Sherrilyn Kenyno - 10,5. A Hard Day´s Night - Perný den (Rafael&Celena) by April Lovehead

PERNÝ DEN „Není to skvělé?“ Rafael Santiago nebyl věřící v žádném smyslu toho slova, ale když si přečetl krátký Jeffův příběh zveřejněný v časopise SF v jeho rukou, cítil hlubokou potřebu se pokřižovat… Nebo alespoň studenta mlátit do hlavy až ztratí vědomí. Jeho výraz byl pečlivě prázdný, když Rafael pomalu zavřel časopis a setkal se s dychtivým Panošovým pohledem. Třiadvacetiletý Jeff byl vysoký a hubený mladík, s tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima. Cvičil se Rafaelovým Panošem během posledních pár měsíců, neboť jeho otec odešel do důchodu. Dychtivý mladý muž, byl dost dobrý na to, aby zaplatil účty včas, řešil Rafaelovy obchodní záležitosti a pomáhal skrývat jeho nesmrtelnost před neznámými lidmi. Ale jednu věc Jeff chtěl víc, než cokoli jiného, chtěl jeden z příběhů, které vždy psal, publikovat. Teď to udělal… Rafael se snažil vzpomenout si na dobu, kdy měl sny o slávě. Době, kdy byl člověkem a chtěl zanechat svou značku na světě. A stejně jako jeho, mohli jeho sny chlapce zabít. „Ukázal si to někomu dalšímu?“ Sakra, Jeff připomínal Rafaelovi štěně kokršpaněla někoho, čí hlavu chceme pohladit, i když nevědomky pochcal tvé nejlepší boty. „Ještě ne, proč?“ „Oh, já nevím,“ řekl Rafael, protáhl slova a snažil zmírnit sarkasmus ve svém hlase. „Myslím, že Noční pátrač, kterým začínáš je opravdu špatný nápad.“ Panošův úsměv okamžitě opadl. „Není to dobrý příběh?“ „To není správná otázka, ten příběh je dobrý. Správná otázka je, jestli ti mám nakopat prdel za porušení přísahy, že udržíš naše tajemství.“ Jeff svraštil čelo, a z jeho bezradného pohledu bylo jasné, že chlapec nemá tušení, o čem Rafael mluví. „Jak to myslíš?“ Tentokrát neexistoval způsob, jak zadržet ironii odkapávající z jeho hlasu. „Já vím, říká se, že máš psát, o tom co dobře znáš, ale sakra, Jeffe… Ralph St. James? Noční lovec? Popsal jsi celou upírskou legendu Temných lovců a Apollitů, a opravdu se mi zajídá můj klon Taye Diggs. Nic proti tomu chlapovi, ale kromě holé hlavy, barvy kůže a Kozoroha v levém uchu nemáme nic společného.“ Jeff si vzal časopis z Rafaelových rukou, mrkl na stránku a suše řekl. „Já nechápu, o čem mluvíš Rafaely. To není napsané o tobě nebo Temných lovcích. Jediné co mají společného s Nočním hledačem je honění prokletých upírů. To je všechno.“ Hmm. Rafael pohlédl znovu na příběh, a dokonce i s časopisem vzhůru nohama mu oči padly přímo na tu scénu. „A co tam, kde Taye Diggs

SHERRILYN KENYON dvojník Temného lovce najde Démona, který právě ukradl lidskou duši, aby si prodloužil život?“ Jeff si zhnuseně odfrkl. „To je Noční hledač, který našel upíra zabíjet. Nemá to nic společného s Temnými lovci.“ Jo, jasně. „Upír, který krade lidské duše k prodloužení vlastního života jako protiklad k normální Hollywoodské odrůdě, která věčně saje krev?“ „No, to je jenom klišé. Je mnohem lepší mít upíry, kteří mají skutečně krátký život a jsou pak nuceni, proti své vůli a spalováni závistí, krmit se na lidské rase. Je to mnohem zajímavější, nemyslíte?“ Ani ne. Vzhledem k tomu, že byl jedním z lidí v té bitvě. „To je realita, kterou žijeme, Jeffe. Popsal si Démona, ne upíra.“ „No, možná jsem si trochu vypůjčil od Démonů, ale zbytek je můj.“ Rafael přeskočil na další stránku. „Podíváme se. O čem je prokletí Tyberovy rasy, která nasrala severského Boha Odina a teď může žít jen dvacet sedm let, pokud se upír nezmění a nezačne krást lidské duše. Nahraď Apollity za Tybery a Apollóna za Odina a opět máme příběh Apollitské rasy a Démonů.“ Jeff vydechl a zkřížil ruce na prsou. V popření zavrtěl hlavou. „A co takhle tady, kde Noční hledač prodá svou duši severské bohyni Freye, která je vášnivá zrzavá femme fatale, oblečená celá v bílém, aby se pomstil tomu, kdo způsobil jeho smrt?“ „Nikdo nemůže přijít na to, že je Artemis Freya.“ Rafael na něj zavrčel. „Mimochodem, na rozdíl od Artemis, je Freya náhodou jahodová blondýna. Ale máš pravdu v jedné věci. Je nádherná a velmi sexy. Rozhodně je těžké jí říct ne.“ „Uf.“ Jeff zamračeně zvedl hlavu. „Jak to všechno víš?“ Rafael ztichl, když si vzpomněl na noc, kdy potkal severskou bohyni, která ho sváděla. Rozhodně to byl perný den… „Freya je bohyní, která vybírá bojovníky do Valhaly. Nebo pro sebe, chtěla mě přidat do svého harému.“ Jeff zíral. „A ty ses místo toho rozhodl bojovat za Artemis, copak ses zbláznil?“ Byly chvíle, kdy to dítě mělo příliš rozumu. „Hmm, jo no, při zpětném pohledu to byla chyba z mé strany. Ale v té době mi Artemis nabídla pomstu na mých nepřátelích, a to se mi zdálo mnohem zajímavější než být s Freyou…, což nás vrací k tomu, že Freya je Artemis ve tvém příběhu.“ „Ale právě jsi řekl, že není jako Artemis, že přichází pro válečníky. Takže by se mohlo stát, že by mohla uzavřít stejnou dohodu jako ta, o které jsem psal svůj příběh.“ A rampouchy vyrostou na slunci. Freya shromažďuje válečníky, ona je neposílá zpět do smrtelného světa do boje Démony. Artemis to dělá. Ale

PERNÝ DEN nemůže říct, že si nevšiml jisté podobnosti, když to bylo zřejmé i Jeffovi, Rafael přešel na další shodu. „A co je tohle? Ralph – Sakra, chlapče, nemohl bys přijít s něčím lepším než mě přímo jmenovat – byl Karibský pirát, syn Etiopské otrokyně a brazilského obchodníka…“ Pak se podíval dolů, aby si mohl přečíst svůj popis: „Ralph byl schopný zastrašit každého, kdo ho viděl. S vyholenou hlavou a potetovaný africkými kmenovými symboly, šamanským tetováním, kráčel po zemi, jako by mu patřila. A víc než to, černé tetování časem splynulo s tmavou kůží, takže se nedalo rozeznat co je pokožka a co tetování, vlastně vypadal jako by nosil cizí kůži.“ Nepodařilo se mu přečíst další slovo popisu, který mu byl tak podobný, že se mu chtělo uškrtit vlastního Panoše, Rafael znechuceně vydechl. „Zatímco já jsem polichocen a zároveň hluboce uražen, mohu tě ujistit, že ti to nezíská nominaci na cenu Hugo a Nebula.“ Jeff vytáhl časopis z jeho rukou a začal se chovat panovačně. „S tím nesouhlasím. Je to skvělý příběh. A úplně stejné tetování, taky nemáte, ne?“ Rafaelovi začalo cukat vzteky levé víčko. „Mám vytetovaný složitý svitek vzadu na krku a Ralph…,“ naštvaně zavrčel „…je má na obou rukách, vykašli se na snahu banálně zakrýt pravdu, ale ve skutečnosti je to můj život, Jeffe. Napsal si to dost nepříjemným způsobem. Jsou věci, které jsem nikdy nechtěl zveřejnit a už vůbec ne dát do tisku. Máš štěstí, že po třech stech letech, jsem vyměkl. Za svého lidského života, bych ti vyrval jazyk a nechal tě přivázané ke stromu, aby tě vlci sežrali za živa.“ „Fuj!“ „Ano…,“ řekl a udělal krok směrem k puberťákovi „…a efektivní. Věř mi, nikdo mě zradil dvakrát.“ „A co ten, který tě zabil?“ Rafaelovi v očích zaplálo, jak bojoval s nutkáním zabít toho kluka. Má zatracené štěstí, že měl rád jeho otce, který mu dobře sloužil víc než dvacet let. Jinak by Jeffa potkala okamžitě nehoda. Rafael se zhluboka nadechl a zeptal se mírným tónem, který prozrazoval jeho zlost. „Mám jedinou otázku. Jaký je náklad tohohle plátku?“ Jeff pokrčil rameny. „Já nevím. Asi sto padesát tisíc po celém světě, myslím.“ „Jsi mrtvý.“ „Ale prosím tě,“ řekl Jeff a ignoroval tak velmi reálné nebezpečí, které mu právě hrozilo. „Přeháníš. Všem to bude jedno. Nejlepší místo, kde se ukrýt je venku v přírodě. Nikdy jsi to neslyšel? Nežijeme v dobách temna, Rafe. Úplně všude kolem jsou upíři. Otevři ústa k ženě, ukaž jí zuby, a ona tě bude prosit, abys ji nekousl. Věř mi. Spousta lidí nosí falešnou protézu, já ji mám taky. Dnes nemrtví nezabíjejí. Zuby jen usnadňují zásun.“

