Ediční poznámka

Podkladem, tedy textovým východiskem tohoto v pořadí již pátého knižního vydání Invalidních sourozenců (bez kolibříkového reprintu prvního, torontského vydání, o němž ještě pár slov dále) je původní autorský strojopis z r. 1974 (dále AS74). Ten na základě autorova diktování nahraného na magnetofonový pásek pořídila Blanka Dobešová, strojopis byl svým autorem ručně na řadě míst korigován a autor z něho také text této prózy poprvé veřejně četl během dvou večerů, konkrétně 4.–5. listopadu 1974 v hostinci „Na Zavadilce“ v Klukovicích u Prahy, ovšem jen pro uzavřenou společnost sestávající z pár desítek tehdejších autorových přátel z undergroundové komunity (o tom podrobněji v komentáři vydaném spolu s CD a DVD Egon Bondy / My žijeme v Praze… Guerilla Records, Louny 2007).

Tento původní strojopis byl od konce sedmdesátých let postrádán a až v roce 2022 jej Jiří Gruntorád našel ve vídeňském archivu Přemysla Janýra, jenž jej laskavě věnoval Gruntorádově knihovně Libri prohibiti. Strojopis čítá 211 paginovaných stránek A4 + první list, na němž –snad autorovou – rukou napsáno: !NEOFOCOVAT, NEXEROXOVAT!

Kromě rukopisu (dále RKP74) díla, který je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (datován únorem 1974; první list nese nadpis: Text prózou C / (Invalidní sourozenci) / únor 1974 a tvoří jej celkem 142 + 3 autorovou rukou číslovaných, po obou stranách jeho rukopisem popsaných listů A4), a kromě části nahrávky autorova diktátu (tj. jeho četby vlastního rukopisu pro záznam určený pro písařku), který však pokrývá jen cca 35 % celku textu (jde o dvě pasáže: 1/ od začátku knihy až ke slovům A k nim patřili A. a B. i jejich přátelé., zde na s. 20; 2/ od slov Zejména pro mě, pomyslel si A., s. 34, až ke slovům […] její inteligentská elita, se nejvíc dožadovala likvidace důchodců […], s. 61; úryvek z první pasáže vyšel na výše zmíněném CD v r. 2007), je AS74 nejvýznamnějším, nejautoritativnějším textovým pramenem otištěné prózy, který chyběl editorům předchozích vydání (1991, 2002 a zejména 2012), přičemž však nelze vyloučit, že vydavatelé torontského, prvního vydání (1981) měli k dispozici buď fotokopii, nebo nějaký velmi dobrý, přesný opis AS74, protože znění tohoto prvního vydání se až nyní ukazuje být poměrně velmi spolehlivé a blízké znění AS74 (totéž se tedy týká i onoho kolibříkového reprintu, které v r. 1983 pořídil v německém Erlangenu Josef „Baghýra“ Jelínek – tento reprint byl vydán v Jelínkově „Edici Kolibřík“, jejímž účelem bylo snazší pašování exilových tisků do Československa).

Na základě detailních kolací AS74 s dalšími prameny je bohužel nutno konstatovat, že ono předchozí knižní vydání díla (Akropolis, Praha 2012) je ze všech dosavadních vydání asi nejméně přesné, obsahuje nejvíce odchylek od autorizovaného znění, o čemž podrobněji níže.

Zároveň je však také třeba konstatovat, že vlastně ani jeden textový pramen, včetně AS74, není bez chyb, že i v AS74 se vyskytují překlepy a omyly, které bylo možno napravit zase jen přihlédnutím k rukopisu díla.

Ale konečně lze také s jistou úlevou rovněž poukázat na fakt, že až na několik málo závažnějších různočtení se jednotlivé strojopisné textové varianty, resp. chybné opisy a nespolehlivá samizdatová vydání, od sebe liší jen v drobnostech: převážně v menších změnách slovosledu, místy v členění na odstavce, ovšemže v interpunkci atp., ale základní významy nejsou nikde podstatně narušeny, jde spíše o menší formulační rozdíly: těch je ovšem několik set. V této souvislosti ještě nutno zdůraznit, že ani RKP74 nelze pokládat za závazný výchozí textový pramen, neboť při jeho čtení pro nahrávku autor rukopisné znění na více místech měnil, de facto text poprvé redigoval; o tom podrobněji v ediční poznámce k vydání 2012 (dále VYD12); takovýmto pramenem je právě jen a jedině AS74.

Pár slovy k onomu předchozímu vydání, v ediční poznámce k němuž je mj. popisováno pátrání po AS74, resp. vůbec po tom, zda něco takového kdy existovalo.

