y-act e far the e d wheth people ar simply pl a actions of e e N a r r h. I wonder f e l C w a n e e h l io T t p o hought. it is re al. ps the peo , as the em a t o h a o h r t , t e a e P e v ecte d the t . id m ie t e l a or ject th quite be xpect of th ns in China . I had to re e t. I cannot e a p h g p t I wo u l d e t a a t h r s o it e f h t g t ay. Tha stron p t he a e ar on pl a c e – o k d were too nce to app ing to acce f e n f l in o a g e r e h a b n f m e a a e ad b and in yes ... I o pl e w ho h r e m y ow n e ng time ago o o f l e a b , d e e r l e a Christ, e that. But h sisters in t d at Jesus h s n a in a s g r a e g h t o pe . nothin l of the P are my bro a . e iv d l o r p dia – I have r G o a e f p o e h e k t es ngside the wor was like ith love. Th rs, itNěmecko), yfully alo ou(jižní o le d wMittelstädt n g h e r e as h j l o n Stephan z Heilbronnu fi a w t t r r t e a x l e e heir p h en my r, the peo d outside t Over thcesty a . o c o r t e otice d that ir s h výherce „misijní do Afriky zdarma“, e t e h a l t F p f o y o e He avenl píšedoosvých the roozf Afriky. onvoy. The p ut ofzážitcích Zde je ckrátký the d ove d by my e ie v a n a w p l m ie o n c s ac d Da pe dcestovního výňatek zo jeho deníku. einhar d an e ds o f m r d n u h lly. u d f n a r , e s e ing so loud e h g l c in ic d s e v e a r w e he veh d w n ou t ricans iron huts aReportáž výherce re ache d ab site. The Af p n d ig r a a orrugate d p h m in a e C . osp e l „misijní cesty zdarma“ n standing open. R t GAfriky converte d ado e e r r e G w e h s t e d v n r a a o saw he , thous off again f itual eyes Once again ir y. p it s pm: We set r y o m h t t a u h ding a of joy t with astoun s nd so full s e r e t l u d the ad Jesus anPříjezd do Lagosu
Stefanův deník
Pondělí: V noci jsem se moc nevyspal, což se obvykle stává, když na člověka další den čeká nějaké „dobrodružství“. Ráno jsme nasedli na vlak a vyjeli. Moje žena musela zůstat doma a postarat se o našeho malého syna, proto se mnou jel Lars Kortkamp, náš pomocný pastor, který je zároveň pastorem mládeže.
Dlouhé čekání Úterý: Spolu s ostatními hosty CfaN jsme se shromáždili v hotelové hale. Přichází Reinhard Bonnke a Daniel Kolenda a přátelsky nás vítají. Je úžasné vidět, že vůbec nejsou předuchovnělí. Chovají se úplně přirozeně, jako obyčejní lidé a projevují o nás zájem. V hale se shromáždilo kolem třiceti lidí. Všichni čekají, až vyrazíme. Bylo mi řečeno, že jsme ubytováni v nej-
měsíc sejde k modlitbám více než milion lidí. Býval jsem ohledně čísel, ohlašujících počty spasených lidí na kampaních CfaN, poměrně dost skeptický. Teď si začínám myslet, že jsou reálná. Uvědomuji si, že to, co tu vidím, boří mé teologické představy. Když je tu tolik křesťanů, proč zde panuje taková bída? V jedné vesnici jsme se potkali s evangelizačním týmem. Jeli v autech pokrytých plakáty CfaN. Propagovali velkou kampaň, která další den začínala. Byli skutečně nadšení, že nás vidí. Mávali na nás a volali: „Bonnke, Bonnke, Bonnke.“ Moje srdce naplnila Boží láska. Tito lidé jsou moji vzácní sourozenci v Kristu, které náš nebeský Otec nesmírně miluje. Další dvě hodiny se podobaly příjezdu papeže. Reinhard a Daniel mávali zástupům lidí ze střechy svého auta, lidé radostně běhali za nimi podél automobilů a náš konvoj doprovázely stovky mopedů. Lidé stáli před svými plechovými chatrčemi a radostně mávali.
