MDLS magazín

Šéfredaktor Bori Dušík Šéfredaktor Bratislava Office Libor Komosný Redaktoři Eliška Toušová Lucie Tomášková Žaneta Menšíková Fotograf / Artdirektor Marek Rebroš Grafika Barbora Maxová Styling Marie Krupenič Make-up Artist Štěpánka Kotálová Eva Ceralová Hair Stylist Lucie Molnárová Vydavatel ARODAX a.s.

Dr Engla 6 360 01 Karlovy Vary VAT: CZ27169774 Email: info@arodax.cz Kontakt na redakci: ARODAX a.s.

Milady Horákové 42/127 160 00 Praha - Hradčany E-mail: redakce@mdls.cz ISSN 1804-5723 Kontakt pro inzerenty: Soňa Holotová reklama@mdls.cz Tel: +420 702 279 691

Od šéfredaktora se vždy očekávají velká a moudrá slova. Hlavně při zrodu nového magazínu.

Já taková ale připravená nemám. To, co cítím, je hrdost. Hrdost na tým lidí, kteří v MDLS.cz věřili. Právě tým je základem úspěchu.

Z víceméně dobrovolníků jsme se za krátký čas stali mediálními partnery Czechoslovak TopModel, Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend, Fashion Life! a máme v plánu podporovat mnohem více kvalitních lokálních projektů. Designéry, modelky a celý kolotoč světa fashion s velkým F. Toto číslo je věnované naší minulosti, přítomnosti a má vám představit fashion, v níž žijeme. Modelky, s nimiž pracujeme, projekty, které podporujeme, a lidi, které zbožňujeme. Jednoduše řečeno bude to o rodině, kterou spojuje totéž – a tím je móda.

Nebudeme anonymní, postupně se budu snažit vám náš tým představit, abyste věděli, kdo píše a na koho se obrátit. Přeji příjemné chvíle při čtení našeho magazínu a nezapomínejte, že jsme 24 / 7 online a nyní už i na Instagramu!

Stay fashion, stay cool.

Bori

www.mdls.cz

Obsah 01 HLAVNÍ TÉMATA str. 6 - 27 Exmodelky Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend Fashion LIVE! Co jste doposud (ne)věděli o módním trhu

01

02 02 EDITORIAL str. 28 - 33 Odivi

03 ROZHOVORY str. 34 - 59 Adam Ptáček Kateřina Geislerová Petra Balvínová Vladimír Staněk Beáta Ščotková Ksenia Novoselova BeWooden

03

04 04 TRENDY str. 60 - 62 Czechoslovak TopModel Co nám přinesly týdny módy?

EXMODELKY Život některých modelek je jepičí, jiné naopak v módním průmyslu dokážou stárnout s grácií i několik desetiletí.

A právě toto téma a jeho nejznámější představitelky nás zaujaly natolik, že jsme se rozhodli Vám o těch nejslavnějších exmodelkách přinést nové informace. Co dnes dělá například Gemma Ward, jedna z nejslavnějších modelek let 2004 až 2007? Nebo éterická Tanya Dyagileva, jež svou nejsilnější sezónu v modelingu prožila v roce 2006 a poté se rychle stáhla do ústraní? A jsou vybrané modelky už skutečně exmodelkami?

Text: Lucie Tomášková

Nejvíce známých exmodelek pochází přibližně z let 2004-2008. Proč se zrovna v těchto letech rozjela kariéra jedné úzké skupiny modelek, které se posléze z modelingu stáhly a jsou tolik postrádané?

Počátek jedenadvacátého století znamenal v módním průmyslu přelom. Klientům, kteří mají velký vliv na to, jaké modelky budou úspěšné a po kterých poptávka nebude, se postupně začaly líbit dívky, jež byly něčím výjimečné. Odlišovaly se od velké masy modelek představujících komerční a do té doby relativně stejně vnímanou krásu.

V desetiletí nazpátek se dlouhou dobu držel trend, který se odvíjel od podoby modelek, jako jsou Cindy Crawford, Naomi Campbell, Linda Evangelista, Christy Turlington či Claudia Schiffer. Všechny ze zmíněných prolínaly svůj status modelky se statusem známé osobnosti. I díky nim se modelkám začala do rukou svěřovat čím dál tím větší moc a ve společnosti získaly vyšší postavení a vliv.

Nedá se tvrdit, že by se klientela topmodelkami deva-desátých let přesytila, módní průmysl ale zkrátka po dvou desetiletích ,,superžen, které za méně než 10 tisíc dolarů nevylézají z postelí“ potřeboval oživení.

Z většinového vnímání krásy se začalo sahat po excesech a modelkys jakýmkoli zajímavým znakem vystupovaly velmi rychle na vrchol své kariéry. Patřily mezi ně například Gemma Ward, Heather Marks, Lily Cole, Vlada Roslyakova, Natalia Vodianova, Tanya Dyagileva a pár dalších. Odlišovaly se svým vzhledem i postavou. Po většině z nich byla velká poptávka právě kvůli jejich křehkým vysokým postavám, velkým kukadlům a téměř až dětsky působící tváři.

Fanoušci je nazývali panenkami (baby-doll) nebo jejich vzhled popisovali jako nadpozemský (alien look).

Exmodelky ale samozřejmě nepocházejí jen z těchto let. Vybrali jsme pro vás i další příklady těch dívek, jež se z módního světa stáhly buď zcela, nebo jen zčásti. Užily si svých pár let slávy a po čase se stáhly k profesím, které je bavily více - nejčastěji utíkaly k herectví. Jiné z exmodelek se v modelingu čas od času objeví, ale jen na krátkou chvilku a do rychlého tempa náročné vysoké módy už je nikdo nenaláká Jsou i takové, kterých se klientela přejedla a začala se poohlížet po jiných typech. Inu, trendy v módním průmyslu jsou vrtkavé, délka dráhy jednotlivé modelky vůbec nemusí záviset na tom, kolik zkušeností nasbírala a jak se před rokem líbila svým příznivcům.

Gemma Ward Gemma Ward je jednou z těch modelek, které zanechají v modelingu jasnou a zřetelnou stopu. Její nejlepší léta jako modelky jsou nezapomenutelná, a ačkoli se v profesi už několik let pořádně nepohybuje, mluví se o ní stále. Gemma pochází z Austrálie, má tři další sourozence a doma byla vždy považována za rodinného klauna. Jak to už tak u velkých úspěchů bývá, ke své práci modelky se dostala naprostou náhodou. Ve 14 letech doprovázela svou kamarádku na jednu z australských modelingových soutěží, kde si jí okamžitě všimli a postavili před fotoaparát, ačkoli prvotní reakce Gemmy bylo rázné ne. Od té chvíle jako by se svět rozběhl a zrychlil. Gemma se stala součástí generace modelek, jež vypadají jako

panenky a mají tak trochu nadpozemské rysy v obličeji. o pár let později v roce 2007 se vyšplhala na desátou příčku žebříčku nejlépe placených modelek, fotila pro Vogue, chodila ty nejlepší přehlídky a měla velmi silnou základnu fanoušků.

Mezi její největší úspěchy patří obálky Numéro, i-D nebo Vogue, desítky módních přehlídek a smlouvy na kampaně pro Burberry, Calvin Klein či Valentino. Ještě před dosažením zletilosti ji mnozí odborníci v modelingu řadili mezi prvotřídní světové modelky.

Modeling ale Gemmě nestačil. O rok později se nechala zlákat k herectví, k němuž tíhla už v dětství. Gemma původně svou přestávku zamýšlela jako odpočinkovou, bylo jí dvacet let a po letech létání z jednoho kontinentu na druhý potřebovala oddech.

Dočasný odchod z modelingu oznámila Gemma v roce 2009. Bylo to období, kdy zemřel její přítel Heath Ledger, nabrala váhu a média si s ní příliš nebrala servítky.

Ona se mezitím angažovala jako herečka ve filmech The Black Balloon, The Strangers a v maličkých vedlejších rolích v Pirátech z Karibiku nebo nejčerstvěji ve filmu Velký Gatsby. Ještě na počátku letošního roku se zdálo, že se Gemma k profesi modelky vrátí. Podepsala totiž smlouvu s agenturou IMG Models Australia a módní svět společně s jejími fanoušky neskrýval obrovské nadšení. Velký comeback se ale nekonal.

Gemma otěhotněla a dlouho své těhotenství držela před médii v tajnosti. Rodit má na začátku prosince, ale její věrní fanoušci stále nepřestávají doufat, že se k modelingu jednoho dne vrátí.

7 HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

Pokud se ale modelka přeci jen rozhodne, ať už je to po roce nebo po dvaceti letech, z modelingu stáhnout a už se nikdy nevrátit, stává se z ní exmodelka.

Lily Cole: Rimell, kampaň Rimmel’s Lycra Pro Nail Polish

Tanya Dyagileva Ani na Tany0u se nedá lehko zapomenout.

Sice se stáhla do ústraní, vede ryze soukromý život bez velké publicity, ale tu chvíli, kterou v módním průmyslu strávila, si rádi čas od času připomínáme. Tanya pochází z Běloruska. Se svými 180 centimetry, blond vlasy a modrýma očima zapadala ve své nejsilnější sezóně v roce 2006 do požadavků módního průmyslu – vypadala zkrátka jako nejroztomilejší elfka světa nebo jako mimozemšťanka. Stejně jako Gemma Ward, Natalia Vodianova, Vlada Roslyakova či Lily Cole patřila do generace pár modelek, jež tato éra proslavila po celém světě. V poslední době má Tanya spíše statut slavné osobnosti než modelky, což je velká škoda. Jestli někdo patří na přehlídková mola a narodil se pro práci modelky, je to právě ona. Jelikož si Tanya své soukromí velmi dobře hlídá, neví se o ní mnoho. Objevuje se na společenských akcích, filmových festivalech a dalších velkých událostech, ale o svém životě před novináři nemluví. Podle posledních informací v současné době žije ve Spojených státech v Los Angeles, kde prostřednictvím online kurzů studuje National University Virtual High School. Se svými známými z modelingu se viditelně stále schází, žádnou velkou spolupráci ale za poslední roky nemá.

Tanya buď sama nechce, nebo se klientům

Tanya Dyagileva: Escada Sport Spring-Summer 2011

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

8

nelíbí změna jejího účesu a ženské rysy, jež trochu zakrý-vají tu elfku, kterou Tanya jako dospívající dívka svým vzhledem připomínala. Nebo obojí.

Lily Cole Rusovláska Lily Cole byla jednou z těch, které se nikdy neostýchaly svléknout. v modelingu se pohybovala od svých 14 let a má za sebou úspěšné spolupráce s Vogue, Numéro nebo také například s Playboyem.

Její jméno je spojováno se značkami Vivienne Westwood, Chanel, Christian Lacroix, Alexander McQueen, Jean Paul Gaultier, Marc Jacobs a dalšími. Od roku 2003, který se pro Lily stal průlomovým, se v časopisech, na přehlídkách a společenských akcích objevovala velmi často.

Oblíbenost jí zaručily nejen její zrzavé prstýnky a dlouhé nohy, do podvědomí mnoha lidí se dostala právě kontroverzemi, o nichž se v souvislosti s jejím svlékáním psalo. Prohlásit Lily Cole za bývalou modelku by nejspíš nebylo zcela přesné. v módním průmyslu se Lily pohybuje stále, ale v kampaních a na přehlídkových molech ji už nepotkáte.

Na počátku minulého roku zakládala stránku impossible.com – altruistickou sociální síť, jejíž podstatou je takzvaná ,,gift economy“. Lidé na ní

mají možnost věnovat své služby a schopnosti bez nároku na odměnu, stejně tak, jako je nezištně přijímat. Svá studia na univerzitě v Cambridge zakončila dvojitým titulem a věnuje se charitativní činnosti. Aktivně se zapojuje v oblasti životního prostředí a ve svém posledním projektu v kampani se svou tváří podpořila britské seniory.

U Lily nesmíme opomenout ani její hereckou dráhu. Jako herečka se totiž v poslední době uplatňuje nejvíce a filmů už má za sebou několik. Profesionálně se tato pětadvacetiletá Angličanka herectví věnuje od roku 2007, kdy se objevila v komedii St.Trinian’s.

Mnohem větší role Lily potkala o dva roky později – možná vám utkvěla v hlavě ve filmu Imaginárium Dr. Parnasse. Kromě hudebních klipů byla posléze obsazena do filmů Rage, There Be Dragons, Phantasmagoria nebo The Moth Diaries.

Agyness Deyn Agyness Deyn, která se ve skutečnosti jmenuje Laura Michelle Hollins, tento rok oslavila své třicáté narozeniny. Agyness si stejně jako její sestra a matka nechala v dospívání po konzultaci s numeroložkou změnit celé jméno, protože její se nezdálo ,,dostatečně šťastným“. Už je to dlouho, co

jsme její krátký blonďatý sestřih s výrazným obočím viděli v módním průmyslu. Ptáte se, kam se Agyness ztratila?

Agyness začala pracovat už ve svých 13 letech, kdy si brigádně vydělávala jako servírka. Už jako malá měla Agyness ve svém stylu jasno a krátké vlasy nosila od nepaměti. v 17 letech si dokonce hlavu oholila úplně. Začala studovat drama a hudbu na univerzitě, přestěhovala se do Londýna, kde přes den pracovala po fast foodech, večer v baru. Její objevení jako potenciální modelky bylo stejné, jako u většiny ostatních dívek - měla štěstí a při nakupování si jí všiml jeden z módních návrhářů. v letech 2007 a 2008 zažila Deyn největší boom v módním průmyslu. Fotila obálky Vogue, objevovala se v kampaních i na přehlídkách známých značek. Jedno vydání časopisu i-D bylo dokonce celé jen o ní.

Záhy se ale objevila informace, že tato Britka s modelingem končí. Chtěla se více zapojit do herectví a hrát v nezávislých filmech, modeling ji začal nudit. ,,Ne, že bych ten průmysl nenáviděla. Toužila jsem po něčem jiném. Byla jsem na vzestupu,“ prohlásila v roce 2012 Agyness o změně své kariéry modelky na profesi herečky.

Agyness jste mohli vidět ve filmech od roku

„

Trendy v módním průmyslu jsou vrtkavé, délka dráhy jednotlivé modelky vůbec nemusí záviset na tom, kolik zkušeností nasbírala a jak se před rokem líbila svým příznivcům.

Irina Lazareanu Irina Lazareanu vděčí svému zajímavému vzhledu rodnému Rumunsku, z něhož společně s rodiči v jejích 5 letech odešli do Kanady.

V Kanadě se Irina pustila do baletu, ale kvůli zranění kolena musela s tancem přestat.

K modelingu se v porovnání se svými kolegyněmi dostala relativně pozdě – v 17 letech zašla do jedné agentury v Montrealu, zapsala se a doufala, že si tak přivydělá na nájem. Z Iriny se okamžitě stala velká oblíbenkyně módních návrhářů, ve svých nejnašlapanějších sezónách začala v počtu odchozených přehlídek trhat rekordy.

S její kariérou a vzestupem je spojována Kate Moss, která si Irinu častokrát vybírala pro spolupráci. Jednou to bylo focení pro Vogue, kde Kate hostovala jako editorka, jindy zase práce pro Topshop a novou řadu oblečení. Jiná byla Irina i díky svému stylu a kromě vintage oblečků pro ni byla

Agyness Deyn: Jean Paul Gaultier Ma Dame Fragrance 2010 foto: Jean Baptiste Mondino

“

Hana Soukupová: uisa Spagnol Spring/Summer 2012 Campaign foto: Michelangelo di Battista

2010 (Clash of the Titans, Pusher, Sunset Song).

Agyness se do modelingu podařilo vnést dynamiku. Byla hodně živá, akční a přezdívalo se jí chameleon – barvu svých krátkých vlasů měnila z blond na zrzavý nebo černý odstín. Jak je ale vidět, po práci modelky se jí čas od času zasteskne, a ačkoli je to třeba jen propagace její nové herecké role, stále se objevuje na hlavních stranách časopisů a uvnitř jejich vydání poskytuje rozhovory. o zkušenostech nasbíraných v modelingu nebo o tom, jak má ráda hraní a baví ji. Vogue či i-D už to nejsou, avšak její věrní příznivci jsou vděční za každou příležitost, kde ji mohou spatřit. Naposledy si tak měli možnost koupit březnový InStyle.

Tomu prozradila, že se v modelingu cítila osamocená: ,,Tak dlouhou dobu jsem byla jako nomád. Byla jsem v hotelu, ani jsem nevěděla kde. Mohla jsem být v jakékoli zemi.“

Irina Nazareanu: Lanvin for H&M Lookbook November 2010

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

10

charakteristická i rovně zastřižená ofina těsně nad obočím. o jejím osobním stylu se říká, že byl jedním z jejích pomocníků k vzestupu v modelingu. Irina si svou stylovou nepředvídatelnost nepřipouštěla. Za svou inspiraci označovala spisovatele, filmy a hudbu.

Hudba se, kromě inspirace pro outfity, stala pro Irinu důležitou i v jiné sféře. Když ji přestalo bavit dělat modelku, naplno rozjela svou hudební kariéru. Napsala několik písní, vydala album, uspořádala benefiční koncert. Do dneška je, minimálně na pracovní úrovni, spojována s Petem Dohertym, jehož potkala ještě jako studentka baletu.

S Dohertym byla Irina dokonce dvakrát zasnoubená, k oltáři si ji ale nakonec odvedl někdo jiný – její třetí zasnoubení vyvrcholilo letošní srpnovou svatbou. V domě zpěvačky Yoko Ono si vzala tanečníka Keira Knighta.

Ve vysokém modelingu už možná Irinu Lazareanu nepotkáte, s pózováním před fotoaparátem ale nesekla. Čas od času se objeví v krátkém editoriálu méně známých časopisů nebo v kampani na některou Z nových řad oblečení. a navzdory tomu, že letos oslavila své jedenatřicáté narozeniny, vypadá pořád stejně.

Hana Soukupová Českých modelek, jež se prosadily v zahraničí, sice tolik není, ale i tak nás napadla jedna, které by se už klidně dalo říkat exmodelka. Hanka Soukupová je momentálně na rodičovské dovolené, ale už dlouho před otěhotněním se jako modelka objevovala v porovnání s předešlými lety jen sporadicky.