Textovými prameny tehdy byly: a/ RKP74 (ovšem u vědomí toho že mezi ním a tehdy pohřešovaným autorským strojopisem jsou značné textové rozdíly, z nichž některé jsou v ed. pozn. k VYD12 konkrétně zmíněny); b/ raný opis AS74, jejž velmi pravděpodobně pořídil v r. 1975 básník František Pánek; tento samizdat vskutku je velmi spolehlivý a věrný, jak bylo možno ověřit až nyní při práci s AS74 (psáno „perličkou“; na tit. stránce jen titul Invalidní sourozenci; 156 paginovaných s. A4, uloženo v editorově archivu); c/ strojopis (172 paginovaných s. A4; na titulní stránce: Text prózou C / Egon Bondy / INVALIDNÍ SOUROZENCI / (únor 1974); originál ve fondu Národní knihovny v Praze, sign. 54 D 64986 a III 13574154 (dále ISNK).

A právě tento třetí z tehdy použitých pramenů byl zdrojem řady špatných čtení i chyb. Omylem byl tehdy pokládán za výsledek jakési pozdější autorovy redakce textu, jeho autoritativnost byla mj. podtržena tím, že většina samizdatových opisů tohoto díla uložených v knihovně Libri prohibiti je svým zněním spíše bližší ISNK, jen pár spíše samizdatu pravděpodobně Pánkovu.

Na základě srovnání ISNK s AS74 je však nyní nutno konstatovat, že ISNK je buď velmi nedbalým opisem AS74 či nějakého jiného, pozdějšího opisu, nebo je výsledkem práce samozvaného anonymního opisovače, resp. „rádobyredaktora“.

Bohužel při přípravě VYD12 bylo k ISNK častěji přihlíženo, takže výsledek vypadal podle toho.

Níže vypisujeme podstatnější textové rozdíly mezi stávajícím vydáním a VYD12 (případně mezi oběma těmito vydáními a edicemi staršími), zde ještě pár poznámek:

Do nynějšího vydání již nezařazujeme Bondyho básnický cyklus z února 1977, který ve VYD12 byl publikován jako „Dodatek“ k vlastnímu dílu na s. 164–179. Tehdy šlo o východisko z nouze, ale tento cyklus, který autor ze svého díla vyřadil a který, nutno přiznat, nikdy součástí Invalidních sourozenců nebyl, je zařazen a otištěn pod titulem

[PRO INVALIDNÍ SOUROZENCE] s podrobným komentářem ve III. svazku Bondyho Básnických spisů (Argo, Praha 2016, s. 907–917).

Dále také nutno konstatovat, že znění tohoto nynějšího vydání je v řadě ohledů bližší znění textu prvního vydání (1981), z něhož pak vycházelo vydání druhé a třetí; text předchozího, čtvrtého vydání je touto novou edicí de facto zneplatněn.

Sem již nezařazujeme bibliografii dosavadních vydání Invalidních sourozenců ani náčrt literárněhistorických souvislostí Bondyho prozaického díla, jen poznamenáváme, že v r. 2017 vyšel ještě slovinský překlad tohoto díla pod titulem Invalidna sorojenca (přel. Tatjana Jamnik, vydalo Kulturno-umetniško društvo Police Dubove, Ljubljana, Slovenija).

A dojde-li někdy přece jen k překladu Invalidních sourozenců do angličtiny, pak si tímto editor dovoluje doporučit právě toto nynější vydání jako výchozí text, s nímž by mělo být pracováno.

Obecně (zčásti již v souladu s VYD12) píšeme zkratkovitá jména s tečkami, tedy

A. a B., nikoli jak je původně bez teček, A a B; píšeme všude jméno Mandelbaum v delším tvaru, nikoli v rkp. a v AS74 občas se vyskytující Mandlbaum; též píšeme Armagedon m. Hermagedon; sjednocujeme psaní Člun s počátečním velkým písmenem; rušíme uvozovky u vnitřních monologů a důsledně podle AS74 oddělujeme jednotlivé části textu buď třemi * * * nebo (v závěru textu) jednou *; píšeme nyní metylpiperazinylový, nikoli methylpiperazinylový; důsledněji než ve VYD12 modernizujeme pravopis, např. všude píšeme „univerz itní“, a pečlivěji je opravena interpunkce.

Níže uvádíme příklady výraznějších zásahů odlišujících čtvrté a páté vydání:

VYD12 VYD23 s. 7Na této straně kopce byly pod lesem ještě dvě vesnice a v každé měl pivo. s. 14there was nothing to be seen, but nothing.

