PAPÍRNA
META STUBENBACH BARBORA SKALOVÁ
PAPÍRNA
DATOVÝ PODKLAD © ZEMĚMĚŘICKÝ ÚŘAD
BARBORA SKALOVÁ 10. SEMESTR
ATSS ATELIER CIKÁN, FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUT, ÚSTAV NAVRHOVÁNÍ I VEDOUCÍ ATELIÉRU: DOC. ING. ARCH. MIROSLAV CIKÁN ODBORNÝ ASISTENT: ING. ARCH. VOJTĚCH ERTL
Návrh vychází z původního souboru organicky rostlých staveb, postupně vznikajících a zanikajících, kde vyniká intimita a blízkost jednotlivých domů, tak lidí. Na původním místě staré papírny zhmotňuji její nejdůležitější centrální objekt. Ten spolu s domem umělce vymezuje veřejný prostor. Tento plácek je vytvořen ze základové desky z černé stavby, která stojí na místě v současnosti. Původní kompozici doplňuje hmota navrhovaného obytného domu a stromy v nivní ploše, která slouží jako hřiště pro děti u potoka. Tu s Papírnou spojuje lanovka pro děti. Papírna skloubí více funkcí: MALVÝROBA RUČNÍHO PAPÍRU, ATELIER UMĚLCE, GALERIE, KAVÁRNA. Nový papírenský dům nabízí prostor pro kultivovaný turismus, který je zajímavý pro návštěvníky i místní obyvatele. Hodnotný je především genius loci, kdy historie je a současné umělecké řemeslo se snoubí na jednom místě. Nabízí návštěvníkům jak zajímavou galerii, tak možnost nahlédnout na vznikající umění. Dále na to navazující pořádání workshopů a prohlídek a samotné výroby papíru.
né nářadí a harampádí. Ze společného obdivu obou umělců vzniklo v letech 1930-31 album Prášilská papírna. Barevné dřevoryty vytvořila Anna Macková, Váchal napsal text, vyřezal a vysázel písmo. Sláva papírny už pominula, ale kdysi bývalo ve "werkstattu" rušno, přicházeli tovaryši až z daleka. Je zajímavou prohlídka prášilské papírny zvláště tomu, kdo staré pošumavské hamry kdy viděl. Týž ponurý ráz jako tam vládne v místnosti, kde veliké kolo uprostřed se všech stran kapající vody běží a poblíže holendrů, vlhkostí svou okolí zamořujících. Překvapuje nás však rozlehlost místnosti a půd k sušení určených; i z předmětů dobou již vyřazených a přec tu užívaných asi z té příčiny, aby stará tradice prášilské papírny dosud nezemřela, minulost k nám mluví. S prášilskou papírnou spjat je osud poslední výroby ručního papíru v Čechách." Tak končí Váchalův text, aniž by autor tušil brzký, už definitivní konec papírny: v roce 1933 dřevěná budova vyhořela do základu a svár živlu - vody a ohně - byl dovršen. (Josef Kroutvor: Klobouk; kniha a hůl“;studie n kráčející postavy u v krajině-str.31)
Provoz. Do veřejné galerie se na omezený čas vybere umělec=kurátora=provozovatele=obyvatele, který zde bude žít, tvořit a pracovat. Papírna je dřevostavba s fasádou obepnutou kortenovými lamelami, které umožnují dle potřeby zajištovat potřebné zastínění a větrání její sušárny, která je umístěna pod mansardovou střechou. Výrazný světlík galerie umožňuje její přirozené osvětlení. Naproti tomu je Dům umělce prosluněná dřevěná chalupa uzpůsobená pro současný život.
