Prášily | Linie smyslů by ATC

Prášily na Šumavě - meta Stubenbach

PORTFOLIO - LINIE SMYSLŮ MAGDALENA JEŽKOVÁ ATV - ATELIER CIKÁN- LS 2014/2015

Březník

Prášily

Niederaltaich

Slunečná je jeden z kopců tyčících se nad obcí Prášily. Nevede zde žádná značená cesta, v mapě se tento bod nezdá být nikterak výrazný. Vrchol Slunečné je však považovan za jedno z mystických míst Šumavy, údajně zde proudí kosmická enerie. Tato energetická linie spojuje Slunečnou se zvonicí bývalého kostela sv. Prokopa v Přášilech, poté pokračuje až do německého města Niederalteich.

Sama jsem se z Prášil na Slunečnou vypravila. Krajina se proměňovala, střídaly se podmáčené louky i hustý les, kde bylo těžké držet orientaci. Při stoupání k vrcholu se vítr proháněl korunami stromů a vzduchem se nesl zvuk skřípění starých kmenů. Na nejvyšším místě v podobě skály s dlouhou puklinou jsem nestála sama. Toto tajemné místo schované v lesích je očividně lákavé.

Proto vznik můj návrh, linie doprovázející poutníka či turistu při cestě z obce na vrchol nedalého kopce. Linie smyslů umocňuje pocit, který získáváme při toulání divokou krajinou. Očisťuje a zároveň rámuje prožitek. Linie není turistickou stezkou, aby byla zachována její přímost, zůstavá z části pouze vzušná a pomyslná. Je doplněna o drobné zásahy, které jsou šité na míru místům. Prvky jsou složeny z materiálů z okolí, ve kterém se nacházejí. Dotvářejí atmosféru, umocňují zážitek, ukazují směr a pomáhají v cestě. Linie je doplněna o zahrady v lesním prostranství. Zahrady, které tu byly nebo mohly být. Působící na naše smysly.

LINIE SMYSLŮ

PRŮBĚH PRÁCE

MOTIV POUTNÍKA, PUTOVÁNÍ výletník, poutník, pozorovatel hledání inspirace, pohyb i odpočinek propojující liniové prvky (cesty) doplněné o důležité body (zastavení) samota, očista od civilizace, hledání sama sebe

Stojím zde nebybně očekávání, spjat s nesmírností panoramatu, čekajíce svého osvětlení.

Jste sami s krajinou, můžete třeba přečíst nebo napsat knihu a vedle vás chodí sobí stáda. [...] Malé věci v krajině

T o Pán Bůh nedá, abych kdy zapomněl tu zem, co si mě hledá kraj světa kdybych šel. ani

Modravé, širé hory, jezera v šeru skal. tvých lesů boží sbory - člověk by zaplakal.

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

Cesta je hnědá, na rozcestí zašel nápis, co vedl dál. ... Stopy tu končí. Cesty spějí do mlčení. Cíl v dáli je Mein Böhmerwald, 1954, č. 7-8, s. 4

Chvíli

se čeří, pak se zas rozleje do mělké hladké plochy a plyne pod smrky.

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

UKTU M PROD

VYTVO

EN VYTVOŘ

KOVÉ

E VÝU ŘENO V

SPOLE

VYTVOŘ

ENO VE

VÝUKO

ENO VYTVOŘ

VE VÝ

TODESK

M PRO UKOVÉ

OSTI AU

DUKTU

POLEČN UKTU S

TODESK U A I T S NO SPOLEČ

M PROD UKOVÉ O VE VÝ

jistý druh magie harmonie zákoutí klid a opustěnost divokost, respekt k přírodě vzpomníky, otisky očista, hledání pohyb i zastavení

MOTIV LINIE VĚŽ KOSTELA - VRCH SLUNEČNÁ

VÉM PR

ODUKT

U SPOL

EČNOS

TI AUTO

DESK

Měsíčním světlem projasněné lovecké výjevy a legendy ze života svatých Vintíře a Prokopa zaplašovaly můj spánek.

Vracíš se tam, kde bylas před věky, než přišel světec Vintíř. Míříš zpět k divočině.

LINIE MYSTICKÁ - LINIE PŘÍRODNÍ - LINIE HISTORICKÁ - LINIE VZDUŠNÁ

ZASTAVENÍ PRO TURISTY A POUTNÍKY SETKÁVÁNÍ MÍSTNÍCH VYPRÁVĚNÍ PŘÍBEHŮ, KTERÉ SE ZDE PO STALETÍ UTVÁŘELY A SVŮJ VÝZNAM MAJÍ DODNES STAVBY NA POMEZÍ KRAJINY A SÍDLA, KRAJINOU ZNÁMOU A NEZNÁMOU

ZÁŽITEK - HISTORIE - UMĚNÍ - KULTURA HMOTNÁ I NEHMOTNÁ- IDENTITA

ÚTULNA, ZAŠÍVÁRNA

ROZHLEDNA, ZVONIČKA

MOST, LÁVKA

- uzaviratelný přístřešek, závětří

- symbolické spojení, dotvoření linie

- propojení, navázaní

- okno do krajiny

- vzpomínky, otisky, očista, hledání

- definice, vymezení rozhraní

- propojení s okolím a zároveň možnost uzavření se

- krásná a znějící

- všednost

- jednotný prostor

- výhled i nadled, klid, opuštěnonost

- stopy končí, cesta spěje dál

- uvnitř sezení, možnost ulehnutí, přespání

- krajina v moci i v lásce

- překonání vody suchou nohou

- uprořed lesa - polámané dřevo větrem - využití materiálů, které nabízí příroda

- uprostřed přírody, bez cest a značek

- jednoduchý přechod přes vodu

- lehké vyvýšení nad stromy

- místní přírodní materiály, které může odnést voda - jednou za čas se obnoví

- využití vrcholového kamene, část výstupu nad koruny stromů - více úrovní - subtilní konstrukce nad skálou, není zde mnoho prostoru - nenarušení mystického místa - žádné schodiště a složité konstrukce - materiály se musí dopravit ručně

