Milada Horáková Životopis – k jeho napsání byla vyzvána 60 dnů před svou smrtí „Jsem dcerou obchodního zaměstnance bývalé tužkárny. Pocházím ze 4 dětí. Obecnou školu jsem navštěvovala na Královských Vinohradech a rovněž tam jsem absolvovala celé gymnázium. Maturovala jsem v roce 1921. Poté jsem studovala práva na Karlově univerzitě a v roce 1926 jsem byla promována na doktora práv. Po ukončení studií jsem byla přijata jako konceptní čekatel k magistrátu hlavního města Prahy, kde jsem působila až do roku 1939. V roce 1929 jsem vstoupila do strany národně socialistické proto, že mi vyhovoval její národní a socialistický program. Další důvod byl ten, že v té straně bylo organizováno několik osobností, s nimiž jsem byla ve spolupráci, jako např. dr. Edvard Beneš, dr. Petr Zenkl, F. F. Plamínková a jiní. Ve straně jsem pracovala v právní komisi. Jiné funkce jsem neměla. Dále jsem byla činná v Ženské národní radě jako jednatelka. Mimo to jsem byla v řadě jiných sociálních spolků, kde jsem zastávala různé funkce ve vedení. Mimo spolky sociální, právní a ženské jsem nebyla nikde činná. V roce 1939 jsem byla propuštěna ze služeb magistrátu a pracovala jsem pouze v domácnosti až do 2. 8. 1940, kdy jsem byla zatčena gestapem….“ Proč? Červen 1948 byl nabit událostmi: československý parlament byl ustanoven na základě „jednotné kandidátky obrozené Národní fronty“, prezidentem republiky se stal Klement Gottwald, komunistická strana pohltila sociální demokracii v tzv. „dobrovolném sloučení“ a začala kampaň za očistu KSČ. Vzápětí po pohřbu prezidenta dr. Beneše, po-té co došlo k proti komunistickým demonstracím, se usnáší předsednictvo ÚV KSČ 9. Září na „ ostrém kursu proti reakci“. Bylo nutno vybudovat tábory nucených prací, nutno pozatýkat nepohodlné, to znamená nekomunistické důstojníky, sokoly a mnohé politiky a označit je za zaprodance imperialistů a zrádce… Podle zprávy Pillerovy komise o politických procesech a rehabilitacích v Československu bylo vybudováno na počátku 50. Let na 422 věznic a Státní bezpečnost v polovině roku 1948 registrovala asi tisíc osob, které se měly podílet na ilegální činnosti. Podle plánu ministerstva spravedlnosti na období od 20. Května do 15. Června 1949 se mělo konat 110 procesů s 1 400 osobami. Zápis o zatčení Ti, co zatýkali, neměli ponětí o tom, proč vlastně „předmětnou osobu“ zadržují… Neptali se, vykonali rozkaz. Krajský velitel zaznamenal: „Dnešního dne (27. 9. 1949) o 16:30 hod. byla zatčena pro 231/48 Sb. JUDr. Milada Horáková, za svobodna Králová, příslušná do Bělče n. O., okres Hradec Králové, stát český, stav vdaná, národnost česká, náboženství českobratrsko-evangelické, děti Jana 16 roků, polit. příslušnost ve straně národně socialistickém povolání: úřednice ÚNV, Bydliště Praha XVI., Zapova 3. Zatčení provedl 5/2 C. Zatčeného prohlédl 5/2. Zatčený má u sebe: Zlevněný lístek síťový na tramvaj č. 12504, repatriantský průkaz č. 108551. Vlastní věci: Jedna černá peněženka s obsahem 896,50 Kč, slovy osmsetdevadesátšest korun padesát, jedno pouzdro ze žlutého kovu, jedna rtěnka, jedna pudřenka, jedna peněženka z hnědé kůže, svazek klíčů, 2 hřebeny, jedna lžíce na boty, jedno zrcátko, jedno pouzdro s plnicím perem, krabička léků Polyglandin, odběrní list na textil a obuv č. 307313, jeden kapesní nůž s pouzdrem, lístky do závodní kuchyně na oběd, žlutý kabela, jedny bílé rukavice, dva prstýnky, brýle, hodinky zn. Neznámé čísla 679499, různé písemnosti, kvitance na 3 060 Kč, slovy tři tisíce šedesát korun. Spoluúčast: akce „N“ Popis zatčené: výška a váha – 164 cm, 74 kg Barva vlasů: prošedivělá Barva očí: modré