Stará prášilská papírna, v 19. století fungující jako sklárna,byla pro Váchala i Mackovou opravdovým zjevením. Na věčně ledovém toku říčky Stupné stálo mohutné, Užchátrající stavení, sroubené z těžkých trámů. Uvnitř se skrývaly obrovské dřevěné kádě, předpotopní lisy, všude se povalovalo odlože-
FUNKČNÍ SCHÉMA ATELIER / VÝROBA DŮM UMĚLCE
GALERIE
STARÁ PAPÍRNA VYHOŘELA V ROCE 1933
SOUČASNÝ STAV
NA POHLEDU NEJVĚTŠÍ ČERNÁ STAVBA ŠUMAVY
NÁVRH
7 8
6
4
9
5
3 1
2
5 4 3
6
2
LANOVKA
1
Å®
OM
A
IN
UP SK
R ST
PAPÍRNA 1:200 1 VSTUPNÍ HALA, KAVÁRNA 2 GALERIE 3 VÝROBA PAPÍRU - ČERPÁNÍ 4 VÝROBA PAPÍRU - DOČIŠŤOVÁNÍ 5 VÝROBA PAPÍRU - KLÍŽENÍ 6 ATELIER 7 SKLAD GALERIE 8 GALERIE PŮDA / 9 ATELIER 10 SKLAD GALERIE 11 SUŠÁRNA PAPÍRU 12 GALERIE
ŘEZ AA´
9
A
11
8
A´
12
10
7
2NP
3NP
DŮM UMĚLCE 1:200
9 B
B´
12
A´
A
10
11
2NP
ŘEZ AA´
ŘEZ BB´
1 VSTUPNÍ HALA 2 SVĚTNICE 3 PRÁDELNA 4 SAUNA 5 SPÍŽ 6 ŠATNA 7 GARÁŽ 8 KOTELNA 9 DÍLNA 10-12 POKOJE 13 PŮDA / LETNÍ POKOJ / TVŮRČÍ DÍLNA
VÝROBA PAPÍRU VÝROBNÍ PROCES
1 HOLANDR (válec s nožema) - drtí bavlněné/lněné vlákno ve vodě 2 ČERPÁNÍ - pomocí sít se z kádí čerpá papírovina, vznikají jednotlivé listy papíru 3 LISOVÁNÍ se odvádÍ přebytečná voda 4 SUŠENÍ v mansardovém podkroví přirozeným proudem vzduchu 5 POVRCHOVÉ KLÍŽENÍ v kádí s klíhem, snižuje savost papíru 6 LYSOVÁNÍ 7 SUŠENÍ v mansardovém podkroví přirozeným proudem vzduchu po druhé 8 HLAZENÍ na válcovém kalandru po obouch stranách 9 KONTROLA KVALITY a začišťování
VÝROBNÍ ČÁST PAPÍRNY výřez 1NP
8
5
6
9
3
1
2
PAPÍRNA
SEVERO-ZÁPADNÍ POHLED
JIHO-ZÁPADNÍ POHLED
JIHO-ZÁPADNÍ POHLED
SEVERNÍ-VÝCHODNÍ POHLED
DŮM UMĚLCE
VÝCHODNÍ POHLED
ZÁPADNÍ POHLED
SEVERNÍ POHLED
JIŽNÍ POHLED
MATERIALY KOVOVÉ LAMELY Z CORTENU - aplikované na fasádě nové Papírny,
umožňují velkou flexibilitu při stínění a odvětrávání
OBKLAD Z LATÍ - použité na domu pro umělce, velmi ZATRAVNĚNÉ DLAŽEBNÍ KOSTKY
SMĚS LUČNÍHO KVÍTÍ - vysetá v nivě kolem potoka
DŘEVINY BETONOVÁ STĚRKA - aplikovaná na základové desce černé stavby pro zarovnání nerovnostíV
HISTORIE PAPÍRNY Historie a osídlení koncem 17.století začali do zdejších lesů sedláci z okolních králováckých rychet vyhánětsvůj dobytek na letní pastvu. Skláři z Javorné zde pálili stromy na popel pro výrobu potaše. To byli ovšem lidé putující za prací z místa na místo.
synovec hrabě Filip Kinský. Za jeho života rozvoj prářilského sklářství pokračoval. V roce 1776 dal postavil v Prášilech dvě nové brusírny a leštírny a dále amalgamovnu. Byla zde zavedena i výrobu zdobených rámů. Od počátku byla zajištěna výrova přesunem odborníků ze severních Čech.
Teprve začítkem 18. století začaly uprostřed horských v té době ještě pralesůvyrůstat zemědělské osady.
Rod Kinských tak založil kompletní výrobu zrcadel na Šumavě.
