Aura

Jarní znovuzrození

Jaro je obdobím, které nelze přehlédnout. Příroda se začíná konečně probouzet ze zimního spánku, přicházejí nové naděje a do člověka se přelévá zvláštní nová míza. Žádné jiné období v roce nemá v sobě tak silný potenciál jako jaro.

Text: Wahlgrenis

Máte chvilku čas? Pojďme společně na malou procházku za město. Někteří odjedou na konečnou stanici tramvají, jiní se vydají jen pár kroků od svého domu do míst, kde končí civilizace. Najednou vidíme území, kde je tráva zelená, kde kolem z květu na květ létají včelky, motýli, stromy pučí.

Ti odvážnější si mohou sundat boty a bosou nohou se dotknou jemné trávy. Tento pocit nelze popsat, tohle je potřeba zažít. Tráva se nejprve dotkne chodidla, ucítíme jemné zašimrání a postavíme se na celou svou váhu. V tu chvíli se naše noha zaboří do jemného zeleného koberce. Tráva je svá, tu nikdo nemusí nic učit. Přesně ví, jakým směrem se má vydat ven ze země i jakou má mít barvu. Nemusí si nechat od žádných vizážistů radit, který odstín je pro letošní jaro „in“. Má svou zelenou, barvu, která nezklame, která se neokouká. Je taková už tisíce a tisíce let. A přesně tato přirozená trávě sluší. Často se zbytečně snažíme napodobovat to, co je kolem nás, místo toho, abychom byli sami sebou. Kdybychom se jednoho krásného jarního dne pro

budili a nemuseli dělat nic, co se nám nelíbí, pak by svět určitě vypadal úplně jinak. Nejspíš by člověk ani nešel do práce, tam se chodí obvykle „jen“ vydělávat peníze, člověk se těší, už aby mohl jít domů. Kdybychom nemuseli do práce odejít, co bychom dělali? Mnoho lidí je permanentně unavených, možná by dali přednost spánku, zazní bezprostřední reakce. Ale i to člověka omrzí, věčně se spát nedá.

ŽIVÁ VODA

S jarem bychom měli dovolit vstoupit nové míze do našich životů. Nebudeme nečinnost omlouvat jarní únavou, o níž toho bylo již napsáno dost. Zkusme to tentokrát vzít za úplně jiný konec. Tajemství je skryto v radostném pocitu, kterým vibrují buňky v těle. Jakákoli energie, cokoli, co člověk dělá a baví ho to, působí jako živá voda. Buňky v těle se v takové chvíli roztančí tancem štěstí, není tady nic, co by mohlo vadit. Tyto okamžiky jsou pro člověka jako zázrak, působí na něj komplexně. Tento proces lze přirovnat k samovolnému léčení i tam, kde si lékaři nevědí rady.

Představte si sami sebe o několik let zpátky, například v období prázdnin, kdy všechno bylo dovoleno, užívali jste si každou chvíli s kamarády v přírodě nebo u babičky na venkově. Čas neexistoval, dny začínaly s rozedněním a končily dlouho po setmění. Měli jste pořád spoustu energie, objevovali jste neznámá místa, vyráběli jste tajné bunkry nebo domečky pro panenky. Stačilo k tomu jen několik opuštěných dřev. Každý den byl naplněn nekonečným dobrodružstvím, žádná nuda, na to nějak nebyl čas, pořád se něco dělalo.

RADOST ZE ŽIVOTA

Tohle přesně je třeba do vašich dnů vrátit. To nekonečné nadšení, touhu po novém, radost. Že jste už dospělí a máte v životě nastolen jistý řád, to vás neomlouvá. Potřebujete se opět přiblížit k dětské bezprostřednosti, k těm pocitům, které vás dokážou nastartovat. Hlavně pozor na nejrůznější doporučení zvnějšku. Nikdo, kdo se stylizuje do toho, kdo ví, nemůže rozumět tomu, co se odehrává ve vaší duši.

Nikdo neví, jaké cviky vám zaručeně pomohou zhubnout, nikdo neví, jaká dietní omezení jsou pro vás nejlepší. Všechno, co se vás dotýká, by s vámi mělo ladit. Aneb nedělejte nic, co se vám nelíbí, neopakujte věty, kterým nerozumíte, nestýkejte se s lidmi, s nimiž vám není hezky. Nedovolte na sobě žádné násilí. Nepotřebujete se nikomu za nic omlouvat. Stačí jediná věta: „Mám jiný plán.“

Jen si zkuste sečíst všechny ztracené minuty strávené s lidmi, s nimiž jste neměli nic společného (nebo s kterými jste nechtěli mít nic společného), třeba jen za poslední týden. Máte si sami sobě vládnout, dělat to, co chcete, nenutit se do ničeho, co vás nebaví, co vám nedělá dobře, třeba jen kvůli tomu, že se to tak má. Neohlížejte se kolem sebe, jestli se na vás ostatní usmívají, jestli to, co děláte, se jim líbí. Nečekejte na pochvalu. Dovolte si být sami sebou.