SHERRILYN KENYON Rafael zavrtěl hlavou. „Tenhle argument dosáhl zcela nové úrovně šílenství.“ „Prosím, ušetři mě, starče. Je to úplně nová pokroková myšlenka, jak skrýt naše lidi. Když jsem začal vyprávět o Temných lovcích, ještě nevím, jestli to bude jedna kniha nebo celá série Urban fantasy, uvědom si, že teď když jednoho z vás někdo skutečně uvidí, bude si myslet, že je to herec. Nebo si přinejhorším, budou si myslet, jste blázen, ale nikdy neuvěří, že jsi skutečný.“ Vážně uvažoval, jestli má Jeffovi dát udělat tomografii, aby se přesvědčil, jestli ten kluk má pořád mozek. „Který Einstein přišel s tímhle nápadem?“ „No…, původně to byl Nick Gaultier.“ „A ten je teď mrtvý. Nemyslíš, že to o něčem svědčí?“ „Ne. Dává to dokonalý smysl. Vyjdi ven ze sklepení, Rafe a seznam se s novou generací. Známe, 911.“ Rafael si odfrkl. „Je to 411, Jeffe, a ty víš hovno. Ale budeme potřebovat 911, jakmile o tom dozví Rada.“ „Bude to v pohodě, věř mi. Nick a já nejsme jediní, kdo si takhle dneska uvažuje.“ Zmlkl, když Rafaelovi začal zvonit mobilní telefon. Rafael se podíval na display a uviděl jméno Ephani. Starověké Amazonky, žijící téměř tři tisíce let, která byla určitě šťavnaté sousto. Ale stejně ji měl rád a moc. Vytáhl telefon a zvedl jej. „Co se děje, Amazonko?“ Zeptal se a poodešel od Jeffa, zatímco jeho Panoš nadále obdivovat svůj článek v časopise. Ten kluk nemá žádný pud sebezáchovy. „Ahoj, Rafe. Já ehm… Nejsem si jistá, jak ti to říct, ale víš, co tvůj Panoš dělá poslední dobou?“ Rozhodnutý, že zůstane v klidu, Rafael pohlédl na blednoucího Jeffa. „Píše velký americký román, proč?“ „Hmm. „ Už jsi někdy četl některý z těch románů, na kterých pracuje?“ „Až dnes. Proč?“ Dlouze si povzdechla. „Předpokládám, že máš časopis s jeho příběhem, že?“ „Ano.“ „Dobrá, pak tě nebude nijak šokovat, když ti oznámím, že můj zbrojnoš právě odešel a míří do vašeho domu, aby si promluvit s Jeffem. Kdybych byla tebou…“ „Už nic neříkej. Měl by okamžitě zmizet, zatímco mluvíme. Díky za zavolání, Eph.“ „Žádný problém, amigo.“ Zavěsila sluchátko, on přimhouřil oči na Jeffa. „To byla Ephani,

PERNÝ DEN varovala mě, že jsi asi dvacet minut před smrtí.“ Panoš zesinal. „Cože?“ Přikývl. „Její Panoš Celena, slečna rituál krve, a vzhledem k tomu že já sám tě za tvůj článek nezabil, je na cestě sem, aby si s tebou promluvila. Vzhledem k tomu, že Celena nerada konverzuje, myslím, že to je eufemizmus pro ‚Jde ti nakopat prdel‘.“ Rafael ztuhl, když si představil, jak mu Celena nakopá prdel, v botách na jehlových podpatcích, které často nosila. V jeho představách na sobě neměla nic jiného než ty jehly a tanga… Jo…, no to by mu určitě nevadilo. Rodačka z Trinidadu, Celena měla nejdokonalejší pleť barvy moka, jakou kdy viděl. Byla tak jemná a svůdná, že prosil boha o to, aby ji směl ochutnat. A ty její rty… Ani Angelina Jolie se s ní nemohla srovnávat. Pohybovala se pomalu a dráždivě jako kočka a on strávil hodně času v představách, jak tře to štíhlé a pružné tělo proti svému. Ale bohužel, byla Panoš a on byl Temný lovec. Pravidla jejich světa to zakazovala, a třebaže se Rafael většinou o pravidla nestaral, Celena jimi žila. Podle jeho názoru to byl to zločin proti přírodě, že se té ženy nemohl dotknout. „Co mám dělat?“ Zeptal se Jeff. „No, nechci urážet člověka, který ve srovnání se mnou vypadá jako vědec, ale… ‚Běž, Forreste, zdrhej‘.“ „Ale já neudělal nic špatného. Začíná nová éra, která…“ „Opravdu se se mnou chceš dohadovat, když se sem každou vteřinou blíží Celena, která tě chce s největší pravděpodobností zabít?“ Jeff ztuhl, jak se ho konečně zmocnil zdravý rozum. „Kam se mám schovat?“ Kdyby nebylo skutečnosti, že Rafael jako Temný lovec byl odolný vůči nemocem, byl by přísahal, že mu začíná migréna hned za levým okem. „Dostaň se dolů do sklepa a tam se schovej. Nehýbej se a ani muk, dokud ti neřeknu, že je to bezpečné.“ Jeff přikývl, než vyběhl ke dveřím. Za dvě sekundy byl zpátky. Rafael ho zamračeně pozoroval, jak prohledává místnost, dokud nenašel baseballovou pálku. Zvedl ji a přivinul si ji k hrudi, než zamířil zpět k suterénu. „Na co to máš?“ Zeptal se Rafael. „Na ochranu.“ Jo, jasně. Celena je vysoce kvalifikovaná a smrtící. Rána pálkou ji by jen naštvala, chvíli před tím, než by mu utrhla ruku, ve které držel pálku, ale to mu raději neřekl. „Běž se schovat,“ řekl mu Rafael uklidňujícím tónem.

SHERRILYN KENYON Jeff přikývl, dřív, než se vyřítil směrem, kde byla i Rafaelova ložnice. Rafael si přitiskl ruku na čelo, kde cítil bolest, a rozhlédl se po obývacím pokoji svého viktoriánského domu, aby se ujistil, že tam Jeff nenechal nic povalovat. Chlapec byl dobrý Panoš, na to, aby udržoval zdání, že v domě někdo žije, ale byl k ničemu, když došlo na úklid. Alespoň pro jednou je docela uklizeno. S výjimkou Xboxu, který Jeff nechal zapojený. Rafael právě vypnul hry a dával jej stranou, když uslyšel hlasité bušení na domovní dveře. Rafael narovnal si košili, před tím, než jí šel otevřít. Poznal Celenu, hned jak ji uviděl i přes zkreslující sklo ve výplni dveří. Světlo na verandě zvýraznilo středně hnědé vlasy spletené do malých copánků, které nosila stažené do ohonu. Její rty byly dokonalé, natřené tmavě rudou lesklou rtěnkou. Měla kočičí oči ve tvaru mandlí a lákavou pihu přímo nad levým obloukem rtů. Sakra ona je ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Otevřel dveře, a věnoval jí sexy úsměv. „Ahoj, Celeno.“ Ale ani ho nezaznamenala. Tmavě hnědé oči mu nevěnovali ani pohled. Prošla přímo kolem něj, do domu. „Kde je Jeff?“ „Nevím.“ To ji donutilo na něj pohlédnout, ale okamžitě se od něj odvrátila a pohledem pročesávala jeho dům. „Jak to myslíš, že nevíš? Po setmění má Temný lovec vždycky vědět, kde je jeho nebo její Panoš.“ „Ale, no tak zlato,“ dobíral si ji. „Ani ty neřekneš Ephani o každém místě, kam po setmění zamíříš, že ne?“ „Samozřejmě že ano.“ Pokusila se kolem něj protáhnout, ale rychle ji zablokoval a směroval ji ven na verandu. „Tak co chceš Jeffovi?“ Zeptal se ležérním tónem. „To je věc Panošů.“ „Opravdu?“ Myslel jsem, že když se něco týká Panoše, týká se to také lovce, protože on je můj partner, v jistém platonickém smyslu.“ Její rty sebou mírně škubly, jako by slyšela něco vtipného. Nedokázal to pochopit, ale chtěl vidět rozesmátá ústa této ženy. „Cože?“ Jeden koutek úst se zvedl do atraktivního pousmání, ale pořád to nebyl úsměv, který u ní chtěl vidět. Takový, který by jí rozsvítil oči a rozesmál ji. „Jen jsem přemýšlela o Rumu, sodomii a bičování – pirátské krédo.“ Usmál, i když byl uražený. „Jeff je na můj vkus příliš chlupatý. Mnohem raději, mám ženskou hladkou kůži… a měkkost ženského těla. Nikdy mě nelákalo pomazlit se s dikobrazem.“

PERNÝ DEN Celena nasucho polkla při zaslechnutí svůdného tónu v Rafaelově hlubokém hlasu. Jeho tón jí vždycky připomněl James Earl Jones, ale Rafaela charakterizoval těžký brazilský přízvuk. Který jí v celém těle vyvolával mrazení. Věděla, že díky práci spolu nemůžou nic mít, ale přesto podpaloval její hormony. Zejména okouzlující vůně mužské síly podbarvená jeho vodou po holení. Byla to smrtící kombinace. Nehledě na skutečnost, že měl na sobě obepnutý černý svetr s výstřihem, který jen zdůraznil, jak je dokonale tvarovaný. Mohla si tak prohlédnout každou prohlubeň a sval na jeho těle. Jak si má žena udržet zdravý rozum, když je s mužem, jako je on? Odkašlala si, a tím přinutila své myšlenky, aby se vrátily zpět k jejímu poslání. „Tak, kde je?“ Ďábelský třpyt se jí vysmíval z půlnočních hlubin jeho očí. „Řekni mi, co mu chceš a možná ti řeknu, kde je.“ Zamračila se, ale připadalo jí obtížné udržet si své rozhořčení, když na ni pohlédl s hravým vzrušením. A že ji to vážně štvalo. „Mám ho vzít do vazby a dovést ho před Radu.“ „No, to je fakt hrůza.“ I když jeho tón byl upřímný, viděla, že si tropí žerty z Rady a jejich příkazu. „Bankovní loupeže, rozdával hesla na DarkHunter web, krádeže, přepadení, kočky smíchání s psy a teď tohle… napsal krátký příběh. Děsný zločin. Dostane provaz. Bůh chraň všech dvanáct čtenářů toho časopisu.“ Upřela na něj vážný pohled. „Ten časopis má velkou čtenářskou základnu.“ „A Jeff použil pseudonym pro nás i pro sebe. A jak řekl, neskryjeme se tak lépe před zrakem lidí?“ I když to řekl, že nemohl uvěřit, že obhajuje Panošův článek. Ale co by neudělal pro přítele. „To není nic tak strašného.“ „Nic?“ Byla zděšená jeho lehkým tónem. Jak je mohl takhle odepsat? „Odhalil nás…“ „Ne, Talon, když ho viděli v New Orleans nás odhalil. Zarek natočený na pásce nás odhalil. Tohle je jen prkotina. Mysli, sakra, Acheron byl snadno schopen zakamuflovat ty ostatní incidenty. Tohle taky přejde.“ Ani náhodou. „To je úplně jiná záležitost.“ „Souhlasím. Jeff je smrtelník, takže má jen omezenou dobu na dělání hloupostí, na rozdíl od Talona a Zareka, kteří budou vyvádět blbosti celou věčnost. Takže není nutné mu zkrátit život.“ Měl pravdu, ale nechtěla si to přiznat. Kromě toho, na jejím názoru nezáleží. Byla tady udělat svou práci. Rafael jí v tom nemohl zabránit. Byla zástupcem Rady. „Co se s ním stane, není moje věc. Je to na rozhodnutí Rady. Já ho mám jenom přivést.“ „Je to jenom kluk.“