V řece Křemelné dostatek kvalitního křemene a spousta dřeva na pálení uhlí a potaše ... vše potřebné pro skláře bylo k dispozici. Dne 26.září 1749 koupil od majitele zdejšího panství, knížete Jindřicha Pavla Mansfelda, rozsáhlé území rychet Stodůlky a Stachy Lorenz Gattermayer, příslušník sklářské rodiny působící mimo jiné i v Javorné. Ten do roku 1752 postavil a uvedl do provozu dvě nové hutě v prostora dnešních Prášil a třetí na Nové Studnici. Místní skláři se specializovalo na výrobu zrcadlového skla. V roce 1757 postavil ještě čtvrtou huť, Grunberskou. Skláři potřebovali někde bydlet, měli rodiny, potřebovali pro práci i život zázemí. Současně s výstavbou skláren tedy v okolí vznikaly zárodky budoucích osad. Tak byly v roce 1750 nejprve postaveny dvě skladové kůlny a prvé tři obytné domy. Proti prodeji území Gattermayerovi protestovali sedláci z okolních Králováckých rychet, kteří zde měli stará práva pastvy, dřevaření a další. K nim se přidali i původní skláři z Javorné, které znepokojovala vznikající konkurence. Spory se vyhrotily natolik, že první sklárnu Gaítermayerovikrátce po jejím postavem dokonce zbořili.V držbě pak celé panství včetně skláren získal hrabě Kinský. Vznikající obci se nejprve říkalo Gattermayerova huť. Po podnikatelově úpadku byla v roce 1766 obec úředně pojmenována na Stubenbach. Převzetí panství hrabětem Kinským se ukázalo jako šťastná volba pro rozvojsklářství. Hrabě již na svých panstvích v Severních Čechách měl zkušenosti s provozem tkalcoven, skláren, brusíren a leštíren skla, v nichž zaměstnával na2.500 lidí. Zrcadlové sklo vyráběné v Prášilských hutích posílal do svých severočeských podniků k finalizaci výroby zrcadel. Po Kinského smrti zdědil v roce 1775 panství jeho
Hutě byly pronajímány sklářským mistrům. Ti se stali zakaladateli pozdějších sklářských dynastií v širokém okolí. V roce 1798 koupili celé Prášilské panství, ovšem s výjimkou sklářských provozů Schwarzenbergové. Ti se zaměřili na obchod se dřevem. Díky Schwarzenbergům vznikly oba slavné plavební kanály, z nichž nás bude v tuto chvíli zajímat ten VchynickoTetovský. Ten umožnil levnou a rychlou dopravu dřeva z oblastí kolem Modravy důsledkem ale bylo vyhasnutí sklářských hutí v okolí. Obě hutě v Prášilech si však Kinský ponechal a smluvně si zajistil jejich provoz na dalších 20 let. Počátkem 19. století tak sklářství začalo z kraje odcházet a bylo nahrazováno dřevařstvím. V roce 1809 byly Prášily vyrabovány tlupami vojenských zběhů z napoleonských válek. Válečné události přinesly velký úpadek ekonomiky a ten vyeskaloval v roce 1818 vyhasnutím Kinský Horní huť. DoIní huť pracovala ještě šest let byla vynášena v roce 1824. Všechny sklářské objekty pak odkoupil kníže Schwarzengerg Tak skončila sklářská historie Prášil a začíná historie další papírenská.
Roku 1819 odkoupil objekty obou brusíren Jan Kašpar Eggert. Přestavěl je a zahájil v nich výrobu papíru. Ovšem papíru nikoliv ze dřevoviny, jak bývá zvykem, ale z hadrů. Prášilský papír byl velmi kvalitní a získal brzy příznivý ohlas n trhu i ocenění na různých výstavách. Byl to papír označovaný jako ruční jednotlivé archy byly vytvářeny na sítech ručně. Rádi užívali výtvarníci a byl mimo jiné dodáván i do prezidentské kanceláře. Výroba papíru se v Prášilech udržela přes sto let, ale pak nečekaně skončila roku 1933, kdy zcela vyhořely tři objekty papírny a dva obytné domy. Část zachráněného technologického vybavení převzalo Národní technické muzeum. Od roku 1938 bylo v Prášilech uvádí elektrické osvětlení z malé elektrárničky a vodovod odebírající vodu z bystřiny na svahu nad obcí. V roce 1938 většina obyvatel se živila jako dřevaři nebo drobní řemeslníci. V obci byly registrovány dva německé a dva české spolky. zdroj: Svat_ Vint__ a jeho kraj III
Papírna v Prášilech se svým majitelem Franzem Eggerthem
