29 minute read
Tomáš Prokůpek a kol.: Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce
Akropolis Moravské zemské muzeum Tomáš Prokůpek a kol.
Mravenčí a jiné práce
Tomáš Prokůpek a kol.
Sekora
Mravenčí a jiné práce
Sekorův život a tvorba v datech a fotografiích
1899
d 00.01 Ondřej Sekora s maminkou, okolo 1900.
d 00.02 Se sourozenci (Ondřej Sekora čtvrtý zleva), okolo 1910.
d 00.03 Student práv, okolo 1920.
25. září 1899 Narodil se v Králově Poli (dnes součást Brna) jako první ze čtyř dětí Ondřeje Sekory a Anny Sekorové. Další dva starší sourozenci pocházeli z otcova předchozího manželství.
• 12. září 1906 Zemřel Sekorův otec, odborný učitel.
• 1913 Z brněnského gymnázia přešel na vyškovské. Ve Vyškově se seznámil s pedagogem a výtvarníkem Vladimírem Šindlerem, svým prvním výtvarným mentorem.
• 1915 Vznikly Sekorovy nejstarší datované olejomalby.
1918 Odveden jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády, sloužil ve vojenských kancelářích ve Vídni a v Hodoníně.
• 1919 Maturoval na gymnáziu ve Vyškově, absolvoval zkrácený vojenský výcvik v rodící se československé armádě a téhož roku začal navštěvovat Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jako člen Českého akademického spolku Právník spoluorganizoval návštěvy studentů do ateliérů brněnských malířů.
• 12. ledna 1920 Otiskl první kresbu v Lidových novinách.
1. srpna 1921 Po neúspěšných státních zkouškách na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a měsíční zkušební lhůtě v Lidových novinách nastoupil jako stálý zaměstnanec do jejich brněnské redakce. Kromě vtipů a karikatur představovalo jeho hlavní pracovní náplň psaní a kreslení pro sportovní rubriku, k čemuž se záhy přidala práce pro Dětský koutek.
• listopad 1922 Dětským čtenářům představil Oříška/Voříška, svého prvního výrazného zvířecího hrdinu z obrázkového seriálu.
• 19. března 1923 Oženil se s Markétou Kalabusovou. Jejich svazek byl po roce rozveden.
10 Sekora Mravenčí a jiné práce
1923 1928
d 00.04 Jako reportér na manévrech, dvacátá léta.
d 00.05 Na cyklistickém závodě Tour de France, 1927.
září 1923 – srpen 1924 Jako zahraniční dopisovatel Lidových novin absolvoval první dlouhodobý pobyt v Paříži. Do Lidových novin zasílal sportovní reportáže ze zimní i letní olympiády a dalších podniků, zároveň v Paříži docházel na výtvarné kurzy do akademie na Montparnassu.
• 1925 Poprvé uvedena Janáčkova skladba Řikadla, kterou inspirovaly Ladovy a Sekorovy kresby z Lidových novin.
• 1926 Vyšly první dvě knihy se Sekorovými ilustracemi a Sekorou připravená publikace s překladem pravidel ragby. Jako reportér Lidových novin navštívil Davos, Londýn a Stockholm.
listopad 1926 V Lidových novinách se objevila první epizoda Sekorova stripu o sportovcích Hnátovi a Patrčkovi, který více či méně pravidelně vycházel až do roku 1930.
• duben 1927 Zahájil dlouhodobou spolupráci s obrazovým týdeníkem Pestrý týden, v němž publikoval ilustrace a obrázkové seriály; později zde redigoval také Dětský koutek.
• červen–červenec 1927 Jako externí reportér listu L’Auto absolvoval v doprovodném voze Tour de France.
• listopad 1927 – červenec 1928 Druhý dlouhodobý pařížský pobyt.
Kromě Lidových novin a dalších českých titulů zásoboval kresbami i francouzská periodika jako L’Auto, Le Miroir des sports nebo Dimanche illustré.
• 1928 Definitivně přešel z brněnské redakce Lidových novin do pražské. Publikace Voříškova dobrodružství se stala prvním souborným vydáním Sekorových obrázkových seriálů z Lidových novin.
• 1929 Pro brněnské Umělecké loutkové divadlo Radost navrhl kolekci marionet zahrnující Hnáta a Patrčku i další postavy ze svých obrázkových seriálů.
Sekorův život a tvorba v datech a fotografiích 11
III. Komiks
III.a Wilhelm Busch a české prostředí
Německý výtvarník Wilhelm Busch (1832–1908) bývá označován za jednoho z „praotců“ moderní komiksové formy a jeho vliv dalece přesáhl hranice střední Evropy. Své kreslené příběhy tiskl od roku 1860 v slavném mnichovském humoristickém týdeníku Fliegende Blätter, později se zaměřil na delší práce publikované v knižní formě. Ve svých obrázkových seriálech pracoval s řadou motivů, jež následně převzali mnozí další autoři a dále je rozvíjeli v rámci komiksové scény. Zmínit lze příhody rozpustilého opičáka mezi lidmi, zábavné kousky dvojice psích kamarádů, vzájemné interakce divokých afrických zvířat a domorodců nebo alotria nezvedených kluků. Dodnes je Busch znám především díky práci Max und Moritz (1865), která spadá do poslední zmiňované kategorie a která přímo inspirovala populární americký komiks Katzenjammer Kids (od 1897) i desítky dalších.
