Archa noviny 01–02 /2020 | Archa Theatre Bimonthly 01–02 /2020

2

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

3

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

UDÁLOSTI

Obyčejní lidé na cestách

Čtvrtek 7. listopadu Obyčejní lidé v pařížském Théâtre de la Ville – třetí představení. Včera byla v publiku spousta mladých lidí. Divadlo opět plné. To, co se v hledišti odehrávalo během uvedení, je nepopsatelné. Diváci šli s každou akcí na jevišti. Při komických situacích se smáli a tleskali, v tichých a tragických momentech ani nedutali. Špendlík by bylo slyšet spadnout. A nakonec výbuch ovací a bravo. Celé představení zaznamenává Les films de l'éphémère, takže budou o tom

Cestovní deník Ondřeje Hraba z hostování představení Obyčejní lidé na Podzimním festivalu v Paříži a z následného měsíčního turné.

Sobota 2. listopadu Obyčejní lidé v Paříži. Dorazili jsme z Česka i z Číny všichni v pořádku. Divadlo Théâtre des Abbesses je jednou ze scén Théâtre de la Ville přímo na Montmartru. Klasicky uspořádaný divadelní sál je nádherný, ale zcela jiný než Archa. Máme dva dny na to, abychom se novým podmínkám přizpůsobili. U vchodu visí plakát se jmény umělců, jejichž představení v této sezoně Théâtre de la Ville uvádí. Jana a Wen nejsou ve špatné partě – v pařížském metru jsou všude velké plakáty na naše představení.

Jsme součástí Pařížského podzimního festivalu.

Ve stejnou dobu festival uvádí Knihu džunglí Roberta Wilsona a CocoRosie, Tichý taneční večer Williama Forsytha, nové nastudování Genetových Služek jihoafrické umělkyně Robyn Orlin. Docela silná konkurence i velká čest.

důkazy. Vláďa Tůma, který je jedním z těch (ne) obyčejných lidí na scéně, mi po představení řekl: „Ondro, ty vole, kdybys mi jen naznačil před třemi lety, když jsme začali zkoušet, že něco takového na stará kolena, já chlap od soustruhu, zažiju v pařížském divadle, tak si

Úterý 5. listopadu První pařížské představení máme za sebou.

Divadlo plné. Skvělé publikum, které dýchalo s představením. Nakonec dlouhý potlesk a „bravo“. Diváci ocenili, kromě odvážné výpovědi Wen Hui a přirozeného projevu Vladimíra Tůmy, také formu založenou na neskrývané spolupráci všech účinkujících na scénických proměnách. Ohodnotili také vrstevnatost a střihy mezi tragickými a komickými scénami. „Přesně takový je život,“ řekl Michael Chase, administrativní ředitel Théâtre de la Ville.

Máme za sebou také rekord, protože scéna je opravdu hodně velká, věž z papírových beden, kterou všichni účinkující stavějí ke konci představení, je nejvyšší v historii této inscenace. Má 12 metrů a její stavba a následující pád působí opravdu impozantně. Děkovačka byla dlouhá.

Středa 6. listopadu Na sloupech u vchodu do Théâtre des Abbesses jsou citáty slavných umělců. Mezi nimi i slova Johna Cage: „Snažím se, aby to, co dělám, mi připadalo stále neznámé.“ Myslím, že by se mu naši Obyčejní lidé líbili. I druhé uvedení mělo úspěch, diváci zase volali „bravo“. Hned po představení přišlo pozvání na brazilský divadelní festival v Sao Paulu.

4

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

budu myslet, že ses zbláznil.“

Sobota 9. listopadu Pět představení Obyčejných lidí v Théâtre des Abbesses/Théâtre de la Ville, celkem 1750 pařížských diváků. Mezi nimi i Pieter De Buysser, který přijel na otočku z Bruselu. Poslední den byl na představení i Alistair Spalding, generální ředitel divadla Sadler’s Wells v Londýně, umělecká ředitelka pařížského podzimního festivalu Marie Collin, ředitel Českého centra Jiří Hnilica a mnoho dalších významných osobností kulturního světa. O to víc potěší, když šéf techniků místního divadla přivede na představení svou ženu, protože "to musí vidět". Jsme vrcholně spokojeni. Diváci za námi chodí po představení a gratulují. Kromě jiného, obdivují obrovskou

Čtvrtek 21. listopadu

Francouzské turné představení Obyčejní lidé pokračuje. Na představeních v Cergy, která byla součástí regionálního programu pařížského Podzimního festivalu, opět plno.

Obecenstvo jiné než v Paříži. Etnicky smíšené.

Většinou mladí lidé. Reagují na jiné věci. Více než politický kontext na ně působí osobní příběhy. Ale dostali jsme je! Na konci obrovský aplaus. Během druhého představení spadla předčasně věž z papírových krabic. Působí to jako finta žonglérů, kteří napřed tři míčky nechají spadnout, aby pak ukázali, že jich umí

energii všech účinkujících a jejich vzájemnou spolupráci na scéně. Zjišťujeme, že někteří diváci viděli představení dvakrát. Wen Hui si při pádu věže těsně před koncem posledního uvedení poranila koleno a narazila hlavu. Teď zranění ledujeme. Do představení v Praze bude zase v pořádku.

Sobota 16. listopadu Po Paříži mají Obyčejní lidé za sebou i pražská představení. V sobotu přišli diváci (ale i účinkující, včetně čínských) do Archy rovnou z demon-

žonglovat deset. Když Jan s Járou věž znovu postavili, sklidili „Bravo!“. Ukázalo se, že se krabice častým padáním opotřebovaly. Je nutné pořídit nové. Zde ve Francii mají jen o deset centimetrů kratší. Věž by neměla stabilitu. Musí se dovézt nové z Prahy. Zbyněk Ondřich sedá v Praze do auta a obětavě veze nové krabice do Lille, vzdáleného tisíc kilometrů na otočku.

Úterý 26. a středa 27. listopadu

foto Ondřej Hrab

strace na Letné a myslím, že představení bylo dalším důstojným příspěvkem k tomu, o co nám všem jde. Navíc v globálním, nebo alespoň česko-čínském kontextu. Záběr z děkovačky dokazuje, že nejen v Paříži, ale i u nás dovedou diváci vytvořit dlouhé ovace vestoje. Po sobotním představení jedna divačka prohlásila, že po tomto zážitku už nemůže chodit do „normálního divadla“. Filosof Zdeněk Kratochvíl dlouho do noci rozebíral antické principy některých scén. Musím se o takovou radost podělit.

Po pražských vystoupeních se představení stěhuje opět do Francie, kde pokračuje v turné až do konce listopadu. Končíme cestou do portugalského Porta.

5

Přesunuli jsme se do oblasti, která si říká Eurometropolis na belgicko-francouzských hranicích. Festival NEXT se odehrává v divadlech po obou stranách hranice. Jak napovídá název, je to festival, který se věnuje divadelním formám budoucnosti. Divadlo je krásné. Bylo postaveno v sedmdesátých letech na základě koncepce „demokratizace kultury“ francouzského ministra kultury Andrého Malrauxe.

Nádherná budova La Rose des Vents je národním divadelním centrem metropolitní oblasti Lille. Nějak nám včas zapomněli říct, že titulky nebudou v angličtině a francouzštině jako v Paříži, ale vzhledem k přeshraniční povaze festivalu budou francouzsky a vlámsky. Navíc část publika bude experimentovat s titulkovacími brýlemi. Naštěstí se nám podařilo vše zvládnout, přes noc vychytat i chyby ve vlámském překladu (díky mé sestře) a odehrát s úspěchem obě představení. Na druhý večer se dostavilo snad 30 divadelních producentů z Belgie a Francie. Přijel i Kristof Blom, ředitel divadla CAMPO v Gentu. K naší velké radosti byl po představení nadšený. Označil představení za dokonalé a vyzrálé. Na festivalu jsme byli v konkurenci inscenací tvůrců, jako jsou Milo Rau, Mette Ingvartsen, Olga de Soto, Nature Theatre of Oklahoma a mnoha dalších. Festival používal fotografie z našeho představení pro jeho univerzální propagaci. Fotografie z Obyčejných lidí byly na velkých plakátech, na plackách i na lístcích pro výdej nápojů v baru.

A abych nezapomněl, nové papírové krabice fungovaly. Věž se při stavbě ani nezakymácela a byla tentokrát o metr vyšší než v Paříži.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

Sobota 30. listopadu

Poslední zastávkou naší měsíční túry je portugalské Porto. Naše představení je součástí programu místního městského divadla. To má dvě scény. Na divadle Rivoli visí přes celou budovu banner s upoutávkou na naše představení. To se však koná v moderní budově Teatro Campo Alegre. Zázemí je skvěle vybavené.

Scéna obrovská. Jana s Wen se rozhodují, že na jevišti nebudou viset boční šály a prostor zůstane syrový. V noci přijíždí auto s naší technikou. Dominik a Lukáš se střídali a 1700 kilometrů z Lille jeli bez přestávky. Máme den na přípravu. Jana má přednášku o dokumentárním divadle na místní divadelní škole. Večer Jana a Wen vedou společně v divadelní zkušebně dílnu pro místní umělce a pedagogy. Po měsíčním putování se na všech projevuje únava.

Vidím tanečnici Pan Xiaonan, jak spí vestoje.

Následující den je představení. Divadlo je plné.

Rozhodnutí o holém jevišti se ukazuje jako velmi šťastné. Jan Burian se zvukařem Honzou Sedláčkem vytvářejí nádherný zvuk, který zaplňuje celé divadlo. Pavel Kotlík udělal skvělá světla.

Projekce Jardy Hrdličky působí ještě více monumentálně. Jako zázrakem se únava vůbec neprojeví na žádném z účinkujících během představení. Ani na Vláďovi Tůmovi, kterému je 77 let. Všichni odvádějí výkon naplno. Odměnou jsou nakonec opět ovace vestoje. Lepší závěr našeho turné jsme si nemohli přát.

ARCHA.LAB

Program Veřejná prezentace ateliérů, malý sál 6. února 2020 Děti Čas: 15.00 Taneční ateliér pro děti od 4 do 6 let Taneční ateliér pro děti 7-12 let / lektorky Veronika Kacianová a Marta Trpišovská Hýbánky – Ateliér dramaťáček pro nejmenší děti od 4 do 6 let / lektorka Radmila Krásenská

Archa.lab Archa.lab Pevná stabilita 2020 Milí, přeji vám krásný a šťastný nový rok 2020.

Nevím, co znamená střídání nuly s dvojkou, možná vyšší formu digitalizace. V každém případě si nelze nevšimnout pravidelné symetrie oblých tvarů.

Co ji tak něčím porušit? Nebo také ne, nechat dvojky a nuly tvořit stabilní prostor pro naši tvorbu, na kterou ani digitalizace, založená pouze na jedničkách a nulách, nestačí.

Na co se v Archa.lab můžeme těšit? Leden a únor bude plně ve znamení pravidelnosti.

Ateliéry Archa.lab poběží ve své čtvrtky a úterky až do veřejné prezentace 6. února v malém sále Archy. Jako vždy v plné parádě na taneční podlaze v jasných světlech.

Z veřejné prezentace si můžete odnést nejen zážitek, ale i přihlášku na letní semestr. Ten začne v týdnu od 3. března 2020.

Začátek března bude také patřit exkluzivní dílně významné americké režisérky. Po letech plánování se nám podařilo najít termín a pozvat uměleckou ředitelku divadla Wilma ve Filadelfii, nositelku prestižního ocenění Vilcek Prize for Excellence, divadelní režisérku Blanku Žižku ke čtyřdenní dílně. Dílna The Body Knows/ Tělo to ví bude zaměřena na výzkum hlasu, dechu a pohybu jako nástrojů k objevování nových možností interpretace textu v herecké práci.

K dalším krokům směřujícím k nekonvenčnímu chápání divadelních postupů bude směřovat průběžná dílna uměleckého sdružení FLAB. Jana Svobodová, Jan Burian ml. a Jaroslav Hrdlička (tvůrci projektů Obyčejní lidé, Rusáci?, interaktivních konferencí doma i v zahraničí a Mezinárodní letní školy) vyzvou v průběhu čtyř březnových víkendů účastníky dílny k otevřené tvorbě. Dílna se zaměří na multimédia, zvukový design, techniku Viewpoints v sociálně-specifickém divadle a také na světelný design pod vedením Pavla Kotlíka.

Půjde o první fázi nového mezinárodního projektu s pracovním názvem Ti, kdo mluví sami za sebe.

Budu se na vás těšit po celý, úhlednou číselnou kombinací definovaný, rok.