Po krátké noci bezpečnějším hotelu v Lagosu, a že je tento hotel jediný ve městě, kde se může Evropan bez obav najíst. Poprvé v životě jsem viděl africké město na vlastní oči. Tím, co jsem viděl, jsem byl skutečně šokován: chaotická změť kabelů s elektřinou, všude spousta odpadků, plechové chatrče, obchodníci prodávající použité zboží v po domácku vyrobených dřevěných přístřešcích. Vídal jsem takové záběry v knihách a v televizi, ale myslel jsem si, že bývá prezentována jen část pravdy. Tady je to ale takové všude. Moře plechových domků, hustá doprava a všudypřítomné hemžení lidí. Mnozí z nich vypadají šťastně, ačkoliv žijí v takových podmínkách. Ještě něco mě zasáhlo: město je plné Ježíše! Jméno Ježíš vidíme na samolepkách nalepených na autech a motocyklech, každých pár stovek metrů je církevní budova, na jedné straně Biblická vysoká škola, na druhé Křesťanská univerzita. Jeli jsme podél haly, ve které se každý
Středa, 1. den kampaně: Jsme ubytováni v nejlepším hotelu města Ogbomosho. Naše pokoje jsou ale velmi malé. Není v nich skříň, nefunguje klimatizace, stropní větrák je rozviklaný a funguje jen při přepnutí na nejvyšší rychlost. Záchod nemá prkénko ani poklop, na pokoji je vedro a dusno. Potím se a lije ze mě jako z konve. Pro Němce, který rád spí při otevřeném okně, to není jednoduché. Na snídani jsme odjeli do přístřešku CfaN, kde jeho hlavní kuchař vaří pro tým CfaN a pro zhruba 35 zahraničních hostů. Ačkoliv zde lidé žijí ve srovnání s Evropou v katastrofálních podmínkách, duchovní atmosféra je zde znatelně lepší než v mnoha německých městech. Doma vypadají věci lépe na povrchu, ale srdce lidí se mnohdy podobají skládkám odpadu. Africký model života mi připadá lepší. 17:30: Odjíždíme na místo evangelizačního tažení. Je úžasné vidět početné zástupy lidí, které mají namířeno stejným směrem. Předjíždí nás celá rodina na motorce –
před otcem sedí dcera a za ním matka s miminkem. Motorka patří do šrotu, nikdo z nich nemá na hlavě helmu a o „bezpečí“ miminka nemá smysl ani mluvit. Avšak jen zřídka kdy jsem v Německu spatřil někoho takhle zářit štěstím a radostí. Předjeli jsme církevní autobusy celé polepené „plakáty Bonnkeho“ a přiblížili se ke shromážděnému zástupu lidí, tlačících se na místo akce. Viděli jsme i auta, která vezla lidi na střechách. Jak jsme se přibližovali zezadu k pódiu, zástup ustoupil a utvořil špalír, kterým jsme projeli. Tak se zřejmě cítí běžec maratónu, který má před sebou pár posledních metrů do vítězného cíle a přitom slyší zástupy lidí, které ho povzbuzují. Zde zástupy radostně oslavovaly Ježíše.
Uzdravuje Bůh i dnes? Čtvrtek, 2. den kampaně: V 6:30 ráno začínáme modlitebním setkáním. Modlíme se s Reinhardem Bonnkem v naší malé skupině. Když pomyslím na to, že nám teď káže se stejným zápalem, s jakým kázal den předtím zástupu 150 000 lidí, je to skutečně ohromující. Stále mám problém se všemi těmi uzdraveními. Děje se jich tady tolik, že je to pro mou malou německou víru příliš. Napadne mě, jestli ta svědectví o uzdravení tým CfaN nefalšuje. Ihned ale tuto myšlenku zavrhuji. Lidé z CfaN jsou velmi poctiví a upřímní a tohle by bylo to poslední, co bych od nich očekával. Možná to jen hráli ti lidé, aby se mohli předvést na pódiu. I tuhle myšlenku ale pouštím. Emoce uzdravených lidí byly natolik silné, že to skutečně není možné. Pořád nemůžu plně pobrat, že je to skutečné. Že Ježíš uzdravoval kdysi dávno a na nějakém vzdáleném místě? To bych ještě pochopil. Že se to děje v Číně nebo v Indii, s tím nemám problém. Ale tady – přímo před mýma očima? Začínám se srovnávat s tím, že uzdravení je reálnou součástí Boží práce … 17:00: Opět vyrážíme na místo Velkého evangelizačního tažení. Afričané dnes večer zpívali tak hlasitě a s takovou radostí, že jsem svým duchovním zrakem spatřil otevřené nebe. Reinhard kázal o Ježíši a cizoložnici s ohromující autoritou. Znovu se obrátily tisíce lidí.
Vyjdi a začni něco dělat! Pátek, 3. den kampaně: Během 30 minutového ranního setkání jsme seděli venku pod plachtovou střechou a hlasitě se modlili během východu slunce. Reinhard krátce
Pak začal kázat Daniel Kolenda. Je to úžasný muž a jeho poselství bylo plné moci. Ten večer se obrátily tisíce lidí. Lidé, kteří měli kampaň na starost, nám řekli, že v příštích několika dnech probíhající kampaně se objeví mnohem víc lidí. Přestože jsem slyšel
Lidé se zde obrací nejen proto, že je evangelium kázáno tak ostře a jednoznačně a nejen proto, že Daniel Kolenda káže s přesvědčivou autoritou, ale také proto, že se mnozí místní křesťané modlí.
