100+1 zahraniční zajímavost 18/2011 by Jozef Daraš

ASUS doporu uje systém Windows® 7.

Věříš v lásku na první pohled? Nic takového jste dosud neviděli. Nic takového jste dosud nezažili. Je absolutně překrásný. Je výjimečně tenký – v nejužším místě pouhé 3 mm. Je výjimečně lehký – tělo z broušeného hliníku má hmotnost pouhých 1,1 kg. Je extrémně rychlý – díky výkonnému procesoru Intel® Core™ i7 druhé generace, pevnému disku SSD s rozhraním SATA Revision 3 a standardu USB 3.0. K probuzení mu stačí pouhé 2 sekundy. O špičkový zvuk se stará technologie SonicMaster. Představujeme vám nejúžasnější Ultrabook™, Asus ZENBOOK™ – lásku na první pohled. Notebooky ASUS UX Series využívají viditelně inteligentní procesor 2. generace Intel® Core™ i7. Celeron, Celeron Inside, Core Inside, Intel, Intel Logo, Intel Atom, Intel Atom Inside, Intel Core, Intel Inside,Intel Inside Logo, Intel vPro, Itanium, Itanium Inside, Pentium, Pentium Inside, vPro Inside, Xeon, and Xeon Inside are trademarks of Intel Corporation in the U.S. and/or other countries

18/2011 Vážení čtenáři, vítejte u čtení staré dobré „stoplusjedničky“. Držíte v rukou legendární populárně-naučný čtrnáctideník plný zajímavostí z celého světa. Hlásíme se k tradici z roku 1964, za pár týdnů oslavíme 48 let a vstoupíme do 49. ročníku. Jsme nejstarším dosud vycházejícím časopisem tohoto typu na domácím trhu. Přesto byla tradice zhruba na rok přetržena. Proto také dnešní 100+1 zahraniční zajímavost vychází u jiného vydavatele, kde navazuje na časopis Svět. Z produkce vydavatelství Extra Publishing můžete dále znát například oblíbené magazíny Živá historie, Příroda-Wildlife, Válka REVUE nebo Tajemství české minulosti. Přijímáme nové logo a oprašujeme formáty, na které byli čtenáři staré „stoplusjedničky“ zvyklí. Do budoucna můžeme slíbit tak trochu „ohlížecí“ rubriku, ve které přineseme střípky témat, které hýbaly čtenářským zájem v době vzniku časopisu

100+1 před neuvěřitelným půlstoletím. Pokud všechno půjde dobře, dočkáte se i tradičního a oblíbeného Zápisníku zahraničního zpravodaje, tedy zajímavostí a ověřených zpráv o světě všude kolem a to přímo z první ruky. Abychom nezapomínali na milovníky „tvrdých“ faktů, můžeme jim slíbit pravidelné stránky o vědeckých objevech a zajímavých technických novinkách, které ukazují cestu do budoucnosti. Ale protože nejen elektronickými hračkami živ je člověk, budeme i nadále přinášet poznatky o člověku a jeho vnitřním světě myšlení a emocí. Nalistujte stranu 31 a přesvědčte se, nakolik je to vaše vědomé rozhodnutí a nakolik vám to váš mozek „přikázal“ už před sedmi vteřinami. Chybět samozřejmě nebudou ani záhady (tak jako vyprávění o planině Nazca), které jsou přece kořením každého dobrého čtení. Zkrátka – budeme mít v našem koktejlu něco pro každého. A především nebudeme mentorovat, ale psát zábavně. A to s přáním, abyste si čtení 100+1 užívali stejně, jako si my užíváme její tvorbu. Za celou redakci přeje příjemné počtení David Bimka, šéfredaktor P. S. Jako dárek k obnovenému vydání 100+1 jsme vám přinesli nástěnnou mapu světa. K příští „stoplusjedničce“ přiložíme druhou zbývající část mapy, tak, aby měla celkový rozměr cca 130×100 cm. V trafikách od středy 23. listopadu, nezmeškejte toto vydání! Slovenští čtenáři najdou mapu u čísel 1 a 2/2012, děkujeme za pochopení.

100+1

Průměrně se děti smějí až 400krát denně. Dospělí pouze 15krát. #fakta @yonah: A v Česku se smějí dospělí jen 5x denně. ;) První produkt na trhu s čarovým kódem? Žvýkačky Wrigley‘s. #fakta Kočky nemají receptory pro sladkou chuť a tudíž ji nedokáží vnímat. #fakta Komáři neštípou a nepijí krev; to dělají jen samičky. #fakta Ženy obvykle disponují širším periferním viděním (rozuměj zorný úhel) než muži. Odhaduje se, že 0,7 % lidské populace je v každý okamžik v podroušeném stavu. * K červenci 2011 nás bylo celkem 7 miliard. @TomasMarek: už v červenci? Všude se uvádí konec října... snad jsem neprošvih otvírání šampusů...;-) @Vikosek: Až půjdete opilí z hospody, nejste v tom sami. Ve stejnou chvíli je po světě cca 49 mil. lidí, kteří jsou na tom stejně;) via @stoplusjednicka Každý zdravý člověk pěšky obejde za svůj život celý svět. Dvakrát! #fakta @SankaKofik: jen pro upřesnění, tím světem je myšlena zeměkoule? @stoplusjednicka: Ano, je to totiž (průměrně) cca 80 000 km. Zdravé lidské srdce přepumpuje zhruba 5 685 000 litrů krve. Ročně. #fakta Vhoďte rozinku do sklenice s čerstvým perlivým vínem a sledujte, co se bude dít. Rozinka bude stoupat a klesat „dozblbnutí”. Na světě se dosud udržuje při životě více než 7 000 jazyků. Vlivem globalizace a migrace jich může až 50 % do konce 21. století zaniknout. 111 111 111 × 111 111 111 = 12 345 678 987 654 321 @klimatolog: To nemá chybu. Matematika je zajímavá věda. RT

Staňte se fanouškem 100+1 facebook.com/stoplusjednicka

Denně dávka zajímavostí na: http://twitter.com/stoplusjednicka

100+1 18/2011

100+1

obsah 18/2011

VĚDA A TECHNIKA Létající elektrárny Budoucnost energie získané z větru představují létající i balónové turbíny

Kouzlo tichého letu Horkovzdušný balón je důmyslné zařízení s jednoduchým principem

Galielo: konečně začínáme! Nový satelitní projekt znamená zlom v dějinách evropské kosmonautiky

Všechno o vědě Listopadový Týden vědy a techniky nabídne stovky přednášek, projekcí a výstav

Robotí rande Roboti už dokážou vytvořit jazyk a domluvit si v něm spolu schůzku

Pozoruhodné přírodní útvary v chilské poušti Atacama, která je nejsušším místem světa, lákají do této vyprahlé oblasti mnoho cestovatelů

PŘÍRODA Drsná a nádherná Atacama Sto tisíc čtverečních kilometrů pouště Atacama je nesušším místem na Zemi

Zvířata se zmenšují V posledních desetiletích se zmenšuje mnoho živočišných i rostlinných druhů

Hlavně s rozvahou! Lenochodi i želvy si vykračují pomalu, nicméně už desítky milionů let

Pozoruhodné stromy I mezi stromy existuje nejstarší, nejmohutnější a také „nejsympatičtější”

100+1 18/2011

Olivy a produkty z nich, například olivový olej, patří k pilířům mnoha světových kuchyní. Některé olivovníky rodí plody už od biblických dob

100+1

obsah 18/2011

HISTORIE Tajemné obrazy v poušti Náhorní plošinu Nazca v Peru pokrývají stovky obrazců, linií a postav

Město s výbušnou historií Symbolem bosenského Mostaru je ve válce zničený a znovu postavený most

Co píše Neptun Lahve s dopisy trosečníků nevyplavuje příliv jen v románech nebo ve filmech

Katastrofy v Lisabonu i Černobylu Česká televize uvede dokumenty o zemětřesení i výbuchu jaderného reaktoru

Schopnost robotů vytvářet vlastní jazyk a dokonce se jím navzájem dorozumět otevírá nové možnosti využití těchto špičkových přístrojů

SVĚT KOLEM NÁS Bylinný zázrak Alpa Francovka už celé století ulevuje od bolesti, čistí žaludek i šaty

Zelený poklad Olivy jsou nenahraditelné v mnoha kuchyních světa i v kosmetice

Poslední totalitní monarchie

Třetina Čechů „blázní” Podle psychiatrů trpí celá třetina české populace nějakou formou psychické poruchy 100+1 18/2011

FOTO: Shutterstock

Africké Svazijsko čelí ekonomické krizi, epidemii AIDS i středověké nadvládě

OBRAZEM

Moraine lake

Jako z jiného světa Zatímco ve zdejších končinách se našinec potýká s padajícím listím nebo podzimními plískanicemi, kanadské Moraine Lake se již ponořilo do zimního rozjímání. Vzniklo již v době ledové ve Skalistých horách dnešního Ná-

100+1 18/2011

rodního parku Banff, který je se svou téměř sto třicetiletou historií vůbec nejstarším ze všech kanadských chráněných území. Jezero leží v nadmořské výšce 1 885 m a jeho rozloha činí asi pět kilometrů čtverečních.

OBRAZEM

Moraine Lake

FOTO: Shutterstock

PŘIPRAVILA: Kateřina Vašků

Moraine Lake

100+1 18/2011

OBRAZEM

oslavy svatého Ondřeje

Bukurešť

Před palácem diktátora Průvod rumunských pravoslavných kněží nesl 24. října ulicemi Bukurešti ostatky svatého Ondřeje. Na fotografii prochází zástup duchovních kolem rumunského parlamentu, někdejšího paláce komunistického diktátora Rumunska Nicolae

100+1 18/2011

Ceausesca, za jehož vlády byla tato největší civilní administrativní budova světa postavena. Svatý Ondřej se těší v Rumunsku velké úctě. Průvod zahájil týden trvající oslavy tohoto řeckého světce, který přinesl do země křesťanství.

FOTO: AP Photo/ Octav Ganea

PŘIPRAVIL: Richard Guryča

oslavy svatého Ondřeje

OBRAZEM

100+1 18/2011

OBRAZEM

La Sagrada Família

Španělský obr Stavby Antoniho Gaudího, slavného představitelev španělské secese, se vyznačují originálním a snadno rozpoznatelným rukopisem. Patří k nim například v Barcelóně situovaná katedrála La Sagrada Família, která má být dokončena ke stému výročí Gaudího smrti v roce 2026. Pokud se tak stane, celková stavba katedrály bude probíhat celkem 144 let.

100+1 18/2011

OBRAZEM

La Sagrada Família

FOTO: Shutterstock

PŘIPRAVILA: Kateřina Vašků

Barcelona

100+1 18/2011

ARCHEOLOGIE

planina Nazca

Tajemné obrazy v poušti

autor

Richard Guryča

Náhorní plošinu pokrývají stovky obrovských kreseb Z výšky to vypadalo jako přistávací dráhy pro letadla. Dlouhé, dokonale rovné linie. A kolem obrovské, neuvěřitelně propracované obrazy. Opice, kondor, velryba nebo kolibřík. Piloti neveřili svým očím…

etecký průzkum peruánské náhorní plošiny Nazca přinesl ve dvacátých letech minulého století neuvěřitelný objev. Vyprahlou pustinu o rozloze zhruba pěti set kilometrů čtverečních pokrývaly desítky čar, spirál, geometrických obrazců i zpodobnění zvířat, ptáků a hmyzu. Byly velké stovky metrů, rovné linie se pak táhly i do délky několika kilometrů. Vcelku je nebylo možné spatřit jinak, než z velké výšky. Právě proto byly objeveny až při přeletech výzkumných letadel, mapujících odlehlé oblasti Peru. Jedna z největších záhad v dějinách lidstva se rázem stala předmětem spekulací a později i seriózních a dlouhodobých výzkumů. Léta pracného odhalování tohoto vzrušujícího tajemství dávné horské civilizace sice přinesla

100+1 18/2011

několik více či méně věrohodných teorií o důvodech vzniku tajemných obrazců, spolehlivé vysvětlení záhady však nikoli. A přestože nejpopulárnějším vysvětlením důvodu jejich existence se stala „mimozemská“ teorie švýcarského záhadologa a spisovatele Ericha von Dänikena, seriózní vědci ji zpravidla označují za nesmysl.

Jen trocha horniny

Náhorní plošinu Nazca tvoří území o rozloze zhruba deset krát padesát kilometrů vyprahlé pouště

pravděpodobností Nazcové na náhorní plošině nežili, přicházeli tam jen provádět rituály. Přesto našel německý arceholog Marcus Reindel na vrcholcích hor pozůstatky města, v němž žilo několik tisíc lidí. A pozůstatky předmětů denní potřeby, úlomky keramiky, mlýnské kameny či zbraně. To vše v pustině bez zdrojů vody, vzdálené šedesát kilometrů od moře. Reindel však objevil i pozůstatky dávných zlatých dolů, což mu vnuklo myšlenku, že důvodem pro vznik města v poušti mohlo být právě zlato. A zlaté rituální předměty se v minulosti stávaly i častým cílem vykradačů hrobů. Zpustošené pohřební komory a kostry v poušti jsou tak víceméně jediným pozůstatkem po kultuře Nazca, který dnes může poskytnout archeologům klíč k odhalení tajemství tvůrců pouštních kreseb.

Poměrně rychle se podařilo vysvětlit techniku, jakou byly obrazy vytvořeny. Na povrchu pouště stačí odstranit svrchní vrstvu tmavě zbarvené horniny do hloubky deseti nebo dvaceti centimetrů a odhalit světlý vápencový nebo pískovcový podklad. Experimenty prokázaly, že k vytvoření obrazce, podobného některému z tří set takzvaných geoglyfů na planině Nazca, stačí pouze několik hodin práce malé skupiny lidí. Nezodpověděli však na otázku, proč tam obrazce jsou a jaký byl jejich smysl. O kultuře, která vytvořila toto velkolepé dílo, se téměř nic neví. S největší

Astronomická teorie

Jedním z nejznámějších výjevů, vykreslených do povrchu pouště, je obraz kolibříka

Zásadní osobnost, spojenou s výzkumy planiny Nazca a teoriemi, vysvětlujícími možné důvody jejich vzniku,

ARCHEOLOGIE

planina Nazca

představuje německá badatelka Maria Reicheová (1903–1998). Zkoumala peruánské geoglyfy už od třicátých let minulého století, zasloužila se o jejich popularizaci a ochranu a zasvětila jim celý život. Přesto dnes celá řada vědců považuje její vysvětlení záhady za mylné. Reicheová, původní profesí matematička, totiž vycházela z předpokladu, že linie jdou směrem k východu důležitých hvězd nebo planet a směřují k zásadním astronomickým událostem, jimiž jsou například slunovraty. Postavy jako pavouk nebo opice by mohly zobrazovat souhvězdí jako Orion a Velká Medvědice. To, že souhvězdí neustále mění svoji polohu na obloze, podle Reicheové postačuje k vysvětlení, proč nejsou v současné době obrazce v souladu s postavením hvězd. Podle její teorie prostě odpovídají době, kdy byly vytvořeny. Problém je, že stáří čar v poušti není možné spolehlivě určit. Reicheová připouštěla, že mohly být vytvořeny zhruba před tisíci lety, ale stejně tak mohli už existující obrazce opravit

Geometrické obrazce v peruánské poušti jsou dobře patrné i na satelitním snímku NASA

je mnohonásobně zvětšili. Rituální obrazce byly tedy zřejmě součástí kultur obývajících peruánské hory ještě mnohem dříve, než se původně předpokládalo.

K vytvoření obrazce na planině Nazca stačilo několik hodin práce malé skupiny lidí lidé, kteří v té době oblast planiny Nazca obývali. Archeologické nálezy úlomků hliněných nádob v bezprostřední blízkosti obrazců však nasvědčují spíše tomu, že obrazce byly skutečně dílem lidí kultury Nazca, která obývala okolí planin v období mezi léty 800 až 300 před naším letopočtem. Tým německého archeologa Marcuse Reindela použil nejmodernější metody pro analýzu mumiﬁkovaných ostatků muže, nalezených v jednom z hrobů na planině Nazca. Výsledky měly napomoci k odhalení alespoň zlomku informací o tajemném národě, který obrazce v poušti vytvořil. Vědci zjistili, že muž byl zdravý, v dobré kondici, živil se maniokem, kukuřicí a překvapivě i mořskými tvory. Snad nejzásadnějším poznatkem Reindelovy expedice však byl objev kreseb, přesněji řečeno rytin v kameni, které pocházely z období zhruba dvě stě let před vznikem legendárních obrazců. Mohlo to znamenat jediné: lidé kultury Nazca nacházeli inspiraci pro obrazy u svých dávných předků, pouze

Kolem roku 600, po více než osmi stech letech existence, kultura Nazců náhle zmizela. Proč? Vědci se domnívají, že to mohly způsobit klimatické změny srovnatelné s úkazem nazývaným El Niňo. Vykopávky odhalily důkazy o zániku společenství způsobeném silnými dešti. Ty zřejmě zavinili sesuvy půdy, které obydlí Nazců zničily a přinutily tehdejší obyvatele odejít jinam.

Teorie vodního obřadu Po několika letech výzkumu se Reindel přiklání k jedné z novějších teorií. Ta je dává do souvislosti s rituály spojenými s vodou a vodními zdroji. S tímto vysvětlením přišel profesor Anthony Aveni z univerzity Colgate v New Yorku, který srovnával linie v Nazce s podobnými obrazci v okolí Cuzca, prokazatelně vytvořenými v souvislosti s kultem božstev vod a hor. Domnívá se, že postavy a linie byly používány jako cesty ceremoniálního tance při vodním obřadu. Tato teorie se opírá i o dodnes dochované systémy vodních zdrojů a hlubokých studní, pocházejících z onoho klíčového období civilizačního rozkvětu.

Woodmanův balón n Jim Woodmann provedl experiment s balónem z peruánské bavlny a koše z rákosí, který vytvořili indiáni Aymara. Tento létající objekt se nazýval „Kondor”. Domníval se, že tuto metodu použili dávní obyvatelé za účelem kontroly a řízení průběhu vytváření obrovských postav. Nevysvětlil, jak by tyto pokyny byly sdělovány z balónu lidem na zemi. Při experimentu naplnili teplým vzduchem balón a ten se začal nekontrolovaně zvedat. Dva piloti jen o vlásek unikli zranění – balón totiž odletěl.

100+1 18/2011

ARCHEOLOGIE

Víte, že?

planina Nazca

Maďarský matematik Zoltán Zelko označuje Nazcu jako obří předvěkou mapu. Helaine Silverman, spolupracovník zastánce „vodní” teorie Anthonyho Aveniho, považuje postavy za znaky klanů různých indiánských kmenů nebo rodin v oblasti Nazca. Mnoho klanů v Severní a Jižní Americe podle něj často používá zvíře nebo totem, které zobrazují jejich migraci.

Podobnou hypotézu zastává i americký vědec David Johnson. Ten porovnal družicové snímky vodních zdrojů na planině Nazca a v jejím okolí s mapou vyrytých obrazců (takzvaných geoglyfů). Soustředil se zejména

prokazatelnou návaznost mezi geoglyfy směřujícími ke geologickým zlomům a zdrojům podzemní vody, svedené do promyšleného a dodnes využívaného systému studní. Domnívá se, že Nazcové linie budovali proto, aby tam mohli pořádat obřady, třeba i vzývání božstev, která měla dodávat vodu. A jak takové obřady mohly vypadat? Představu o tom, že linie sloužily jako jakési cesty tance, propracoval do detailů peruánský archeolog Aurelio Rodríguez. Na základě dochovaných indiánských kreseb zrekonstruoval podobu rituálu, při němž se jeho účastníci drží dlouhého provazu a tančí po liniích obrazce.

Archeolog rekonstruoval podobu rituálu tance po liniích obrazců na planině na linie, které se táhnou po planině i horských úbočích a jsou mnohdy dlouhé desítky kilometrů. Zjistil, že mnoho těchto linií míří ke zdrojům podzemní vody. Výzkumem oblasti se zabýval i český astronom Jaroslav Klokočník. Podle něj lze u obrazců odhalit

Draci nebo balóny Nezodpovězena však zůstává otázka, jak mohli tvůrci obrazců tak přesně vykreslit složité motivy včetně zvířat a ptáků a přitom je vlastně nikdy nespatřit vcelku. Nebo je snad spatřit mohli? Existuje teorie o létajících papírových dracích či jednoduchých balonech, které mohly na krátkou dobu vynést člověka do dostatečné výšky. Americký spisovatel Jim Woodman věří, že takový létající prostředek Nazcové skutečně měli. Dokonce se do věci opřel skutky a ne slovy. Postavil horkovzdušný balón výhradně pomocí technologií, které byly Nazcům dostupné (viz Box WoDůmyslný systém rezervoárů podzemních vod v okolí Nazcy dodnes využívají místní obyvatelé

O tvůrcích obrazců se neví téměř nic, dochovaly se jen jejich pohřebiště, často vyloupená vykradači hrobů

odmanův balón). Vědci tedy považují Woodmanovu teorii jen za dovedný pokus. Průzkumy na místě však stále pokračují. Archeolog Marcus Reindel odhaduje, že odpovědi na zásadní otázky by mohl přinést zruba desetiletý podrobný průzkum údolí i pobřeží Pacifiku v blízkosti Nazcy a dokumentace desítek hrobů, které po lidech kultury Nazca v poušti zbyly. Dosud ovšem není jisté, jestli se na souvislé bádání podaří nashromáždit dostatek peněz. I kdyby však zůstalo u nejpravděpodobnějšího vysvětlení účelu fascinujících pouštních obrazců coby míst, na nichž se odehrávalo vytržení v podobě rituálního tance, zůstávají výjevy na planině Nazca jednou z nejúžasnějších stop dávno ztracených kultur na Zemi.

FOTO: Shutterstock, NASA

Nazca v teoriích vědců

Desítky let výzkumů tajemných výjevů na planině Nazca přinesly řadu více či méně pravděpodobných hypotéz o důvodu jejich vzniku. Gilbert de Jong například považuje obrazce za předvěký zvěrokruh. Zajímal se především o jeden z obrazů, takzvanou mandalu, která mu připomínala mapu zvěrokruhu. Absenci dnes známých znamení zvěrokruhu vysvětluje tak, že zaniklá kultura mohla pro zobrazení znamení používat jiné zvířecí postavy. Podle Alana F. Alforda budovali obrazce černošští otroci, kteří se později vzbouřili a část svého nedobrovolného

100+1 18/2011

díla zničili tak, že je doslova „přeškrtali” křivolakými i rovnými čarami. Odpůrci teorie poukazují na to, že obrazy, které by měly výjevy zničit, by byly zhruba stejně pracné jako ty původní. Robert Bast z Austrálie tvrdí, že všechna vířata, rostliny i lidské postavy leží společně na zemi, jako mrtvoly a zničené pozůstatky po katastrofické povodni. Obrazce by tak podle něj mohly být mementem obrovské povodně. Georg A. von Breunig se domnívá, že Nazca sloužila jako jakýsi stadión pro závody na počest bohů a pro obřadní soutěže.