→… a v každé měli pivo.

→there was nothing to be seen, but nothing.

[Opravu z VYD12 ponecháváme, byť v AS74 i v dalších vydáních pasáž zní: „nothing was to see, but nothing“.] s. 15… na vyvýšeném pódiu asi šest divných mužů, neodolatelně tančících. s. 18Probablemantická podvaha… zústavši…

→… divých mužů, neodolatelně křepčících.

→Probablemantická podvaha… z ústavši…

[Opravujeme na jednom místě a tiskneme jako prózu dle torontského vyd., neboť v pramenech grafická úprava nejasná.] s. 19… podle znění písně o psovi a jitrnici)

→… podle známé písně o psovi a jitrnici) s. 19… pak ať si stoupnou na zeď)→… pak ať si stoupnou za zeď) s. 20 … a nebudež jim zpomoženo… s. 28„Máš ještě nějakou sklenici, kromě těch rozpouštěcích?“

→… a nebudeť jim zpomoženo…

→… nějakou obyčejnou sklenici… s. 30Bylo zářivé a přitom horké poledne. s. 33Sundal a sroloval ji v malý uzlíček… s. 33Snažil se myslet na to, že si už kolikrát předsevzal, že si prostuduje etnografii a dějiny pravěkých náboženství a že mu na to dosud nevybyl čas. s. 39Státní cenu Leonida

„Budu muset požádat Karla Velikého, aby nám o tom udělal pár přednášek –“ říkal si a pokoušel se udržet mysl při tom.

Brežněva (A. pochyboval, že národní malíř vůbec ví, kdo to byl)…

→Bylo zářivé a přímo horké poledne.

→Sundal bundu a sroloval ji v malý uzlíček…

→Snažil se myslet na všechno, co o tom kultu věděl, aby nemusel myslet na strach.

Stejně si zas jednou budu muset popovídat o tom s Karlem Velikým, říkal si a…

[Pasáž do VYD12 dodána z rkp. v dobré víře, že se nachází v tehdy pohřešovaném AS74; tak tomu však není.]

→Státní cenu Leonida Brežněva (A. pochyboval, že národní malíř vůbec ví, kdo to byl)

[Doplněk ve VYD12 ponecháváme; v AS74 je sice škrtnut, ale ke škrtu je připojen otazník; kromě toho se škrtnutá pasáž nachází i v jiných smz. opisech.] s. 43Šli ulicemi mezi pospíchajícími do práce…

→Šli ulicemi mezi pospíchajícími do práce…

[Oprava z VYD12 ponechána, byť „mezi“ není ani v rkp., ani v AS74.] s. 44… kteří byli dost chytří na to, aby nepracovali, ale dost hloupí na to, aby se nespokojili s žebráckým invalidním důchodem… s. 50„Nemyslíš si, že se dostáváš do nebezpečné blízkosti ‚Bojovníků za lepší lidstvo‘?“

→kteří byli dost chytří na to, aby nepracovali, ale dost hloupí na to, aby se spokojili s žebráckým invalidním důchodem…

[Vracíme původní znění, oprava ve VYD12 byla mylná.]

→„Nemyslíš si, že se dostáváš do nebezpečné blízkosti Bojovníků za lepší budoucnost?“

[Všude dále v textu se pak tato –zřejmě v pořadí třetí, byť takto nečíslovaná – skupina jmenuje s. 54Dar je prostě dar, a rose is a rose is a rose is a rose

„Bojovníci za lepší budoucnost“, proto i zde opravujeme autorovo zřejmé přehlédnutí, které v rkp. i v AS74.]

→Dar je prostě dar, rose is a rose is a rose is a rose [Rušíme první neurčitý člen – jde o citaci z textu Gertrudy Steinové (původně v textu zcela bez členů).] s. 54A. již věděl, že je tam – dřív než by tam dospěl Člun. s. 62… Vladimírkova typu na začátku životní dráhy… s. 63… průmyslové éry – Caspara Davida – jak se jen jmenoval –Friedricha – ten…

→ Jako by věděl, že už je tam – dřív než by tam dospěl Člun.