Na překlad do češtiny čekají některé Buschovy klíčové práce dodnes, přesto se v česl
03.a.01 Zatímco ve vlastním stripu Sekora pojal podobu Maxe a Morice velmi pietně …
kých zemích prakticky od svého vzniku těšily značné popularitě a měly nepřehlédnutelný vliv na zdejší tvůrce. Buschova svižná a zároveň robustní kresba se viditelně otiskla například do raných karikatur Mikoláše Alše, jež publikoval v časopise Paleček, a cenné poučení si z ní odnesl i Karel Václav Klíč, jedna ze zakladatelských osobností komiksové formy u nás. Buschův dosti zlomyslný humor prokazatelně inspiroval také Josefa Ladu, který třeba ve svém krátkém kresleném příběhu Kočičky slečny Klementiny (1915) v podstatě citoval jeden z nápadů Maxe a Moritze. K dětskému okouzlení Buschovými pracemi se pak hlásil i Kája Saudek.
V tvorbě Ondřeje Sekory najdeme vedle přímé rané (a přiznávané) inspirace také několik záměrných pozdějších odkazů. Když v Německu převzali vládu nacisté, zareagoval Sekora v Lidových novinách stripem Kdyby ještě dnes žili Max a Moric, slavné figurky nesmrtelného Viléma Busche… (15. 5. 1933), v němž se oba darebové
nadšeně zapojí do pálení knih ze školní knihovny. Když poté týž deník otiskl ukázku z vůbec prvního českého překladu příhod obou vejlupků, zde překřtěných na Víta a Vénu (25. 12. 1935), nepoužila redakce původní Buschovy kresby, ale požádala Sekoru o tři nové ilustrace. Jeden z posledních viditelných dozvuků díla velkého Mistra pak lze v nalézt v Sekorově výtvarném doprovodu Karafiátových Broučků (1940, IX, s. 216 >), což v sobě mimoděk nese dosti zajímavou symboliku.
d 03.a.02 … v ilustracích překladu Buschových veršů v podání Otokara Fischera už k interpretaci vzhledu obou klukovských hrdinů přistoupil mnohem volněji.
III. Komiks 83
podobně dramatické stěhování souběžně potkalo také Voříška, který se v břiše velké ryby dostal až do Afriky a prožil zde řadu příhod ve společnosti opičáka, lva a osla, aby nakonec založil Cirkus Voříšek a rodinu s fenkou Alinou.
Buschův duch byl v kresbě Voříškových příhod ještě dosti silně přítomen a projevoval se i poměrně detailním zobrazením několika Voříškových krvavých zranění. Sekora byl ale se svým výtvorem spokojen, protože v dopise z Paříže matce napsal, že si kresby vylepil do alba. 12 Toto album s šedými listy se dochovalo v Sekorově archivu, takže dnes víme, že si s ním dal značnou práci – nevlepil do něj kresby vystříhané z novin, ale tisky pořízené kvalitnější reprodukční technikou.
Po Sekorově návratu z druhého francouzského pobytu se navíc psíkovy příhody dočkaly i oficiálního souborného vydání pod názvem Voříškova dobrodružství (1928), a staly se tak prvním Sekorovým kresleným příběhem, který vyšel jako samostatná publikace. Díky tomu dnes také víme, že anonymní průvodní verše, jež sérii v Lidových novinách doprovázely, psal Sekorův redakční kolega Edvard Valenta (1901–1978).
Sekora si Voříška oblíbil natolik, že se k němu až do čtyřicátých let opakovaně vracel. 13 V letech 1933 až 1934 pro Dětský koutek Lidových novin připravil kreslený příběh Voříšek & spol., který se dočkal téměř čtyřiceti pokračování. Tentokrát navíc autor popustil uzdu fantazii, a tak čtyřnohý hrdina, jehož rodinný život s Alinou byl zapomenut, prožívá barvitá dobrodružství s oživlým hrncem, nůžkami a zrcátkem. Vedle suverenity kreslířské už je tu patrná i narůstající ambicióznost vypravěčská, a tak se v závěru příběh větví a autor čtenářům postupně objasní další samostatné osudy všech čtyř ústředních protagonistů. Navíc už sám Sekora psal i veršované komentáře pod panely, promluvové bubliny však zatím stále užíval jen velmi omezeně.