SHERRILYN KENYON „Ale prosím tě, je jen dva roky mladší než já a určitě je dost starý na to aby uměl držet hubu.“ „Tys ještě nikdy neudělala nic, čeho bys zpětně litovala?“ Nezaváhala s odpovědí. „Ne.“ „Ne?“ Zeptal se nevěřícně. „Tys nikdy neporušila pravidla, lhala, nebo něco zatajila?“ „Jen jednou na střední, když má sestra přišla pozdě domů, protože jsem ji nechtěla dostat do problémů. Pak o týden později se to stalo znovu a ona byla zraněna při autonehodě, když se snažila dostat domů před úsvitem, to mě odnaučilo lhát ve snaze někomu pomoci. Od té doby jsem nikdy nezalhala a nemám v úmyslu s tím začít ani teď. Jsem zásadová.“ „Wow. „Máš pěkně nudný život.“ „S tím nesouhlasím.“ Ty tmavé oči ji pozorovali se směsicí zábavy a soucitu. „Vztekej, se jak chceš, ale je to pravda. Jak se ti podařilo žít tak dokonalý život?“ To ji mrzelo ještě víc. „Není dokonalý. Jsou chvíle…,“ Odmlčela se, když si uvědomila, co jí téměř uklouzlo. Byly doby, kdy se opravdu nenáviděla. Ale pokaždé, když se snažila udělat něco, co bylo dokonce i vzdáleně zábavné nebo malinko falešné, zaplatila za to tím nejhorším způsobem. Jako jednou na střední škole, když ji sestra přemluvila k tomu, že půjdou za školu. Jen tak se projížděli městem a sestra nabourala Mercedes. Nebo jednou Celena řídila, podívala se na chlapa a hned jí praskla guma u auta. Měla zkrátka špatnou karmu, která ji udržovala napjatou. Kdyby psala jako Jeff, okamžitě po zveřejnění příběhu by pravděpodobně zemřela na otravu inkoustem nebo něco podobně bizarního. Ale tohle nebylo o ní, ale o Jeffovi, který porušil svou přísahu a musel být potrestán. Rafael zaklonil hlavu a pozoroval ji. Přemýšlela, a podle potemnělých očí a svraštělého obočí mohl říct, že je to pro ni bolestné. „Co je?“ Její výraz se změnil. „Nic.“ Rafael jí věnoval svůj nejmilejší úsměv a uvažoval o způsobu, jak zachránit Jeffa a zároveň získat jedinou věc, kterou si moc přál… strávit víc času se ženou, která ho vábila. „No tak, Celeno. Nauč se trochu žít.“ „Mám dodržovat pravidla a dělat svou práci. Jistě to oceňuješ.“ „A nechceš být volná a alespoň jednou v životě se pobavit?“ Neodpověděla, ale výraz její tváře mu napovídal, že už ji skoro má. „Podívej…,“ řekl a snažil se ji ještě trochu nalomit. „Uzavřeme dohodu. Dej mi týden, a jestli tě nedokážu přimět, abys překročila jediné pravidlo, předám ti Jeffa a nechám vás ho pověsit… K čertu dokonce koupím provaz.

PERNÝ DEN Ale když porušíš pravidla…, necháš ho jít.“ Zavrtěla hlavou. „To nejde. Rada týden nepočká.“ „Opravdu? Řekni jim, že ho nemůžeš najít a že ho hledáš.“ Její tvář ztvrdla. „Nemůžu to udělat. To je lež.“ Byla pevná ve svém přesvědčení. Zatím ještě nikoho tak odhodlaného udělat správnou věc nepotkal. Ale on byl ve svém smrtelném životě pirát a vysoké morální hodnoty nebylo přesně to, čeho by měl přehršel. Takoví lidé v jeho světě poměrně rychle umírali. Tím ho fascinovala. Jak může někdo žít svůj život, jako ona? Vážně to chtěl pochopit a chtěl ji mít pro sebe. Toužil se o ní víc dozvědět, ale zároveň si všímal toho, že vypadá k sežrání v černých džínách a krátkém topu. „Víš…,“ řekl mazlivě „…to není lež. Já opravdu nevím kde je, a myslím si, že bude utíkat do nekonečna.“ Otráveně si povzdechla, jakoby byla unavená tím dohadováním. „Proč to děláš?“ Pro jednou byl Rafael upřímný. „Protože, i když je to vůl, je Jeff můj přítel a pověsit si nezaslouží.“ Celena ho za to musela obdivovat. Většině Temných lovců na jejich Panoších nezáleží. Pro ně je prostě a jednoduše Panoš sluhou. „No tak, Celeno.“ Zamrkal na ni. „Je to jediná šance, kterou máš, jak se k němu můžeš dostat.“ „A co když žádné pravidlo během týdne neporuším?“ „Předám ti ho.“ Sklonila hlavu, Rafael nebyl známí právě tím, že by dodržoval své slovo. „Přísaháš?“ „Každý den.“ Zasyčela na něj. „To není to, co mám na mysli a ty to víš.“ Poprvé jeho hezká tvář zvážněla. „Na mou pirátskou čest.“ Řekl to tak přesvědčivě, že mu skutečně uvěřila. Kromě toho měl pravdu. Kdyby Jeffa ukryl, sama by ho nenašla. A věděla, že ti dva, Jeff a Rafael by se pravděpodobně báječně bavili, jak ji tahají za nos. „Dobrá. Budu ti věřit. Za sedm dní jsem zpátky. Bude tady čekat.“ Obrátila se k odchodu, ale zadržela ji Rafaelova ruka, tahem ji zastavil. „Počkej chvilku, lásko. Snad si nemyslíš, že to bude tak snadné?“ „Jak to myslíš?“ Ďábelsky se mu zablesklo v půlnočních očích. „Nemůže existovat víra bez pochyb. Síla bez pokušení. Aby k tomu obchodu došlo, musím na tvé chování dohlížet, já sám.“ Strnula, když si uvědomila možné důsledky. „Moje slovo je zlato.“ „A mé je obvykle jako pyrit. Chci tě tady, budeš mi sloužit. Stejně je to

SHERRILYN KENYON jen spravedlivé, protože ty jsi důvodem, proč jsem já zbaven služby svého Panoše, tak to prostě je.“ „Kdo se postará o Ephani?“ „Zavolej náhradníka. To je to co bys musela udělat, kdybys pátrala po Jeffovi, ne?“ Celena začínala toho muže nenávidět. „To nemyslíš vážně.“ „Naprosto. Tak co ano nebo ne? Dobře si to rozmysli, za mých podmínek.“ „Dobrá, souhlasím.“ A přece, když řekla ta slova, měla nejisté podezření, že právě upsala svou duši ďáblu. Jakmile Celena odešla z jeho domu, vrhl se Rafael do suterénu, našel Jeffa, jak leží na jeho černé kožené pohovce, nohy nahoře na stolku a má puštěné jeho PSP, jako by neměl žádné starosti. Bylo to tak neuvěřitelné, že Rafael stál ve dveřích celou minutu a jen zíral s otevřenou pusou. Jeff byl ten druh člověka, kterého by piráti pohřbili zaživa v písku a nechali ho tam shnít. Proč? Protože lidé jako on byli skutečně příliš hloupí, aby mohli žít. Bylo by veřejnou službou rychle ho pohřbít. Upřímně cítil velké pokušení ho zabít. Jeff měl velké štěstí, že Rafael za ta staletí dozrál. Nemluvě o té skutečnosti, že Rafael chtěl porušit ještě alespoň jedno pravidlo před tím, než jeden z nich zemře. Jeff neměl ani tušení, že právě teď vděčí za svůj život skutečnosti, že Celena má ty nejlákavější rty na prahu ráje a jestli je chce Rafael ochutnat, musel Jeffa odsud dostat, než se vrátí. Rafael překonal vzdálenost od stolu po jeho levici a vypnul PSP. „Hej!“ vyštěkl Jeff a vzhlédl. „Jsem na úrovni 4 a nedokončil jsem ji.“ „Kašlu na úroveň 4. Musíš odsud vypadnout, pronto.“ „A kam mám jít?“ „Má loď v přístavu.“ Jeff ohrnul rty. „A co tam jako mám dělat?“ „Žít v noci, což je mnohem víc, než ne co máš nárok. Teď vstaň a zmizni. Koupil jsem ti nějaký čas, chlapče. Musíš zmizet a týden se schovávat.“ Zatímco Jeff vydával nespokojené zvuky, Rafaelova pozornost se přesunula na jeho notebook, který ležel na stole u jeho nohou, to by ho mělo zaměstnat, aby nedělal potíže. Alespoň dokud chudák nezačne znovu publikovat. Rafael zvedl notebook a podal ho Jeffovi. „Jdi napsat svůj velký americký román, ale pro Boha, dělej to jako ostatní a vymysli si něco vlastního.“ Jeff se na něj zašklebil. „Víš, že dostanu mořskou nemoc.“ „To přežiješ. Otrava olovem je něco jiného. Na palubě bys měl být v

