V: DĚDOVO POVÍDÁNÍ

DĚDOVO POVÍDÁNÍ

V (BEZ R, Ř)

VÍTEK MĚL NOVÉHO DĚDU. JEHO MAMINKA SE ZNOVU VDALA, A TAK MĚL NOVÉHO TÁTU I NOVÉHO DĚDU. S DĚDOU SI HODNĚ POVÍDAL. „O ČEM DNES BUDEME MLUVIT?“ PTÁVAL SE DĚDA. VÍTEK CHTĚL VĚDĚT, JAKÝ BYL SVĚT BEZ MOBILŮ. A DĚDA ZAČAL S POVÍDÁNÍM: „V MÉM MLÁDÍ VE 20. STOLETÍ VŮBEC NEBYLY MOBILY. V DOMECH JSME MĚLI TELEFON – TAKZVANOU PEVNOU LINKU. DALO SE TEDY VOLAT, ALE JEN Z DOMOVA. KDYŽ SE DOMLUVILO NĚJAKÉ SETKÁNÍ, KAŽDÝ SE SNAŽIL BÝT NA MÍSTĚ V DOMLUVENOU DOBU. NEŠLO SE OMLUVIT ZAVOLÁNÍM NA MOBIL.“ „JEDNOU JSME JELI NA VÝLET VLAKEM, BYLO TO V DEVÍTCE,“ VZPOMÍNAL DĚDA. „VYSTOUPILI JSME V NOVÉ VSI A VYDALI SE NA OBJEVITELSKOU CESTU. V LESE JSME U VODY VIDĚLI VELIKÉ DUHOVÉ VÁŽKY. DNES BYS JE VYFOTIL MOBILEM. JÁ SI JE ULOŽIL DO VLASTNÍ HLAVY. VE DVĚ HODINY JSME JELI VLAKEM DOMŮ. VOJTA, PAVEL A VLASTNĚ VĚTŠINA DĚTÍ VYSTOUPILI NA ‚HLAVÁKU‘. JEN JÁ JEL NA VLASTNÍ PĚST DO VYSOČAN, KDE JSEM BYDLEL. VLAK ALE NEZASTAVIL A JÁ MUSEL VYSTOUPIT AŽ NA KONEČNÉ. KDYBYCH MĚL MOBIL, ZAVOLAL BYCH DOMŮ. TO ALE NEŠLO A MAMINKA NEVĚDĚLA, KDE JSEM. ZAČÍNALA MÍT VELKÉ OBAVY. NAŠTĚSTÍ BYDLELA U KONEČNÉ TETA VLASTA. ZE SVÉHO DOMOVA ZAVOLALA MÁMĚ NA PEVNOU LINKU, ABY JI UKLIDNILA. PAK MĚ ODVEDLA DO VYSOČAN. VE 20. STOLETÍ TO BYLO, VÍTKU, OBČAS NAPÍNAVÉ.“

1. POVÍDEJ V CELÝCH VĚTÁCH, CO VÍTEK V LESE VIDĚL

A CO NEVIDĚL: DUHOVÉ VÁŽKY, VOLANT, VODU, NOVINY. 2. PODÍVEJ SE NA OBRÁZKY. NAJDI TAM JEDEN ROZDÍL

OPROTI PŘÍBĚHU A VYSVĚTLI HO. 3. PŘÍBĚH PŘEVYPRÁVĚJ PODLE OBRÁZKŮ.