Ať je to čas krásný, šťastný a plný kreativních překvapení.

Jana Svobodová

Dospělí Čas: 17.30 Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie I / lektorka Veronika Knytlová Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie II / lektorka Veronika Kacianová Ateliéry Archa.lab 2020 Začínáme v týdnu od 3. března 2020!

Veřejná prezentace 18. června 2020 v malém sále Archy!

Děti Každé úterý od 15.30 3. 3.–2. 6.

Hýbánky – Ateliér dramaťáček pro nejmenší děti od 4 do 6 let / lektorka Radmila Krásenská Každý čtvrtek 5. 3.–11. 6. (9. 4. jsou velikonoční prázdniny, ateliér nebude) Taneční ateliér pro děti od 4 do 6 let/ lektorky Veronika Kacianová a Marta Trpišovská od 14.00 Taneční ateliér pro děti od 7 do 12 let/ lektorky Veronika Kacianová a Marta Trpišovská od 15.15 Dospělí Každé úterý od 18.30 Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie I / lektorka Veronika Knytlová Každý čtvrtek od 17.30 Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie II / lektorka Veronika Kacianová Exkluzivní dílna pro profesionální herce, tanečníky a režiséry 5.–8. března 2020 / Blanka Žižka / The Body Knows / Tělo to ví Studio Divadla Archa Dílna bude zaměřena na výzkum hlasu, dechu a pohybu jako nástrojů k objevování nových možností interpretace textu v herecké práci.

Blanka Žižka je americkou umělkyní českého původu. Je uměleckou ředitelkou divadla Wilma ve Filadelfii, kde také režírovala přes 70 inscenací. Před lety založila hereckou skupinu Wilma Hothouse, se kterou rozvíjí metodu The Body Knows. V roce 2016 obdržela Vilcek Prize for Excellence, která je určena emigrantům, kteří významným způsobem ovlivnili vědu nebo umění v americké společnosti. Je například režisérkou amerických premiér her Toma Stopparda. Asistentem Blanky Žižky bude Ross Beschler.

Dílna je určena profesionálním hercům, tanečníkům a režisérům.

6

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

Dílna bude vedena v angličtině.

Své přihlášky posílejte v angličtině formou motivačního dopisu a profesního CV na adresu jana.svobodova@archatheatre.cz.

Kapacita dílny je velmi omezená. Čas: 10.00–15.00 s 20minutovou přestávkou na svačinu Cena: 4000 Kč za 4 dny Místo: Studio Divadla Archa, Zlatnická 8, Praha 1 Dílna k novému mezinárodnímu projektu uměleckého uskupení FLAB s pracovním názvem Ti, kdo mluví sami za sebe / People who speak for themselves Režisérka Jana Svobodová, hudební skladatel Jan Burian ml. a multimediální umělec Jaroslav Hrdlička (členové FLAB) představí účastníkům principy své práce a vyzvou je poté k otevřené tvorbě. Ta spočívá ve vyprávění osobních příběhů pomocí moderních technologií. Dílna je určena všem bez ohledu na věk, profesi, vzdělání, kulturní a společenské zázemí. Dílna bude probíhat každý březnový víkend a bude zároveň průběžným castingem pro vznikající projekt. Účastníci se hlásí na základě výzvy a v případě, že budou vybráni, je pro ně účast zdarma.

Více info – Romana Sekáčová: romana.sekacova@archatheatre.cz www.flyinglaboratory.cz Otevřeno všem!

Součástí přípravy projektu budou 3 dílny režisérky Jany Svobodové.

Vždy v pátek od 18 do 20 hod. ve Studiu Archy.

24. 1., 14. 2., 21. 2. 2020 Vstup volný bez předchozí registrace.

Divadlo je zkoušením života V sedmdesátých letech se Blanka Žižka rozhodla odejít s manželem z vlasti. Touha po práci v divadle byla silnější – a nakonec je i ověnčena cenami. Dnešní umělecká ředitelka divadla Wilma ve Filadelfii, dvorní režisérka her Toma Stopparda a nositelka ceny Vilcek přijíždí do Archy, aby zde vedla dílnu a představila svou metodu The Body Knows.

Co pro tebe znamená divadlo?

Mění se to s časem. Pro mne stále ještě platí, že velkou část mé činnosti v divadle tvoří samotná tvorba inscenací. Práce na nich mi poskytuje příležitosti k novým setkáním a klade také řadu nových otázek. Vždy věřím, že v každé inscenaci najdu něco překvapivého a inteligentního. Divadlo mi dává příležitost seznámit se s životními zkušenostmi, myšlenkami, touhami a s osudy jiných lidí. „Who are we, if not you and me,“ (Kdo jsme my, když ne ty a já), říká filosofka a básnířka Etel Adnan. Divadlo mi pomáhá porozumět nejen intelektuálně, ale hlavně emocionálně, kdo do toho „we“ patří. Já věřím, že v naší době se to „we“ musí zvětšit, překročit hranice a zahrnout do sebe všechny lidi, kteří žijí na této planetě. Pro divadelníky je divadlo určitým zkoušením života. Stále se ptáme, co nám přinese následující okamžik, jak na nás zapůsobí, jak nás bude formovat. V životě i v divadle se musíme bránit rutině.

J si dvorní režisérkou her Toma Stopparda ve Spojených státech. Jaké bylo vaše setkání?

V roce 1995 pozvala Pensylvánská univerzita Toma Stopparda na dvoutýdenní rezidenci.

Všichni studenti museli tehdy přečíst jeho hru Arcadia. Jeden z profesorů zorganizoval veřejnou debatu s divadelníky, kteří v minulosti pracovali na Stoppardových hrách. Vzhledem k tomu, že jsem rok před tím režírovala jeho Travestii, dostala jsem také pozvánku. V té době jsme chystali otevření nové divadelní budovy v centru Filadelfie. Naší první inscenací měla být právě Stoppardova Arcadia. Tom mi slíbil, že se přijede podívat. Součástí první sezony byla také série debat s významnými dramatiky, jako je Tony Kushner, Susan Lori-Parks nebo Doug Wright. Tom se těch diskusí zúčastnil.

Narodil se ve Zlíně, nemluví sice česky, ale mít české přátele je pro něj velmi důležité. Fakt, že jsme spolu s Jiřím Žižkou vybudovali ve Filadelfii úspěšné divadlo, aniž bychom něco věděli o americké ekonomii, jej velmi oslovil. Do Filadelfie pak přijel mnohokrát. Byl tak nadšený mým pojetím své hry Invention of love (Vynález lásky), že se pokusil dostat tuto mou inscenaci na Broadway. Nakonec z toho sešlo, protože jsem tvrdohlavá a nemohla jsem spolupracovat s komerčními producenty. Naposledy jsem Tomovu hru režírovala v roce 2016, šlo o hru The Hard Problem (Obtížný problém).

áš kořeny v české alternativní scéně.

M Wilma je velké respektované činoherní divadlo. Svoji divadelní kariéru jsi udělala v USA. Mohla jsi své původní divadelní zkušenosti nějak zúročit?

V sedmdesátých letech jsem v Praze pracovala s Václavem Martincem a Ninou Vangeli v divadle Křesadlo. S Pavlem Büchlerem, Jánem Sedalem a Jirkou Žižkou jsme založili divadlo KQN. Jezdili jsme o víkendech do Polska, jak jsme říkali – nadechnout se svobody. Oba polští velikáni Jerzy Grotowski a Tadeusz Kantor na mě udělali celoživotní dojem. Později jsem objevila Pinu Bausch, kterou jsem zbožňovala.

V Americe jsem se divadlo učila tak, že jsem se do toho pustila. V Praze jsem studovat nemohla, ale nakonec to vůbec nevadilo, protože moje divadelní práce ze mě udělala celoživotního studenta. V posledních deseti letech se vracím k některým počátečním impulsům své divadelní kariéry. Založila jsem skupinu Wilma HotHouse, kde vytváříme vlastní hereckou metodologii a vyvíjíme dlouhodobé projekty. Zajímá mě práce s tělem a tělesnou pamětí, která je ohromným zdrojem tvořivosti.

polovině sedmdesátých let jsi odešla V z Československa. Jakou roli v tvém rozhodnutí odejít hrálo divadlo?

S Jiřím jsme opustili Československo, protože jsme chtěli pracovat v divadle. Naše přání tvořit divadlo v Praze se zhroutilo. V roce 1976 dosáhla cenzura umělecké činnosti a zároveň strašlivý pesimismus mých přátel takového bodu, že se naše hovory stále stáčely k otázce Jak a kdy odejít z republiky. Tehdy jsme neměli žádné informace o emigraci. Byli jsme velmi naivní a bez konkrétních představ, jak to na Západě v emigraci funguje. Nevěděli jsme ani, kde bychom mohli žit. V Itálii? Ve Francii? V Anglii?

Jediné, co jsme věděli, bylo, že se za každou cenu chceme dostat ven z Československa.

I nscenovala jsi více než 70 her různých autorů. Před dvěma lety jsi poprvé uvedla vlastní text. Nakolik je tvá hra Adapt! autobiografická?

Adapt! je příběh, který zpracovává téma emigrace. Zabývá se životním procesem, v průběhu kterého se emigrant nenápadně začne přizpůsobovat kapitalistickému systému a konzumu.

Impulsem k napsání této hry byly moje osobní zkušenosti. I když se na první pohled může zdát, že se jedná o můj příběh, není to zcela tak.

J si ředitelkou významného filadelfského divadla Wilma. Jakému publiku toto divadlo slouží?

Otázka publika je velmi zajímavá, zejména v USA. Je to země, která byla vybudována nejen imigranty, ale také zotročenými Afričany. Země, jejíž vzrůst je spojený s vyhlazováním původního amerického obyvatelstva. S touto neblahou historií se Spojené státy začaly vypořádávat teprve v poslední době. Zajímavé ale je, že černošští a hispánští spisovatelé a dramatici začínají psát s novou energií lidí, jejichž historie byla zamlčována nebo popisována pouze z druhé strany tak, jak to zažili a vnímali běloši. Otázka identit a reprezentace v americkém divadle se nyní stává velmi důležitým tématem debat mezi mladými umělci. Naše obecenstvo se proměňuje na základě toho, jakou hru inscenujeme. Není to jednoduché. V minulosti bylo naše divadlo závislé na abonentním systému na celou sezonu.

V současnosti, kdy uvádíme nejen hry dramatiků evropského původu, ale i reprezentantů amerických menšin, se obecenstvo mění. Usiluji o to, aby naši diváci byli, jak se říká, „inclusive“.

To znamená, aby reprezentovali Filadelfii. Jak já stárnu, naši diváci mládnou. Je to i tím, že často inscenujeme hry mladých dramatiků.

7

o pro tebe znamenala cena Vilcek C Prize?

Je to národní cena, která se každý rok uděluje vždy jednomu vědci a jednomu umělci, jejichž práce přispěla trvalou hodnotou americké společnosti. Nevím, jestli jsem skutečně tyto podmínky splnila, ale cenu mi v roce 2016 dali.

Byla jsem první divadelník v USA, který cenu dostal. Můj syn Kryštof chtěl otevřít v New Yorku restauraci. Díky té ceně jsem mu mohla finančně pomoci.

Umíš si představit, že bys tvořila v Praze?

Ráda bych tvořila v Praze. Nejdříve bych se ale musela seznámit se současnými českými divadelníky a českým obecenstvem. I když je mi čeština stále bližší než angličtina, přeci jen žiji větší část svého života v cizině. Po revoluci se mi zdálo, že pracovat v Praze je pro mě nemožné. Nebylo to jen kvůli zodpovědnosti vůči divadlu Wilma. Tenkrát jsem velmi silně cítila, že odchodem z Československa jsem se odtrhla od zdejšího života. Nebyla jsem aktivním svědkem událostí, které vedly k Sametové revoluci.

Součástí práce jakéhokoliv umělce včetně divadelníka, je reflektovat události, které se kolem něj dějí. O třicet let později globalizace vytvořila životní podmínky, které se sobě na celém světě více či méně podobají. Česká společnost se potýká s problémy, které existují i v Americe. Proto v dnešní době už ten hluboký pocit odtrženosti v sobě nedržím. Ráda bych začala tvořit v Čechách s českými herci.

Rozhovor vedla Jana Svobodová

­­

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

Blanka Žižka Od roku 1981 je uměleckou ředitelkou divadla The Wilma Theatre ve Fila­d elfii. Je zakladatelkou rezidenčního souboru Wilma HotHouse, který se věnuje uměleckému výzkumu a experimentu. Slouží také jako inkubátor pro tvorbu jak rezidenčních umělců, tak i spřízněných tvůrců všech divadelních disciplín.