Albrecht Kottmann rozdělil 286 metrů dlouhého ptáka do 22 částí. Zjistil, že hlava zaujímá dvě části, krk pět částí, tělo tři části a dalších dvanáct částí tvoří zobák. Poměr mezi zobákem a zbytkem je 6 : 5. Kottmann se domnívá, že geometrické znaky jsou systémem obrazného písma s obřími a malými písmeny. Tento typ systému písma, známý jako „ligatura” se začal používat v Negevské poušti v dnešním Izraeli mezi předky Kenánců a jeho stopy byly objeveny i v Coloradu na nalezišti z doby bronzové. Písmo pracuje s obrazy, napovídajícími význam slova.

ARCHEOLOGIE

Dänikenova teorie

autor

Richard Guryča

Byla Nazca letiště? Pokud někdo záhadné obrazce zpopularizoval téměř v každé domácnosti světa, byl to bezpochyby Erich von Däniken. Svým tvrzením o souvislosti Nazcy a mimozemšťanů vzbudil senzaci a vyprovokoval vědce k zuřivému odporu

V jednom z obrazců na planině Nazca vidí Däniken zpodobnění astronauta, zatímco jiní považují postavu za rybáře se sítí

Víte, že?

FOTO: Wikipedia

výcarský spisovatel Erich von Däniken nepřestává ani po letech klást znepokojivé otázky. „Ty linie vyrobili lidé, to je jisté. Rozhodně to nebyly žádné přistávací dráhy pro mimozemšťany. Otázkou ale je, proč tam lidé ty obří postavy vytvořili a proč vytvořili něco, co vypadá jako přistávací dráha,“ řekl Däniken před několika lety. „Nejspíš to udělali, aby se zalíbili božstvům, která s nimi z vesmíru komunikovala. Ale pro jaké bohy? Říká se, že to byli bohové přírodní, jako třeba bůh blesku. Ale s tím si nevystačíme, protože dnes už víme, že bohové s nimi také komunikovali,“ dodává spisovatel i po všech těch letech, kdy je jeho hypotéza o Nazce vystavována smršti seriózních protiargumentů i nepokrytého výsměchu. Däniken si s tím však bezpochyby příliš hlavu neláme. Obrazce v peruánské poušti označil za možné navigační linie pro přistání vesmírného korábu mimozemských návštěvníků už ve svém bestselleru Vzpomínky na budoucnost, který poprvé vyšel před více než čtyřiceti lety. Navíc jsou podle něj jen jedním z mnoha důkazů o nějaké formě kontaktu předvěkých civilizací s návštěvníky z vesmíru. „Před tisíci lety, kdy naši

Däniken označil jeden z obrazů na planině Nazca jakou Astronauta. Astronom Jaroslav Klokočník však s jistotou tvrdí, že jde o Rybáře, který pravou rukou zvedá síť s rybou. A protože je třicet metrů vysoký obraz v mírném svahu, byl podle Klokočníka jakýmsi poutačem pro lidi, kteří přicházeli s rybami od moře do hor

100+1 18/2011

předkové žili v době kamenné, sem dorazily mimozemské lodě. Lidé nebyli schopni pochopit, co se děje, a tak věřili, že to jsou bohové,“ tvrdí Däniken. „Před tisíci lety mimozemšťané slíbili našim předkům, že se jednoho dne vrátí,“ podotýká spisovatel.

Přistávající bohové Pravdou je, že ve své knize z roku 1968 se Däniken vymezuje vůči tehdy populární, ale dnes už ne příliš často zmiňované teorii o liniích coby pozůstatku pradávných inckých silnic. V souladu s názorem většiny současných odborníků na Nazcu spisovatel tvrdí, že síť od nikud nikam vedoucích a často souběžných tras nedává pro možné použití pro dopravu smysl. „Do gigantických rozměrů mohly být obrazce přeneseny z modelu pomocí souřadnicové sítě, nebo postaveny podle pokynů předávaných z letadla,“ šokuje Däniken svým dalším tvrzením. „Je snad pošetilá myšlenka, že kamenné řady byly postaveny, aby ‚bohům’ ukázaly: přistaňte zde! Všechno jsme připravili tak, jak jste si přáli,“ klade autor sugestivní otázku, v níž shrnuje pod-

Švýcarský spisovatel, cestovatel a záhadolog Erich von Däniken zůstává už po léta kontroverzní postavou, jeho přednášková turné jsou stále úspěšná

statu svého kontroverzního tvrzení. Právě v této souvislosti je třeba připomenout, že Dänikenovy závěry byly často interpretovány chybně a záhadolog byl nepřesně označován za průkopníka myšlenky, že obrazce na planině Nazca jsou dílem mimozemšťanů. To však Däniken nikdy netvrdil. Kladl ale otázku, jaký smysl měla namáhavá tvorba obrazců viditelných jen z výšky, jejichž pozůstatky jsou v Nazca i na řadě jiných míst. Vysvětlení je prý jediné: létající bohové.

TECHNIKA

neobvyklý pohon

Létající elektrárny Dlouho se tvrdilo, že rozměrné větrné elektrárny jsou nejlepší cestou k „zelené” energii. Dnes víme, že jsou příliš nákladné. Co tedy s větrem? Nejspíš je to stále cesta vpřed – jen ho budeme muset chytat o kousek výš než dosud

Kde se vzaly létající turbíny Jednu z prvních létajících turbín sestrojil a vyzkoušel již v roce 1979 jistý Bryan Robert, kterého napadlo spojit draka s helikoptérou a vytvořit tak létající elektrárnu. Doba ale tehdy podobným experimen-

Víte, že?

FOTO: SkySails, Kitegen, Magenn

ětrná energie je jedním z nejstarších a nejrozvinutějších způsobů získávání čisté energie. V minulých letech se zdálo, že narazila na svůj technologický limit. I přes všemožná zlepšení se totiž potýkala se zásadním problémem: vítr si prostě fouká, jak chce. Další otazníky se vznášely nad stavebními projekty větrných elektráren – jsou poměrně náročné na výrobu i údržbu a kvůli množství použitých turbín navíc hrozí rizika jejich vzájemného vyrušení. V neposlední řadě to byly i problémy estetické a environmentální – spoustě lidem totiž připadaly prostě ohavné a ochránci ptactva zase zdůrazňovali nebezpečí pro opeřence. Dnes ale větrné energii svítá na lepší časy.

První záznam o letu člověka s použitím draka pochází z roku 559 n. l. Nedobrovolným letcem byl adept na císaře Severní Číny Yuan Huangtou a do nebes ho vyslal jeho politický odpůrce Gao Yang. Nutno dodat, ze Huangtou let přežil.

100+1 18/2011

autor

Martin Vaňo tům napřála, a tak zůstal Robertův vynález téměř bez povšimnutí. Koncem devadesátých let v situaci tenčících se zásob fosilních paliv se však obdobným výzkumem začalo zabývat mnoho univerzit a soukromých ﬁrem. Dnes se výzkumu větrných elektráren věnuje celosvětově na sto subjektů.

Jako Temelín, jen bez jádra Patrně nejčastěji využívaným řešením je křídlo s připevněnými turbínami, které vypadá jako legrační letadlo bez kabiny. Turbína je připevněná k zemi vodičem na navijáku, z níž odstartuje jako vrtulník. Po dosažení určité výšky ji počítač navede na kruhovou dráhu. Turbíny již fungují normálně a křídlo samo generuje vztlak. Proud je vodičem veden z turbín k zemi, kde se spotřebovává nebo ukládá. Druhý typ řešení je svými rozměry daleko větší drak. Pomocí fukarů se při vzletu dostane do výšky, kde zachytí atmosférický vítr. Italská společnost Kitegen už otestovala třímegawattový prototyp, který zajistí energii až pro 150 domácností. Možná poněkud megalomanským cílem společnosti je pak vytvoření elektrárny s výkonem, který by odpovídal provozu běžné jaderné elektrárny. Ovšem při desetkrát menších nákladech na výstavbu a provoz a s podstatně vyšší bezpečností. Některé z experimentálních návrhů jsou stále tak trochu z říše sci-fi

Tažné zařízení SkySails na palubě Maartje Theadora není žádná hra – ušetří až pětinu paliva

Balónové turbíny Pokud vám křídla nebo draci stále nepřipadají dostatečně sci-ﬁ, máme v záloze ještě lepší věci. Dalším typem létajících turbín je totiž balón naplněný heliem a vybavený vnějšími lopatkami. Prototypy testuje kanadská společnost Magenn. Její balónová turbína MARS se vznese do výšky až několika set metrů. Zde ji vítr roztočí a za pomoci palubního generátoru vyrábí energii. Balón při výrobě energie využívá tzv. Magnusův jev – vytváření boční síly rotací tělesa obtékaného kapalinou nebo v našem případě plynem. Balón tedy stoupá podobně jako míček v tenise, když jej hráč roztočí (neboli mu dá „faleš“). Díky tomuto jevu nemůže balón teoreticky spadnout na zem, dokud se neprotrhne a neztratí kulový tvar.

V čem jsou tak výhodné?

KOMPAKT ZCELA NOVÉHO TYPU

Zásadním plusem všech létajících turbín je možnost čerpání energie ve výškách tři sta až šest set metrů, kde je mnohem stabilnější a silnější vítr. Společnost Joby energy například u svých turbín ve výšce pět set metrů naměřila až dvojnásobný výkon oproti těm umístěným na sloupech vysokých sto dvacet metrů. Další nespornou výhodou těchto systémů je malý nárok na prostor a infrastrukturu. Proto o ně projevují zájem hlavně rozvojové země jako Pákistán a Indie, kde by se mohla použít v těžko dostupných místech jako například polních nemocnicích. K nevýhodám naopak patří možný vliv na leteckou dopravu. Zatímco například v USA je provoz létajících turbín omezen do šesti set metrů, některé navrhované prototypy počítají s provozní výškou až deset kilometrů. Dalším problémem jsou možné pády hrozící zejména u pevných křídel. Ve srovnání s havárií jaderné elektrárny jde ale pořád o podstatně „příjemnější” nehodu.

Plachty v oblacích Využití létajících turbín však zdaleka nemusí končit u výroby energie. Například společnost Sky Sails nabízí již od roku 2007 rejdařským firmám možnost snížit výdaje za palivo právě s využitím dračích turbín. Milovníci sportu si také přijdou na své – např. u tzv. powerkitingu, drak poháněný větrem „táhne“ člověka po vodě, sněhu nebo zemi. Již dnes představuje podle Airborne Wind Energy Consortium objem trhu s větrnou energií 58 miliard dolarů, z čehož polovinu tvoří energie větrná. Nezbývá nám, než se těšit, že větrníky nahradí ty nejbizarnější létající turbíny.

+ objektiv 10-30 mm VR Rozlišení 10.1 Mpx Videosekvence Full HD

Osa otáčení

12.990,-

Snadno si lze představit situace, které bychom si rádi zvěčnili, ale protože nemáme přístroj, který byl zároveň tak malý, abychom jej mohli mít stále u sebe a zároveň tak pohotový, aby tyto okamžiky vůbec stihl zaznamenat. Nikon 1 J1 obě požadované vlastnosti slučuje. Tělo fotoaparátu je vyrobeno z hořčíkové slitiny, takže odolá i méně šetrnému zacházení.

Mrak, pták, letadlo nebo UFO? Nikoli, pouze výšková létající turbína společnosti Sky Wind Power pro provoz ve výšce čtyř a půl kilometru s výkonem 240kW Lopatka

nová cena

FotoSlužby Centra FotoŠkoda

Balón naplněný vodíkem nebo héliem

Vítr Generátor

z vlastních fotograﬁí

Směrové kormidlo Rotační energie

Generátor proměňuje rotační energii v elektřinu, která se přenáší dolů pomocí lanka

Vzdušný větrný generátor

549,-

Rotační energie

Lanko Naviják

JIŽ OD

Transformátor Elektrárna nebo baterie

inzerce

Vítr

Kompletní fotograﬁcké služby, tisk a rámování až do neuvěřitelného formátu 150 x 300 cm.

Fotograﬁe na hliníkové podložce

ZHOTOVUJEME

ON-LINE Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

ENCYKLOPEDIE

horkovzdušný balón

PARAVENTIL Paraventil je vratný systém pro kontrolované vypouštění vzduchu. Po naplnění obalu je paraventil vnitřním přetlakem přitlačen zevnitř na nosné lemovky vypouštěcího ústí, které těsně uzavírá. Paraventil se otevírá tahem za ovládací ventilové lano. Po uvolnění tohoto lana se vrací do původní uzavřené polohy

OBAL Je hlavní částí balónu. Pro všechny obaly, mimo obalů zvláštních tvarů, je charakteristické použití přírodního tvaru v horní části a kuželového tvaru ve spodní části. Skládá se z pláště obalu balónu, zařízení k vypouštění vzduchu a doplňků

RÁM HOŘÁKU Rám hořáku je konstrukce z nerezové oceli zachycující horizontální síly od nosných lanek obalu, uvnitř je ve výkyvném uložení umožňujícím otáčení hořákem zavěšena sada hořákových jednotek. Rám hořáku se nasouvá na podpěry nebo sklopné rámy koše

Kouzlo tichého letu

orkovzdušný balón je první létající stroj, díky kterému se člověk dokázal vznést do vzduchu. Ale jak už to v dějinách převratných vynálezů často bývá, nechal to nejprve vyzkoušet zvířata.

100+1 18/2011

Za počátek balónového létání se tak považuje 5. červen 1783, kdy se v Annonay ve Francii vznesl první horkovzdušný balón bratří Montgolﬁérů s ovcí, kachnou a kohoutem. Zvířata byla vystavena experimentu, jehož výsledkem

mělo být zjištění, zda nejsou v atmosféře jedovaté plyny. A protože se vrátila živá, lidské posádce už nic nebránilo v letu vzhůru. Tou první byli Jean-François Pilâtre de Rozier a François Laurent d‘Arlandes, kteří se vznesli 21. lis-

ENCYKLOPEDIE

horkovzdušný balón

SVISLÁ LEMOVKA Svislé nosné lemovky vychází z korunového kruhu. V dolní části jsou zakončeny ocelovými lanky. Ke koši se připojují ocelovými karabinami se zámkem

VODOROVNÁ LEMOVKA Horizontální neboli vodorovné lemovky vyztužují všechny okraje a rozdělují velké plochy tak, aby se zabránilo vzniku a šíření velkých trhlin

POLEDNÍK Plášť je sestaven z poledníků. Jednotlivé poledníky jsou sešity z textilních panelů. Tvar poledníku je hladký nebo vyboulený. Hladký poledník je úzký, málo klenutý a nosná lemovka je našita jeho středem. Pro vyboulený poledník je charakteristické jeho viditelné vyboulení, větší šířka a nosná lemovka našitá v okrajích poledníku

NEHOŘLAVÉ ÚSTÍ Spodní okraj pláště obalu, ušitý z textilie se sníženou hořlavostí

SKŮP Zástěrka (skůp) je trojúhelníková nebo kruhová plachta, zavěšená do poutek na ústí obalu. Zástěrka chrání plamen hořáku před účinkem větru

HOŘÁKY Vysokotlaký, atmosférický, difuzní hořák je z důvodu bezpečnosti zálohován samostatně ovládaným tichým hořákem. Ty spolu se zapalovacím hořákem tvoří hořákovou jednotku. Hořákové jednotky se sestavují do sad podle typu balónu. Palivem pro horkovzdušné balóny je propan nebo propan-butan (LPG)

KOŠ

V současné době se balónové létání provozuje téměř všude na světě a ani v Česku není problém objednat si adrenalinový zážitek v podobě tichého letu s obrovitou barevnou koulí nad hlavou. Aby se balón udržel ve vzduchu, musí být průměrná hustota jeho náplně nižší, než je hustota okolní atmosféry. Za léta vývoje balónů vyzkoušeli jejich konstruktéři nejrůznější náplně.

Ale protože původně používaný vodík či svítiplyn jsou mimořádně hořlavé a helium drahé, používá se dnes pro náplň balónového textilního vaku vzduch, ohřívaný plynem z hořáků. Princip ovládání balónu je pak jednoduchý: pokud pilot topí, balón stoupá. S ochlazujícím se vzduchem uvnitř vaku balón klesá a jeho dolet samozřejmě závisí na dostatku plynu pro udržení hořáku v chodu. 100+1 18/2011

FOTO: Shutterstock

topadu 1783 a odstartovali tak éru vzduchoplavby. V dalších sto letech si balonové létání vydobylo velkou popularitu, ale „montgolﬁéry“ postupně nahrazovaly vzducholodě a letadla. Renesance horkovzdušných balónů se datuje zhruba od sedmdesátých let minulého století, kdy začaly být znovu hojně využívány pro reklamu a pro zábavu.

PŘIPRAVIL: Richard Guryča

Těleso koše je upleteno z rákosu, dno je sestaveno z jasanového rámu a vodovzdorné překližky. Do proutěných stěn koše jsou zapleteny trubkové výztuhy zakončené nádstavci pro nasunutí podpěr hořáku. Ve stěnách koše najdeme otvory na provlečení řemenů pro uchycení palivových láhví. Horní okraj tělesa koše je vyztužen rámem z nerezových trubek a laminátových tyčí a očalouněn kůží

FOTOEDITORIAL

nejsušší místo na Zemi

Atacama:

drsná a nádherná Chilská poušť Atacama je nejsušší místo na zemi. Ročně zde spadne maximálně dvacet milimetrů srážek. Sto tisíc čtverečních kilometrů této krajiny sestává výhradně z lávy, soli a písku a bývá často přirovnáváno k Marsu. Přesto v ní najdeme překvapivé bohatství života, oázy a dokonce i lidské příbytky

100+1 18/2011

FOTOEDITORIAL

nejsušší místo na Zemi

Pozor, kam šlapete Nad rozlehlou solnou pánví s tyrkysovými lagunami se tyčí mnoho společných kuželů. Jedná se vesměs o stratovulkány. Z některých jícnů stoupá šedivý kouř, který připomíná, že se jedná o velmi aktivní vulkanickou oblast

Ranní koupel U laguny Xacha jsou plameňáci jako doma a navštěvují ji ve velkých hejnech

Tisíciletá historie Nedaleko od San Pedra se nachází zbytky téměř tři tisíce let starého indiánského osídlení Aldea de Tulor

100+1 18/2011

FOTOEDITORIAL

nejsušší místo na Zemi

Malí, ale šikovní Občas je možné spatřit i divoké vikuně, které se svou výškou okolo jednoho metru patří k vůbec nejmenším lamám na světě

Do nebe! Gejzíry El Tatio leží ve výšce 4 200 metrů nad mořem a po Yellowstonu a Kamčatce jsou třetí vůbec největší gejzírovou oblastí na Zemi

100+1 18/2011

FOTOEDITORIAL

nejsušší místo na Zemi

Čile po Chile

Jako v Mordoru Valle de la Luna (Údolí měsíce) skutečně připomíná měsíční krajinu nebo obrazy ze slavného románu Pán prstenů. Nic než nánosy měkkého jílu, hlíny a písku, ve kterém se žádná vegetace neudrží

100+1 18/2011

FOTO: Motani

Všední den I tady se žije. Pouštní oáza San Pedro de Atacama leží v samotném srdci pouště

PŘIPRAVILI: David Bimka a Motani

Autoři fotografií Kateřina a Miloš Motani jsou dvojice, která doslova kočuje napříč světem už od roku 1996, kdy se vydala na své první delší cesty. Od té doby přináší nespočet reportáží a fotografií, které můžete vidět na vlastní oči. Nejbližší audiovizuální diashow se koná v 2. 11. v třebíčském kině Pasáž a 4. 11. v Městském kině v Mikulově. Diashow postupně zavítá do téměř všech větších měst v ČR.

CESTOVÁNÍ

multietnický Balkán

autor

Mostar Město s výbušnou historií

Kamila Hamalčíková

Mostarský most se stal symbolem – města, nepokojné doby a také tří rozdílných etnik. Od nepaměti spojuje i rozděluje dvě strany města a dva světy. Byl zničený a znovu povstal v bývalé kráse. Ne všechno ale dokáže překlenout

tarý most, po kterém byl bosenský Mostar pojmenován, spojoval po pět století oba břehy táhnoucí se podél smaragdové řeky Neretvy, na níž město leží. Při krvavé smršti, která se přehnala Bosnou a Hercegovinou během rozpadu bývalé Jugoslávie, byl most vyhozen do povětří. Přesto dnes můžete opět přejít po zrekonstruovaném Starém mostě z chorvatské části města do muslimské.

100+1 18/2011

Jenže mostarští starousedlíci se s vámi na podobnou procházku nejspíš nevydají. Válečné rány staré necelých dvacet let jsou pořád čerstvé a pro některé obyvatele zůstanou všechny mosty na druhý břeh navždycky spálené.

Vyrvané srdce města Mostar, jehož mosty spojují více skupinky zahraničních turistů než místní obyvatele, představuje mini-

aturní bosenský vesmír ve skleněné kouli. Když se do ní podíváte, uvidíte situaci v celé Bosně a Hercegovině. Tři etnické skupiny, Chorvaty, Srby a muslimy, oddělují neviditelné bariéry, které cestovatelé nemusejí hned postřehnout. Když skleněnku převrátíte a zatřesete jí, uvnitř nezačne sněžit. Nejspíš se uvolní některá z nášlapných min a místo padajících sněhových vloček budete moci sledovat

CESTOVÁNÍ

multietnický Balkán Starý Most a historické centrum Mostaru patří k památkám na seznamu UNESCO

sérii výbuchů. Kopce v okolí Mostaru jsou totiž minami bohatě poseté. Po většinu své historie patřil Mostar do Osmanské říše. Dominantu města, Starý most, nechal postavil sultán Sulejman Nádherný v 16. století. Jeho turecký architekt Mimar Hajrudín se prý strachoval, že po sundání lešení most spadne. Podle pověsti si začal kopat vlastní hrob v den, kdy bylo lešení strženo. Jiná zkazka tvrdí, že ve stejný den uprchl do dervišského kláštera a dokončený most už nikdy na vlastní oči nespatřil. Navzdory tomu most vydržel dlouhých 429 let, až do roku 1993, kdy ho pumový útok rozmetal na kusy. Místní se shodují, že to cítili, jako by městu někdo vyrval srdce z těla.

Nový život Po skončení války se několik mezinárodních organizací podílelo na rekonstrukci celého historického centra Mostaru včetně jeho slavného mostu. Díky tomu obě části města dnes spojuje naprosto identické dvojče zničené stavby, kterou osmanský

Tři etnické skupiny obyvatel Mostaru oddělují neviditelné bariéry, které zahraniční turisté obvykle na první pohled nepostřehnou

leným komunitám na jeho obou stranách připomínat, že ještě nedávno žili Chorvaté a muslimové v Mostaru vedle sebe jako sousedé a přátelé.