Ale začněme pěkně od začátku. Hana se se svými 185 centimetry před modelingem nejprve dostala k basketbalu. Rodačka z Karlových Varů hrála za místní tým, ale modeling ji začal lákat celkem brzy.

Naplno se do něj pustila od roku 1998 a už v jejích 15 letech o ni měla zájem Carolina Herrera. Hanku obsadila do kampaně pro svůj parfém Chic.

V Čechách se Hana příliš dlouho neohřála.

Stejně jako další Češka Karolina Kurková začala zažívat v zahraničí nebývalý úspěch a kromě kampaní a přehlídek se objevila i na nespočtu hlavních stran velkých časopisů v podobě Vogue, W, Elle, Allure či Harper’s Bazaar. Ve Spojených státech se zviditelnila především spoluprácí se značkou Victoria’s Secret. Nezůstala jen jejich tváří (a tělem) v katalogu, značka ji obsadila i do několika svých módních přehlídek, jež se konají jednou ročně a je o nich známo, že projít sítem castingů pro

show se podaří jen několika málo modelkám.

Díky svým zkušenostem a dlouhé době, po kterou se modelingu Hanka ve světě věnovala, se více než 3 roky držela na 3. pozici v žebříčku models.com nejúspěšnějších světových topmodelek.

V soukromém životě se Hana Soukupová věnuje charitativní činnosti, především v oblasti zvířat a ochrany jejich práv.

Podporuje organizaci bojující proti rakovině a ekologickou módu. Se svým manželem, podnikatelem Drew Aaronem, je vášnivou sběratelkou současného umění. Brali se v roce 2006 a minulý rok poprvé otevřeli dveře své malé galerie současného umění a fotografie. Hanka bydlí v Connecticutu ve Spojených státech a společně s Drewem

vychovávají syna Finna S. Aarona. Hana chlapečka porodila koncem letošního srpna, ale jelikož si své soukromí velmi pečlivě chrání, informaci médiím poskytla až o dva týdny později.

/ MDLS Magazín

11

/ MDLS MagazĂ­n

12

Mercedes-Benz

Prague Weeke

Fashion eekend

/ MDLS MagazĂ­n

13

/ MDLS Magazín

14

Paříž, Milán, New York, Berlín a už několikátou sezónu se k nim řadí i Praha – to jsou všechno města, která sezónu od sezóny představují nápady svých nejlepších návrhářů.

Text: Žaneta Menšíková Foto: Marek Rebroš Hlavní město České republiky letos v září představilo 4. ročník Prague Fashion Weekendu (2. ročník odehrávající se pod střechou bílého stanu), jehož věhlas se posunul ještě dál – firma Mercedes Benz se letos poprvé zařadila před název Prague Fashion Weekend, čímž zaštítila celý koncept. Pod oficiálním názvem Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend se po celé Praze začaly objevovat plakáty, na nichž se vyjímala nová reprezentativní tvář zatím posledního ročníku – topmodelka Viera Schottertová. Vizuál, který

vznikl před objektivem fotografa Matúše Tótha, vytvořil z ve světě úspěšné topmodelky, ale na našem území doposud neznámé, tvář fotoaparáty nejvíce zachycovanou. Po slavnostním přestřižení červené pásky, kterého se účastnila i tvář minulého ročníku Simona Krainová, mohly odstartovat 4 dny, do kterých se zvládlo vtěsnat 45 přehlídek od 54 návrhářů.

Pokud se oprostíme od neustálého srovnávání s jinými fashion weeky, spatříme snahu a vývoj kupředu, kterým Prague Fashion Weekend rok od roku prochází. Letošní změna byla opravdu výrazná – zcela poprvé se zúčastnili

zahraniční hosté, odprezentovalo se velké množství nových kolekcí, sál byl svými možnostmi podobný fashion weekům v Berlíně či New Yorku, ale také se přišlo podívat několik tisíc návštěvníků, z nichž většina pojala módu opravdu zodpovědně. Pařížská ulice, do které se obrovský bílý stan opět navrátil, připomínala chvilkami souboj o to, kdo svými netradičními kreacemi nejvíce zaujme. Ti ostatní se na Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend přišli inspirovat a možná si i vybrat nějaký ten budoucí kousek do svého šatníku. Než se ale vydáme na procházku přehlídkovými dny, byla by obrovská škoda nezmínit Štencův palác. Toto místo se stalo stylovým zázemím pro čtyřdenní studio, respektive STUDIO, které sloužilo jako doprovodný program fashion weeku probíhajícího o kousek dál.

Pro ty, kteří chtěli přičichnout k módě o něco blíže, byly přichystané ojedinělé modely, kreace, doplňky, video sekvence, módní setkání, občerstvení, káva, módní publikace a mnoho dalšího. Ideální odpočinkové a módou prosvětlené dny tak sloužily jako změna od celodenních přehlídkových bloků. Pojďte se opět podívat na značky a návrháře, kteří do svých kolekcí skryli spoustu zábavy a příběhů.

Extravagance, výraznost a netradičnost se do paměti vryjí nejlépe.

Mezi nejvýraznější kolekce bezpochyby patřily ty od Ivany Kaňovské a Petry Ptáčkové. i když běžná nositelnost je klíčovým cílem kolekcí, někteří se zaměří na tak obrovskou jedinečnost, kterou by upoutali pozornost, až se z přehlídky stane doslova show. Petra Ptáčková všechny předvádějící sjednotila velkou blond parukou, která téměř zakrývala obličej. Tyto bytosti pak představily její modely, které byly střihově divoké, občas chaotické, na druhý pohled ale velmi praktické. a to díky spoustě vaků, kapes a skvrn od barev naznačujících dokončenou malířskou práci.

V kontrastu s Petrou ubrala Ivana Kaňovská na látce. i na barevnosti. i na materiálu, který by příliš zahaloval. Zaměřila se zkrátka na průhlednou černou tkaninu, na které byly na patřičných místech umístěno jakési zlaté kovové spodní prádlo. Všechny modelky vypadaly v návrhářčině první nositelné kolekci velice žensky, téměř jako bohyně.

Bohyně Pandora se každopádně objevila jak v inspiraci, tak v názvu. Kolekce sloužila jako oslava ženskosti.

Silná, sebevědomá a uvědomělá žena je stylovou záležitostí dneška.

Ačkoliv Marcel Holubec vnesl do své kolekce snad nejhlubší emotivní cit, a to vzpomínku na zesnulou přítelkyni, přesto

15 HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

se rozhodla přímo šokovat. Nekonečně dlouho se procházející modelka strávila na mole věčnost, během které přenesla sál do Jurského parku. Malé ozdoby s motivy dinosaura i vzhled modelky, který měla působit jako malý tyranosaurus, okolí určitě překvapily netradičním tématem. Jak asi obhájí svá prvenství jejich následovníci?

Ivana Kaňovská

Jansová. Od absolventů se očekává, že jejich oděvy budou mít určitou úroveň.

Návrhářka ale přesto nedbá na prvoplánovou líbivost. Troufalé však nebude říci, že modely líbivě nakonec působily.

Ačkoliv byly vesty splývavé a neobtahovaly tělo, působily žensky. a do stejného stylu návrhářka zpracovala také sukně a velice široké kalhoty, které byly jednobarevné, v jiných případech zkombinované k sobě ladícími vzory. Asijsky působící kolekce jako celek rozhodně nevznikla z rukou žádné začátečnice.

Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend přinesl do svého sálu soutěž START-UP. Soutěž, jenž dává možnost zúčastnit se středoškolákům, vysokoškolákům i studentům odborných škol, představila 14 finalistů v rámci kategorií Oděv a Módní doplněk. Téma ‘‘Bod zrodu‘‘ bylo hlavní myšlenkou, která v závěru rozhodla o vítězi.

Způsob uchopení tématu bodovala široká porota složená například z Jimmy Choo, Marcela Holubce, Olo Křížové či Liběny Rochové. Nervozitu v zákulisí a nekonečné naděje ve vítězství nakonec ukončilo vyhlašování. Kategorii Oděv nakonec vyhrála Markéta Martišková a za Módní doplněk prvenství získala Markéta Šohajová. Štěstí vítězek bylo obrovské, stejně tak, jako finanční odměna podporující tvorbu následujících kolekcí.

Minulý ročník přinesl v této soutěži jiné vítěze, jimiž se stala Maja Božović v kategorii Oděv a značka AWKWARD za Módní doplněk. Jejich úkoly bylo na letošním ročníku obhájit svá vítězství nově vytvořenou kolekcí. Maja se rozhodla, že ukáže, jak bojovná dokáže být. Své prvenství, které předávala dál, se rozhodla předvést kolekcí s vojenskými prvky kombinovanými s lehkou ženskosti. Dva zdánlivě nezkombinovatelné prvky se zdály být splněny. Naopak značka AWKWARD

Petra Ptáčková

START UP - Markéta Martišková

Šance patří i mladým, začínajícím a talentovaným.

Na začátku stojí sen. Sen, že se jedno z malých dětí stane návrhářem a nebude si hrát s kousky látek, které na něj zbydou z ústřižků, ale se skutečnými a kvalitními textiliemi, do kterých místo panenek obleče modelky. Jednou se ten sen splní, a proto i Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend stojí v řadě kariérních záchytných bodů, které dopomohou k úspěchu. Díky stále věhlasnější události se ti nejlepší z nejlepších mohli stát součástí kreativního mraveniště v backstage, přípravy modelů na modelkách, dolaďování detailů a následně pocitu uspokojení při poslechu potlesku jako reakci na jednu z jejich prvních kolekcí.

VOŠON Praha a VŠUP Ateliér módní tvorby Pavla Ivančice si rozdělili své úlohy v samostatných přehlídkových výstupech, načež každá z těchto významných škol vybrala několik studentů, kteří předvedli své vize. Školy podporují své studenty hlavně ve vidění inspirace v každém milimetru světa okolo. Každý vidí okolí jinak, a proto právě tyto kolekce byly tolik pestré. Pestrost se projevila také v pojetí zadaných témat. Vyšší odborná škola oděvního návrhářství zpracovala téma ‘‘sako a kontrasty‘‘. Pojetí sak s různými špičatými rameny i v jednodušších střizích opravdu kontrastně působilo.

Geometrické proporce a různé hrátky s textiliemi vytvářely spíše dojem umění na mole, než běžné konfekce. Propojením tohoto umění a zpracování tkanin se zabývali i studenti VŠUP, kteří dostali na mole o něco více prostoru. Postupně za sebou si každý z mladých designérů zvolil to, co je jeho srdci nejbližší – zpracování pánských prvků či naopak velmi jemná ženskost, strohé a temné tóny v protikladu s metalickou barevností.

Kolekci BASIC vytvořenou v rámci bakalářské práce předvedla Jindra

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

16

dokázal vytvořit velice silnou kolekci.

Velkou dominantou byla černá barva, která na černé kůži s trojúhelníkovými výřezy působila ne smutně, ale naopak vyrovnaně.

Jiné modely z jasné růžové barvy vypadaly jako poskládané vlnobití, které vystřídaly opravdu dlouhé a volné šaty. Marcel tentokrát překvapil několika tóny barev, i když je známý spíše černobílými kombinacemi.

Absolutní a samostatnou premiéru si vychutnala Dominika Sedláčková, jež se rozhodla tvořit pod značkou VA VA VOOM. Zcela první kolekci, na kterou už oproti minulým rokům nepracovala s maminkou, zvládla na výbornou. Zkušenosti byly znát a myšlenka sebevědomé ženy také. Často užívaná kůže se v ruce návrhářky proměnila v něco zcela jiného, a to pomocí vzorovaných výřezů. a k tomu všemu černá a rudá, což jsou barvy typické sebejisté ženy.

Teprve rok působící značka ,,jsem‘‘ vybírá pro ženy jednodušší kousky. Na co by bylo přehnané kombinování, když i minimalismus může být efektivní. To, co bylo v kolekci důležité, byly hlavně střihy, které nechávají vyniknout ženským křivkám. Žádné přehnané upozorňování na sebe se v podání černé, krémové a béžové nekonalo. v jednoduchosti je síla, Lenka Štěpánková toto pravidlo potvrzuje.

Na křídlech lehké krajky, vzdušného hedvábí a voňavých květin.

Zima klepe na naše okna, v době probíhajícího Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu nastával teprve podzim, přesto už se na mole objevily letní kousky. a když už se objevila podzimní kolekce, ani ta nepostrádala nějaké to hedvábí nebo šifon. Kdo se vydal na cestu něžnosti a odhalování skrze něžnou krajku?

V první řadě to byla Zuzana Kubíčková.

Její jméno je na české módní scéně pojmem. Za několik let dokázala neotřelým způsobem tvorby proslavit jak své jméno, tak například svá dvojitá psaníčka či šaty šité ze speciálně skládaných pruhů látky.

Tentokrát se rozhodla tělo nezahalovat, ale naopak – ukázat. Nic vulgárního by nikdo neočekával, Zuzana totiž ví, co dělá.

Kromě krajek předvedla světlounké košile a kalhoty poseté květinami i jednobarevné hedvábné šaty. Kolekce určená pro odvážnější, ale romanticky založené dámy.

Vůně pivoněk se na nás linula prostřednictvím značky ODIVI a její úchvatné kolekce. Během dnů plných sněhu se rozhodla Iva Burkertová rozkvést pivoňky na fialových kabátech, kterým předskakovaly černé a nebesky modré

modely šatů, halenek s volnými rukávy i vlečkách připevněných na sukních. i tyto jednoduché střihy v jednobarevných kombinacích dokázaly splnit svůj účel, což sklidilo absolutním nadšení.

Kdo by neznal značku TIQE. Návrhářka Petra Balvínová je proslulá tím, že se skutečně s péčí stará o své zákaznice.

Nechá jim ušít oblečení na míru, vybrat barvu, pečlivě s nimi prodiskutuje střihy a představy, které vedou ke spokojenosti.

Petra je jednou z těch, které se nenuceně a jemně věnují vystižení podstatných kvalit ženského těla, zároveň slouží jako tvůrce pohodlné, příjemné a atraktivitu podporujícího oblečení. v nové kolekci Petra představila jak kašmírové vesty a kabáty, které nabízí v mnoha barvách, tak také hřejivé norské svetry v kontrastu

Na začátku stojí sen.

Sen, že se jedno z malých dětí stane návrhářem a nebude si hrát s kousky látek, které na něj zbydou z ústřižků, ale se skutečnými a kvalitními textiliemi, do kterých místo panenek obleče modelky. se vzdušnými šaty. Pudrové a světlé tóny poskytly velice romantickou atmosféru. Jen tak dál.

Velké ovace sklidila také návrhářka Tereza Vu. Jako jediná ze všech kolekcí představila výhradně spodní prádlo, pro jehož inspiraci nemusela daleko – stačilo pohlédnout do světa akvarijních rybiček, z nichž vyhrála závojnatka. Na mole tak bylo předvedeno romantické spodní prádlo pokryté drobnými krajkami, které připomínaly pohyby ocasních ploutví těchto rybiček. a na závěr připlulo rovnou celé hejno modelek, které ještě jednou proměnili sál v akvárium.

Za látkou viditelnou pouze na oko se mohou skrývat příběhy, pocity i myšlenky.

Ne každý vnímá pohybující se látku jako příběh či jako výsledek určitého životního zlomu nebo zážitku. Návrháři ale vědí své o tom, že sebemenší pohnutek v jejich

životě může uvnitř spustit kreativního ducha, který se touží nějakým způsobem dostat napovrch. Někteří mohou vzpomínat na svá dětství, někteří se snaží vyjádřit lásku, někteří se zaměří na něco, co jiní ne a ti ostatní si najdou své vlastní inspirace. Jaké příběhy jsou protkány v konečném výsledku šatů?

Viktoria Vittori se zhostila úkolu nelehkého. Jako první návrhářka musela nastavit své konkurenci laťku vysoko. Proto se rozhodla vnést do nové kolekce kapku praktičnosti. Otázkou bylo – co nosí ženy v domácnosti na sobě? Pouze tepláky? a jak se vlastně doopravdy chtějí cítit a cítí se? Výsledkem bylo domácí oblečení trochu jinak. Pohodlná bavlna, pleteniny i jemné tkaniny ve volných střizích působily pohodlně. Rozcuchané vlasy modelek občas splývajících přes obličej zase působily autenticky. Přesto ale tuto roli zpracovala návrhářka pozitivně - ne jako otrocké plnění domácích prací, ale jako jisté okamžiky života, kterými si prochází každá.

Přehlídky značky La Femme MiMi jsou vždy hravé, stejně tak, jako je návrhářka, které všichni přezdívají Mimi. Chybělo málo a kolekce nemusela vůbec vzniknout.

Alespoň ne v této podobě. Návrhářka, která už připravovala zcela jiné návrhy, se jednoho večera rozhodla odpočinout při procházení starých fotek a vzpomínání na dětství. Výsledkem byl silný emoční zážitek, vzpomínky a nová kolekce, která byla v závěru inspirovaná módou a náladou vyzařující právě z těchto fotografií.

Marko Lopatič, začínající návrhář, který se věnuje dámské módě, pojal svou verzi příběhu trochu divočeji. Marka vždy inspirovala nebezpečná a nespoutaná příroda plná divokých šelem, ale také majestátnost pávů. Proto jeho modely vytvořené z hedvábí zářily potisky ohnivých květů, pavích per, leopardích skvrn, tygřích očí a lvích hlav. Až téměř nebezpečné byly i délky některých šatů. Jednou z výraznějších dominant celé kolekce se staly šátky vytvořené pro běžné nošení okolo krku nebo okolo pasu ve formě sukně, jak zvolil návrhář po celý večer.

Ivana Follová viděla svou kolekci jasně – zaměřila se na příběhy těch žen, které trpí nějakým tím nedostatkem či nadváhou, a tak zoufale hledají slušivý kousek, co by si mohly koupit. a to je situace téměř marná. Na větší velikosti se často šijí neslušivé a neoriginální modely, což se Ivana rozhodla změnit. Proto její kolekci předváděly naprosto obyčejné, ale o to

Kateřina Geislerová Jakub Polanka

ODIVI Tereza Vu

Zuzana Kubíčková

Petra Balvínová krásnější ženy. Rozdílný věk, rozdílná výška a rozdílné proporce nestály v cestě za pobavením v hedvábné a barevné kolekci s potisky plnými jídla. Když už si život užívat, tak velkými porcemi – a to rovnou i na oblečení.