Potřetí si na Voříška vzpomněl v letech 1936–1937, kdy ho v čerstvě založené příloze Lidové noviny dětem obsadil do kratší série beztextových uzavřených skečů, zacílených jednoduchými pointami na předškolní recipienty. Naposledy se pak k nezdolnému pejskovi vrátil ve stripové řadě Voříšek a Missinka (1940–1941), jejíchž dvaatřicet pokračování vyšlo v Pestrém týdnu. Tentokrát Voříškovi dopřál psí kamarádku s rodokmenem, která se občas chová povýšeně, většinou se ale nechá strhnout k vyvádění psích kusů. 14
Na poli kreslených příběhů „o dětech pro děti“ debutoval Sekora krátkým cyklem Veselosti, smutky, čertoviny ze života malé drobotiny (1924), opět v Dětském koutku Lidových novin. Poměrem textů a obrázků neměla drobná dobrodružství kamarádů Bedi, Pedi a Lidunky daleko k Vítkovi a Oříškovi, iniciátorem celého cyklu byl ale tentokrát sám kreslíř a Valentovy rozkošatělé texty vznikaly až v reakci na hotové obrázky s daným příběhem. Z celkového zacílení na všednodenní dětské příhody se vymykala pouze poslední epizoda – v ní zlostný pan domácí usne s otevřenou pusou, děti mu do ní zavedou okapní svod a dotyčný se následně nafoukne jako balón.
Větší tvůrčí zalíbení Sekora zjevně našel v čistě autorské stripové sérii o kouscích chlapce Pepíka, která se nejprve objevovala v dětské rubrice kreslířova domovského periodika (1925–1927) a kterou si kreslíř vylepil do svého alba hned za Voříškovy příhody. Hlavní hrdina, jemuž v několika z dvacítky epizod sekundují kamarádka Mařenka nebo pes Brok, je nenechavý dareba z rodu Maxe a Moritze. Podobně jako oni si své rozjívené nápady často odskáče – když
l 03.07 V případě obrázkového seriálu Pepík zahradníkem (1933) z Pestrého týdne si Sekora možnosti barevného provedení cyklu ověřoval kolorováním epizod vystřižených z časopisu.
u 03.08 Ačkoli cyklus Voříšek a spol. (1933–1934) vycházel v Lidových novinách v černobílém provedení, autor později některé pasáže v originálích kresbách vybarvil.
12 Dopis Ondřeje Sekory Anně Sekorové z 31. 3. 1924 (MZM, ODL, OS).
13 Kromě obrázkových seriálů se Sekora k Voříškovi navracel i v příležitostných samostatných kresbách – například v Dětském koutku Lidových novin, kde jej opakovaně umísťoval do záhlaví rubriky. V Dětském koutku také otiskl výjev s Voříškem provázený výzvou, aby k němu čtenáři vymysleli vhodný text (28. 8. 1927). Vítěz soutěže byl v deníku vyhlášen o čtrnáct dní později.
14 Protože se v Sekorově pozůstalosti dochovala i rozpracovaná, nikdy nevydaná epizoda cyklu Voříšek a Missinka, dá se spekulovat o tom, nakolik bylo vydávání cyklu ukončeno kvůli autorovu vypovězení z Lidových novin. (< I, s. 31).
III. Komiks 85
l 03.09 Humor třetí epizody kresleného příběhu Jiřinka a její automobil (1931) těží z možných výkladů hovorového označení pro osmiválcový motor.
se například před Mařenkou předvádí a uváže si draka ke knoflíku od kalhot, uletí mu nakonec drak i s kaťaty. 15 Později Sekora přenesl svého vykutáleného hrdinu do Pestrého týdne (1933). Tentokrát se jednalo o delší příběh na pokračování, který nesl název Pepík zahradníkem, skládal se z dvanácti „tabulí“ a líčil chlapcovu snahu vypěstovat chřest či boj proti nenažrané koze.
Dívky do obrázkových příběhů obsazoval Sekora o poznání méně, úplně se jim ale nevyhýbal. Když v roce 1931 začal dámský odbor Autoklubu RČS vydávat časopis Autolady, který měl propagovat automobilismus také mezi ženami, oslovila redakce s nabídkou spolupráce rovněž Sekoru. Ten zareagoval obrázkovým seriálem Jiřinka a její automobil, zjevně určeným dcerkám motorizovaných čtenářek. Cyklus líčil příhody nebojácné holčičky, která ve svém šlapacím autě vyrazila do světa, kvůli brzkému zániku periodika ovšem skončil po třech pokračováních.