Slunečná

Jezerní potok

les u Prášil Prášilský potok

býv. kostel v Prášilech

MÁ CESTA Z PRÁŠIL NA SLUNEČNOU

Prášily

Slunečná

PŘÁŠILSKÝ POTOK

LES U PRÁŠIL

JEZERNÍ POTOK

SLUNEČNÁ

LINIE SMYSLŮ

FINÁLNÍ NÁVRH

Architekturu vnímáme lidskými smysly – zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí. Architektonický prostor je nedělitelným komplexem dojmů (který podněcuje jak smysly, tak paměť těla) a prožitky místa mohou u návštěvníků vyvolávat různé vzpomínky na místa, nálady, situace… Ivan Koleček

S turistou má poutník některé shodné zájmy, jinak jsou to psychologicky dost rozdílné typy. Poutník je stále neštastný , žene ho vlastní trýzeň, je to spíše osamělá postava. Turista je mnohem povrchnější, dává přednost zábavě a společnosti, i když také on před něčím prchá. Poutník je spíše tradiční psychologická figura, turista je spíše figura moderní a socilogická. Turista a poutník se na cestě míjejí, ale setkávají se u cílů svých cest. Jak poutníka, tak turistu zajímají pamětihodnosti a přírodní krásy. Josef Kroutvor, Klobouk, kniha a hůl VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

Slunečná

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

rám v lese u Prášil

cesta Prášilským potokem

Prášily

lávka přes Jezerní potok

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

Prášily

Slunečná

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

lávka přes Jezerní potok

rám v lese u Prášil

cesta Prášilským potokem

Prášily

SITUACE 0

VYTVOŘENO VE VÝUKOVÉM PRODUKTU SPOLEČNOSTI AUTODESK

100

200

300

500 m

Cesta je hnědá, na rozcestí zašel nápis, co vedl dál. Les šeptá v ztrouchnivělém klestí: “Bloud, kdo za štěstím putoval”. Z dalekých věží odbíjejí pozdní čas teskné rafije. Stopy tu končí. Cesty spějí do mlčení. Cíl v dáli je. Hans Watzlik Mein Böhmerwald, 1954, č. 7-8, s. 4

Zde začíná má cesta. Zastavím na okraji obce. Břehy potoka jsou široké, vymleté vodou z tajícího sněhu, pláně za potokem jsou zarostlé vysokou travou. Potok je lemován malými valounky. Beru je do ruky a skládám je k sobě. Ale nechci stavět hráz. Skládám cestu. Zouvám boty a vykročím do dáli.

Jdu sám a sám přes starý les. Chladně ční stromy do nebes. Jdu. Stejně stopu ještě dnes smyje déšť, svane blesk a běs. Jak jestřáb krouží nade mnou bouře tmou mraků tajemnou. Rozcestník někam vede mhou, kde slova v nic se rozlehnou. Nad slatí vzduch se nepohne. Bůh vyslyš mne, než světlo dne zajde tam do tmy bezedné kde tma k tmě lne a potká mne. Noc zhloubi samý šum a svist, bezpomocí jsem si tu jist. Za listem zlehka padá list, dech číchsi kroků mám v nich číst? Johannes Urzdil Geschenke des Lebens (1962), s. 44

Šumavské lesy jsou proměnlivé. Příroda ukazuje svojí sílu a zahrává si se strukturami lesů. Z živého se stává les mrtvý, který po čase opět ožívá. Procházím padlých a suchým lesem. Z těchto padlých kmenů a suchých větví sestavím rám. Vzniká pokřivený rám v krajině rámující pokřivenou krajinu. Rám, který rámuje směr mé cesty.

Široká, leč zarostlá travou, závorou uzavřena jízdnímu provozu, pro nějž přece zdá se být zřízena, vábí cesta poutníka. Kam mohla by vést? Nic ho nemůže v této pralesné spleti více překvapit, a když náhle cesta mizí i splývá s nepatrnou pěšinou, připadá mu to zcela přirozeným: tam, kde se hustý les s osaměle se tyčícími pralesními velikány střídá s močály porostlými borovou klečí, tam, kde široké cesty ústí ve zrádných bažinách, tam, kde se i to nejnepravděpodobnější stává skutečností, kde se vše reálné rozplývá ve vzduchu; oparu a mlze, kde štěstí i tíseň splývají, stává se vše opojením a snem, snem o Šumavě. Alfred Kubin

Přicházím na paseku. Před sebou mám schody v podobě dřevených rámů vinoucí se hustým lesem. V jednu chvíli se pomalu obrací a rám se stává lávkou, po které překračuji potok. Les se střídá s močály. Schodem vedou dál, díky nim se mohu vznášet nad bažinou. A pak najednou končí.

Stojím zde nehybně v očekávání, spjat s nesmírností panoramatu, čekajíce svého osvětlení. Josef Váchal

Zvonička je symbolickým spojením. Energie proudící od Vintířovy kapličky v Březníku, procházící přes znovinici bývalého kostela v Prášilech. Vrch Slunečné je ošlehaný větrem. Stojím na skále s puklinou na vrcholu kopce. Zvonička připomíná duté kmeny, které se v okolí tyčí vzhůru. Slyším vuky větru, které dostávají tón.

Linie je doplněna o zahrady v lesním prostranství. Jsou zarámovány svým okolím. Dotvářejí atmosféru, umocňují zážitek, působí na naše smysly. Zahrady, které tu byly nebo mohly být.