PÍSEK |HRADIŠTĚ LESNÍ CHATA
SLAVOMÍR PETERKA IX. SEMESTR, ATVZ, ZS 2017/2018 ATELIÉR CIKÁN, ÚN 1 FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUT VEDOUCÍ: DOC. ING. ARCH. MIROSLAV CIKÁN ODBORNÝ ASISTENT: ING ARCH. VOJTĚCH ERTL
H
radiště, ves ležící severozápadně nad Pískem přestala od roku 1. července 1964 existovat jako samostatná obec a stala se jednou z píseckých čtvrtí. Postupně zde přestal fungovat Místní národní výbor a s ním i společenský život komunity. Urbanistický návrh ateliéru se dominantně zabývá dvanácti hektarovou oblastí spojující Písek a Hradiště, dále celkovým zahuštěním obce, vyhledáváním a zaplněním prostorových rezerv. počet obyvatel Hradiště zvýšit dvojnásobně. S tím samozřejmě souvisí i doplnění odpovídající občanské vybavenosti. Mou prací je vyhodnocení možností Hradišťského vrchu, který je se svými 478 metry nad mořem nejvyšším bodem katastru, a návrh chaty chápané podobně jako Caminadova Waldhütte, jako „dar lidu“.
N hranice mýtiny hraniční kameny původního osídlení myšlené vazby poloha Zlaté stezky
km 0
5
10
15 18
situace 1:50 000
ejstarší osídlení Hradišťského vrchu patrně sahá až do roku 700 př. n. l. „V Hradišti lze spatřovat mocenské centrum okolních stejně starých osad“ (Písecko v zrcadle archeologie, Jiří Frölich, str. 38). Je to místo fakticky plné střípků historie, což dokládají nálezy z uplynulých dvou století. Stále je v některých úsecích patrný kamenohlinitý val, jež původně dosahoval délky 620 m. Většina kamenů však byla vytěžena na stavbu města Písek. Dnes je místo užíváno jako cíl krátkých vycházek hradišťanů, o jeho zajímavostech však neví, přitom to může být nástroj obnovení identity Hradiště.
Rekonstrukce běhounu keltského rotačního mlýnku na základě nálezu okrajového zlomku u Hradiště. Kresba F. Doubek. Z publikace Písecko v zrcadle archeologie, Jiří Frölich, str. 43
koncepce kopce jako rekonstrukce střípků
Z
ákladním bodem bylo vypracování bezpečnostní strategie místa a z toho plynoucí hlavní důvody osídlení, jimiž jsou záda krytá řekou (řeka jako bariéra i zdroj vody), zároveň místo nedotčené záplavami, strategie přehlížení přístupových cest a osídlení jako možná součást strážního, neboli signalizačního systému. Naposled zmíněný bod generoval umístění chaty, která bude popsána později. Prolnutím mapy I. vojenského mapování s analýzou výškopisu, Polem viditelnosti a Zakrytí obzoru je patrná možnost vizuálního kontaktu kopců. Jsou jimi Hradiště, Kostelík, Na Zámku, Ostrý a Skalský vrch, jež obklopují Zlatou stezku. Vycházím z předpokladu, že ne vždy byla krajina tak zarostlá stromy jako dnes, a tedy vizuální komunikace mezi místy byla jasnější.
K
oncepce kopce jako rekonstrukce střípků. Co to znamená? Často na základě historických nálezů je velice obtížné identifikovat, o jaký předmět se jedná. Na obrázku níže je zobrazen okrajový zlomek, z kterého odborníci zrekonstruovaly celý běhoun keltského rotačního mlýnku. Rekonstruovali tak kus kultury jako doklad doby. Takto je historie tvořena. Avšak nemohl by to být stejně dobře nástroj na obdělávání pole, či součást dětské hračky?
P
rvním bodem strategie pro aktivizaci místa je vkládání artefaktů místa v jiných situacích, v jiných měřítkách, abstrahované
jako odkazy, zkrátka takovým způsobem, který dovolí pozorovateli převyprávět svoji historii místa na základě svých zkušeností a své fantazie. Místo a předměty tak dostávají další vrstvu, místo i předměty ožívají, stávají se součástí soudobé kultury. Druhým bodem prvním bod rozvíjející je tvz. Questing. V Česku se tato metoda překlopila ve hru zvanou Skryté příběhy, která umožňuje poutavým a dobrodružným způsobem poznávat nová místa. Michal Šiška ve své knížce Malé věci v krajině obdobně mluví o vyprávěnkách: „Místům, ke kterým se váže nějaký sdílený příběh, přikládáme větší význam“. Posledním bodem aktivizace místa je výstavba horské chaty. Horská chata jako „deklarace společenství.“* *Karsten Harries – Etická funkce architektury
severnĂ pohled
H
orská chata obecně plní funkci ochrannou. Chrání před nepříznivými klimatickými vlivy, poskytuje teplo krbu, umožňuje konfrontaci vnitřku a vnějšku, konfrontaci lidí, je místem kontemplace. Místo hledání identifikace, reprezentant lokality, pokorný vůči místu. Objekt, jež je v kontinuitě s prostředím. Obecně má sloužit společenským událostem, kterými mohou být konference, skautské besídky, svatby, apod. Musí tedy splňovat jistou míru všestrannosti. Vlastnosti navrženého lze shrnout slovy univerzálnost, intaktnost a taktilnost.