K motivu společných příhod chlapce a pejska se Sekora vrátil v komiksu Bedříšek a Voříšek (1927). Po formální stránce se jednalo o jeho nejprogresivnější počin z dvacátých i třicátých let, protože v tomto případě opustil komentáře pod obrázky a texty vsadil do promluvových bublin. 16 Redakce Pestrého týdne, kde práce vycházela na pokračování, si od ní zjevně hodně slibovala 17 – Sekora dostal k dispozici dvě třetiny tiskové strany týdeníku, jenž se svými rozměry blížil formátu A3. Díky tomu (a také díky kvalitnímu tisku periodika) mohl kreslíř věnovat výtvarné stránce opravdu značnou péči. Hlavního hrdinu a jeho psíka, který se v tomto případě výrazně lišil od svého služebně staršího jmenovce, nechal po peripetiích v českém lese doputovat až
15 Paralelně se seriálem v Lidových novinách obsadil Sekora Pepíka do reklamy na Lamplotovu kávu (trochu překvapivě v ní ovšem ještě nic neupozorňuje na fakt, že je chlapec na obrázku známá novinová postavička) nebo do kresby v záhlaví Dětského koutku, kde Pepík vystupoval společně s Voříškem.
16 Podnět k této formální inovaci dost možná vzešel přímo od tehdejšího šéfredaktora Pestrého týdne Jaromíra Johna. Jak plyne z jeho korespondence, na konci dvacátých let mu zahraniční tiskové agentury opakovaně nabízely vydání formálně progresivních amerických komiksů – viz John, Jaromír: Polohy srdce. Z korespondence Jaromíra Johna. Československý spisovatel, Praha 1982, s. 94.
17 Informace, že v Pestrém týdnu vychází nový Sekorův seriál, se objevovala přímo na obálce časopisu.
86
Sekora Mravenčí a jiné práce
XII. Obrazová příloha
u 12.14 Studie stromu (bez datace).
r 12.15 Studie dřeva (bez datace).
276 Sekora Mravenčí a jiné práce
r 12.16 Studie interiéru (bez datace).
XII. Obrazová příloha 277
Résumé
The book Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce (Ants and Other Works) presents the life and the broad spectrum of work of a major figure of 20th-century Czech culture.
Ondřej Sekora (1899–1967) was born into the family of a vocational teacher in Kralovo Pole, today part of Brno, the secondlargest city in the Czech Republic. When the boy was seven years old, his mother was widowed and had to raise him along with five other siblings on her own. At the end of World War I, Sekora was drafted into the Austrian army, but he was never deployed. After the establishment of independent Czechoslovakia in 1918, he began studying law but never finished his university studies. In 1921 he began working at Lidové noviny in Brno, today viewed as the best daily newspaper published in interwar Czechoslovakia. The intellectually stimulating environment of the newspaper offices had a significant impact on Sekora’s personal development and liberal opinions, as did his two extended stays in Paris as a foreign correspondent for Lidové noviny from 1923 to 1924 and 1927 to 1928. Here Sekora met with many inspirational ideas, the most important of which fell under the areas of art and popular culture. Working for a newspaper enabled him to travel to other parts of Europe – during the 1920s, he visited the Alps, London, and Stockholm as a reporter.
At Lidové noviny, Sekora was responsible not only for the sports section and comics but also the children’s section, for which he created pictorial series. And it was there that in 1933 his most famous hero – Ferda the Ant – was introduced, a character whose popularity continues to this day. Sekora reworked his original comic stories in 1936 into the first of his series of prose books, which enjoyed huge success among readers and critics. Theatrical, radio, film, and other adaptations of the books quickly followed. Sekora’s creative journey, however, was interrupted for a time by the Second World War. Due to his wife’s Jewish background, he was dismissed from Lidové noviny, and he eventually spent time in two labour camps in former Germany. The Sekoras and their son ultimately survived the war.
After the liberation and subsequent Bolshevik Revolution, Sekora had the opportunity to build on his previous activities as, like many other residents of former Czechoslovakia, he believed in the communist ideology after the miserable experience of war. He worked as an editor at the trade union daily Práce and at the State Publisher of children’s books, where he was in charge of the book collection
for the youngest readers. In 1952, he began working as a freelancer, devoting his creative efforts to writing and illustrating children’s books, as well as working with the newly established Czechoslovak Television. His prolific creative work ended, however, with a stroke in 1964. Sekora’s work lives on, and his children’s books have been translated into more than twenty languages.
A significant impetus for the development of this monograph was the acquisition of Sekora’s estate by the Moravian Museum in Brno in 2015 and 2016. Because of the extraordinary breadth of Sekora’s creative engagement, the publication is divided into thematic chapters. The advantage of this approach is that each section could be overseen by an expert capable of placing the given theme into a broader context and, in its light, properly evaluate the individual works and their broader ties to the overall cultural and social milieu. The chosen approach undoubtedly bears some risk – the editorial team, however, focused on ensuring that, on the one hand, information was not excessively repeated and that, on the other hand, the close links between Sekora’s activities in various creative branches was not obscured. In general, it is precisely through these thematic groupings that Sekora’s thought processes are conveyed most flexibly.
