Štika a zelenáč

Štika je tvor, který fascinuje rybáře od jaktěživa. Je to právě štika, která dokáže v každém rozproudit krev vždy, když je na rybářově háčku. Je to právě ta štika, která je jako ryba nevypočitatelná a někdy její lov bývá více než jen adrenalinové klání, ale je v něm něco magického.

Asi každý zatoužil tohoto dravce ulovit a někomu se jeho snahy poštěstily a někomu ne a někoho štika zaujala natolik, že se na ni specializoval. Jak jsem se k ní dostal já? Těžko říct, vlastně ani v tom nebyl úmysl, ale jednoho dne jsme spolu poměřili síly a štiku jsem si oblíbil natolik, že se ji pokouším od té doby pronásledovat.

Možná se zeptáte, proč „zelenáč“? Je to prosté. Ačkoliv ryby lovím již osmnáctým rokem, tak dravci mě nechávali chladným a víceméně jsem se honil za co největším kaprem a zabýval se tím co se okolo točí, ale před dvěma roky jsem popadl poprvé do svých pařátů přívlačový prut, který se my stal prokletím jménem štika. A protože, leč bohužel na trhu (alespoň v době psaní tohoto příspěvku) jsem neobjevil takový titul, který by vyhověl začátečníkovy jakým jsem byl tehdy já.

Nechci a ani nebudu tvrdit, že to co zde píši je nutné považovat za bernou minci. Spíše bych se zaměřil na věci, které jsou pro začátečníka důležité a na které by jsi měl dávat pozor. Možná první a nejspíš

nejvýmluvnější radou je nutnost se seznámit s protivníkem a náčiním dříve než vyrazíte prvně k vodě. Proto pokud se chcete opravdu naplno věnovat lovu štik, tak čtěte vše co se o ní napíše. Pokud si chcete jen lov vyzkoušet, tak pevně věřím, že postačí tento seriál jako základní briefing. Štika a biologie Štika je jediným zástupcem štikovitých ryb u nás.

Literatura uvádí maximální možný vzrůst 200 cm.

Zatím co v našich vodách největší ulovená ryba na udici měla míry 137 cm, hmotnost 27,20 Kg a ulovena

byla roku 1988 na Vranově.

Pro nás je také podstatné, že hájení štiky obecné na našich vodách je od 1 ledna do 15 června.

Tělo štiky je válcovité a svým tvarem připomíná torpédo. Přední část masité hlavy je zploštělá. Čelist je rovněž masivní se spodní čelistí plnou ostrých zubů.

Samotná horní čelist zuby nemá, ale na mezi čelistech jsou velmi drobné, dozadu směřující štětinové zuby. Šupiny jsou velmi malé a pevně zarostlé v kůži. Ve hřbetní ploutvi je 6-10 tvrdých a 12-16 paprsků. V řitní ploutvi je 4-8 tvrdých a 10-13 měkkých paprsků.

Zbarvení tohoto dravce není pouze odvislé od prostředí

ve kterém žije, ale i na jeho momentální náladě. Světle vybarvené ryby pocházejí z kalných vod, zatímco tmavěji zbarvené štiky jsou odchovány v čistých vodách.

Obecně lze říci, hřbet bývá tmavě zbarven a břišní partie jsou světlejší. Štika je schopná rychle svůj jícen roztáhnout a tak může pozřít i poměrně velké ryby.

Pokud chytí větší rybu, tak než ji polkne, tak si ji v tlamě porovná aby šla snadno pozřít. Štika patří mezi velmi přizpůsobivé ryby může žít v jakémkoliv vodním biotopu.

Od studených pstruhových potoků až po delty řek.

Ráda vyhledává různé překážky nebo alespoň zarostlé úseky, kde se dokonale maskuje a číhá na svoji kořist.

Prut U této součásti výbavy vláčkaře jsem si svého času myslel všelicos. Ovšem časem jsem poznal, že výběr této součásti jsem nezjistil nic magického. Informace jak si takový prut vybrat je mnohdy rada nad zlato a spousta lidí si myslí něco jiného. Ti co již na tuto otázku dopoví, tak vždy nezapomenou dodat, že taková

či maková gramáž se hodí pro takovou a takovou vodu.

Ano je to pravda. V lepším případě, když vás to chytne pořídíte si více prutů na přívlač. Stejně tak jsem to udělal i já. Pokud se budeme bavit o prutu takřka univerzálním a zaměřeným pro lov štik tak si bez problému vystačíte s prutem o délce 240 – 270 cm a gramáži 10-30g. Sám jsem měl první vláčecí prut o délce 240 cm a gramáži 10-30g. Až po nějakém čase jsem si pořídil pruty o gramáži 2-8g a do 100g. Na oba je možné lovit štiky, ale pokud se opravdu bavíme o prutu pro začátečníky, tak dnes bych asi jako opravdový univerzální prut při lov štik volil prut o délce 270 cm a 10-30g.

Pro běžnou velikost štik je vybavení silné dostatečně.

Možná by se v mnoha ohledech dalo i z jemnit a nachytat tak více ryb jako jsou candát či okoun. Ale protože nikdy nevíme jaká ryba atakuje naši nástrahu, tak je třeba být v tomto ohledu obezřetný. Přestože to nemám ve zvyku jmenovat konkrétní výrobce a značky, tak udělám výjimku jen proto, že se jedná o seriál pro začátečníky. Nebude chybou si vybrat proutek od fy Shimano od série Hyperloop směrem výše. Je dobře si každý kousek osahat a rozhodnout se dle svých možností.

Naviják Prut je v disciplíně jakou je přívlač je kosmetický doplněk. Samozřejmě je to trochu nadnesené, ale tím jsem chtěl pouze říci, že naviják – pardon kvalitní naviják je pravou silou dnešní přívlače.

Jaký naviják vlastně vybrat je mnohem těžší říci než tvrdit, že ten či ten prut je lepší. Právě u navijáků je to trochu složitější. Zde hrají svoji roli parametry, které nás mohou nechat při jiných způsobech rybolovu chladné. Jedním z nich je převodový poměr. Ano dalo by se říci, že čím rychlejší naviják je tím lepší. Ovšem ne vždy. A abych vyslovil jednoznačně adekvátní rozhodnutí, které jsem sice nevydedukoval sám, ale po konzultacích s odborníky, tak taková poměr by měl být nad 5 otáček cívky na jedno otočení kličky navijáku.