Blanka Žižka v divadle Wilma režírovala více než 70 her. V poslední době uvedla na scénu například text libanonsko-americké básnířky Etel Adnan, v americké premiéře hru Toma Stopparda The Hard Problem (Obtížný problém), diptych Tonyho Kushnera Angels in America (Andělé v Americe). Dříve inscenovala další Stoppardovy hry: Invention of Love (Vynález lásky) a Rock’n’Roll. Úzce spolupracovala s dramatičkou Dael Orlandersmith na uvedení jejích her Raw Boys a Yellowman. Před dvěma lety inscenovala svou vlastní hru Adapt!

V roce 2011 obdržela cenu Zeldy Fichandler (Zelda Fichandler Award), tu uděluje Nadace divadelních režisérů a choreografů. V roce 2015 byla hostující režisérkou Institutu Sundance.

V následujícím roce byla oceněna cenou Vilcek, určenou emigrantovi, který významným způsobem ovlivnil vědu nebo umění v americ­ ké společnosti. Její jméno bylo před třemi lety umístěno vědeckým centrem Pensylvánské univerzity ve Filadelfii na chodník slávy, který je věnován lidem, jenž se zasloužili o inovace ve vědě a umění.

ARCHA.ŠKOLÁM

Archa.školám Milé pedagožky, milí pedagogové, vstupte do nového roku s programem Archa. školám, který ve všech aktivitách klade důraz na rozvoj kritického myšlení, aktivního občanství a demokratických hodnot. Společným jmenovatelem programu pro školy je také otevřená a kultivovaná debata, proto po všech dopoledních představeních organizujeme moderovanou diskusi s tvůrci a realizujeme dílny jak pro studenty, tak i pro pedagogy.

Právě díky komunitě pedagožek a pedagogů kolem programu Archa.školám, kteří s námi sdílejí své potřeby a postřehy, můžeme i nadále hledat cesty, jak vytvářet kvalitní prostor pro setkávání světa současného umění a vzdělávání. Na vašem názoru nám záleží a doufáme, že si vyberete z následující nabídky programu Archa.školám: Divadlo Archa spolupracuje s Vyšší odbornou školou pedagogickou a sociální, Evropská, Praha 6.

Režisérka Jana Svobodová (FLAB) a choreografka a tanečnice Veronika Kacianová povedou v průběhu ledna až dubna dílny zaměřené na aplikované metody divadelní práce.

Budoucí učitelé a sociální pracovníci si pod vedením lektorek rozšíří rozsah svých znalostí.

Obě lektorky mají dlouhodobé zkušenosti s prací „v terénu“ s lidmi, kteří nejsou profesionálními divadelníky. Svoji metodiku dlouhodobě vyučují. Studenti zakončí sérii dílen samostatným scénickým tvarem v dubnu 2020 přímo na půdě své školy. www.flyinglaboratory.cz Dopolední představení současného divadla pro školy (začátek v 10.00, 120 Kč / pedagogický doprovod zdarma) Vybíráme takové inscenace, které kromě silných témat nabízejí také exkurzi do nových forem soudobého divadla. Po představení následuje debata s tvůrci. U vybraných inscenací jsou k dispozici také metodické listy, které vám pomohou s tématem pracovat.

Poslechnout Franze K živě čteným deníkům Franze Kafky vytváří Jan Burian ml. samostatnou rovinu improvizované hudby. Dva umělci servírují Kafku v jedinečném formátu a v nových souvislostech.

Termíny: 20. 1., 25. 2. 2020

8

Rusáci?

Inscenace je výzvou k zamyšlení se nad našimi stereotypy týkajícími se rusky hovořící menšiny.

Tvůrci v inscenaci kombinují video, hudbu, tanec a autentické příběhy.

Termíny: 3. 3. 2020 Fidlovačka aneb Kdo je my?

Jde o interaktivní scénickou hru, ve které se tvůrci společně s diváky ptají, kdo jsme opravdu my, Češi a jaká je naše identita.

Termíny: 27. 3. 2020 v 10.00 Kreativní dopoledne v Arše (10.00–13.00 / 60 studentů / 150 Kč / pedagogický doprovod zdarma) Jde o nový formát setkání se se současným divadlem, ve kterém se prolíná zážitek z prostoru divadla, inscenace a dílny. Dopolednem vás provedou tvůrci inscenace Rusáci? a současně lektoři dílen dokumentárního divadla: Jana Svobodová, Jan Burian ml. a Jaroslav Hrdlička. exkurze: 20 min.

Vstoupíte do místa, ve kterém rezonuje divadelní historie v kontextu současné tvorby a seznámíte se s architektonickým konceptem „tekutého“ prostoru a divadla jako místa neustálé proměny. Nahlédnete do zákulisí divadla, které se zrodilo ve funkcionalistickém paláci, zažilo avantgardní i sociálně realistickou éru režiséra E. F. Buriana a v roce 1994 se stalo hlavní scénou pro současné umění v Praze. multimediální představení RUSÁCI?: 80 min.

Procházka příběhem Divadla Archa končí v malém sále. Zde v roli diváka budete sledovat na půdorysu hry nových technologií příběhy mladých Rusů žijících v Čechách. diskuse: 20 min.

Po představení budete mít příležitost sdílet s tvůrci své dojmy, emoce a klást jim otázky. dílna: 60 min.

V závěrečné části programu budete mít možnost vstoupit do situací, ve kterých byli před chvílí sami performeři. Na vlastní kůži si vyzkoušíte, jak se pracuje na scéně se světlem, s projekcí. Prozkoumáte, co určuje váš pohyb na scéně a jak se pracuje s emocemi. Zjistíte také, jak vzniká videoart a zvukový a světelný design.

Termín: 17. 5. 2020 Dílna dokumentárního divadla pro studenty (10.00–13.00 / 50 studentů / 150 Kč / pedagogický doprovod zdarma) Studenti si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jak vzniká divadelní představení metodami „devised theatre“ a aktivního naslouchání. Dílna cílí na hlubší pochopení současného umění a na rozvoj týmové spolupráce. Po společném

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

úvodu je skupina rozdělena do 4 ateliérů, ve kterých se účastníci seznámí se základy světelného a zvukového designu, videoartu, tvorby textu a improvizace v prostoru. Skupinu tvoří vždy dvě třídy z různých škol.

Lektoři: Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík Termíny: 16. 1., 14. 2., 16. 4. a 4. 5. 2020 Dílna dokumentárního divadla pro pedagogy (10.00–16.00 / 25 pedagogů / 600 Kč) Pedagogové si v dílně projdou stejnými procesy jako studenti, ale intenzivněji a s důrazem na hledání možností, jak lze s metodami dokumentárního divadla pracovat ve výuce.

Termíny: 17. 1. a 23. 3. 2020 Komentovaná prohlídka Divadla Archa (60 min. / 30 studentů / zdarma) Studenti se seznámí s historií Divadla Archa a nahlédnou do jeho zázemí. Díky kontextu budovy, který je pevně svázán s tvorbou významného českého divadelního inovátora E. F. Buriana, nabízí prohlídka také vhled do dějin českého divadelnictví 20. století.

Termín prohlídky je možný po domluvě v dopoledních hodinách (cca 10.00–13.00) nebo před/ po shlédnutém představení.

Divadelní skupina Jde o program Archy, kterým motivujeme žáky a studenty, aby vzali své rodiče nebo učitele do divadla, a celé skupině nabízíme lístky za studentské ceny. Podporujeme tak aktivní zájem mladých lidí o současné umění. #Studovna – program pro studenty uměleckých středních a vysokých škol a ZUŠ Staňte se součástí komunity kolem Divadla Archa a objevujte současné scénické umění. Členové #Studovny mohou chodit na vybraná představení za symbolické vstupné 50 Kč.

Každý měsíc dostanete program s nabídkou a speciálními akcemi (last-minute vstupenky, workshopy, diskuse).

Kontakt Jitka Kostelníková E: jitka.kostelnikova@divadloarcha.cz T: +420 737 564 465

ROZHOVOR

Mise „Běž ven“ splněna

T vrdíte, že GoOut je místem, kde člověk začíná svou cestu za kulturním zážitkem.

Co vás inspirovalo k tomu rozjet tuto platformu?

Osm let jsem žil v Anglii a vždy, když jsem se vracel do Čech, hledali jsme s přáteli, kam vyrazit. Kromě Facebooku zde nebyla žádná kvalitní platforma, která by akce shlukovala.

V té době, kolem roku 2013, jsme si uvědomili, že jde o celkový problém v Čechách. Nejen že je obtížné akce najít, ale měl jsem pocit, že zde není zažitý ani kulturní vzorec jako třeba na Západě, kde jsou lidé zvyklí chodit do divadla, na koncerty a za kulturním zážitkem. Logickým úsudkem jsme dospěli k tomu, že je potřeba vytvořit místo, kde se člověk dozví, co se děje. To byl počáteční impuls. A to je vlastně naše mise doteď – proto se jmenujeme GoOut – říká ti: Běž ven. Ukazujeme akce a kulturu tak, abychom podnítili v lidech chuť chodit víc ven.

J ak se vám vaše mise daří? Jak si české publikum stojí, kolik vstupenek prodáte ročně a o jaký typ akcí je největší zájem? Často opakuji, že nejsme jenom ticketingovka.

Jsme discovery platforma, která propaguje kulturu. Celkově se tady na akce víc chodí a lidé o nich mají přehled. Věřím, že to je i naší zásluhou. Více se také mluví o zahraničních interpretech napříč žánry, kteří k nám jezdí, a také povědomí o nich je hlubší než dřív. Takže si troufám říct, že se nám náš záměr docela daří a pevně věřím, že fungujeme jako inspirace, kam vyrazit.

Když sleduji návštěvnost našich stránek, je zřejmé, že jde o využívanou platformu. GoOut každý měsíc navštíví 1,5 milionu uživatelů. Loni jsme prodali 1,5 milionu vstupenek, letošní rok atakujeme hranici 2,5 milionu. Taková čísla jsou super, ale nejlepší na tom je, že tenhle počet lidí reálně šel ven. To je úplně neuvěřitelný a přál bych si, aby nastavený trend pokračoval. yužíváte algoritmů a technologií ke V stimulování sociálních interakcí, setkávání. GoOut například podle vašich preferencí nebo přátel sám akce doporučí. Jak podle vás technologie ovlivní setkávání lidí a dále ovlivní kulturní provoz?

9

Platformu se snažíme rozvíjet směrem, který je dnes ve světě standardem. Člověk je zvyklý, že mu akci připomeneme, může pozvat kamarády a sledovat vybraná místa, interprety či přátele.

Takže jde o přirozené chování mladého člověka na internetu a my se přizpůsobujeme, aby mu to dobře fungovalo. Jsme nastavení hodně přímočaře. Pokud jde o akce, naše doporučení je spíše kurátorské a stojí na tipech naší redakce. Do jaké míry se lidé s podobnou preferencí akcí na GoOut propojují a poté i živě interagují, zatím bohužel neměříme. Ale věřím, že pro mladého člověka, který objevuje, je hudební i divadelní zážitek ve společnosti dalších lidí velmi silný. ydáváte vlastní online magazín, nově V také podcasty. Co chystáte v novém roce? Plánujete expanzi i do měst, která nyní svým kulturním přehledem nepokrý­ váte?

Začali jsme v ČR, v Polsku fungujeme třetím rokem. Berlín a Bratislava jsou novinky.

Velkou změnu, kterou připravujeme nyní, je nastavení konkrétní lokace, v rámci které vám GoOut bude schopen zobrazit akce ve vašem okolí, kdekoli jste. Během příštího roku chceme přinést možnost zobrazovat akce v celé Evropě. o jaké míry hodnotíte GoOut jako gene­ D rační věc?

Na našich počátcích, když jsme GoOut představovali, jsme byli braní jako platforma pro hipstery a mladou generaci. To je hodně relativní, snažíme se být pro všechny. Na rovinu ale musím říct, že pokud chceme oslovit nové uživatele, cílíme na mladé. Víme, že s námi vyrostou. A tohle říkáme i tradičnějším divadlům a promotérům. S tím souvisí i naše podcasty – říkáme jim post-podcasty. U nás zatím nová věc, ale jsme přesvědčení, že za nějakou dobu půjde o normu.

J ak vidíte budoucnost ticketingu, jak se budou prodávat vstupenky za 10 let? Čím dál větší význam bude mít přidaná hodnota. Výběr akce už nebude znamenat klikání a filtrování, ale bude více přímočarý

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

foto Magdalena Vojteková

Internetový server GoOut.cz vytáhl v loňském roce více než dva miliony Čechů ven za kulturou. Kromě přehledu kulturních akcí prodává tato platforma od roku 2014 vstupenky mimo jiné i na naše akce.