The monograph is essentially chronological. The publication opens with a timeline that provides basic information about Sekora’s life and work. This is followed by chapter I. Journalism, as journalism is the primary basis for all of Sekora’s other efforts, discussing his involvement at Lidové noviny and other periodicals. The following three sections: II. Humorous Drawings, Caricatures and Illustrations, III. Comics, and IV. Private Paintings and Drawings represent three relatively autonomous facets of the artist’s oeuvre. The first of these presents the artistic models that influenced the self-taught Sekora, examines to what extent his regular and longterm work for the newspapers moulded his specific artistic style, and also analyses how contemporary artistic trends and political pressures impacted his creative style. The section devoted to Sekora’s activities in the world of comics addresses his contributions to the formal modernisation of pictorial series in the Czech milieu and how they anticipated his later prose works. The text regarding Sekora’s nearly unknown private art activities then places them into the context of the contemporary artistic stream. It clarifies their
330
Sekora Mravenčí a jiné práce
links to Sekora’s caricature and illustration work. Part V. Literature for Children and Youth presents the author’s life in 1936, discusses his contribution to Czech children’s picture books, and his post-war struggle with the demands that Communist ideology placed on the creation of books for the youngest readers. Chapters VI. Theatre and VII. Audiovisual Media then focus on the work during the time in which Sekora’s role shifted to being just one – yet an often key – member of an extensive creative collective, in later years inevitably reduced merely to authorship of story ideas and basic artistic concepts. Perhaps the most significant contribution to the development of Czech theatre were Sekora’s marionette designs from the late 1920s, but his stage designs for theatre adaptations of his Ferda the Ant books from the late 1930s were also valuable and progressive, and many of Sekora’s stories were a major inspirational impetus for a variety of theatre productions after World War II. Similarly, in the context of domestic audiovisual media, adaptations of Sekora’s stories featuring his insect protagonists played a huge role – Ferda the Ant was the hero of the very first Czech film from 1941–1942 and a TV series featuring marionettes shot in 1960 was also artistically very compelling. Sections VIII. Sport and IX. The Insect World, by contrast, examine Sekora’s interests and hobbies that “externally” organically intertwined through his artwork, shaping it significantly. The first examines Sekora’s approach to reporting on sport during his engagement at newspapers, his contribution to the promotion of rugby in Czechoslovakia, as well as the reception of sport in Sekora’s illustration and prose works. The second section shows how Sekora’s characteristic anthropomorphic depictions of insects were formed and how accurate his depictions are from an entomological perspective. Parts X. Citizenship and Politics and XI. The Further Lives of Sekora’s Work are devoted to broader ties between Sekora and Czech (or Czechoslovak) society during changes of time and historical context. The first one analyses how the transformation from interwar liberal to devoted postwar communist took place, and the second summarises how Sekora’s work inspired other artists and what their new interpretations revealed about the state of Czech society. The final section, XII. Appendix, is a purely visual excursion into the artworks that could not be included in the preceding chapters.
As a result, the chapters in many ways reconstruct the remarkable story of a man whose fate extremely closely followed
Résumé
the ups and downs that Czechoslovakia experienced from its establishment in 1918 to the beginning of the 1960s, from building a new independent republic through the crisis caused by the Second World War to the various ways of coping with communist ideology. It’s the story of a man who left behind a remarkable artistic trail crossing the borders of the Czech and Slovak lands, and who strived to contribute in his country to the best of his abilities, which his somewhat childlike worldview enabled him to do.
Ondřej Sekora: Ants and Other Works is published with support from the Ministry of Culture of the Czech Republic.
331
Zusammenfassung
Die Publikation Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce (Ameisen- und andere Arbeiten) stellt das Leben und das sich weit ausbreitende Werk einer der bedeutendsten Persönlichkeiten der tschechischen Kultur des 20. Jahrhunderts.
Ondřej Sekora (1899–1967) wurde in einer Familie eines Fachlehrers in Královo Pole (Königsfeld), heute ein Stadtteil von Brünn, der zweitgrößten Stadt der Tschechischen Republik, geboren. Als der Junge sieben Jahre alt war, verwitwete seine Mutter und musste ihn mit noch fünf weiteren seinen Geschwistern allein erziehen. Am Ende des ersten Weltkriegs musste Sekora einrücken, an die Front wurde er aber nicht mehr geschickt. Nach der Entstehung der selbstständigen Tschechoslowakei begann er im Jahre 1918 Jura zu studieren, die Hochschule aber beendete er nicht und im Jahre 1921 trat er in die Redaktion der Zeitung Lidové noviny ein. Dieses Tagesblatt, das zwischen den beiden Weltkriegen erschienen ist, halten wir heute für das beste damals im Lande. Das intellektuell anregende Milieu der Redaktion verübte einen bedeutenden Einfluss auf Sekoras persönliches Wachsen und seine liberalen Einsichten. Tiefen Eindruck hinterließen auch seine zwei längeren Aufenthalte in Paris, die er als ausländischer Korrespondent von Lidové noviny in den Jahren 1923–1924 und 1927–1928 absolvierte. Sekora beeinflussten viele Anregungen vor allem aus der bildenden Kunst und der volksnahen Kultur. Die Arbeit für das Tagesblatt ermöglichte ihm auch weitere Reisen in andere Teile von Europa – nur in den zwanziger Jahren besuchte er die Alpen, London oder Stockholm.