Podle mě a to vysvětlím později, tak by se nemělo nic přehánět a ačkoliv jsou k dispozici navijáky s poměrem 7:1, které mohou být výhodné při lovu na plandavku, tak sám za sebe bych takový naviják nevolil.

Hmotnost navijáku je další vlastnost, která sice neovlivní vlastní rybolov jako takový, ale spíše naši výdrž a proto je třeba vyhledávat navijáky s rozumnou hmotností a to průměrně okolo 250g. Zde je třeba se vrátit zpět k prutům a říci, že prut a naviják by měla být vyvážená sestava. Proto při nákupu se snažte obé sladit tak aby těžiště se nacházelo někde nad částí konce navijáku. Prut by s v těchto místech, tedy tam kde jej

držíme měl být ve vodorovné poloze. Zase pro začátek není třeba dělat spoustu povyku kvůli pár gramům +/-.

Sám držím prut s tím, že nožičku navijáku mám mezi malíčkem a prsteníčkem a tak je možné nějaký ten gram stabilizovat.

Velikost navijáku je otázka sama za sebe. Možná by bylo nejlepší hned v úvodu říci, že každá firma má jiné označení velikosti. Ač to profesionálům může být zřejmé, tak toto je seriál pro začátečníky a tak se rád o tom na tomto místě rozepíši. Standardně velikosti navijáků se uvádějí v číslech 10 – 100. Ale ke všemu některé firmy přidávají informaci o dané sérii čili číslo může vypadat jako 520 což lidově znamená série 5 a velikost cívky 20. Ovšem ti to nemusí být vždy pravda.

I dnes existují výrobci, kteří se snaží rybáře lákat na počet ložisek v těle navijáku a proto to samé číslo může znamenat 5 ložisek a velikost 20.

Co znamená velikost cívky. Dříve bylo zvykem, že naviják o čísle 20 pobral 100m vlasce o průměru 0,20 mm. Dnes je to jiné a s ničím nepodložený údaj. Jakou velikost tedy vybrat? Jako optimální bych vybral mezi 20-30. Sám mám velikost 25 a jsem sní plně spokojen.

Cívka takového navijáku měla být kovová. Může být odlehčená nějakou tou perforací. V ideálním případě by bylo dobré mít cívku vyrobenou z titanu. Ovšem díky ceně tohoto materiálu bývá titanová pouze odhozová hrana. Což považuji spíše jen za reklamní tahák než jako skutečné vylepšení navijáku.

Vlasec vs. pletená šňůra Je otázkou jestli je lepší lovit na pletenou šňůru nebo na klasický monofilní vlasec. Oboje má svůj smysl a může za správné konstelaci nachytat na oboje trofejní ryby.

Proto se na oba materiály podívejme podrobněji.

Monofilní vlasec V podstatě klasický to materiál pro lov ryb na jakýkoliv způsob. My se pro přívlač zaměříme hlavně na průměry okolo 0,18 mm, které jsou pro lov běžných štik dostatečné. Kdo by chtěl použít silnější vlasec, tak jako horní maximum bych viděl někde na 0,22 mm. Se silnějším vlascem by se vám již špatně nahazovalo a hody by se razantně zkrátily.

Průtažnost. Někdo tuto vlastnost bere jako nevýhodu.

Já naopak ji vždy vidím jako výhodu. Ryba zaseknuta na krátkém vlasci popřípadě šňůře je opravdu rozdivočelá a pokud by začátečník použil pletenou šňůru s takřka nulovou průtažností, tak by docela zajisté o rybu přišel. Sám mám z těchto důvodů oblíbený vlasec. Je pravda, že ztrácím tímto dokonalý kontakt s nástrahou, ale kdo má alespoň trochu citu v rukou a již nějaké ty zkušenosti, tak zajisté rozpozná co se s jeho nástrahou děje.

Pletená šňůra Ano pletenka je jediná možnost jak docílit maximální kontakt s nástrahou. Výhodou je také, že při nízkém průměru je pletená šňůrka pevnější než běžný monofilní vlasec. Ovšem jako nevýhodu bych viděl v tom, že převážná většina pletenek nasává vodu, takže není ji možné použít, pokud teplota klesne pod 0.

Pokud nasákne pletenka vodou tak i výrazně mění svůj průměr. A při nízkých teplotách zamrzá a není možné ji použít k rybolovu.

Návazce proti překousnutí Při tomto tématu se vždy vyhraňují názory. Někdo je zásadně pro lanko a někdo proti. Já se spíše řadím k řadám proti lanku. Důvod? Ryba by měla dostat šanci. Při použití lanka o tuto šanci přichází. Pokud

chytáme na nástrahy bez protihrou, tak jde o rovný souboj, který nenechává rybáře chladným. Možná by bylo také dobré říci, že alespoň já za sebe pokud jsem chytal s lankem, tak moje úlovky na rovinu nic moc, ale když jsem lanko vynechal, tak najednou jako by bylo ve vodě více dravců, kteří chtějí atakovat moji nástrahu.

A i své největší ryby jsem ulovil bez lanka. Mimo to pokud je dravec rozhodnutý ulovit rybu, tak je možné jeho trpělivost pokusit i vícekrát. Ale o tom až někde jinde.

Jaké návazce vlastně známe … .

Ocelové lanko Tomuto druhu lanka proti překousnutí říkávám struna od kytary. Bohužel tak jsem si prošel tímto druhem zkušenosti a upřímně řečeno nedoporučuji. Sice takové lanko bezpečně ochrání vaši nástrahu před ztrátou, ale mnohanásobně sníží pravděpodobnost záběru jakékoliv ryby a to štiky zvlášť.

Wolframové lanko Toto lanko je tenké a na přívlač velmi vhodné. Sice neposkytuje 100% jistotu, že štika lanko nepřekousne, ale i tak je to lepší než lanko ocelové. Pokud již nějaké lanko se rozhodnu použít, tak sáhnu po wolframovém s nosností 12kg.

Pletené lanko Dnes je možné zakoupit lanko spletené z materiálů jako je kevlar či obdoba kevlaru. Ochrana proti překousnutí není 100%, ale zpravidla jde vázat jako monofil či pletenka a tak není třeba mít připravené zamačkávací kovové trubičky a kleště.

Další drobnosti Protože upřednostňuji přívlač na lehko, tak mezi drobnosti patří hlavně obratlíky případně karabinky, které vám ulehčí výměnu nástrahy.