→… Vladimírkova typu na začátku životní práce…

→ … průmyslové éry – Caspara Davida –jak se jen jmenoval – Friedricha –ten…

[Ponecháváme opravu z VYD12; v rkp. a v AS74 pomlčky, v prvním knižní vyd. nejasné rozdíly mezi pomlčkami a spojovníky: „… jak se jen jmenoval – Caspara – DavidaFridricha – ten…“; ve druhém a třetím vyd. je znění trochu jiné: „… průmyslové éry – jak se jen jmenoval – Caspara – no – Davida –sakra – Friedricha – ten…“] s. 69… která měla pro poesii přesný cit a přísnou formu. s. 71… bylo absurdní, že tu nikdo neměl s sebou vodu… s. 73… ale našli v jedné garáži petrolejovou lampu… s. 80… tak se dá do odříkávání abecedy… s. 89… že člověk je sám, izolovaně solipsistní, bez nemožnosti lidské komunikace…

→… která měla pro poesii přesný cit a přísnou normu.

→… bylo srandovní, že tu nikdo neměl s sebou vodu…

→… ale našli v jedné drogerii petrolejovou lampu…

→… tak se dá do odříkávání abecedy od A do Z…

→… že člověk je sám, izolovaně solipsistní, bez možnosti lidské komunikace… s. 91 … Lev Davidovič ho rázně vážně usměrnil… s. 96Při následující válce tyto dvě centrální velko-velko zanikly jak smrad.

→… Lev Davidovič ho rázně usměrnil…

→Při následující válce tyto dvě centrální velko-velko zanikly jak smrad.

[Ponecháváme znění z rkp. byť v AS74 je „smrt“, což však nepochybně je jen překlep.] s. 108… atmosférického dusíku a kyslíku (jak již byla výše řeč)…

→… atmosférického dusíku a kyslíku…

[Ponecháváme opravu z VYD12, resp. sjednocujeme s předchozími zmínkami o tomtéž, neboť v jiných opisech je zde „dusíku a vodíku“.] s. 121V kapse nějakou tu knížku starověkého profesora XIX.–XX. století…

→V kapse nějakou tu knížku starověkého profesora 20. až 21. století…

[Oprava ve VYD12 provedena podle rkp., ale v AS74 je znění, jaké ve všech dosavadních vydáních právě jen kromě VYD12.] s. 125… a pár inteligentnějších elitářů… s. 129… stále stojící uprostřed oblouku prachu…

… že by kdy bývala nějaká válka… s. 130… na dvoře Historického muzea…

→… a pár inteligentskejch elitářů…

→… stále stojící uprostřed oblaku prachu…

… že by kdy bývala jaká válka…

… na dvoře Historického muzea… [Ponecháváme opravu z VYD12 jednak dle rkp. (tedy nikoli dle AS74) a rovněž proto, že zmínka o „muzeu“ v této souvislosti je v úplném závěru textu (V AS74 je „historického ústavu“.] s. 131… aby zabili čas svého života…

→… aby zabili čas, aby zabili čas svého života… s. 142… že postupují příliš rychle, nicméně od stráně kopce… s. 147Protože nechtěli, pokud to nebylo nutné, chodit na zem…

→… že postupují příliš rychle, nicméně od stráně ostrova…

→Protože nechtěli, pokud to nebylo nutné, chodit na zem… [Ponecháváme opravu z VYD12; v ISNK je „pokud to bylo možné“, ale v AS74 i v Pánkově samizdatu je kontextu odporující „pokud to bylo nutné“.] s. 148Sestřenka z přinesené syntetické kávy uvařila čaj s. 159… že nebylo proč nezměnit i tento návyk… s. 163…jako by v kosmickém měřítku sypali brambory z pytle.

→[Takto opravdu v rkp., v AS74 i ve všech tištěných vydáních.]

→[Ponecháváme opravu z VYD12, byť v rkp. i v AS74 je „změnit“, což však odporuje smyslu věty.]

→[Takto vskutku v rkp. i v AS74 a v dalších smz. a tištěných vydáních, tj. nikoli očekávatelné „jako by se sypaly…“; zřejmě má evokovat ona „vesmírná představení“ zmíněná za začátku textu.] únor – červen 2023 trávě, přihodilo zasedli opodál starosti. Šamanovi hlavě. právě nepřítomný kus masa, lepší podobně, – a dokázali vykládali jazykem o tom, jaký je kdy kdo před s družstvem táhlo obvykle do vedlejšího klusem, a nedošli šaman odlezl pes. poslouchat neustálé spolehlivý rozhovory ženských idiotičtější, a bál přiblížit

M. M.

Svlékla se a nohy si přikryla širokou sukní. Dlouho nemohla usnout. Venku jiskřily hvězdy. Měsíc odkudsi zpoza domu osvětloval průzračnou krajinu. Koruny stromů lehce šuměly. Když otevřela oči, uviděla v okně stát temnou postavu. Výkřik jí nevyšel z hrdla. Mladý muž oděný jako uhlíř na starých rytinách se pomalu otočil kolem osy a sestoupil po neviditelném žebříku. Malátně se posadila na lůžku, nohy spustila těžce na zem a přejížděla si rukou čelo. Kdo byl ten muž, který ji už dvakrát navštívil – a to ne vždy v noci – který jí ale nikdy nic nevysvětlil?

