Občasník Blatničky 2020 Řekni, kde ty kytky jsou… Šárka Maňáková, jejíž rodiče pochází z naší obce, je studentkou přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Několik let prováděla botanický výzkum a mapovala v okolí obce zdejší flóru. Děkujeme za krátký úryvek z její obsáhlé diplomové práce, která mapuje stovky květin a jejich výskyt v katastru obce. Ne nadarmo se v obecním znaku nachází kosa a hrábě. Miliovy louky s Kobylí hlavou a okolními malými loučkami tvořily unikátní, na Moravě největší, území tvořené stepními loukami. Na počátku 18. století byly však tyto louky přiděleny sedlákům z Louky a Lipova. To se samozřejmě místním nelíbilo a na loukách docházelo k potyčkám. Při jedné tahanici o dobytek dokonce místní použili zbraně a byli za to potrestáni vězením. Bojovali tenkrát o jeden ze svých největších pokladů. Přírodu, která sytí je i jejich zvířata. Od konce 19. století začalo zalesňování Kobylí hlavy, která byla hlavně tenkrát pro hluckou stranu velmi vzdálená a také půda zde nebyla moc úrodná. Původní stepní louky na Kobylí hlavě a Miliových nebyly však zničeny zalesněním, ale hlavně vývozem močůvky z místního JZD a následným rozoráním. V roce 1962 došlo k rozorání téměř 60 ha luk v naší obci. O pár let později došlo k dalšímu zmenšení Miliových luk kvůli vysazení vinic. Je pochopitelné, že kvůli zemědělství a hospodaření muselo dojít ke zmenšení těchto luk, otázkou však zůstává, zda bylo potřeba ubrat takové množství.
Jediné, co můžeme s jistotou říct, je to, že historii nezměníme. Jediné, co můžeme udělat, je chránit alespoň ten zbytek této krásné přírody pro další generace. Na loukách v Blatničce jsem 4 roky prováděla botanický výzkum, a i když jsem v této obci jako doma, tak mě bohatost a pestrost okolní přírody opravdu učarovala. Někdy člověk prostě netuší, jakou krásu má kousek za domem.
- 46 -