Dále by měl mít rybář polarizační brýle, peán a popř. I vylovovací kleště pokud loví bez podběráku.

Podběrák

Ačkoliv podběrák již není dnes předepsanou pomůckou pro vylovování ryb, tak je neocenitelným pomocníkem zvláště v těch případech, kdy je díky vysokému břehu problematické vylovit rybu holou rukou.

Vždy je sice možné použít gaf, ale přeci jen je dnes tento vylovovací nástroj již trochu pasé a málo kdo chce dělat díry do živé ryby.

Vylovovací kleště Další možností jak rybu vylovit jsou vylovovací kleště, které vypadají, že rybu poškozují ještě méně než samotný podběrák.

Podle uživatelů této pomůcky je práce s rybou velice dobrá a ryby tím netrpí. Ostatně princip kleští připomíná známý sumcový hmat, který u štiky z pochopitelných důvodů není možný. Kleště se nasadí rybě za dolní čelist a poté se jen vyzvedne ryba z vody.

Nástrahy

Jak jsem se již dříve zmínil, tak tento seriál je rychlokurz pro začátečníky a proto je třeba vybrat si do začátku nástrahu, která splňuje požadavek aby byla vhodná pro začátečníka. No a v tom je potíž. Jeden by dal ruku do ohně za wobblera jiný za třpytku. Kde je pravda? To asi nikdo netuší. Ovšem každá nástraha má své a kdo se naučí lovit byť jen s jednou, tak má vyhráno. Já svého času začal s gumami jako jsou twistry, banja nebo kopyta.

Výhody těchto nástrah jsou tak markantní, že alespoň u mě zvítězil na plné čáře. ) 1) guma pracuje minimálně z 50% za vás 2) guma je levná a lze s ní prolovit i taková stanoviště, kam by se pustil jen skutečný znalec 3) gumu je možné upravovat dle našich potřeb (různě měnit části gum, děrovat, stříhat)

Jakou barvu vybrat Za celou dobu co se přívlači intenzivně věnuji jsem měl možnost poznat, že ryby se při lovu potravy (u nedravých druhů sběru) orientují na dva základní odstíny a to světlí a tmavý. V případě přívlače to platí také. Útočící štika nemá mnoho času na to aby si nástrahu prohlédla a v kalných vodách samotnou nástrahu vidí až těsně před útokem.

Při výběru barvy se řídím pravidlem ve dne světlé odstíny a v noci tmavé. Ovšem není vyloučeno, že to bude fungovat i na opak. Ještě uplyne dlouhá doba než štiku poznáme natolik abychom mohli bezpečně určit na co zrovna zaútočí.

Barva a tvar jigové hlavičky Na tuto otázku mohou odpovědět pouze přívlačový mágové, protože pro mě smrtelníka žádný rozdíl nevidím. Nevšiml jsem, že by ryby brali více na žlutou nebo oranžovou hlavičku. V tomto směru upřednostňuji klasické nebarvené hlavičky.

Hmotnost jigových hlaviček Hmotnost jako taková není alfou a omegou úspěchu s vláčením štik pomocí gum. Ačkoliv není problém prolovovat příbřežní partie malého revíru gumou, která je navlečena na jigové hlavičce s gramáží pouhých 3gramů, tak větší vody si žádají gramáž vyšší. Pokud

potřebujete velmi hmotné jigové hlavičky a takové nemůžete sehnat, tak cestou jak si takovou gramáž obstarat je průběžné olůvko s takovou gramáží, která je zapotřebí. S vyšší hmotností jigové hlavičky nastává problém pouze v případě, že vláčíme na vodě, kde je silná vrstva bláta a guma nám propadne i několik centimetrů pod úroveň dna. Tento problém se již řeší poněkud hůře, ale i tak není neřešitelný. Řešením je změna způsobu vláčení. Gumu již před dopadem na vodní hladinu je dobré přibrzdit a tím tak zpomalit náraz o dno. Vláčet takovou gumu je třeba dynamicky bez přímého dopadu na dno. Případně jen několikrát „štrejchnout“ o dno a tím tak upozornit dravce na kořist.

Navoněná nebo ne

Aromatizované nástrahy jsou řadu let běžné mezi lovci nedravých ryb, ale během posledních několika let se na pultech našich obchodů objevují i aromatizované vláčecí nástrahy, které mohou být úspěšně použity při lovu štik, ale i jiných dravců. Aroma, které tyto nástrahy vydávají může zaujmout v kalných vodách štiky lépe než barva nástrahy.

Při výběru aromatizované nástrahy může rybář zakoupit již hotovou aromatizovanou gumu nebo si ji může

připravit doma sám. Rozdíl co se týká ceny je v tomto případě minimální, ale dovoluje rybáři experimentovat s různými aromaty a barvami nástrah.

Jak navléknou gumovou nástrahu na jigovou hlavičku Když jsem začínal s přívlačí, tak jako přívlačí dosud nepolíbený jsem neměl úplnou představu jak takovou nástrahu navléknou na jigovou hlavičku tak aby pracovala tak jak má.

Princip je v podstatě velmi jednoduchý a prostý.

Napichujeme háček do středu tělíčka a protahujeme co to jde. Zakončíme celé navléknutí tím, že olověnou hlavičku z části nasuneme do nástrahy. Pro lepší představu vám určitě pomohou fotky.

Štika není jediný dravec, který je ochotný zabrat na gumovou nástrahu a tak můžeme jako vedlejší produkt našeho lovu může být candát, okoun či sumec, ale také nejsou vyloučené kuriozity jako je kapr či dokonce tolstolobik.

Štika není jediná ryba, která ráda atakuje gumu, ale stejně

tak si na ní rád „pochutná“ okoun nebo candát nebo dokonce i sumec

Kde lovit

Na otázku kde je lovit není jednoduchá. Vlastně ať jdeme lovit jakoukoliv dravou, ale i nedravou rybu, tak ty upřednostňují klid, který jim poskytnou překážky na dne, různé nerovnosti kde je možné najít potravu. O štice se říká že je teritoriální dravec a že za potravou necestuje. I to může být pravda, ale ne vždy. Ostatně je to obdobné jako s jakýmkoliv jiným živočichem. Takže pokud to podmínky dovolují a ve vodě jsou taková

místa jako padlé stromy, podvodní rostlinstvo, tak štika preferuje ty to skrýše a v jejich okolí i loví.