Daniel jmenoval každou modlu jménem a přikázal jí, aby se klidila z cesty. Pokaždé jsme to doprovodili burácivým „Amen“ našeho lidského řetězce. Plynule se přešlo k modlitbě za nemocné. Znovu a znovu povstávaly uprostřed zástupu skupinky lidí, které začaly tančit a oslavovat Boha. Krátce potom vždy ze skupiny vyšli dva nebo tři lidé. Nad hlavou drželi po domácku vyrobené berle a kráčeli dopředu vydat svědectví. Propuká zmatek, neskutečná vřava a úžasná radost. Lidé jsou nadšení a oslavují změnu, která v jejich životech nastala. Raduji se spolu s nimi.
Oheň sestupuje Dnešní den je dnem, ve kterém má sestoupit oheň. Den „D“ pro peklo. Na Konferenci ohně káže Peter van den Berg. Pak to má propuknout … Pastoři církví mají jít dopředu. Jsou jich stovky. Daniel se za ně má modlit se vzkládáním rukou a pastoři pak mají procházet řadami a pokládat ruce na všechny ostatní přítomné. Jsem zvědavý, co se bude dít. Daniel se modlí. Deset tisíc lidí zařve „Haleluja!“ Je to ohlušující. Měl jsem zavřené oči, ale viděl jsem něco jako mocný oheň sestupovat z nebe a rozdělovat se na menší plameny, které se usadily nad lidmi. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem jen několik mraků, které právě zakrývaly slunce. Opět jsem zavřel oči a spatřil hořící pole a vítr, který hnal oheň dopředu. Pak jsem uviděl město zasažené ohromným zemětřesením. Daniel sestoupil z pódia a položil ruce na pastory. Propukl „svatý chaos“. Lidé se k němu seběhli ze všech stran. Každý chtěl, aby na něho položil ruce přímo Daniel – a hned teď! Lidé po modlitbách padali, někteří se třásli, ale většina z nich zůstala stát s rukama pozvednutýma k nebi a chválili Boha.
promluvil o tom, že máme vyjít a začít něco dělat. Všiml jsem si toho, že je to pro něj žhavé téma. Měli bychom vykročit. A to bez ohledu na to, jak moc „svatí“ nebo „vhodní“ se cítíme být! Bylo to pro mě velice motivující. jejich slova, nedokázal jsem tomu uvěřit. Po kázání následovaly modlitby za uzdravení a zástupy lidí přicházely dopředu svědčit o svém uzdravení. Chromí začali chodit, slepí vidět, němí mluvit. Bylo toho na mě moc. Nedokázal jsem vůbec pobrat ty davy lidí a byl jsem rád, že budu mít ještě pár dní na to, abych to všechno vstřebal.
Na shromáždění jsou spáleny dva velké barely plné amuletů a dalších předmětů patřících do světa pověr a černé magie. Lidé tyto věci přinesli ze svých domovů a teď radostně tančí kolem hořících sudů. Daniel vyhlásil, že zlé síly již nemají žádnou moc nad shromážděnými lidmi ani nad jejich rodinami. Zástup utvořil řetězec. Z každé strany mě drží jedna černá ruka.
17:00: Setkali jsme se s Winnie Wentlandem. Pracuje v Africe pro CfaN již 31 let a má mnoho zkušeností. 16 let žil se svou rodinou v Lagosu. Začíná vyprávět o diktátorech, o pronásledování křesťanů a o oprávněném strachu, který před časem křesťané měli z toho, že se z Nigérie stane islamistický stát. Během této doby se křesťané naučili modlit a volat k Bohu. Bylo to koncem 80. a začátkem 90. let minulého století. Potom propuklo probuzení. Vypráví nám o místních církvích, které mají i dva miliony členů. Mluví o laických evangelistech, kteří kážou ve veřejných autobusech a vedou cestující k obrácení dříve než vystoupí.