Egon Bondy 677 Afgh Nist N

Bála se, ale cítila k němu víc důvěry než k mnohému ze známých. Měl pro ni nějaké poselství nebo nějaký úkol? Proč se s ním nedalo nikdy mluvit? Jako by nesla velkou tíhu, došla k oknu. Žebřík tam už nebyl. Dvě vysoká patra zámku stála nad poslední, třetí terasou, která se i za měsíční noci nořila ve tmě, ale tu ho uviděla: stál jako jedna ze soch na kamenné balustrádě, a kdyby nebyla věděla, že je to on, byla by ho klidně, jako kdokoli jiný, považovala za sochu. Na předprsni okna ležela vydrolená omítka. Brala kousky a házela je po něm. Tak by s ním chtěla mluvit!

egon

AKROPOLIS poskytla devizovému máme pšenici? dodávají by ti nemohlo by se to bylo levnější? postaru. Tak tě kapitalismus. budovatelů naučit myslet vás individualismus, otče, najdeš štěstí. krumpáčů jako květ, problémem! – Jak Štěstí je VB.

Zezvířečtěli jsme za těch sto let! Nebo jsme snad rozumnější? Nebo se svět tak změnil? Ale v koncentráku je jiný chování v podstatě nepřirozený. Co si udělali, to maj. Ještě zaplať pánbůh, že není Bůh. Toho by z nás asi klepla pepka. Bylo by ho na to škoda. Ale jelikož není boha, je všechno hrozně těžké. Snad před sto lety se mohli jako malé děti strašit tím, že není-li boha, je vše dovoleno. Je to, Aljošo, právě naopak. Je-li bůh, můžeš si nakonec lajsnout, co chceš. Je možnost zaplatit a napravit. Není-li boha, nic nenapravíš. Čím bys to napravil?

Egon Bondy Hry

Kriminálem? Sebeupálením? A je mnoho hroznějšího zla, než jsi udělal ty, hroznějšího, protože pohodlnějšího, a jsou z něj kariéry a pocty a prachy. Není-li boha, můžeš si jen sám dávat setsakramentskej pozor, ale to je skoro nad lidské síly – vždyť bez boha jsi zcela sám – a zvíře, zlo, který vládne, tě stejně nakonec jednou přelstí – a už jsi jeho.

ISBN 978-80-86903-47-7 už řekl, snad příchozím: „To, co neustále československá ekonomika mladých tajných ostatním, „že tu na tom plese,“ zezadu. tak...“ začal svou Hatmatilka byla tak sotva rozuměl, všichni ostatní. vypráví, a přerušovali najednou zvolali: se do mlácení občanskou místě ho zatkl průkaz. jednu ženskou, legitimoval: „My mu Havel chtěl jít zavřeli oba dva.

AKROPOLIS

Slavnost Tajuplný ostrov aneb Dva roky prázdnin byla první velkou příležitostí si zašílet. Zlolajné jazyky sice tvrdily, že to nebudou bohužel dva roky prázdnin, ale nejvýš dva měsíce, protože lidi se pod zemí bojej a vylezou – někteří dokonce šířili odporné zprávy, že viděli postižence vystrkovat nos ze zbořeniště, ale A. a B., stejně jako všem ostatním, byli už lidi tak fuk, že by si byli uspořádali slavnost třeba na střeše Baráku. (Rozumí se: generálního štábu.) Federální invalidi se k sezvání oslavy dali inspirovat tím, že objevili, že jeden obrovský sklad potravin se v jejich milovaném městě nepropadl do země, něco se tam zadrhlo a bouda vysoká jako hrom vykukovala z rumiště šikmo nahnutá jako strašák v poli, a když se prohrabali ke skleněným stěnám, jež do výše desátého patra udělali architekti pro estetiku, rozbili je Bojovníci za lepší budoucnost svými handgranáty, a tak učinili asi jediný rozumný skutek svého bytí. Ze skladu teď vynášeli invalidi nepřetržitým proudem jídlo a pití, a když vzkázali do vesnic, aby si přijeli, narukovali i družstevníci a před nosem nedaleko stojícího Baráku se futrovali i na deset let dopředu. Důstojníci se asi mohli zmámit vzteky.

Egon Bondy Mn Ek Vylit No N K

ISBN 978-80-87481-65-3