Pro rybáře proto je nejlepší najít popadané stromy, pařezy či podvodní louky a může si být skoro jistý, že na tomto místě sídlí nějaký dravec. Ovšem co když takové podmínky štika nemá pro svůj lov? Tak vše je jinak a mění se veškeré poučky o štikách. Představme si malý rybníček, kde pod vodou není nic jiného než

plocha, která je jako velká placka, tím je štika nucena se na potravou stále pohybovat a vyhledávat ryby.

Útoky štiky z volné nekryté vody bývají brutální a nekompromisní. Nejspíše je to tím, že štika jak ztratila svůj úkryt, tak musí vše nahradit na jiných smyslech či změnách svého vlastního chování. Je pravda, že na takových placatých vodách mohou být štiky velmi rozptýlené a jejich lokalizace velmi obtížná.

Přitom jak ze svých současných zkušeností mohu tvrdit, tak právě na těchto nehostinných vodách, kde ryby nemají své úkryty, tak se pohybují velmi blízko břehu.

Nejspíše je to dáno tím, že v těchto místech je silně rozšířena bílá ryba, která má v těchto příbřežních partiích dostatek potravy. Převážnou většinu štik na takové vodě jsem ulovil ve vzdálenosti 3-8 metru ode mě a ve vzdálenosti 2-3 metry od břehu. Je až s podivem, že takovým dravcům a ne vždy malým vůbec nevadí když se jim někdo promenáduje přímo nad hlavou.

Jak je lovit Pod pojmem jak je lovit můžete najít strategii lovu.

V podstatě existují dvě možnosti jal lovit štiku případně i jiného dravce a to 1) metoda 12 hodin : Tato metoda patří mezi jednu při kterých máte největší pravděpodobnost, že ulovíte rybu. V podstatě vychází z toho, že prolovíte vybraný usek a pokud se na daném místě nemáte

záběr, tak pokračujete na místo vzdálené na délku hodu. V počátku si rozdělíte prostor na dvanáct hodin ( čili asi 180 stupňů) a prolovujete a každý nahození je o jednu hodinu posunuté. Není od věci když se takové sektory protínají. Pro lepší pochopení je níže obrázek. Tato metoda je opravdu na dlouhé lokte, ale vše to vyvažuje úspěšnost lovených ryb.

Prolovování vody metodou dvanácti hodin 2) metoda vyhledání dravce : Pokud jsme schopni „číst“ vodu nebo máme zaručené informace o tom, že se na nějakém konkrétním místě vyskytují štiky, tak nebude chyba se tam vydat s přívlačovým prutem. Ovšem pokud takové informace nemáme a

nevíme kde by se mohli štiky vyskytovat, tak je nejlepší se na chvilku zastavit a pozorovat hladinu, kde můžeme zahlédnout štičí zalovení nebo nějaké překážky ve vodě (zde nám velmi pomohou polarizační brýle). Velmi dobře bývají vidět i větší vodní rostliny. V takových místech lovíme. I když nejde to vždy beze ztráty nástrahy, tak cena gumových nástrah a hlaviček je velice příznivá.

Nevýhodou této metody je, že nevíme jestli se na daném místě dravec vůbec vyskytuje. Pouze skládáme kousky mozaiky. Proto v důsledku bývá nejlepší provláčet nezajímavá místa metodou dvanácti hodin a na vybraná místa se soustředit více.

sledování vody, nerušivé nahození a vláčení Vedení nástrahy I samotné vedení nástrahy samozřejmě hraje svoji úlohu. V prvé řadě je důležité dravce najít, ale neméně důležité je dravce přelstít a to můžeme pouze nástrahou. Již jsem se o tom zmiňoval, ale i tak připomenu že gumové nástrahy udělají spoustu práce

za nás. Našim úkolem je naučit nástrahy správně poskakovat a plavat.

Při hladině : Umělé gumové nástrahy byli a jsou dosud nejčastěji používány pro „orání dna“, ale není vyloučené s nimi prolovit hladinu. V živé paměti mám, že se mě stalo, že štika zaútočila na gumu ve chvíli, kdy jsem sní hlasitě plesknul o hladinu a táhnul po hladině.

Od té doby jsem tento fígl několikrát zopakoval a čas od času jsem i nějakou tu zubatou dostal. Jak na to … na lehkou hlavičku do 3g navlékneme nejlépe twistra a nahazujeme větším obloučkem, kdy se snažíme aby nástraha o hladinu „pleskla“. Rychle navineme vlasec a prut držíme v úhlu lehce pod 90 stupňů. Navíjíme rychleji než je u vlačení gum obvyklé a čas od času prutem škubneme aby guma poskočila a nástrahu necháme zanořit na několik centimetrů. Tímto můžeme imitovat prchající rybičku, která si myslí, že jí chce štika ulovit. Je to zajímavé, ale skutečně to funguje.

Nevýhodou je, že tato metoda jde použít pouze pro pobřežní lov. Jednou jsem se dočetl o tom, že se prodávají i plovoucí jigové hlavičky, ale dosud jsem žádnou neviděl. Škoda, určitě jejich nasazení by bylo zajímavé.

1) Ve vodním sloupci: Prolovit vodní sloupec gumovou nástrahou tak složité jak by se mohlo na první pohled zdát. Způsob jakým toho dosáhneme je, že gumovou nástrahu nenavlékneme jak je zvykem na klasickou jigovou hlavičku, ale na

stremrový háček. Tedy jednoduše řečeno na dlouhý háček bez závaží. Přičemž závaží umístíme napevno před nástrahu. Vzdálenost tohoto závaží není pevně daná, ale v podstatě nám říká jak bude zhruba nástraha nad povrchem dna. Hranice nám samozřejmě určuje délka prutu a hloubka vady, kterou se chystáme provláčet. Není vyloučeno do těla gumové nástrahy vpravit dutou ampulku případně jiný vhodný materiál. Na tento způsob lovu je nejvhodnější nástraha typu twistr – ripper.

Případně pro jiné nástrahy použít pomůcky proti kroucení vlasce (stejné jako se používají na rotační třpytky). Tento způsob lovu má tu výhodu, že

snižuje pravděpodobnost vázky a tím chrání naše nástrahy. Sestavení takové koncové udice je vidět níže na obrázku.