In Lidové noviny kümmerte sich Sekora neben der Sportrubrik um die humoristischen Zeichnungen und auch um die Kinderrubrik, für die er Bildserien erfand. Und eben dort kam im Jahre 1933 sein berühmtester Held Ferda Mravenec (Ferdy, das Ameisenmännchen) auf die Welt, dessen Popularität bis in die heutigen Tage andauert. Als Sekora seine ursprünglichen Comicgeschichten im Jahre 1936 in den ersten Zyklus prosaischer Bücher umgearbeitet hatte, erfolgte ein außergewöhnlicher Erfolg bei den Lesern und auch bei der Kritik; die Theater-, Rundfunk- und Filmadaptationen ließen nicht lange auf sich warten. Sekoras Schaffen wurde aber für einige Zeit während des zweiten Weltkriegs unterbrochen. Wegen der jüdischen Abstammung seiner Frau wurde er aus der Redaktion von Lidové noviny gekündigt und später landete er in Arbeitslagern im Deutschen Reich. Er, seine Frau und sein Sohn haben aber doch den Krieg überlebt.
Nach der Befreiung und dem darauf folgenden bolschewistischen Umsturz, bekam Ondřej Sekora die Möglichkeit auf seine vorherigen Aktivitäten anzuknüpfen, weil er ähnlich wie viele Leute in der damaligen Tschechoslowakei nach den schrecklichen Kriegserfahrungen an die kommunistische Ideologie zu glauben angefangen hat. Er war als Redakteur der Gewerkschaftszeitung Práce tätig und im Staatlichen Verlag des Kinderbuches sorgte er für die Bücherei der Kleinsten. Im Jahre 1952 ging er in den Freiberufstand und widmete sich der Illustration der Kinderbücher, er arbeitete aber auch mit dem Tschechoslowakischen Fernsehen zusammen. Sein schöpferisches Schaffen beendete im Jahre 1964 ein Hirnschlag. Sekoras Werk bleibt aber lebhaft und seine Kinderbücher wurden bis zu den heutigen Tagen in mehr als zwanzig Sprachen übersetzt.
Einen wichtigen Impuls zu der Entstehung dieser Monographie bedeutete die Übernahme Sekoras Nachlasses vom Mährischen Landesmuseum in den Jahren 2015 und 2016. Hinsichtlich der außergewöhnlichen Breite seines Schaffens wurde die Publikation in thematischen Kapiteln geteilt. Der Vorteil dieser Teilung liegt darin, dass sich jedem Abteil ein Spezialist widmen konnte. So war es möglich, das gewählte Thema in die allgemeineren Fachzusammenhänge einzuordnen und die einzelnen Werke auch im kulturellen und gesellschaftlichen Kontext richtig einzuschätzen.
Die Monographie ist chronologisch. Die Publikation eröffnet eine Zeitachse, die die Orientation in seinem Leben und Schaffen anbietet. Danach folgt das Kapitel I. Die Journalistik, weil seine journalistische Arbeit offensichtlich den primären Ausgangspunkt für das weitere Bemühen darstellt und sein Engagement in Lidové noviny und den anderen Periodiken näher bringt. Die drei darauffolgenden Teile – II. Humoristische Zeichnungen, Karikaturen und Illustrationen, III. Comic und IV. Privates malerisches und zeichnendes Schaffen – stellt drei relativ autonome Facetten des Werks. Der Teil über Sekoras Comicaktivitäten befasst sich mit seinem Anteil an der Modernisierung der Bildserien. Der Text über Sekoras fast unbekannte bildende Tätigkeit setzt dann diese Arbeiten in den Kontext der gegenwärtigen Entwicklung und erklärt ihre Verbundenheit mit seinen Karikaturen und Illustrationen. Der Teil V. Literatur für Kinder und Jugendliche tritt in das Leben des Autors im Jahre 1936 ein, analysiert seinen Beitrag in das tschechische Bilderbuch und seinen Nachkriegskampf mit den Anforderungen, die auf die Produktion für die kleinsten Leser
332
Sekora Mravenčí a jiné práce
die kommunistische Ideologie hatte. Die Kapiteln VI. Theater und VII. Audiovisuelle Medien wenden sich zu dem Schaffen, wo Sekora in die Position von einem, obzwar als Schlüsselmitglied, breiteren kreativen Kollektiv kam, diese Position wurde dann begreiflicherweise reduziert auf die Stellung des Autors des Themas und der bildenden Grundkonzeption. Im Rahmen seines Schaffens trugen wahrscheinlich den größten Beitrag für die Entwicklung des tschechischen Theaters seine Entwürfe der Marionetten vom Ende der zwanziger Jahre bei, preiswert und progressiv waren aber auch seine szenischen Arbeiten für die Theateradaptationen der Bücher Ferdy, das Ameisenmännchen aus dem Ende der dreißiger Jahre. Sekoras Büchergeschichten funktionierten als