S jejím zakladatelem Vojtou Otevřelem (1984) jsme nahlédli do zákulisí. a návrhy budete dostávat podle preferencí automaticky. Samotný nákup pak proběhne na jeden dotyk či otisk prstu, což už se děje teď.

Ukazování vstupenky u vchodu při vstupu také pravděpodobně zmizí. Člověk projde s telefonem a čtecí zařízení ve dveřích bude vědět, že vstupenka v daném telefonu je. Tyhle věci jsou dnes možné, aplikace v reálu bude ale asi ještě nějaký čas trvat. áš start-up si za dobu své existence od V roku 2013 získal silnou pozici na českém trhu. Uvádíte, že máte více než 3500 aktuálních partnerů, více než 6000 aktuálních akcí. Kolik pro vás pracuje lidí? Jak funguje komunita, která kolem vašeho portálu vyrostla?

V pražské kanceláři je nás nyní 62. Nejpočetnější je produktový tým, který se stará o vývoj webu a mobilních aplikací. Dále to je obchodní tým, zákaznická a partnerská podpora, marketing a redakce kulturního přehledu, jejíž součástí je i redakce německá. V Polsku máme 12 lidí, převážně obchodní tým, který je doplněný o marketing a redakci. Máme taky tým tzv. skenerů, brigádníků, kteří kontrolují vstupenky při vstupech – těch je asi 30. Komunitu kolem nás tvoří lidé, kteří nás mají rádi, takoví ti skalní uživatelé, kteří u nás hodně nakupují, mají zde své profily a sdílí a ukládají si akce. To jsou takoví naši ambasadoři.

A na jaké akce chodíte rád vy?

Snažím se chodit na široké spektrum akcí, protože mě přirozeně zajímají. Hodně blízko mám k hudbě. Včera jsem byl v Chapeau Rouge na Wicca Phase Springs Eternal , kterého jsem nedávno objevil. Dnes jdu na českého autotune cloud rap umělce, který se jmenuje Labello, vycházející hvězdu tohoto žánru v Čechách.

Chodím i do divadla. Nejvíc do Divadla Na zábradlí, Studia Hrdinů, NoD a k vám. O víkendech chodím na výstavy, naposledy jsem navštívil třeba přehlídku mladého umění Pokoje.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

Vizionářky individuálního přístupu k času

Divadlo Archa v rámci své modulární dramaturgie vyhlásilo výzvu pro mladé divadelní tvůrce. Na výzvu pod hlavičkou Archa.Fresh zareagovalo 22 tvůrčích kolektivů. Se zakladatelkami uskupení Nesladim – Lindou Duškovou a Lucií Špačkovou – jsme si povídali o jejich projektu Dům bez spánku a o tom, co můžeme od jejich inscenace dokumentárního divadla s premiérou v březnu 2020 očekávat.

ARCHA.FRESH

Jak vznikl kolektiv Nesladim?

LŠ: Kolektiv Nesladim vznikl nedávno a stále vzniká. Známe se už od studií na DAMU, kde Nesladim byl Lindina bakalářská inscenace.

Tam jsme se potkaly poprvé pracovně a už dlouhou dobu jsme si slibovaly, že se chceme zase protnout a společně tvořit.

LD: Zakládající členkou je kromě nás také scénografka a dramaturgyně Lara Hirzel, se kterou jsem spolupracovala ve Francii. Počítáme, že na základě této první inscenace se rozrosteme také o členy inscenačního týmu, ať už je to produkční Zdeňka Valečková nebo samotní performeři. Dům bez spánku je tedy prvním projektem kolektivu Nesladim, naše první velká spolupráce a zároveň pokus, jak vytvořit v Čechách umělecký kolektiv, který se bude věnovat destigmatizaci psychických poruch.

Věříme, že ve společnosti je potřeba zaměřit se na „problémy duše“ a otevřeně o nich mluvit, což je náš hlavní cíl.

J ak navážete na inscenaci Sandman, kterou jste uvedli v roce 2017 v NoD? LD: Inscenace Sandman se zpočátku věnovala zcela jinému tématu a tím byl strach u dospělých. Zjistili jsme, že drtivá většina našich strachů se projevuje v noci a před tím, než jdeme spát. Výchozí téma v inscenaci Sandman byl tedy moment před usnutím a to, co se v tu chvíli děje s lidským tělem. Šli jsme na to přes postavu Sandmana, což je klasická mytologická postava, která uspává děti tím, že jim sype písek do očí. V inscenaci Dům bez spánku navazujeme na asi patnáctiminutovou sekvenci, kdy se tři nemocní – insomniak, narkoleptik a somnambul – potkají ve spánkové laboratoři a skrze své poruchy spolu vedou debatu o systému času.

foto Jakub Hrab

S pánku bychom se teoreticky měli věnovat jednu třetinu našeho života a tato jedna třetina ovlivňuje zbylé dvě. Jaký vliv má spánek na stav naší společnosti?

LD: Spousta lidí se ke spánku staví způsobem „vyspíš se až v hrobě“, což je ale samozřejmě krátkozraké. Spánek má mnohem více funkcí, nežli funkci regenerační. Neexistuje žádná buňka v těle ani v mozku, na kterou nemá negativní dopad dlouhodobá spánková deprivace. Člověk je jediný organismus, který se spánku neustále dobrovolně vzdává. Lidé s poruchami spánku často v rozhovorech zmiňují, že mají problémy s lidmi okolo a nastavením společnosti. Insomniak zkrátka těžko vysvětlí svému šéfovi, že se špatně vyspal a že by potřeboval přijít do práce odpoledne. Narkoleptiky zase vyhazují z kaváren, když usnou na stole. Společnost nereflektuje, že je možnost polyfazického spánku, kdy lidé mají jenom jinak rozčleněný den podle toho, kdy si jdou lehnout, a díky tomu časový řád vnímají úplně jinak než většina lidí, což je společensky nepřijatelné. Spánková hygiena má dopad na vnímání času. Což je naším hlavním propojovacím tématem.

J ak je to s paralelou ve společnosti? Spí, nespí, umí kvalitně odpočívat? Jakou vidíte paralelu mezi osobním životem a vývojem společnosti?

LD: Nespavost je jedna z poruch, která může být způsobena čistě psychicky. Kolektiv Nesladim jsme založili s cílem věnovat se 13

destigmatizaci psychických poruch, protože duševní hygiena by měla být přirozenou součástí našeho života. Měli bychom chodit k psychologovi, stejně jako chodíme k zubaři.

A to, že jdu k psychologovi, nemá být stigma, což bohužel v ČR je. Já jsem žila pět let ve Francii a moje pojišťovna mi proplácí třikrát ročně návštěvu u psychologa úplně stejně, jako mi proplácí pravidelné návštěvy zubaře. V ČR je i mezi praktickými lékaři tendence zlehčovat situaci a nedoporučovat návštěvu psychologa. Ve výsledku pak nejsnazším způsobem, jak problém utlumit, je předepsat antidepresiva, která ale řeší pouze důsledek. Myslím také, že v Čechách lidé obecně špatně spí, protože jsme národ, který pije hodně alkoholu, což je jeden z hlavních zabijáků kvalitního spánku. Část insomniaků se léčí s tím, že mají nějakou latentní formu alkoholismu. Sice slabého, ale ve výsledku způsobil to, že nemůžou spát. Není to samozřejmě jediná příčina.

Zajímají vás v tématu také sny?

LD: My se snění nevyhneme, jen na něj neklademe důraz hned od počátku, protože to je téma, které je v umění hojně zpracováno a je svou fantaskností velmi atraktivní. Co nás naopak hodně zajímá, je role snů v případě somnambulů, a hlavně narkoleptiků, kteří mají v krátkých momentech, kdy přes den usnou, velmi živé sny. Často nejsou schopni určit, jestli se daná situace reálně stala, nebo se odehrála pouze ve snu. To jsou momenty, které si málokdo z nás dokáže představit a můžou nám pocitově připomínat hranici šílenství. Musí být hodně těžké se s nimi vyrovnávat.

J akým způsobem budete reflektovat osobní zkušenosti členů inscenačního týmu?

LD: Nikdo z členů týmu nemá diagnostikovanou ani narkolepsii ani somnambulismus, i když insomniaků máme v divadelní komunitě dost.

Proto jsme se spojili s Národním ústavem pro duševní zdraví, konkrétně s Jitkou Buškovou, vedoucí oddělení výzkumu spánkových poruch, a začali jsme dělat rešerše, při kterých vedeme rozhovory přímo s pacienty ústavu. Spolupracujeme také s dalšími organizacemi, jako je Diagnóza narkolepsie nebo blog usínám.cz vztahující se k narkolepsii. Pacienty, se kterými se postupně potkáváme, plánujeme pozvat i na zkoušky, protože cílem není jen představit spánkové poruchy, ale umožnit veřejnosti, aby spánkové poruchy poznala z pohledu lidí, kteří jimi trpí.

Jak spíte?

LŠ: Málo. Spím ráda, ale objektivně vím, že spím málo a je to pro mě neprobádaná oblast.

LD: Spánek moc ráda nemám. Často ve svém věku 31 let zažívám nepříjemné stavy, kdy mám noční můry, jako když mi bylo šest, a nemůžu se z nich vzpamatovat. Usnu v pohodě, ale probudím se v šílené noční můře, kdy jsem přesvědčená, že je u mě doma několik lidí. Musím pak v noci celý byt projít, abych si potvrdila, že tam nikdo další není. o očekáváte od spolupráce s Archou?

C Proč vás oslovila výzva Archa.Fresh?

LD: Je to právě dokumentární zaměření Divadla Archa, které je na pražské scéně v takovém rozsahu ojedinělé. Očekáváme, že v Arše po-

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

tkáme publikum zvyklé na témata minoritních komunit, na něž Archa pravidelně upozorňuje. Těšíme se taky na dialog s dramaturgy Archy při samotné tvorbě inscenace. Téma minoritní skupiny je vždy křehká a citlivá práce, a v tomto ohledu budeme rádi nejen za sdílení expertizy, ale také za spolupráci při přípravě doprovodných programů. Rádi bychom uspořádaly debaty s pacienty a s lékaři, aby se nám podařilo diskusi k tématu otevřít do co největší šíře. Proto je Archa se svým publikem ideálním prostorem pro naši inscenaci.

Rozhovor vedl Jindřich Krippner

Linda Dušková (1988) Režisérka, dramaturgyně. Absolventka KALD DAMU a Conservatoire National Supérieur d’Art Dramatique v Paříži. V letech 2013-2017 pracovala ve Francii v divadlech Nouveau théâtre de Montreuil a Anis Gras (inscenace Černé Masky/ Masques noirs, Das ist die Galerie, Jak bít dobrý lidi/Tue, hais quelqu’un de bien a Já tedy jsem…?/Suis-je donc…?). V Čechách režírovala inscenace Sandman (divadlo NoD), Ghost Protocol (Divadlo v Dlouhé), George Kaplan (Východočeské divadlo), Jako knoflík v hlavě (divadlo Alfa), Geometrie domova (Západočeské divadlo). Je uměleckou ředitelkou festivalu francouzského divadla v Praze Sněz tu žábu a festivalu českého divadla ve Francii Na skok do Prahy. Působí jako externí pedagog na KALD DAMU. V roce 2019 založila s Lucií Špačkovou kolektiv NESLADIM, jehož dramaturgie se věnuje destigmatizaci psychických poruch.

Lucie Špačková (1988) Absolvovala v roce 2014 Katedru Produkce na DAMU a ve stejném roce založila nezávislý divadelní soubor 11:55. V letech 2013 - 2017 pracovala jako produkční na volné noze, mimo jiné také v Divadle Archa a v Centru pro nový cirkus CIRQUEON. V současné době je vedoucí produkce v Centru současného umění DOX. Spoluzaložila festival divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením Menteatrál a v roce 2019 založila s Lindou Duškovou kolektiv NESLADIM, jehož dramaturgie se věnuje destigmatizaci psychických poruch.

Archa.Fresh je novým programem Divadla Archa. Novou výzvu, která bude směřovat k premiéře v Divadle Archa v říjnu 2020, vyhlásíme začátkem nového roku.

PROGRAM

Leden 9 THOMAS &RUHLLER – Diner

čt performance Chodí po hladině, porušují gravitaci, procházejí zdmi i stoletími. Jsou avantgardou i muzeem. Jejich nenapodobi20.00 telný styl vzdoruje času i vkusu kritiků. Jsou nezařaditelní, provokativní a neodolatelní. Hrdinové novodobé per formance – Thomas a Ruhller speciálně pro vás a exkluzivně pro Divadlo Archa prostírají na stříbře svůj Diner.