Pod otevřeným nebem Neděle, 5. den kampaně: neskutečné davy lidí proudí na místo kampaně. Shromáždilo se 400 000 lidí – více než dvojnásobek ve srovnání s prvním večerem. Nad pódiem se vznášely tmavé mraky, ale v průběhu chval jimi pronikly sluneční paprsky a vytvořily úžasnou scenérii. Nad zjevně chudým městem se otevřelo nebe. Kázal Daniel. Čas od času se otočil a mrknul na nás, kteří jsme seděli v zadní řadě. Najednou mě to zasáhlo u srdce a uvědomil jsem si, jak jednoduché a vzrušující je důvěřovat Ježíši. Když jsme odcházeli, ještě jednou jsem se rozhlédl kolem sebe. Plocha byla poseta lidmi. Oranžová světla osvěcovala lidi, kteří stále ještě stáli na stromech a na zdech u okrajů plochy. Nikdy v životě na tuto scénu nezapomenu. Bude se mi po těchto úžasných lidech stýskat do chvíle, než se znovu setkáme v nebi.
Loučíme se Pondělí, 5:30: Odjíždíme z hotelu. Tato země se mi teď jeví jinak než během našeho příjezdu. Tehdy jsem si všímal odpadků a mizerných životních podmínek a cítil jsem beznaděj. I teď vidím odpadky, mnohem více si ale všímám té řady šťastných tváří. Vidím další a další uklizené domky, kolem nichž se už žádné odpadky neválí. Vidím malé obchůdky, jejichž majitelé se snaží vydělat si aspoň pár korun prodejem toho mála, co v nich nabízejí. V uplynulých několika dnech jsem byl svědkem toho, jak se tímto městem šíří Boží království. Lidé začali být vnitřně i navenek zdraví. Moc Ježíše Krista změnila lidi a proměnila dokonce celé město. Plnou verzi Stefanova cestovního deníku v anglickém jazyce si můžete přečíst na www.bonnke.net/cfan/en/stephan
17:15: Jsme na cestě na Velké evangelizační tažení. Po výzvě ke spasení a krátkém výkladu se Reinhard modlil za všechny přítomné věřící, aby byli pokřtěni Duchem Svatým. Průběh byl stejný jako dopoledne. Lidé křičeli „Haleluja!“ tak silně, že mocné 13 metrové věže s ozvučením byly bez šance, že předají jakýkoliv zvuk. Přidal jsem se a také jsem křičel „Haleluja!“, ale neslyšel jsem sám sebe. Se zavřenýma očima jsem nad městem spatřil Ježíše s korunou na hlavě sedícího na obrovském trůnu. Daniel se znovu modlil za nemocné. Později jsme se v autobusu dozvěděli, že jedné ženě, která spolu s námi přicestovala z Německa, se uzdravily oči. Měla brýle se čtyřmi dioptriemi a začala úplně ostře vidět bez nich. Chvilku to trvalo, než nám došlo, co se stalo. Její manžel pak prohlásil, že právě zjistil, že Bůh dokonce umí uzdravovat bílé lidi v černé Africe.
’s travel diaThe full vers ion of Stephan viewed at be can e uag lang lish Eng in ry han step en/ fan/ et/c ww w.bonnke.n
he re and er of people l proclaim w days. e large nu mb Althouer the ne xt fer me ; I cannot get over th e burning oil dr um s. Daniea thunde ro ov in up e rn liv re tu d fo e with mp ar ed ound th much fo tr es be le woul gh pe op le e last fe w me told us that more peop coul d speak. It was too om ho me and now danced ar . We ba ck ed it up ea ch tim itio ns he re co sp he re is betthings thre e peop e br im with mb ge s lik e over th I think the er rible co nd rope , the spiritual atmo s and cities. Ba ck ho me , re pa ck ing rwar ds, two or h the d pack ed to th runner fe el d that nig ht. Those in char people coul d se e, the du ha d brough t the things fr rubbish tips. wn Eu ny people we me and se nt itpr aise God. Shortl y af te endous joy. The people we na by l le te with things in od nu mber of Ge rman topeople’s he arts ar e lik e was amazing to se e how ma t in fron t of he r father wit ty for the baby was an d with “Bonnk e poster s” an s this is what a marathon ind ido op er y bl , nv pe er d em he ll . d ev e an d tr . The re co d walk ll . D-day foraske d al turm oil an s and the sa fe church buses pl astere to dr ive throug h. Pe rhapul me ssage. Thousand s we he al ing . Cr ipple s could bl ack ma gic we re burnedhold of mine. Danie l namethe crowd starte d to danc er than in a go r on the surface, bu t f for the campaign site. It ed us – the daug hter sa stimonie s. Reen fir e was supp osed to fa in ar ing he lm et tte eir ss ok or s we re st pa look a lo t be is bette r.5.30 pm: We set of mil y on a mo torcycle pa pheap, they we re no t welik e they we re . We overto a passage for the convoy ched. Gr eat man, powe rf forwar d to te stify to th worl ds of supe rstition anand two bl ack hand s tookagain a group of people t forwar d to give their te ch wh y ur da ch e en ea fa ra in ed y was th own. The e ed er el ng to pr ay f