PERNÝ DEN bezpečí. Drž prdel v podpalubí, a jestli se jen koukneš na kormidlo, uříznu ti hlavu sám. Nedotýkej se žádného zařízení na mé lodi – má pro mě větší cenu, než tvůj život. Zůstaň v podpalubí a za žádnou cenu nerozdělávej oheň, měj poblíž kýbl a nic nepozvracej.“ Jeff se ublíženě zamračil. „Ale já chci zůstat tady.“ „A lidé v pekle si přejí ledovou vodu, když nepůjdeš na loď, můžeš jim ji podávat osobně asi za dvacet minut. Vypadni, Jeffe. Teď hned.“ Jeff začal reptat, když vstal, pak se zarazil. „Mohu si vzít s sebou PSP?“ „Jen jestli rychle vypadneš.“ „Máš nějaké další hry?“ Raphael hrdelně zavrčel, když mu podal další hru. „Ještě něco?“ „A děvku nemáš.“ „Jeffe…“ „No jo, já už jdu.“ Bolest v Rafaelově hlavě se vrátila, když Jeff zamířil nahoru hlemýždím tempem. Ach ano, piráti by ho zabili do pěti sekund po vstupu na palubu. „Mohl bys zrychlit tempo, Jeffe? Zbývá jen další osm nebo devět hodin až do svítání.“ Vrhl na Rafaela přes rameno grimasu. „Ty despotický hajzle.“ „Začínal jsem jako kapitán pirátů, jako můj otec, mimochodem. On nebyl obchodník, jako to máš ve svém příběhu.“ Jeff opravdu zastavil na schodech. „Vážně?“ „Jeffe!“ vyštěkl. „Padej nahoru po schodech.“ Trvalo asi dalších patnáct minut, než mu zabalil a vypakoval ho z domu, společně s dalším varováním před tím co by mu Rafael udělal, kdyby Jeff ušpinil nějakou část na jeho lodi. Jeff byl pryč nanejvýš pět minut, když se vrátila Celena. Rafael se musel přinutit, aby nekoukal na ulici a nehledal Jeffa, protože bylo jasné, že ti dva se museli míjet na cestě. Ale na rozdíl od Jeffa, byla Celena bystrá a uvědomila by si, proč se Rafael kouká na sever. „Vítejte zpět, má paní,“ řekl Rafael Celeně upravující si černý batoh na rameni, když otevřel dveře. Jen něco zabručela, když za ním vykročila a vešla do domu. „Nemůžu uvěřit, že to musím udělat,“ řekla tiše. Její slova by ho urazila, kdyby si neuvědomil, že se mu usilovně vyhýbá pohledem, chtělo se mu smát, to by neudělala, kdyby ji alespoň trošku nepřitahoval, snažila se s tím bojovat. „Ukážu ti, kde budeš spát.“ Celena trochu ustoupila, aby ji Rafael mohl zavést k mahagonovým schodům uprostřed domu. Opravdu nenáviděla to, že je tady. Jak by mohla sloužit muži, který ji tak vzrušuje? Zamířil po schodech nahoru a ona měla

SHERRILYN KENYON neomezený výhled na jeho pevný, dokonale utvářený zadek, měla co dělat, aby nevztáhla ruku a nezačala ho osahávat. Tohle je obrovská chyba. Jak to, že ji k tomu přemluvil? Je to jediný způsob, jak získat Jeffa. Nebo to byla jen výmluva, aby tu mohla být s ním? Nechtěla o tom vůbec uvažovat, takže se přinutila k pohybu. Musí udržet své myšlenky u práce a nevšímat si jak Rafael vypadá, oblečený v černé… Nebo přesněji, zajímalo by ji, jak by vypadal nahý!!! Zavedl ji do první místnosti po levé straně. „Tohle je pokoj pro hosty, ne že bych měl někdy hosty, s výjimkou…“ Pohlédl na ni a zamrkal. „Neboj se, je tu čisto a uklizeno.“ „Díky,“ řekla, když vstoupila do pokoje plného viktoriánských starožitností. Byla to vlastně docela hezká místnost, s těžkými brokátovými závěsy v burgundské barvě a židlemi Chippendale. Barvy odpovídaly viktoriánské éře, zlatá a burgundská působila dohromady svěže a lákavě. Představila si tam nahého Rafaela. Požádej ho, aby se k tobě přidal! Jasně. Zatřásla hlavou, aby se zbavila svých šílených myšlenek, položila svůj batoh na matraci a pak se podívala na Rafaela, který se lákavě stál ve dveřích. Oblečený v obtažených černých kalhotách a v černém svetru, který obepínal jeho tělo, bylo pro ni těžké se soustředit. Což znamená, že ho odsud musí dostat dřív, než ztratí smysl pro povinnost a podlehne myšlence na jeho nahotu. „Neměl bys být na hlídce?“ Zeptala se. „Pořád je příliš brzy. Kromě toho Démoni se v poslední době zrovna nečiní.“ Pokřižoval se. „Je až nepřirozený klid.“ „Jo, Ephani to taky říkala. Je to jako by se přesunuli, což je divné. Myslíš, že zabití Temného lovce by je nepovzbudilo.“ Nijak to nekomentoval a pomalu se k ní přiblížil… tak blízko, že jeho vůně opanovala její smysly. Víc než to, naprosto ji rozpálila. Bylo cosi uklidňujícího na vůni kolínské a člověka. Něco lákavého a hříšného. Okouzleně na ni zíral, zastavil se těsně vedle ní a zvedl ruku, aby smetl zatoulaný copánek z jejího ramene. Její srdce rychle bušilo a ona se nemohla pohnout. Chtěla jen cítit, jak se jí dotýká. Malý úsměv se vznášel na okrajích jeho rtů, sklonil hlavu směrem k ní. Věděla, že se chystá ji políbit a pořád se nemohla pohnout. Ne, dokud se jeho rty neotevřely a nezahlédla jeho tesáky. Je to Temný lovec. To jí natolik otřáslo, že couvla o tři kroky zpět. „Měli bychom změnit uspořádání domu, zatímco jsem tady tak, aby to bylo efektivnější.“ Rafael spolkl zaklení. Ještě chvilka a měl ji. „Dům je v pořádku.“

PERNÝ DEN „Ne. Ne, to není. A vůbec máte připravený evakuační plán pro případ, že by ve dne začalo hořet? Víš, mohl by ses upéct a zemřít, pak bys skončil jako stín bez duše na celou věčnost.“ To ho zchladilo jako studená sprcha. To bylo něco, o čem skutečně nikdy nepřemýšlel. „To se stává často s těmito staršími domy,“ pokračovala. „S jejich vadnou elektroinstalací a tak. Slyšela jsem o jednom Temném lovci, který právě takhle loni zemřel.“ „Kdo to byl?“ „Nemohu si vzpomenout na jméno, ale byl to jeden z Temných lovců v Anglii. Hezký táborák. Můžeš si to ověřit na webu.“ To opravdu raději ne. Nerad by si četl o smrti jiného Temného lovce. Technicky byli nesmrtelní, ale stále bylo hodně věcí, které je mohli zabít. A smrt nebyla něco, co by chtěl Rafael znovu prožít. Přesto nepovolila. „Měl bys kontaktovat mého přítele. Specializuje se na ohnivzdorné bariéry a podzemní bunkry pro Temné lovce. Může udělat hasící systém a…“ „Bojíš se.“ „Ne, to ne. Bezpečnost Temného lovce je prioritou číslo jedna jeho Panoše. Raději zavolám Leonardovi hned zítra ráno a on může udělat odhad. Také zkontroluji, jestli máš v autě zabezpečení, pro případ, že nabouráš. Jo a ocelový štít na straně řidiče.“ Sakra ta ženská dala slovu paranoia úplně nový význam. „Také bychom se měli podívat na historii tohohle domu a ujistit se, že nikdy nebyl používán jako noclehárna.“ „Proč?“ „Pokud byl využíván jako hotel, noclehárna, restaurace nebo jako místo otevřené pro veřejnost, pak Démoni mohou vstoupit bez pozvání. Nechceš, aby sem vpadli a zabili tě, ne?“ „Ani ne.“ „Pak musíme udělat vlastní průzkum. Jestli to tvůj poslední Panoš neudělal sám.“ „Ne.“ Zeptala se. „Máš kousek papíru. To bude chvíli trvat.“ Dal jí papír a začaly sepisovat seznam, Rafael se cítil mizerně. Ta ženská by měla fungovat jako bezpečnostní inspektor. Ježíši. Myslela i na nebezpečí, které by ho nikdy nenapadlo. Dokonce vyšla ven a zkontrolovala sklep, který podle jejího odhadu, nebyl dostatečně zabezpečený. Konec konců podle ní, by zemětřesení mohlo způsobit trhlinu, která by ho teoreticky vystavila dennímu světlu. Ani náhodou, ale vypadala odhodlaná vyčenichat každou možnou hrozbu.