grundsätzliche inspirative Anregung für viele verschiedene Bearbeitungen fürs Theater auch nach dem zweiten Weltkrieg. Ähnlich spielten im Kontext der Geschichte der einheimischen audiovisuellen Medien eine bedeutende Rolle die Adaptationen von Sekoras Geschichten mit dem Insektenprotagonisten – Ferdy, das Ameisenmännchen war der Held des überhaupt ersten tschechischen Films aus den Jahren 1941–1942 und bildend sehr überzeugend wirkte zum Beispiel auch die Fernsehserie mit den Marionetten, die im Jahre 1960 gedreht wurde. Die Teile VIII. Sport und IX. Die Welt der Insekten widmen sich den Interessen und Steckenpferden des Autors, die „von außen“ organisch in sein künstlerisches Werk hineinwuchsen und es bedeutend mitschöpften. Der erste Teil befasst sich mit Sekoras Beziehung zum Sport, seine Verdienste im Durchsetzten von Rugby in der Tschechoslowakei, aber auch mit der Rezeption von Sport in Sekoras illustriertem und prosaischem Werk. Der zweite Teil zeigt, wie sich in Sekoras bildender Kunst seine charakteristische anthromorphe Auffassung der Insekten formte, und in wie weit seine Interpretationen aus der Sicht eines Enthomolgen genau sind. In dem Teil X. Die Bürgerschaft und Politik und XI. Weitere Leben von Sekoras Werk widmen sich den allgemeineren Beziehungen zwischen Sekora und der tschechischen (respektive tschechoslowakischen) Gesellschaft in der Entwicklung der Zeit und im historischen Kontext. Der erste Teil analysiert seine Änderung von einem Zwischenkriegsliberalen zu einen überzeugten Kommunisten. Der zweite Teil rekapituliert, wie das Werk von Sekora weitere Künstler inspirierte, und was ihre neue Interpretationen über den Zustand der tschechischen Gesellschaft aussagen. Der Schlussteil XII. Beilage stellt dann einen Exkurs in die Originale des Künstlers dar.
Zusammenfassung
Im Ergebnis rekonstruieren die Kapiteln aus vielen Sichten die außergewöhnliche Geschichte eines Mannes, dessen Schicksale ungewöhnlich eng auf sich folgende Aufschwünge und Abstürze begleiten, die die Tschechoslowakei nach ihrer Entstehung im Jahre 1918 bis zum Anfang der sechziger Jahre erlebte, also von der Zeit des Aufbauens einer neuen selbstständigen Republik durch die Krise in der Zeit des zweiten Weltkriegs bis zu verschiedenen Varianten der Aufnahme der kommunistischen Ideologie. Es ist eine Geschichte eines Mannes der eine unübersehbare künstlerische Spur hinterließ, die Grenze von Tschechien und der Slowakei übertritt, eines Mannes, der bestimmt für sein Land nützlich war, auf die beste Art, die er konnte und wie es ihm seine kindliche Sicht auf die Welt erlaubte.
Die Publikation Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce entstand mit der Unterstützung des Ministeriums für Kultur der Tschechischen Republik.
333
Medailony autorů
PhDr. Jaroslav Blecha
Mgr. Andrea Jochmanová, Ph.D.Ing. arch. Tomáš Prokůpek
Mgr. Milena Strachová, Ph.D.je ředitelem Uměnovědného muzea Moravského zemského muzea a vedoucím Oddělení dějin divadla tamtéž, jako badatel se specializuje na výzkum, dokumentaci a hodnocení proměn českého loutkového divadla (loutkářské rody, kočovné loutkové divadlo, amatérské rodinné a spolkové loutkové divadlo).
Mgr. Martin Foret, Ph.D.
působí na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci a v Centru pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP. Badatelsky se věnuje teorii komiksu a dějinám československého komiksu, přednáší rovněž teorii populární kultury a vizuální studia.
je divadelní historička se zaměřením na dějiny českého divadla od počátků až do konce dvacátého století. Od roku 2006 je kurátorkou sbírek rukopisů, archiválií a scénografie Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea, zároveň je vědeckou pracovnicí Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu na JAMU.
Mgr. Hana Kraflová
působí jako kurátorka Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea. Badatelský zájem věnuje období od přelomu 19. a 20. století, zejména osobnosti a dílu Rudolfa Těsnohlídka a české žurnalistice první Československé republiky.
působí jako vedoucí Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea, specializuje se na dějiny středoa východoevropského komiksu a jeho vazby na karikaturu a ilustraci.