Přijďte si pro magický divácký zážitek servírovaný s bezstarostnou improvizační lehkostí a rafinovanou elegancí.

Vstupné 250/ 150 Kč / 70 minut.

15 Nejzpozdilejší částice Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 350 Kč / student&senior 220 Kč / #Studovna 50 Kč / 120 minut s přestávkou.

16 Opuštěný krkolom Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 350 Kč / student&senior 220 Kč / #Studovna 50 Kč / 120 minut s přestávkou.

20 Poslechnout Franze – Vol.5

po audioperformance Každé Volume znamená nový obsah. Fanouškové vědí. Živé čtení z deníků a povídek Franze Kafky v současném 20.00 elektronickém hudebním designu. Prostě zavřete oči a budete naslouchat slovům a hudbě, která z nich roste.

Koncept večerů je dialogem textu, hudby a zvuků… Snad si odnesete nový pohled na Kafku i na jeho dílo, budete mu blíž. S posedlostí a citlivým zaujetím Jan Slovák čte a Jan Burian ml. improvizuje. A mimochodem – kdy vám naposledy někdo četl? Jan Slovák – koncept, čtení, Jan Burian ml. – hudba, Tereza Bartůňková – atmosféra, Patrik Sedlák – technická a umělecká spolupráce, Tomáš Novotný – zvuk. Vstupné 250 / 150 Kč / 80 minut.

24 Erutuf

pá multimédia Multimediální projekt kombinuje 3D animace s elektronickou a filmovou hudbou. Za celým projektem ERUTUF stojí 20.00 hudební skladatel a Dj Pavel Rido a 3D vizuální mág Filip Hodas. Vstupné 350 Kč / 80 minut.

26 Domov na konci světa

Divadlo Husa na provázku / Anna Davidová ne divadlo Výroční zpráva z planety seniorů 20.00 Kůže vyhlazená a napjatá jak jitrnice. Takové meziobratlové ploténky by si přál mít každý! Klapající protézy zůstávají hudbou vzdálené minulosti. Sudoku a křížovky jsou pro děcka. Chcete zůstat forever young? Přijďte do našeho novodobého výminku, protože – We mean it! Co by se stalo, kdybychom kult mládí dovedli do důsledku?

Stvořili bychom svět prostý pocitů osamělosti, čekání na telefonát od vnoučat a strachu z konce. Chybělo by nám něco, kdybychom vymýtili všechny „nešvary“ stáří? Autorská inscenace Anny Davidové otevře dveře do domova důchodců, ve kterém vládne mládí. Memento mori – no more! Vstupné 450 Kč / student&senior 220 Kč / 120 minut.

29–30 Rusáci?

Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová a kol. / D ivadlo Archa st–čt divadlo Inscenace dokumentárního divadla založená na hře s médii a na kombinaci rozličných divadelních postupů.

20.00 Osobní výpovědi, videoart, choreografie, hudba a proměnlivá scéna jsou hřištěm pro trojici performerů a jednoho komentátora. Jeviště je prostor, kde je možné navrátit paměť, relativizovat stereotypy, rozbíjet klišé a narušovat schémata. Protagonisté: Marina Sokol, Inga Mikshina Zotova, Roman Mikshin Zotov. Uváděno s anglickými titulky. Vstupné 190 Kč / /#Studovna 50 Kč / 80 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause 14., 21., 28. ledna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a online.

Změna programu vyhrazena.

Únor 5 Fila / Stuchlý / Schmarc uvádějí: Transformace / Deformace

st debata První polovina 90. let se v české kinematografii nesla ve znamení čilé exploatace. Uvolnění politických poměrů 20.00 a konec státního monopolu vedly k nevídanému uvolnění tvůrčích sil všeho druhu. Film se učil jít naproti poptávce diktované novými horizonty zahraniční produkce (později i soukromé televizní stanice) a dávat divákům to, co bylo v období normalizace podpultovým zbožím. Trio filmových kritiků a dramaturgů Aleš Stuchlý, Vít Schmarc a Kamil Fila komentují dobu obskurností a kuriozit a glosují gramatiku panoptikální privatizační komedie, která dokáže vedle buranského humoru i břitce glosovat klíčové jevy etapy transformace. Konceptuální výprava do časů, kdy host vyhazoval vrchního, a kdy hledání národní identity připomínalo frašku a tragédii zároveň. Trochu přednáška, trochu stand up; společenský přesah a portrét jedné etapy narozený z návštěvy kabinetu kuriozit.

Smrt nostalgii, ať žije nostalgie! Vstupné 220 Kč / 150 Kč/ 80 minut.

12 Hustá teta Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 350 Kč / student&senior 220 Kč / #Studovna 50 Kč / 120 minut s přestávkou.

13 Neopatrný vyšetřovatel Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 350 Kč / student&senior 220 Kč / #Studovna 50 Kč / 120 minut s přestávkou.

14

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

PROGRAM

14 THOMAS & RUHLLER – Eiland pá 20.00

performance Premiéra nové inscenace záhadné dvojice ekvilibristů, kteří balancují na špičce útesu divákovy fantazie. Eiland premiéra znamená holandsky ostrov. Ocitneme se s nimi na ostrově? Nebo jde pouze o metaforu našeho bytí? Čím nás překvapí? Kdo vlastně jsou? Vstupné 250/ 150 Kč / 70 minut.

15 Efterklang

so Indie pop, indie rock, synthpop, elektronická hudba, dark wave nebo glitch. Dánští Efterklang se po šesti letech 20.00 vracejí do Prahy. Přivážejí s sebou nové, v pořadí páté studiové album Altid Sammen. Uvádí 10:15 Entertainment.

Vstupné 880 Kč / 120 minut.

18–19 Žlutá tma Petr Nikl

út–st divadlo „Kdo se moc ptá, moc se dozví...“ 20.00 Lze polapit světlo? Prošlý čas nelze potkat. Slunce však stále svítí, a když září, budí minulost.

Inscenace se noří do časoprostoru, kde zrození, život a smrt nemají vzájemnou kauzalitu. Světlo se stává hudebním nástrojem, který nás vábí do nepoznaných světů. Autor je osiřelou postavou v prostoru tvořeném interaktivní hrou laserových paprsků. Petr Nikl – pohyb, manipulace, zpěv. David Vrbík – hudba, zvuk, laserová interakce.

Jan Burian ml. – hudba. Ondřej Eremiáš – průlety objektů. Patrik Sedlák – světelný design. Uváděno s anglickými titulky. Vstupné 250 Kč / 150 Kč /#Studovna 50 Kč / 80 minut.

21–22 Mouvo

pá–so motion design Na pátém ročníku dvoudenního festivalu Mouvo vystoupí světoví tvůrci pohybující se na oborovém průsečíku grafického designu, animace, videa a nových technologií. Mouvo 2020 se zaměří na zábavní prvek designu – představí neotřelý přístup k videohrám, televizi, hudebním videím, živým vystoupením a interaktivním instalacím.

Line up a vstupenky na www.mouvo.cz.

23 Festival Malá inventura: Kouzelník Hirošima Jan Komárek ne performance 18.00

Kouzelník Hirošima je obrazový projekt fyzického divadla pro jednu všestrannou performerku/tanečnici upro střed světel, stínů a fragmentů černobílých projekcí. Styl díla je komponovaný na základě volných asociací s tématem a pohybuje se ve snové rovině i logice. Koncept, režie, zvukový a světelný design: Jan Komárek Interpre- tace: Andrea Miltnerová. Vstupné 250 Kč / student&senior 150 Kč / studovna 50 Kč / 80 minut.

24 Poslechnout Franze – Vol.6

po audioperformance Každé Volume znamená nový obsah. Fanouškové vědí. Živé čtení z deníků a povídek Franze Kafky v současném elektronickém hudebním designu. Prostě zavřete oči a budete naslouchat slovům a hudbě, která z nich roste.

Koncept večerů je dialogem textu, hudby a zvuků… Snad si odnesete nový pohled na Kafku i na jeho dílo, budete mu blíž. S posedlostí a citlivým zaujetím Jan Slovák čte a Jan Burian ml. improvizuje. A mimochodem – kdy vám naposledy někdo četl? Jan Slovák – koncept, čtení, Jan Burian ml. – hudba, Tereza Bartůňková – atmosféra, Patrik Sedlák – technická a umělecká spolupráce, Tomáš Novotný – zvuk. Vstupné 250 Kč / 150 Kč / 80 minut.

27–28 Festival Malá inventura: Virtual Ritual Jan Mocek

čt–pá performance Gamingová performance přivádí diváky do paralelního světa online videoher. Virtual Ritual je průzku20.00 mem digitální společnosti, již vytvářejí miliony lidí, co se každý den po celém světě logují do rozsáhlých herních světů, ve kterých je možné téměř cokoliv. Každá hra má ale svoje pravidla. Urbanista Osamu Okamura, youtuber Atlet, fotografka a gamerka Adéla Vosičková – tři performeři vytvoří expertní gamingový panel, aby odhalili virtuální i reálné rituály, které formují zdánlivě beztížný svět videoher. Vstupné 250 Kč / student&senior 150 Kč / #Studovna 50 Kč / 80 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause 4. a 25. února vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a online. Změna programu vyhrazena.

Připravujeme 6. a 7.3. Stefan Kaegi – Uncanney Valley 11.3. Chelsea Wolfe 15.3. Dan Bárta a Illustratosphere 17.4. James Blake 22.4. Destroyer 29.4. SWANS

15

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

ENGLISH PROGRAM

January 9 THOMAS & RUHLLER – Diner

Thu performance They walk on water, break the laws of gravity, pass through walls and centuries. They are avant-garde and a muse20:00 um. Their inimitable style defies time and critical taste. They are incomprehensible, provocative and irresistible. These heroes of modern performance – Thomas and Ruhller, are setting their Diner in silver especially for you and exclusively for the Archa Theatre. Come for a magical viewing experience served with carefree improvisational lightness and refined elegance. Tickets CZK 250/ 150 / 70 minutes.

15 The Latest Particles Divadlo Vizita Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 350 / students & seniors CZK 220 / #Study CZK 50 / 120 minutes with intermission.

16 Abandoned Quarry Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 350 / students & seniors CZK 220 / #Study CZK 50 / 120 minutes with intermission.

20 Listen to Franz – Vol.5

Mon audio performance Each Volume means new content. Fans know. Live reading from Franz Kafka's diaries and short stories accompa20:00 nied by contemporary electronic music. Just close your eyes and listen to the words and the music emerging from them. The performance is based on a dialogue between text, music and sounds… Hopefully it will give you a new perspective on Kafka and his work, one that brings you closer to him. With obsession and sensitive passion Jan Slovák reads and Jan Burian Jr. improvises. And by the way – when was the last time someone read to you? Jan Slovák – concept, reading; Jan Burian Jr. – music; Tereza Bartůňková – atmosphere; Patrik Sedlák – technical and artistic collaboration; Tomáš Novotný – sound. Tickets CZK 250 / 150, 80 minutes.

24 Erutuf Fri multimedia 20:00

ERUTUF is a multimedia project that combines 3D animation with electronic and film music. The project was created by composer and DJ Pavel Rido and 3D visual magician Filip Hodas. Tickets CZK 350 / 80 minutes.

26 Home at the End of the World Goose on a String Theatre / Anna Davidová

Sun theatre An annual report from the planet of seniors 20:00 Skin smooth and tense like a sausage. Everyone would love to have such intervertebral discs! Clattering prostheses remain the music of the distant past. Sudoku and crosswords are for kids. Want to stay forever young? Come to our modern exclusion, because – we mean it! What would happen if we led the cult of youth to its consequences? We would create a world free of loneliness, of waiting for a call from grandchildren and the fear of ending.

Would we miss anything if we eradicated all the "misfortunes" of old age? Anna Davidová's auteur production opens the door to a retirement home in which youth reigns. Memento mori – no more! Tickets CZK 450 / students & seniors CZK 220 / 120 minutes.

29–30 Russkies? Jan Burian Jr., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová and coll. / Archa Theatre

Wed–Thu A documentary theatre production based on media play and a combination of various theatre practices.