Do všech koutů francouzského předměstí Belleville přišlo nahlédnout snad nejvíce lidí. Jakub Polanka se pomocí nové kolekce rozhodl nechat všechny navštívit toto multikulturní místo plné negativních i pozitivních vlastností. Šlapky, Arabové, modelky, punkeři, hip-hopeři i bohatí snobové – všichni tu byli, jen ne fyzicky, ale prostřednictvím obsáhlé kolekce, z nichž žádný model nebyl nudný. Závěrečný bouřlivý potlesk byl tedy opravdu očekávatelný.

Bohémská lehkost, v podání Martina Havla dokonce bohémská elegance, protkaná láskou, citem shrnutá do prostředí českého undergroundu – to byly modely jeho nové řady. k vidění byly velice uvolněné modely v klasických barvách černé a bílé, ale v neklasických střizích – příliš dlouhé nohavice, protáhlé rukávy volných košilí padajících z rukou či kabát vypadající jako košile jsou jen malou ochutnávkou. Netradičnost se totiž nosí.

s. Oliver

TOMBOLINI

DUSNI3

SIMPLE concept store

The Adress Idea

PHUNA a JOVIAN / MDLS Magazín

18

Z butiku přímo na molo.

Kde jinde by se tak velké množství lidí setkalo s novými trendy z obchodů, než právě na mole. Proto se nezávisle na dnech a pořadí rozhodlo představit nejnovější vychytávky hned několik značek. A pokud bychom je měli zařadit do jedné skupiny, ze které vybereme typickou vlastnost všem společnou, určitě by to byla luxusní elegance spojená s mladistvostí. Možná také mladistvost předaná divákům díky přehlídce značky The Address Idea měla ve všech evokovat energičnost, mládí a odvázanost. Divoká punková kolekce plná cvočků, károvaných vzorů a zvířecích potisků i pro muže byla předváděná během tónů linoucích se z opravdových dud.

Na mole se také předvedla značka Pietro Filipi. Ačkoliv se zaměřuje převážně na společenské obleky a kostýmy, překvapila tím, že černá ani bílá nemusí být klasickými barvami, jenž nudně zapadají do potemnělých kanceláří. Ba naopak, podzim je podle Pietro Filipi barevný a nabitý optimismem, který se skrze oblečení musí určitě přenést i do pracovního zapálení.

Od značky s českými kořeny se přesuneme do Itálie. Značka TOMBOLINI vyniká hluboce zakořeněnou tradicí zaměřenou na pánskou společenskou módu. Nejednalo se ale o zaběhnuté klišé, kdy si většina mužů

zvolí černý oblek a světlou košili, ba naopak.

Přehlídka nabízela pro pánské publikum mnohem více, od svetrů, přes klasické i barevně laděné obleky, bundy až mikiny a kabáty. Pokud by si po této přehlídce ještě někdo myslel, že nemá při volbě společenského i běžného oblečení příliš na výběr, měl by se zajít znovu podívat do tohoto butiku.

Pokud se nějaká úspěšná a známá značka zaměří na několik stylů, úspěch je téměř zaručen. Modely, které tak zachytí širší okolí, byly představeny v rámci přehlídky značky s. Oliver. Chcete si vyjít do města a nemáte co na sebe? Právě pro tyto situace předvedla značka řadu casual, které nechává vyniknout modely pod zářivými světly noční ulice i rozzářeným sluncem všedního dne. Divoké zvířecí vzory, kovové cvočky i tvíd mohou tvořit jednotlivé doplňující modely, ale také společnou odvážnou kombinaci. Samozřejmě nechybí ani mladistvé společenské šaty, které svou délkou lehce odhalovaly kůži. Pokud ale někdo neholduje na první pohled trendovým kouskům, pro umělecké duše se skýtá pohled na uměleckou kolekci, která byla nejen limitovaná (tudíž je téměř nemožné v ní potkat někoho druhého), ale propojila textilní práci společně s malbami šanghajského umělce Qiu Shengxian.

30. a 40. léta – dvě desetiletí, která se stávají neustálou a stále se opakující inspirací. Doba, ve které byly ženy ženami, pečlivě promýšlely každý model, ve kterém projdou ulicí a okouzlí kolemjdoucího gentlemana, cigaretka patřila mezi stylové záležitosti stejně tak jako krk ověšený korálovými náhrdelníky, červeně zvýrazněné rty a tenounké tmavé obočí. Elegantní chůze a sofistikovaný styl Marlene Dietrich inspiroval přehlídku pražského butiku DUSNI3 skrze předvedení opravdu rafinovaných modelů.

Jednoduché a nudné? Butik SIMPLE concept store rozhodně do této kategorie nespadá.

Tématem diskuze se po přehlídce naplněné tmavými odstíny a zejména černou barvou stala právě tato přehlídka. Nadšené reakce z rekvizit ve formě zrcadlových sloupů, okolo kterých se procházeli modelové a modelky, hovořily za vše. Mezi výrazné plus patřilo kouřové líčené perfektně doplňující styl famme fatale. Záhadnosti, sexappealu a svůdnosti propůjčili svou tvář značky jako Rick Owens, Saint Laurent nebo Balenciaga. s takovými jmény se snad nikdy nedá šlápnout vedle.

Od doby, kdy světlo světa spatřil román Great Gatsby, a poté ještě více, kdy do kin udeřil stejnojmenný film, se chce každá

žena stylizovat do role té oslnivé a jiskřivé bytosti s čelenkou ve vlasech, která se ráda baví a je obletována elegány. Značka LIST fashion si je toho dobře vědoma, proto ze svých skříní vybrala modely stvořené právě pro ně. Nesmrtelný šarm, který začala už Coco Chanel a pokračovala v něm i Miuccia Prada, byl na mole zahalen do něžné krajky, saténu a hedvábí, který samozřejmě dotvořily klobouky, psaníčka, rukavičky a kožešinové límce.

A to nejlepší? Pražský bílý stan pod svou střechou poprvé přivítal zahraniční hosty.

Je to obrovská pocta, pokud se rapidním tempem vzrůstající projekt rozhodne podpořit někdo ze zahraničního módního průmyslu. a pocta se stane o mnoho větší, pokud se jedním z exkluzivních hostů stane zrovna Jimmy Choo. Světoznámý výrobce módní obuvi se rozhodl na pár dní přicestovat do Prahy a svou návštěvou posvětit večer, během kterého se představil nejen Jakub Polanka, ale také další z hostů – návrhář Michael Sontag. Jimmy Choo přijel zhlédnout nejen českou tvorbu, ale zároveň jako ambasador Mercedes-Benz STYLO Kuala Lumpur (jedná se o fashion week probíhající v hlavním městě Malajsie, Kuala Lumpur).

Během večera se Jimmy projevil přátelskou povahou a uměním vtipkovat, zároveň ho doprovázela manželka a dcera Emily, která oblékla jedny z večerních šatů od Jakuba Polanky.

Stejný večer nabídl kolekci německého návrháře Michaela Sontaga. Do pozdních večerních hodin se všichni usazeni a pohlceni momentálně zakončenou přehlídkou Jakuba Polanky těšili i na něco přesahující české hranice. Minimalistická kolekce Michaela byla k vidění již v Berlíně, kterou ovšem většina českých očí neviděla. a proto i právě tento večer zakončila černá a bílá barva s občasnými oranžovými akcenty, které se v jeho modelech objevily.

Do zahraničí, konkrétně do exotické Malajsie, jsme se opět přesunuli i v závěrečný večer.

Ten mohl působit kapku smutně, jelikož se jednalo již o poslední den, ale o to větší show v bílém stanu nastala. Absolutní finále totiž patřilo vítězce tzv. Emerging Designer of the Year 2013 Phuně Boon Yi a držiteli ocenění Designer of the year 2013 Jovianu Mandagie. Obě jména představili své značky PHUNA a JOVIAN, které se zaměřily na krásné a honosné večerní róby stvořené z peříček, transparentních tkanin, krajek či hedvábí. a to bylo něco, co v řadě české tvorby přece jen působilo jinak.

19 HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

Spadá kolekce Kateřiny Geislerové spíše mezi silné ženské kolekce, nebo ty s příběhem? Jako inspirace figurují často ženské postavy, které se v historii něčím vyjímají. Kateřinu učaroval osud Johanky z Arku – silné a mladé bojovnice, statečné, ale uvnitř křehké. Stejnou bojovnost a určitý způsob úkrytu před okolním světem poskytla pomocí modelů, z nichž některé byly velice multifunkční. Zelená a fialová barva vypadaly zvlášť i v kombinaci velice dobře a střihům připomínajícím brnění přidaly na ženskosti květinové motivy. Kateřina čerpá inspiraci v Paříži, kde většinu času pobývá, a proto je její ztvárnění umělecké myšlenky tak perfektní.

I Vladimír Staněk umí vyprávět příběhy beze slov. Jeho přehlídka sloužila jako vyjádření cesty vnitřní proměny od negativního a zlého muže po dokonalého muže v bílém. Celá kolekce zároveň sloužila jako představení všech základních kousků, které by žádnému muži neměly v šatníku chybět. v každé skříni by se mělo objevit jak slušivé spodní prádlo, tak košile, kabát a sako. Závěrečný dokonalý muž byl pravděpodobně konečný produkt oblečen do značky STINAK.

Bratislava o啪ila m贸dou.

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

21

Měsíc říjen se na slovenské půdě nesl ve znamení víkendové události probíhající v datech 26. a 27. října 2013.

Na řadě módních přehlídek představujících sezónní práci místních návrhářů by nebylo nic speciálního, pokud by tato akce nezačala vznikat pouhé 3 týdny před samotnou událostí! Za takto krátký časový úsek dokázal tým slovenských návrhářů společně s podporou OLOdressing a Slovak Fashion Council naleznout prostory pro takzvaný Fashion LIVE!, a to ve Staré tržnici v Bratislavě, která svou rozlohou a vzhledem přidala na atmosféře.

Text: Žaneta Menšíková Foto: Marek Rebroš

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

22

Vnitřní části budovy dominovalo dlouhé černé molo se spoustou židlí okolo, zázemí pro novináře. Čemu ale nešlo uniknout po celý víkend (a proč bychom také unikali), byla neskutečně pohodová a přátelská nálada, jež zde panovala i přes stres spojený s očekáváním.

Událost s oficiálním názvem Fashion LIVE! skutečně ožila módou a zdálo se, že ožili i návštěvníci přehlídek.

Ti totiž s nadšením využili příležitosti okusit slovenskou tvorbu na vlastní kůži skrze volný vstup pro všechny.

Slovenští návrháři spojili síly.

O tom, že se hrstka slovenských návrhářů, mezi které se řadí například Boris Hanečka, Marcel Holubec, Lukáš Kimlička či Petra Poórová, řídila heslem ‚‚Show must go on‘‘, jsme se mohli přesvědčit během představení jejich kolekcí, na nichž pracovali dlouhé týdny. Bohužel ale chybělo málo a jejich pečlivě navržené kolekce jsme nemuseli spatřit. Alespoň ne na přehlídkovém mole.

Co vlastně podnítilo slovenské návrháře k vytvoření dvoudenního módního maratonu?

Po čtyřdenním Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu proběhnuvším těsně po půlce září se měla stavba obrovského bílého stanu nabízejícího přehlídky přesunout do hlavního města Slovenska. Lístky byly v oběhu, kolekce připravené nebo v procesu dokončení, stránky významných módních časopisů informovaly o nadcházejícím Bratislava Fashion Weekendu. To, co ale nikdo netušil, bylo neočekávané zrušení samotné akce, jež vedlo k absolutnímu zklamání všech na přípravě se podílejících

a zejména návrhářů, kteří dlouhé týdny s nadšením obohacovali zdi sociální sítě pozvánkami a nedočkavými příspěvky.

Tento pocit neuspokojení a zmaření společně se vzkazy fanouškům podobající se ‚‚Bohužel vám musíme oznámit smutnou novinu, přehlídka se konat nebude,‘‘ vnuknuly několika návrhářům zcela novou myšlenku.

Neuplynulo totiž téměř ani pár dní a médii se začala šířit zpráva o zcela nové a náhradní události. Oficiálně potvrzenou akci s názvem Fashion LIVE! Slovak Fashion Week Initiative ještě podpořil vzniklý úvodní vizuál, který se svou úrovní a netradičním zpracováním na první pohled vyrovnal světové. Cílem výsledných fotografií bylo zaujmout a šokovat na první pohled. Před objektiv se postavila modelka Adriana Mockovčiaková, která byla s černě namalovaným obličejem k nepoznání. Za výslednými fotografiemi stál fotograf Branislav Šimončík.

Následovala jediná otázka – co můžeme od této prakticky ‚‚spontánní‘‘ akce očekávat?

První den plný očekávání a nervozity.

O víkendu 26. a 27. října 2013 jsme se rozhodli poznat tajemná zákoutí Bratislavy.

Naše kroky se pohybovaly v okolí Staré tržnice, ve které byla postavena Black Stage.

Pod tímto názvem se skrývalo černé molo, na němž se postupně předvedlo 11 přehlídkových bloků založených jak na přehlídkách jednoho návrháře či návrhářky, tak v některých případech i skupiny designérů.

Byli jsme tak svědky tvorby hned 17 autorů.

Pojďme se na chvíli přenést zpět do první řady, odkud jsme mohli čerpat inspiraci plynoucí z neutuchající ambicióznosti každého z předvádějících a zároveň z rozmanitosti každé kolekce.

Výjimečné úlohy se zhostila návrhářka Ľubica Poncik. Designérka, která svůj talent neskrývala už odmalička, nasbírala po dlouhá léta velké množství zkušeností v zahraničí. A právě tyto zkušenosti autorka promítá do textilní tvorby zaměřené na téma

Obklopeni mužskými kolekcemi jsme zůstali ještě chvíli. Nejednalo se pouze o návrháře Lukáše Kimličku, který mimochodem exceluje i v oblastech fotografie, líčení či stylingu. Testosteronem nabitá byla i samotná kolekce. Návrhář se totiž rozhodl zkusit experiment vytvořením první pánské kolekce v řadě plné pouze dámských. Jak mohl návrhář, jenž vytváří dokonalé šaty padnoucí na ženské křivky, vytvořit zcela odlišné modely? Myslíte si, že uspěl? Možná počet návštěvníků, možná úsměvy na jejich tvářích a možná také slova, která jsme zaslechli po kolekci, hovořila za vše. Za ,,úžasnou‘‘ byla označena černobílá pánská kolekce protkaná sportovními i elegantními prvky.

Nejvíce zapamatovatelnou zvláštností se ale staly na textiliích natisknuté fotografie modelů, za jejichž vytvořením stál právě Lukáš Kimlička.

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

O doslova černou tečku za celým dnem se postaral Marcel Holubec, a to díky černě natřeným obličejům modelek, které v temném osvětlení jako by zcela ztratily tvář. Kolekce Les Choses de la Vie...II. byla předvedena už v Praze, ale slovenskému oku samozřejmě nesměla uniknout. Lehce extravagantním až fetišisticky laděným modelům nechyběla černá kůže, která kontrastovala s černými volány. O něco výraznější byly dlouhé šaty, dokonce v zářivě růžové barvě, jež na tělech modelky s černým obličejem vypadaly obzvlášť výrazně. Na někoho mohla kolekce působit nostalgicky díky vzpomínce na šperkařku Bety Majerníkovou, jiný v ní viděl vyrovnaný pohled zpět na výjimečné přátelství a také podtržení návrhářova talentu.

Marcel Holubec

Petra Poórová

V barevné a optimismem nabité sféře se pohybovala i návrhářka Petra Poórová.

Mezi klíčová slova, která by zjednodušeně charakterizovala její návrhy, by mohly patřit vtip, originální detaily a hravost, čímž se tato přehlídka zapsala do paměti návštěvníků.

Ve druhém přehlídkovém bloku Petra představila nejen barevnou a vzdušnou kolekci ozvláštněnou motýlími aplikacemi snad ve všech podobách, ale také pánské modely, které zahrnovaly elegantnější kousky. S pozitivní kolekcí jsme se přesunuli do snů – pocit jako v rajské zahradě podněcoval fantazii a umožnil na chvíli uniknout do bezstarostného a lehkého světa mimo náročnou a prací nabitou realitu.

A kdo by o takové přesunutí mimo skutečný svět nestál?

Boris Hanečka

tradice, ale také do šperků, na kterých Ľubica pracuje společně s Hanou Horbanovou Kašičkovou. Tradice se každopádně promítla i do nejnovější kolekce, jež rozzářila molo svými barvami a také hlubokou vlasteneckou myšlenkou čerpající ze slovenských lidových šatů.

23

Lukáš Kimlička

Ľubica Poncik

Po barevném začátku sál potemněl a my se přesunuli na východ mezi samurajské bojovnice. Už od prvního modelu byla patrná myšlenka ,,silné a sebevědomé ženy‘‘, kterou doprovázel latexový materiál.

Jedna z výrazných návrhářských osobností na Slovensku, Boris Hanečka, exceloval kolekcí doprovázenou spoustou potisků, vínové i jasně oranžové barvy, ale hlavně výrazným detailem v podobě vysokých špičatých čepic s bočními třásněmi. A jaké zásady návrhář splnil, jak už je u něj zvykem?

Show nechyběla dynamika, architektonické střihy a náš ohromený údiv nad každým z modelů. Umění zaujmout bylo předvedeno v praxi.

Více návrhářů, více návštěvníků, více problémů.

Druhý den přibývající zvědavé oči návštěvníků uspokojovaly kolekce i minikolekce většího množství designérů. Svou daň si ale splatily chůzí modelek, kterým se vyzouvaly neposedné boty nebo se jim pod nohy zaplétaly dlouhé šaty. Určité potíže měla také technika, díky které jsme byli svědky kolekcí s občasnými výpadky hudby. Vizuálnímu zážitku ale přesto nic nechybělo.

“

Po čtyřdenním Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu proběhnuvším těsně po půlce září se měla stavba obrovského bílého stanu nabízejícího přehlídky přesunout do hlavního města Slovenska.