Největší mistři mezi skokany ze Starého mostu létají do ledové vody řeky Neretvy hlavou dolů cestovatel Çelebi popisuje jako duhovou klenbu stoupající do nebes. „Nový“ Starý most symbolizuje sjednocení a má rozděNa Bulváru chorvatských obránců najdete množství zničených budov z války

V historickém centru ale na stopy po válečných hrůzách již nenarazíte, tedy alespoň na první pohled ne. Boj se zde nyní odehrává především o turisty. Do uliček se vrátila hejna malířů, kteří na svých plátnech v tisící a jedné

podobě zvěčňují Starý most. Stánkaři vás nalákají nejen na orientální turecké suvenýry, ale koupit si zde můžete třeba pero z prázdných nábojů do kulometu, vojenskou přilbu nebo atrapu granátu.

Díry po kulkách Komu nebudou stačit ani tyto válečné suvenýry, může opustit centrum a projít se po Bulváru chorvatských obránců, kudy vedla frontová linie během konﬂiktu mezi Chorvaty a muslimy. Ulice kdysi žila ruchem kaváren a restaurací. Dnes mezi novou výstavbou stále najdete rozbořené barabizny se zdmi, které pokrývají díry od střepin z granátů a kulek. Ruiny se mohou kdykoli začít hroutit, proto vás od vstupu

Krvavý konflikt Když se od Jugoslávie odtrhlo Slovinsko a Chorvatsko, v referendu se i obyvatelé Bosny a Hercegoviny vyjádřili pro nezávislost své země. Populace bosenských Srbů ale referendum bojkotovala a chtěla vytvořit federaci se Srbskem a Černou horou. Jenže Srbové, Chorvaté a muslimové žili v Bosně natolik promíchaně, že dohodnout se na nových hranicích bylo nemyslitelné. Přestože na začátku války v roce 1992 bojovali Chorvaté s muslimy proti srbským nacionalistům, na konci konfliktu v roce 1995 stáli všichni proti sobě. Etnické

čistky, koncentrační tábory i neschopnost mezinárodní jednotek UNPROFOR, které místo ochrany přihlížely masakru neozbrojených muslimských civilistů v Srebrenici, zanechaly na obyvatelstvu Bosny hluboké stopy. Daytonská mírová smlouva zavedla federativní uspořádání, ale faktický stav se dnes blíží ke konfederaci nezávislých států. Aniž by bylo jasné, jestli současné ticho s občasnými výkřiky z úst různých nacionalistů je pozvolným zmírňováním dřívější výbušné situace nebo příznačným tichem před bouří.

100+1 18/2011

CESTOVÁNÍ

multietnický Balkán

Mostarští Ikarové Ještě předtím než byl v roce 1556 postaven Starý most, skákali obyvatelé Mostaru, zmoření třicetistupňovými letními vedry, do chladné vody řeky Neretvy z domů postavených podél jejích břehů. S mostem vznikla nová tradice, která se zachovala až do dnešních dnů. Každý rok se z mostu ve výšce jednadvaceti metrů vrhají mladí muži do ledové řeky. Kdo překoná strach a skočí, je považován za opravdového chlapa a obdivován jako hrdina. Jestliže v minulosti stačil obdiv místních krásek, drsňácká image skokana nebo darované

do těchto objektů odrazuje několik varovných cedulí. Bulvár představuje onu neviditelnou hranici mezi západní

cigarety, dnes ke skoku členy skokanského klubu přiměje spíše dostatek zahraniční měny od turistů. Pokud nejste členy mostarského klubu skokanů, dokázat svou mužnost skokem do Neretvy sice můžete, ale až se vynoříte a doplahočíte na břeh, místo obdivu dostanete pokutu 25 eur. Druhou možností je účast ve skokanské soutěži Ikarové, kde porota ocení nejlepšího skokana v každé kategorii. Královským stylem se stal skok po hlavě dolů, kterému se říká také vlaštovka. Soutěž se koná vždy na konci července.

jeho uplynutí se ještě nemusíte vracet do nedalekého hlavního města Sarajeva nebo na chorvatské pobřeží. Za jednu,

Jako suvenýr si můžete z Mostaru přivést pero z prázdných nábojů do kulometu nebo vojenskou přilbu chorvatskou a východní muslimskou částí města. Okolí Mostaru, zejména jeho kopce, pokrývá množství nevybuchlých nášlapných min, proto se nedoporučuje scházet z vyšlapaných stezek.

Vodní svět a opomíjené UNESCO K prozkoumání samotného města vám bude nejspíš stačit jeden den, ale ani po

maximálně dvě hodiny jízdy autem z Mostaru se totiž dostanete k několika zajímavým místům. Dervišský klášter Blagaj se vypíná nad zelenou říčkou Bunou vytékající z blízké jeskyně. Český turista zmlsaný Punkevními jeskyněmi bude očekávat velkolepou plavbu do podzemí. Zde se sice můžete také nechat svézt na člunu, ovšem pouze do maličké jeskyňky

okupované holuby. Pět minut bude člun v malém prostoru kroužit, aby turisté nechtěli vrátit vstupné a vyhnuli se zásahu holubím trusem. Kdo by náhodou holubí pomstě neunikl, může se vykoupat v jezírku pod vodopády Kravice. Tento div přírody dosahuje výšky 27 metrů a šířky 120 metrů. Přestože i v létě je voda skoro ledová, kdo si pod vodopády nezaplave, odnese si jen poloviční zážitek. Dostanete se sem jen po vlastní ose, protože žádná pravidelná doprava sem nejezdí. Autobus z Mostaru vás ale dopraví k významné památce na seznamu UNESCO, turisty někdy neprávem opomíjené. Malebné středověké městečko Počitelj vypínající se na kopci nad Neretvou funguje jako útočiště umělců a malířů. Nejdéle působící uměleckou kolonii v jihovýchodní Evropě sice vyhnala válka, ale bohémové se sem v roce 1999 opět začali Ve Kravických vodopádech narazíte i na vodní hady, ale pro člověka jsou neškodní

100+1 18/2011

CESTOVÁNÍ

multietnický Balkán

Stari most má i svého dvojníka: nazývá se Kriva ćuprija a klene se nad říčkou Radoboljou na západním břehu Neretvy.

Víte, že?

Pojmenování Mostaru pochází z výrazu mostari, který znamená strážci mostu.

Ve Kravických vodopádech narazíte i na vodní hady, ale pro člověka jsou neškodní

zde shromáždí kolem vlajících národních vlajek a poslouchá slova kněžích z reproduktorů. Dav se totiž rozrůstá do několika stovek účastníků a jinak by z bohoslužby nic neslyšeli. Po modlitbě se už můžete pustit do víru náboženského konzumu. Na stáncích v Medžugorji najdete mešní víno, odznáčky s Ježíšem, sochy svatých v životní velikosti, růžence, andílky na klíče a spoustu dalšího, co si schováte jako suvenýr z pouti nebo rekvizitu pro ﬁlm o vymítání ďábla. Římskokatolická církev však zjevení Bohorodičky v Medžugorji nikdy nepotvrdila.

vracet. Není se čemu divit, pohledy na bílošedé kamenné budovy kontrastují se sytou zelení okolní přírody a tyrkysovou řekou a tvoří proto dokonalá panoramata k malbě krajinek.

Mši v několika světových jazycích můžete vyslechnout na velkém prostranství za kostelem svatého Jakuba. Zástupy věřících se zde rozdělují podle národností. Každá skupina se

Místo zázraků

Svaté zjevení nastartovalo prosperitu malé vesnice Medžugorje

Oslavovaný Tito Když se obyvatel Bosny zeptáte, co si myslí o Jozipu Brozi Titovi, většina nezaváhá a odpoví, že to byl hrdina. Za Titovy vlády se bývalá Jugoslávie těšila ekonomické prosperitě, což představuje úplný opak dnešní Bosny a Hercegoviny, která zápolí s trvale nejvyšší nezaměstnaností v celé Evropě. Přesahuje čtyřicet procent. Pronásledování politické opozice a vraždy jeho oponentů proto Titovi mnoho lidí promine nebo nad nimi přimhouří oči. Po Titovi se dnes jmenují ulice, bary i hostely a jeho tvář slouží jako vděčný motiv pro různé suvenýry, od hrnků po trička.

Tito je stále národní hrdina 100+1 18/2011

FOTO: autorka

Pokud toužíte spatřit zázrak na vlastní oči nebo aspoň pochopit, že nic nenastartuje turismus tak, jako boží zjevení, vydejte se stejně jako každý den desítky autobusů s věřícími katolíky do malé vesničky Medžugorje. Na začátku osmdesátých let se zde místní omladině prý zjevila Panna Marie. Z vesničky vedou dvě poutní stezky vzhůru na kopce se sochou Panenky Marie či k bílému kříži, kam stoupají zapálení věřící bosky po nerovné cestě z ostrých kamenů. Kolem sochy udržuje hlouček modlících se poutníků posvátné ticho, které mohou narušit malí caparti, kteří nesdílejí náboženský zápal svých rodičů a při stoupání na vrcholek pod pražícím sluncem protestují všemi dětem dostupnými zbraněmi, tedy křikem a pláčem.

I VA·Í ZAHRADù PROSPùJE

Vydává: âasopisy 2005, s.r.o. Táborská 5/979, 140 00 Praha 4, tel.: 226 517 911, fax: 226 517 938 Pﬁedplatné: 800 444 445

www.floranazahrade.cz

funkce mozku

MEDICÍNA

autor

Jaroslav Petr

biolog a popularizátor vědy

Myslíme jako roboti? Sledování aktivity mozku odhalilo, že naše podvědomí ví až s několikasekundovým předstihem, jak se „ze svobodné vůle” rozhodneme. Máme svobodnou vůli? Anebo za nás rozhoduje podvědomí, které nám svůj verdikt dodatečně oznámí?

roce 2007 provedl neurolog John-Dylan Haynes zvláštní experiment. Před dobrovolníky se na obrazovce objevovala různá písmena. Úkolem účastníků pokusu bylo stisknout v libovolném okamžiku knoﬂík buď levým nebo pravým ukazováčkem. Zároveň si měli zapamatovat písmeno, které právě svítilo na obrazovce. Haynes současně sledoval aktivitu mozku dobrovolníků pomocí tzv. funkční magnetické rezonance. Ta se měnila podle toho, zda se sledovaný člověk rozhodl použít prst na levé nebo pravé ruce. Když Haynes vyhodnotil průběh experimentu, jeho závěry byly natolik šokující, že provedl další sérii pozorování. Výsledky byly stále stejné. Aktivita mozku signalizující rozhodnutí zmáčknout knoﬂík levým nebo pravým ukazováčkem byla jasně patrná asi sekundu před tím, než dobrovolník skutečně pohnul prstem. To nebylo nic nečekaného. Když si mozek řekne „levá“ nebo „pravá“, potřebuje nějaký čas na doručení povelu

na příslušnou adresu a také ruka potřebuje zlomek sekundy na to, aby příkaz provedla. Jenže zatímco dobrovolníci měli pocit, že mačkají knoflík z náhlého popudu, z naměřené aktivity mozku bylo zřejmé, k jakému rozhodnutí dojde, již sedm sekund před samotným „rozhodnutím“. Pět sekund před stisknutím knoflíku už mozek věděl, že se odhodlal k pohybu ruky, a měl dokonce vybraný prst, kterým knoflík zmáčkne. Kdybychom

Jsme skutečně odkázáni na rozhodování v mozku, nad kterým naše vůle nemá kontrolu?

nemáme žádný vliv. Před Haynesem rázem vyvstala přímo kardinální otázka: „Má člověk vůbec nějakou svobodnou vůli, nebo je to pouhá iluze?“

Co za nás rozhoduje? Za jedno ze svých základních práv lidé považují možnost vědomého a svobodného jednání z vlastní vůle.

Podle Haynesových pokusů se náš mozek rozhodne dávno předtím, než si to uvědomíme se však dobrovolníka v tomto okamžiku zeptali, nezbylo by mu nic jiného než pokrčit rameny. Netušil, co jeho mozek dávno věděl. John-Dylan Haynes došel k závěru, že při rozhodování vlastně jen poslechneme nápovědu svého mozku. A na to, jaký závěr mozek učinil,

Podle Haynesových pokusů ale ve skutečnosti naše mozky dávno rozhodly za nás a jen nám o tom ještě nedaly vědět – jejich verdikty se dozvídáme až dodatečně. Máme-li pocit, že jsme se právě rozhodli pokračovat ve čtení tohoto článku, ve skutečnosti o tom rozho100+1 18/2011

MEDICÍNA

funkce mozku

Libetovy pokusy Schopnost mozku rozhodovat dříve, než si to člověk uvědomí, naznačovaly již výsledky pokusů, které prováděl v 80. letech minulého století americký neurolog Benjamin Libet na University of California v San Francisku. Dobrovolníci měli za úkol sledovat ciferník s rychle běžící ručičkou. Mohli se kdykoli svobodně rozhodnout, že pohnou prstem. V okamžiku rozhodnutí si měli zapamatovat polohu ručičky na ciferníku. Libet snímal aktivitu mozku

dobrovolníků pomocí elektroencefalografu. Tato metoda není tak přesná jako funkční magnetická rezonance využívaná Haynesem. Přesto byl i v těchto primitivních podmínkách jasný předstih změn v aktivitě mozku před vědomým rozhodnutím. Mozek se „předbíhal” o několik desetin sekundy. I když Libet sklidil za svou studii kvůli údajně velmi nepřesným měřením vlnu kritiky, lze jej přesto označit za průkopníka těchto výzkumů.

dl náš mozek možná už před sedmi sekundami. Jestli je to skutečně tak, jde o pro člověka poměrně nepříjemné zjištění. Také John-Dylan Haynes připouští, že zjištěná fakta jsou pro něj velmi znepokojivá: „Jestli mám být skutečně upřímný, pak musím přiznat, že se s tím vypořádávám hodně těžko. Jak můžu nazývat rozhodnutí svými, když nevím, kde se o nich rozhodlo a co o nich rozhodlo?“

procentech případů. Zdaleka to však není účinnost 90 %, při které by už nebylo o vypovídací hodnotě naměřených změn v aktivitě mozku pochyb. Podle jiných ﬁlozofů je Haynesova studie pouhou karikaturou lidského rozhodování. Už pouhý výběr mezi šálkem kávy a šálkem čaje staví člověka před podstatně složitější úkol, než jakým je rozhodnutí, zda zmáčknout knoﬂík pravým či levým ukazováčkem. Kritici také namítají, že z Haynesových výzkumů není vůbec jasné, jestli pozorované nevědomé změny v aktivitě mozku a následné vědomé rozhodnutí spolu nějak souvisejí.

Vzpoura filozofů Filozofové se ovšem k empirickým výsledkům neurobiologů staví více než skepticky, přičemž argumentují tím, že současná neurologie pracuje příliš hrubými prostředky, než aby dokázala postihnout procesy aktu svobodné lidské vůle. Haynes dokáže ze zachycené předběžné změny v aktivitě mozku určit, kterým prstem dobrovolník pohne, a to s účinností kolem 60 %. To je významně vyšší úspěšnost než při slepém hádání, kde by se treﬁl v průměru v padesáti

Osmdesátiprocentní předpověď V dalším experimentu nechal Haynes dobrovolníky rozhodovat, zda budou čísla promítaná na monitor počítače navzájem sčítat nebo odčítat. Početní úkon představuje podstatně složitější úlohu než mačkání knoﬂíku, a pokus

se tak blíží situacím, v nichž lidé volí v běžném životě jedno z většího počtu řešení. Výsledky těchto pokusů však vyšly podobně jako experimenty, při kterých dobrovolníci mačkali knoﬂík. Mozek tedy „ví“, jak bude počítat, ale člověk si to uvědomí až s určitým zpožděním. Zajímavé experimenty provedli izraelští vědci, kteří získali ke spolupráci pacienty s těžkou epilepsií. V rámci léčby mají tito lidé zavedeny do mozku elektrody, které dovolují sledovat aktivitu mozku neskonale detailněji, než jak je tomu u magnetické rezonance. Opět se potvrdily výsledky Haynesových pokusů. Příslušné neurony v pohybovém centru mozku změní svou aktivitu zhruba vteřinu a půl před tím, než si člověk uvědomí, že se rozhodl zmáčknout knoﬂík. Vědci byli schopni ze změněné aktivity neuronů předvídat s osmdesátiprocentní spolehlivostí, že dobrovolník již dospěl k rozhodnutí. „V určitém okamžiku dochází v lidském mozku k tomu, že věci, které jsou již rozhodnuty, se zpřístupní lidskému vědomí a my si je uvědomíme,“ komentuje výsledky izraelského týmu jeho vedoucí Itzhak Fried.

Praktické dopady Pokud by náš mozek skutečně věděl dopředu, jak se rozhodneme, pak by to před nás postavilo celou řadu nových Matoucí. Vědci ještě stále nedokáží říct, jak přesně v mozku probíhá rozhodovací proces

100+1 18/2011

MEDICÍNA

funkce mozku Sedm vteřin. Přesně o tolik dokáže být mozek rychlejší, než si člověk uvědomí, „co vlastně chce”

početní příklady. Předem byli upozorněni, že na počítači je porucha, a proto se jim u některých příkladů může k nahlédnutí nabídnout správný výsledek. Následovala výzva, aby nápovědu nevyužívali. Šlo samozřejmě o léčku ze strany vědců, kteří chtěli vědět, jak budou dobrovolníci odolávat poku-

pány, což posloužilo k ospravedlnění jejich nečestného jednání. Vědci, jako je John-Dylan Haynes nebo Itzhak Fried, přiznávají, že si svět umějí představit jako místo, kde v podstatě neexistuje rozhodnutí ze svobodné vůle. Jedním dechem však tuto představu zpochybňují: „Jakmile začnete pozorovat chování lidí kolem sebe, je pro vás zhola nemožné odmítat existenci svobodné vůle,“ přiznává Haynes.

Rozhodujeme se na základě biochemických procesů svobodně, nebo bylo rozhodnuto dávno před tím? A jaká je tedy pravda? Svobodnou vůli lze zkoumat z mnoha úhlů pohledu. Podle některých biologů může být rozhodování výsledkem ryze přírodních procesů, které lze popsat jako biochemické reakce nebo fyzikální děje. Někteří ﬁlozofové a teologové jsou naopak přesvědčeni, že pravé jádro rozhodování je ve své podstatě určeno něčím, co přesahuje hmotný svět. Může to být například duše nebo bohem řízený osud.

Pro zkoumání mozku se nejlépe hodí magnetická rezonance. Je tak možné získat nejen 3D model mozku, ale pozorovat i elektrické procesy uvnitř

Svobodná vůle Svobodnou vůli definujeme obvykle jako rozhodnutí, které jsme učinili sami bez jakéhokoli nátlaku a ovlivňování. Jedním extrémním pohledem na existenci svobodné vůle je názor, že naši svobodnou vůli prakticky nic neomezuje. Druhý extrém představuje názor, podle něhož je vše předem určeno a role naší vůle je prakticky zanedbatelná.

Zastánci kompromisních řešení spekulují o klíčové otázce, nakolik je naše rozhodování určeno a vynuceno a nakolik jsme jeho pány. Odborníci z oborů neurologie, psychologie, filozofie nebo teologie při hledání odpovědi na otázky spjaté s existencí svobodné vůle jen obtížně nacházejí společnou řeč.

100+1 18/2011

FOTO: Wikipedia, Shutterstock

situací – čtením myšlenek počínaje, problematikou zodpovědnosti za vraždy konče. Cíleným zasahováním do těchto rozhodovacích procesů by pak bylo možné proměnit člověka v poslušnou loutku. Ironií je, že možnosti vlastního rozhodování zbavená loutka by všechny své činy nadále považovala za akt vlastní svobodné vůle. Žít s vědomím, že někdo může zpovzdálí tahat za nitky naší „vůle“, jistě není příjemný pocit, na což poukazují také výsledky dalšího zajímavého pokusu. Vědci v něm nechali dobrovolníky nejprve přečíst krátký text. Polovina z nich si přečetla o tom, že lidské rozhodování je silně ovlivněno dědičnými vlohami a vnějšími okolnostmi, a člověk proto nemá velký vliv na to, jak se rozhodne. Zbývající si přečetli naopak text, v který byl neutrální a „sílu osudu“ nijak nezdůrazňoval. Poté dostali dobrovolníci za úkol řešit

šení porušit pravidla. Výsledek? Lidé, kteří četli text zpochybňující úlohu svobodné vůle, byli ke švindlování podstatně náchylnější. Text v nich zřejmě posílil pocit, že nejsou tak úplně svými

SLAVNÉ ZNAČKY

Alpa

Bylinný zázrak „na všechno”

autoři

Václav Rusek, Robert Jirásek a Kateřina Vašků

Francovku najdete v domácnosti již téměř století Proti žaludeční nevolnosti, jako dezinfekce, masážní přípravek, čistítko na límec košile nebo ocvhrana proti štípnutí klíštětem... Průhledná lahvička s typickou žlutou hvězdou nemohla chybět v žádné domácnosti po celé generace

Veškeré sporty bez mentolového zázraku? Nemyslitelné...

dyž v roce 1805 Napoleonovi vojáci opustili obsazenou Vídeň, zanechali zde válkou zmoženým Rakušanům několik sudů francouzského koňaku. I když vídeňským milovníkům sladkých vín nebyla tato francouzská specialita úplně po chuti, brzy pro ni objevili nové využití – jako masážní elixír s osvěžujícím chladivým účinkem. Prázdné sudy od koňaku pak posloužily pro přípravu alkoholového extraktu z různých bylin podle vlastní fantazie – francovka byla na světě. V poslední třetině 19. století byla původně poměrně zdlouhavá příprava francovky nahrazena a úředně povolena přímým rozpouštěním vonných podílů a kvasných zbytků vína ve vysokoprocentním lihu. Vznikly tak levnější varianty, na jejichž výrobu navíc neexistoval žádný monopol. Francovka se začala hojně prodávat v lékárnách jako domácí specialita určená k potírání bolestivých míst a k masážím. Pro zvýšení osvěžujícího účinku unavených svalů se do ní přidávala např. eukalyptová či peprnomátová silice nebo chlorid sodný (kuchyňská sůl).