20:00 Personal testimonies, video art, choreography, music and a changeable scene are a playground for three performers and one commentator. The stage is a space where it is possible to restore memory, relativize stereotypes, break clichés and disrupt schemes. Protagonists: Marina Sokol, Inga Mikshina Zotova, Roman Mikshin Zotov. With English subtitles. Tickets CZK 190 / /#Study CZK 50 / 80 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 14, 21 and 28 January always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

February 5 Fila / Stuchlý / Schmarc present: Transformation / Deformation Wed talk The first half of the 1990s in Czech cinematography was marked by active exploitation. The relaxation of the 20:00 political conditions and the end of the state monopoly led to an unprecedented release of all kinds of creative forces. Film learned to buck the demand dictated by the new horizons of foreign production (later also private television stations) and to give viewers what in the period of normalization were under-the-counter goods. A trio of film critics and dramaturges Aleš Stuchlý, Vít Schmarc and Kamil Fila comment on the period of obscurities and curiosities and remark on the grammar of a panoptical privatization comedy that, in addition to boorish humour, managed to hone in on the key phenomena of the transformation era. A conceptual journey to the times when a guest threw out the head waiter and when the search for national identity simultaneously resembled a farce and a tragedy. Something of a lecture, something of a stand-up routine; social outreach and a portrait of an era born from a visit to a cabinet of curiosities. Nostalgia is dead, long live nostalgia! Tickets CZK 220/150 / 80 minutes.

12 Cool Aunt Divadlo Vizita Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 350 / students & seniors CZK 220 / #Study CZK 50 / 120 minutes with intermission.

16

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

ENGLISH PROGRAM

13 Careless Investigator Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeňek Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 350 / students & seniors CZK 220 / #Study CZK 50 / 120 minutes with intermission.

14 THOMAS & RUHLLER – Eiland Fri 20:00

performance The premiere of a new production of a mysterious duo of equilibrists balancing on the tip of a viewer's fantasy.

Premiere Eiland means island in Dutch. Will we find them on the island? Or is it only a metaphor of our existence? How will they surprise us? Who are they? Tickets CZK 250/ students & seniors CZK150 / 70 minutes. No language barrier.

15 Efterklang Sat 20:00

Indie pop, indie rock, synthpop, electronics, dark wave or glitch – Denmark's Efterklang returns to Prague after six years with his new, fifth studio album, Altid Sammen. Presented by 10:15 Entertainment. Tickets CZK 880 / 120 minutes.

18–19 Yellow Darkness Petr Nikl

Tue–Wed "He who asks too much, learns too much..."

20:00 Can light be captured? You can't meet the past. But the sun is still shining, and when it's bright, it awakens the past.

Yellow Darkness follows up on Petr Nikl's black & white melodrama I Am Your Bunny. It delves into a time and space where birth, life and a death have no causality. Light becomes a musical instrument that takes us to unknown worlds. The author is an orphaned figure in a space created by an interactive play of laser rays. Concept and performance: Petr Nikl. Laser interactions: David Vrbík. Music and sound design: Jan Burian. Lights: Patrik Sedlák.

Flying objects: Ondřej Eremiáš. Tickets CZK 250 / 150 /#Study CZK 50 / 80 minutes.

21–22 Mouvo

Fri–Sat motion design At the fifth year of the two-day Mouvo festival, world-class artists will be present at the intersection of graphic design, animation, video and new technologies. Mouvo 2020 will focus on the entertainment element of design – introducing novel access to video games, television, music videos, live performances and interactive installations. Line up and tickets at www.mouvo.cz.

23 Small Inventory Festival: Hiroshima the Magician Sun performance 18:00

Jan Komárek Hiroshima the Magician is a visual physical theatre project for one versatile performer/dancer surrounded by lights, shadows and fragments of black and white projections. The style of the work is based on free associations with the theme and moves in a dreamlike and yet logical way. Concept, director, sound and light design: Jan Komárek. Performed by: Andrea Miltnerová. Tickets CZK 250 / students & seniors CZK 150 / #study CZK 50 / 80 minutes.

24 Listen to Franz – Vol.6

Mon audio performance Each Volume means new content. Fans know. Live reading from Franz Kafka's diaries and short stories accompa20:00 nied by contemporary electronic music. Just close your eyes and listen to the words and the music emerging from them. The performance is based on a dialogue between text, music and sounds… Hopefully it will give you a new perspective on Kafka and his work, one that brings you closer to him. With obsession and sensitive passion Jan Slovák reads and Jan Burian Jr. improvises. And by the way – when was the last time someone read to you? Jan Slovák – concept, reading; Jan Burian Jr. – music; Tereza Bartůňková – atmosphere; Patrik Sedlák – technical and artistic collaboration; Tomáš Novotný – sound. Tickets CZK 250 / 150, 80 minutes.

27–28 Small Inventory Festival: Virtual Ritual

Jan Mocek Thu–Fri performance An original gaming performance takes its viewers to the parallel world of online video games. It is an exploration 20:00 of a digital society which is formed by millions of people around the world who log in every day. The virtual spaces offer its users endless possibilities to enjoy themselves without the constraints of harsh reality. But every game has its rules. Urbanist Osamu Okamura, YouTuber Atlet, photographer and gamer Adéla Vosičková and virtual avatar: four performers will form an expert gaming panel to unpack the hidden mechanisms, prototypes and rituals that shape the seeming weightless world of online videogames. Tickets CZK 250 / students & seniors CZK 150 / Study CZK 50 / 80 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 4 and 25 February always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

Coming soon 6 and 7.3 Stefan Kaegi – Uncanney Valley 11.3 Chelsea Wolfe 15.3 Dan Bárta and Illustratosphere 17.4 James Blake 22.4 Destroyer 29.4 SWANS

17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

ROZHOVOR

Thomas&Ruhller Následující rozhovor s významnými holandskými ekvilibristy proběhl během zkoušek jejich nového projektu. Ani tentokrát se nepodařilo mluvit s umělci osobně. Rozhovor proběhl prostřednictvím jejich nizozemského tiskového mluvčího. Ten byl při autorizaci nespokojen s českým překladem a trval na původním znění odpovědí. Proto jsme museli nechat nepřeložené.

P o dvou letech, kdy pravidelně uvádíte v Divadle Archa své představení Diner, jste se rozhodli vytvořit novou inscenaci. Jak se bude jmenovat?

Eiland.

T o znamená, jestli se nemýlím, nizozemsky Ostrov. Je to tak?

Zeker.

P roč ostrov? Je to metafora existenciální situace, ve které se nacházíte?

Een eiland is een eiland.

P rý nemáte nic společného s umělci Alešem Najbrtem a Janem Slovákem. Jste jim ale velmi podobní. Znáte je? Spolupracujete s nimi?

Aleš is onze grafisch ontwerper en Jan is onze Tsjechische productiemanager.

Kdo z vás je Thomas a kdo Ruhller?

Ik ben Thomas en ik ben Ruhller.

Ik ben Ruhller en ik ben Thomas.

Jak se v tom vyznat?

Gek die namen, he? o můžeme od inscenace Eiland očekávat?

C Bude se hodně lišit od inscenace Diner?

Natuurlijk.

V čem? Budete v ní mluvit?

Nee. Wie heeft dat gezegd?

J en mě napadlo, že by to byla revoluce, kdyby Thomas a Ruhller promluvili.

Onze revolutie is geheim. Zonder woorden.

Jste známí v Holandsku?

Zonder twijfel.

Vystupovali jste tam?

Waarom? ůžou se diváci těšit v inscenaci Eiland na ryM chlé pohyby?

Hou je mond!

Rozhovor vedl Ondřej Hrab

18

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

UNCANNY VALLEY

foto archiv Rimini Protokoll

Tísnivé údolí Stefana Kaegiho Roboty většinou vnímáme jako stroje na práci, výkonné a precizní plniče úkolů.

Roboti v německém průmyslu se sotvakdy podobají lidem, aby nevznikaly emoční komplikace. Jinak je tomu v Asii, kde jsou už nějakou dobu vyvíjeni humanoidní roboti, kteří mají poskytovat péči nebo fungovat jako sexuální partneři. Vnější podobnost lidským bytostem umožňuje snadnější přijetí těchto strojů. Když se však stroj člověku podobá až příliš, vzbuzuje nedůvěru: Co je člověk? Co je stroj? Japonští výzkumníci v oboru robotiky této podivné, nepříjemné podobnosti říkají „uncanny valley“.

Nejnovější hra Stefana Kaegiho (Rimini Protokoll) nese stejný název. Uncanny Valley vznikla ve spolupráci se spisovatelem a dramatikem Thomasem Mellem, který souhlasil s výrobou vlastního animatronického dvojníka. Tento humanoid autora zastupuje a vyvolává vodopád otázek: Co pro jedince znamená, když ho nahradí kopie? Může originál skrze elektronického dvojníka poznat sám sebe? Soupeří spolu kopie s originálem, nebo si pomáhají?

Inscenaci v produkci Münchner Kammerspiele uvedeme 6. a 7. března 2020 společně s Pražským divadelním festivalem německého jazyka.

Představením Uncanny Valley provádí režisér Stefan Kaegi divadelní experiment bez herců.

Jemná mechanika, maska a počítačové programy dělají ze stroje herce, jehož mimika, gesta a mluva by mohly vyvolat empatii. Přesvědčí nás napodobenina, nebo nám budou její nedostatky připadat legrační? Vzbudí v nás pocit odcizení, nebo nás snad robot-herec bude urážet? Lidi může přemoci nervozita či únava. Naproti tomu roboti efektivně a přesně plní nejrůznější úkoly, a tím ulevují lidem. Spolehlivě stále dokola opakují tytéž úkony – jednoduše dělají to, k čemu byli naprogramováni.

Aby nevznikaly emoční komplikace, téměř v ničem člověka nepřipomínají.

Na druhé straně jsou pak humanoidní roboti, kteří jsou vyvíjeni k tomu, aby např. pečovali o seniory. A aby je lidé snáze přijímali, napodobují vzhledem člověka. Mohl by takový robot vystoupit na pódium a zastoupit herce na turné? Stroj by se nikdy neunavil, dokázal by neustále, večer co večer – navždy – opakovat tentýž program. Přineslo by předání rutinního úkolu úlevu? Nebo by s sebou neslo strach z nahrazení? Ať tak či tak, spisovatel Thomas Melle předává vládu svému robotickému 19

dvojníkovi, jenž ho nahradí i vystrnadí. Tím se robot na jevišti stává plátnem pro projekci budoucnosti plné algoritmů a strojů, mezi nimiž už lidská předloha není k rozeznání. Kopie je nepřekonatelně, mechanicky přesná, a tak pokaždé přednáší to samé, naprosto stejně.

Co znamená vzdát se kontroly ve prospěch kódu, opakovaného bez sebemenší změny? Čí hlas v Uncanny Valley slyšíme – a o co tomu hlasu jde?

Na začátku představení Thomas Melle oznamuje, že bude přednášet o nestabilitě.

On sám už v tu chvíli v divadle dávno není přítomen, přesto zde ale může přednášet o svém životě a o životě matematika a informatika Alana Turinga. Turingova práce prošlapala cestičku ke vzniku moderních počítačů a naše uvažování o umělé inteligenci ovlivňuje dodnes. Melleho dvojník se prostřednictvím těchto dvou biografií vyjadřuje k tématu ztráty kontroly a trhlinám v každodenním životě.

Experiment, který režisér Stefan Kaegi na pódiu podniká, však jakoukoli ztrátu kontroly vylučuje. Dvojník vždy spolehlivě vykoná, k čemu byl naprogramován. Přitom Melle-robot uvažuje o svém dvojnictví a dochází k závěru, že out-

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

sourcing, předání činností, je dokonalé řešení: „Napřed jsem vytěžil část svojí mysli a sdílel ji v knize, teď jsem outsourcoval svoje tělo a můžu na něj delegovat turné a všechny ostatní nepříjemné povinnosti.“ Zrovna Thomas Melle, jehož kopie hovoří o ztrátě kontroly, se sám vzdává kontroly nad představením i zodpovědnosti za něj a předává ji robotovi a softwarovému programu. Co je pak na tomto večeru autentické, a co je umělé? Přestože jde o přesnou kopii, mezi předlohou a napodobeninou jsou viditelné rozdíly. Melleho dvojník se pokouší o přirozený pohyb, snaží se naplnit očekávání, které diváci od performera předpokládají. Chceme se s humanoidem identifikovat? Možná v nás vzbudí i empatii – ale s kým? S Mellem, který na pódiu není přítomen, nebo snad se samotným robotem? Nazývat kopii „naturalistickou“ je v každém případě chybné. Fakt, že robot není zcela totožný s originálem, by vlastně mohl přinášet úlevu – i divák si pak může být jistý, že sám není animatronickým strojem. Ale nejsme i my sami podobně vycvičení – naprogramovaní? Nedrží se například právě člověk, který přijde do divadla, konvencí a nekoná podle pevně daného programu?