„

První nedělní přehlídku internetové značky INPERIA otevřela hned čtveřice návrhářů složená ze jmen Marcel Holubec, Lukáš Kimlička, Hana Převrátilová a Veronika Lokajíčková. Své síly si návrháři rozdělili do menších kolekcí složených z pěti modelů, jež vznikly speciálně pro tento internetový obchod. Rozmanitost různých stylů tak naskýtá velkou možnost pro větší množství zákazníků. A hlavně pro ty, kteří se v běžném životě k takovéto módě nedostanou.

Někteří se s obchodem setkali poprvé, jiní měli možnost vybrat si svůj model, který si následně objednají domů. Průřez modely je totiž perfektní šancí, jak dostat slovenskou módu mezi širší okolí pomocí pouhého kliknutí na počítači.

Mezi více očekávané kolekce vždy patří ty, jež předvádějí nové talenty. Studenti ze školy VŠVU pod kolekcí s názvem ATELIER 343 vytvořili několik modelů, s nimiž se rozhodli jít se svou kůží na trh. Obrovský risk, velkou nervozitu a jednu z prvních zkušeností určitě zažívali Katarina Fedorišinová, Petra Solivarská, Lubica Švecová, Andrea Pojezdáková a Bronislava Žurková Brůčková, jejichž minikolekce tvořily výrazné kontrasty, co se úrovně týče. Do jakési formy tréninku, jak okolí přijme jejich představy, se výrazně nabourala dvojice Kostková/Komosný.

Ti přišli s útržkem z kolekce, jež už světlo

světa spatřit stačila. Možná, že byl zbytek modelů vyprodaný, což by se v rámci nadšených reakcí do vínova a zlata laděné kolekce dalo očekávat.

Kolekce Jany Kuzmové, která se prezentuje značkou Kuzmi, byla určitě ve srovnání s ostatními o něco výraznější. Jana se totiž soustřeďuje výhradně na elegantní šaty a róby, mezi kterými se vyjímá i okruh společenských kousků. Zdobí je krajkou, třpytkami a kamínky, zároveň je tvoří ze vzdušných materiálů, jež při chůzi vytváří efektivní dojem. Každá žena by se měla někdy cítit jako žena – sexy, žádoucí, tajemná a přitažlivá. A právě to je mantrou Jany, která odlehčila maraton přehlídek.

Bratislavský butik La Femme se rozhodl vybrat aktuální podzimní a zimní trendy ze všech svých nabízených kolekcí. Od italské a francouzské dovozové módy by nikdo nečekal nic jiného než krajky, třpytky, šifon, hedvábí a sexy střihy. Pro podzim hodící se pleteniny, kožešina a kůže by také nebyly žádným překvapením, zato závěrečné společenské šaty si svou výraznou pozornost ukradly právě skrze propojení bohatého flitrování a světel reflektorů. Taková kombinace nechala každý z těchto modelů řádně vyniknout.

Po oba dny sloužil k návštěvám i souhrnný showroom, jenž nabízel kousky z kolekcí většího množství značek, než které byly představované v rámci přehlídek. Takzvaný White Showroom, stojící v kontrastu s Black Stage, se nacházel na Ventúrské ulici v KONTAKTU, kde po skončení přehlídkových výstupů následovalo něco navíc ve formě výběrových kolekcí. A ty šly velmi rychle na prodej! Hudba z rukou DJe, drinky nalévané u baru, spousta módních osobností i zvědavých lidí, kteří přišli poznat rozmanitou slovenskou tvorbu. A také nákupčí, již se postarali o rychlé mizení zboží na věšácích – přesně takto probíhaly večery během Fashion LIVE!.

Velkým plusem celé akce byla myšlenka spojení návrhářů, kteří se nenechali odradit neúspěchem ve formě zrušeného fashion weekendu. V době, v níž narážíme na konkurenci a boje snad na každém kroku, se někteří rozhodli spojit do jednoho celku a svou energií naprosto přebít problémy doprovázející narychlo zorganizované dva dny. Každý je ochoten odpustit chyby, když vidí zapálení lidí, kteří v něco věří a bojují za to. My se jen těšíme na další ročník.

Snad posune úroveň slovenské módy zase o něco výše.

O tvorbě Jakuba Polanky nedokáže nikdo napsat nic negativního. Současný neznámější český návrhář předvedl multikulturní kolekci inspirovanou pařížským předměstím Belleville s jejími klady i zápory.

Kolekce ale rozhodně negativní nebyla, naopak. Na Jakuba se přišlo s očekáváním podívat široké množství lidí, které chtělo na vlastní oči spatřit, kdo to vlastně Jakub Polanka je. Moderní kolekce doprovázená údernou hudbou dala kolekci výraznou energii, které dodal na velikosti i závěrečný potlesk.

Co dodat na závěr? Dvě slova: Lenka Sršňová. Tuto show (doslova show) skoro nelze popsat slovy, vlastní zážitek by byl pro pochopení lepší. Jsou lidé různého vkusu, ale alespoň jeden model by se musel líbit každému. Přehlídku doprovázela hudební kulisa živé kapely Walter Schnitzelsson, za jejíchž tónů a zároveň také úvodní nahrávky pilota z kosmické lodi se molo proměnilo v cestu na Měsíc. Na kosmické náladě přidaly i výrazné metalické helmy, divoké kombinace barev a v závěru i samotná návrhářka, která energicky roztančila molo.

A to hned dvakrát.

Lenka Sršňová

HLAVNÍ TÉMA / MDLS Magazín

24

Co jste doposud (ne)vědeli o módním trhu Text: Eliška Toušová Foto: Diesel

Módní trh se rozděluje na celou řadu menších segmentů primárně dle ceny a kvality. Říkají vám něco pojmy jako Haute Couture nebo diffusion lines? A proč stále více Hi-end značek vytváří levnější řady?

Haute Couture jako vyjádření sběratelské vášně i dobrý marketingový prostředek Na vrcholu pomyslného žebříčku kvality, ceny a prestiže stojí na vrcholu móda Haute Couture, která má několik nepsaných pravidel.

Jedny šaty stojí průměrně sto padesát tisíc dolarů. Na každém kontinentu může být pouze jeden kus, aby byla zachována exkluzivita. Šaty se nosí pouze na jednu příležitost.

Po určité době mohou být prodány do muzeí a galerií a kupujícímu tak může být navrácena alespoň část původní investice.

Většina kupujících jsou sběratelé, kteří místo obrazů, soch a dalších uměleckých kousků, sbírají oděvy.

Pro módní značky je samozřejmě taková prestiž výborným marketingovým nástrojem.

I když je šití této vysoké krejčoviny velmi nákladné, investice se pak vracejí spolu s rostoucím povědomím o značce. I módní domy musí splňovat řadu podmínek, aby

Méně přísná pravidla, ale stále vysokou exkluzivitu má móda Couture. Cena za tyto modely se může vyšplhat až k šedesáti tisícům dolarů.

Diffusion lines versus High–end fashion Diffusion lines jsou takzvaně dostupným luxusem. Nabízí zákazníkům kvalitní zboží za přijatelné ceny. Stále více High – end značek vytváří tyto levnější odnože. Mezi takové značky se řadí například See by Chloé, CK by Calvin Klein nebo Versus by Versace.

Vzorovým příkladem průřezu módním trhem je značka Armani. Módní dům má svou Haute Couture značku Aramani Privé. Giorgio Armani je High-end řadou s nejvyšší kvalitou a vysokou cenou zboží, a proto jsou mezi zákazníky lidé v průměru starší třiceti let. Zhruba o 20% levnější je řada Armani Collezioni, která je ideální volbou pro náročné klienty, kteří si ale nemohou dovolit luxus nejvyšší řady.

Pro mladé lidi nabízí módní dům dostupný kompromis v podobě Emporio Armani.

Nejlevnějšími řešeními jsou pak Armani Jeans a Armani Exchange, které jsou zajímavé především nízkou cenou a zacílením na mladé zákazníky.

Z hlediska marketingu jsou diffusion lines strategicky vhodným řešením pro rozšíření kolekcí mezi více zákazníků. Díky vytvoření cenově dostupnějšího zboží si jej mohou zakoupit i zájemci, kteří si Haute Couture a Hig-end řadu nemohou dovolit. Na druhou stranu je otázka, jaký dojem značka vytváří u náročných klientů, kteří si ji kupují především pro její jedinečnost, kvalitu a zvuk, a to i přes její vysokou cenu. Zůstane značce v očích té nejnáročnější klientely tolik potřebná prestiž?

Značky z Middle Marketu míří výš V poslední době se také objevuje tendence ze strany značek v Middle Marketu proniknout na High-end trh, na kterém se pohybují značky jako Alexander McQueen, Dolce

& Gabbana, Louis Vuitton nebo Versace.

Chtějí si tak zvýšit exkluzivitu a přivést movitější a náročnější zákazníky. Mezi takové značky můžeme zařadit značku Diesel, která v roce 2007 představila novou řadu Diesel Black Gold. „Diesel Black Gold je exkluzivní kolekce věnována těm, kteří hledají nepředvídatelné prvky spolu s příměsí sofistikovaného individuálního stylu,“ definoval koncept Diesel Black Gold prezident Renzo Rosso. Otázkou zůstává, zdali si zákazník koupí kalhoty Diesel za 80 EUR nebo raději sáhne po dražší verzi od Diesel Black Gold, kde cena dosahuje 300 EUR. Módní kolaborace High street značek a jejich význam Mezi High Street značky můžeme zařadit všechny velké módní řetězce jako je Zara, Mango, H&M nebo Topshop. Díky módním kolaboracím si můžeme v běžném obchodním řetězci koupit cenově dostupné zboží, které je navržené předními světovými návrháři nebo celebritami.

Módní kolaborace stouply na významu v roce 2004, kdy došlo ke spolupráci mezi H&M a Karlem Lagerfeldem. Kolaborace se skládala z dámské a pánské kolekce, parfému a doplňků a byla vyprodaná během pár minut. Poté následovaly spolupráce například se Stellou McCartney nebo Madonnou. V letošním roce řetězec spolupracoval s Isabelou Marant, která prostřednictvím této spolupráce vůbec poprvé navrhla také pánskou kolekci.

A co si o kolaboracích myslí specialista na fashion marketing Peter Šagát?: „Jde určitě o čím dál více užívanější a sledovanější trend, který má velký potenciál. Z hlediska různých typů spolupráce může křižovat celým průmyslovým prostorem a navzájem propojovat příbuzné i zcela odlišné profese.

Všichni účastníci spolupráce se mohou soustředit pouze na svá zaměření a nemusí se starat o zbylé oblasti, na kterých pracují ostatní “kolaboranti”. I když kolaborace byly na vrcholu v předešlých sezónách, rozhodně jde o něco, co bude čím dál více příznačné pro celou módní scénu,“ uvedl Peter Šagát.

Prosadit se v módním průmyslu je díky široké nabídce čím dál těžší. Nechejme se překvapit, s čím nás ještě módní tvůrci spolu s marketingovými koncepcemi dokáží oslovit.

27 / MDLS Magazín

se titulem Haute Couture mohly pyšnit.

Každoročně musí vytvořit dvě kolekce, mít 15 krejčích na hlavní úvazek, 20 technických pracovníků, vlastnit ateliér v Paříži a další.

O zařazení módního domu do seznamu rozhodují členové Chambre Syndicale de la Haute Couture. Mezi módní domy uznané jako domy šijící Haute Couture patří například Chanel, Dior, Jean Paul Gaultier, Valentino nebo Elie Saab.

Season of peonies Oblečení ODIVI kolekce podzim/zima 2013

Foto: Marek Rebroš Model: Tereze Debnárová Hairstyling: Lucie Molnárová (Toni&Guy) Make-up artist: Eva Ceralová Stylist: Maria Krupenič

ROZHOVOR / MDLS Magazín

34

ADAM PTÁČEK

Tvorba Adama Ptáčka by se dala popsat jako divoká a nezaměnitelná.

Jeho koláže, modely a líčení jsou extravagantní, Ptáček si nehlídá žádné hranice a řídí se vlastním instinktem. Veselé barvy, vzory exotického ovoce a barevných zvířat, to všechno má význam. Chcete-li si prosvítit šatník, u Adama Ptáčka si jistě vyberete. Při pohledu na to, co Adam vytváří, si ale nikdy nebudete jistí, zda jste ještě v reálném světě nebo už za okrajem snů a představ.

Adam Ptáček žije v Českých Budějovicích, narodil se v roce 1989 – jeho maminka je Češka, tatínek pochází z Ekvádoru.

Tento mladý český designér se do návrhář-

ství pustil s plnou vervou. Jeho počiny se vám buď mohou zalíbit, nebo je od počátku odsoudíte pro přílišnou výraznost. Stejně je na tom i jeho obliba v líčení, jež velmi rád zkouší na sobě samém. Žlutá rtěnka, oční stíny a spousta černé tužky na oční víčka? Adam se toho rozhodně nebojí.

Hlavní inspirací tohoto návrháře jsou jeho různorodé kořeny. Ze strany otce Ptáčkovi v krvi koluje jihoamerická krev a jemu samotnému tropy, exotika a tamní pospolitost imponují. Po své matce naopak zdědil lásku k Asii a konkrétně k Číně a celému jihovýchodu.

Adam Ptáček svou cestu k módě popisuje od momentu, kdy v televizi zhlédl jednu z módních přehlídek Gianniho Versace. Bylo mu pouhých sedm let, ale Versace na něj velmi zapůsobil. Z dalších osobností módního světa obdivuje šéfredaktorku japonské Vogue Annu dello Russo.

Pokud si chcete od Adama Ptáčka něco pořídit, hledejte ho pod záštitou značky APé. Kromě oblečení a šátků si můžete

vybrat obuv, zápisníky nebo různé dekorace.

Výběr je stejně rozmanitý jako Adamovy kořeny a podněty k tvoření. APé je prostorem, v němž Adam Ptáček rozvíjí ideu svého ananasového impéria, které nedávno vyhlásil. Prohlašuje se za stát a do jeho impéria jsou dveře otevřené každému.

Další důkaz toho, jak moc jsou pro tohoto návrháře důležité emoce a vlastní identita.

Otázky na tělo: Adame, jsi studentem, ale už teď si jdeš vlastní cestou. Jak na tebe reagují ostatní v tvém okolí?

Mě uchopit nelze, pokud se neví jak na to.

Přesto někteří na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně ví, jak se mnou správně komunikovat a dokonce i ocení, že jsem schopný, pracovitý a mám svůj styl. Například paní Petříčková, vedoucí mé bakalářské práce, mě dokáže podpořit a ocení každý úspěch nejen můj, ale i spolužáků. Málokdo je tam tak čestný, pracovitý, přející a inspirativní.

To, že si jdu vlastní cestou a vím, co chci je pro mou práci výhodou, pro vztahy ve škole nevýhodou. Nejsem ovce a nikdy jí nebudu, ostatně tuto funkci za mě přebírá mnoho jiných. Každý svého štěstí strůjcem.

Kdy ses rozhodl, že se chceš stát návrhářem?

V roce 1997. Od té doby jsem toužil být návrhářem a tvrdě jsem šel za svým cílem.

A dnes mohu hrdě říct, že díky mnoha schopným lidem v mém okolí, podpoře přátel a rodiny, ale i své píli a houževnatosti se stává dřívější sen realitou.

Jak se v tobě rodí kolekce?

Většinou mám vymyšlené téma a snažím se v něm najít plno různých nezvyklých i pochopitelných souvislostí. Miluji prolínání stylů a námětů. Každým dalším dnem přetvářím původní záměry tak, že ve výsledku (tematicky) dojdu z Číny klidně do Uzbekistánu a zastavím se ještě zcela nečekaně na severu Afriky, totiž v Maroku. Sám se nechám překvapit, kam mě nevyzpytatelná inspirace zavede příště. Řekneš nám, kde hledáš inspiraci a proč?

Mám rád biomorfní design, inspirují mě věci vejčitých forem, tedy vejce, ananas - ten je i mým symbolem číslo 1! - artyčok, piniová šiška. Dále miluji cestování, objevování kultury různých zemí zpravidla asijských a latinsko -amerických. Miluji exotiku, zářivost, barevnost, unikátnost především a za všech okolností.

Svět je tak inspirativní, že je kde brát a učit

/ MDLS Magazín

35

Text: Lucie Tomášková, Bori Dušík Foto: Adam Ptáček

ROZHOVOR / MDLS Magazín

36

se. Občas si sice připadám jak na prstenci Saturnu, ale pak dopadnu zase na naši Zemi a jsem zde rád. Se vším dobrým i zlým, co to obnáší.

Maluješ si všechny vzory sám?

Ano, každý vzor, co je pod mojí značkou APé, jsem skutečně namaloval sám svou pravou rukou, nikdo mi v tom nepomáhal, proto mi to tak dlouho trvá. Jeden vzor průměrně zabere 8 hodin čistého času, někdy se s ním patlám i po několik dní.

Témata a kombinace vzorů se mi též houfně a z ničeho nic hrnou z hlavy rovnou na papír.

Bez představivosti a humoru bych asi dočista uvadl v tom našem pochmurném prostředí.

Nechápu, že některé české značky tisknou na své materiály převzaté dekory, přijde mi to velmi ubohé. Na druhé straně je mi jasné, že každý nemá fantazie na rozdávání. Bůh je občas velmi skoupý.

Mnoho lidí se bojí barev, proč si myslíš, že to tak je?

Konkrétně u nás a ve střední Evropě mají lidé z barev téměř fobii, a je to tím, že se bojí, že budou vypadat trapně či vulgárně, protože tuny přitroublých bloggerů, ale i některých designérů s barvami zacházet neumí. A tak raději tvrdí, že je černá, šedá, bílá a béžová sofistikovaná a vše ostatní zavání cirkusem. Lidé se bojí, co o nich řeknou druzí. Přitom mají žít svůj život naplno, a nezatěžovat se tím, co řekne Mařena z druhého vchodu. Důležitá je individualita, šok, exces a síla osobnosti, každý by měl najít sám sebe a v rámci širokého spektra barev, stylů a trendů hbitě reagovat a brát si pro sebe jen to nejlepší.

Kde si můžeme zakoupit tvůj design?

V butiku La Gallery Novesta , na internetovém portále www. bohemic.cz nebo v novém exkluzivním prostoru Concept store Eny v Konviktské ulici seženete moje kolekce oblečení, diáře, zápisníky, pohlednice a šátky různých velikostí a vzorů .