Můžete se vrátit k aktivitám, jež vás bavily dřív. Začněte chodit na keramiku, upleťte si jarní kabátek nebo si ušijte netradiční kabelku, kterou nikdo nemá. Každá věc, již si vyrobíte, v sobě obsahuje vaše energie. Navíc jedná-li se o součást oblečení nebo doplněk, který jste si sami vyrobili, stali jste se nepřehlédnutelným originálem. Pohybujete se jinak než dřív, jste sami pro sebe najednou výjimeční. Tohle je onen klíč, jímž se rozvibrují buňky v těle, což vám úplně změní život.

Aura

Již v dávné minulosti bylo známo, že člověk má kolem sebe určitý světelný obal – auru.

Text: Helen Stanku

To dokazuje nejen mnoho skalních kreseb, ale i křesťanské obrazy zobrazující auru jako světelný kruh nebo záření kolem člověka. O auře najdeme zmínky i v různých svatých knihách.

Ve středověku byla aura rozlišována na: nimbus, svatozář, aureolu a gloriolu. Nimbus a svatozář obklopovaly hlavu, aureola celé tělo a gloriola byla kombinace tří posledních.

Zatímco na východě byla aura známá a prozkoumaná, z hlediska vědy se v naší kultuře o ni zajímalo jen pár jedinců. Byl to například astrolog Paracelsus (15.–16. století), který byl přesvědčen, že existuje životní síla tvořící kolem bytostí zářící obal. Považoval ji ovšem za magnetismus.

V 18. století tvrdil i švýcarský lékař Franz Mesmer, že síla podobná magnetismu sídlí v lidském těle. V běhu dějin bylo však jistě více lidí, kteří se o auru zajímali a poskytli cenné zkušenosti pro její zkoumání.

NIKOLA TESLA

Prvním, kdo auru vyfotografoval, byl Nikola Tesla v roce 1891. V roce 1908 Dr. Walter Kilner objevil způsob, jak auru vidět, a knize Lidská aura vyjádřil názor, že lidskou auru bude možné fotografovat. Jeho zařízení pro vidění aury spočívalo ve stínítku ze dvou skleněných desek vzdálených od sebe tři milimetry. Mezera mezi nimi byla vyplněna roztokem dycianinu.

Ke konci třicátých let 20. století ruský vědec Semjon Kirlian náhodou objevil způsob fotografování aury. Pozoroval slabé světelné výboje mezi kůží pacienta a elektrodou v době, kdy se lékaři snažili léčit pacienta elektrošoky. Přes dvacet let se snažil se svojí manželkou fotografování zdokonalit, nicméně až v šedesátých letech, letech určitého politického uvolnění, se mu dostalo podpory ze strany ministerstva zdravotnictví. Snad nejznámější jeho fotografií je fotografie ruky objevující se na začátku seriálu Akta X.

AURA V ČESKU

Od roku 1975 měřily různé univerzity po celém světě auru s velikou přesností. Česká republika nebyla výjimkou. Například detekování aury VKV monitorem v rozsahu MHz.

V roce 1980 obhájil Aleš Rumler před lékařskou komisí svoji studii nazvanou „Výzkum poruch aury lidského těla k včasné diagnostice“. Po prokázání, že lze podle aury diagnostikovat, o ni projevilo zájem několik lékařů. Jakmile však zjistili, že k tomu potřebují mít schopnosti, přestali se o ni zajímat.

V devadesátých letech vyvinula společnost Aura Imaging fotokameru, která je schopna vyfotografovat toto elektromagnetické pole, auru, kolem člověka. Tato kamera byla testována na 15 000 lidech a její pravdivost prokázána před lékařským konziliem. Z důvodu přesnosti a kvality znázorňuje fotografie auru člověka od pasu nahoru. Současný vývoj se ubírá směrem vyfotografovat auru kolem celého těla, problémem je však přesnost a kvalita zobrazení potřebná pro správný výklad aury. Samozřejmě existuje ještě jiná cesta, známá od nepaměti – naučit se auru vidět sám. Už v příštím čísle vám prozradíme, jak na to.

BYTOSTI Z JINÝCH SVĚTŮ

Trochu jinak je to s bytostmi z jiných světů, které, pokud nás navštíví, vnímáme jako mlhu či dým. Vyšší energie jsou proměnlivé a mohou na sebe brát nejrůznější tvary – někdy lidského těla, jindy anděla, ale také třeba zvířete. Nejčastěji však připomínají světelné koule nebo se vlní a probleskávají jako jemný deštík.

O jejich povaze toho nejvíce prozradí jejich barva: Nízké energie jsou temné, šeré či černé. Přebírají tvary lidských postav. Nejčastěji přicházejí ze zvědavosti nebo pro pomoc. Mají tak nízké vibrace, že se v jejich přítomnosti necítíme dobře, a přesně proto se jich hodně lidí bojí.

Pokud to jsou zvířata, je to naopak: Černá kočka nebo pes jsou ochránci, kteří někdy doprovázejí vysoké energie.

S vyššími energiemi je to zase jinak, protože přicházejí z vyšších světů, vyzařují čistou lásku a jsou tu proto, aby nám pomohly.

Nepřicházejí však ke všem – předpokladem je otevřenost.

A nepřicházejí nepozvány, navíc se na ně těžko vyladí vzteklý a nenávistný jedinec. Jejich barvy jsou pastelové, intenzivní, se škálou, jež na zemi vidíme málokde, pokud vůbec. Každá barva barevného spektra poukazuje na různé vlastnosti a kvality.