ROZHOVOR

Jsme prostě nadšenci V roce 2010 stál u vzniku hudebního magazínu Full Moon, dnes je jeho šéfredaktorem. Jako publicista působí Michal Pařízek na české hudební scéně už od roku 2002. Tištěný časopis Full Moon rozšířil o pravidelné koncerty i putovní vinylový bazar Gram Bazaar, založil také Full Moon Forum, které zároveň hudbu vydává. Již delší dobu se podílí na činnosti promotérského kolektivu Scrape Sound.

Jak ses dostal k Full Moonu?

Na podzim 2009 jsem se dozvěděl, že Jana Kačurová zakládá nový hudební časopis. Hned jsem jí volal, že mě tohle eminentně zajímá a chtěl bych pro něj psát. Šlo o překvapení na obou stranách. Já byl překvapen z toho, že něco takového vzniká, a ona z toho, že mě to vůbec zajímá. Takže jsme se velmi záhy domluvili a od ledna jsem ve Full Moonu začal pracovat na přípravách. Trvalo relativně dlouho, než vyšlo první číslo. Na samém začátku jsme byli tři a moje primární role v té době byla distribuce.

Oslovoval jsem celou řadu lidí po České republice a na Slovensku a zkoušel je přesvědčit, že Full Moon bude nejlepším časopisem na světě.

F ull Moon slaví deset let. Co stojí za jeho úspěchem v době, kdy kulturní publicistika vyklízí scénu?

My jsme vlastně začali v té nejhorší době, kdy převládal názor, že veškerý tištěný obsah nebude už nikoho zajímat. Takže nám všichni říkali, že jsme blázni. Což jsme v té době samozřejmě trochu byli a do jisté míry jsme jimi zůstali dodnes. Ostatně se stále ještě občas stane, že si jméno časopisu někdo překřtí na „Fool“ Moon. Osobně raději používám slovo nadšenci. Ale několik let na to se ukázalo, že prognóza, že všichni budou číst pouze na obrazovce, nevyšla. V době, kdy začal vycházet Full Moon, byla blogosféra na svém vrcholu. Existovala spousta malých a větších blogů, z některých zahraničních se už tehdy stali velcí hráči jako Pitchfork nebo Stereogum, což jsou dávno prestižní média. Zajímavé je, že dnes některá tato média, kromě Pitchforku například anglický Louder Than War, vydávají také vlastní tištěné tituly. Nechci tím říct, že se trend zcela otočil, ale takhle se to změnilo. Nevím, zda pojmenovat úspěchem to, jak Full Moon dnes vypadá. Ale určitě považuji za úspěch, že jsme se udrželi.

20

čem vidíš největší vítězství ty? Co ti dělá V radost?

Pro mě je to fakt ta samotná existence. Když to řeknu trochu nadšenecky, pro mě je tohle ta nejlepší práce na světě, kterou jsem chtěl vždycky dělat. Zároveň jsem si vědom jasných limitů – například že nemůžeme mít stálou redakci a zaměstnávat dvacet lidí. Fungujeme tudíž jakoby v obecně prospěšném módu. Snažíme se vychovávat autory, kteří se ke psaní dostávají záhy a díky našemu skvělému editorskému týmu a poměrně náročnému systému editů se je pokoušíme vzdělávat a vést. Někteří z nich se poté psaním začnou živit a přejdou do jiných médií, někteří pro nás píšou dál. Občas samozřejmě oslovujeme i některé autory, kteří začali psát dávno předtím, než Full Moon vznikl. Mezi těmi, kdo dnes tvoří špičku hudební publicistiky, jen málokdo nepsal do Full Moonu.

Full Moon se také neustále rozšiřuje. Máme rozsáhlý web, archiv i sociální sítě, kterým se v posledních letech intenzivně věnujeme.

V rámci platformy Full Moon Forum vydáváme desky a pořádáme koncerty. To, že máme tenhle plošný zásah a pohybuje se kolem nás snad i jistá komunita, považuji možná za úplně nejdůležitější věc. A největší úspěch. ůžeš popsat, jak tenhle klan funguje?

M Co vás spojuje?

Myslím, že je to podobné s lidmi, kteří začínali v Arše jako uvaděči a potom se infiltrovali do užšího týmu. Svým způsobem nás baví a naplňuje hledat nové lidi. Zrovna včera jsem byl v Olomouci na fakultě žurnalistiky na workshopu se studenty, kteří mě hodinu a čtvrt grilovali a kladli erudované otázky. To bylo super. Zhruba dvakrát za rok děláme otevřené výzvy pro začínající žurnalisty a lidi, kteří chtějí psát.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

ůže pro vás psát kdokoliv? Jak vlastně M vypadá redakce Full Moonu?

Pevnou redakci tvoří šest lidí, z nichž čtyři jsou na plný úvazek, další dva na částečný. Tito lidé tvoří výkonnou, exekutivní složku redakce. Plus máme tři editory a společně s Maximem, šéfem webu fullmoonzine.cz, s nimi probíráme témata pro budoucí čísla. Snažíme se o maximální otevřenost jak v rámci autorů, tak i v rámci témat. Samozřejmě ale existují jisté, řekněme ideologické hranice, přes které nejede vlak.

Například nikdy nebudeme psát nic o xenofobních kapelách. Nevěnujeme se také domácímu mainstreamu, protože nám nepřijde příliš zajímavý. Ale samozřejmě je tu velká otázka, co je vlastně mainstream. Když si vezmeme například Kanye Westa nebo Solange, kterým jsme věnovali titulní téma, tak z globálního hlediska jde o mainstreamová jména, zatímco u nás jsou považováni za alternativu.

Co se týče autorů, každý může psát, o čem chce. Následuje samozřejmě proces schvalování, ale zajímá nás hlavně úhel pohledu, kterým na to jednotliví autoři nahlížejí. Například na titulce listopadového čísla jsme měli Joy Division, o kterých už úplně všichni úplně všechno napsali. Ale snažili jsme se na ně podívat z trochu jiného úhlu. A myslím, že se to docela povedlo.

P ečlivě mapuješ lokální i mezinárodní hudební scénu. Jak si ta česká momentálně stojí, čím trpí a co se naopak daří?

Vidíš nějaké lokální charakteristické rysy?

Za posledních několik let jsem objel spoustu festivalů v okolních zemích a troufám si tvrdit, že naše scéna je jednou z nejzajímavějších a hlavně nejzdravějších v Evropě. Nechci mluvit jen o kvalitě, tam je to vnímání samozřejmě individuální, důležitá je podle mého názoru

foto Andrea Petrovičová

její funkčnost. Tohle moc lidí nevnímá. Kapely si samy pořádají koncerty, některé i menší festivaly, domlouvají se a cestují. Vychází to ze samotné scény, která sama sebe živí, dokáže vytvořit příležitosti. To, že máme čilé kapely a provozovatele klubů, doplňuje navíc fakt, že zde máme i poměrně rozsáhlou promotérskou síť. Během posledních několika let vzniklo jen v Praze snad deset nových uskupení, která pořádají koncerty. Hodně akcí se koná na lokální úrovni, v menších městech, hodně se spolupracuje. Před časem například vzniklo sdružení Jednota, což je volné a neustále se měnící uskupení promotérů, kteří si pořádají koncerty pro radost. Jde o koncerty velmi zajímavých jmen minoritního charakteru, na které by nepřišlo tolik lidí. Sdílí se tak finanční nákladnost i divácký potenciál.

Téhle scéně také aktivně pomáháte.

Protože nám to přijde důležité. V rámci našich pořadatelských a vydavatelských aktivit pod hlavičkou Full Moon Forum se snažíme mladým kapelám dát příležitost nebo možná i směr. Některé z nich by například nebýt Full Moonu ani svou hudbu nevydali fyzicky, což možná není tak úplně podstatné v kontextu jejich tvorby samotné, ale v tom, co se s těmi CD potom stane.

Fungují totiž také jako benefit pro naše čtenáře, což samo o sobě znamená, že se hudba těchto kapel dostane mezi několik stovek lidí. Dále se snažíme je rozdávat na zahraničních i domácích showcasech nebo je posíláme kolegům do zahraničí. Spolupracujeme také s několika festivaly, na kterých fungujeme kurátorským způsobem, což nabízí kapelám, které vydáváme nebo se kterými nějakým způsobem spolupracujeme, další příležitost. Kromě Colours of Ostrava jde v současnosti například o Marienbad Film festival nebo Žižkovskou noc. Právě Colours jsou pro nás velmi důležitou akcí, pro-

21

tože nám dali jako první příležitost v době, kdy Full Moon nebyl zdaleka v takové pozici, jako je dnes. Navíc si troufám tvrdit, že jsme tenhle festival naší, v některých očích možná trochu „divnou“ scénou, obohatili.

T yhle vaše přesahy dělají z časopisu spíš platformu…

Podle mého názoru to dnes nejde jinak dělat.

Mám pocit, že časopis, entita, či chceš-li platforma, by měla lidi kolem sebe sdružovat. Spíš než výlep plakátů a investice do billboardů nám proto přijde funkčnější pracovat s lidmi, kteří jsou zajímaví, akční a něčeho se snaží dosáhnout. Proto radši investujeme čas, peníze a energii do přibližně dvanácti akcí, které ročně uspořádáme, a několika desek, které vydáme. Vedle toho samozřejmě každý úplněk vyjde časopis, zpravodajství na webu funguje pochopitelně na každodenní bázi. Chceme být součástí hudební scény a je pro nás důležité ji nějakým způsobem spoluvytvářet.

S Archou jsou spojené i tvé pořadatelské aktivity. Kolektiv Scrape Sound v Arše organizoval řadu koncertů výrazných hudebníků – Swans, Chelsea Wolfe, Godspeed You! Black Emperor, za nimiž jsi stál.

Koncerty jsem začal dělat v roce 2001 s Ondřejem Šturmou pod hlavičkou volného promotérského kolektivu Scrape Sound, který on založil již na začátku devadesátých let. Někdy v roce 2006 nás doplnil Vašek Havelka, který dnes dělá v Arše produkčního. To, že nakonec proběhly nějaké koncerty v Divadle Archa, je pro nás vrchol produkčního úsilí. Rozhodně ale nechceme dělat akce v arénách nebo jen ve velkých sálech. Celou dobu pořádáme koncerty lidí, kteří nás baví – s mnoha z nich nás dnes pojí přátelství. A to, že nám Archa vychází

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

vstříc, je samozřejmě velká radost. Když se vrátím k Full Moonu, tak i tohle je jeden z důvodů, proč budeme první kulaté výročí magazínu slavit právě u vás.

Jak budou oslavy deseti let existence vypadat?

Slavit budeme doufám celý rok – kromě březnového koncertu Chelsea Wolfe v Arše pořádáme koncert Russian Circles a Torche v Lucerna Music Baru. Na konci května potom proběhne v Arše hlavní narozeninový večírek, kde vystoupí vůbec prvně v Praze japonská skupina Bo Ningen a další dvě kapely. Chystáme dvě knížky, jednu by měly tvořit vybrané články z Full Moonu, ta druhá bude obsahovat moje vybrané texty, kterých je za deset let strašně moc. Ve hře je dále putovní výstava našich fotografů, měla by začít na Colours a v průběhu druhé půlky roku by se měla objevit na několika dalších místech. Čeká nás také společný podzimní večírek s UNI – s magazínem, který v roce 2020 oslaví třicet let.

Možná nejvíc se ale těším na vydání 2LP kompilace od spřátelených českých i zahraničních kapel, která bude prvně k dispozici právě na narozeninovém večírku v Arše. Každá z téměř dvaceti kapel věnovala jednu svou skladbu Full Moonu, tracky, které budou zařazeny na kompilaci nikde jinde nevyjdou! Ale znovu se vrátím k tomu, o čem jsem již mluvil – nejlepší oslavou je samotná existence Full Moonu. Deset let je hezké číslo, ale jenom číslo.

Plány máme na několik dalších let.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová

ENGLISH SUMMARY

A million theatregoers!!!!

In February, the Archa Theatre expects its millionth audience member to walk through the door. Who will it be? When counting the million people who have passed through Archa in the 25 years of its existence we did not include those who saw an Archa production on tour, whether at home or abroad. Ordinary People alone was seen by 7,000 spectators during the Avignon Festival and subsequently during the Paris Autumn Festival, the Next Festival and a staging at the Porto City Theatre. This is equivalent to a couple of great rock concerts. Otherwise, we would have welcomed our millionth viewer much sooner.

So, according to our calculations, it will happen in February. We are excited to see who will buy the lucky millionth ticket!