Josef Veselý a jeho velké plány Psal se rok 1913 a průmyslová revoluce v Českém království byla na vrcholu. Administrativní budova továrny Alpa navržená architektem Bohuslavem Fuchsem v letech 1936–37

100+1 18/2011

I ve světě se děly věci – Westminsterský most v Londýně byl toho roku poprvé osvětlen plynovými lampami, v Monaku proběhl první závod hydroplánů a ulice se pomalu začaly zaplňovat elegantními automobily. Také brněnský živnostník Josef Veselý nezahálel a pustil se do čilého podnikání. Předmětem jeho obchodu se stala výroba francovky s přísadou mentolu, kterou si pod značkou ALPA v roce 1913 zaregistroval u Obchodní a živnostenské komory v Brně. Právě tady začíná největší tajemství značky – název je totiž složeninou počátečních písmen jistého Aloise Palečka. Ani kovaní odborníci ale netuší, kdo tento muž vlastně byl. Jisté je, že existoval a snad byl s rodinou Veselých nějak spřízněný. Proč právě jeho jméno měla nést později slavná značka? Můžeme pouze hádat. V následujících letech s rozrůstající se ﬁrmou přibyli další společníci: Jan Chládek, manželka Marie Veselá, bratr Karel Veselý a Josef Vlk. V roce 1918 se původně soukromá živnost přetvořila na veřejnou společnost s názvem ,,Alpa“ výroba mentholové francovky Veselý a Chládek v Králově Poli na Moravě a přesunula se na Ugartovu ulici číslo 28 (dnešní Palackého třída). Roku 1920 se název společnosti ustavil na ,,Alpa“ továrna lučebních a kosmetických přípravků Veselý a Chládek v BrněKrálově Poli.

Společnost v číslech Základem receptury nejznámější české francovky, jejíž složení se od dob svého vzniku prakticky nezměnilo, je alkoholický roztok éterických olejů, vonných látek

SLAVNÉ ZNAČKY

Alpa

z bylin a přírodního mentolu. Hlavně kvůli univerzálnímu použití od dezinfekce po masáž svalů se lahvička s typickým obalem velmi rychle dostala do povědomí českých spotřebitelů. V roce 1926 si tak majitel podniku mohl spokojeně mnout ruce – roční výrobní kapacita činila na dva miliony lahví, obchodu se tedy dařilo. A za kolik bylo možno francovku pořídit? V roce 1922 stávalo malé balení Alpy pětikorunu, střední třináct a největší půllitrové celých třicet korun. Typické lahvičky s charakteristickým logem a ochrannou plombou proti padělkům mohl zákazník sehnat v lékárně a následně také v drogériích, protože se ozvali majitelé drogerií a stěžovali si na ušlý zisk. Josef Veselý se dostal na vrchol své podnikatelské dráhy v roce 1930. Rozšířil ﬁrmu o velký výrobní sklad v Praze na Žižkově a prosadil nový výrobek – zubní krém Alpa. Obchodní aktivity společnosti tím však zdaleka neskončily – při své expanzi na Slovensko propůjčila Alpa svoji licenci ﬁrmě ing. Žifčáka v Hlohovci, který zde bylinný elixír vyráběl od roku 1941. Slovenská produkce byla později obohacena o výrobek Lesana – francovku obsahující výtažek z borovicového jjehličí. ý

Konec zlatých časů V roce 1938 byla s velkou pompou otevřena nová administrativní budova továrny, jejíž návrh pocházel z dílny nikoho menšího než slavného funkcionalistického architekta a urbanisty Bohuslava Fuchse (1895– 1972). Firma v té době zaměstnávala 196 lidí, v jejím vlastnictví bylo – na svou dobu úctyhodných – patnáct automobilů včetně dodávky a provozovala vlastní závodní tiskárnu. Slibné vyhlídky dalšího růstu společnosti však narušily následné politické otřesy. Znárodnění po druhé světové válce se její majitel j nedožil, zemřel již v roce 1940. Po vá byla továrna válce vy vyhláškou včleněna m mezi Spojené farm maceutické závody Brno-Královo Pole, B později označená p jjako závod 45. V padesátých letech byl provoz zcela převeden do Velkého Meziříčí a brněnský výrobní areál převzal roku 1953 n. p. Lachema. V roce 1994 byla společnost privatizována. V současnosti, rozšířená o další Animovaná postavička kocoura Felixe a láhev bylinné francovky Alpa tvořily svého času nerozlučnou dvojku

Francovkový boom vrcholí – počet prodaných lahví v roce 1931 se blíží neuvěřitelným pěti milionům

série např. pleťové a vlasové kosmetiky, opět funguje jako stabilní značka na našem trhu.

Skutečný elixír života Když ve třicátých letech reklamní pracovníci rozjížděli svoji masivní reklamní kampaň na mentolovou francovku ALPA, jistě netušili, že by propagovaný výrobek mohl někdy ve 21. století posloužit k doslovné záchraně života. Stalo se. V lednu v roce 2009 se jistá seniorka z Poniklé na západě Krkonoš zhroutila na podlahu své chaloupky a nemohla se bez pomoci zvednout. Na zemi ležela dlouhé tři dny. Kritickou situaci přežila jen díky francovce, jíž si obvykle potírala nohy a která byla to jediné, co měla v dosahu. Nápoj složený z vonných bylin a přírodního mentolu jí dodával kuráž a energii nutnou k přežití. Žena byla nakonec zachráněna a převezena do nemocnice.

100+1 18/2011

SLAVNÉ ZNAČKY

Víte, že?

Alpa

Při příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka v roce 1930 zaslala společnost Alpa k jeho rukám speciální kazetu vystlanou kůží z antilopy se třemi lahvičkami francovky a písmenem A vyrobeným z ryzího zlata.

„Lék všech neduhů” měl vynikající propagaci Těžko říct, jaký podíl na ohromném obratu francovky měly její skutečné účinky a nakolik to byla promyšlená a na tu dobu nadčasová reklama.

Dělnictvo se pro reklamu ukázalo jako skvělá cílová skupina

la kromě dvoubarevného tisku zhotovovat nejrůznější tiskopisy a drobnou graﬁku. Reklamní oddělení, které ve ﬁrmě fungovalo, rozhodně nezahálelo – kromě zajišťování aranžování výrobků do výkladních skříní, promítání diapozitivů ve všech tehdejších kinech a umísťování tabulí na důležitých nádražích a lázeňských objektech, se pracovníci Alpy pravidelně zúčastňovali veletrhů, výstav a sletů, nebo umísťovali reklamní nápisy na osvětlené ciferníky elektrických hodin.

V roce 1937 představovaly výdaje na reklamu společnosti pozoruhodných 2,7 miliónu korun Jisté však je, že majitel ﬁrmy, stejně jako jeho společníci, věnoval reklamě ve všech dostupných podobách nebývalou pozornost, a to již od úplného začátku existence ﬁrmy. Důkazem je i malá tiskárna s vlastním reklamním oddělením, která byla v továrně zřízena nedlouho po jejím vzniku a umožňova-

Když v roce 1931 Neubertovy tiskařské závody poprvé umístily letáky do poštovních schránek, vyvolalo to nebývalý zájem podnikatelů. Takto se letáky Alpa, „lék všech neduhů“, ocitly společně s Baťovými „květy jara“ nebo dutinkami Destila „zdravý vdech“ jako jedny z prvních v českých poštovních schránkách.

Skvělý kocour Felix Ve dvacátých letech 20. století se stala animovaná postavička kocoura Felixe hitem amerického němého ﬁlmu a jeho postava se začala objevovat na bezpočtu výrobků. Vedení Alpy neváhalo a zakoupilo na ni Takto vypadá lahvička francovky dnes. Žlutá hvězda a modrá etiketa ji zdobí již osmdesát jedna let

licenční práva. V dalším desetiletí pak světoznámá postavička černého kocoura s šibalskýma očima úspěšně účinkovala v komiksových reklamních příbězích s lahvičkou Alpy v hlavní roli. S jistotou lze tvrdit, že výroba francovky ALPA je příkladem podnikavosti a umu českých živnostníků první poloviny 20. století i jejich následovníků. Z původně malého podniku se Josefu Veselému podařilo vybudovat ﬁrmu pyšnící se ve své době výsadním postavením na trhu s kosmetickými a léčebnými přípravky. Jeho propagace stále zůstává ukázkou dokonale zvládnutého řemesla.

Úplně na všechno

FOTO: archív společnosti Alpa

Při vymýšlení nejrůznějšího upotřebení univerzálního elixíru ve 30. letech 20. století uplatnili členové reklamního oddělení společnosti Alpa nebývalou kreativitu. Na dobových účtenkách doporučují francovku např. na stavbu, na výlet, ale i pro osvěžení nervů nebo při psaní strojem či studování. Francovku si dále podle nich měli zákazníci zakoupit jako kosmetický přípravek, při všech atle-

100+1 18/2011

tických sportech, na dostihy a samozřejmě byla určena pro každou hospodyňku. Zlom v reklamní práci nastal okolo roku 1920, jímž se datuje počátek spolupráce s akademickým malířem dr. Leo Heilbrunnem, který roku 1944 zahynul v Osvětimi. V roce 1930 představil Heilbrunn novou etiketu – modré provedení s nápisem „ALPA” a žlutou čtyřcípou hvězdou, které se později stalo pro francovku naprosto typickým. Počátkem třicátých let tak ve spojení s novou tváří francovky proběhla mohutná reklamní kampaň, kde byly použity snad všechny tehdejší dostupné prostředky – od plakátů přes malby na omítkách slepých stěn domů až po letáky a prospekty.

dopisy v lahvích

HISTORIE

Co píše Neptun Za otevření lahve s dopisem hrozil trest smrti Lahve se vzkazy trosečníků nevyplavuje příliv jen v dobrodružných románech. Na vlnách čas od času plují skutečné příběhy, mnohdy děsivé a tragické. Vzkazy v lahvích se rovněž staly výnosným artiklem padělatelů Láhve nalezené na pobřeží mohou obsahovat poslední vzkazy léta ztracených námořníků

autor

Jan Hora

ledat na mořském břehu staré lahve, které vyplaví vlny, může být nesmírně vzrušující záliba. V minulosti však měla svoje úskalí. Dnešní sběratel už nemůže mít takovou smůlu jako anglický rybář v roce 1560. Ten vylovil poblíž doverských útesů smolou zalitou láhev a otevřel ji. Uvnitř našel zprávu královského špiona adresovanou britské panovnici Alžbětě. Psalo se v ní cosi o tom, že se Holanďané vylodili na Nové zemi patřící Rusku, a obsahovala také další údaje, kterým ani nerozuměl. Rybáře i s pergamenem dopravili ke královskému dvoru. Její Veličenstvo usoudilo, že došlo k prozrazení státního tajemství, a nešťastného nálezce popravili. Vzápětí byla u dvora zřízena zvláštní hodnost ,,odzátkovač mořských lahví“. Člověk vykonávající tuto funkci měl jako jediný právo otevírat a číst vzkazy vyplavené z mořských vln. Prvním zmocněncem se stal lord Thomas Tonfield, který v prvním roce služby otevřel dvaapadesát láhví. „Tak co nám píše Neptun?“ ptala se královna, kdyko-

liv se před ní lord objevil. Hodnost odzátkovače i zákon o trestu smrti za nepovolené otevření dopisů z Neptunovy říše byly v platnosti 250 let.

Pozor na padělatele Současným sběratelům už tedy trest smrti nehrozí, ale objevila se jiná nebezpečí. Vzhledem k vysokým cenám nálezů se totiž vyrojila řada falziﬁkátorů. Členové klubu sběratelů a hledačů mořských lahví z britského impéria uvádějí, že velká část nálezů jsou padělky. Podvodníci opracují novou láhev pískem a nechají ji obrůst měkkýši a chaluhami. Pomocí zvláštních technologických postupů vyrobí zdánlivě starý dokument, vloží ho do upravené lahve a zpuchřelou zátku zalijí voskem nebo smolou. Padělatelé mají ve svých řadách rybáře a námořníky, kteří za odměnu láhev jakoby najdou a nabídnou ji zájemcům s tučným kontem. Rozeznat padělky od skutečných nálezů bývá

někdy velice těžké. Velkým hitem podvodníků se staly například láhve nešťastníků z parníku Lusitania, který potopila německá ponorka 7. května 1915 nedaleko Irska. Byla to obrovská tragédie, při níž zahynulo 1 198 lidí. Během 20. století se našlo několik set lahví z Lusitanie. Je ale opravdu těžké si představit, že by skoro každý druhý pasažér začal během katastrofy hledat prázdnou lahev a psát dopisy, když se na palubu hroutily dvacetimetrové komíny a celá loď šla pod hladinu během osmnácti minut! Pro sběratele dopisů z Neptunovy říše je nejbezpečnější najít si lahev na mořském břehu sám, ale to je pochopitelně zdlouhavé.

Nešťastný legionář Pomyslná pošta boha moří Neptuna však nechodí pouze v lahvích. Kuchtík z řeckého parníku Sultan plujícího do Dakaru našel kousek pod oknem kuchyně podivný předmět porostlý chaluhami a škeblemi. Byla to figura

Zprávami od Neptuna nazvala vzkazy nalezené v lahvích anglická královna už v šestnáctém století Ilustrace: Jan Hora 100+1 18/2011

HISTORIE

dopisy v lahvích Zkáza lodi Lusitania, torpedované německou ponorkou v květnu roku 1915, vyvolala vlnu padělků posledních vzkazů obětí katastrofy

Na ostrově kostlivců

vyřezaná domorodci, rozšklebený bůžek pocházející odněkud ze střední Afriky. Kuchtík předal nález kapitánovi. Ukázalo se, že soška je dutá a uvnitř se objevil stočený zažloutlý

mi, vysvoboďte mě, zachraňte nešťastníka! Teď je rok 1887, ale nevím, který den. Pospěšte si, jestliže najdete moje psaní. Petr Lanyi, uprchlík z cizinecké legie, narozený v Aradu roku 1856. Pane Bože…“

U královského dvora byla zřízena hodnost odzátkovače mořských lahví lístek popsaný neznámou řečí. Po delší době text rozluštil jeden z cestujících, který ovládal ,,suchozemskou“ maďarštinu. ,,Upadl jsem do zajetí černošského kmene Wambu v lesích na 14. stupni severní šířky. Krutě mne trýzní a mučí. Jsem už na smrt nemocen. Ukradl jsem fetiš a vkládám do něj volání o pomoc. Pošlu ho po řece Kongo k moři. Pomozte

Zprávu našli v roce 1935, plavala tedy při západoafrickém pobřeží celých 48 let. Kapitán Sultanu přesto odeslal zprávu francouzským úřadům. Zjistilo se, že legionář maďarského původu Petr Lanyi uprchl z alžírských kasáren v Sidi-bel-Abesu a jeho další osud byl neznámý. Jak Petr Lanyi dopadl, nevíme dodnes, ale nejspíš skončil tragicky.

Dopisy z lahví ,,Je-li nálezcem této lahve žena, která není šedivá a pořád nevrčí, ale mluví laskavě a nevadilo by jí stát se ženou námořníka, který tráví většinu času na moři, nebo jestli člověk, který našel tuto láhev a takovou ženu zná, ať to napíše Jamesovi Glesonovi, námořníku, jenž zapečetil tuto láhev a hodil ji do moře z parníku Viktoria uprostřed Atlantiku 29. března 1895.” Láhev byla nalezena v irském přístavu Knight’s Town roku 1956. James Gleson zahynul na palubě Viktorie, která se potopila v bouři 3. května 1900.

100+1 18/2011

,,Kdo toto najde, věz, že Caller Ou byla neznámým parníkem sražena ke dnu. Nechť Pán dopřeje útěchy mé matce. Dawson. Není již času. Klesáme.” Napsáno modrou tužkou na prkně nalezeném u Kilnisea. Plachetnice Caller Ou nezvěstná od roku 1891. ,,Paluba Saxilby. Potápíme se nedaleko břehů Irska. Myslím na svou sestru, na bratry a na Dinah. Joe O.” Dopis z vodotěsné krabice. Saxilby se potopila v zimě roku 1933. Zprávu našli v Aberavonu roku 1935.

Příběhy trosečníků, kteří hodili zprávu o místě svého pobytu do mořských vln, končí vesměs špatně. Neptun je příliš pomalý a nespolehlivý poštovní doručovatel. V roce 1898 našli irští rybáři ve svých sítích starou láhev. Na zažloutlém papíru bylo napsáno: ,,Na Queen Mary vypukl požár ve vzdálenosti 160 mil od Nového Foundlandu. Náš boj s ohněm byl marný, prudká vichřice rozdmychávala plameny. Třináct mužů zahynulo, uhořeli nebo je spláchlo moře. My ostatní jsme se zachránili v člunech. Jeden člun ráno zmizel. Moře je klidnější. V dálce vidíme ostrov. Je nás ještě osm. Pomozte nám, pro smilování Boží. Dickson, kapitán lodi Queen Mary.“ Obchodní trojstěžník Queen Mary zmizel ve vlnách Atlantiku v roce 1838, když plul s nákladem uhlí z Evropy do Ameriky. Třebaže se záhadné zmizení škuneru odehrálo před šedesáti lety, zahájily americké úřady pátrání. Vojenské čluny prozkoumávaly řadu měsíců ostrůvky v severním Atlantiku. Jeden z nich objevil ostrov o rozloze několika kilometrů daleko od obvyklých plavebních tras. Námořníci našli jeskyni, ve které leželo sedm lidských koster. V plechové krabici od čaje objevili poslední dopis nešťastných

HISTORIE

dopisy v lahvích

Víte, že?

Téměř před čtvrt stoletím hodil malý chlapec z lodě do Baltského moře lahev s dopisem. Letos na jaře ji na břehu Baltu v Kaliningradské oblasti objevil třináctiletý Rus. Dopis datovaný v roce 1987 obsahoval adresu v německém městě Coesfeldu. Chlapec, který dopis napsal cestou do Dánska, byl Frank Uesbeck, jemuž je nyní 29 let. Jeho rodiče stále žijí na adrese uvedené ve vzkazu. Německý muž a ruský chlapec se kontaktovali přes internet.

Vzkaz vložený do lahve byl pro trosečníky, ztracené v neznámých mořích, často poslední nadějí na možnou záchranu

Ve zprávě následuje popis neskutečných strastí ubohých trosečníků. Kapitán Dickson píše, že jeden po druhém onemocněli kurdějemi a krysy jsou čím dál drzejší, protože cítí jejich konec. ,,…holič Thommell zešílel a vrhl se

do moře…“ Následují poslední kapitánova slova: ,,Všichni jsou už mrtví. Zemřeli během dvou dní. Cítím, že také umírám. Pozdravujte mé děti. Dickson.“ Američtí námořníci pohřbili ostatky mužů na břehu ostrova a hroby označili křížem. Po zveřejnění případu se přihlásili potomci kapitána Dicksona, kterým byly odevzdány jeho poslední zápisky.

Rozmarný Neptun V dopisech z Neptunovy říše se našly také lístky psané námořníky, kteří trpěli samotou a toužili po setkání se ženami. Členové sběratelského klubu Bottle Post našli na pobřeží Walesu dopis Paula Raffelsteina, kuchaře z německé lodi Thüringen. Námořníci se často pokoušeli vypátrat trosečníky i v případě, že našli zprávu v lahvi po letech. Často však objevili už jen kostry či zbytky vraků lodí

a v červenci roku 1958 spolu uzavřeli manželství. To byla obrovská náhoda. Při soukromém výzkumu kapitána Leveriera přišlo pouhých sedm odpovědí, i když naházel do moře během třiadvacetileté služby několik tisíc lahví. Ve svých dopisech nabízel nálezcům odměnu. Zajímaly ho směry mořských proudů. Odpověď na jednu z lahví však stála za to. Byla vhozena do moře v kanálu La Manche a po šesti letech přišel dopis normální poštou: ,,Sire, Váš dopis jsme vytáhli z lahve, kterou jsme našli v břiše žraloka uloveného blízko Sydney.“ Mořská lahvová pošta nezajímá jen soukromé sběratele, ale také úřady. Mnohé lodní katastrofy či záhadná zmizení mohou být i po desítkách let vysvětleny zprávou od lidí, kteří stačili napsat list a pečlivě uzavřít láhev, třebaže měli smrt před očima a neštěstí bylo neodvratné. 100+1 18/2011

ILUSTRACE: autor, Wikipedia

Velkým hitem podvodníků se staly například lahve z parníku Lusitania

FOTO: Wikipedia, Shutterstock

trosečníků: ,,Toto napsal A. Dickson, kapitán lodě Queen Mary, v poslední hodině před smrtí. Žili jsme na ostrově asi čtrnáct let. Jedli jsme ryby, škeble a ptáky. Mohli jsme si udržovat oheň. Stále jsme doufali, že přijede nějaká loď a zachrání nás. Jednou plula kolem ostrova. Musela vidět naše signály, ale pokračovala v cestě. Ostrov je plný krys. Přepadávají nás ve spánku, musíme v noci držet stráž a odhánět je hořícími poleny…“

Bylo v něm vyznání lásky k jisté Erně Düsenové. Sběratelé poslali zamilovaný dopis na přiloženou adresu, ale zpoždění bylo příliš velké. Erna žila v době doručení ve dvacetiletém šťastném manželství. Námořník Paul měl zvolit nějaký rychlejší způsob vyznání. To švédský plavčík Johanson sloužící na nákladní lodi měl větší štěstí. V létě roku 1957 hodil u břehu Gibraltaru do moře láhev se vzkazem, že by se rád seznámil s hezkou dívkou. Za půl roku našla plavčíkovu láhev na břehu Sicílie dcera místního rybáře. Mladí lidé si začali dopisovat

TECHNIKA

evropská umělá družice autor

Tomáš Přibyl

publicista a popularizátor kosmonautiky

Galileo:

konečně začínáme! Evropská vesmírná agentura ESA spustila vlastní satelitní projekt. Jde o zlom v dějinách evropské kosmonautiky, který „starý kontinent” postaví do role rovnoprávného vesmírného hráče

vacátého prvního října 2011 vzlétla z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně raketa Sojuz-ST. Jde o dvojnásobnou historickou událost. Jednak to je poprvé, co raketa Sojuz (její starší verze mimochodem vynesly do vesmíru Sputnik, Lajku nebo Gagarina) odstartovala odjinud než z území Kazachstánu (Bajkonur) nebo Ruska (Pleseck). A jednak se do

vesmíru dostaly první operační družice evropského navigačního systému Galileo.

V porodních bolestech Evropský projekt vlastního globálního navigačního systému Galileo se začal rodit v devadesátých letech. Když už byly dokončeny všechny studie a ekonomické analýzy, 11. září 2001 přišly teroris-

Praha: hlavní město (nejen) Galilea Po sáhodlouhém vyjednávání dospěla Rada Evropské unie pro konkurenceschopnost k finálnímu verdiktu ohledně budoucího sídla agentury GSA, která má zastupovat Evropu ve vztahu ke globálním navigačním systémům – především pak k chystanému projektu

100+1 18/2011

Galileo. Nejde o technické řízení programu Galileo, to se bude dít ze středisek v německém Oberpfaffenhofenu a v italském Fucinu. GSA umístěné v Praze bude administrativní centrum, které bude fungovat jako regulační orgán Evropské unie.

tické útoky na Spojené státy. Amerika během několika měsíců v rámci tažení proti terorismu vyvinula nebývalý tlak na Evropu, aby od projektu ustoupila. Oﬁciálně svůj postup zdůvodňovala tak, že komerční systém znamená konec americké možnosti redukovat přesnost signálu v dobách vojenských operací… Situace dokonce zašla tak daleko, že v lednu 2002 tiskový mluvčí programu Galileo otevřeně prohlásil: „Projekt je téměř mrtvý.“ Jenomže pak se stalo něco, co nečekali ani největší optimisté: evropští představitelé si uvědomili, že americký nátlak činí starý kontinent závislým právě na systému GPS, který kontroluje Pentagon. A kromě toho veškeré ekonomické analýzy ukazovaly, že nový systém může být i ﬁnančně zcela soběstačný.