SHERRILYN KENYON V deset hodin byl víc než připraven začít se svou hlídkou. Přišel ze sklepa a našel svou výzbroj připravenou na stole. Dvě dýky, neprůstřelná vesta, mobil a hodinky byly upravené přímo pro něj. Když zvedla vestu, aby mu ji oblékla, jen na ni zíral. „Kulka mě nemůže zabít.“ „Ne, ale bolí to. Démoni do tebe mohou střílet tak dlouho, dokud tě neoslabí natolik, aby se k tobě mohli dostat.“ Zavrtěl hlavou, když si odmítl obléct neprůstřelnou vestu. Byla zmatená, když ji odsunul stranou a zasunul si dýky do bot. „Chceš mi dát límec kolem hlavy jako psu, aby mu nemohli useknout hlavu, když už jsme v tom?“ Zeptal se ironicky. „Ráda bych…,“ řekla „…ale Ephani byla fakt naštvaná, když jsem to u ní zkoušela, ale tohle.“ Vytáhla z kapsy černý ocelový límec. „Když ho budeš mít pod rolákem, nikdo si toho nevšimne.“ Nezmohl se na odpověď. To byla ta nejsměšnější věc, kterou kdy slyšel. „Tady.“ Podala mu hodinky. „Nařídila jsem ti hodinky podle astronomického času a nastavila jsem budík, aby zapípal dvacet minut před svítáním.“ Podala mu popsaný kus papíru. „Tady je seznam jak dlouho ti bude trvat z různých částí města se sem vrátit. Já tě budu sledovat a ujistím se, že máš dostatečnou dobu k návratu domů bez ohrožení nebo zranění.“ Pak mu podala černý složený pytel. „A v případě, že to nestihneš, zapni se do toho a stiskni tísňový poplach, připojený na tvé klíče. Podle něj tě najdu a přivezu, než začneš hořet.“ Zase nebyl schopen slova. Zvedla jeho mobilní telefon. „Naprogramovala jsem čísla v rychlém vytáčení sebe pod jedničku a Acherona pod dvojku. Víš, žes tam neměl uložená žádná kontaktní čísla? Tak jsem ti je tam dala taky.“ „A Jeff?“ „Ten tady není, takže jsem ho nikam nedala.“ Bylo to šílenství. Není divu, že Ephani nevadilo, že Celenu ma týden někdo nahradí. Ježíši, Marie a Josefe, ta ženská je šílená. „Ještě něco, mami?“ Zeptal se. „Ano. Užij si s ostatními dětmi a nenech se chytit Démony. Používej sledovací zařízení, abych pořád věděla, kde se nacházíš.“ Raphael z domu nikdy nevypadl tak rychle. Tolik k myšlenkám na její svedení. Raději by bojoval s hordou Démonů s rukama spoutanýma za zády. Raději půjde hlídat Jeffa. Kdyby mu někdo řekl, že ho bude preferovat před žhavou karibskou sexuální bohyní, vysmál by se mu do tváře. Teď teprve dokázal ocenit Jeffův neformální charakter. Možná je to jen její trik… Ta myšlenka ho zarazila, možná se snažila udělat všechno pro to, aby se

PERNÝ DEN mu znechutila… To je docela dobře možné… Sakra jo, teď už to celé dává smysl… Tak fajn, tuhle hru mohou hrát i dva. Dostat se do jeho auta, pak se usmál. „En garde, ma petite.“ Chtěl jít do války a vyhrát ji. Rafael nevyhrál svou válku. A byl z toho nešťastný. Ta ženská je jako stroj, a po čtyřiceti osmi hodinách, co ji má ve svém domě, už toho má akorát dost. Seděl na gauči v suterénu ještě hodinu po západu slunce, protože, upřímně řečeno, kdyby šel nahoru, byl by ji zabil – zavolal Ephani, která odpověděla po třetí zazvonění. „Přijď si pro svého Panoše,“ řekl bez jakéhokoliv úvodu. Tón jejího hlasu byl suchý a jízlivý. „Ahoj Rafaely. Je hezké slyšet tvůj hlas.“ „Nech si ty kecy, Eph a přijeď si pro ni dřív, než ji zabiju.“ „Copak šílíš z ní?“ Smích v jejím hlase se nedal přeslechnout. „Myslíš? Jak to můžeš vydržet a neztratit rozum?“ „Ona je trochu posedlá, ale…“ „Trochu?“ Zeptal se nevěřícně. „Ta ženská je stalker i sériový vrah by vedle ní vypadal jako skautík.“ Ephani si odfrkla. „Není to tak zlé.“ „Ale je. Věř mi. Málem jsem přišel o hlavu hned tu první noc, co byla tady.“ „Jak to?“ Zaťal zuby, když si na to vzpomněl. „Představ si. Jsem v aleji, plížím se za skupinou Démonů, kteří se chystají vysát nějakého studenta. Snažím se být potichu, abych ho mohl zachránit, a najednou mi začne naplno zvonit telefon, a hádej, kdo mi volá a upozorňuje mě na to, že podle sledovače se nestihnu vrátit domů před rozbřeskem.“ Ephani se smála tak silně, že kdyby na ni dosáhl, tak ji uškrtí. „To není legrační.“ Pořád se směje. Rafael vypustil znechucený povzdech. „Do kuchyně mi dala plnou náruč obilných klíčků a dalších podobných sraček? Snažil jsem se jí vysvětlit, že já jsem nesmrtelný, ale ona to nechápe. Řekla, že dokonce i nesmrtelní musí jíst zdravé potraviny.“ Ephani se pořád smála. Rafael měl najednou nutkání zabít Ephani stejně jako Celenu. „To vážně není směšné, Eph.“ „Ó ano, je. Fuj, Rafe. Ty jsi vážně chlap.“

SHERRILYN KENYON „Budu to brát jako kompliment.“ Ephani si odkašlala a konečně vystřízlivěla. „Je tu pár věcí, které bys měl o Celeně vědět.“ „Myslíš něco jiného, než že je šílená?“ Ephani, na něj po telefonu zasyčela. „Ona není blázen.“ Podíval se na strop. Bezpochyby Celena tam právě teď dělá něco zvláštního s cílem ochránit jeho, nesmrtelné válečníka. „Myslím, že svůj názor nezměním.“ „Věř mi, Rafe. Ona není blázen.“ „Tak s ní je?“ „Má strach.“ To ho překvapilo, Celena se tak rozhodně nechová. „Zkoušel ses jí zeptat na něco o její rodině?“ „Párkrát, ale nechce o nich mluvit.“ „To je pravda a víš proč?“ „Je šílená!“ Tentokrát to řekl s menším důrazem. „No… má strach.“ Ale to mu nedávalo smysl. „Z čeho?“ „Ze ztráty lidí, které miluje, tak snaží chránit sama sebe. Když s nikým nemluvíš, tak k tobě nepatří. Ale to je blbost. Vím to, protože když její otec před rokem zemřel, málem zemřela. Pořád pláče, když si myslí, že spím.“ Ta informace ho šokovala. To naprosto odporovalo všemu, co se o ní zatím dozvěděl. Vůbec si nedokázal představit, že by ta tvrdá žena sedící nahoře, by mohla plakat. „Celena?“ „Ano, Celena. „A víš, proč je tak fanatická v dodržování povinností?“ „Je šílená?“ O tom byl vážně přesvědčený. Každý, kdo postaví své povinnosti na takovou úroveň, není normální. „Ne,“ řekl Ephani podrážděně. „Stejně jako Jeff pochází z rodiny Panošů. Temný lovec, u kterého vyrostla, byl zabit před osmi lety, protože byl zahnaný do kouta skupinou Démonů a oni ho popravili. A jestli ti to nestačilo, první Temný lovec, kterému byla přidělena, zemřel, protože se nestačil do úsvitu vrátit domů. Celena se k němu pokusila dostat, ale neměl kam se schovat, takže shořel na škvarek v okamžiku, kdy Celena přicházela. Rada mě varovala, když mi ji poslala, že je traumatizovaná. Sakra pokud si myslíš, že je na tom teď zle, Měl si ji zažít, když pro mě začala pracovat.“ Jestli na tom byla ještě hůř, pak byl vděčný, že ji potkal až teď. Ale ve skutečnosti to vysvětlovalo spoustu věcí o její psychóze. „Musí jí na tobě opravdu záležet, když byla tak paranoidní, že volala, aby se se ujistila, že se dostaneš v čas zpátky domů. Mě už to nedělá.“ Pak tiše dodala, „takže jí dám přesný plán své hlídky, aby neměla strach, že se nestihnu vrátit domů.“ Rafael byl chvíli zticha, než Ephani řekl. „Takže to je nový pohled na ni,

PERNÝ DEN že jo?“ „Jo.“ „Dobrá…,“ řekl s povzdechem „…dnes v noci ji nezabiju.“ „Prosím to nedělej. Celkově vzato ji mám docela ráda, a musím říct, že ji mám mnohem raději s tím, co právě teď řeším. Tahle je trochu líná. Dokonce mi odmítla udělat míchaná vejce se sýrem a cibulí.“ Rafael se rozesmál. „Myslím, že si na to musíš zvyknout.“ „To jo. Ale Celena se brzy vrátí domů. Chybí mi.“ Zavrtěl hlavou. „Jen tak mimochodem, díky, Eph.“ „Žádný problém. Jen se postarej o mé děvče.“ „Budu se snažit.“ Rafael zavěsil telefon a zastrčil jej zpátky do kapsy u kalhot. Ztracený v myšlenkách na věci, které se právě dozvěděl, zamířil po schodech na snídani. Popadl kus slaniny a musel si připustit, že to není jediná věc, kterou má na Celeně rád. Na rozdíl od Jeffa byla s ním celou noc a ujistila se, že má připravenou spoustu jídla. Dokonce mu s sebou zabalila svačinu. Samozřejmě byla plná zdravých potravin, ale byla to pěkná myšlenka. „Ahoj.“ Spolkla svou slaninu a přinesla mu sklenici pomerančového džusu. „Ahoj.“ Poté, co si vzal sklenici, zvedla svůj notebook. „Udělal jsem si poznámky o tvých hlídkových vzorech. Všimla jsem si, že máš tendenci začínat tady v Columbusu u školy až do půlnoci a pak zamíříš do Starkville. Myslela jsem, že…“ Sebral jí počítač a odložil ho stranou. „Mám rád svůj vzorec, Celeno.“ „Ale bude pro tebe bezpečnější, když půjdeš napřed do Starkville a pak do Columbusu…“ „Já byl pirát, který se smál, když umíral a plivl do tváře vraha. Bezpečnost není moje starost.“ „Ale měla by,“ naléhala. „Proč?“ Čelo jí zbrázdili chmury a ujela jí mírně hysterická poznámka. „Protože bys mohl zemřít a stát se stínem, bloudit po zemi bez těla a bez duše, v neustálé bolesti a utrpení. Hladový. Toužící po někom, kdo by tě uslyšel, toužící po někom, kdo by se tě dotkl, po někom, kdo by tě viděl…“ Zastavil její slova položením prstu na její rty. Vůbec se mu nelíbila představa, kterou vyvolala její slova. „To je v pořádku, Celeno. Já nezemřu.“ Ale mohl vidět bolest a strach v jejích očích. „Právě proto bychom měli znovu promyslet ten tvůj vzorec.“ Sňal prsty z měkkých rtů, Rafael sklonil hlavu, aby ji mohl políbit, ale