The more often you come the greater the chance it will be you. So don't hesitate to choose something from our program presented here.

While in the first two months of the year we tend to focus on preparing and rehearsing new productions, there will be plenty to see and hear.

Personally, I don't want to miss the multimedia project ERUTUF, which combines 3D animation with electronic music, the Prague premiere of the auteur production Home at the End of the World created by the art director of the Goose on a String Theatre Anna Davidová, and the concert

by Efterklang, which is as unclassifiable as their home base, which is sometimes Copenhagen and sometimes Lisbon. And I'm really looking forward to the premiere of a new project by Thomas & Ruhller called Eiland, which means "island" in Dutch.

And I will also attend performances that Archa presents regularly, be it the improvisations of the Vizita Theatre, Jan Mocek's theatralized computer game Virtual Ritual, the interwoven lasers of Yellow Darkness by Petr Nikl and David Vrbík or the play Russkies?. Seeing how each of these productions develops is always exciting for me. Theatre is based on the interaction of artists and you, the audience. That is why it appears and disappears again and again. Come and see for yourself. And maybe yours will be the millionth ticket.

Ondřej Hrab Artistic Director

Workshop for professional actors, dancers and directors 5 – 8 March 2020/ Blanka Žižka/ The Body Knows/ Archa Theatre Studio A workshop focused on the research of voice, breath, and movement as tools for discovering new possibilities of text interpretation in acting.

Blanka Žižka is the Artistic Director of the Wilma Theatre in Philadelphia, where she has also directed over 70 productions. Five years ago, she founded the acting group the Wilma Hothouse, with which she is developing The Body Knows method. She has directed the American premieres of Tom Stoppard’s plays and was awarded the Vilcek Prize for Excellence in 2016,which is intended for emigrants who have significantly influenced science or art in American society. Blanka will be assisted by Ross Beschler.

22

The workshop is intended for professional actors, dancers, and directors.

The workshop will be conducted in English. Submit your applications in English in the form of a cover letter and professional CV to jana.svobodova@ archatheatre.cz.

The capacity of the workshop is very limited.

Time: 10:00–15:00 with 20-minute coffee break Price: CZK 4,000 for 4 days Where: Archa Theatre Studio, Zlatnická 8, Prague 1

Three questions for Blanka Žižka Theatre is a test of life In the 1970s, Blanka Žižka decided to leave her homeland with her husband. For Žižka, the desire to work in the theatre was strong – and that passion eventually garnered her awards and a lifetime of achievement. She is responsible for the American premiere of many of Tom Stoppard’s plays and is the winner of the Vilcek Prize.

Today, Žižka serves as the ArtisticDirector of the Wilma Theatre in Philadelphia and has come to Archa to lead a workshop on her The Body Knows method.

W hat does theatre mean for you?

It changes with time. However, for me it is still true that a large part of my work in theatre is the actual creation of productions. Working on them offers me opportunities for new encounters and poses a number of new questions. I always believe that I will find something surprising and intelligent in every production. The theatre gives me the opportunity to encounter experiences, thoughts, desires and fates of other people. "Who are we, if not you and me," says philosopher and poet Etel Adnan. Theatre helps me to understand not only intellectually but also emotionally who else is part of `we‘. . I believe that in our time this "we" must increase, cross the border, and include all the people who live on this planet. For theatre-makers, theatre is an exploration of life. We keep asking what the next moment will bring us, how it will affect us, how it will shape us. We must resist routine in life and in theatre.

You are the director of the Wilma, a major theatre in Philadelphia. What audience does this theatre serve?

The question of audience is very interesting, especially in the United States. It is a country built not only by immigrants but also by enslaved Africans; a country whose growth is associated with the extermination of the original native population.

The United States has only recently started to deal with this unfortunate history. Interestingly, artists of color have begun to write with the new energy of people whose history has been concealed or described only from the other side as experienced and perceived by whites. The question of identities and representation in American theatre has become a very important topic of debate among young artists.

Our audience changes based on the type of play we stage. In the past, our theatre depended on the subscription system for the whole season.

Nowadays, when we present not only plays by playwrights of European origin, but also representatives of American minorities, the audience is changing. I strive to make our audience, inclusive.

That is, to represent Philadelphia. As I get older, our viewers are getting younger. But it’s because we often stage plays by young playwrights.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2020

ou have roots in the Czech alternative Y scene. Wilma is a great respected drama theatre. You made your theatrical career in the USA. Could you have capitalized on your original theatre experience?

In the 1970s I worked in Prague with Václav Martinec and Nina Vangeli at the Křesadlo Theatre. We founded the KQN Theatre with Pavel Büchler, Jan Sedal and Jirka Žižka. We went to Poland on weekends, as we said "to breathe in freedom". Both Polish giants Jerzy Grotowski and Tadeusz Kantor impressed me for a lifetime.

Later I discovered Pina Bausch, who I adored. In America, I learned theatre by doing it. I couldn't study in Prague, but it didn't matter at all, because my theatre work turned me into a lifelong student.

In the last ten years, I have been returning to some of the initial impulses of my theatre career. I set up a group called the Wilma HotHouse, where we create our own acting methodology and develop long-term projects. I'm interested in working with the body and body memory, which is a great source of creativity.

Open call The Flying Laboratory of Theatre Practice – FLAB,

by Archa Theatre, is searching for collaborators for their new project with the working title "People who Speak for Themselves".

The project is based on the long-term experience of the FLAB artists with a diverse group of collaborators. The work will be built on the principles of shared experience and respect for the creative personality of each participant. Through the practical workshops, each artist will introduce specific methods of acquiring text in relation to space and time, sound, music, and video for theatrical expression.

The theme of the project will not be pre-determined and will remain open for experience.

Participants are expected to be willing to experiment, play and reflect on the ongoing process.

Keywords for the creative process: Sensitivity / Memory / Respect Everybody, regardless of their age, education, profession, cultural background, nationality, etc. can apply to participate in the project.

The first phase of the process will take place in March 2020. The process will start with theatre workshops that will be held during four weekends. Artists will invite participants into the process of open creation. Participants will be provided with "tools" for their own artistic discoveries. These tools will be specified by the focus of each FLAB artist: sound, multimedia, viewpoint technique, and light.

Participants are not expected to pay any fee for the workshops they will attend in the initial phase of the project. Only participants selected by FLAB artists will continue to take part in the second phase of the project, which will be held in May 2020. This second phase is expected to evolve into an artistic creation, in close collaboration with FLAB artists and the selected participants.

Participants will receive monetary compensation starting from the second phase of the project. The resulting artistic creation is expected to premiere in fall 2020 or winter 2021 at the Archa Theatre.

How to apply: People who are interested in taking part in the project should send a cover letter, CV, time they are available, and additional

ENGLISH SUMMARY specific information, if necessary, by 15 January 2020. Please send your applications to Romana Sekáčová: romana.sekacova@archatheatre.cz www. flyinglaboratory.cz www.archatheatre.cz

Uncanny Valley We mostly think of robots as work machines, as efficient and precise executors of tasks. In German industry, they barely look like people, to avoid emotional complications – unlike in Asia, where humanoid robots have already been developed for some time, for example for care-work or as sex partners. The external similarity to human beings makes the acceptance of machines easier.

However, if the machine is too much like a human, we begin to feel mistrust. What is human, what is machine? Japanese robotics researchers call this weird similarity the "uncanny valley".

For his new play, Stefan Kaegi works with a writer and playwright for the first time: Thomas Melle allowed an animatronic double of himself to be made. This humanoid takes the author's place and raises questions: What does it mean for the original when the copy takes over? Does the original get to know himself better through his electronic double? Do the copy and his original compete or help each other?

This Münchner Kammerspiele production will be presented on 6 and 7 March 2020 as part of the Prague German Language Theatre Festival.

Visionaries of the individual approach to time – an interview with Nesladim As part of its modular dramaturgy, the Archa Theatre has launched a call for young theatre artists.

Twenty-two creative teams responded to the challenge under Archa.Fresh. We talked with the founders of the group Nesladim – Linda Dušková and Lucie Špačková – about their project House Without Sleep and about their documentary theatre production slated to premiere in March 2020.

Archa Fresh is a new program of the Archa Theatre. We will announce a new call for a premiere to be presented at Archa in October 2020 at the beginning of the new year.

H ow was Nesladim formed?

Lucie Špačková: The Nesladim collective was founded recently and is still in the process of development. We have known each other since our studies at DAMU, where Nesladim was Linda's bachelor production. We met there for the first time through our work and for a long time we promised that we would meet again and create together.

Linda Dušková: Besides us, another founding member is also stage designer and dramaturg Lara Hirzel, with whom I worked in France. We expect that based on this first production we will also expand the members of the production team, whether production manager Zdeňka Valečková or the performers themselves. House Without Sleep is therefore the first project of the Nesladim collective, our first major collaboration as well as an attempt to create an art collective in the Czech Republic that will focus on destigmatizing mental disorders. We believe we need to 23

focus as a society on mental problems and talk about them openly, which is our main goal.

We should theoretically devote one third of our time to sleep and this one third affects the other two. How does sleep affect our society?

Linda Dušková: A lot of people take the "I'll sleep when I'm dead" approach to sleep, which is of course short-sighted. Sleep has much more than just a restorative function. There is no cell in the body or brain that is not adversely affected by long-term sleep deprivation. Humans are the only living creature to consistently give up sleep voluntarily.

People with sleep disorders often mention in interviews that they are having problems with people around them and the state of society. In short, an insomniac would have a hard time explaining to his boss that he slept badly and needs to come to work in the afternoon. Narcoleptics are thrown out of cafés when they fall asleep at the table.

Society does not reflect that there is a possibility of polyphasic sleep, when these people have only a differently structured day depending on when they go to bed, and because of that they perceive the timeline quite differently than most people, which is socially unacceptable. The quality of sleep has an impact on how we perceive time, which is our main connecting theme.

H ow will you reflect the personal experience of the production team members?

Linda Dušková: None of the team members have been diagnosed with narcolepsy or somnambulism, although we have plenty of insomniacs in the theatre community. That is why we teamed up with the National Institute of Mental Health, in particular Jitka Bušková, Head of the Sleep Disorders Research Department, and started research in which we conduct interviews directly with the patients of that institute. We also work with other organizations and their clients, such as Narcolepsy Diagnosis or the usínám.cz blog related to narcolepsy. We plan to invite the patients we gradually meet to the rehearsals, because the goal is not only to present sleep disorders, but to enable the public to understand sleep disorders from the perspective of people suffering from them.

We're simply enthusiasts – an interview with Michal Pařízek In 2010 he was at the foundation of the music magazine Full Moon, today he is its editor-in-chief.

Michal Pařízek has been working as a publicist on the Czech music scene since 2002. Full Moon, a printed magazine, expanded to include regular concerts and the traveling vinyl bazaar Gram Bazaar, and established the Full Moon Forum, which also publishes music. He has been involved in the activities of the promotional team of Scrape Sound for a long time. We met Michal on the occasion of the tenth anniversary of Full Moon. hat will your tenth anniversary celeW brations look like?

I hope to celebrate all year round. Besides the Chelsea Wolfe concert in March we are organizing a concert by Russian Circles and Torche in Lucerna Music Bar. At the end of May, the main birthday party will be held in Archa, where the Japanese band Bo Ningen and two other bands will perform for the first time in Prague. We are pre-

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2020

paring two books; one should consist of selected articles from Full Moon, the other will contain my selected texts, which over ten years is a lot. There is also a traveling exhibition of our photographers; it should start at Colours and will appear in several other places during the second half of the year. We will also have a joint autumn party with UNI – a magazine that will celebrate its 30th anniversary in 2020.

Perhaps most of all I look forward to the release of a 2LP compilation from friendly Czech and foreign bands, which will be available for the first time at the birthday party in Archa. Each of the nearly 20 bands have dedicated one song to Full Moon.

You won't be able to hear the tracks that will be included on the compilation anywhere else! But coming back to what I already said – the best celebration is the very existence of Full Moon. Ten years is a nice number, but only a number. We have plans for a few more years yet.

Don't miss our upcoming events with no language barrier 9 January, 20:00 THOMAS & RUHLLER – Diner 24 January, 20:00 Erutuf 29 and 30 January, 20:00 Russkies?

Jan Burian Jr., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová and coll. / Archa Theatre 14 February, 20:00 Thomas and Ruhller – Eiland Premiere 15 February, 20:00 Efterklang 18 and 19 February, 20:00 Petr Nikl – Yellow Darkness 21 and 22 February Mouvo 27 and 28 February, 20:00 Small Inventory Festival / Jan Mocek – Virtual Ritual