Mgr. Jiří Procházka, Ph.D.
působí jako kurátor sbírky brouků v Entomologickém oddělení Moravského zemského muzea. Zaměřuje se především na ekologii a biogeografii kůrovců a dalších brouků v tlejícím dřevě. Na Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., se věnuje broukům obývajícím pralesovité porosty ČR.
Mgr. Ing. Marcela Rusinko, Ph.D.
působí jako vedoucí Katedry společenských věd a managementu sportu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se dějinami sportu a tělovýchovy, v posledních letech se specializuje především na sociální, kulturní a historicko-antropologické aspekty sportu.
Mgr. Pavel Jirásek
je scenárista a režisér dokumentárních filmů o umění. Působí jako pedagog ateliéru Audiovizuální tvorba a divadlo Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Jako estetik a kulturní historik se dlouhodobě odborně zabývá českým loutkářstvím a reformní uměleckou hračkou.
Mgr. Pavel Kořínek, Ph.D.
působí jako vědecký pracovník Oddělení pro výzkum literární kultury Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. Ve své badatelské práci se zaměřuje na dějiny a teorii komiksu a populární kulturu 20. století.
PhDr. Lucie Kořínková, Ph.D.
je vědeckou pracovnicí Oddělení edičního a textologického Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. Mezi její odborné zájmy patří česká poezie přelomu 19. a 20. století a literatura pro děti a mládež.
přednáší moderní a současné umění na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zabývá se provenienčním výzkumem, soukromým a institucionálním sběratelstvím a mobilitou artefaktů hmotné kultury ve 20. století.
PhDr. MgA. Jiří Stejskal
pracoval v Moravském muzeu, Česk(oslovensk)é televizi, Divadle Husa na provázku a na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Je historikem filmu ve Zlíně 1936–1945, dramaturgem a producentem, redaktorem časopisu Studia sportiva.
334
Sekora Mravenčí a jiné práce
Tomáš Prokůpek a kol. Ondřej Sekora – Mravenčí a jiné práce
Vydalo Moravské zemské muzeum (Zelný trh 299/6, 659 37 Brno, www.mzm.cz) a nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako 408. publikaci nakladatelství Akropolis
Redakce Pavel Kořínek Jazyková redakce Lucie Kořínková Překlad resumé Jennifer Hejtmánek (aj) a Eleonora Jeřábková (nj) Grafická úprava a obálka Michal Smejkal a Ondřej Lím (Studio Symbiont, www.symbiont.cz) Retuš, předtisková příprava ilustrací a sazba z písem Nib a Founders Grotesk Stará škola (www.staraskola.net)
Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 336 stran
ISBN 978-80-7028-528-2 (Moravské zemské muzeum) ISBN 978-80-7470-270-9 (Filip Tomáš – Akropolis) ISBN 978-80-7028-527-5 (PDF; Moravské zemské muzeum) ISBN 978-80-7470-271-6 (PDF; Filip Tomáš – Akropolis)
Doporučená cena včetně DPH 1199 Kč www.eshop.akropolis.info
Kdo by nikdy neslyšel o Ferdovi Mravencovi a jeho tvůrci Ondřeji Sekorovi (1899–1967)? V životě a díle jednoho z nejslavnějších českých autorů a ilustrátorů knih pro děti a mládež lze přesto stále narazit na málo zmapované i zcela neprobádané oblasti. Předkládaná monografie se proto ve dvanácti tematických oddílech detailně zabývá jak Sekorovou ilustrační a literární tvorbou, tak i autorovými dalšími, možná trochu pozapomenutějšími či zasutějšími aktivitami: zkoumá jeho příspěvek k dějinám domácího komiksu, loutkového i tradičního divadla, sleduje jeho spolupráci s filmem, mapuje Sekorův podíl na začátcích dětského vysílání Československé televize i zásluhy o rozvoj domácího sportu, dokládá jeho entomologický zápal nebo snahu o proniknutí do prostředí vysokého výtvarného umění. Tucet kapitol věnovaných rozmanitým fazetám Ondřeje Sekory jakožto umělce i člověka se skládá v komplexní pojednání o významné tvůrčí osobnosti, jejíž obsáhlá a fascinující tvorba formovala a dodnes nepřestává utvářet statisíce dětských čtenářů. Za využití dosud nedostupných rukopisů, kreseb a dalších archiválií ze Sekorovy pozůstalosti a díky spolupráci s řadou institucí, které vlastní sekorovské fondy, může přítomná publikace jako vůbec první nabídnout skutečně ucelený pohled na Sekorův kulturní odkaz, doprovozený rozsáhlým obrazovým materiálem. Celá řada Sekorových výtvarných prací je v knize reprodukována vůbec poprvé.
ISBN 978-80-7470-270-9