Prozradíš nám, jak bude vypadat tvá nová kolekce?

Nová kolekce nese název Ecuadorian Heritage, inspiruji se svou druhou domovinou.

Jsem z otcovy strany napůl Ekvádorec a jsem na to náležitě pyšný, protože Ekvádor je nádherná paleta endemických druhů zvířat a rostlin, velehor, divokých řek, vodopádů, je i bývalým sídlem Inků, unikátním představitelem koloniálního baroka, země vynikající kuchyně, plná aktivních vulkánů a pohostin-

ných lidí. A vše, co jsem právě vyjmenoval, se v nadcházející kolekci naplno projeví.

Zároveň kolekci věnuji památce mého nedávno zesnulého dědy, je mi velmi líto, že již není mezi námi. Odešel příliš brzo a náhle. Měl skvělý smysl pro humor, nikdy na něj nezapomenu, snad se na mě dívá a drží mi z hůry palce, protože obor, s kterým jsem se ‚‚oženil“, není pro slabé nátury a je velmi náročný. V nové kolekci se setkáte s geometrickým dekorem, florálním dekorem, kombinovaným s koláží, ale i s jednobarevnými plochami, a dokonce i s černo-bílou kombinací, což by u mě málokdo čekal.

Střihově se nechte překvapit.

Jaká žena by tě měla nosit? Jaký typ ženy u tebe nakupuje?

Jihoameričanky jsou zářným příkladem ideální ženy značky APé, milují klenoty, vyžívají se v luxusu, barvách, jsou temperamentní, umí prodat své přednosti. Zaujmout a strhnout na sebe pozornost, takovým způsobem, že málokterý muž nepodlehne jejich půvabům.

Jsou sexy, silné, sebevědomé, umí to s muži zahrát tak, aby v určitých situacích působily křehce a zranitelně a muž nabil dojmu, že je doma pánem, i když se mu ve skutečnosti musí jeho žena logicky smát za zády.

Musíte být opravdu osobnost nezdolné vůle, a přimět druhé, aby vám padli k nohám.

Moje žena má být pokaždé královnou.

Nesnáším šedé myšky, falešnou skromnost, kombinaci pozérky a pseudo-intelektuálky.

Mám rád ženu přímou, marnivou a hlavně takovou, která miluje a chce být ženou.

Jak by ses specifikoval jako osobnost?

S nadsázkou řečeno: Býval jsem flegmatik, pak sangvinik a nyní jsem cholerik. Od blázna mě dělí jen velmi tenká hranice. Občas mám problém být mezi lidmi, berou mi víc energie, než bych čekal. Někdy mívám stavy totální sociální fobie. Mám sen jednou vlastnit prostorný dům s dlouhou historií a stejně dlouhou a vysokou zdí. Jsem rád jen s těmi, které považuji za přátele, rodinu a blízké, s cizími lidmi komunikuji ze začátku spíše s ostychem.

Ale na základě prvního dojmu jsem schopen vytušit, kdo mi bude sympatický a komu se budu v budoucnu už jen vyhýbat. Někdy bývám náladový, vybíravý, věčně nespokojený, jindy zas plný energie a optimismu.

Záleží v jakém prostředí a mezi jakými lidmi jsem vetknut. Dokážu rozesmát stejně rychle a snadno jako rozplakat a podráždit.Jsem jako ty ekvádorské sopky, někdy mají dlouhé stavy klidu, než přijde ničivá erupce. Ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Neníliž pravda?

Myslíš si, že je to stále těžké být sám sebou v relativně konzervativní společnosti?

Dospěl jsem do stádia, kdy si nepřipouštím jaká je společnost obecně. Zajímá mě ta část společnosti, která jde vlastní cestou a nebojí se lišit, zářit, provokovat. Čtyřicet let totality je za námi, ale stále žijeme jak svázaní. Krucifix, už přetrhněte ta pouta a jděte dál, spalte za sebou mosty a začněte znova a lépe. Já ráno vstanu, osprchuji se, pak se silně navoním YSL – L´Homme, JPG- Le male, Kokorico nebo Versace- Eros, vyfoukám si háro, nahodím rozjasňující make-up YSL, občas si namaluju kouřově oči, klasicky či v jiných barevných kombinacích, obleču se, následně si připravím bohatou snídani, naleštím si sluneční brýle, vyberu si brož, která mi svým ztvárněním určí náladu dne, a zvesela vykročím do toho nejšedivějšího rána v plné polní. To víte, že se občas otáčejí lidé, komentují, hodnotí, ale již jsem si zvyknul, když vypadáte, mluvíte a chováte se jinak, ani nemůžete čekat okamžité pochopení, chce to čas a trpělivost.

Vzkaz Adama Ptáčka českým ženám: ‚‚Prosím, pokud máte doma neschopného, nepraktického, nudného chlapa, který nezajistí rodinu, jak byste si představovaly, netrapte se a zařiďte si život lépe. Pokud jste schopná, silná a pracovitá, nic vás neporazí. Než se 40 let ničit s nemehlem a sobcem, žijte raději samy a dejte novým vztahům volný průběh. Máme všichni velmi krátký čas před sebou a měli bychom si jej užít. A prosím, nedělejte těžké práce, oslovte sousedy chlapy nebo si zavolejte hodinové manžely, netahejte těžké tašky s nákupem, ulehčete si život, co to jen jde. Někdy mám pocit, že česká žena je vlastně neskutečně pracovitý a houževnatý všestranně nadaný kutil, který si zapomíná upravit fasádu a žít kulturním způsobem.“

Kateřina Geislerová Ve svých kolekcích dbám na funkčnost a zvýraznění ženských tvarů.

Text: Lucie Tomášková Foto: Kateřina Geislerová

Kateřino, jak vypadaly Vaše přípravy na Mercedes - Benz Prague Fashion Weekend? Co pro Vás bylo nejtěžší? Komunikace s produkcí nebo zvládnutí nervozity těsně před přehlídkou?

Přípravy byly velmi hektické, ale komunikace s produkcí byla v naprostém pořádku. Spíše se jednalo o doladění konečných detailů.

Vytvořit jeden model není zase až tak těžké, ale zasazení celé kolekce do určité atmosféry je nejtěžší, protože se snažím tvořit modely tak, aby mohly existovat samy o sobě a klientky do nich mohly vkládat svou duši a vášně.

Měla jste nějaká speciální očekávání od letošního ročníku?

Očekávání jsem neměla, ale jsem ráda, že jsem prostřednictvím MPFW mohla ukázat svou tvorbu. Oceňuji hlavně to, že vůbec akce takového formátu v České republice existuje. MPFW podporuji proto, že návrháři mají možnost ukázat své oděvy nejen svým klientům a známým, ale i širokému publiku a médiím.

Když navrhujete, jde Vám především o funkčnost, aby se v tom žena cítila dobře, než o efekt na přehlídce?

Navrhuji především pro dobrý pocit klientek.

Je fakt, že jsem se k módě dostala relativně náhodou a po dlouhých studiích. K oblečení jsem vždy měla vztah jako normální žena.

Chci nosit oblečení, jež mi sluší, a cítím se v něm dobře. Tento vztah mi zůstal i jako návrhářce. Když tvořím model, nejde mi o vyjádření konceptu, ale o zkrášlení ženské siluety.

Cestujete hodně mezi Prahou a Paříží, je to pro Vás velká komplikace?

A cítíte rozdíl, když připravujete přehlídku v Paříži nebo v Praze?

Komplikace to pro mě trochu jsou. Na druhou stranu mi to pomáhá mít odstup od mé tvorby.

Navíc jsem na takový život zvyklá a vyhovuje mi to. Největším rozdílem je, že pracovní život v Praze je pro mě nový a s tím jde ruku v ruce i určitá nervozita. V Paříži již mám svou klientelu a známe se léta, proto když něco připravím, tak ten risk, že mě po nové kolekci opustí, je minimální.

Vzpomenete si na svou první módní přehlídku? Jaké jste měla pocity?

Má první přehlídka proběhla hned, jak jsem vystudovala. Pamatuji si, že v té době jsem žádné obavy neměla, protože jak jsem již zmínila, k módě jsem přišla poměrně pozdě.

Touha tvořit byla tak moc silná, že jediné, na co jsem čekala, bylo začít opravdu naplno pracovat. Na tuto dobu mám úžasné vzpomínky, byla jsem hodně přidrzlá a do všeho jsem šla po hlavě.

Komu jsou Vaše modely určeny?

Jak vypadá Vaše klientka?

Je to žena, která hledá nositelné oblečení a preferuje nonšalantní eleganci.Upřednostňuje pikantní, propracovaný, ale zároveň ne příliš náročný styl. Nakupuje jednotlivé kusy oděvů, které si může vzít jak do práce, tak i večer někam na koktejl. Je to žena, jež se nebojí být viděna nebo být středem pozornosti. Nemyslím si, že by mé oblečení bylo extravagantní, ale vymyká se trendům.

Snažím se tvořit nadčasové modely.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci a v jaké náladě se Vám nejlépe pracuje?

Mojí největší inspirací je každodenní život.

Ráda se inspiruji módními nehodami a náhodami. Když si například špatně zapnete kabát, nebo se vám větrem odvane kus cípu kabátu, to vše mi dává podněty k novým liniím a tvarům.

Jakou část procesu módní tvorby máte nejraději?

Nejvíce atraktivní je pro mě vstřebávání základního tématu. V momentě, kdy začnu cítit, že se mi koncept uceluje, přijde na řadu výběr látek a poté dochází na samotnou tvorbu. Neumím kreslit, proto si návrhy nepřipravuji dopředu. Hned na začátku vezmu látku a pracuji s ní na panně, což jde úplně samo, i když si to neumím sama vysvětlit.

Své modely tedy zkoušíte na krejčovské panně? Nezkoušíte je třeba na modelkách, nebo svých kamarádkách?

Modelky nepoužívám jen z jednoho důvodu. Tvořím řadu let pro svou vlastní klientelu a uvědomila jsem si, že tělo modelky se vůbec nepodobá tělu normální ženy. Střihy, které tvoříte na modelce, i po zvětšení rozměrů na normální ženské tělo nesedí. Začala jsem návrhy zkoušet sama na sobě, protože mám úplně stejné tvary jako většina žen. S postupem času jsem si vyšperkovávala střihy a dnes již můžu říct, že v jedné velikosti vezmu různé morfologie žen a ty střihy padnou perfektně díky tomu, že se inspiruji ženskými tvary.

Spolupracujete s někým, kdo Vám s výrobou pomáhá?

Dlouhá léta jsem v Paříži ve svém ateliéru i butiku spolupracovala s Markétou Kopeckou, jež byla mou pravou rukou. Když tvoříte, tak postupem času ztrácíte potřebný odstup, proto je dobré mít někoho zvenku, kdo vás může upozornit na důležité maličkosti. Teď v Čechách mám novou spolupracovnici a často také konzultuji modely s mou sestrou, jež je zároveň moje největší fanynka.

Samozřejmě i klientky a jejich názory jsou pro mě důležitou zpětnou vazbou.

Jak často si potřebujete mezi kolekcemi oddychnout? Berete si dovolenou?

Vždy si říkám, že si ji dopřeju. Popravdě za posledních jedenáct let se mi to podařilo jen jednou. V momentě, kdy dáte kolekci do butiků a začnete ji prodávat, během tří týdnů už musíte začít pracovat na nové.

Musíte si najít látky, zařídit si výrobu a už se soustředit na další kolekci. Ale snažím se i trochu odpočívat.

Jaký máte vztah ke svým kolekcím?

Když je kolekce hotová, máte za sebou přehlídku, nosí ji klientky, chcete si ji ještě užít? Nebo ji už nechcete v životě vidět?

Není to tak, že ji už nechci vidět. Beru to jako samozřejmý vývoj kolekcí. Musím je odstřihnout, abych se neopakovala. Navíc se snažím pokaždé přicházet s novou atmosférou i střihy.

39 ROZHOVOR / MDLS Magazín

Kateřina Geislerová se ke své profesi módní návrhářky dostala náhodou. V roce 1993 se v pouhých devatenácti letech odstěhovala do Francie. Nejdříve se učila francouzštinu na Sorboně, pak historii umění.

Po studiu na univerzitě St. Denis studovala pařížskou uměleckou školu LISAA (L’institut Supérieur des Arts Appliqués), kterou absolvovala s nejlepší ročníkovou prací. Tento úspěch ji otevřel cestu ke stážím ve významných pařížských módních domech a na začátku roku 2003 založila vlastní značku a s ní otevřela i ateliér. Nyní se Kateřina pohybuje i v českém prostředí a kolekce je možno zakoupit v jejím showroomu na Praze 1.

Petra Balvínová je uznávanou českou módní návrhářkou.

V Liberci vystudovala střední průmyslovou školu textilní a poté se věnovala psaní a stylingu. V roce 2006 se rozhodla založit značku TIQE, která je velmi vyhledávaná. Jak Petra sama přiznala, její kolekce bývají ještě před ušitím vyprodané. Jak vypadá tvorba nové kolekce?

Kde se inspiruje?

Koho zve na své módní přehlídky? To vše se dozvíte v rozhovoru, který Petra poskytla exkluzivně pro MDLS.

Petra Balvínová Text: Žaneta Menšíková Foto: Marek Rebroš

Koho ráda zveš a vidíš na svých přehlídkách? Své současné, případně budoucí klientky? Máš i speciální VIP hosty?

Všechny naše zákaznice jsou naše kamarádky. Když k nám někdo přijde, tak se s ním nejprve seznámíme. Sama zastávám heslo, že vrána k vráně sedá, takže musím říct, že naši klienti jsou úžasní a vždy zvu všechny.

Samozřejmě ráda vidím i potenciální klientky.

Ty k nám přijdou, seznámí se s námi a rádi je vidíme. VIP hosty nezvu, většinou to dělají agentury.

Když se podíváme na tvou kolekci, kolik nad ní strávíš času?

Nad svými kolekcemi trávím čím dál více času. Je to docela těžké, protože vím, co mé zákaznice chtějí nosit a věrně s námi jdou kolekci po kolekci. Snažím se tedy kolekci navrhovat tak, aby si zákaznice mohly modely kombinovat i s těmi loňskými.

Kde čerpáš inspiraci pro své kolekce?

U sebe. Vše co navrhuji, si vždy sama obleču.

Důležité je, abych se v tom nestyděla a chtěla si to sama koupit. Pak vím, že to prodám a mé zákaznice budou věřit, že mé modely jsou opravdu dobré, pokud je i já sama budu nosit.

Byla to tvá startovací myšlenka?

Chtěla ses hezky oblékat, ale nemohla jsi v obchodech nic sehnat?

To ani ne. Primárně jsem chtěla dělat věci, které u nás na trhu chyběly. V době mých začátků jsem sháněla dlouhé košile do bokovek, které se u nás nedaly sehnat.

První myšlenkou TIQE bylo tedy přinést to, co nebylo dostupné v dobré kvalitě.

Kdo ti pomáhá s tvorbou tvých kolekcí?

Již léta mám tým švadlen, které jsou velmi šikovné, a specializované dílny, které se mnou spolupracují. Tým je tedy opravdu velký a za ta léta se již dobře sehrál.

“

Tvoříme oblečení, které je praktické a nositelné v běžném životě.

„

Jakou část v navrhování máš nejraději? Tu počáteční fázi, kdy tě napadne myšlenka nebo máš nejraději tu, když už dokončuješ poslední práce? Žádnou. Přijde mi, že když dodělám jednu kolekci, už pracuji na druhé a nemůžu si odpočinout. Nemám nějakou euforii z toho, že jsem kolekci právě dokončila. Dělám to jako práci, kterou mám ráda.

Když skončíš jednu kolekci, máš z ní radost nebo už se těšíš na výrobu zase nové kolekce?

Na výrobu té nové se netěším. Představuje to pro mě další práci bez odpočinku.

Musím říct, že letošní kolekce podzim/zima se líbila i mně, což je zázrak. Málokdy se mi má práce na konci stoprocentně líbí.

Líbí se mi ze začátku, ale jak se vše dodělává a dodělává a všichni mě chválí, tak už se mi to nelíbí tolik.

Máš nějakou modelku, na které zkoušíš své kolekce? Nebo špendlíš pouze na figuríně?

Mám to štěstí, že mé zákaznice jsou většinou nádherné a štíhlé ženy. Velmi krásně se pro ně navrhuje a prvotní model se vždy zkouší na mně samotné.

Je známo, že šiješ funkční oblečení, aby se v něm každý cítil dobře.

Měla jsi někdy období, kdy jsi navrhovala na efekt?

Zatím nikdy. V Čechách se právě návrhy na efekt nazývají uměním. Podle mě na to člověk musí mít. Teprve až se člověk naučí řemeslo, má vybudovanou značku a dokáže se uživit, tak poté si může hrát.

Cesta, kdy návrhář hned ze začátku tvoří extravagantní a „uměleckou“ móda, kdy nic neprodá, je zcestná. Poté z toho nemá radost, ale depresi.

41 ROZHOVOR / MDLS Magazín

Petro, jak probíhaly tvé přípravy na Mercedes Prague Fashion Weekend?

S celým týmem jsme se připravovali zhruba pět měsíců. Největší kus práce jsme udělali přes léto. Na závěr jsme pracovali na večerních šatech, zvali naše klientky na přehlídku a dolaďovali detaily.

ROZHOVOR / MDLS Magazín

42

Byla bys ochotná šít na zakázku oděvy, které by si někdo vymyslel?

Nebo se držíš toho, že tvé kolekce jsou takové, jaké si sama představuješ, a jak si je navrhneš?

Momentálně máme opravdu hodně nabídek a kolekce jsou vyprodané již předtím, než se ušijí. Z tohoto důvodu si velmi striktně vybírám, komu udělám zakázku mimo kolekci.

Bohužel času máme málo.

V jaké náladě musíš být, aby se ti dobře navrhovala kolekce? Musíš mít nějakou speciální náladu nebo to bereš jako práci, kdy ráno přijdeš a navrhuješ?

Já v práci vůbec nenavrhuji. Nejčastěji navrhuji o víkendu, nebo si vezmu týden volna.

Aktuální kolekce vznikla v Paříži, protože jsem musela odjet i do jiného města, abych měla klid na práci. Má příprava na tvorbu trvá zhruba deset hodin, kdy se snažím uklidnit a přestat myslet na práci.