SHERRILYN KENYON okamžitě od něj odstoupila. Unaveně si povzdech. „Chodíš s někým?“ „Už ne. Cizinec by mohl ohrozit bezpečí Ephani. Co když bych šla na rande a ona mě potřebovala?“ „Co, když na dům spadne meteorit a oba nás zabije?“ Vážně pohlédla na strop. Kdyby to nebylo tak vážné, musel by se smát. „Celeno, nemůžeš se celý život bát toho, co by se mohlo stát.“ Uzavřel mezi nimi vzdálenost. „Není nic horšího, než projít životem sám. Věř mi. Je to peklo.“ „Ale ty takhle žiješ.“ „Ne pořád. I já se čas od času k někomu stáhnu.“ Místo ji uklidnil, ji jeho slova pořádně naštvala. „Ale já tvoje nebudu, ani na jednu noc. Oba máme své povinnosti. Přísahy…“ „Přesto tě chci líbat, ale mám pocit, že když to zkusím…“ „Nakopu tě do koulí a utrhnu ti ucho.“ Nebylo pochyb upřímnosti v jejím naštvaném hlase. „Zraňuješ mě.“ „To je nápad.“ Rafael zavrtěl hlavou. Byla drzá, a jak od něj odcházela, neubránil se erekci. Ničilo ho, že je tak blízko, ale že se mu nepodařilo jí dotknout. Není divu, že Rada upřednostňovala přiřazování Panošů, kteří byli opačného pohlaví, než ti co po nich Temní lovci touží. Nezvládne to, musí od ní dál. „Jdu lovit Démony!“ „Ale na to je ještě brzy.“ „Já vím. Ale musím jít.“ Nedokážu tady zůstat s touhle erekcí, jinak zešílím a přestanu se ovládat. Dřív, než Rafael dorazil ke dveřím, zazvonil telefon. Aniž se podíval na ID, zvedl to. „Co se děje?“ Slyšel Jeffa něco zpanikařeně šuškat. „Cože?“ „V přístavišti je skupina Démonů.“ „Ale je na ně dost brzy, ne?“ „Tak jim to sám vysvětli!“ „Uklidni se a řekni mi, co se děje.“ „Je to příšerné. Naproti na hausbótu začala nějaká párty a já jich tam vidím minimálně šest.“ „Tak dobře. Zůstaň dole, já tam budu za pár minut.“ Celena se zamračil, když uslyšela obavy v Rafaelově hlasu. „Je tu problém?“ „Hlavní Démonský poplach.“ Dřív, než stačila něco říct nebo se zeptat, byl pryč. Hlavní Démonský

PERNÝ DEN poplach. Může to být zlé. Jsi Panoš. Místo toho seděla doma, zvlášť po setmění. Ve vzpomínkách uviděla Eamonovu tvář. Jeho usmívající se tvář, když ji nutil jíst hrách. „Vítej doma, zlato“ Bože, jak kdysi milovala toho muže. Byl jako můj starší bratr, nejlepší přítel, i otec všechno v jednom. A v jediném okamžiku ho Démoni zabili. Musí si přiznat, že s výjimkou Ephani, měla smůlu na Temné lovce. Čím víc se o ně starala, tím horší byla jejich smrt. A ona miluje Rafaela. Miluje ho už od první chvíle, kdy ho viděla, když se přestěhovala do West Pointu, v Mississippi. Byl chytrý, inteligentní a měl smysl pro humor. Teď bude bojovat Démony. Sám. Tisíc scénářů jí prolétlo hlavou, všechny s jediným závěrem. Rafael zemře. V panice se jí zuřivě rozbušilo srdce. Nemůže ztratit dalšího Temného lovce. Už nedokáže držet další tryznu za někoho, koho miluje. A dřív, než se mohla zastavit, popadla ze stolu své klíče. Jeff mu řekl, že viděl šest Démonů na lidské oslavě. Myslel si, že to je obvyklá párty na které se lidé opijí a Démoni je pak seberou a vysají jim duše. To o čem se raketový vědec zapomněl zmínit, byla skutečnost, že Démoni měli namířeno na Apollitskou svatební hostinu. Něco co si sám, neuvědomil, do chvíle, kdy narazil na člun, který byl plný vysokých blonďatých lidí. No jo, vysoký plešatý černoch oblečený v černé kůži se skutečně nedal přehlédnout. A Rafael si musel připustit, že jak se tak díval na Apollity a Démony, kteří na něj vztekle zírali, že se cítí jako poslední steak v kynologickém klubu. Jediný zvuk, který svým citlivým sluchem slyšel, byl tlukot jeho srdce. Přesto, že měli ve sklenicích krev, neměl pocit, že by někdo potřeboval ochranu. Tedy kromě něj. Jeden z Apollitů, který mu stál nejblíž, svraštil čelo, než promluvil. „Jsi ze strany nevěsty nebo ženicha?“ „Já jsem z oblasti stravování,“ řekl bezbarvým hlasem Rafael. Démon pokročil kupředu. „Jo, vypadáš jako jídlo pro mě.“ Žena vedle něj se usmála, a předvedla tak své tesáky. „Nemůžeme ho sníst, jeho krev je pro nás jedovatá, ale jeho smrt by měla mít nějakou zábavní hodnotu. Co si o tom myslíš?“ Ano vkročil přímo do lví jámy. Bylo tam nejméně dvanáct Démonů, které cítil. A ještě dvacet Apollitů. Apollité obvykle nebojovali proti Temným lovcům, protože těm bylo zakázáno se jich dotknout, do chvíle,

SHERRILYN KENYON kdy pozřeli lidskou duši, čímž se stali Démony. Potom mezi sebou otevřeně válčili. Nicméně u téhle skupiny to nevypadalo, že by chtěli dodržet nevyslovené příměří mezi Temnými lovci a Apollity. Byly skutečně krvežízniví. A právě začali útočit. Rafael sáhl pod kabát, vytáhl ocelový kůl a zabodl ho do srdce prvního Démona, který ho napadl. Démon se rozpadl na prach. Vrhli se na něj dva další. Popadl prvního z nich rychle se otočit, poslal ho dozadu, do náruče jiného Démona, zatímco druhého bodl ho přímo do hrudi. Dříve než mohl vstát, Démoni ho obalili jako mravenci kostku cukru. Cítil, že se mu něco zakouslo do zad, bylo to jako rána nožem, ale bylo těžké to poznat, jak se je snažil dostat dolů. Celena věděla, že porušuje pravidla, ale Rafael se to nedozví. Všechno, co chce udělat je, že se přesvědčí, jestli je v pořádku, a pak se vrátí zpátky do jeho domu. Nikdy se nikdo nedozví, co udělala. Nikdo. Zaparkovala auto tak blízko doků, jak to jen šlo, než se rozběhla k místu, které jí ukazovalo Rafaelovo sledovací zařízení. Obavy ji svíraly, stejně jako tu noc, kdy zemřela Sára. Celena se k ní pokoušela dostat. Mluvili spolu mobilem, celou dobu, kdy k ní běžela. Poslední co slyšela, bylo, jak Sára vykřikla, když ji začali spalovat plameny. Celenu málem zlomil zármutek. Nemůže ztratit dalšího Temného lovce a už vůbec ne Rafaela. Milovala ho příliš na to, aby ho nechala zemřít. S nejasným tušením, co udělá, když bude potřebovat pomoc, dorazila k lodi. Byl to totální chaos. Ale víc než to, po Rafaelovi nebyla nikde ani stopa. Zdálo se, že je pohřbený pod hromadou Démonů a Apollitů ve středu lodi. Její oči se naplnily slzami, když se setkala pohledem se ženou ve svatebních šatech, pak vytáhla kůl ze svého kabátu. „Rafaely?“ Celena plakala, zamířila do boje. Skočil po ní Démon. Celena ho odkopla a mířila k velké hromadě. Věděla, že někde tam musí Rafael být. Nic neviděla a tak je srážela a kopala, dokud na něj neviděla. Rafael srazil jednoho Démona stranou, zatímco druhý se ho snažil srazit k zemi. Ale zpanikařila, až když uviděla dalšího se sekerou. Kdyby se jim podařilo setnout Rafaelovi hlavu, bylo by po všem. Démoni se začali stahovat a pak ji někdo zezadu popadl. Reagovala instinktivně, Celena sejmula hlavičkou útočníka a padla před Rafaela, který stále ještě ležel na zemi. Koutkem oka zahlédla letět sekeru.