TECHNIKA

evropská umělá družice Schematické znázornění nového vypouštěcího komplexu pro rakety Sojuz

Potřebujeme vůbec Galileo?

Během několika prvních měsíců roku 2002 vstal program Galileo jako bájný pták Fénix ze svého vlastního popela a rozjel se na plné obrátky. Dokonce došlo ke zcela paradoxní situaci, kdy jednotlivé participující země přislíbily výrazně větší prostředky, než bylo k nastartování systému zapotřebí. Nadšení ale později vyprchalo a systém Galileo se začal utápět v klasických „evropských“ sporech: proč já se mám podílet takto, když se někdo podílí jinak? Kdo bude mít ze systému větší prospěch? Problémem se ukázalo také hledání kompromisů pro všech 27 členských států EU (projekt je dítětem Evropské komise, přičemž technicky jej podporuje Evropská kosmická agentura). Navíc se nepodařilo zajistit odpovídající financování ze soukromého sektoru, který se měl na projektu také podílet. Galileo je totiž v jedné věci specifický systém: všichni věří, že bude mít ekonomicky ohromný přínos, ale nikdo dnes netuší, kdo vlastně bude z onoho přínosu těžit. Je to stejné, jako když se má ze společných peněz postavit třeba silnice, která všem chybí: jenže u silnice je naprosto jasné, kdo ji bude používat zítra, a minimálně se tuší, pro koho bude představovat přínos pozítří. U Galilea tak zní od počátku otázka, kdo si ukousne jakou porci budoucího zlatého koláče. Vzhledem ke zcela novým službám je totiž velmi pravděpodobné, že významnou část „penězovodu“ si přivlastní firmy s novými nápady, službami a technologiemi. Jenže stejně tak je pravděpodobné, že mnohé z nich si dnes ani neumíme představit – a že tudíž ani neexistují.

Galileo počítá s rozvojem služeb družicové navigace – kolem roku 2020 by se měl jen počet mobilních telefonů se zabudovanou družicovou navigací pohybovat kolem čísla 2,7 miliardy kusů! Celkový obrat hardwaru spojeného s družicovou navigací by ve stejném roce měl být 25 mld. eur – obrat služeb pak bude nejméně dvojaž trojnásobně vyšší. A v celé Evropě může vzniknout až 140 tisíc nových pracovních míst.

and Rescue) také přijímat. Tím pádem se systém otevře pro záchranné a vyhledávací aplikace.

Evropané si uvědomili, že jsou zcela závislí na systému GPS, který kontroluje Pentagon třeba přístroje pro nevidomé, které by je bezpečně vedly po křivolakých chodnících (to dnešní GPS signál nedokáže). Větší množství satelitů Galileo ve srovnání s americkým GPS se projeví lepší dostupností signálu: zvláště v husté městské zástavbě, kde je potřeba nejvíce. Systém Galileo bude navíc umístěn na dráze s vyšším sklonem k rovníku, což umožní výrazně lepší pokrytí severnějších oblastí planety (Skandinávie apod.). Družice Galileo budou moci signál nejen vysílat, ale v režimu SAR (Search

Na rozdíl od GPS bude Galileo kvalitu signálu garantovat: to rozšíří možnosti například v letecké dopravě, kde se z bezpečnostních důvodů pochopitelně na stávající navigační signály vsadit nedá. A jen malá poznámka na okraj: málokdo zpochybňuje smysluplnost třeba obdobného čínského systému Beidou – i když v jeho případě má argument „strategická nezávislost“ jistě mnohem větší váhu než u Galilea. Od počátku loňského roku zaznamenal sedm startů do vesmíru. I to svědčí o důležitosti, jakou Čína celé záležitosti přikládá.

FOTO: ESA

Fénix

Samotná potřebnost systému Galileo je velmi často zpochybňována – už proto, že si do roku 2020 vyžádá celkové náklady ve výši přes 5,3 mld. eur. Pokud ale pomineme obecné argumenty jako „strategická nezávislost“ nebo „vývoj nových technologií“ (každý přitom jejich váhu vnímá jinak), mluví ještě několik podstatných „plus“ pro Galileo. V prvé řadě je to vyšší přesnost, která by měla být lepší než jeden decimetr. To umožní rozvoj zcela nových „městských“ aplikací, kde jde doslova o každý centimetr. Představte si

V letech 2013 a 2014 se dočkáme vypuštění dalších čtrnácti družic, čímž částečně vznikne operační systém. Do roku 2019 má být vypuštěno zbývajících dvanáct satelitů – a Galileo se tak stane plně operačním.

Víte, že?

Raketa Sojuz j na nové rampě kosmodromu ve Francouzské Guayaně při zkušebním odpočítávání

První dvojice ověřovacích družic systému Galileo v montážním závodě 100+1 18/2011

GASTRONOMIE

olivy

Zelený poklad

autor

Klára Kubíčková (MF Dnes)

Olivy jsou dokonalé. Obsahují vitamíny, slouží v těch nejluxusnějších kuchyních, používají se v nejdražší kosmetice. Olivovník je navíc metuzalémem mezi stromy. Některé z nich pamatují příchod prvních křesťanů

řed tisíci lety vedli bohové Athéna a Poseidon souboj o to, kdo se stane ochráncem nově vznikajícího města na Peloponéském poloostrově. Protože jejich hádky nebraly konce, dal jim Zeus úkol – darovat městu něco výjimečného. Ten, jehož dar bude působivější, patronát získá. Poseidon ihned zamával nad hlavou svým trojzubcem, zabodl ho do prašné kamenité země a z ní začal prýštit pramen. V tu chvíli ale Athéna dupla

nohou a na místě, kde byl Poseidonův pramen, vyrostl strom a zazelenal se. Diovi strom učaroval, měl stříbrné a zelené listí a rostly na něm zelené, dokonale oblé plody. Prohlásil Athénu za vítězku, město po ní dostalo jméno Athény a jeho obyvatelé její odvahu a touhu po svobodě a kráse. A strom? V listopadu začaly jeho plody opadávat, vynalézaví Athéňané je posbírali a vylisovali z nich ten nejlepší olej. Strom dostal název olivovník. Kromě Řecka rostou i v Itálii, ve Španělsku, Izraeli či v Egyptě a každý národ s nimi spojuje svoji legendu. Není divu – olivovník je zázračný strom podivuhodných vlastností.

Trpké plody do nálevu Kromě toho, že olivy a olivový olej jsou velmi zdravé, je olivovník odolný: přežije období dlouhého sucha, kamenitou prašnou půdu i požáry. Má hluboké Některé olivovníky přetrvaly z biblických dob a dodnes dávají plody

100+1 18/2011

Zralé olivy jsou trpké, samotné se jíst nedají. Nakládají se do slaného nálevu nebo se nechávají kvasit

kořeny, které hledají pod povrchem vláhu a živiny a mají obrovskou schopnost regenerace. Jsou známé případy, kdy vyhořely celé olivové háje a ze spáleniště samovolně vyrazily nové výhonky a během několika let byl háj znovu zelený. Olivovník se dožívá několika set let, v Izraeli jsou známé olivovníky, které rostou i víc než dva tisíce let. Květ olivovníku nepříjemně intenzivně voní, někomu spíš páchne, květy jsou malinké a stěží si jich vůbec všimnete, na rozdíl od v květnu všudypřítomné vůně. Prvních deset let olivovník téměř nerodí. Šťavnaté olivy pochází z olivovníků, které jsou starší než padesát let – teprve tehdy začínají stromy rodit kvalitní olivy. Zralé olivy jsou ovšem trpké, samotné se jíst nedají. Nakládají se do slaného nálevu nebo se nechávají mléčně kvasit. Pokud se konzervují šetrně, uchovají si všechny látky, kvůli kterým jsou tak ceněné: mají vysoký obsah vitamínu A, K a mnoho

GASTRONOMIE

olivy

Víte, že?

Olivový olej napomáhá vývoji mozku a nervového systému. Má podobné složení jako mateřské mléko. Olivy se sbírají zelené v době, kdy ještě nejsou úplně zralé, nebo se nechají na stromech ztmavnout. Černé olivy jsou jemnější a měkčí.

Sklizeň oliv probíhá od listopadu do ledna. Olivy se ze stromu setřásají, nebo se do kmene klepe dřevěnou tyčí a zralé olivy postupně padají

Druhy olivového oleje Extra panenský olivový olej Olej s volnou kyselostí méně než 1 %, při jehož výrobě byly použity pouze tradiční mechanické lisy a nízké teploty, je vyráběn zásadně za studena. Panenský olivový olej Olej s volnou kyselostí méně než 2 %, vyrábí se stejně jako extra panenský, rozdíl je pouze v podílu volných kyselin. Obyčejný panenský olivový olej Má kyselost do 3,3 %, což už se projevuje i na chuti. Rafinovaný olivový olej Olej získaný rafinováním panenského olivového oleje. Olivový olej Olej získaný smícháním rafinovaného oleje a panenského oleje s volnou kyselostí méně než 1,5 %. Rafinovaný olivový olej z pokrutin Olej získaný rafinováním surového oleje z výlisků s volnou kyselostí méně než 0,5 %. Výroba probíhá za vyšších teplot a tlaků a olej není příliš kvalitní.

schopní z oliv tímhle způsobem dostat jen čtyřicet procent oleje. Poté se omyté olivy melou v drtičích, kde obrovské třítunové válce drtí dužinu a pecky. Narušují tím rostlinná vlákna a ze vzniklé fašírky se lisuje v hydraulickém lisu olej. Při zpracování oliv nesmí být vyšší teplota než 30 stupňů, pak olej ztrácí na kvalitě. Po lisování zbudou olivové výtlačky a olejovitý mošt skládající se z olivové břečky

Pro kategorizaci oleje je nutné znát procento takzvané volné kyselosti, tedy množství kyseliny olejové v oleji. Zjednodušeně řečeno – čím méně kyseliny, tím lépe. Oleje, které jí mají méně než jedno procento, jsou extra panenské a jsou mezi olivovými oleji nejdražším. Řada dobrých restaurací ve Středomoří předkládá svým zákazníkům nejenom nápojový a jídelní lístek, ale i olejový lístek – místní totiž vědí, že ke každému jídlu se hodí jiný druh

Stromy začínají rodit kvalitní olivy až po padesáti letech a oleje, který plave nahoře a je možné ho oddělit prostým slitím hmoty. Vylisovaný olej se musí chránit před světlem, mrazem a přístupem vzduchu. Jako jediný olej se už nemusí dál upravovat, nemusí projít další raﬁnací, je možné ho hned přidat do salátu nebo na něm smažit. Vitamíny v něm obsažené se totiž neničí ani při vysokých teplotách.

Který olej je kvalitní

oleje, podobně jako se ke každému jídlu pije jiné víno. Hustý Serrana Espadan se používá do majonéz, katalánská Arbequina je výborná na bagety, tousty a saláty. Olivy jsou zázračně univerzální – používají se v té nejluxusnější kuchyni, v nejdražší kosmetice, zároveň však také jako náplň do lamp, surovina pro výrobu svíček a jejich zbytky jako krmivo pro dobytek. Athéna zkrátka olivovník stvořila dokonale.

A jak poznat kvalitu olivového oleje? Těžko! Ve Středomoří existují speciálně vyškolení ochutnavači, kteří provádějí takzvaný senzitivní test. Pouze svým čichem a chuťovými buňkami dělí olej do jednotlivých kategorií kvality. Průmyslová výroba oleje samozřejmě do jisté míry nahradila funkci ochutnavačů chemickým a mikrobiologickým rozborem oleje, i tak mají tihle lidé stále dost práce. Řada menších olivových farem a výroben spoléhá na jejich po generace předávané zkušenosti s olivami. Co ochutnavači zjišťují? Pozitivní a defektní chutě. Mezi pozitivní patří olivová, pikantní, hořká, ovocná či sladká, mezi defektní vodová, zatuchlá, plesnivá, žluklá či červivá.

FOTO: Shutterstock

vitamínu E, nenasycené mastné kyseliny, antioxidanty, přírodní vlákninu, ale i železo, vápník a hořčík, také kyselinu listovou. Obsahují olej, rychle zasytí, pomáhají detoxikovat organismus a regenerují buňky, takže konzumace oliv omlazuje. I proto se olivy nepoužívají jen v kuchyni, ale i v kosmetice. Výroba olivového oleje je alchymie, což není, u tak zvláštního a svérázného stromu divu. Sklizeň oliv probíhá od listopadu do ledna. Olivy se ze stromu setřásají nebo se do kmene klepe dřevěnou tyčí a zralé olivy postupně padají. Ze setřesených oliv se nejdříve oddělí stopky a listy. K lisování musí dojít do dvou dnů od sklizně, jinak bude olej žluklý nebo bude cítit plesnivinou. Ještě donedávna se olej lisoval ručně, výrobci však byli

Olivový olej je oblíbenou přísadou i dochucovadlem mnoha jídel, kterým dává nezaměnitelný charakter 100+1 18/2011

100+1

zahraniční zajímavost

Zvířecí masakr v Ohiu

spo

leč

nos

Majitel farmy s 56 divokými zvířaty Terry Thompson způsobil poplach v americkém státě Ohio, když všechny své nezkrocené svěřence vypustil na svobodu. Hned poté spáchal sebevraždu. Šerifovi Mattu Lutzovi a jeho pomocníkům se podařilo zabít 49 uprchlých zvířat, ostatní byla odchycena. Mezi bývalými obyvateli farmy byli lvi, vzácní bengálští tygři, medvědi, vlci, velbloudi i žirafy. Jedna opice se však stále volně pohybuje v okolní přírodě a policie po ní vytrvale pátrá. S největší pravděpodobností je nakažena opičím herpes virem B, který je přenosný na člověka. Thompson byl v minulosti stíhán pro kruté zacházení se zvířaty a nepovolené držení zbraně. Podle jeho sousedky Angie McElfreshové chtěl vypuštěním zvířat před svou smrtí úmyslně způsobit jen další potíže.

Přílet „drahokamů”

inzerce PŘIPRAVILA: Zuzana Teličková FOTO: Wikipedia, Shutterstock

Co je to?

100+1 18/2011

rod

Pivovar Velké Popovice se rekonstrukcí čističky vod zasloužil o návrat nádherně zbarvených ledňáčků říčních do přírodního parku Velkopopovicko. Tito přísně chránění ptáci jsou při výběru hnízdišť velmi nároční a zůstávají jen tam, kde je opravdu čistá vodní plocha. Zabydleli se u dvou dočišťovacích rybníků patřících k pivovarské čističce, která využívá speciálních kultur bakterií ničících odpadní látky. „Létající drahokamy” tak potvrdily, že investice do ochrany přírody mají smysl. Jako důležité bioindikátory čistoty životního prostředí dávají ledňáčci říční punc kvality a neporušenosti každému místu, kde se usídlí. Kromě ekologů má z ledňáčků radost především vedení pivovaru, které považuje ochranu životního prostředí za jednu ze svých priorit.

Luxus v Panském domě Vratislavovo náměstí v Novém Městě na Moravě s monumentem kostela v jeho středu a kašnou se sochou Vratislava z Pernštějna má svoji neobvyklou tvář,

pří

oživlou zelení parku uprostřed města. Historickými reliéfy je ozdoben katolický kostel ze 14. století i protější hotel Panský dům postavený v 17. století. Toto místo má zvláštní půvab, je jako stvořené pro svatbu. Historický hotel, nyní kompletně zrekonstruovaný, si zachoval svoji původní tvář. Se sgrafitovou výzdobou novoměstského rodáka Karla Němce, se tak tento hotel řadí mezi největší památky města. Svatební noc si žádá kouzelné prostředí. Proto přicházíme s nabídkou luxusního hotelu s komorně zařízenými pokoji a řadou dalších služeb. Nevěstě

spo

leč

nos

a ženichovi můžeme zajistit nezapomenutelnou projížďku koňským spřežením, let balónem, pro svatebčany projížďku na segwey či catering. Kapacita hotelu (25 míst) zajistí celé menší svatbě i ubytování. Milá obsluha a příjemné prostředí vás jistě nadchne. Fotografie z romantického prostředí a vzpomínky na svatební den jsou to, co lidi láká a po letech znovu přivádí na místa, kde strávili tyto výjimečné chvíle. Věříme, že se novomanželé po letech do našeho hotelu budou rádi vracet i se svými dětmi.

Běžné věci nebo známá zvířata mohou být z neobvyklého úhlu pohledu, případně pokud je k vidění jen jejich část, těžko poznatelné. Dokážete určit, co je zachyceno na těchto fotografiích? Odpovědi najdete u fotografií čtenářů na straně 46.

kvíz

100+1

Věda na každém kroku Až do 11. listopadu probíhá v několika českých městech 11. ročník Týdne vědy a techniky. Největší vědecký festival v ČR chce návštěvníkům mj. ukázat, že věda se skrývá všude kolem nás. Přesvědčte se o tom také v našich kvízových otázkách

Vodík je nejběžnější látka a) ve vesmíru b) v zemské kůře c) v lidském těle

Přibližně kolik procent lidských genů se nachází také u myší? a) 10 % b) 40 % c) 90 %

Díky prášku do pečiva těsto při pečení „vyskočí“. Je to způsobeno reakcí bikarbonátu sodného s kyselinou, při níž dochází k uvolnění a) dusíku b) oxidu uhelnatého c) oxidu uhličitého

Světlušky a některé bakterie a plankton ve tmě září, protože jejich těla obsahují a) luciferin b) fosfor c) chinin I když pavoučí vlákno je asi 50krát tenčí než vlas, jeho zatížitelnost je oproti ocelovému vláknu větší a) dvakrát b) čtyřikrát c) osmkrát

PŘIPRAVILA: Kateřina Sedláková Droščínová

Když po delší době zaprší, stoupá z půdy charakteristická „vůně deště“, označovaná jako geosmin. Je způsobena a) prachem b) půdními řasami c) plísněmi

Mírně anestetický oxid dusný je známější pod názvem a) chloroform b) rajský plyn c) lidokain

100 18/ 100+1 18/2011

FOTO: Shutterstock

Která z těchto tekutin má nejvyšší hodnotu pH? a) žaludeční šťávy b) mýdlová voda c) dešťová voda

Za jakým účelem je používána sloučenina H2O2 na vlasy? a) k odbarvení vlasů b) k zahubení vší c) jako intenzivní hydratační maska na vlasy

Řešení: 1c, 2b, 3c, 4a, 5a, 6c, 7b, 8c, 9a, 10b

Všechny živé organismy potřebují dva základní prvky: a) uhlík a kyslík b) dusík a kyslík c) uhlík a dusík

100+1

křížovka/sudoku

Správné odpovědi fotokvízu ze strany 44: 1. ementál, 2. kostky cukru, 3. zmrzlina

na kraji města

RÉT; VILÍN

Teprve

nohy

s vlnou

Blíženci

Knihu za tajenku Velmi

Moc

jízdou

Plazit se hliníku

pro děti

hraček

Mimo

odpor

oblast

Olomouce

zájmeno

sýra

elektrodami

souhlas

TAJENKY

Talisman s knedlíkem

oddělit

elektroTAJENKY

(Šalamoun)

pomstu

Epocha organizace

Alp

(zkratka)

TAJENKY

egyptský Eliška

Nellis

lihovina

Úslužnost

Mýlky

mléko

slunce

Vylosovaný úspěšný luštitel obdrží knihu Jack London, námořník na koni.

město

stíhaček

Peru

Nikoliv

Oblít

na podšívku

hokejová liga

číslo osoby keř kvetoucí

Předložka zn. americia

slabika

Moje osoba

TAJENKY

Vábit

lásky

velbloud

Vylosovaný úspěšný luštitel obdrží knihu Jack London, námořník na koni od Irvinga Stonea, kterou vydalo nakladatelství Jota. Autor v ní popisuje barvité cesty a osudy slavného spisovatele. V tajence je ukryto dokončení citátu, jehož autorem je Winston Churchill: „Diktátoři jezdí na tygrech...” Jestliže se i vy chcete pokusit o štěstí, uveďte své jméno, adresu a vyluštěnou tajenku do soutěžního formuláře, který najdete na webových stránkách www.stoplusjednicka.cz, a to nejpozději do 6. listopadu 2011. Pokud se vám podařilo rozlousknout minulou křížovku, dostali jste citát J. B. Pristleyho: „Lidé nejsou horší, než byli dříve. Jenom ZPRAVODAJSTVÍ O JEJICH ČINECH JE TEĎ DŮKLADNĚJŠÍ.” Jack London, námořník na koni vyhrává: Zuzana Vartáková z Brna.

6 1

8 2

3 4

1 5

1 9

4 3

9 4

6 8

5 9

4 4

8 5 9

těžké

střední

lehké

Sudoku

8 9

5 2

5 3

Účastí v soutěži výslovně souhlasíte s tím, že pořadatel soutěže, obchodní firma Extra Publishing, s. r. o., Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, IČ: 27689247, DIČ: CZ27689247, může využít vámi poskytnuté osobní údaje: jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/200 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí – každému z výše uvedených partnerů jednotlivě – vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.

100+1 18/2011

Připravili jsme pro Vás ojedinělou řadu ﬁlmů na DVD

Světové metropole Nabízíme sérii dvanácti ﬁlmů o významných městech celého světa. Edice obsahuje tyto ﬁlmy:

Paříž, Řím, Londýn, Vídeň, Budapešť, Benátky, New York, Los Angeles a San Francisco, Istanbul, Bangkok, Tokio a Praha. Všechny ﬁlmy jsou natočeny profesionálními dokumentaristy a jsou opatřeny kvalitním českým dabingem. Jejich průměrná délka je 55 minut. Všech dvanáct ﬁlmů můžete mít za cenu 399 Kč! Filmy můžete objednat na telefonních číslech 235 312 681 nebo 220 961 522 nebo mailem na adrese abcdvideo@abcdvideo.cz. Objednávat můžete i zasláním SMS ve tvaru: Jméno, Příjmení, Ulice a č. domu, PSČ, Obec, Světové metropole (Např. Jan, Novák,Na Poříčí 5,110 00,Praha 1, Světové metropole). SMS pošlete na číslo 602 364 509 za běžnou cenu SMS. Platba probíhá dodatečně na základě přiložené faktury v zásilce. Zaplatit můžete převodem na účet nebo přiloženou složenkou. V rámci České republiky zasíláme poštou a neúčtujeme žádné poštovné ani balné.