2) Při dně : Klasická disciplína při lovu s gumovými nástrahami. Zde se již nic nepřidává a na konec vlasce je pouze uváže nástraha. Lov se v tomto případě slangově označuje jako rytí dna. A ono to i při tom tak i vypadá. V kombinaci s prutem a navíjením děláme větší či menší poskoky nástrahou tak, že pouze pocukáváme zápěstím. Velice dobrou metodou je kombinovat poskoky s pouhým vláčením, kdy záběry přicházejí při změně techniky (ať se nástraha zvedá či klesá).

Situace Zde bych se spíše zaměřil na to co se může stát, když se pokoušíme ulovit naši vysněnou štiku. Záběr štiky bývá razantní a začátečník by neměl mít problém tento záběr proměnit v ulovenou rybu. Díky razanci záběru a ostrému háčku stačí pouze lehce zaseknout. Štika totiž mívá nástrahu vertikálně ve své tlamě a při lehkém záseku zasadíme háček na okraj tlamy a proto není třeba používat lanko.

Mohou nastat případy kdy první útok štice nevyjde, případně během zdolávání spadne. Zde platí vláčet na stejném místě a pokud rybu nevyplašíme naší aktivitou na břehu, tak zpravidla přichází opětovný útok. Asi toto neplatí vždy a všude a zhrzená štika již nemusí na naši

nástrahu reagovat, ale procentuální šance nového útoku je vysoká.

Co když vidíme štičí zalovení? Jsou i skuteční odborníci co tvrdí, že při této příležitosti není možné štiku ulovit, ale pouze zjistit její pozici. Za dobu mé přívlače jsem měl možnost vidět jen velmi málo zalovení, ale vždy jsem tam svoji gumu hodil a z velké části uspěl. Je třeba říci, že v tomto případě se jednalo o ryby do 60 cm a nešlo o velké zkušeně exempláře.

Rady Nevím jestli to co teď chci napsat platí pro všechny, ale jako čerstvý nový vláčkař jsem měl problém s přívalem adrenalinu. Začíná se již tento stav projevovat při samotném záběru a graduje po tom co spatříte kořist.

Při tom začíná člověk myslet na to jestli mu ryba nespadne, jak ji podebere nebo kde se sní vyfotí.

Nehledě na to, že při záběru větší ryby se může člověk klepat jako ratlík. Pamatuji si jak jsem chytil svoji první štiku přes 80 cm a pocity, které jsem zažíval byli přímo slastné. Možná pro ostatní co hledí na takového rybáře mají chuť zavolat záchranou službu, protože si mohou myslet, že rybář dostal epileptický záchvat. Postupem času a počtu nalovených ryb nastává znecitlivění a již to není ono. Nejlepší pocity mívá začátečník, ale rovněž také nejvíce chybuje. Nevím jestli to platí u každé

techniky, ale u přívlače určitě a to, že Murphyho zákony skutečně platí. V našem případě tj. v přívlači určitě ano.

Příklad, že tyto zákonný platí jsem mohl pozorovat sám na sobě, když jsem si jednou v klidu plavačkoval a v tom přišel kolega s tím, že ho moc přívlač ten den nebaví, že by si chtěl pohrát se splávkem. S tím jsem souhlasil a vyměnili jsme si pruty a on si zasedl k mé plavačce. Zatím co já jsem stál asi dva metry od něho a prochytaval prostor kde se on pokoušel uvláčet nějakou tu zubatou. Co se nestalo a asi na pátý hod jsem dostal záběr a první štika byla na světě. Nebyla to žádná obluda, ale se svými 60 centimetry velice potěšila a to nehledě na to, že jsem držel ve svých pařátech první štiku svého života. Onen kolega se rozhodl, že zkusí znovu vláčet a tak jsme se zase vyměnili a já šel plaváčkovat. Netrvalo to dlouho a kolega zase přišel s tím ať si zkusím zavláčet, když mě to tak jde (možná to tenkrát bylo myšleno i ironicky). Já nabuzen jsem se chopil jeho prutu a vláčel po jeho pravici asi opět dva metry od něho. Co se nestalo, nevím na kolikátý hod se cívka navijáku začala protáčet. Po krátkém zdolávání jsem před sebou viděl tvora jako z jiné planety. Již to nebyla kudla, kterou jsem před pár minutami pouštěl … . Po změření měla 83 centimetrů a musím přiznat, že by se ve mně v té době krve nedořezal. Po vyfocení a puštění štiky jsem již zabalil všechno vybavení a odešel

domu (no jak si spíše matně vzpomínám, tak to bylo do přilehlé hospůdky oslavit úlovek :-D).

Tato krátká epizoda byla právě určená těm z vás, kteří přívlač ještě neokusily nebo těm, kteří si moc nevěří.

Sám jsem byl v té samé situaci, přívlačí nepolíben a do té doby jsem ji ani nevyhledával. Od teď mohu říci, že neznám jinou rybolovnou techniku, která by více uspokojila mé choutky po velkém množství adrenalinu v krvi.

Kdy je lovit Lovit štiky můžeme od 16 června do 31.prosince.

V podstatě lze říci, že během dravčí sezóny je možné lovit vždy kdy nás to napadne. Ovšem rozeberme si jednotlivé části roku:

Léto Tento čas většinou patřil obecně vodním radovánkám a slunění než lovu ryb a zejména to platilo o dravcích.

Dnes když je počasí opravdu nestabilní, tak i létě je šance ulovit pěkné ryby. Dokonce i svoji největší štiku jsem ulovil právě v létě, kdy počasí moc nepřálo a po vytrvalých deštích byla kalná voda. Byl to první den co přestalo pršet a teplota klesla. Při opravdu vysokých teplotách jaké nás nejspíše čekají je nejrozumnější chodit vláčet až po západu slunce, kdy se vše okolo vody uklidní a případní plavci jsou již dávno doma.

V takový teplých večerech není většinou problém ulovit několik ryb za sebou.

Podzim a začátek zimy Podzim nám již signalizuje příchod zimy a tím vypuká dravčí sezóna na plno. Nelze to však tvrdit paušálně, protože třeba některý konec roku byl dost atypický (v podstatě od začátku nebyl nakloněn rybolovu díky tuhé zimě). Zatímco některé konce roků jsou úspěšný a ryby berou do zámrzu. Díky nevyzpytatelnému počasí je dobré pokoušet se o úlovek vždy když k tomu je příležitost. Už jen proto, že přívlač považuji za nejméně časově náročnou techniku rybolovu a přitom se člověk pěkně projde okolo vody na čerstvém vzduchu ať již je to den okořeněný úlovkem nebo ne.

