K: KAMIL A PODKOVA

KAMIL A PODKOVA

K (BEZ R, Ř)

KAMIL MILOVAL KOČKY, PAPOUŠKY, KLOKANY, A HLAVNĚ KONĚ. KDYSI NA KONÍCH JEZDIL. TEĎ UŽ BYL VŠAK VELKÝ, MĚL JINÉ KONÍČKY A TAKÉ ŠKOLNÍ POVINNOSTI. NA KONĚ NEBYL ČAS A V JEHO MĚSTĚ KONĚ NEMĚLI. ALE U BABIČKY V KLATOVECH CHOVAL PAN KUBEŠ STÁDO KONÍ. A TAK, KDYŽ BYL KAMIL U BABIČKY, MOC SE NA KONĚ TĚŠIL. JEDNOU BYL PAN KUBEŠ SMUTNÝ A PLAKAL. KAMIL UŽ ZDÁLKY KOUKAL, KDE JE JEHO OBLÍBENÁ KLISNA KÁJA. NEVIDĚL JI. „KÁJA UTEKLA,“ VYSOUKAL ZE SEBE PAN KUBEŠ. „POKUSÍM SE JI NAJÍT. SNAD NEBUDE DALEKO,“ ZAVOLAL KAMIL A UŽ UTÍKAL.

HLEDAL NA KOPCI, NA LOUKÁCH – NIKDE NEBYLA. U POTOKA NAŠEL PODKOVU. ASI TAM KÁJE SPADLA NA KAMENECH. KAMIL SCHOVAL PODKOVU DO KAPSY A UTÍKAL JEŠTĚ KOUSEK DÁL NA ZAČÁTEK HLUBOKÉHO LESA. TAM KÁJA LEŽELA NA BOKU VE VYSOKÝCH KONVALINKÁCH. KDYŽ UVIDĚLA KAMILA, VYSKOČILA NA NOHY A ZAČALA K NĚMU KULHAT. S KOPYTEM BEZ PODKOVY SE JÍ ŠLO ŠPATNĚ. I KOLENO SE JAKSI VIKLALO. NA KAMENECH U POTOKA TO HLASITĚ KLAPALO. „POJĎ, KÁJO,“ POVZBUZOVAL JI KAMIL A TÁHL ZA OHLÁVKU, „JEŠTĚ JEDNA LOUKA A KOPEC A ZA CHVILKU JSI DOMA.“ PAN KUBEŠ UŽ ZDÁLKY KOULEL OČIMA. SCHOVAL KAPESNÍK, ZAHNAL SMUTEK A PAK SE SMÁL A SMÁL. ZA ODMĚNU SI KAMIL MOHL NECHAT PODKOVU A DODNES MU VISÍ V POKOJÍKU.

1. POVĚZ CELOU VĚTOU, KDO CHOVAL STÁDO KONÍ A KDE TO BYLO . 2. ŘEKNI CELOU VĚTOU, KDE VŠUDE KAMIL KLISNU HLEDAL . 3. PODÍVEJ SE NA OBRÁZKY. NAJDI TAM JEDEN ROZDÍL OPROTI

PŘÍBĚHU A VYSVĚTLI HO. 4. PŘÍBĚH PŘEVYPRÁVĚJ PODLE OBRÁZKŮ.