LONDÝN

PRAHA VÍDEŇ

SAN FRANCISCO LOS ANGELES

NEW YORK

PAŘÍŽ

BUDAPEŠŤ BENÁTKY ŘÍM

TOKIO ISTANBUL BANGKOK

100+1

novinky pří

Zvířata se zmenšují Vědci: důvodem je globální oteplování Vědci bijí na poplach. Podle údajů, které zveřejnil americký odborný časopis Nature Climate Change, se v posledních desetiletích zmenšuje mnoho živočišných a rostlinných druhů Autoři studie ze Singapurské univerzity porovnávali velikosti 85 rostlinných a živočišných druhů dnes a v roce 1985. Zjistili, že téměř polovina z nich se ve srovnání s dobou před třiceti lety zmenšila. Podle Jennifer Sheridanové z Alabamské univerzity v USA se při zmenšování druhů uplatňuje tzv. Bergmannovo pravidlo, podle něhož je rozměr živočichů tím větší, čím chladnější je podnebí, a naopak. Sheridanová a její kolega David Bickford vycházejí z experimentu, který ukazuje, že výhonky a plody se zmenšují u mnoha rostlin, bezobratlých a zhruba pětiny ryb. K úbytku velikosti dochází s každým stupněm Celsia navíc.

Konopí legálně

Kam až to povede? Podle vědců jsou současné zaznamenané dopady na velikost některých druhů fauny a ﬂóry únosné, v budoucnu se

zdr

aví

FOTO: Shutterstock

PŘIPRAVIL: Kateřina Vašků

Již koncem tohoto roku bude možná na světě návrh zákona umožňujícího zpřístupnit léčbu konopím pro některé nemoci Vědecká společnost v čele s profesorem Jaroslavem Blahošem, předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, udělala průlom. Získala pozitivní vyjádření o léčebných účincích konopí u většiny oslovených lékařských společností, a to včetně seznamu konkrétních chorob, u kterých léčba prokazatelně zabírá. Je tak pravděpodobné, že léčebné konopí, které si nemocní dosud museli shánět na černém trhu, se zanedlouho legalizuje. Úlevu tak pocítí například pacienti trpící roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, lupénkou, depresí nebo anorexií, jejichž celkový počet se odhaduje až na dvacet pět tisíc.

100+1 18/2011

rod

ikostech však efekt oteplení může na velikostech projevovat mnohem více. „Nejhorším scénářem by bylo, kdyby se plodiny a zvířata smrskla natolik, že by to mělo dopad na zajištění potravin,“ poznamenává k tomu Bickford. Podle izraelského zoologa Yoram Yom-Tova jsou naopak změny v rozměrech organizmů normálním jevem, kdy se rostlinné a živočišné druhy změnou velikosti přizpůsobují nepříznivým podmínkám.

Převrat v boji se závislostmi??

che

Americký chemik Kim Janda oznámil první pozitivní výsledky při testování krys na vakcínu proti závislosti na heroinu, kokainu či nikotinu Podle Jandy vakcíny nejen předcházejí vzniku závislosti, ale mohou výrazně napomoci při léčbě již závislých. Dosavadní vědecký výzkum ztroskotával na značné nestálosti návykové látky v lidském těle. Nyní byl nově vytvořen jakýsi vakcínový „koktejl“ z heroinového haptenu (látka, která vyvolává imunitní reakci), bílkoviny z mořského plže a sloučeniny nazývané alum (síran draselno-hlinitý). Po podání vakcíny způsobí protilátky imunitního systému uživatele, že aplikace drogy bude mít jen minimální nebo žádný účinek. Nyní je výzkum úspěšně testován na krysách, na výsledky imunitní odezvy člověka si však ještě počkáme.

VĚDA

komerční prezentace

Samá věda!

Proč listy na podzim žloutnou a jak dlouhý je světelný rok? Jaký kmitočet má komorní „a” a která chemická sloučenina se skrývá pod názvem otrušík? To všechno a mnohem víc se dozvíte na Týdnu vědy a techniky!

ejvětší vědecký festival v České republice pořádá Akademie věd ČR a přidružené organizace. Ve dnech 1. až 11. listopadu 2011 přinese na tři stovky akcí (z toho dvě stě vědeckých přednášek), výstav a ﬁlmových dokumentů, které zájemce provedou světem soudobých vědeckých trendů. Jedenáctý ročník vědeckého svátku se tak utěšeně rozrůstá do skutečného „Otesánka“.

Mikrosvět i Němcová Život sám nabízí nepřeberné množství otázek a je to právě věda, která nám umožňuje nacházet na mnohé z nich odpovědi. Během Týdne vědy a techniky

100+1 18/2011

mohou návštěvníci společně s vědeckými kapacitami nahlédnout například do tajů mikrosvěta, zavítat do samého nitra sopek, pohlédnout do vzdálených koutů vesmíru nebo se dozvědět více o láskách Boženy Němcové. „Mottem letošního ročníku je ‚Věda pro život’. Jsme rádi, že odpovědi na své otázky hledají desetitisíce návštěvníků festivalu právě zde,“ uvedl předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš. Festival je kromě studentů středních a vysokých škol určen také širší veřejnosti, pro kterou vědečtí pracovníci AV ČR připravují bohatou nabídku exkurzí, přednášek, vědeckých kaváren, a seminá-

řů. Návštěvníci se tak mohou seznámit s nejrůznějšími výzkumnými projekty, nejmodernějšími přístroji nebo technickými novinkami.

Věda ze všech koutů Mezi nejatraktivnější části programu festivalu tradičně patří Dny otevřených dveří ústavů Akademie věd ČR. Již tradičně otevírají své prostory také některé vybrané elektrárny a informační centra energetické Skupiny ČEZ, z nichž některé dokonce nabízejí návštěvu provozu. Letošní přednášky se dotýkají snad všech aspektů soudobé vědy, především pak chemie, biologie, medicíny, fyziky,

VĚDA

komerční prezentace

Nanosvět, Wichterle a vědecké kavárny V rámci festivalu jsou k vidění mimořádně názorné a velmi poutavě a přístupně natočené dokumentární ﬁlmy, které přinášejí fascinující obraz nejnovějších možností přírodních, humanitních a společenských věd. Kino Světozor promítne například dokument SUBMISE o 100 000 chemikáliích, které používáme, do-

Při příležitosti čtyřsetletého výročí odchodu vlivného šlechtického rodu Rožmberků z dějinné scény uvádí Knihovna Akademie věd ČR výstavu Rožmberská knihovna: Mýty a fakta, časopis Týden pak uvede svou fotograﬁckou výstavu Padesát zastavení času.

Například v loňském roce bylo na programu na 155 přednášek, 17 výstav, 12 vědeckých kaváren, 5 seminářů a 8 externích exkurzí. Proběhlo promítání více než 15 vědeckých dokumentů či pořadů. Celkem navštívilo minulý ročník vědeckého festivalu Týden vědy a techniky 33 555 lidí.

Divadelní hry a nejchytřejsí počítač světa

Nestihnete se zúčastnit přednášky na téma, které vás zajímá? Nezoufejte – většina z nich bude přenášena on-line a jejich záznam bude uložen v archivu na www.tydenvedy.cz.

A na co z bohatého doprovodného programu se můžeme těšit? Festival Týden vědy a techniky nabídne hned dvě divadelní představení – Život pro vědu v Dejvickém divadle a Oxygen v Divadle Broadway. Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze přizve významné osobnosti k pódiové diskusi na téma Excelence ve vědě a vzdělávání a Učená společnost ČR uspořádá diskuzi na téma Vědci hledají vědce - jak motivovat

Letos je pro návštěvníky festivalu připraveno na 200 přednášek, 25 výstav a bohatý doprovodný program kument Vítejte v Nanosvětě zase vypráví o vědecko-technické revoluci, která může hluboce změnit budoucnost našeho každodenního života. Nejnázornější částí programu, která již neodmyslitelně patří k festivalu, je 25 připravených výstav. Otto Wichterle – český vědec a vynálezce je výstava věnovaná životu a dílu jednoho z nejvýznamnějších českých objevitelů. V letošním roce si připomínáme padesáté výročí jeho vynálezu výroby měkkých kontaktních čoček, rok 2013 bude zároveň rokem jeho nedožitých stých narozenin.

středoškolské studenty pro vědeckou práci? Předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš předá v rámci Týdne vědy a techniky medaile Vojtěcha Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy. Také přidružené organizace připravily při příležitosti festivalu skutečně bohatý program. Těšit se tak můžeme například na interaktivní stánek serveru Technet.cz, který představí nejchytřejší počítač světa, křest pěti nových knih nakladatelství Academia nebo nejrůznější vědecké kavárny pořádané v Praze, Brně a Ostravě pod záštitou společnosti Science Café.

Víte, že?

matematiky, historie, životního prostředí, světa vědy nebo digitální technologie. Během nich se třeba dozvíte, jak získává rostlinná buňka tvar, jaké atomy se skrývají pod povrchem, získáte informace o Jaroslavu Foglarovi jako literárním fenoménu nebo o postavení žen a mužů ve vědě. Další přednášky vás seznámí se světem bezpečnějšího internetu a třikrát se ponoříte do hlubin vesmíru s vědeckými kapacitami v oboru.

Co si ještě nenechat ujít? V rámci výstavy Poklady z Mikulčického trezoru představí brněnský archeologický ústav unikátní předměty (zlaté šperky, kování opasků, zbraně atd.) získané dlouholetým výzkumem velkomoravského hradiska v Mikulčicích. Výstava budete moci zhlédnout 2. a 3. listopadu 2011 od 10 do 18 hodin v budově Akademie věd ČR v Praze. Další z akcí, na které byste rozhodně neměli chybět, je přednáška Mgr. Lukáše Děda z Biotechnologického ústavu AV ČR s názvem Chemie kolem nás a reprodukce, která seznámí posluchače se současným výzkumem negativního vlivu látek z životního prostředí na reprodukci savců. Pro studenty je připravena řada atraktivních soutěží, ať již literární – ve spolupráci s časopisem 21. století, fotograﬁcká soutěž „VYFOŤ VĚDU!“, audiovizuální pro server Technet.cz nebo znalostní kvízy s Českým rozhlasem Leonardo.

Přednáškou o životě a práci Otty Wichterleho si návštěvníci připomenou padesátileté výročí jeho vynálezu kontaktních čoček

Týden vědy a techniky Týden vědy a techniky zpřístupňuje vědecké trendy široké veřejnosti letos již pojedenácté. Před lety začala Akademie věd v Praze otevírat některá svá pracoviště veřejnosti, postupně se ke Dnům otevřených dveří přidaly přednášky a prezentace pro středoškolské studenty. Akce se rozšířila i do dalších měst, kde sídlí akademické ústavy – do Brna, Českých Budějovic, Ostravy, Olomouce a Plzně.

100+1 18/2011

HISTORIE

symboly

Runa, hvězda, svastika Kde se vzaly slavné politické symboly? V jejich stínu pochodovaly armády, páchala se zvěrstva, nebo dělal byznys. Kdy se však ve skutečnosti tyto symboly objevily poprvé a jaké byly jejich původní významy? Odpovědi na tyto otázky vedou autor často k překvapivým zjištěním Kateřina Vašků pravotočivou svastika jakožto „árijský symbol“. Tak se stala nedílnou součástí nacistické propagandy, Hitler sám v ní spatřoval znamení „boje za vítězného árijského člověka“.

Ochrana proti démonům

Boj za„vítězného árijského člověka” Nejstarší nálezy znaku: neolitická kultura, 5. tisíciletí př.n.l.na území dnešního Íránu Nástroj propagandy: 20. století pro antisemitsky zaměřená „národní hnutí” v Německu a Rakousku

Symbol hákového kříže, označovaného též jako „svastika“ nebo „crux gammata“ byl objeven již v 5. tisíciletí př.n.l. na území dnešního Íránu. Později ho můžeme vystopovat ve starověké Indii, Tibetu, předkolumbovské Americe, Africe a Polynésii. Ze zemí předního východu se dále rozšířil přes Mykény a Podunají do celé Evropy. Původní význam tohoto symbolu je duchovní – např. V Indii se objevuje téměř ve všech filosoficko-náboženských učeních od buddhismu přes hinduismus až po džinismus. Interpretace samotného znaku je velmi široká – sahá od slunečního kola, křížících se blesků, Thórova kladiva až k symbolu života a plodnosti. Politický význam nabyl hákový kříž ve 20. století v Německu a Rakousku, kdy se stal symbolem „národního hnutí“ s antisemitským přídechem. V roce 1920 Hitler vybral

100+1 18/2011

Nejstarší nálezy znaku: 1. století našeho letopočtu u germánských kmenů Politický symbol: od roku 1920 v nacistickém Německu

Runy jsou nejstarší psané znaky starověkých Germánů. Slovo runa znamená v tzv. střední horní němčině „tajemství“ a pochází z ﬁnského slova „runo“ značící píseň. Každá runa označuje písmeno a zároveň slovo.

2. S největší pravděpodobností vznikly runy v 1. století n.l., když se kmeny Germánů setkaly s Římany a napodobily jejich písmo. Nejstarší runová abeceda (futhark) byla pak mezi Germány užívána až do 7. století. Z nacismu známá dvojitá runa sig (sowulo) byla například v původním významu znakem slunce, plodnosti ale i ochrany proti démonům. Tato runa se v Německu kolem roku 1920 stala součástí nacistické propagandy - jako nechvalně proslulý znak SS se objevila na praporech tzv. Mladších německých chlapců.

Bičovat a stínat hlavy Nejstarší nálezy znaku: Etruskové, starý Řím Nástroj propagandy: od roku 1926, Itálie

Fasces, neboli liktorské pruty, symbolizovaly původně moc nejvyšších úředníků ve starém Římě. Liktoři byli římští zřízenci vysokých hodnostářů a některých kněží, kteří před nimi na veřejnosti nosili svazek prutů ovinutých červeným řemenem. Ze svázaných prutů vyčnívaly ostřím ven jedna nebo dvě bronzové sekery. Pruty znázorňovaly úřední moc dát občana zbičovat, sekery pak pravomoc stít. Počátkem dvacátého století nabyl tento znak nového politického významu. V Itálii se stal rozšířeným propagandistickým znakem představujícím podle Benita Mussoliniho „jednotu, sílu a spravedlnost“. V roce 1926 se dokonce stal symbolem celé Itálie. Fasces bez propagandistického přídechu se objevuje například ve státním znaku Francie, Spojených států, nebo některých švýcarských kantonů.

HISTORIE

Komunistický pentagram Nejstarší nálezy znaku: vzniká jako politický symbol kolem roku 1923 Politický význam: od počátku nástrojem komunistické propagandy

Spojení překříženého srpu a kladiva se objevuje až na počátku dvacátého století. Symbolika jednotlivých nástrojů - srpu a kladiva 4. - je však mnohem starší, těsně propojená s náboženstvím. Srp vyrobený z pazourku používali lidé už v neolitu. Později se stal kultovním symbolem, atributem boha plodnosti Króna (Saturn) nebo strážce času Chrona, který nese srp či kosu jako symbol smrti. Podobně se také znak kladiva objevuje u nejrůznějších starých božstev – tento nástroj třímá například etruský démon smrti Charun, antický Héfaistos nebo severský bůh hromu Thór. inzerce

Překřížený srp s kladivem představuje symbol spojení dělnictva a rolnictva komunistických zemí, zejména v oblasti tehdejšího Sovětského svazu. Zavedli jej ruští komunisté a v roce 1923 se dokonce stal sovětským státním znakem. Od 40. let se postupně rozšiřoval do dalších zemí komunistického bloku. Od 80. let dvacátého století se znak pomalu přestal používat – reformované komunistické země volily méně agresivní symboliku, ale například vládnoucí strana Severní Koreje používá stále symboly kladiva, pera a kosy.

Konec strýčka Skrblíka? Nejstarší nálezy znaku: pravděpodobně konec 18. století Politický význam: 20. století, symbol amerického kapitalismu Zajímavosti: Má americký dolar odzvoněno?

Kdo by neznal lakotného strýčka Skrblíka – legendární kreslenou postavičku z dílny Walta Disneyho, kterému se

v očích každou chvíli objeví zvláštní symboly přeškrtnutých písmen S – znak amerického dolaru. Pro vysvětlení původu tohoto symbolu existuje hned několik teorií. Podle jedné z nich jde o výsledek písemné zkratky pro „ps“ tedy „peso“, používané jako platidlo na území Latinské Ameriky konce 18. století. Podle jiné verze vznikl Symbol „$“ překrytím písmen U a S (United States – Spojené státy) používaných jako značka pro americkou měnu na pytlích s penězi. V průběhu dvacátého století získal postupně původně čistě měnový znak politický rozměr, když se stal jedním ze symbolů kapitalismu amerického stylu.

FOTO: Wikipedia, Shutterstock, zbraness-strucne.ic.cz

symboly

VĚDA

jak se dělá jazyk

Robotí rande v „Kuzo” Myslíte si, že schopnost tvořit nový jazyk je výhradně záležitostí lidí? Naopak, dvojice roztomilých robůtků to dokázala – včetně smluvení si místa schůzky

FOTO: Ruth Schulz

ředstavte si, co byste dělali, kdyby všichni lidé včetně vás najednou zapomněli jazyky. Neznali byste ale žádná slova k popisu světa okolo vás, ani gramatická pravidla, s jejichž pomocí byste je uspořádali do vět. Dokázali byste ovšem ovládat svá ústa. Asi byste vydali nějaký náhodný zvuk a ukázali lidem ve svém okolí libovolný předmět. Časem byste se mohli shodnout na názvech dalších věcí a vytvořili tak základy úplně nové řeči. V podobné situaci jsou roboti australské vědkyně Ruth Schulzové. Autorka svým výtvorům říká Lingodroidi. Slovo droid pochází ze scienceﬁction a používá se k označení robota vybaveného umělou inteligencí. Každý Lingodroid se skládá z podvozku vybaveného kamerou, laserovým měřičem vzdálenosti a sonarem k rozpoznávání překážek. Kromě toho má zabudovaný i mikrofon a reproduktor, sloužící ke komunikaci s dalšími roboty v okolí. Světem Lingodroidů je laboratoř, která svým uspořádáním vzdáleně připomíná lidský byt. Je rozdělena přepážkami na několik menších místností.

100+1 18/2011

Sejdeme se v Kuzo Roboti se projíždějí po laboratoři a hrají spolu komunikační hry. Jejich nejoblíbenější hra se jmenuje „Kde jsme?“. Robotí řeč je tvořena sériemi pípnutí. Každému z nich se ale dá v počítači přiřadit nějaká slabika z lidského jazyka. Když se dva Lingodroidi potkají, pozdraví se a jeden se zeptá druhého: „Kde jsme?“ Ten označí momentální polohu náhodně vygene-

autor

Radek John

popularizátor vědy

Jakmile se Lingodroidi shodnou na označení všech míst v laboratoři, mohou začít hrát složitější hry jako „Jak je to daleko?“, „Jakým směrem?“ nebo „Kde to je?“. Roboti se zvládli shodnout na popisu vlastní polohy pomocí řeči, kterou si sami vymysleli, s přesností zhruba třicet osm centimetrů a deset úhlových stupňů. Dokázali vytvořit věty jako „Spodní

Roboti začali hrát „hry” a domlouvat se na místech, kde se p potkají j rovaným slovem: „Jsme v Kuzo.“ Jednou použité slovo si oba roboti zapamatují. Postupně se mohou shodnout na názvech všech místností ve svém prostředí. Platnost názvů dokážou i testovat. Slouží k tomu hra „Pojďme do …“ Dohodnou-li se na schůzce v Kuzo a skončí oba na přibližně stejném místě, slovní označení platí. Jejich chování tak připomíná dávné objevitele, kteří cestovali do neznámých končin, pojmenovávali je a psali jména na mapy.

levý roh je poblíž spodního pravého rohu“ nebo „Když stojím ve spodním levém rohu a dívám se směrem k hornímu levému rohu, spodní pravý roh je napravo ode mě.“

Stejné problémy, stejná řešení V budoucnu chce Schulzová naučit svoje roboty popisovat trasu z jednoho místa do druhého nebo dostupnost jednotlivých míst v laboratoři.

ČESKÁ TELEVIZE

prezentace mediálního partnera

Lisabonská katastrofa a dopady Černobylu Dokument představí osudy emigrantů ve Švýcarsku Česká televize uvede dokumenty o utajovaných příbězích lidí poznamenaných černobylskou katastrofou i o tragickém zemětřesení v Lisabonu. Filmový klub nabídne drama z historie Izraele i slavného Altmanova Hráče Středa 2. listopadu ve 22:50 hod. Dokumentární klub: České kořeny ve Švýcarsku

Český dokument o životě Čechů v zemi čokolády, sýra a hodinek. Projekt si všímá života Čechů v zahraničí, tentokrát ve Švýcarsku. Natáčelo se v Basileji, Luzernu, Curychu a blízkém okolí. Autorský tým zaznamenal zajímavé osobní výpovědi a pestré aktivity osmi českých rodin či jednotlivců, ale navštívil i legendární skautský tábor v alpském údolí Rýna. Jde tedy zároveň i o malou cestopisnou zkratku části Švýcarska.

Jak zde žijící Češi zpětně hodnotí své dřívější rozhodnutí emigrovat? Jaký prožili život a jak se chopili možností, které jim nabídla švýcarská demokracie? To jsou základní otázky, na něž se dokument zaměřuje. Po roce 1968 odešlo do Švýcarska na 15 000 Čechoslováků. Mezi filmovanými osobnostmi, pokud jde o profese, figurují významný chemik, galeristka, kamenosochař a restaurátor, zakladatelka českého skautského tábora ve Švýcarsku, úspěšná spisovatelka, klavírní virtuos, ale také majitelka hudebního vydavatelství.

dioaktivním spadem po havárii nelze prokázat, nemocní a pozůstalí zůstávají ponecháni bez pomoci – ať už se jedná o venkovany, kteří v černobylské oblasti žijí, nebo Čechy z lokalit, nad nimiž se pohyboval radioaktivní mrak.