H
motově se jedná o tři samostatné buňky, které jsou vzájemně propojeny. Jedná se o společenskou místnost (82m2), místo, kde jím a vařím (50m2) a toalety (30m2). Uspořádání vyhýbající se stromům lesa. Buňky se k sobě sklánějí vždy delší stranou vytvářejí atrium, kam je stahována dešťová voda ze střech, a které především slouží jako vstupní dvůr, jehož branou je objekt sám. Totiž, cesta na tento dvůr vede díky sklonitosti terénu pod objektem. Dům je tak skutečnou tvrzí. Nemá však porušit křehkou slupku historie, má být v podstatě intaktní. Z toho důvodu je založen po vzoru japonských dřevěných domů pouze na kamenech, které jsou mělce osazeny do země. Stavebním materiálem chaty jsou stromy z temene kopce, kde byla vykácena mýtina. Ta je součástí koncepce kopce.
Z
ákladní myšlenkou návrhu je možnost vystavět chatu přímo na místě, za pomocí tří nástrojů. Těmi jsou motorová pila, štípačka na dřevo a páskovačka. Jedná se o elementární systém. Sloupy osazené na kamenech a na ně tesařskými spoji napojené vše ostatní. Tedy fošny podlahy nesoucí zároveň fasádu, dřevěný věnec stabilizující konstrukci, stropní trámy, které vypínají střešní plášť – PVDF plachtu, a mezi kterými je uložena tepelná izolace. Fasáda objektu, podlaha i vnitřnosti domu – mobiliář jsou vyrobeny ze štípaného dřeva. Znamená to nakrácení kmenů dle potřeby, naštípání a spáskování. Tento systém je při troše tolerance mimořádně univerzální. Jednou z výhod je zachování uzavřené struktury dřeva, čímž se prodlužuje jeho životnost.
z publikace Japonské domy a vše co k nim patří, Edward S. Morse, str. 48
pĹŻdorys
m 0
1
2
3
4
řez největším z objemů
m 0
1
2
3
4
hlavním vstupem jsou schody pod objektem vedoucí do tohoto atria
střešním plášťem je PVDF Membrána svádící dešťovou vodu do dvora, kde skrze podlahu z kamenných štětů proteče do nádrže
dřevěné nosníky (180/300) jsou uloženy na dřevěných věncích klasicky, fungují jako prosté nosníky, vyjímkou je největší jednotka, která pracuje se systémem tlačeného vnitřního prstence, tlačených trámů a taženého věnce; nejdelší strana dosahuje délky 12,5m;
fasádním pláštěm jsou štípené kulány; pro obtížné štípání dlouhých kusů je fasáda dělena do tří vrstev, kdy vždy vrchní je hlubší než spodní, čímž zároveň tvoří okapový nos; metoda štípání bylo zvolena s ohledem na životnost uzavřené struktury dřeva; hradišťský kopec pokrývá smíšený les, nejčastěji se objevují habry, buky a smrky, méně pak borovice a duby, vyjímečně břízy; používáním více různých druhů dřeva a sesazováním na místě získá dům další vrstvu organičnosti, něčeho, co naplánovat nelze; formu páskování a materiál je třeba odzkoušettouto metodou je vyroben i nábytek, stejně tak podlahy; v okolí krbu jako nespalná plocha a v exteriíru pro udržitelnost je štípané dřevo nahrazeno kamennými štěty; celý objekt je založen na kamenech; geologie místa: dominantní složkou zeminy v mnou řešeném území je perlová rula, místy se objevuje žilný granit a v oblasti současné obce Hradiště představuje hlavní složku amfibol-biotitický až biotitický granodiorit (červenský typ), jedná se tedy o přeměněné horniny či vyvřeliny s vyjímkou oblastí kolem vodního toku, kde logicky přebírají hlavní roli nivní sedimenty
stropní trám 180/320
věnec 300/270
fošna
sloup
fošna 50/180
fošna 70/300
Děkuji Doc. Ing. arch. Miroslavu Cikánovi a Ing. arch. Vojtěchu Ertlovi za skvělé vedení v průběhu semestru a cenné rady přesahující hranice ateliéru.
Také děkuji svému tátovi za pomoc při výrobě tohoto modelu zobrazeného na stránce vlevo.