PERNÝ DEN Ovinula se kolem Rafaelovy hlavy a čekala na bolest. Žádná nepřišla. Bylo úplné ticho, zdálo se jako by všichni přimrzli na místě. Její srdce prudce bušilo, Celena otevřela oči a uviděla Apollity a Démony, kteří stáli nad ní, ale ten, který držel sekeru, byl pryč. Třímal ji v rukou ženich, který na všechny vrhl přísný pohled. „Dost!“ zařval. „Tohle má být moje svatba!“ Pohlédl na nevěstu, jejíž tvář byla bledá, rty se jí jemně chvěly. „A rozčilujete Chloe. Máme před sebou posledních pět společných let a poslední věc, kterou chci je mít pár hezkých vzpomínek, nenechám si je zničit krvežíznivými idioty.“ Pohlédl na Démony. „Žádné další krveprolití!“ Démon vedle Celeny ohrnul rty. „Zabil mi bratra.“ Ženich zavrčel. „Tvůj bratr byl čurák a má štěstí, že jsem ho nezabil sám. Řekl jsem vám, že nemáte dělat žádné problémy, ne?“ Démon se přihlouple zasmál. Ženich hodil sekeru přes palubu, než se k nim přiblížil. Celena byla v naprostém šoku, když k ní natáhl ruku. Vyměnila si nejistý pohled s Rafaelem, pak sevřela ženichovu ruku a dovolila mu, aby ji vytáhl na nohy. „Nemůžeš nechat ho jít,“ ušklíbl se další Démon. „Je to moje svatba. Můžu si dělat, co chci. Má to být oslava.“ „Tak pojďme slavit zabitím Temného lovce.“ Ženich se zatvářil znechuceně. „Někdo zameťte toho bastarda. Ten prášek je nechutný a napadá nám do krve.“ Pomohl Rafaelovi vstát. „Nedělejte si starosti. To není lidská krev. Je naše.“ Rafael si nebyl jistý, co si mám myslet, když stanul před Apollity. Mohli zabít jeho i Celenu. Je těžké uvěřit, že ho prostě jen tak nechají odejít. „Proč to děláš?“ Zeptal se Rafael. Ženich se ohlédl na svou nevěstu. „Protože život je příliš krátký na to strávit ho bojem, když můžeš být s tím, koho miluješ. A láska je příliš vzácná na to abys ji v obavách promarnil.“ Zvedl ruku své ženy a pevně ji sevřel. „Já mám štěstí, mám Chloe a nemám v úmyslu bojovat, tuhle válku jsem nezačal a neztratím jedinou vteřinu, kterou bych mohl strávit s ní. Odejděte v míru, Temný lovče.“ Rafael byl překvapený jeho slovy, ale i jeho laskavostí. „Jsi dobrý člověk.“ Apollita se mu posmíval. „Uvidíme, co bude za pět let? Zemřu-li pokojně, pak jsem dobrák. Jestli ne, pak se znovu potkáme.“ Pohybem hlavy ukázal k rampě. „Teď jděte, než změním názor.“ Rafael popadl Celenu za ruku a pevně ji držel. Nezastavil se, dokud se nedorazili k jeho lodi. Zastavil se, až na přídi a pohlédl na Apollity a

SHERRILYN KENYON Démony. „To bylo fakt úžasné!“ Ozval se Jeff ze stínu. Připomínal Rafaelovi dítě, které právě někdo praštil. „Myslel jsem, že jsi mrtvý. Už jsem volal Acherona, když jsem vás uviděl, jak odcházíte z té lodi. Jak se vám to podařilo?“ Místo, aby pustil Celenu, Rafael k ní sklonil hlavu. „Štěstí…, které nemám každý den.“ Panoš vystřízlivěl, když si uvědomil, že je tam i Celena. Na sucho polkl. „Já jsem mrtvý, že jo?“ Rafael zadržel dech, když se setkal s Celeniným spekulativním pohledem. Očekával, že ho odstrčí a půjde po Jeffovi. Místo toho, omotala ruce Rafaelovi kolem boků a řekla. „Uzavřela jsem s Rafaelem dohodu, a zdá se, že jsi přede mnou v bezpečí.“ Malý úsměv se vznášel v koutcích Rafaelových rtů, když na ni zíral v měsíčním světle. „Běž domů, Jeffe!“ „Jasně, jen mě nechte si zabalit a…“ „Ne,“ řekl přísně Rafael. „Jdi okamžitě domů a nezastavuj, dokud nebudeš ve svém pokoji. Dostaneš své věci později.“ Jeff se chtěl přít, ale naštěstí pro něj, vycítil varování z jeho hlasu a vyrazil k domovu. A jakmile zmizel, Rafael udělal to, co chtěl udělat už dávno. Konečně políbil Celena. Celena zasténala, když ucítila Rafaelův jazyk proti svému. Držel její tvář v dlaních a tak mohla vdechovat ostrý pach jeho kůže a vody po holení. Byla to úžasné kombinace a všechno, co chtěla udělat, bylo sundat z něj oblečení a olizovat každý centimetr jeho těla. Věděla, že nesmí, ale pro jednou kašlala na pravidla. Ten Apollita měl pravdu. Některé věci jsou důležitější než něco tak triviálního. Rafael přerušil polibek. „Proč jsi pro mě přišla?“ „Jsem ráda, že jsi v bezpečí.“ Nechápavě zavrtěl hlavou. „Víš, že to byl úžasně hloupé. Já jsem pro ně zkažené maso, ale ty… jsi bufet. Máme štěstí, že tě nechali jít.“ Usmála se na něj, než opakovala jeho předchozí slova. „Štěstí…, které nemám každý den.“ Zasmál se, a pak ji znovu políbil. „Ale to pořád nevysvětluje, proč si za mnou přišla. Porušila si podle mě dnes v noci alespoň tucet pravidel.“ „Já vím, ale nemohla jsem tě nechat zemřít.“ „Proč?“ Kousla se do rtu, když se jí racionální část mozku snažila poručit, ať mu nic neříká. Ale po tolika letech, kdy skrývala své city k tomuhle muži, už je nedokázala dál popírat. „Protože tě miluju.“ Rafael byl v takovém šoku, jako by mu právě vrazila facku. Stál tam v

PERNÝ DEN naprostém šoku a sledoval ji očima. Za všechna staletí, která prožil, mu jen jedna žena řekla stejná slova… A zemřela mu v náručí o svatební, když na něj zaútočili nepřátelé… Nikdy neměl příležitost ochutnat ji. Nikdy neměl šanci ukázat jí, jak moc ji miloval. Neměl v úmyslu riskovat to i s Celenou. Jeho šílelo touhou, když ji vzal do náruče a přenášel ji po palubě své lodi. „Co to děláš?“ Zeptala se a omotala mu ruce kolem krku. „Carpe noctem. Popadl jsem v noci. Ale nejvíc ze všeho jsem propadl ženě v mé náruči.“ Celena neřekla ani slovo, když ji nesl do podpalubí. Jakmile byli z dohledu všech kolemjdoucích, rozervala mu tričko na zádech, aby se konečně mohla dotknout těla, které ji pronásledovalo ve snech v posledních několika letech. Její kariéra Panoše je v háji, ale jí je to fuk. Jediná věc, na které záleží, je být s Rafaelem. Otřásla se, když jí přetáhl tričko přes hlavu a přiložil ruku k ňadru skrz její podprsenku. Zavřela oči, a vychutnávala si teplo jeho ruky, když odstrčil satén stranou, aby se mohl dotknout přímo jejího těla. Uchvátila jeho rty v dravém polibku a horečně mu rozepnula poklopec, sjela rukou dolů a dotkla se ho. Zasyčel spokojeností a ještě víc narostl. „Páni…,“ zašeptal jí do rtů „…když už jednou porušíš pravidla, tak to vážně stojí za to.“ Celena mlčela, najednou jí sjeli kalhoty až na zem. Prudce vsála dech mezi zuby a uviděla ho klečet na zemi u svých nohou. Postupně zvedl obě nohy, aby jí mohl zout boty, které hodil přes rameno, než ji úplně svlékl. V jeho tmavých očích se zablesklo před tím, než jí stáhl kalhotky. Celé tělo ji pálilo, když vycítila jeho hladový pohled. Vztáhl ruku a pomalu jí objížděl rty konečky prstů, na které ho jemně líbala. Snila o této chvíli snad tisíckrát. On byl hlavní důvod, proč s nikým vážně nechodila. Poté, co ho potkala, s ním ostatní muži nesnesli srovnání. Nebyli tak hezcí. Nebyli tak nebezpeční. Nebyli zakázaní. A teď konečně pozná, jaké to je ho mít… Rafael nemohl dýchat, když se pomalu zvedal na nohy. Pořád nevěřil, že Celena je tu s ním. Že ona, která žije pro pravidla a předpisy, je ochotna obětovat svou Panošskou přísahu. Jeho srdce bušilo, když pomalu sunul ruku po měkkosti jejího břicha, pak zajel níž mezi krátké, ostré chloupky, až našel, co hledal. Zasténal, když ucítil její mokré teplo proti svým prstům, zatímco ho ona laskala rukou. Už to nevydržel, opřel ji zády o zeď a vášnivě ji políbil.

SHERRILYN KENYON Celena zvedla jednu nohu a ovinula mu ji kolem boků. Tomu pozvání, neodolal a zabořil se hluboko do ní… Rafael zvrátil hlavu, jak se snažil potáhnout extázi. Celena málem zemřela ve snaze ho ochránit. Žádná žena před ní pro něj nic podobného neudělala. Její síla, odvaha… Je jiná než všechny ostatní. A teď se pohybují vášnivě proti sobě, milují se zuřivě. Pak se usmál, když uslyšel, jak každý jejich pohyb doprovází skřípání prken. Celena pohřbila rty do Rafaelova hrdla a přinutila se nepřemýšlet o tom, co bude zítra. Nemůže s ním zůstat. Věděla to. Je Temný lovec. Ale teď v tuhle chvíli, byl jen její a to bylo to důležité. Vtáhl ji zpět, s každým mocným rozmachem ho pevněji svírala. Sklonil hlavu, vtáhl jí bradavku do úst a začal ji sát. Opřela si hlavu, když se její tělo svíjelo extází. S každým proniknutím se zvýšila, až to už nemohla vydržet. Jejím tělem projeli tisíce úponků extáze. Rafael zavrčel, když ucítil, jak se kolem něj Celena stahuje. Chtěl jí dát ještě víc, zrychlil pohyby a sledoval, jak zaklonila hlavu a zasténala. Jeho úsměv se vytratil, když se ztratil sám ve svém vlastním orgasmu. Zaryl se hluboko do ní a pevně ji sevřel v náruči. Její dech mu trhaně hladil ucho, jemně mu pohladila záda a on se pomalu snášel na zem. Byl to jeden z nejúžasnějších momentů jeho života. Ne kvůli sexu, ale proto, že v náruči svíral ženu, která pro něj byla ochotná obětovat život. Ženu, která byla ochotná porušit pravidla… A nejvíc ze všeho, ženu, která ho miluje. Něžně ji políbil na rty. „Neopouštěj mě, Celeno.“ „Zůstanu až do rána.“ „Ne…,“ řekl a jeho hlas byl tlumený emocemi, které jím projížděli. „Myslím, vůbec. Nikdy.“ Mírně pootevřela ústa. „Co to říkáš, Rafaely?“ „Miluji tě.“ Nemohla uvěřit svému sluchu. Bylo to víc, než v co kdy doufala. „Nemusíš to říkat.“ „Já to jen neříkám. Já to vážně cítím.“ Nadšená jeho slovy, se k němu pevně přitiskla. „A co s námi teď bude?“ „Chtěl bych se stát znovu člověkem.“ „Určitě?“ Rafael to potichu zvažoval. Kdyby chtěl pokračovat, jako Temný lovec, musel by se jí vzdát. Apollitova slova zněla Rafaelovi v hlavě. Byl sám po celá staletí. A ani jednou za celou tu dobu, k němu žádná žena necítila víc než teď Celena. Udělala z něj blázna, šíleně šťastného blázna… Ale ze všeho nejvíc, ona mu dala pocit, že může létat. A on už bez toho nedokáže