“

Vše co navrhuji, si vždy sama obleču.

Důležité je, abych se v tom nestyděla a chtěla si to sama koupit.

„

Jak prožíváš své autorské přehlídky?

Nemám je ráda. Dělám to hlavně pro své zákaznice a pro značku, která si zaslouží být prezentována. V Čechách na módní přehlídky nechodí nákupčí ani další osazenstvo, které běžně na přehlídky chodí, a proto dělám přehlídky hlavně pro zákaznice a lidi, kteří nám fandí. Tvoříme oblečení, které je praktické a nositelné v běžném životě, proto nemáme na molu extravaganci, která tam má být. Když mi tleskají kvůli obyčejným kraťasům, tak se až stydím.

Poslední otázka na závěr.

Kdybych byla nová zákaznice a chtěla bych něco ušít, kam se mám obrátit?

Nejlepší je, se rovnou objednat na určitý termín. Na začátku dáváme klientce hodinu na to, aby si vyzkoušela aktuální kolekci, a vše spolu konzultujeme. Poté se dohodneme na dalších krocích. Více informací naleznete na webových stránkách ateliéru: www.tiqe.cz

DUŠNÍ 3, PRAHA 1, +420 234 095 870, WWW.DUSNI3.CZ

VIVIENNE WESTWOOD | JEAN PAUL KNOTT | VICTORIA BECKHAM DENIM | ILARIA NISTRI | TSUMORI CHISATO | TARA JARMON | MELLOW YELLLOW | LULU GUINNESS

Vladimír Staněk

Jak probíhají Vaše přípravy na Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend?

Probíhají dost hekticky, protože do toho dělám spoustu dalších věcí, takže nevím, co dřív. Skoro nespím. Spím tak dvě až tři hodiny denně, moc to nepřeháním. Ale jinak zatím všechno klape, doufám, že to všechno stihnu. Je to trochu náročnější, protože dělám tašky, kabáty, trička, brýle...

A vše si navrhuji sám včetně technické dokumentace, technických výkresů, veškerých podkladů. Samozřejmě už mám výrobce, kteří mi to zpracovávají, protože na to v dílně nemám veškeré technické zázemí.

Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend - to je Vaše první přehlídka v rámci fashion weekendu nebo už jste loni či předloni prezentoval?

Já jsem byl na Prague Fashion Weekendu loni a dokonce ještě rok předtím na Fashion Weeku v Berlíně, takže v rámci fashion weeku to není má první přehlídky.

A když si vzpomenete na svou první přehlídku...

To už je hodně dávno. Snad někdy v prváku na vysoké, to už je nějakých 7 let zpátky.

Bylo to zajímavé a vtipné. Já myslím, že se posouvám blíže k nositelnější formě.

Začátky byly ujetější a možná i trochu směšné, ale tím si člověk asi musí projít.

Co čekáte od letošního MercedesBenz Prague Fashion Weekendu?

Je to pro Vás zlomové období nebo další z řad přehlídek, které budete mít?

Prague Fashion Weekend se vyvíjí super směrem. Je rok od roku na lepší a lepší úrovni a jak se teď oficiálně propojil s MercedesBenz, tak mám pocit, že je to pro nás designéry, kteří na této akci nějakým způsobem participují, mnohem významnější akce. Je to podle mého skvělý způsob, jak prezentovat svou novou kolekci, jak se prezentovat širší veřejnosti. Díky zapojení k MercedesBenz se to možná dostane i za hranice.

Konečně to není takové to hraní si na zemi, kde se móda dělá, ale myslím, že se to i začíná realizovat v té formě, v jaké to má být.

Koho byste rád viděl v hledišti?

Máte představu o tom, pro koho byste chtěl šít, pro koho jsou Vaše modely vytvářeny?

Nejlepší by bylo, kdyby v prvních řadách seděli nákupčí, to by asi bylo úplně ideální.

Ale bude super, když tam bude sedět kdokoli, koho to osloví. Já nejsem vyhraněný.

Myslím si, ač už to dělám nějaký ten pátek, že jsem relativně na začátku a tvář se stále utváří. Je to otevřené. Dělám věci, které jsou unisex. Samozřejmě se snažím dělat věci pro pány, ale moje kolekce, které prezentuji na mole, jsou do jisté míry posunuty až k absurditě. Říkám si, že ty vyloženě komerční kusy se dostanou do obchodů a tam si to lidé mohou koupit. Díky tomu, že teď dělám pánského designéra pro Pietro Filipi, si ten komerční záměr a ty vyloženě nositelné věci a hraní si s detaily užiji tam. Stále si ve svých kolekcích chci nechat hravost a nadsázku.

“

Tady společnost není zvyklá na to, že oblek se nekupuje jen na svatbu, pohřeb a maturitní ples.

Oblek se samozřejmě nemůže do práce nosit každý den stejný. A k čemu jsou tři stejné černé obleky?

„

Děláte modely, které jsou pro efekt, nebo se snažíte, aby byly funkční a lidé je mohli nosit?

Podle mého tahle přehlídka bude více nositelná. I když tam asi budou modely, u kterých si spousta lidí řekne ‚‚Co to je?“, ale hned za tím například bude klasický oblek. Balancuji s tím, že nabídnu jak nositelné kusy, tak kusy, jež jsou nositelné, ale už musí být nějaká příležitost nebo něco, pro co by si to člověk vzal. Uvidíte košile a kalhoty, ale jsou tam i kusy, které jsou posunuté někam jinam. Je to na efekt, ale zároveň je to i funkční.

Vy se zaměřujete především na pánské kolekce, ale já vím, že děláte i kolekce dámské. Můžeme se v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu těšit na obojí?

Uděláte mix nebo to bude specializovaná pánská přehlídka?

Bude to hlavně pánská přehlídka. Přemýšlel jsem nad tím, zda nedodat něco dámského nebo neudělat přehlídku kombinovanou, ale asi od toho upustím. Sám jsem nikdy úplně nebyl příznivcem kombinovaných přehlídek, i když teď se to celkem dost dělá. I Calvin Klein měl poslední přehlídku kombinovanou a vypadalo to dobře. Neodsuzuji to, ale tahle bude vyloženě pánská.

Když se podívám na systém Vaší práce, Vaší tvorby - jakou část navrhování máte nejraději?

Na škole můj profesor vždycky říkal, že se návrháři rozdělují na dvě skupiny: jedni kreslí, druzí tvoří za pochodu. Já jsem vždycky byl ten, který raději kreslil. Dost často vytvářím na papíře, celou kolekci si nakreslím ve skicách. Detaily, které mě napadnou, si rozkreslím a popíšu. Funguji na té bázi, že si zapisuji, cokoli mě napadne. Není to jen o tom nakreslit si nějakou siluetu, je to i o textu.

Zapisuji si technologie, slova, pocity, co bych do kolekce chtěl dostat. Kolekce pak vzniká ze složky se štosem papírů, kterým se probírám.

Něco se eliminuje, něco se úplně vyřadí, naopak něco dalšího mě napadne, když se tím probírám. Musím to zaklepat, zatím jsem nikdy neměl fázi, že bych si říkal, že nevím, co udělám. Po celý můj život mě každý den něco napadne a já se to snažím zachycovat.

Když jsou dny, kdy mě nic nenapadne, tak mám dávno v šuplíku dalších dvacet padesát nápadů. Ty poté kumuluji do jedné práce.

Takže Vaše prvotní tvořivost je Vaší nejoblíbenější část?

Určitě. Já mám paradoxně nejraději začátek a konec. Mám nejraději to vymyšlení a potom doťukávání. Střed je moc práce, šití, shánění materiálu...

Máte tým, který Vám s tím pomáhá, nebo si vše děláte sám? Máte vedle sebe člověka, se kterým se můžete poradit o své kolekci?

Teď si každou chvíli říkám, že bych potřeboval minimálně deset asistentů a ne jen jednoho.

Zatím jsem na to sám. Jsou kolem mě přátelé a lidé, na jejichž názor dám a důvěřuji jim, ale není to nikdo, s nímž bych spolupracoval. Svého partnera, asistenta, kolegu zatím nemám a možná i hledám. Je to celkem náročné, občas hodně. Nedělám jen jednu kolekci za sezónu a jen pro sebe. Dělám i spoustu dalších zakázek nejen v módě, ale i v průmyslovém designu.

45 ROZHOVOR / MDLS Magazín

Text: Žaneta Menšíková Foto: archív Mercedes-Benz Prague Fashion weekend

46 ROZHOVOR / MDLS Magazín

šokujícího, ale zároveň zajímavého. U pánské módy je to o detailech na knoflíku, zajímavém detailu na klopě. V maličkostech oděvu se v malé míře dá pracovat dál.

Co je pro Vás na druhém místě po módě a naplňuje Vás a inspiruje?

Já to všechno beru jako jednu disciplínu.

Studoval jsem původně průmyslový design, poté jsem se dostal na módní tvorbu. Snažil jsem se jít na stáže jak na grafický design, tak na interiérový design. Podle mě je skvělé to skloubit všechno dohromady. Jsem díky tomu schopen si vše obsáhnout sám. Je fajn, že když něco tvořím, dokážu přemýšlet ve větším kontextu. O tom, jak bych to chtěl prezentovat, jak bych si co představoval.

I díky tomu si můžu ohlídat zpětnou realizaci své představy. Je to velká výhoda. Druhá výhoda je v tom, že díky práci v designu jsem schopný si technicky zdokumentovat veškeré projektové věci. Všechno si nechávám

vyrábět na základě mých návrhů. Teď jsem si například nechával dělat své zipy. Je za tím hrozná spousta práce, aby se to vyrobilo tak, jak já chci. A když se tohle všechno skloubí dohromady, dělá to z osoby multifunkčního člověka. Když šiji košili nebo kalhoty, jsem schopen si to vytvořit jako celek se vším všudy.

Tudíž jste schopný propojovat své nápady v módě a v designu?

To se dost často stává. Móda, a hlavně pánská móda, je velmi často o detailech, až mikrodetailech. Jak říkám, mé kolekce jsou do jisté míry ujeté, ale pro Pietro Filipi a další komerční značky musí člověk pracovat tak, aby se to prodávalo a nebylo to nic

V Čechách většina mužů nemá k módě takový vztah. Vnímáte rozdíl mezi Českou republikou a zahraničím?

Je pravda, že právě včera jsem se vrátil z Milána do Prahy a trošku mě zamrzelo, jak se tady ještě spousta lidí bojí.

Samozřejmě úroveň se zvyšuje, je u nás generace, která módu řeší a obléká se správně. Ale jsou tady i lidé, kteří napadají ty a vysmívají se těm, kteří vypadají jinak a jsou jinak oblečeni.

Ne, že by se muži báli, že budou vypadat zženštile. Kdekoli za hranicemi jsou muži oblečeni mužně. Tam to přeci není o tom, že by po nich někdo chtěl, aby nosili legíny a vytahané triko. Třeba základní pravidla u obleků jsou pravidly, jež většinou český muž nezná.

Tady společnost není zvyklá na to, že oblek se nekupuje jen na svatbu, pohřeb a maturitní ples. Oblek se samozřejmě nemůže do práce nosit každý den stejný. A k čemu jsou tři stejné černé obleky? Eliminují se veškeré flanelové obleky nebo separátní saka, ležérnější obleky.

Sleduji to díky tomu, že jsem se ocitl v kolotoči toho, aby člověk prodal svou pánskou kolekci.

Zjišťuji, na co se tady nereaguje a přitom v zahraničí je to běžné. Nevím, co bude hybnou silou, aby to pochopili. Je to do jisté míry i na vás, žurnalistech. Jakmile se kvalitní pánská móda nezačne tlačit i do médií, muži nebudou mít tendenci si něco takového koupit. Jednou za rok vyjde speciální pánská příloha, ale to nestačí. V časopisech a na plakátech jsou ženy, žena je zvyklá na módu a i si ji třeba vyhledává na módních webech. Muži ne. Móda u nás není národním bohatstvím jako v Itálii nebo Paříži. Tady móda není na prvním ani na pátém místě.

Je důležité, aby se více ukazovala.

Kam za Vámi může český muž přijít a nechat si ušít něco, po čem opravdu touží?

Určitě za mnou takový muž přijít může. Ještě nemám vlastní butik, to je v procesu. Teď bych to chtěl nakopnout a udělat něco, co by bylo nositelné a identifikovatelné. Do budoucna je reálný kamenný obchod, takže to bude možnost pro takové lidi. V Pietro Filipi stačí si se mnou domluvit schůzku nebo jsou mé kontakty na internetu.

Beáta Ščotková Text: Libor Komosný Foto: Marek Rebroš

Beáta se narodila ve Vsetíně, kde taky osmnáct let vyrůstala. V dětství byla hodně hyperaktivní dítě a společně s jejím mladším bratrem tvořili opravdu ničivé a energické duo, doma trávili jen minimum času.

Beáta se na sportovně zaměřené základní škole věnovala gymnastice, atletice a plavání, zároveň chodila hrát do ZUŠ na zobcovou flétnu a keyboard. Zanedlouho jí ale začala éra cestování, kterou Beátě umožnil svět modelingu, jenž tehdy znala jen z obálek časopisů a z televize. Jak sama tvrdí: „Tak nějak jsem do toho spadla.“ Když se po dvou letech vrátila zpět, na nějakou dobu se usadila v Brně.

Dnes je jí 24 let a žije si báječný život v Praze plný lásky s přítelem.

Momentálně se Beáta snaží jezdit na longboardu, zajímá se o svět okolo (hlavně o malou kočku chovající s přítelem) a v poslední době až příliš o kvalitu jídla, které sobě a svým drahým ráda připravuje.

Nemá ráda televizi, vytáčky a násilí.

Nerada řeší politiku a tělesnou váhu.

Jak ses do agentury Exit model management (sídlí v Bratislavě pozn. red.) dostala a kdo tě přivedl k modelingu?

K Exitu jsem se dostala v době, kdy má tehdejší pražská agentura Glamour zažívala jisté interní potíže a vzájemně jsme se spolu dohodli na ukončení spolupráce. Takže se naskytla otázka:,,Kam dál?‘‘ Dostala jsem od agentury Glamour na výběr dvě možnosti, z nichž ani jedna se mi nelíbila. A v ten moment mi scout, Radim M., který mě k modelingu v mých osmnácti přivedl, zařídil meeting v sousedním Slovensku. Scout mě oslovil přes sociální síť, poté jsme se setkali i s mými rodiči společně v Praze, podepsali smlouvu u již zmíněné agentury, se kterou jsem na dva měsíce vycestovala do Athén a ve které jsem pracovala následně jeden rok. Přišlo mi to jako docela fajn nápad.

Nyní jsem v agentuře už 4 roky a spolupráce byla vždy bezproblémová.

Máš nějaké vzory, například kolegyně modelky, které tě inspirují svým úspěchem?

Přiznám se, že momentálně dokonce nevím, kdo se nachází ve světové padesátce topmodelek. Nesleduji už tak aktivně ani všechny fashion weeky. Proto nestíhám mapovat.

Každopádně mám v hlavě pár holek, které mě dříve fascinovaly svou tváří, která byla něčím jedinečná. Úspěch v této profesi je dost komplexní věc a každý dává důraz na jiný aspekt. Pro mě pojem úspěch znamenalo, a do jisté míry je tomu tak doteď, nafocení titulky pro Vogue. Z kolegyň můžu jmenovat například Kingu Rajzak, Freyu B. Erichsen, Hanu Jiříčkovou, Karen Elson, Anju Konstantinovou. Než jsem se sama začala pohybovat v modelingu, tak jsem často navštěvovala webové stránky dnes též již neexistující české agentury Company models. Tehdy se mi taky hrozně líbila pihatá Cintia Dicker s krásnými zrzatými vlasy a Bianca Balti se svými plnými rty.

ROZHOVOR / MDLS Magazín

49

Vím, že nyní už nezaujímáš tak aktivní postoj k profesi modelky jako dříve, proč je tomu tak?

Já si myslím, že takové to naťuknutí proběhlo už na mé třetí naplánované cestě za kariérou, a to v Paříži. Určitě do toho počítám své celkové tehdejší rozpoložení, ale tam na mě dolehla taková ta povrchnost, nepravost, která se bohužel v tomto odvětví hodně objevuje.

Mám ráda přímé jednání, upřímnost a ráda si kolem sebe vytvářím vztahy, které za něco stojí. Ono to cestování je super, ale potkávaní stále nových a nových lidi už mě tak moc nebralo. Přišlo mi, že jsem se dostala do nějaké zvláštní bubliny těch stejných věci a problémů, které “bylo třeba” řešit.

Hrozné uvěznění v opakujícím se cyklu, ve kterém jsem fungovala 3 roky - nijak mě to neobohacovalo. Potom jsem přiletěla domů z Athén a naši rodinu potkala tragická událost, která mě dost vnitřně zasáhla.

A já si v tuto dobu dala pár věcí dohromady.

Uvědomila jsem si, co je a není pro mě důležité, a zůstala jsem doma. Celkově to období hodnotím jako převratné v mém životě, všechno probíhalo strašně rychle, spousta změn, emocí, a do toho vstoupila láska.

Ano, tvůj vztah s Michaelem je přímo vzorový, máte k sobě úctu a vážíte si jeden druhého. Jak trávíte společné chvíle?

Jezdíme co nejvíc na longboardu. Vlastně vždycky, když to počasí dovolí. Chtěli bychom jednoho dne sbalit ruksaky, vzít longboardy a jet se někam projet. Na měsíc dva si vyčistit hlavu. A taky hodně vaříme.

Experimentujeme s novými potravinami - já se svojí veggie stravou a Míša s Itálií. Baví nás ochutnávat, co jsme ještě neměli a čerstvě jsme se začali zajímat o vína. Pravidelně jsme dřív každý měsíc pořádali sushi sessions u nás v Brně. V Praze je toho času o něco míň, tak vyváříme jenom pro sebe. A když se

stane, že máme společné volné dopoledne, tak ho celé prosnídáme v posteli – úžasný čas. V tom dalším zbytku našeho volna stíháme ještě potkávat těch pár lidí, které máme rádi oba.

ROZHOVOR / MDLS Magazín

50

Čemu se věnuješ momentálně, když už tak často nejsi v módním dění?