Čtvrtek 3. listopadu ve 23:35 hod. Můj chlapec Jack

Čtvrtek 3. listopadu ve 20 hod. Všechny příští Černobyly

I po čtvrtstoletí je ukrajinská jaderná pohroma stále součástí života obyvatel České republiky. Je poučení z ní dostatečné, anebo se budou chyby opakovat? Jaderná havárie v Černobylu oslavila své pětadvacáté výročí kolapsem atomové elektrárny ve Fukušimě. Memento státní nezodpovědnosti vůči občanům, které stálo v zárodku zániku komunistických režimů, vrhá nové světlo na společenské důsledky jaderné energetiky. Dokumentární výprava do Černobylu prozkoumává, jak vypadají životy lidí postižených havárií čtvrt století po ní. Dokumentární ﬁlm se vydává po České republice i Ukrajině a nachází lidi, o jejichž životní situaci úřady a potom i média mlčí. Protože souvislost mezi onemocněním a raDokumentární výprava do Černobylu prozkoumává, jak vypadají životy lidí postižených havárií čtvrt století po ní

100+1 18/2011

Daniel Radcliffe, který se proslavil jako představitel Harryho Pottera, v roli Jacka ukazuje, že od jeho herectví lze ještě hodně očekávat

Je rok 1914 a začala světová válka. Spisovatel Rudyard Kipling, příznivec britského impéria, je právě na vrcholu své literární slávy. Povzbuzuje svého sedmnáctiletého syna Jacka ve vlastenectví, protože je přesvědčen, že je povinností každého mladého muže bránit svoji zemi. Jack by se chtěl zapojit do vojenských operací a dokázat sobě i své rodině, že je již mužem. Několikrát

ČESKÁ TELEVIZE

prezentace mediálního partnera Neděle 6. listopadu ve 21:45 hod. Filmový klub: Hráč

Griffina Milla, ambiciózního mladého vedoucího pracovníka hollywoodského filmového studia delší dobu pronásledují anonymní pohlednice, v nichž mu neznámý scénárista vyhrožuje smrtí. Když Mill zjistí totožnost zneuznaného autora, chce se s ním dohodnout. Jejich setkání v baru bohužel nekončí domluvou, jak si Griffin původně představoval, ale brutálním, násilným činem, který má na svědomí. Jeho profesionální kariéra závratně stoupá, ale pouhá vzpomínka na tento den je pro něho nikdy nekončící černou můrou. Filmovou fresku ze života Hollywoodu natočil proslulý režisér Robert Altman (MASH, Nashville, Svatba, Prostřihy, Godsford park). Hlavní roli ztvárnil Tim Robbins.

Sobota 5. listopadu ve 20 hod. Mýty a fakta historie: Lisabonská katastrofa

Nejznámější zemětřesení v Lisabonu zahrozilo 1. listopadu 1755. Považuje se za jedno z nejničivějších a nejvíce smrtících zemětřesení v historii. Má na svědomí odhadem šedesát tisíc obětí, z nichž většina zahynula ve vlnách tsunami a za požárů, které následovaly bezprostředně po zemětřesení. Lisabon utrpěl obrovské ztráty. Událostí se intenzivně zabývali evropští osvícenští ﬁlozofové - šlo o první katastrofu tohoto druhu, která byla pro svůj rozsah vědecky zkoumána. To předznamenalo počátky moderní seizmologie.

Sobota 5. listopadu ve 23 hod. Filmový klub: Eden

Po mezinárodním úspěchu filmů Kipur a Kadosh se izraelský režisér Amos Gitai chopil ambiciózního projektu pojednávajícího o budování židovského státu. Snímek vychází z literární předlohy Arthura Millera, který se dokonce ujal hereckého partu – ztvárnil otce dvou ústředních postav. Příběh odehrávající se mezi roky 1940 a 1946 sleduje skupinu pionýrů, kteří ve stínu pogromu probíhajícího v Evropě plánují usadit se v Palestině, jež je v té době ještě pod vládou Velké Británie. Každá z postav vyprávění zastupuje jinou stranu otázky židovství, výstavby Svaté země a vztahu k holocaustu za druhé světové války.

Loučím se, děvče

I nevítaný host se může časem proměnit v milovaného muže. Tanečnice Paula, která má v životě i v lásce už tak dost smůly, marně hledá uplatnění v některém z broadwayských muzikálů. Na konkurzu si většinou vyberou mladší kolegyně. Nikoho nezajímá, že musí živit osmiletou dcerku Lucy a platit nájem bytu, ve kterém zůstala sama po odchodu dalšího ze svých povedených partnerů. Ten navíc svůj byt výhodně pronajal svéráznému herci Elliotu Garﬁeldovi. Vynucené soužití nového nájemníka se dvěma přívažky dramaticky začíná uprostřed nočního lijáku. Uslyší Paula i tentokrát tolik známé „loučím se, děvče“, nebo půjde o něco víc? O tom vypráví americká romantická komedie, těžící z vtipného scénáře zkušeného autora Neila Simona, nominovaného na Cenu Akademie za nejlepší původní scénář.

PŘIPRAVILI: Richard Guryča a Česká televize

se hlásí jako dobrovolník, armáda ho však kvůli velmi slabému zraku odmítá. Nakonec se díky vlivu otce stává členem Irské gardy, kde jej čeká tvrdý výcvik. Jeho první velkou zkouškou je účast v bitvě u Loos. Název snímku je současně název básně, kterou Kipling o svém synovi napsal. Kromě silného tématu zaujmou výkony všech hlavních představitelů. Daniel Radcliﬀe, je již neodmyslitelně spojen s postavou mladého kouzelníka Harryho Pottera, je v roli Jacka zcela přesvědčivý a ukazuje, že od jeho herectví lze ještě hodně očekávat.

Úterý 8. listopadu ve 20 hod.

FOTO: Wikipedia

Izraelský režisér Amos Gitai se chopil ambiciózního projektu pojednávajícího o budování židovského státu

Hlavní roli ve filmu Hráč mistrovsky ztvárnil herec Tim Robbins 100+1 18/2011

100+1

vytrženo z atlasu: Svazijsko

autor

Marek Telička

Nemocná monarchie Svazijsko čelí ekonomické krizi a epidemii AIDS v podmínkách jedné z posledních absolutistických monarchií světa. Některá rozhodnutí krále Mswati III. stále připomínají dobu středověkých feudálních panovníků

tejně jako u ostatních zemí je i v případě malého afrického státu výmluvným ukazatelem prosperity stav domácí ekonomiky. Ta je v případě Svazijska velice úzce spojena s Jihoafrickou republikou. Odtud se dováží 90 % veškerého zboží a směřuje sem

70 % všech vývozů. Kromě toho je dalším neviditelným pojítkem navázání domácí měny na jihoafrický rand.

Skomírající státní zemědělství Svazijská ekonomika má i jiné neobvyklé prvky. Tím hlavním je rozdělení obdělá-

vatelné půdy na pozemky v soukromém a státním vlastnictví. Ty první se vyznačují vysokými investicemi, promyšleným obhospodařováním, nadprůměrnou produktivitou a orientací na plodiny s vysokou tržní hodnotou. Tři čtvrtiny populace jsou ovšem zaměstnány ve státním

Stručné dějiny Svazijska Podle ústně předávané tradice se lidé národnosti Svazi, která stále představuje většinu populace dnešního Svazijska, usadili ještě před 16. stoletím v oblasti dnešního jižního Mosambiku. Po opakovaných střetech s lidmi žijícími v regionu dnešního hlavního mosambického města Maputo migrovali Svazijové kolem roku 1750 do míst tehdejšího severního Zululandu (mezi dnešním Lesothem a Svazijskem). Zuluové je ovšem pozvolna vytlačovali na sever, a tak se Svazijové začátkem 19. století dostali až do míst svého současného státu. Sjednocení a cesta k samostatnosti Klíčovou postavou svazijských dějin byl král Mswati II. který zemi sjednotil a od

100+1 18/2011

jehož jména je odvozován název země. V roce 1840 pod vedením Mswatiho II. rozšířil stát své teritorium severozápadním směrem a ustanovil trvalé jižní hranice se Zululandem. Po smrti otce vlasti muselo Svazijsko vyjednat s Brity a Jihoafrickou republikou (JAR) principy vzájemných vztahů s ohledem na nezávislost, bezpečnost a další klíčová témata. JAR hájila zájmy Svazijska v letech 1894–1902, poté stát přešel pod kontrolu Britů. Ti nejprve počítali s tím, že se země stane součástí JAR. Když ale v jižní části Afriky po 2. světové válce výrazně sílila rasová diskriminace, začali Britové připravovat stát k naprosté samostatnosti.

Absolutní vládce země Svazijsko získalo samostatnost v září 1968, v témže roce vešla v platnost pečlivě připravovaná ústava. Král Sobhuza ji ovšem v roce 1973 zbavil platnosti, rozpustil parlament, zakázal působení politických stran a stal se absolutním vládcem vlastnícím kupříkladu veškerou půdu. Po jeho smrti v roce 1982 vládla nejprve královna-regentka Dzeliwe, později v roce 1984 královnaregentka Ntombi. Její syn Makhosetive nastoupil v roce 1986 na trůn jako král Mswati III. Od té doby pomalu a pod nátlakem demokratických hnutí pouští z rukou otěže absolutistického monarchy. Skutečná politická moc je ovšem nadále spojena výhradně s královským trůnem.

100+1

vytrženo z atlasu: Svazijsko

Lidé Svazijska Obyvatelstvo Počet obyvatel: 1 370 000, zhruba stejně jako Praha nebo Estonsko; Očekávaná doba dožití: 48,66 let!; Prům. počet dětí: 3,11 na jednu ženu; Kojenecká úmrtnost: 63,09 z 1 000 živě narozených; Věková struktura: 37,8 % děti do 15 let, 3,6 % obyv. starších než 65 let; polovina obyvatel mladších než 20,3 let; HIV pozitivní: 25,9 % obyvatel, nejvyšší podíl na světě!; Městské obyvatelstvo: 21 %; Etnické složení: černoši (především národnost Svazi) 97 %, běloši 3 %; Náboženství: sloučení křesťanství a animismu 40 %, katolíci 20 %, muslimové 10 %, ostatní 30 %; Jazyky: státním jazykem je angličtina společně s řečí swati; Nezaměstnanost: cca 40 %; Gramotnost: 81,6 %

Vzhledem ke stavu zdejšího zdravotnictví není nijak podivné, že tradice lidového léčení ve spojení s kouzly je v zemi stále velmi živá. Na snímku jeden ze svazijských „šamanů”

Politika Typ vlády: království; Samostatnost: 6. září 1968 (předtím britská kolonie); Hlava státu: král Mswati III. (od 25. dubna 1986); šéf vlády: premiér Barnabas Sibusiso Dlamini (od 16. října 2008); Způsob ustavení vlády: neprobíhají žádné volby, monarchie je dědičná a premiér je vybrán a jmenován králem z řad členů Národního shromáždění Ekonomika HDP na hlavu: 4 500 USD (odhad 2010), zhruba stejně jako Sýrie, Fidži nebo Bolívie, (ČR 25 600 USD); Měna: lilangeni (SZL), 1 USD = cca 8 Kč, 1 SZL = cca 2,30Kč Zdroj: The World Factbook, MZV ČR

neposkytuje příliš možností optimistického výhledu do budoucnosti – epidemie viru HIV.

HIV a chudoba zemědělství, které je obří chřadnoucí sestrou soukromého sektoru. Tato nerovnováha, opakovaná sucha, špatné hospodaření státu a další příbuzné faktory jsou klíčovými prvky téměř stagnující svazijské ekonomiky. Za poslední desetiletí země zaznamenala průměrný roční růst ve výši 2,8 %, zatímco okolní státy dosáhly růstu o bezmála 2 % vyššího. Propast mezi Svazijskem a jeho sousedy, potažmo Svazijskem a světem, se tak stále víc prohlubuje. Je zde ovšem ještě jeden aspekt, který navíc na rozdíl od ostatních

Svazijská ekonomika a společenská soudržnost státu je ohrožena ničivou epidemií HIV. V roce 2004 představitelé státu poprvé připustili, že země prochází

sobeno právě AIDS. S ohledem na počet obyvatel znamenalo zhruba 7 000 úmrtí na AIDS v roce 2009, že každý rok z tohoto důvodu umírá 0,6 % populace – jinými slovy šest lidí z každého tisíce. Očekávaná doba dožití, která byla v roce 2000 odhadnuta na 61 let, propadla v roce 2010 na necelých 50 let, což je jedna z nejnižších úrovní na celém

Každý čtvrtý Svazijec je nakažen AIDS a virus HIV má ve svém těle více než polovina dospělých starších než 20 let! krizí způsobenou AIDS. Plných 38,8 % testovaných těhotných žen bylo nakaženo HIV a 64 % úmrtí v zemi bylo způ-

světě. V současnosti je každý čtvrtý Svazijec nakažen AIDS a virus HIV má ve svém těle více než polovina dospělých starších 20 let! Svazijci jsou nesmírně chudí a neuvěřitelné dvě třetiny obyvatel mají příjem nižší, než odpovídá částce zhruba jeden a čtvrt dolaru (tedy asi 22 Kč) na den. Mohlo by to být ovšem ještě horší. AIDS v zemi propuklo takovou silou, že v jednom z dokumentů OSN se vyskytla formulace: „Pokud se epidemii nezačne důsledně čelit, je vážně ohrožena samotná existence Svazijska coby fungujícího státu.“

Sporná vláda absolutního panovníka Absolutním vládcem Svazijska je král Mswati III., který má mimo jiné pravomoc vybrat premiéra a obsazovat jiné I do života na svazijské vesnici už dávno proniklo oblečení západního stylu 100+1 18/2011

100+1

vytrženo z atlasu: Svazijsko

FOTO: Shutterstock

Král, který má rád luxus Svazijský král Mswati III. byl v zahraničí mnohokrát kritizován za zneužívání státních prostředků již tak chudobného státu ve vlastní prospěch. Když si koupil luxusní vůz za půl milionu dolarů, nejprve zakázal automobil fotografovat. Posléze navíc vydal prohlášení, ve kterém tvrdil, že král své výdaje financuje pouze ze soukromých prostředků. Král Svazijska je prý koneckonců hlavou státu s nemalým příjmem a navíc má investice v mnoha domácích i zahraničních společnostech. Podle časopisu Forbes dosahoval majetek Mswatiho III. v roce 2009 okolo 200 milionů dolarů, což navíc nezahrnuje sumu deseti miliard dolarů, které jeho otec investoval do státních fondů Svazijska. To by

možná omlouvalo králův postoj, i když i tak je poměrně jasné, odkud královský majetek pochází. Ukázku, jak král hospodaří s veřejnými prostředky, poskytl několik let starý příklad. V roce 2004 místní noviny informovaly o králově pokynu vládě vyčlenit 15 milionů dolarů na opravu jeho tří rezidencí a stavbu nových paláců pro manželky. Premiérův úřad tehdy vydal prohlášení, že článek je nebezpečný a nepravdivý. Záměr se prý týkal vybudování pěti státních budov a nikoli paláců. Zanedlouho byl vydán pokyn, podle nějž skutečně bylo z veřejných prostředků postaveno pět nových královských rezidencí. Za částku více než čtyř milionů dolarů.

vrcholné vládní funkce. Podle tradice by se měl král dělit o moc s královnou matkou, ale tato její role je čistě symbolická. Mswati III. je znám svou zálibou v luxusním zboží a polygamickou domácností, která v současnosti zahrnuje 14 manželek a 23 dětí. Některá jeho rozhodnutí a politická prohlášení rozhodně nenasvědčují tomu, že by byl typem osvíceného státníka. V roce 2000 například král Mswati III. v parlamentní debatě prohlásil, že všichni HIV pozitivní lidé by měli být sterilizováni a ocejchováni. O rok později ve snaze zabránit šíření nemoci

stanovil pravidla mravní bezúhonnosti. Vyzval všechny svazijské dívky, aby se na dalších pět let vzdaly sexuálních vztahů, a zakázal sexuální život všem Svazijkám mladším 18 let. Hned dva měsíce po tomto prohlášení si ovšem sám vzal sedmnáctiletou dívku, která se stala jeho 13. manželkou. Vláda Mswatiho III. bezpochyby přinesla některé politické změny

Král Mswati III. při jedné z tradičních svazijských slavností

směrem k liberalizaci tamní společnosti. Kritici jej ovšem viní z toho, že jde pouze o kosmetické zásahy, které jen upevňují tradiční královskou moc. Bez ohledu na zamítavý postoj pokrokové části populace má ale král stále širokou podporu velké části populace. Tradiční svazijský rákosový tanec v neméně tradičním oděvu

Vodopády Phophonyane jsou součástí přírodní rezervace na severu Svazijska

100+1 18/2011

Piggs Peak

Kom

atiriv

ier

Mhlume

Komati

Siteki

Mbabane Manzini

Usutu

Lusutf

Mankayane

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

Rozloha: 17 364 km2, tedy o něco méně než Slovinsko; Hranice: celkem 535 km, z toho 430 km s Jihoafrickou republikou a 105 km s Mosambikem; Charakter území: krajina je většinou hornatá a kopcovitá; Podnebí: od tropického po mírné; Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Mbabane: leden–březen 24/15–14, duben–červen 22–18/11–5, červenec–září 19–22/5–9, říjen–prosinec 22–24/11–14; Průměrné měsíční srážky (mm) v Mbabane: leden–březen 240–140, duben–červen 85–16, červenec–září 20–66, říjen–prosinec 128–198; Nejnižší a nejvyšší bod: řeka Usutu 21 m/Emlembe 1 862 m

Big Bend

Hlatikulu Nhlangano Lavumisa

Pon

gol

MOSAMBIK

Geografie Svazijska

ČÍSLO ČÍSLA

duševní zdraví

Třetina Čechů blázní Česká psychiatrická společnost odhalila v říjnu výsledky svých studií. Podle nich celá třetina české populace trpí nějakou formou duševní poruchy. Toto číslo u nás rok od roku roste, podíl výdajů na léčbu psychicky nemocných je přitom v ČR hluboko pod evropským průměrem

celých 3 milionů Čechů postižených duševní poruchou navštíví psychiatrickou ambulanci pouze půl milionu. Počet léčených pacientů se jenom mezi lety 2000 a 2010 zvýšil o celých 40 %. Spousta lidí navíc pomoc nevyhledá, nebo ji vyhledá až příliš pozdě. Na fakt,

Vzrůstající zátěž pro společnost Narůstající počet osob trpících duševní poruchou představuje pro společnost také nemalou ekonomickou zátěž. Samotné léky a zdravotní péče přitom představují tu menší část nákladů. Větší ztrátou je totiž snížená schopnost psychicky nemocných pracovat. Těchto pacientů má přitom podle odhadů přibývat, podle prognóz se má deprese

3 000 000

duševních poruch se u nás stále podceňuje, odborníci z této oblasti se proto chystají zahájit intenzivní jednání s ministerstvem zdravotnictví i s pojišťovnami.

Neurotické poruchy a deprese Nejčastěji pacienty trápí neurotické poruchy, k nimž řadíme různé fobie a obsese. Ty představují téměř 40 % všech poruch. Za nimi následují efektivní poruchy zastoupené přede-

FOTO: Shutterstock

AUTOR: Lucie L Paseková

Čechů trpí duševní poruchou, tvrdí Česká psychiatrická společnost že má člověk psychický problém, se totiž velká část společnosti stále dívá jako na něco silně negativního – mnoho lidí tak raději své psychické problémy skrývá a k odborníkovi si zajde pouhá jedna šestina nemocných. V tom tkví rovněž velké nebezpečí, protože čím déle nemoc trvá, tím obtížněji ji lze léčit.

62 6 2

stát v příštích letech druhou nejčastější příčinou zdravotních potíží. Ve výdajích na léčbu psychických nemocí zaostává Česká republika za ostatními státy Evropské unie. Zatímco jinde jde na léčbu duševních poruch 5 až 10 % rozpočtu, české pojišťovny vyhrazují pro tyto účely jen 3,5 %. Význam léčby

vším depresí. Přibývá také organických poruch, jako je demence, a poměrně častá je i schizofrenie. Výrazně v posledních letech vzrůstá také počet pacientů s poruchami vyvolanými drogami. Právě drogy a alkohol jsou přitom nejméně vhodným prostředkem k odbourávání psychických obtíží.

Města ničí duševní zdraví V celosvětovém měřítku bylo potvrzeno, že obyvatelé vyspělých zemí trpí duševními poruchami více než lidé ze zemí rozvojových. Důvodem je nejen hektický životní styl, ale i delší průměrná doba života, která zvyšuje riziko výskytu duševní choroby. Duševní zdraví ničí především život ve velkých městech. V Praze se například s psychiatrickým onemocněním léčí o 80 % více pacientů, než je celorepublikový průměr. Již v roce 1948 byla založena Světová federace pro duševní zdraví, jejímž cílem je podpora prevence duševních poruch i správné péče o ty, kdo jimi trpí. Duševní zdraví by se podle ní mělo stát základní prioritou všech zdravotníků. Alarmující tři miliony českých pacientů trpících duševní poruchou dokazují, že na tom asi něco bude.

100+1 10 1100 0000 +1 +1 18/ 18/2011 18 1 8/20 8/ 201 201 0 1

www.republikaslev.cz

Máme slevy pro celou ČR! NOVINKA

Denní nabídka prověřeného zboží a služeb, které můžete mít výhodně, ať jste odkudkoli …

Provozuje vydavatelství Extra Publishing ve spolupráci se společností Republika slev

DUEL

nejpomalejší zvířata autor

David Bimka

Hlavně s rozvahou! V jedné moravské lidovce se rozkošně zpívá, že „Pomalučku, pomalu, daleko se dojde...”. Je na tom nemálo pravdy: lenochodi i želvy už si to mezi námi vykračují desítky milionů let. A jak se zdá, pořád úspěšně

elva obrovská je asi vůbec největším druhem želvy, který se „prohání“ po Zemi. Většina členů tohoto druhu jsou pořádní cvalíci dorůstající váhy okolo dvou set padesáti kilogramů, třebaže jsou známí i jedinci o celou stovku kil těžší. Jejich krunýř dorůstá až do délky sto dvaceti centimetrů, a pokud máte to štěstí a chováte je doma, děti se na tomto obru můžou povozit téměř jako na obrněném transportéru. Jejich chov je ovšem záležitost pouze pro velmi oddané a zámožné majitele. Nejde pouze o to, že se jedná o ohrožený druh s velmi omezeným prodejem. Kvůli své velikosti disponují nohy želv obrovských také enormní silou, která v běžném lidském prostředí může napáchat nemálo škody. Jsou

100+1 18/2011

známé případy, kdy se podomácku chovaní jedinci prostě „probourali“ skrze plot nebo dveře.

Akrobati Želvy je třeba udržovat v prostředí s vysokou teplotou okolo třiceti stupňů Celsia, která je nejblíže jejich přirozenému prostředí tichomořských ostrovů. Nejvíce se jich nachází na atolu Aldabra na Seychelských ostrovech, který byl uchráněn od většiny zhoubného lidského vlivu. Pohodlně zde tak může žít až sto tisíc želv. Živí se především trávou a listím z nízkých keřů, což občas vede ke krkolomným a životu nebezpečným situacím. Želva, která se postaví na zadní, totiž dosáhne výš a k lepším větvím, ale riskuje překulení na záda. A to je pozice, která

Nejstarší známá želva obrovská zemřela před pěti lety v Kalkatě ve věku 255 let

je zcela smrtelná, protože těžký obr se nedokáže sám dostat nazpět. Nejsou to zrovna rychlí chodci, ale když přijde na plavání, dokáží hnout „ploutvemi“. Výkon čtyř až pěti metrů za vteřinu by potěšil lecjakého olympijského rekordmana, kteří zůstávají v průměru o celý metr pozadu.