Zuby: vadné Pokrývka hlavy: -Svrchní kabát: šedý kostým Obuv: žluté polobotky Věznice KVS – TB Pankrác, zde. Jmenovaná budiž se všemi svými věcmi vzata do stavu tamní věznice. Obvinění Byla na Vás dne 27. 9. 1949 v 16:30 hod. uvalena zajišťovací vazba… ježto jste důvodně podezřelá z trestné činnosti podle zákona 231/48 Sb.“ Sbírka zákonů částka 85, vydaná dne 16. Října 1948, tzv. „231“, přinášející tento zákon z 6. Října 1948 „na ochranu lidově demokratické republiky“, má celkem pět hlav (Trestné činy proti státu, Trestné činy proti vnější bezpečnosti státu, Trestné činy proti vnitřní bezpečnosti státu, Trestné činy proti mezinárodním vztahům, Ustanovení společná a závěrečná), a celkem 72 paragrafů. Když je čtete, uvědomíte si, že těmito sedmdesáti dvěma paragrafy lze likvidovat člověka z tolika důvodů, že má-li soud, dobrou vůli – vždycky nějaký ten „příslušný paragraf“ nalezne. Jenže: Poslední z nich sděluje, že „tento zákon nabývá účinnosti osmým dnem po vyhlášení, provedou jej všichni členové vlády.“ Podepsán Klement Gottwald a další vládní činitelé. Toto znamená, že činy provedené před 25. říjnem 1948 nelze podle tohoto zákona postihnout. A další jenže: „Předmětem jest pátrání po listinném, tiskovém a jiném materiálu pocházejícím z trestné činnosti protistátní“, ovšem tento příkaz byl vydán až 21. prosince 1949, prohlídku však vykonali 27. září 1949. Fáze výslechu Milady Horákové První fáze: začíná datem zatčení a končí 8. Listopadem. Horáková v těch týdnech zapírá vše, prohlašuje, že žádnou ilegální činnost neprováděla a pokud se setkala s Benešovým tajemníkem dr. Sýkorou, pak především proti, aby jí pomohl v práci na odkazu TGM a dr. Beneše. Druhá fáze: je dána zatčením asi 380 lidí, většinou bývalých funkcionářů národně socialistické strany. Vyšetřovatel Horákové se už umí orientovat a chápe, kam má výslech směřovat. Zatímco první týdny se pohybovaly jeho otázky v bludném kruhu a obžalovaná na ně mohla proto s jistotou odpovídat, situace se teď změnila. Na základě výpovědí právě zatčených lidí zahání referent Horákovou do pasivity, tři dny trvá tahle hra, od 9. listopadu do 11. listopadu 1949. Horáková pochopila, že „její lidé“ jsou pozatýkáni, pochopila to z otázek, které se na ní hrnuly. Nepropadá však panice. Referent si domyslel z výpovědi Kopeckého, že existuje ústředí ilegálního vedení národní socialistické strany. Od Horákové se dověděl, že ilegální skupina existuje pod názvem direktorium. Třetí fáze: ohraničuje 12. Listopad, referent si bere zcela čistý papír a začíná předlouhý záznam výslechů, který končí koncem ledna 1950. To, co vypovídala Horáková v předchozích etapách, je dáváno do širších souvislostí a dalšími otázkami se prohlubuje vyšetřovatelům ponor do „spiknutí“. Dále zjíštují, že Horáková a Nestával, které doporučil Zenkl, organizovali na faře Vinoř porady politiků, kteří stáli mimo marxismus o současné politické situaci a o ilegální činnosti. Čtvrtá fáze: opět začíná čistým papírem, ten má tentokrát datum 12. ledna 1950. A charakter výslechů se mění, už to není více méně souvislé vyprávění zatčené, jasná otázka teď žádá jasnou odpověď. Mění se i slovník, objevují se výrazy protistátní spiknutí, svržení režimu, špionáž dostávající republiku „do područí západních imperialistů“. Vyšetřovatel je čím dál útočnější, brutálnější: Horáková podle něho prováděla „zločinnou činnost“, měla „zločinné cíle“, k jejichž realizaci se nespojovala, ale „spolčovala“. Zkrátka nepřítel. Skupina Milady Horákové patřila do sektoru B v Ruzyňské věznici, tedy pod pplk. StB Milana Moučku a k ním přiděleného sovětského poradce Galkina. Moučka o ní tvrdí: „Je na to Hrdá a že my komunisté postupuje nesprávně a proti zájmu lidu.