Já se v módním děni tak nějak stále pohybuji, pracuji v koncept store La Gallery Novesta v Praze 1, kde se všemožně snažíme podporovat a propagovat české a slovenské návrháře. Prezentování československé oděvní tvorby s nějakým zastřešujícím konceptem

ti vyjmenovala své oblíbence z řad lidí, se kterými se aktivně nebo občasné stýkám, protože jsou to lidi, které mám ráda pro jejich osobnost a charakter, což je pro mě nejvyšší přidaná hodnota, protože to pak cítím i z jejich kolekcí. Jmenovitě bych mezi své oblíbené návrháře zařadila Jakuba Polanku, Mirku Talavaškovou, Lenku Štěpánkovou, Zuzanku Kubíčkovou, Jindru Jansovou, Marcela Holubce, šperkaře Hanuse Lama, Zoryu a určitě tebe. Ze zahraničních znače k mám ráda například Acne nebo Givenchy.

Za oblíbeného fotografa můžu určitě označit Petera Lindbergha - na jeho portrétech vždy každá žena či modelka vypadala přirozeně

zkreslené představy a myslí si, že je to odvětví, kde se jeden moc nenapracuje a vydělá si balík. Ke všem penězům se člověk musí propracovat. Panuje zde docela dost stres a hodně se naběháš. Zážitků je k dispozici spousta. Zažiješ si různé extrémy, jako je například focení kožichů ve 40 °C a naopak plavky v 10-15°C. A mnohdy se dostanete na zajímavá místa a některé lokace jsou doslova dechberoucí. Styl je pro mě odrazem prostředí, ve kterém se člověk pohybuje a podle toho se dá snadněji hádat, co má rád a co ne. Styl usnadňuje komunikaci.

Nebo alespoň výběr témat pro ni.

“

Tak nějak jsem do toho spadla.

„

byla trochu díra na trhu a já jsem se v tom našla. Do toho si samozřejmě stále přivydělávám jako modelka. Pracuji zejména tady u nás v České republice a občas jezdím na jednodenní focení třeba do Vidně nebo Mnichova.

Jaký je tvůj oblíbený fotograf, módní designér, časopis a metropole módy?

Musím říct, Libore, že co se pohybuju víc v České republice než v zahraničí, a spolu s prací, kterou mám, sleduji spíše dění a práci jednotlivých návrhářů zde, u nás. Asi bych

a úchvatně. Dále se mi docela zamlouvá styl Jasona Lee Parryho.

Můžeš mi říct prvních pět, která tě napadnou, když povím slovo “fashion”?

Cestování, focení, dřina, zážitek, styl.

S čím máš tyto asociace spojené?

Tak to cestování a focení je asi celkem jasné. Co se týče dřiny, tak má většina lidí o profesi modelky a celkově fashion dost

Díky modelingu jsi procestovala kus světa, kde se ti líbilo nejvíce a proč?

Tak to ti řeknu naprosto přesně! Určite Tokio.

Dodnes si živě dokážu vybavit situaci, kdy jsem tam letěla bez počítače, jen s obyčejným samsungem na kredit a bez jakékoli mapy nebo plánu cesty. Večer jsem se vydala z Omote Sando na Roppongi; bez ponětí, jak daleko nebo jak dlouho půjdu. A po celou tu cestu jsem se cítila hrozně bezpečně, bylo to jak v super světě, kde všechno funguje,

Poznáváš ráda nová místa i ve svém volném čase?

Miluju to! Myslím si, že jakmile jednou člověk začne aktivněji cestovat, zanechá to v něm tu touhu již napořád. Zažít nové vůně, nové

Tvůj osobní styl je vždy zahalený do tmavých barev a většinu kousků ze svého šatníku máš ze “second handu”, což na tobě vždy obdivuji, to umění hledat neobvyklé kousky. Řekni mi, proč je tomu tak?

Všeobecně miluju černou barvu, ta sluší všem a já se v ní cítím dobře. Mám ráda jednoduchost, čistotu, eleganci, ale vždycky si tam k tomu doladím nějaký ten punk. A to všechno černá barva prostě má. Navíc se hodí ke každé příležitosti, dá se se vším zkombinovat a nikdy tím nic nezkazíš.

Se sekáči jsem začala, když jsem zjistila, jaké klenoty se tam za tak skvělé ceny dají

novou radost. Koneckonců mě stály jen 30 Kč. Plus další superlativa jako: kdykoli si danou věc můžeš přetvořit k obrazu svému, najdeš super vintage kousky, které nikde jinde už neseženeš, kvalitativně se některé kousky nacházejí též o něco výš než z obyčejného shopu, je to příjemný relax.

Já si to vždycky strašně užiju. Nikdy totiž nevíš, na co tam narazíš. Baví mě být překvapená a pobavená zároveň.

Ale abych zase nevypadala jako úplná sekáčová královna, tak musím dodat, že vlastním několik designerských kousků, jako třeba můj oblíbený kabát od řecké návrhářky Elefheria navrhující pod značkou Digitaria,

pocity, poznatky, krásy. Já jsem člověk, který zbožňuje koukání kolem sebe a zvláště do prostoru nad úroveň očí. Pořád otravuju lidi kolem sebe, jak je to daleko příjemnější pocit, když se dívají směrem na oblohu než dolů na zem nebo před sebe. Žít ve městě pro mě znamená pořád se snažit všemožně utíkat z té depresivní šedi. Na cestování do dalekých končin není teď ve volném čase prostor, takže si užívám okolí Prahy a občasný výlet na Moravu. Tam je totiž nejlíp, oba tam máme rodinu.

najít. Milovala jsem tehdy vintage a strašně nerada jsem nosila něco, co měli všichni ostatní. V sekáči byl vždycky ráj. Ovšem není sekáč jako sekáč a člověk musí hledat ten svůj pravý ořechový. Zase ne všechno v mém šatníku je nutně černé, z toho by neměl dobrou náladu nikdo. Líbí se mi kontrastně barvy bílá, zlatá, bordó, královská modř, zelená. Podle nálady. 80% mého šatníků pochází z malého hrabáku na Vsetíně.

Navíc, když se mi roztrhnou třeba kalhoty, tak mi to nevadí a jdu si do města udělat

šaty od Jakuba Polanky, koženou sukni od úžasné Lenky Štěpánkové a těším se na nový přírůstek od Hanky Stocklassové, pro který se chystám. Pak se člověk neobejde bez nějakých basic kousků jako např. tílka z H&M anebo Topshop.

Vše je to o kombinování. Nejsem ale moc šperkový typ. Pokud dojde na šperky, tak nosím nějakou zlatou náušnici v levém uchu (kdy se mě pak všichni ptají, jestli jsem něco neztratila), zlatý prstýnek po mámě, ve šperkovnici, kterou mi vyřezal můj partner,

51 ROZHOVOR / MDLS Magazín

kde jsou všichni nonstop usměvaví a ochotní, kde nenajdete na zemi ani jeden nedopalek z cigarety nebo žvýkačku. V Tokiu jsem i poprvé měla možnost zažit zemětřesení. Navíc miluju tamní jídlo, tradice i kulturu. A také to, že ač by to člověk úplně tak nečekal, všude spatříte spoustu zeleně. Úžasné místo, které ve mně zanechalo spoustu emocí a které bych si přála ještě jednou určitě spatřit.

ROZHOVOR / MDLS Magazín

52

mi leží netikající krásné zlaté hodinky nebo si ozvláštním kabát jednou ze svých broží.

Co jsou tvoje hříchy nebo zlozvyky, které si nemůžeš odpustit?

Podle mého názoru by na sebe člověk neměl prozrazovat úplně všechno. Ale prozradím, že si třeba nedovedu představit den bez uvolnění si kloubů v prstech, krku a páteři.

Páteř vždy, když vstanu, vše ostatní pak průběžně během dne. Já vím, já vím. Je to děs.:) Taky mě hrozně znervózňují davy lidí v supermarketech a pěkně mi to dokáže pohrát s náladou, kterou pak dusivě tryskám kolem sebe. A můj nevětší hřích je asi lenost.

Mám spoustu koníčků, ale když je venku hnusně, tak se nepřinutím absolutně k ničemu.

Pokaždé, když tě vidím, z tebe sálá pozitivní energie, kladný přístup a nepopsatelně nádherný úsměv. Prozraď mi, čím je toto tvé kouzlo podmíněno a jaký zaujímáš postoj k životu?

Já jsem v životě, Libore, neskutečně šťastná a mám vše kolem sebe tak, jak to chci mít.

Jsem hrozný pozorovatel věcí a nedokážu si představit, že bych byť jen o jeden svůj nějaký smysl byla ošizena. Miluji komplexnost a propojenost tohoto světa. To krásno všude kolem mě je prostě jedinečné. Myslím si, že jsem jednoduše hrozně spokojený člověk.

Kde se vidíš za deset let?

Kam myslíš, že tvůj život dopluje?

Já doufám, že jedině někam do krásna.

Maluji si svoji budoucnost velmi růžově, ideálně někde u moře, v malinkém domku se svou malou soukromou plážičkou, pěstovat si fíky, olivy, révu, užívat si momentu chvíle, slunce, klidu, jezdit po tamějších silnicích na longu s Míšou a nějakým snad už prckem, setkávat se s dobrými lidmi, popíjet domácí víno a jíst dobré jídlo, do té doby mít také ideálně zajetý business (plán je tajný), vlastnit pár nemovitostí. No, co vám budu povídat. Teď stačí už jen postavit tu loď, na které tam doplujeme.:) Tohle za pořádnou práci stojí!

Máš nějaké krédo či citát, který tě provází životem?

Co se týče kréd či citátu, tak se mi spíše líbí, jak znějí a jakou v sobě leckdy skrývají pravdu, než že bych se jimi řídila. Pakliže něco takového vůbec nějak určuje mé kroky, tak je to asi ono obligátní “Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě”.

Co na své práci miluješ a co na ní naopak nenávidíš?

Miluji to, že můžu být neustále na nových místech, tu nespoutanost a skoro volnost, kterou ti tento průmysl přinese. Na práci modelky je super to, že se naučíš samostatnosti, toleranci a komunikaci. Za to jsem modelingu vděčná. Jako dítě jsem totiž navíc byla ještě cholerická a tohle mi hezky otevřelo oči a vytrhlo z pohodlnosti.

Načež se ale pak procházíš nočním městem sám, okolo bavící se lid, ruch, cizina, tak si koupíš pivo nebo víno, sedneš si někam, kde je ti hezky a máš hezký výhled a do tebe se vplíží taková “je-mi-fajn-ale-vlastněsmutno nálada”.

Podle mě se do modelingu musíš vrhnout po hlavě a dělat to opravdu intenzivně anebo to dělat nemůžeš. Každý den je pro tebe jiný, jen chvíli předem naplánovaný, dobrodružný a překvapující. Ale naplánovat si do zaplněného harmonogramu svůj vlastní program je docela těžké, a když se podaří, tak se málokdy uskuteční. Mě to teda alespoň moc nešlo.



r e l a x at i o n at p u r e s pa The range of pampering treatments offered at the luxury Pure Spa will restore the radiance of your body and soul with wellness massages and luxurious therapies using natural beauty products from Ligne St. Barth. Spend a day or an entire weekend relaxing at our luxury day

spa. The Health Club offers a modern equipped fitness, sauna, steam bath, whirlpool and aroma showers.

After treating your body to the best, treat yourself in the restaurant or at the bar.

Location: Prague, residential quarter Zvonařka benefits: Unique Ligne St. Barth cosmetics expLore: www.palaishotel.cz, www.vi-hotels.com

/ MDLS Magazín

54

Narodila se v Rusku ve městě Salavat v rodině dvou inženýrů v oblasti ropného průmyslu. Kvůli pracovní vytíženosti rodičů ale strávila většinu dětství u své babičky s dědečkem. Ksenia nemá sourozence, proto byla do ní vložena veškerá péče rodiny.

Ksenia Novoselova

Co tě na této práci, která je pro tebe i zábavou, baví nejvíce? Je to jako u většiny modelek cestování?

Ano, cestování mě velmi baví. Nedokážu být v jednom městě více než půl roku bez toho, aniž bych někam neodjela. Alespoň na chvíli.

Kde jsi zažila tu první profesionální atmosféru focení nebo přehlídky?

Prozradíš nám prosím v rámci jaké události a jak se na ní cítila?

Asi za pár týdnů po přijetí do agentury jsem dostala svůj první job. Neměla jsem ještě ani portfolio, to bylo nečekané.

Byla to přehlídka v Obecním domě pro Nadaci Terezy Maxové. Předváděla jsem tam kolekci italského návrháře Francesca Scognamiglia, který byl i osobně přítomen a kontroloval chůzi každé modelky. Byla jsem z toho úplně nervózní, ale naštěstí mi neřekl nic špatného. Nastoupila jsem na molo a poprvé poznala ten dobrý pocit mixovaný z nadšení a strachu, který mívají modelky během předvádění přehlídek.

Využila si ve své dosavadní profesi (jakýmkoliv způsobem) obor grafiky?

Bohužel ne, vůbec to nepoužívám, ale doufám, že se k tomu vrátím v budoucnu.

Někdy chci udělat portrét pro mé blízké, tak si vezmu fotku někoho z kamarádů a kreslím. Pak z toho mají velkou radost.

Jak tě zaujala kolekce návrháře Francesca Scognamiglia i samotná přehlídka Terezy Maxové, která je pověstná svou kvalitou a velkolepostí?

Ta jeho kolekce byla fakt nádherná. Drahé materiály, hodně zajímavých kovových doplňků, jako například podpatky na obuvi ve tvaru hada. Měl tam i černou transparentní halenku, ve které byla Madonna natáčena ve svém klipu Gine. A zvlášť se mi líbil interiér Obecního domu, který působí tak, že všichni mají pocit, že jsou v paláci na plese u nějaké pohádkové královny. Takže přehlídka byla opravdu velkolepá.

Poprosil bych tě, abys nám řekla, jak ses do agentury Czechoslovak models dostala a kdo tě přivedl k modelingu.

Právě až jsem se před třemi lety přestěhovala do Prahy, rozhodla jsem se, že vyzkouším kariéru modelky. V Rusku jsem si nemohla toto povolání dovolit, protože nejsou v mém městě žádné agentury. Šla jsem do agentury Studio91, kde mi nabídli spolupráci. Pak se tato agentura spojila s Czechoslovak models a tím jsem získala zastoupení této výborné agentury.

Mohla bys nám říci, jaký je tvůj postoj k modelingu a k této práci jako takové?

Modeling beru jako těžkou práci, která ale přináší hodně zábavy. Nejlepší je na tom možnost poznat hodně zajímavých lidí, cestovat kolem celého světa a obohatit se duševně o setkání s profesionály z této sféry módy, kteří mohou být múzou. Mluvím o jiných modelkách, o návrhářích, o fotografech, stylistech. Oblast módy mě velice přitahuje a ráda o ní mluvím s přáteli, kteří ji přímo vytvářejí.

Dále vím, že se této práci nechceš profesionálně věnovat, proč je tomu tak, co tě od této profese odradilo?

Rozhodla jsem přestat s modelingem, protože chci být na té jiné straně módního světa. Chci být mezi lidmi, kteří chodí na přehlídky, ne předvádět, ale užívat si atmosféru ze strany diváky. A to je část jejich profese. Přesněji o tom mluvit nechci, protože můj sen se ještě nestal realitou. Tím pádem na modeling nebudu mít čas. A ještě mě čekají státnice a bakalářská práce.

Jaká móda je ti nejbližší? Haute Couture nebo zabředáváš raději k něčemu nositelnějšímu?

Miluji haute couture. Je to báječný. Pokud nepodceňujete kvalitu, craftsmanship a design v odívání, tak pochopíte haute couture. Je to hodně o historii a umění, ale hodně návrhářů to samozřejmě používá i jako inspiraci pro budoucí tvorbu kolekcí ready-to-wear. Spousta návrhářů dělá haute couture pro prestiž, ale zároveň vzdává hold tradicím. Co se týče mého stylu, ráda oblékám zajímavé věci, některé jsou hand-made, některé z nich mohou vypadat nenositelně, ale nakonec jsou nositelné a pohodlné. Taky si dávám pozor na materiál. Ale nemůžu tomu říkat haute couture.

A jaký je tvůj názor na českou módu? Předvádíš často kolekce českých designérů, tak jaký na to zaujímáš názor? Čeští módní návrháři mají možnost prostřednictvím takových akcí, jako je například Prague Fashion Weekend, ukázat svoje kolekce, které jsou na můj pohled velmi zajímavé, čerstvé a moderní. Moc mě zaujali kolekce Libora Komosného, Antonína Šimona, Jindry Jansové a Martina Havla.

Na můj pohled jsou důstojnými konkurenty světoznámým designerům a mají talent a znalosti pro další rozvoj a reprezentaci české módy.

Podléháš nějakým módním trendům? A co si o nich vůbec myslíš, když se tak rychle mění?

Neřekla bych, že jsem nějak výrazně ovlivněna nějakými trendy. Nechci se stát otrokem módy, která se snaží ihned nabídnout to nejnovější, co se na módním trhu naskytne. Pro mě je důležitější mít svůj vlastní styl, který bude říkat něco o mé osobnosti a životním stylu. Ale samozřejmě trendy sleduju, jsou dobré pro inspiraci.

55 ROZHOVOR / MDLS Magazín

Když jí byl šest let, babička zjistila, že má Ksenia umělecký talent, rozhodla se ji tedy přihlásit do umělecké školy, kde pak studovala dlouhých 10 let, které prokládala docházkou na střední školu. Grafika studovaná na škole byla pro Ksenii zábavou, ale zároveň i studiem, protože se v budoucnu chtěla věnovat architektuře.

Osud ale do jejího snu zasáhl a Ksenia se po maturitě složené v rodném Rusku odstěhovala do České republiky. Potřeba rychle se naučit nový jazyk ovlivnila její výběr budoucího oboru, a tím se staly Finance na Vysoké škole ekonomické, kde studuje s radostí už třetí ročník.

BeWooden Designér a fotograf Ctirad Sára spolu s Evou Kočicovou a Danielem Kozlem stojí za projektem BeWooden. Tato značka se specializuje na výrobu dřevěných motýlků. Jak tento nápad vznikl? Jak vypadá výroba dřevěného motýlku?

