasanku pryskyřníkovitou, prvosenku vyšší, barvínek menší, kopytník evropský, konvalinku vonnou, podbílek šupinatý, vraní oko čtyřlisté a skřípinu lesní. Cesta nás dovede až na asfaltovou komunikaci. Tam si uděláme odbočku k obrovskému památnému dubu. Na asfaltce odbočujeme vlevo a po cca 300 metrech vidíme napravo od cesty starý dub.

Hraniční dub uhříněveského panství Statný hraniční památný dub svým obvodem kmene přes 5 m patří k nejmohutnějším stromům v Praze. Z majestátního rovného kmene, který by muselo obejmout hned několik lidí, aby dokázali spojit ruce, se větví rozložitá koruna. Kosterní větve mohou svojí velikostí připomínat kmeny běžných stromů. Při pohledu do koruny je vidět, že některé mohutné větve už podlehly zubu času a byly odstraněny. Ovšem i tak si můžeme podle jejich průměru představit, jak vypadaly a jak strom vévodil zdejšímu místu například před sto lety.

Dub je nejstarší a nejmohutnější dřevinou celé obory. Zmiňuje se o něm hraniční protokol z roku 1662 stanovující hranice mezi panstvími Uhříněves a Škvorec. Jako hraniční strom byl chráněn odnepaměti, a proto mohl dorůst takových úctyhodných rozměrů. Jeho stáří je odhadováno na 365 let. Po prohlídce stromu se vrátíme po asfaltové cestě zpět. Za křižovatkou, odkud jsme se prve na tuto cestu dostali, roste při břehu Říčanského potoka pět památných dubů letních.

Duby letní v pásu Říčanky Skupina pěti památných dubů se nachází v blízkosti cesty. Největší jsou první dva u mostku přes Říčanský potok, a to jak svým obvodem, tak i šířkou korun, které z jedné strany zasahují nad vodní tok a z druhé na asfaltovou cestu. Další stromy v pořadí již tolik košaté nejsou. Vzhledem k tomu, 53

že rostou v blízkosti cesty, byl u nich již několikrát prováděn zdravotní řez a byly odstraněny suché větve. Pokud by byly suché větve ponechány, ještě více by na nás dýchla historie a všechny události, které stromy během svého života zažily. Duby jsou významnou součástí břehového porostu a tvoří zbytek původní skladby dřevin.

Kolem dubů vede hranice přírodního parku Říčanka, jehož osou je právě Říčanský potok, protékající v blízkosti dubů. Park byl vyhlášen v roce 1984 na ploše 407,7 ha. Zaujímá území zhruba mezi Uhříněvsí a Běchovicemi, které si dosud uchovává ráz venkovské krajiny – střídání polí, luk a rybníků, menších a větších lesních porostů. Park tak byl vyhlášen kvůli ochraně krajinného rázu s významným soustředěním estetických a přírodních hodnot. Za duby se nachází lávka přes potok, kterou využijeme k tomu, abychom se dostali na druhý břeh vodního toku. Obcházíme budovu úřadu městské části Praha 22 a dostáváme se na Nové náměstí. To bylo budováno od roku 2000 na plochách po zrušeném cukrovaru, založeném v roce 1868, dřevopodniku a na přilehlých volných pozemcích u železnice. Vznikly zde bytové domy, obchody a parkovací plochy. V roce 2002 tu byla otevřena nová radnice. Ta je moderní světlou budovou s okrouhlou věží.

Vedle autobusové zastávky MHD Nové náměstí na druhé straně ulice Přátelství roste zatím relativně mladá lípa, která je významným stromem.

Strom dětí v Uhříněvsi Rovný kmen lípy obecné (kříženec mezi lípou velkolistou a lípou srdčitou) nese protáhlou nevelikou korunu. Lípa byla vysazena 13. dubna 2011 u příležitosti Dne Země dětmi z místních škol za účasti zástupců radnice. Pořízení lípy bylo financováno ze soutěže ve sběru starého papíru, do které se děti s nadšením zapojily. Při sázení děti z MŠ zazpívaly písničky. Úřad zajistil stabilní označení stromu v podobě žulového kamene se základní informací. Lípa byla v roce 2015 zařazena do databáze významných stromů Prahy. Chceme-li se vrátit zpět do centra Prahy, pak je potřeba opět přejít na druhou stranu ulice Přátelství a na okraji náměstí se nachází autobusová zastávka MHD Nové náměstí. Na ní zastavují autobusy jedoucí k uhříněveskému nádraží či ke stanici metra linky C Háje nebo ke stanici metra A Depo Hostivař.

O autorovi Ing. Aleš Rudl (*1986), dendrolog Absolvent České zemědělské univerzity v Praze. Dlouhodobě se zabývá popularizací památných a významných stromů Prahy. Je pracovníkem Národního památkového ústavu jako specialista na památky zahradního a krajinářského umění. Dříve působil i na ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Je autorem několika tématických publikací a webových stránek Pražské stromy – www.prazskestromy.cz. Kontaktní e-mail na autora: prazskestromy@seznam.cz Doporučená literatura o památných a významných stromech Prahy: RUDL, A., KYZLÍK, P. Památné stromy Prahy. Praha: ČSOP, 2011. RUDL, A. Památné a významné stromy Prahy 12. Praha: Agentura Koniklec, 2015. RUDL, A. Pozoruhodné stromy Prahy. Praha: Libri, 2015. RUDL, A. Významné stromy, živá historie našich měst a obcí. Praha: Agentura Koniklec, 2016. RUDL, A. Mapa památných a významných stromů Prahy. Praha: Agentura Koniklec, 2016.

Autor textu a fotografií: Ing. Aleš Rudl www.prazskestromy.cz, prazskestromy@seznam.cz Vydala Agentura Koniklec, o. p. s., Chelčického 1130/12, 130 00 Praha 3 Grafické zpracování a tisk: DTPak, s.r.o. – www.dtpak.cz Mapové podklady: © Geodézie On Line, spol. s r.o., 2018 Náklad: 400 ks © Aleš Rudl, 2018 © Agentura Koniklec, 2018 ISBN 978-80-904141-7-4

Publikace představuje soubor osmi vycházek, jejichž cílem jsou zajímavé památné a významné stromy Prahy. Povídání o historii stromů je doplněno praktickými mapkami a fotografiemi. Kniha oslovuje především seniory, ale jistě ji uvítají všichni, kdo chtějí aktivně trávit volný čas a přitom poznat pozoruhodné velikány hlavního města. Vydání publikace podpořilo Hlavní město Praha.

ISBN 978-80-904141-7-4