Moučka je i dnes přesvědčen, že proces vykonstruovaný nebyl a fakta o činnosti byla pravdivá. Byli to lidé, kteří bojovali proti tehdejším zákonům. Naopak přiznává, že hodnocení těch faktů v rámci třídního boje byla nadnášené. „Vůbec jsme neuvažovali o tom, jestli přiznání je nebo není důkazem viny. Pro nás bylo důležité, aby se obžalovaný přiznal a tím se ověřila síla komunistické myšlenky.“ Obžaloba Státní prokuratura v Praze zaslala Státnímu soudu v Praze, k rukám předsedovi senátu dne 22. Května 1950, a. a. Ar I/VII 65/50, to celé lomeno 2, tuto OBŽALUBU. „Státní prokuratura v Praze želuje I. JUDr. Miladu Horákovou, rozenou Královou, nar. 25. 12. 1901 v Praze, úřednici a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha XVI., Zapova 3, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, II. JUDr. Josefa Nestávala, nar. 14. 12. 1900 v Praze, úředníka, posledně bytem Praha I., Valentinská 22/12, t. č. Ve vazbě státního soudu, III. JUDr. Jiřího Hejdu, nar. 25. 2. 1895 v Praze, bývalého továrníka, posledně bytem Praha XVII., U tenisu č. 5, t. č. Ve vazbě státního soudu, IV. Františku Zemínovou, nar. 15. 8. 1892 v Dolních Chvaltinách, okres Kolín, redaktorku a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha XII., Na Folimance 13, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze, V. Františka Přeučila, nar. 9. 10. 1907 v Praze, bývalého nakladatele, posledně bytem Praha-Dejvice, Srbská 1, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, VI. Jana Bouchala, nar. 30. 5. 1913 v Litavě, okres Tišňov, štáb. Strážmistra SNB v. v., posledně bytem Ostrava XVI., Paskovská 169, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, VII. Antonii Kleinerovou, rozenou Šteinicovou, nar. 23. 3. 1901, v Praze, důchodkyni a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha VII., Haškova 14, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, VIII. JUDr. Oldřich Pecla, nar. 14. 9. 1903 v Bohuslavicích, okres Kyjov, bývalého majitele dolů, posledně bytem Praha I., Pařížská 1, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, IX. Záviše Kalandru, nar. 10. 11. 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm, bývalého novináře, posledně bytem Praha I., Revoluční 5, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, X. JUDr. Zdeňka Pešku, nar. 9. 5. 1900 v Praze, univerzitního profesora, posledně bytem Praha XV., Doudova 15, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, XI. Vojtěch Dundra, nar. 25. 12. 1879 v Doksech u Kladna, penzistu a někdejšího ústředního tajemníka soc. dem. Strany, posledně bytem Praha XI., Husineckého 4, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze, XII. JUDr. Bedřicha Hostičku, nar. 9. 4. 1914 v Praze, tajemníka, posledně bytem Praha XIII., košická 23, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, XIII. JUDr. Jiřího Křížka, nar. 25. 7. 1895, bývalého advokáta, posledně bytem Praha III., Valdštejnské nám. 2, t. č. Ve vazbě státního soudu v Praze, pro trestnou činnost v žalobě dolíčenou. Soudní přelíčení 31. května zahajuje předseda senátu Dr. Trudák proces…Kruté divadlo začíná. V pětičlenném senátního soudu zasedali: předseda senátu Dr. Karel Trudák, soudci z lidu Miloš Kučera a Jan Polanecký, a soudci z povolání dr. Otakar Matoušek a dr. Karol Bedrna. Jako náhradní soudci byli přítomni: ing. František Doušek jako soudce z lidu dr. Karel Kruk jako soudce z povolání. Státní prokuraturu zastupovali dr. Josef Urválek, dr. Juraj Vieska, dr. Jiří Kepák, Antonín Havelka Ludomila Brožová. Soudní zapisovatelé: dr. Málková, dr. Karmazín, Vítovcová, Lenardová, dr. Brynda. Z ÚV KSČ byl rozeslán jakýsi oběžník, kde byly vypracovány pokyny jak vytvářet atmosféru s důrazem na vlastenectví. V novinách byly na prvních stranách palcové titulky o vlastizrádcích jako například: Zaprodanci západního