PAPÍRENSTVÍ V ČECHÁCH První papírna byla možná založena již ve druhé polovině 14. století v Chebu, první písemný doklad o výrobě papíru u nás však pochází až z 24. května roku 1499 (glejt krále Vladislava II. pro klášter na Zbraslavi). Impulsem pro velký rozvoj výroby ručního papíru byl především vynález knihtisku v roce 1495. K rozkvětu papírenství došlo již na počátku 16. století, technologické postupy k nám přinášeli převážně němečtí a italští mistři. V této době bylo u nás založeno přes 20 papíren, většinou městských. V 17. a 18. století se u nás manufakturní papírenská výroba výrazně rozšířila a tehdy se v českých zemích vyrábělo okolo 40 procent veškeré produkce papíru dědičných zemí habsburské monarchie. Ruční a strojová výroba Na ruční výrobu papíru navázala v 19. století výroba strojová. Přispěl k tomu vynález Francouze NicolaseLuise Roberta, který jako první v roce 1799 sestrojil papírenský stroj. V rakouské monarchii byl první papírenský stroj patentován v roce 1819, v českých zemích byl pak první stroj uveden do provozu již roku 1833 v Praze - Bubenči (Císařský mlýn). Brzy následovaly další strojní papírny v Hostinném a Vraném nad Vltavou. První strojní papírna na Moravě zahájila provoz roku 1838 v Dolní Dlouhé Loučce u Uničova. V průběhu 19. stol. se zákonitě musely objevit nové suroviny a s tím související technologické postupy, neboť při strojní výrobě přestaly staré hadry na výrobu papíru stačit. Tradiční hadrovinu doplnila dřevovina a později dřevná buničina (celulóza) získávaná sulfitovým vařením s hydrogensiřičitanem vápenatým. První sulfitové celulózky v českých zemích vznikly v Neštědicích, Větřní, Vratimově, Hostinném, Jindřichově u Šumperku a jinde. Později následovala výroba sulfátové buničiny (alkalickým způsobem). Papírny v německých rukou Nejvýznamnější strojové papírny 2. poloviny 19. století byly většinou v německých rukou, například v Hostinném, Vrchlabí, České Kamenici, Vraném nad Vltavou a jinde. Současně rychle klesal počet ručních papíren a v roce 1880 jich bylo v provozu již jen šestnáct. Po roce 1918 české papírenství rychle dohánělo technické zpoždění za světovým vývojem a produkce i sortiment papíru rostly. K nejvýznamnějším patřily v té době papírny ve Větřní, Loučovicích, Hostinném, Plzni či Olšanech u Šumperka. Jedna z posledních ručních výroben v Čechách - papírna v Prášilech -
byla zničena požárem 25. května 1933. Nejstarší doposud pracující papírna založená v roce 1596 se dochovala ve Velkých Losinách, kde se dodnes vyrábí ruční papír z klasických surovin a stále stejným postupem. Od roku 1987 je součástí této významné kulturní a technické památky i specializované Muzeum papíru. Restrukturalizace a přesuny podniků Za německé okupace během 2. světové války byl papírenský průmysl zcela podřízen zájmům říše a hned po válce byla většina podniků znárodněna. V tomto čtyřicetiletém období probíhaly různé restrukturalizace a přesuny výrobních závodů v rámci několika desítek národních podniků, po roce 1968 navíc s rozdělením na českou a slovenskou část podle tehdejšího zákona o československé federaci. V padesátých letech se začal nově budovat dosud největší papírenský kombinát v Československu papírny ve Štětí. Na jednom místě na břehu Labe je zde soustředěna výroba sulfátové buničiny, balicích a pytlových papírů, novinového papíru, speciálních a grafických papírů a také papírenské zpracování (výroba papírových pytlů, odnosných tašek, zušlechťovaných papírů atd.). Další papírenské podniky pokračovaly ve výrobě zhruba v lokalitách původních historických papíren, zcela nově byla vybudována v 80. letech (1983) pouze nová sulfitová celulózka v Paskově. Změny vlastnictví po roce 1989 Po roce 1990 došlo k privatizaci původních národních a posléze státních podniků a k zásadní změně vlastnické struktury, kdy se rozhodující výrobní kapacity stávají většinou součástí nadnárodních papírenských společností. Zcela nově pak bylo postaveno několik zpracovatelských papírenských závodů, například na výrobu vlnité lepenky (Rokycany, Žebrák, Všetaty, Nymburk, Chrlice apod.). Nové trendy Vývoj papírenské technologie, která vychází z trvale obnovitelné základní suroviny - dřeva, se ubírá od 90. let v souladu s celosvětovými trendy a požadavky trvale udržitelného rozvoje k používání bezchlórového bělení papírenských vláknin, zvyšování podílu recyklace a zavádění nejmodernějších automatizačních prvků a počítačového řízení výroby a její kvality. zdroj: http://www.mezistromy.cz/cz/vyuziti-dreva/papirenstvi/historie-papirenstvi 19.3.2015