A je těžké prosadit produkt na českém trhu?

Ctirade, představte, prosím, našim čtenářům svůj projekt a jeho tým.

Jsme skupina přátel, která se utvářela postupem času. Založil jsem BeWooden a oslovil jsem návrhářku Evu Kočicovou, se kterou jsme utvářeli celou filozofii naší značky.

Dále byl u zrodu prvního prototypu motýlka stolař Daniel Kozel. Společně jsme spojili znalosti designu, řemesla a návrhářství k vytvoření značky BeWooden. Láska ke dřevu, jako k jedinečnému obnovitelnému materiálu, nás přivedla k myšlence spojit módu s krásou dřeva. Postupně se do projektu zapojili další lidé, kteří s námi spolupracují, a my jsme jim vděční za jejich nadšení a práci.

Kdy Váš tým vznikl a jak dlouho již fungujete?

Navzájem se známe delší dobu, protože jsme spolupracovali na jiných tvůrčích pro-

Značka BeWooden v sobě spojuje tradiční řemeslnou práci a originální český design.

Text: Eliška Toušová Foto: BeWooden

jektech. Tým jako takový jsme vytvořili na jaře letošního roku. Nějakou dobu trvalo, než jsme se začali prezentovat navenek.

Chtěli jsme si být jistí kvalitou výrobků a precizností naší prezentace. Poprvé jsme o sobě dali vědět v polovině srpna a nyní již naplno fungujeme.

Kdy a jak se zrodil nápad začít vyrábět dřevěné motýlky?

Inspirací pro výrobu dřevěných motýlků byla americká firma, která nás motivovala vytvořit českou značku se standardy kvality a ruční práce. Jsme rádi, že se u nás zachovala silná tradice k řemeslu, a rádi bychom mu vrátili jeho prestiž. Myšlenka postupně začala získávat jasné obrysy, první zkušební motýlky jsme vyrobili již na jaře, trvalo nám však další tři měsíce, než jsme byli s výslednou podobou spokojeni.

Jak vypadá proces výroby dřevěných motýlků? Můžete odhadnout délku výroby jednoho kusu?

Příběh každého motýlka začíná v řemeslných dílnách. Odebíráme od nich nadbytečný materiál, který dokážeme díky malým rozměrům motýlků využít. Vybíráme pouze ty nejkvalitnější kusy tvrdých dřevin. Zpracování dřevěné části má na starosti náš kolega Dan, který pečlivě každý motýlek řeže, frézuje, brousí a lakuje. Celý proces výroby,

s výjimkou vypalování loga a vzoru, kdy nám přesnost zaručuje laser, je ruční výroba.

Dřevěnou část dále doplňujeme látkou vždy tak, aby souhra jedinečné textury dřeva vytvářela s látkou celek. Výsledný motýlek je zabalen do stylových ručně vyráběných krabiček. V průběhu celého procesu výroby klademe důraz na preciznost a kvalitu. Co se času stráveného nad výrobou jednoho kusu týče, je velmi těžké jej odhadnout.

V podstatě to ani nejde, vše je ruční práce a výroba má několik fází. Navíc u každého motýlka jsou fáze různě dlouhé. Například zpracování zabere různě dlouhou dobu dle typu dřeva.

Chystáte do budoucna nějaké změny? Případně rozšíření nabídky?

Ano, dřevěný motýlek byl jakýmsi počátečním impulzem k tvorbě. Každý druh motýlku je v omezené edici, proto budeme stále připravovat nové typy motýlků. Nechceme však zůstat pouze u tohoto výrobku, nabídku budeme stále rozšiřovat. Do konce roku bychom rádi představili naši dřevěnou peněženku a už teď se těšíme na reakce lidí. Ženskou část populace pak potěšíme výrobky v průběhu příštího roku.

Znáte své zákazníky? Jaký typ zákazníků u vás nejčastěji nakupuje?

Převládají dvě skupiny mužů. Prvními jsou ti, kteří si cení české ruční výroby promítnuté v nové inovativní podobě. Druhou skupinou jsou muži, kterým se na motýcích líbí především jejich originalita a nekonvenčnost, a pomocí nich vyjadřují svou jedinečnost a osobitý styl.

ROZHOVOR / MDLS Magazín

57

Když se podíváme obecně na český design. Jak je těžké ho prosadit na našem území?

Všeobecně lidé nepříliš vítají změny a narušení zajetých ideálů. Přesto jsme potěšeni kladnými ohlasy a líbivostí našich produktů. Představit dřevěný motýlek v jiných zemích by možná mělo vyšší ohlasy. Vážíme si však příležitostí, které máme.

Myslíte si, že se situace v Čechách zlepší? A podmínky pro designéry budou příznivější?

V Česku je mnoho skvělých designérů a návrhářů. Bohužel je naše země stále příliš konzervativní a zbytečně nastavuje pro kreativce mantinely, což je velká škoda.

Je těžké zachovat si svou vlastní identitu a pracovní sebevědomí. Netroufám si odhadovat, zda se situace zlepší, ale pevně v to věřím.

Ctirad Sára Zakladatel značky BeWooden, designer a fotograf

Po poměrně krátké době ukončil studium na vysoké škole a rozhodl se vydat svou vlastní cestou. Neomezuje se pravidly ani davem.

Během dvou let v Ostravě vytvořil prosperující fotostudio.

S přibývajícím množstvím práce se pro něj z focení stal stereotyp a touha neustále tvořit a láska ke dřevu jej přivedly k nápadu založit značku BeWooden.

Daniel Kozel Stolař

Spolu se svým otcem vyrábí nábytek pro tu nejnáročnější klientelu.

Jeho rukopis je znát na každém kusu dřevěného výrobku.

Znalostí dřeva a jeho zpracováním vytváří jednu z hlavních podstat celé značky.

Eva Kočicová Studentka oděvního návrhářství

Od 15 let si Eva sama navrhovala a šila oblečení, chyběly jí ale teoretické znalosti.

Aktuálně studuje třetí ročník Módní tvorby a oděvního návrhářství na Lidové konzervatoři.

V roce 2012 se začala specializovat na pánskou módu a vytvořila kolekci košil a vázacích motýlků s názvem „Gentlemen first“.

“

Společně jsme spojili znalosti designu, řemesla a návrhářství.

„

Czechoslovak TopModel

Text: Lucie Tomášková Foto: cztm.cz, mdls.cz

Modelingová agentura Czechoslovak Model včera představila vyvrcholení svého nového projektu Czechoslovak TopModel, prostřednictvím něhož se snažila vybrat nové modelky a zvolit mezi nimi tři nejlepší.

Finále Czechoslovak TopModel se konalo v Centru současného umění DOX v Praze. DOX by bez návodných tabulí připomínal bílé bludiště s dlouhými chodbami a několika podlažími, na návštěvníky však na každém možném rohu číhala hosteska, jež směrovala kroky diváků tím správným směrem.

Po vstupu do prostoru, kde už bylo na finále všechno perfektně nachystáno, se skleničkou v ruce a zvědavým pokukováním po ostatních účastnících dnešního finále, si stačilo najít své místo a netrpělivě vyčkávat první momenty této akce. Začínalo se bez zpoždění, v zákulisí kumulovala nervozita a napětí se přenášelo i mezi diváky. Podobu finalistek jsme znali z pár týdnů starých fotografií, stejně jsme však byli zvědaví, jak budou dívky vypadat ve skutečnosti. Kuriozitou finále se stalo jméno Barbora. Porota, aniž by to tak plánovala, zařadila mezi 12 finalistek celkem čtyři Báry, které se tak musely snažit, aby zaujaly

Ve finále o první tři nejvyšší umístění bojovaly Adéla Štěrbová,Barbora Aglerová, Barbora Bendlová, Barbora Hlaváčová, Barbora Vršková, Karolína Hozová, Kateřina Kozlová, Kornélia Socháňová, Lucie Kuchařová, Rita Mádrová, Sára Stuhařová a Zdeňka Dudomai. Tyto dívky agentura pečlivě vybrala na castinzích a čekala, jak budou dívky reagovat na tlak s blížícím se finále a na zkouškách pro včerejší večer. Cílem agentury totiž nebylo jen obsadit první, druhé a třetí místo při vyhlašování výsledků, s modelkami, jež porota v čele s ředitelkou a patronkou soutěže topmodelkou Simonou Krainovou vybrala, chce spolupracovat dlouhodobě. Dívky tak porota zkoumala a zpovídala v Bratislavě, Jihlavě, Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Brně, Praze a dalších velkých městech.

Galavečer započal představením finalistek.

Ty na sobě měly jednoduché černé legíny a černé tílko s nápisem Czechoslovak TopModel. Dvanáct nejkrásnějších uchazeček nastoupilo před diváky na pódium a vytvořilo jednoduché postavení, v němž však některé musely zůstat zmrazené několik minut. Jedna po druhé se poté ukázala ze všech stran porotě, sešla po pár schodech směrem k divákům a prošla se po přehlídkovém mole, aby zapózovala přítomným fotografům.

Na pozadí celého představení se po úvodním videu o soutěži střídaly fotky a jména finalistek.

Následoval rozhovor s patronkou Simonou Krainovou, jež tvrdila, že je možná ještě nervóznější než dívky v zákulisí. Bylo poznat, jak soutěž prožívá, že dívky už i trochu zná a není pro ni jednoduché vybrat si svou favoritku. ‚‚Favoritku jsem měla, ale když tady dívky zkoušely a některé byly nervózní, celé se mi to překopalo,” řekla ke svému výběru na dotaz moderátorky večera Simona.

Simonu Krainovou vystřídala přehlídka jednoho z partnerů celé akce, značky Reserved. Ta pro módní show oblékla finalistky do své pohodové kolekce plné pletených kousků, džínových košil a bundiček, černého lesklého materiálu a volných topů.

Reserved představilo i pár večerních kousků, jakými byly například černo-zelené třpytivé šaty nebo krajkovou sukni - tu se značka nebála zkombinovat s obyčejnou šedou mikinou.

Celkově napjatou atmosféru skvěle odlehčila slovenská zpěvačka Tina. Nejen svým uvolněným chováním, vtipem, ale taktéž oblečením korunovaným svítivě růžovými botami. Svůj výstup zakončila písní Príbeh, jež zvládla odzpívat sama, a na molo se po další přehlídce ještě jednou vrátila, tentokrát se svým hitem Si Sám.

Autorkou kolekce pro Jaro / Léto 2014, které výstupy Tiny prokládaly, byla Zuzana Kubíčková. Ta dnes soutěžícím trochu ulehčila práci a nechala je odprezentovat praktickou a slušivou kolekci. Žádné krabice a papírové modely, o nichž se později zmínila jako o svých nejextravagantnějších počinech. Její kolekce stála na bílé poloprůhledné látce, ze které Zuzana vytvořila krásné kolové sukně, halenky i šaty. Všechno buď materiál se zajímavým povrchem, nebo s barevnými puntíčky a květinami. Krajka a průhledný trend nebyl pro umístění finalistek nejspíš vůbec rozhodný, slušely totiž všem. Přehlídku kolekce uzavírala Simona Krainová v kontrastním černém modelu.

V průběhu finále ale měla nejzodpovědnější roli početná porota, jež rozhodovala o osudu všech soutěžících. Koho vybere?

Komu pomůže v tak nízkém věku k velkému úspěchu? Výběr nebyl vůbec snadný, na třech nejlepších se muselo domluvit několik členů pocházejících z mezinárodních modelingových agentur z různých koutů světa od New Yorku po Tokio.

Czechoslovak TopModel už dále nikdo neprodlužoval, po druhé módní přehlídce přišlo vyhlášení dlouho očekávaných výsledků. Na třetím místě skončila Barbora Bendlová, druhé místo obsadila Sára Stuhařová, na první příčku porota dosadila Kateřinu Kozlovou. Kateřina nám v rozhovoru po vyhlášení výsledků prozradila, že se cítí úžasně a vítězství nečekala.

Na casting se dostala v podstatě náhodou a její dráha v této soutěži započala v Jihlavě.

Více o ní si můžete přečíst v rozhovoru na webu mdls.cz.

59 TRENDY / MDLS Magazín

i jinak a nesplývaly s Barborou, jež se na přehlídkovém mole objevila za nimi nebo až po nich. Jedno ze tří prvních míst se ale podařilo získat jen jedné z nich.

Co nám přinesly týdny módy?

Letošní týdny módy představující trendy pro následující sezónu Jaro / Léto 2014 jsou za námi. Města New York, Londýn, Milán a Paříž nám přinesla nejen novinky, ale také prvky, které jsme v minulých sezónách na přehlídkových molech už měli možnost potkat.

Od materiálů a různých aplikací na oděvu a zajímavých vzorů po oblíbené barvy pro teplejší měsíce. Módní návrháři a jejich módní domy se v lecčem shodli. Objevily se i odvážné pokusy o originalitu a odlišení se od ostatních, ale nás nejvíce zajímá právě to, co se opakovalo nejčastěji. Přinášíme vám 10 nejvýraznějších trendů, jež vám možná pomohou po dlouhé a studené zimě obnovit šatník.

Text: Lucie Tomášková; Foto: style.com

Ustřižené topy Krátké topy ustřižené kousek pod prsy v oblasti pasu jako by byly všude. Značky Balenciaga, Carven, Giambattista Valli, Lacoste, Louis Vuitton, Narciso Rodriguez, Peter Som a Suno zkracovaly horní topy ve svých kolekcích. Topy byly jak jednobarevné, s pruhy, složitějšími vzory nebo s veselými barvami, tak vyrobené z košilí s límečkem nebo z obyčejných topů bez ramínek.

TRENDY / MDLS Magazín

61

Široké volné kalhoty Každá velká holka by měla mít své velké kalhoty. Nejde o to, jakou délku zvolíte a jaká barva vám u kalhot vyhovuje. Návrháři se pro jarní a letní sezónu zaměřili na pohyb látky kolem těla. Volnou látku kolem nohou modelek jste mohli potkat při pohledu na módní přehlídky Emporio Armani, Marni, 3.1 Phillip Lim, Proenza Schouler, Sacai nebo Hermés.

Průhledné sukně odhalující spodní prádlo Z velké obliby průhledných a poloprůhledných látek vznikl nový trend – sukně nebo šaty, které odhalují spodní prádlo. Minulé týdny módy se návrháři zajímali o zprůhlednění horní části těla, nyní se přesunuli o kousek níže. Průhledné sukně najdete od příštích měsíců v obchodech módních domů Burberry Prorsum, Chloé, Fendi, Giambattista Valli, Jason Wu, Oscar de la Renta či Vionnet.

Třásně Třepení a třásně se zalíbily značkám Altuzarra, Calvin Klein, Emilio Pucci, Marc Jacobs, Miu Miu a Rodarte. Vracíme se s nimi do šedesátých let – největší slávy hnutí hippies, pro něž byly třásně tak typické. Třepení látky si při navrhování svých modelů vybralo hodně značek, pro třásně se tak možná blíží skvělá sezóna.

Šaty s kalhoty Líbí se vám šaty a střídáte je s nošením kalhot a sukní? Značky Christian Dior, Haider Ackermann, Louis Vuitton, Maison Martin Margiela, Monique Lhuillier a Sass&Bide se rozhodly vyřešit vaše každodenní dilema, zda si pro daný den vybrat šaty, sukni či kalhoty.

Prostě a jednoduše tyto dva kousky propojily dohromady a z vrstvení vznikl nový originální nápad.

TRENDY / MDLS Magazín

62

Zemité barvy Módní návrháři z Bottega Veneta, Chloé, Donna Karan, Michael Kors, Givenchy, Valentino a Hermès nechtěli poutat pozornost ke svým módním kouskům prostřednictvím barev. A přesto se jim to povedlo – všichni se totiž shodli na tom, že zemité barvy dodají jejich módním řadám na aktuálnosti a zajímavosti. Odstíny, ač nevýrazné, mají pro jaro a léto následujícího roku širokou škálu výběru - barvu nahoty, zeleného mechu, khaki a další neutrální odstíny.

Špagetová ramínka Ošemetná špagetová ramínka se vrací zpátky. Padají z ramen, ukazují každou jejich nedokonalost, ale designéři světových značek si je ve svých kolekcích přejí. Najdete je u DKNY, Max Mara, Preen, Sportmax a Stella McCartney. Obzvláště Stella si je skutečně oblíbila, jsou jednoduchým elementem v modelu a dodávají mu na jednoduchosti a sportovním duchu.

Odstín lila Ekologický nádech zemitých barev v oblasti trendů trochu rozbíjí světle fialový odstín lila. Je určený pro ty odvážnější z vás a klientelu módních domů, jež se se zemitými nevýraznými barvami nespokojí.

Odstín lila si oblíbily značky Giorgio Armani, Prabal Gurung, Burberry Prorsum, Christopher Kane či Zac Posen.

Nápisy Vaše názory jsou důležité. Minimálně Alexander Wang, Céline, Christopher Kane, Christian Dior, Kenzo a Undercover si to myslí.

Návrháři krátké a úderné nápisy spojují s barevnými vzory, poloprůhlednou černou nebo bílou látkou nebo je v látce nechají se ztrácet.

A takový nápis už nemusíte mít pouze na topu, u Christiana Diora ho dokonce zakomponovali do vícebarevného vzoru na sukni.

Šifón Přijde vám šifón pro každodenní nošení nepraktický a příliš náročný?

U Céline a módního domu Christian Dior si to nemyslí, šifón se dá přeci nosit i na jiné příležitosti než velkolepé společenské akce!

Látka kolem těla krásně povlává, působí vzdušně a lehce. Dodává modelům na světle a pohybu, u Céline a Diora v podobě sukní i delších šatů.

An independent premium luxury hotel where great memories are made and experiences never forgotten...

Nezávislý hotel té nejvyšší kvality luxusního prostředí, kde se vytváří vaše jedinečné vzpomínky a nezapomenutelné zážitky...

... Exceptional cuisine at Elegantes ... 1887 Bar with angels cocktails ... Brewery in cubist style for private events ... The Augustine Spa

... vyjímečná kuchyně restaurace Elegantes ... 1887 Bar se svými andělskými koktejly ... pivnice s kubistyckými prvky pro soukromé akce ... lázně The Augustine Spa

WWW.THEAUGUSTINE.COM Letenská 12, Praha 1