imperialismu chtěli zničit republiku a zvrátit lidovědemokratické zřízení. Tragické divadlo bylo perfektně režírováno. Denně přivážely autobusy stovky diváků ze všech koutů republiky, aby zhlédli představení. První den se konal výslech dr. Harákové. Druhý den byl vyslechnut dr. Nestával a dr. Hejda. Třetí den se konal výslech Zemínové, Přeučila a Bouchala. Čtvrtý den byla vyslechnuta Kleinerová, Pecl a Kalandra. Pátý den se konal výslech zbytku obžalovaných a dále bylo vyslechnuto celkem 19 svědků, který pokračoval také v sedmém dnu. Osmý den proces vyvrcholil. Byly proneseny závěrečné řeči prokurátorů a obhájců a líčení bylo přerušeno do 20 hodin. Ve 20 hodin vstupuje senát státního soudu do jednací síně. Předseda: „Pokračuji v přerušeném hlavním líčení. Povstaňte a poslyšte rozsudek.“ Rozsudek „Rozsudek. Jménem Republiky! Státní soud v Praze uznal po hlavním přelíčení takto:…. Jsou vinni že v době od jara 1948 až do svého zatčení v Praze a na jiných místech na území republiky i mimo ně: Spolčili se jednak navzájem, jednak s dalšími osobami k pokusu o zničení samostatnosti republiky a o zničení a rozvracení jejího lidovědemokratického zřízení a společenské a hospodářské soustavy republiky, a vešli s cizí mocí a s cizími činiteli ve styk jednak přímý, jednak nepřímý. Všichni vyzvídali a vyzrazovali cizí moci státní tajemství a k tomuto činu se navzájem s jinými spolčily. Dr. Horáková, dr. Nestával, dr. Hejda, Přeučil, Kleinerová, dr. Pecl, Kalandra dopouštěli se vyzvědačství delší dobu, ve značném rozsahu a způsobem zvláště nebezpečným, a vyzvídali státní tajemství zvláště důležitá. Tím spáchali zločin velezrady podle § 1 odst. 2 zák. č. 231/58 Sb. a zločin vyzvědačství podle § 5 odst. 1 2, list zák. č. 231/48 Sb. dr. Horáková, dr. Nestával, dr. Hejda, Přeučil, Kleinerová, dr. Pecl, Kalandra též podle § 5 odst. 2, list d, dr. Hejda mimo to též podle § 5 odst. 2. List b téhož zákona, a odsuzují se za to všichni podle § 1 odst. 3 zák. č. 231/48 Sb. se zřetelem na ustanovení § 34 tr. z.: 1. JUDr. Milada Horáková k trestu smrti, 2. Jan Bouchal k trestu smrti, 3. JUDr. Oldřich Pecl k trestu smrti, 4. Záviš Kalandra k trestu smrti, 5. JUDr. Josef Nestával … k trestu těžkého žaláře na doživotí, 6. JUDr. Jiří Hejda … k trestu těžkého žaláře na doživotí, 7. František Přeučil … k trestu těžkého žaláře na doživotí, 8. Antonie Kleinerová… k trestu těžkého žaláře na doživotí, 9. JUDr. Bedřich Hostička… k trestu žaláře na dobu 28 let, 10. JUDr. Zdeněk Peška… k trestu žaláře na dobu 25 let, 11. JUDr. Jiří Křížek … k trestu žaláře na dobu 22 let, 12. Františka Zemínová… k trestu žaláře na dobu 20 let, 13. Vojtěch Dundr… k trestu žaláře na dobu 15 let, Podle § 389tr. ř. jsou všichni obžalovaní povinni nahradit rukou společnou a nerozdílnou náklady na řízení, každý pak zvláště náklady výkony trestu.“ Poslední slova popravených „Kalandra – nic. Pecl – nic. Buchal: „Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo!“, Horáková: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Milují tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k Vám. Přeji vám to, přeji vám to. Těla dopravena do Patologického ústavu v Praze. Pokud jde o kremaci, dány směrnice příbuzným. Pohřební služba města Prahy: Kremace Horákové 1. 7. 1950 v
6:30 hodin po rozloučení v kobkách, bez výstavy, za účasti nejbližších příbuzných a asistence SNB. Urna nesmí být přemístěna ani vydána. ¨ Seznam použité Literatury: * Ivanov, Miroslav – JUSTČNÍ VRAŽDA ANEB SMRT MILADY HORÁKOVÉ Autor: GARBA Martin