Zdolávání štiky Štika je faktorem, který nám rozbuší srdce na plné obrátky, ale jaká je jako bojovník? Stručně bych řekl, ze své dosavadní zkušenosti, že jsem od ní čekal více.

A proto nebývá většinou problém udržet šiku na krátkém vlasci. Pokud nepoužijeme lanko, tak každý obrat může znamenat konec souboje. Proto není dobré štiku zbytečně moc rozdovádět a zdolávat ji plynulým tahem.

Rybáři básní nad úžasnými výskoky nad hladinou a nezbývá nic než souhlasit, ale i tento moment bývá kritický při kterém štika divoce hází hlavou aby se zbavila nástrahy.

A protože používám háčky bez protihrotu, tak zde existuje riziko, že štika vyklepe háček z tlamy. Řešení je až s podivem jednoduché a to,

když intuitivně vycítíme že štika hodlá vyskočit tak pohotově skloníme prut k hladině.

To že štika má velkou sílu je vcelku obecný fakt, ale výdrž je již slabší a nedokáže tak dlouho s rybářem bojovat. Přitom je nejlepší souboj s rybou zbytečně neprodlužovat a to zvláště v době kdy je voda chudá na kyslík.

Fotka ulovené ryby je vždy nejhezčí památka Vylovování ryby Dalo by se říci, že jsem záměrně nepoužil slovo podebírání. Nejlépe je, když malé ryby zbavíme háčku již ve vodě. Vetší ryby se kterými se hodláme

fotografovat již pokud to nelze provést jinak, tak podebíráme podběrákem a ukládáme je na měkkou trávu. Dnes již je možné pro šetrné vylovení použít vylovovací kleště, které mohou mít v sobě zabudovanou i váhu a tak je možné říci, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Pokud nemáme u sebe žádné vybavení (a gaf nepočítám), tak vylovíme rybu rukou, a to malé ryby za hřbet a větší obouruč za celé tělo a přitom by jsme si měli zapamatovat kam odkládáme prut abychom si na něj nešlápli.

Fotografování Doby kdy jediným zachováním vzpomínky by preparát jsou díkybohu pryč. Díky dnešním moderním fotoaparátům je možné se s úlovkem vyfotografovat a rybu opět pustit zpět. Fotografování je samostatná disciplína, ale pro naše účely bohatě postačí, když budeme schopni věrně zaznamenat úlovek. Ať s pomocí druhé osoby nebo případně pomocí samospouště.

Klasické fotoaparáty Dnes je již neobvyklé zahlédnout v rukách rybáře fotoaparát pro klasický kinofilm.

To samozřejmě neplatí o použití klasické zrcadlovky, která spíše patří fajnšmejkrům. Výstup z klasického fotoaparátů (fotka) je velmi kvalitní a tuto kvalitu dohánějí digitální aparáty až dnes. Klasický analogový aparát má své výhody a nevýhody. Jako velmi význačnou výhodu považuji ty fotoaparáty, které není nutné napájet el. energií a proto jsou vhodné pro delší výpravy na místech kde není možné zakoupit či

nabít baterie. Jako na zásadní nevýhody je možné poukázat nemožnost prohlédnout kvalitu snímku, obtížná digitalizace (je zapotřebí kvalitní scaner s nástavcem na diapozitivy). Sečteno podtrženo najdou se situace, kdy je možné sáhnout po klasickém fotoaparátu, ale těch se nenajde během roku mnoho.

Digitální fotoaparáty (kompakty a zrcadlovky) Digitální fotoaparáty jsou výdobytkem moderní doby. A hlavně díky tomu, že klesla poslední dobou jejich cena, tak jsou dnes opravdu dostupné všem.

Odpadá tím problém s vyvoláváním kinofilmů a a přetažení a následná úprava v PC je snadnou záležitostí.

Jaký přístroj si pořídit. Ačkoliv zrcadlovky jsou to nejlepší po čem můžeme sáhnout, tak jejich rozměry jsou více než jen úctyhodné a při přílači je dosti obtížné ji mít stále po ruce. Proto nejlepší volbou je digitální kompakt o dnes již pomalu archaickém rozlišení 3 Mpix. Dnešní moderní kompatky jsou tenoučké a lehké

a proto přímo vhodné pro přívlač nebo svým způsobem pro všechny rybáře. Výsledné zpracování fototek je jistě v závěsu za fotkami ze zrcadlovek, ale jak jsem měl možnost vidět, tak lajk na fotografii 13 x 9 cm nepozná malé chromatické vady.

Na co je třeba myslet je paměťová karta. Třeba pro 3 Mpix fotoaparát je dostačující karta s 256 Mb a při maximálním rozlišení se na ni vejde okolo tří stovek fotografii (prostor, který zabere jedna fotografie je dána tím jak se snímek kompresuje … pokud je to možné a fotoaparat to umožňuje, tak je nejlepší používat formát RAW čili bez komprese, ale v tomto případě je třeba při tom pamatovat na větší paměťovou kartu).

Samozřejmě s zvyšujícím se rozlišením je třeba použít větší paměťovou kartu.

Další veledůležitým příslušenstvím jsou baterie s velkou kapacitou a raději několik párů. Když jdu k vodě, tak mám u sebe, alespoň dva páry akumulátoru 2500 mAh a záložní dva páry 700 mAh . Již jsem byl jednou v tomto směru nepěkně vytrestán, ale o tom až v následujícím oddílu. Vliv na kapacitu akumulátorů má LCD dispej, který odebírá největší část energie, proto je dobré si místo na focení dříve než zapneme fotoaparát.

Jiné alternativa Již jsem se o tom zmínil výše, kdy jsem byl vytrestán.

Po ulovení krásně stavěné štiky 75 cm jsem si chtěl na památku vytvořit fotografii. Poté co jsem si připravil místo a fotoaparát, tak na displeji blikala varovná kontrolka nízkého napětí akumulátorů v přístroji. Říkal jsem si no co mám jeden pár rezervní. Proto vložil jsem akumulátory do přístroje a tentokrát ani bliknutí. Říkal jsem si no co mám vyfocené větší ryby, tak ji rovnou pustím, ale až do chvíle než jsem si vzpoměl, že mám u sebe starší mobil s fotoaparátem.

Tím samozřejmě odpadlo focení se samospouští.