PERNÝ DEN žít ani bez ní. „Ano, jsem si jistý. Teda, pokud jsi ochotná podstoupit Artemidinu zkoušku.“ „Pro tebe piráte, bych vstoupila i do pekelného ohně.“

SHERRILYN KENYON

EPILOG O dva měsíce později Celena zírala na Acherona, vůdce Temných lovců, který jí vysvětloval, že jestli chce vyvázat Rafaela ze služeb Artemis, musí ho nejdřív zabít. „Děláš si srandu.“ „Vypadám snad, jako bych si dělal legraci?“ Prohrábl si rukou své dlouhé černé vlasy a zašoupal nohama obutýma do zakázkových Góthských boty s přezkami. Podívala se mu do tváře, ale každý kousek jeho štíhlého obličeje byl smrtelně vážný a přiměl tak její žaludek, aby se bolestivě křečovitě stahoval. Jak by mohla zabít muže, kterého milovala? Co je to za šílenství? Pak se podívala na Rafaela, který stál v chodbě za Acheronem. Jeho hezká tvář neprozrazovala nic než důvěru. Jeho černé oči byly laskavé a jemné, věděla, že láska, kterou cítí, je pro něj úžasná. „Nemůžu ho zabít.“ Acheron těžce vydechl. „Nebude mrtvý dlouho. Jednoduše zastavíš tlukot jeho srdce, a pak podržíš medailon proti jeho tetování luku a šípu. Jeho duše opustí kámen a vrátí se do jeho těla.“ „Dokážeš to, baby,“ řekl Rafael s jeho dekadentním přízvukem. „Vždyť jsi ze mě včera v noci chtěla vytřást život.“ Namísto úsměvu, se na něj zamračila. „To bylo úplně něco jiného, a nemyslela jsem to vážně. To je úplně jiná záležitost.“ Acheron pokrčil rameny. „Tak fajn, ať pokračuje jako Temný lovec, a Rada vás od něj přeřadí.“ Její srdce zastavilo, jen když na to pomyslela. „Nemůžeme jim to dovolit.“ „Řídím Temné lovce. Panoši jsou jejich obor, ne můj. Nemám žádnou pravomoc, a proto je teď Jeff ve vězení za napsání svého příběhu. Osobně jsem si myslel, že je to vtipné, ale Rada nemá smysl pro humor, že?“ Frustrovaná, Celena chtěla odporovat, ale věděla, že má pravdu. Jestli má ona a Rafael vést někdy normální život, musí být znovu člověkem. Právě teď Rada neví nic o jejich vztahu, ale dříve či později by to zjistila a pak by za to musela zaplatit. Když se s Rafaelem vezmou, nebude nic, co by mohla Rada udělat.

PERNÝ DEN Nebyl žádný zákon zakazující jí vztah s mužem. Byla to jediná záchrana, ve kterou mohli doufat. „Dobrá,“ řekla s odhodlaným povzdechem. „Já to zvládnu.“ Tentokrát to byl Acheron, kdo zaváhal. „Je tu ještě jedna věc, kterou musíš vědět.“ Rezervovaně se na Acherona podívala. „A to je co?“ „Medailon s jeho duší ti spálí kůži hned, jak se ho dotkneš, a to se nezastaví, dokud se jeho duše nevrátí do jeho těla. Pokud upustíš kámen před uplynutím této lhůty, bude z něj stín.“ Tak, to bylo vážně příjemné pomyšlení. To, že ho může poslat přímo do pekla. Stíny nemohou jíst, nejsou vidět ani slyšet. Byl to osud mnohem horší než smrt. Rafael na ni upřeně pohlédl. „Chci být s tebou, Celeno. Jako muž.“ Jak by mu mohla odporovat? A co víc ona to chtěla, také. Kdyby zůstal Temným lovcem, nemohli by mít děti. Ale když ho osvobodí… Můžou mít rodinu. Vezmou se a společně zestárnou. To bylo všechno, co chtěla. „Dobře…,“ vydechla. „Řekněte mi, co mám dělat.“ Acheron vytáhl dlouhou, zlověstně vyhlížející dýku z pochvy a podal jí ji. „Probodni mu srdce a nech dýku v ráně, dokud nezemře.“ Sundal si z ramen černý batoh a vytáhl z něj černou skříňku. Otevřel víko a ukázal jí pulzující modrý kámen, pokrytý reliéfy a složitými znaky. Byl to zvláštní, medailon a zdálo se, že si pulsuje životem. Natáhla ruku, ale Acheron ji odstrčil. „Nezapomeň, že pálí. Dám ti ho, až bude čas přitisknout ho na Artemidinu značku.“ Polkla, když se dívala na kámen. Bylo to těžké uvěřit, že se v něm ukrývá Rafaelova lidská duše. „Jste si jistý, že to funguje?“ „Kyrián, Talon, Valerius…“ „Dobře,“ řekla, když Acheron uvedl Temné lovce, o kterých věděla, že už tím prošli. „Jdeme na to.“ Rafael si stáhl košili tak, aby viděla označení dvojitého luku a šípu na levém rameni. Srdce jí bušilo, sevřela pevně v ruce dýku a upřela pohled do jeho obsidiánových očí. Hořeli láskou. „Dokážeš to,“ zašeptal. „Jen předstírej, že jsem Jeff.“ Chtěla se zasmát jeho vtipu, ale nešlo to. Místo toho zaťala zuby a udělala nejtěžší věc ve svém životě. Snažila se ho bodnout, ale dýka ani neprojela kůží. Zkusila přitlačit, ale pořád to nešlo. „Co se děje?“ zeptala se. Acheron se zašklebil. „Sakra. Zapomněli jsme vyčerpat jeho sílu Temného lovce. Nemůžeš ho zabít, dokud je nesmrtelný…“

SHERRILYN KENYON „Tak co budeme dělat?“ Acheron se poškrábal vzadu na krku. „Nesmím zasahovat, ale co sakra? Pro vás dva uděláme výjimku.“ Vzal jí dýku z ruky a ponořil ji do Rafaelova srdce, až po jílec. Rafael zavrávoral, a pak pomalu sklouzl na zem. „Ach Bože,“ zvolala, zděšená tím co udělal Acheron, a poklekla vedle něj. Rafaelovi po tváři stékal tenký pramínek krve z bolestí zkřiveného koutku úst. Instinktivně natáhla ruku a chtěla vytáhnout dýku. „Ještě ne,“ řekl Acheron a odtáhl ji stranou. „Musí zemřít, nic totiž není zadarmo.“ Její oči se zalily slzami, když vydechla spolu s Rafaelem. Vložil jí tvář do dlaně a věnoval jí úsměv. „To je v pořádku, Celeno.“ Ona jen doufala, že má pravdu. Chytila ho za ruku, pevně ji svírala, když pozorovala slábnoucí svit jeho očí. Zděšeně vykřikla, když poslední dech opustil jeho rty. Acheron vyndal kámen z krabice a podal jí ho. Vířící stříbrné oči se zabodly do jejích. „Nesmíš ho pustit.“ Přikývla, a vzala si ho od něj, zakřičela, jak jí projela bolest pálící její kůži. Spalovala ji nepředstavitelná bolest, pevně svírala medailon a jediná věc, která jí zabránila v jeho upuštění, bylo vědomí, že Rafael zemře, pokud se jí to nepodaří. Pevně zaťala zuby, když jí Acheron pomohl umístit kámen na značku. Když čekala, až Rafael otevře oči, stékaly jí po tváři slzy bolesti a strachu. Zdálo se jí, že uplynula celá věčnost, než Acheron vytáhl dýku z prsou. O chvíli později, se Rafael zhluboka nadechl a jeho otevřené oči na ni zamrkaly. Když uviděla oči, které už nebyly černé, úlevou se zasmála. Oči měl teď světle hnědé - ambrové, které jiskřily lidským životem. Byl dokonce hezčí, než dřív. Políbila ho a pevně ho objala. Acheron poodešel a vrátil dýku do pochvy. „Díky, šéfe,“ řekl Rafael, když pomalu vstal. Acheron mu věnoval laskavý úsměv. „Už nejsem tvůj šéf, Rafaeli. Teď patříš jen jí.“ Rafael se zasmál. „To mi vůbec nevadí.“ Acheron si odfrkl. „Jo, buď rád, že jsi člověk. Není nic horšího, než patřit jediné ženě jedenáct tisíc let a vědět, že to tak bude až do konce času.“ Celena se znovu zasmála. „Děkuji ti, Acherone.“ Sklonil hlavu směrem k nim. „Děti bavte se.“ Rafael se podíval na ženu ve své náruči a sevřelo se mu hrdlo. „Věř mi,

PERNÝ DEN že to uděláme.“ A hned jak byl Acheron pryč, Celena ho strhla dolů ve vášnivém polibku. Rafaelovi se motala hlava z její chuti. Byla to chuť, kterou teď může cítit po zbytek svého života.