L: HLADOVÉ LVÍČE

HLADOVÉ LVÍČE

L (BEZ R, Ř)

LVICE MĚLA HLAD. JEJÍ MANŽEL LEV SE TOULAL NA DALEKÝCH PLÁNÍCH. ONA KOJILA LVÍČE. BYLO MALÉ JAKO UZLÍČEK. HODNĚ ČASU LEŽELO A SPALO. TEĎ ZÍVLO A PODÍVALO SE NA MÁMU. OBA DNES BYLI HLADOVÍ. LVICI SE NECHTĚLO, ALE NEDALO SE NIC DĚLAT. MUSELA SE VYDAT NĚCO ULOVIT, ABY NASYTILA SEBE I MLÁDĚ. BEZ JÍDLA BY NEBYLI SILNÍ NA ŽIVOT V BUŠI. LVICE ODEŠLA NA LOV A MLÁDĚ ZŮSTALO V CHLÁDKU POD SKÁLOU. BYLO ODPOLEDNE. LVICE OBJEVILA STÁDO ANTILOP A SLEDOVALA HO. SLUNCE SVÍTILO. LVICE SE POTILA, ALE SNAŽILA SE TIŠE NAŠLAPOVAT. ČEKALA NA VHODNOU CHVÍLI, KDY ZAÚTOČIT… MALÉ LVÍČE MEZITÍM ODPOČÍVALO VE STÍNU. MĚLO UŽ DLOUHOU CHVÍLI. NAJEDNOU ZASLECHLO PODIVNÉ ZVUKY. ZVUKY STÁLE SÍLILY. „CO TO MŮŽE BÝT?“ POMYSLELO SI LVÍČE. MATKA MU SICE DOMLOUVALA, ABY ZŮSTALO V CHLÁDKU A NEHÝBALO SE, ALE LVÍČE NEODOLALO. NAKOUKLO ZA SKÁLU A UVIDĚLO PODIVNÉ BYTOSTI. CHODILY PO DVOU NOHÁCH A NESLY LUKY, LANA A VELKÉ PYTLE. „MOHLY BY SE MNOU SKOTAČIT A DOVÁDĚT,“ NAPADLO LVÍČE. UŽ UŽ CHTĚLO VYBĚHNOUT ZE SVÉ SCHOVKY, ALE NA POSLEDNÍ CHVÍLI USLYŠELO ZNÁMÉ MLASKNUTÍ. „MÁMA JE ZPÁTKY!“ POMYSLELO SI LVÍČE A OTOČILO SE. ZA NÍM STÁLA LVICE A TÁHLA ANTILOPU. JEJÍ ODPOLEDNÍ LOV BYL ÚSPĚŠNÝ. LVÍČE NA NEZNÁMÉ BYTOSTI HNED ZAPOMNĚLO A PUSTILO SE SPOLU S MATKOU DO JÍDLA.

1. KDO BYLY TY PODIVNÉ BYTOSTI A CO NESLY? 2. POVÍDEJ CELOU VĚTOU, KDO MĚL/NEMĚL HLAD:

LVICE, LEV, LVÍČE, LOVCI. 3. PODÍVEJ SE NA OBRÁZKY. NAJDI TAM JEDEN ROZDÍL OPROTI

PŘÍBĚHU A VYSVĚTLI HO. 4. PŘEVYPRÁVĚJ PŘÍBĚH PODLE OBRÁZKŮ.