Rychle jsem rybu zdokumentoval a jako měřítko jsem použil prut. Dále jsem se s tím moc nezabýval a lovil dál. Bohužel jak se to tak stává tak Svatý Petr se na nade mnou smiloval a poslal mě moji životní rybu. Poté co jsem ji vylovil a změřil jsem si málem vyhodil čelist.

Ryba měřila 94 cm a bylo na ni vidět, že dietu nedržela.

Bohužel nezbylo nic jiného než opět fotografovat mobilem. Tou chvílí skutečně bych skutečně byl na pár facek. Tentokrát kromě prutu jsem použil jako měřítko podběrák.

Od té doby jsem se rozhodl, že touto cestou to opravdu nejde. Ovšem díky moderní technologii a miniaturizaci je možné zakoupit i mobilní telefon s 3 Mpix VGA fotoaparátem. Proto všem doporučuji před každou sebemenší výpravou zkontrolovat stav vašich akumulátorů, protože nikdy nevíte jakou rybu ulovíte.

Stativ Stativ je nedocenitelná pomůcka v případě, že jste u vody sami a nikde není vystouplé místo ani větší kamínek. V tom případě je nejlepší nosit k vodě stativ.

V tomto případě je nejlepší hledat lehké teleskopické stativy, které mají transportní délku okolo 50 cm a hmotnost do 0,5 kg.

Většinou se jedná o ty levné modely, které s velkým množstvím plastu a nejsou tedy moc vhodné pro náročné aplikace. Což v tomto případě nevadí. Je dobré také pokud stativ má vodováhu pro přesné zaměření.

Tyto modely se prodávají za velice sympatickou cenu a to okolo 500 Kč, ale za tuto cenu máte možnost si pořídit svoji vlastní fotografii s úlovkem namísto pouhé fotografie ryby s nějakým měřítkem.

Jak se vyfotit s úlovkem V prvé řadě je třeba si uvědomit, že ryba je živý živočich a ne jen kus klacku. S větší rybou narůstá i hmotnost, která může i silné, ale unavené paže pořádně zlomit. Proto nebude ostudou když si pomůžeme třeba kolenem o které rybu opřeme.

Rybu fotografujeme na takovém místě kde nehrozí pád ryby či rybáře. Je vhodné aby na snímku byla vidět jak vegetace, tak i kousek vodní hladiny a snímek je téměř dokonalý. Pokud fotografujeme za plného slunce, tak je rybář tváří naproti slunci. V tom případě nejspíš použije sluneční/polarizační brýle, které nejsou moc pro

výsledný efekt vhodné. Ovšem je třeba zvážit jestli je lepší mít na snímku mžourajícího lovce nebo přenést přes srdce, že mu nyní vidět do očí. Rovněž pokud fotografujeme naproti slunci si musíme dávat pozor na stín. Zaprvé ten kdo fotografuje by měl stát v takovém úhlu aby na výsledné fotce nebyl jeho vlastní stín. A za

druhé pokud rybář má pokrývku hlavy je třeba dávat si pozor na stín který vrhá krempa klobouku či kšilt. Dále je třeba do hledáčku umístit celého lovce a pokud možno s celou rybou. V tom případě velmi pomůže ZOOM, kterým je vybaven každý slušný digitální fotoaparát. Výsledné výřezy z takové fotografie nemají to pravou vypovídající hodnotu.

V zájmu lovce je více než na místě aby zvolil dobré místo, které navodí tu správnou atmosféru a proto není dobré když se okolo fotografovaného povaluje jeho vlastní odhozená výstroj či snad jiný nepořádek. I když

i toto, lze zaretušovat, tak proč si přidělávat práci na víc, že.

Barva oblečení je také faktorem, který určuje kvalitu výsledné fotografie. Snad jedinou výhodou u vláčkařů je, že k vodě nechodí (jak pevně dosud věřím) v disko oblečení, ale zvolí nevýrazné barvy, které je jednak maskují a na druhou stranu na fotografii nejsou příliš kontrastní a rybu tím nepřebíjejí.

Poslední připomínka snad ani není radou. Jde řekněme o etický kodex. Rybáři rádi zveličují své úlovky no proč ne. Lehce natáhnou ruce není na škodu a vynikne kontrast ryby. Ale jsou i fotografie na internetu či v tištěných magazínech, kde by jsi mohl náhodný čtenář pomyslet, že rybáři asi ta velká ryba smrdí.

Někdy je snaha z ryby udělat ještě větší než ve skutečnosti je tak veliká, že na výsledné fotografii někdy vypadá, že ryba a lovec jsou na kilometry vzdáleni.

Proč pouštět štiku Pro mnohé z nás je nepochopitelné pouštět všechny ryby. Štika se v poslední době stává nedostatkovým zbožím a většina rybářů si může nechat o velké štice jen snít. Bohužel je to dnešní tvrdá realita a štika je velmi žádanou rybou a to jak pro trofeje či maso, ale také i jako vítaný úlovek. Proto bych zde na vás rád apeloval v tom smyslu, že dravců ubývá a to i díky

nemožnosti výtěru na mnoha revírech, které člověk vyzdobil betonem. Pokud se tedy štiky dosazují, tak ne v trofejní velikosti a většina těchto ryb nedosáhne ať je to rukou přírody či rybáře. Pro nás by měla být velká štika vzácností a ne jen kusem masa či tupě zírajícího preparátu. Předpoklad, že by se stav štik naplnil na tolik, že by mohl každý rybář si odnést povolený počet ryb domů asi již nenastane a proto chraňme, alespoň to co máme.

I štika se pouští

Jak pouštět štiku Malé ryby pokud možno pouštíme ve vodě a to bez zbytečného kontaktu s rukou. Pokud je použit háček bez protihrotu, tak je puštění ryby dílem okamžiku.

V případě velké ryby, kterou si rybář zdokumentoval postupujeme opatrně. A to tak aby rybáři nespadla ryba na zem a tím se neporanila. Rybu držíme v obou rukou pevně, ale ne křečovitě. Unavená štika bývá krotká a nečiní její focení ani pouštění žádné problémy, ale sám jsem zažil, že i ryba právě zdolaná má ještě spoustu sil a na to je třeba pamatovat i při pouštění. Na ilustračních snímkách můžete vidět správný postup při fotografování a pouštění větší štiky.

Růst štik a výskyt velkých štik na různých revírech

Růst štik je otázkou spíše pro profesionální ichtyology než pro běžného smrtelníka, ale každopádně každopádně i jako laik můžeme mít na to názor podepřený o různá pozorování. O velkých štikách se

vyprávějí skutečné legendy. Dokonce se takové legendy vyprávějí i v exotických krajinách, kde měli žít štiky dlouhé až čtyři metry. Takovým legendám lze lehce propadnout a věnovat se snění nad takovými obrovskými štičími velikány. Ovšem v tomto seriálu jsem se chtěl zaměřit na seriózní lov štik a tak se zaměřím na zdokumentované úlovky z našich vod.

Rekordy ryb ulovených v ČR ÚN Vranov ulovená štika v roce 1988 o délce 137cm a o hmotnosti 27,20kg ÚN Nechranice ulovená štika v roce 1985 o délce 134cm a o hmotnosti 20,20kg ÚN Lipno ulovená štika v roce 1979 o délce 138cm a o hmotnosti 25,4kg Snad k doplnění, že oficiální literatura udává rekordní velikost štiky obecné 200cm a hmotnost 47kg.

V různých publikacích je možné nalézt zmínky o rekordní štice z ruské řeky Vyčegdy s rybou s hmotností 80kg a z anglického Liliehallu 65kg.

Dále je určitě zajímavé se podívat i na běžné ryby lovených mnohem menších vodách. Několik velmi pěkných štik 94,83, 85 a několik ryb s délkou 75cm jsem nachytal na malém revíru s rozlohou pouhých 1ha, po jeho vylovení uvízlo v síti několik pěkných štik nad

jeden metr. Na jiném svazovém revíru jsem nalezl uhynulou štiku (viz foto) s odhadovanou délkou 7580cm a to na stojatém revíru s rozlohou 0,9ha. Dle vyprávění, kterému přikládám velkou váhu se na tomto revíru čas od času lovili štiky k jednomu metru. Což bylo pro mě velkým překvapením, protože na tuto vodu je vyvíjen velmi silný rybářský tlak, který se nevyhýbal ani dravcům.

Existuje velmi mnoho takových revírů, kde je možné ulovit velkou štiku a třeba i na vašem záhumenkovém rybníku.

Co si vzít na lov na sebe Zde chyb rád upozornil, že není bezpodmínečně nutné aby jste si zakupovali speciální oblečení. V podstatě jde o to, že by jste měli volit oděv takový aby vám v něm bylo příjemně jak za deště, mrazu či nesnesitelného horka. Proto tvrdím, že když je zima tak se mohu obléknout, ale když je teplo a sundáme poslední svršek, tak už nedá dělat nic.

Určitě jsou vhodné pro přívlač všemožné prodyšné a nepromokavé oděvy, které se dostávají na přijatelnou finanční úroveň. Není nutné vždy vybírat, že těchto materiálu, ale vystačíte si i s bavlněným oblečením, které bývá také prodyšné (pokud nejde o silnou vrstvu), ale není odolné dešti … lepe řečeno vlhkosti obecně.

Oblečení by mělo mít maskovací charakter. Ne, že by se člověk měl oblékat jako člen speciální jednotky, ale měl by dodržovat tlumené odstíny. Jak jsem se již zmiňoval dříve, tak spousta ryb a je na škodu plašit je nevhodným oblečení.

Batoh či vesta V tomto bodě je těžké říci co je dobré a co je lepší.

Prvních roky jsem k vodě nosíval batoh, který měl dostatek prostoru pro vybavení, ale také pro menáž.

Jako velkou nevýhodu jsem shledal, že při letních podvečerních horkách bývá košile pod batohem silně propocená a při večerním ochlazení rybář riskuje nachlazení, případně druhý den bolest zad.

Vesta Dlouho jsem hledal rybářskou vestu, která by splnila mé požadavky a to, žádná batoh nebo taška. Prostě jen vesta. Muškaři v tomto ohledu mají výhodu, že si opravdu vystačí s tenkou vestou, ale vláčkaři pro své nástrahy potřebují více místa. Protože mě žádný výrobek určený pro rybáře nezaujal, tak jsem se poohlédl po obchodech s vojenským vybavení. A lze říci, že jsem našel v principu to co jsem hledal. Je nutné projít více obchodů a zvážit, kterou vestu koupit. A také za kolik. Většina takového vybavení je určena pro

vojáky nebo pro ty co si na vojáky jen hrají.

Každopádně to téměř vždy znamená neúměrnou cenu.

Volba barvy je v tomto případě na vás. Sám když už musím, tak volím je osvědčenou olivovou na nějaké extra maskáče mě neužije.

Kvalitní vesta je nejvhodnější pro mobilní lov Závěr Co dodat na konec tohoto krátkého seriálu. Asi jen to, že jsem tímto textem nechtěl poučovat zkušené vláčkaře, ale právě udělat reklamu přívlači mezi těmi, kteří jsou ještě přívlačí nepolíbeni. Jako podklad jsem bral svoje dosavadní zkušenosti a zážitky. Také je třeba

říci, že rybám drobné chyby nevadí a my se přesto můžeme skvěle bavit.

Přívlač je podle mě jedena z mála technik lovu rybu vůbec, při které vám bude tuhnout krev v žilách.

Přívlač znamená tisíce neproměněných hodů, stovky nachozených kilometrů a desítky utrhaných nástrah, ale každá ryba vám dodá další sílu pro pokračování v lovu ať je velká či malá.

Dokud jsem nepoznal přívlač, tak jsem nevěděl jak bojuje štika a jaké štěstí může člověk zažít, když se mu poštěstí ulovit takřka trofejní kousek, se kterým se vyfotografuje a ryba se vrací do vody a jako mimoděk zamává velkou ploutvý na shledanou. Ano to je ten pravý adrenalin kdy se klepají kolena i chlapům co mají ruce jako lopaty.

Poznámka autora: Dnes je to zhruba 9 let od doby co jsem napsal první větu tohoto nedlouhého knížky / seriálu. Samotná přívlač mě lapila dříve za srdce než jsem začal psát tento text. Měl jsem tu možnost poznat různé revíry, které se nakonec ukázaly jako velmi plodné na štiky, které v nich žijí. Přál bych i vám aby jste měli to štěstí a ulovily štiku „metrovku“ či více a dokázaly jí dát svobodu. Jedině tak se budeme moci i v budoucnosti setkat se štičími mohykány.

Přeji vám hodně štěstí a přívlači zdar !!!!