Želva obrovská Délka života: Délka: Váha: Rychlost:

až 255 let až 150 cm až 360 kg asi 400 m/h

DUEL

nejpomalejší zvířata

Lenochod tříprstý Délka života: Délka: Váha: Rychlost:

až 30 let až 45 cm až 4,5 kg až 200 m/h

Listí, listí a taky listí Lenochodi se živí především listím a i to má zásadní vliv na jejich rychlost. Jako zdroj energie je totiž listí značně nedostatečné a lenochodi ho musí spořádat obrovské množství. Odhaduje se, že až dvě třetiny váhy zvířete představuje obsah jeho žaludku. Trávení tuhých listů pak zabírá až neuvěřitelný jeden měsíc, během kterého se zbytky pomalu přesouvají ven. Pokud jde o vyprazdňování, jsou lenochodi opravdoví „snobové“ – odmítají totiž defekovat přímo ze stromů a vždy si raději slezou z větví. Jednou za týden se tak stávají mimořádně zranitelnými vůči predátorům. Vědci

stále neví, proč se vydávají do nebezpečí, a zdá se, že toto tajemství si ještě chvíli podrží.

až

až 150 cm

Kdo s koho? Do našeho výběru jsme samozřejmě mohli zařadit nejpomalejší zvíře ze všech – hlemýždě zahradního, který se v plné rychlosti blíží pěti metrům za hodinu. Ale lenochod a želva patří k opravdu ikonickým zvířatům a ve své (ne)výkonnosti nejsou zase až tak dalece napřed. Guinessova kniha rekordů z roku 1992 zaznamenala u jednoho želvího samečka „výkon” jedenácti centime-

trů za vteřinu, což dělá v přepočtu necelých čtyři sta metrů za hodinu. A to měl náš běžec skutečně motivaci, protože ho očekávala samička vhodná k páření. V soutěži ovšem jednoznačně vítězí lenochod. I pokud ho vyburcuje blížící se jaguár, je schopen přeřadit na vrcholovou rychlost asi dvou set metrů za hodinu. Což je proti osmdesátkrát rychlejší kočce skutečně k ničemu.

100+1 18/2011

FOTO: Shutterstock

enochod tříprstý je jedno z vůbec nejpodivnějších zvířat na zemi. Zatímco většina živočišných druhů se vydala cestou nejvyšší možné efektivity a nyní dovedně skáče, neskutečně rychle běhá, nebo účelně zabíjí, lenochodům jsou podobné „frajeřinky“ naprosto ukradené. Lenochodi se rozhodli přežít. A přežít, to znamená nebýt vidět. Kdybyste skákali ze stromu na strom jako rakety, jaguáři vás ihned zpozorují a těm se, jak známo, dá ve hbitosti a dravosti jen těžko konkurovat. Aby lenochodi unikli prozrazení, pohybují se jen velmi pomalu a nebo vůbec ne, zavěšení na větvích tak připomínají pouze trsy listí. K tomu jim dopomáhá také jejich unikátní srst, v níž roste množství přátelských řas, pomocí kterých ještě lépe splývají s okolím.

100+1

zajímavosti ze světa

autor

Marek Telička

Na světě roste odhadem 100 000 různých stromů, což představuje zhruba čtvrtinu všech rostlinných druhů. Mezi miliardami těchto rostlin se vykytuje pár výjimečných jedinců, kteří zaslouží zvláštní pozornost Generál všech stromů Kde stojí: národní park Sequoia, Kalifornie, USA Měli byste vědět: je nejmohutnější, přestože nejde o nejvyšší ani nejsilnější kmen světa. Stáří tohoto stromu odborníci odhadují na 2 300–2 700 let

Nenápadný gigant Kde stojí: Fishlake National Forest, Utah, USA Měli byste vědět: zabírá plochu asi 40 hektarů a celkem váží více než 6 615 tun

V americkém státě Utah se můžete dostat do míst, kde roste nádherný les sestávající výhradně z kmenů topolu osikového (Populus tremuloides). Určitě by vás ani nenapadlo, že se jedná o jediný živoucí organismus, ale je to tak. Strom Pando, kterému se také přezdívá Chvějící se obr, je vlastně gigantickou kolonií vyrůstající ze společného kořenového systému. Jako takový představuje největší živoucí organismus světa.

U nejsilnější stromu světa je pozoruhodné i to, že obvod kmene přesahuje jeho výšku

Mezi ostatními stromy ční Generál Sherman jako obrovský rudý stožár

Generál Sherman je největší známý sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) a podle měřítka celkového objemu jde zároveň o strom s největším kmenem na světě. Sahá do výšky 83,8 metru a průměr kmene u paty je 7,7 metru. Celková masa dřeva jediného kmene dosahuje objemu 1 487 kubických metrů. Přitom největší zaznamenaný smrk Evropy, který rostl u bavorského Eichstädtu, by se do tohoto sekvojovce vešel asi třicetkrát!

100+1 18/2011

Zkoušky DNA dosvědčily, že stromy podél této silnice jsou součástí jediného organismu

Krasavec s plným pasem Kde stojí: v centru mexického města Santa María del Tule Měli byste vědět: je pravděpodobné, že obrovský strom v minulosti inspiroval pořádání každoročního festivalu v nedaleké Oaxace

Tisovec mexický (Taxodium mucronatum) na zahradě kostela v Santa María del Tule je podle dostupných poznatků asi 2 000 let starý. Už to budí respekt. Především ale jde o strom s nejsilnějším kmenem na světě. V pase byste mu naměřili 36,2 metrů (takže by ho spojenýma rukama obepnulo zhruba 20 dospělých lidí) a průměr 11,5 metru. I v případě, že byste odstranili žebroví kmene a „vyhladili“ jej, stále se dostanete k průměru kolem 9,40 metru.

Královská koruna Kde stojí: v okrajové části indické Kalkaty Měli byste vědět: strom je asi 250 let starý a zabírá aktuálně plochu cca 1,5 hektaru

Schovat se do stínu listoví je v horkém slunečném dni opravdová úleva a velký banyán (Ficus benghalensis) v indic-

100+1

zajímavosti ze světa podobností vyhrál bahrajnský Strom života, který roste uprostřed pouště. Přesný věk tohoto stromu z čeledi bobovitých neznáme, ale jeho stáří se pravděpodobně pohybuje kolem 400 let. Na nevysoké duně se mu bezpochyby daří díky hluboko sahajícím kořenům, které se u tohoto druhu zavrtávají až 50 metrů pod zem. Obrovský banyán má asi 3 300 vzdušných kořenů, které se starají o jeho výživu

ké Kalkatě by takové osvěžení mohl poskytnout několika stovkám, ne-li tisícům lidí. Jde totiž o strom s nejmohutnější korunou na světě. I když středový kmen v roce 1925 poničil blesk a museli jej odstranit, strom vyživovaný stovkami sloupovitých vzdušných kořenů, jež během let zmohutněly, tuto újmu překonal. Kolem banyánu vede 330 metrů dlouhá cesta, kterou už některé vzdušné kořeny překonaly, a strom dále roste.

tohoto rodu známy pouze z fosilních záznamů, a byly tedy považovány za dávno vyhynulé. V roce 1994 se ovšem blízko australského Sydney našlo zhruba 100 jedinců tohoto druhu. Snad bude možné wollemie zachránit i díky tomu, že se poměrně snadno rozmnožují pomocí řízkování.

Strom z doby ledové Svědek dávných časů Kde stojí: asi 150 km od australského Sydney, mnoho exemplářů dnes roste i v botanických zahradách Měli byste vědět: přesné místo nálezu bylo dlouho tajeno kvůli obavám o zachování této živoucí fosilie

Kde stojí: na blíže neurčeném místě Švédska Měli byste vědět: před 11 000 roky pokrýval Skandinávii souvislý ledovec, smrk zde musel zakořenit relativně nedlouho po jeho roztání

Strom života Kde stojí: uprostřed bahrajnské pouště Měli byste vědět: místní obyvatelé věří, že strom označuje polohu biblické rajské zahrady

Pomyslnou anketu s cílem zvolit nejosamělejší strom světa by s velkou pravdě-

Wollemie vznešená je živoucí fosilií, jejíž blízcí příbuzní pokrývali Zemi ve věku dinosaurů

Wollemie vznešená (Wollemia nobilis) je druh, jehož blízcí příbuzní pokrývali povrch naší země již před 200 miliony let. Ještě před 16 lety byly stromy

Za nejstarší strom světa byla dlouho považována kalifornská borovice osinatá (Pinus longaeva) zvaná Metuzalém, která má zhruba 5 000 let. Roku 2004 ovšem švédští vědci z university v Umeä objevili smrk, který borovici téměř dvojnásobně předčí. Kmen tohoto nenápadného stromu je sice starý asi jen 600 let, ale kořeny žijí už asi 9 500 roků, jak bylo určeno radiouhlíkovou metodou. Smrk se totiž dokáže množit klonováním, a jakmile kmen uhyne, z kořenů vyraší nový kmínek.

FOTO: Shutterstock, Wikipedia, www.wired.com

Kořeny Stromu života čerpají vodu z podzemního zdroje v hloubce zhruba 50 metrů

Kmen měří jen asi čtyři metry a je kolem 600 let starý. Kořeny ovšem pamatují skoro deset tisíc let

inzerce

Víme, která cestovka nabízí Váš zájezd nejlevněji! Jen u nás najdete na jednom místě miliony zájezdů za stejnou cenu jako u CK a navíc dostanete parkování na letištích ZDARMA Objednávejte na www.dovolena.cz! U NÁS NAVÍC: Parkování po dobu dovolené na vybraných letištích ZDARMA! Doprava linkovým autobusem na vybraná letiště ZDARMA!

D_nejlevnejsi zajezd_171x57_tisk.indd 1

www.dovolena.cz | volejte 800 600 600 0

21.6.2011 11:08:01

100+1 18/2011

100+1

dotazy čtenářů

Zeptejte se na cokoli S pomocí odborníků z oblasti vědy, techniky, biologie nebo medicíny vám objasníme všechno neznámé, vysvětlíme dosud nevysvětlené a doplníme informace, které vám scházejí. Pokud vám už dlouho něco vrtá hlavou a nemůžete najít uspokojivou odpověď, neváhejte a zeptejte se na svet@epublishing.cz. Vybraný tazatel od nás tentokrát obdrží knihu Lovec krokodýlů od nakladatelství Jota.

Z čeho jsou medaile MIROSLAV TOMÁNEK: Vždycky mě zajímalo, z jakého kovu jsou vyrobeny medaile pro vítěze sportovních událostí, například Olympijských her nebo na nedávném mistrovství v atletice v Daegu. Je zlatá medaile skutečně ze zlata?

ty 24karátovým zlatem, stříbrné a bronzové bývají opatřeny vrstvou speciální barvy.

Zázračná aloe DANA MO MODRÁ: Je Aloe Vera skutečně takový všelék, vše jak nám tvrdí o nejrůzv reklamách tvrd výrobcích z této nějších výrobcíc rostliny? Aloe Ver Vera je skutečně ozna označována za „zázračnou „zázračn rostlinu“. Ten Tento sukulent pochází pravděpodobně p Afriky a daří se ze severní A mu v suchýc suchých klimatech. divu, že ho Není proto d objevili již v dobách antiky

FOTO: Shutterstock

PŘIPRAVILY: Hana Drnovská a Zuzana Teličková

Poslední olympijské medaile vyrobené z čistého zlata byly uděleny v roce 1912. Od té doby se vyrábějí z méně vzácných kovů, musí však splňovat určité parametry: podle nich mají zlaté a stříbrné medaile obsahovat 92,5 procent stříbra, zlaté mají být navíc pokryty alespoň šesti gramy zlata. Všechny medaile včetně bronzové, která je vyrobena ze slitiny mědi a nejčastěji cínu, musí mít průměr alespoň 60 mm a tloušťku tři mm. Některé, například ty z olympijády v Salt Lake City, jsou však svými rozměry větší: se svým průměrem 85 mm a tloušťkou 10 mm představují nejtěžší olympijské medaile

vůbec. Vítězné kulaté placky z MS v atletice v Daegu jsou zase vyrobené z červené mosazi, jejich průměr je 100 mm a tloušťka 6 mm. Zlaté medaile jsou dále pokry-

68 6 8

100+1 110 00 +11 18/ 00 100 18/2011 1 18/2 8/ 8/2 201 01 0 11

– staří Egypťané mu přezdívali „rostlina nesmrtelnosti“ a v Řecku se šťáva z aloe doporučovala pro krásu, zdraví a taktéž dlouhý život. Rostlin aloe je na 200 druhů, ale jen pár z nich má léčivé účinky. Nejúčinnější druh se nazývá Aloe Barbadensis neboli Aloe Vera a vyrábí se z něj řada produktů. Například výtažky z gelu aloe, který se nachází uvnitř dužnatých listů, pomáhají při hojení ran a popálenin, zažívacích a střevních potížích, ale i cukrovce. I když léky a kosmetika z aloe zažívají v současné západní společnosti rozmach, v tradiční východní medicíně (Čína, Japonsko, Indie) má Aloe Vera stálé místo již mnoho staletí.

100+1

dotazy čtenářů

Tento obrat může cizinci učícímu se česky působit značné potíže, pokud jej bude chápat doslova. Pro nás, rodilé mluvčí, však je jeho význam jasný, tedy že někoho postihla mozková mrtvice. Méně jasné je, jak toto slovní spojení vzniklo. V lékařské terminologii se pro toto onemocnění používá termínu apoplexie. To je výraz latinský, ovšem do latiny převzatý z řečtiny. Řecké podstatné jméno apoplexia „mrtvice“ je utvořeno od slovesa apoplēssō „ochromit, paralyzovat

úderem“ a „zmrzačit na těle nebo na duši (nejen úderem)“, apoplēssō pak je odvozeno předponou apo- od slovesa plēssō „udeřit“. Řekové tedy pojmenovali tuto nemoc obrazně podle toho, jakým způsobem postihuje člověka, tj. ochromí ho náhle, prudce, podobně jako při úderu do hlavy. Podle řeckého termínu pak vznikla podobná pojmenování i v jiných jazycích: např. němčina má Gehirnschlag nebo Schlaganfall (-schlag- v těchto složeninách znamená „rána, úder“), polština uder mózgowy, což je nejspíš kalk, neboli doslovný překlad německého

Gehirnschlag. Ze stejného pramene je i naše klepla, ranila ho mrtvice (lidově se říká i kleplo ho nebo ranilo ho). A proč se mrtvice označuje právě ženským jménem Pepka? Jde pravděpodobně o slovní hříčku, o zkomolení onoho výše uvedeného řecko-latinského výrazu apoplexie a jeho připodobnění domáckému Pepka. Kdy k tomu došlo, nelze přesně říci, jde ale o nejspíš o záležitost relativně novodobou pocházející patrně z prostředí lékařského slangu. Helena Karlíková, Ústav pro jazyk český AV ČR

Záchranný Donjon PAVEL NEDOMA: O prázdninách jsme navštívili hrad a průvodce se zmínil o Donjonu, můžete prosím napsat, co to je?

soukromé pokoje pána hradu. Tento typ věže se k nám dostává v polovině 13. stol. z Francie. U nás Donjon můžeme nalézt na hradě Karlštejn nebo Kost.

Donjon neboli „věž poslední obrany“ se nachází na středověkých hradech či tvrzích. Je to obytná věž většinou čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, která stojí samostatně, s přístupem z patra. Jak vyplývá z názvu, ukrývalo se zde osazenstvo hradu ve chvíli nejvyšší nouze – tehdy, kdy už bylo jisté, že hrad bude dobyt, a zároveň existovala naděje, že přijde pomoc. Můžeme zde tak naljít spižírnu, zbrojnici, ale i rytířský sál nebo

Hedvábný motýl PETRA KOTKOVÁ: Chtěla bych se zeptat, kde v přírodě se můžu setkat s bourcem morušovým a jak přesně se získává hedvábí? Bourec morušový (Bombyx mori) i se ve volné přírodě nevyskytuje a jeho reprodukce je plně

závislá na lidské pomoci. Předkem tohoto nelétavého motýla byl pravděpodobně druh Bombyx mandarina žijící pouze na území Číny. Tento motýl vytvářel oproti jiným druhům jemnější, hladší a kulatější vlákno a během tisíců let, kdy se Číňané zabývali tvorbou hedvábí z kukel nejrůznějších motýlů, se z něj vyvinul specialista na tvorbu hedvábného vlákna. Bourec klade přes 500 vajíček, z nichž se za deset dní

vylíhnou housenky. Ty sežerou obrovské množství morušových listů, než si kolem sebe začnou vytvářet ochranný obal, z něhož se později vyrábí hedvábí. Výrobci kukly ručně roztřídí podle barvy a kvality a zahřejí na vysokou teplotu, čímž se housenky uvnitř usmrtí. Pak se kokony rozmotají do vlákna dlouhého 300 až 900 metrů. Obvykle se spojuje pět až osm vláken dohromady, aby bylo dosaženo požadované síly a pevnosti. Způsob výroby hedvábí Číňané dlouho tajili, dnes však najdeme farmy bourců morušových v mnoha zemích. Pro jejich úspěšné pěstování je potřeba dodržovat velmi přísné podmínky, a to zejména ve stadiu růstu housenek, které musí být chráněny před hlukem, silnými pachy a průvanem a potřebují konstantní teplotu vzduchu.

100+1 18/2011

100+1

fotografie čtenářů

Na této stránce můžete příště najít otištěnou i svoji fotografii. Nejzajímavější snímek oceníme ročním předplatným časopisu 100+1. Jestliže tedy máte záběr, o nějž byste se chtěli podělit s námi a dalšími čtenáři, pošlete jej v elektronickém formátu na adresu 100+1@epublishing.cz. Do předmětu zprávy napište Foto 100+1 a nezapomeňte uvést svoje jméno a adresu. Kromě toho budeme samozřejmě rádi, když uvedete, kde byl záběr pořízen, případně co je na něm zachyceno. Jestliže nám fotku pošlete do 7. listopadu 2011, můžete se fotografem i předplatitelem stát již od příštího čísla, které vychází 16. listopadu 2011.

výherce

předplatného

Mrazivý pohled sovice sněžní v zoo Ostrava – Jakub Ulmann, Polanka nad Odrou

Vyhlídkové kolo v Londýně – Libuše Kopalová, Praha

Jedno z norských jezer – M. Dlouhá

Máchovo jezero – Ladislav Lhoták, Varnsdorf

Hlava užovky velké – Libor Nováček, Štiřín

inzerce

Nordkapp (nejsevernější místo Evropy) – Libuše Kopalová, Praha

100+1 18/2011

100+1

předplatné

Předplatné 100+1

kejte příští číslo! Reagujte ihned a zís vovým portálem Díky spolupráci se sle e .republikaslev.cz jsm Republika slev www ýhodnější nabídku pro vás připravili nejv na rok 2012. Když předplatného 100+1 a ihned, získáte zdarm stihnete zareagovat ní 100+1! i všechna letošní vydá

Předplatné je výhodné: 1. Čím dříve zaplatíte, tím budete mít 100+1 výhodněji: Čeká na vás SLEVA na celý ročník + ZDARMA vám pošleme i příští čísla 19 a 20, případně také dva 100stranové speciály 2. S číslem 19 získáte druhou část nástěnné mapy světa o celkovém rozměru cca 130×100 cm. Už nyní můžete přemýšlet, jak vyzdobí váš pokoj, pracovnu či třeba kancelář! 3. Každé číslo získáte pohodlně až do schránky nejpozději v den vydání 4. Poštovné je již zahrnuto v ceně, neplatíte nic navíc

Ekonomické předplatné

100+1

598 Kč byste dali v traﬁce za čísla 1 až 20/2012 + 59,80 Kč budou stát v traﬁce čísla 19 a 20/2011

Místo 657,80 Kč

jen 449 Kč

Sle 29 Sleva 9 %, ušetříte 208,80 Kč! akční cena na rok 2012

Slev 29 %a

Předplatné

100+1 KOMPLET

V ceně je také 6 speciálů + 2 filmová dokumentární DVD! 598 Kč byste dali v trafice za čísla 1 až 20/2012 + 59,80 Kč budou stát v trafice čísla 19 a 20/2011 + 319,60 Kč byste v trafice dali za speciály I.-IV./2012 + 159,80 Kč stojí speciály Největší géniové, Nejhorší Zločinci, které také získáte + 98 Kč stojí 2 DVD Největší zločiny 20. století I. a II.

Místo 1 235,20 Kč

jen 649 Kč

Sleva 47 %, ušetříte 586,20 Kč! akční cena na rok 2012

Slev 47 %a

Jak na to? 1. Navštivte stránku: www.republikaslev.cz/100plus1 2. Vyberte si variantu předplatného a kliknutím na KOUPIT učiňte objednávku 3. Zaplatit předplatné můžete pohodlně: a) bankovním převodem (platbu nám poukážete na účet pod Vám přiděleným unikátním VS – variabilním symbolem; samozřejmě můžete peníze na náš účet zaslat také složenkou typu A z každé pošty). b) platební kartou VISA či MasterCard (nejrychlejší a poslední dobou vyhledávaná metoda platby; až 40 % zákazníků volí platbu kartou – je zcela bezpečná, vaše údaje z karty svěřujete POUZE BANCE, ani my k nim nemáme přístup – dostaneme pouze avízo o provedené platbě, proto nejdou zneužít)

Objednávejte Objedn návejte do 22. 11. vý výhradně na: www.republikaslev.cz/100plus1 100+1 18/2011

HI-TECH

extravěci

Když golf, tak stylově

Boty jako z vesmíru Mizuno boty jménem Stability Style za vás míček na greenu sice neodpálí, ale pokud si je obujete, budete se cítit skoro jako Tiger Woods. Podporují stabilitu nohy, která má tím pádem o dvě stě procent menší nežádoucí boční pohyb, jsou prodyšné a mají funkci rychlého uvolňování tkaniček, to když z golfu spěcháte a nechce se vám namáhat se šněrováním. Zajišťují dokonalou podporu noze a mají pseciální výstelku v patě, navíc vypadají, jako by je vyvinuli v NASA. Cena 2 800 Kč www.time-for-golf.cz

Zahrajte si stylové pexeso

Hrdinové do páru Designér a výtvarník Jiří Franta vytvořil pexeso s hrdiny, které denně potkáváme kolem nás. Je tu Perun, Kočkolit, Profesor Abnormál, Betonový Ementál nebo tlustý Tláča. Vtipné a vymakané obrázky se hodí pro partičku dospělých, děti je tolik neocení, ale jako program k pivu nebo na chatu jsou ideální a skladné. Tříbí mozek, jemnou motoriku prstů a prospěšnou soutěživost. Obrázky mají průměr šest centimetrů a prodávají se v kulaté plechové krabičce. Cena 225 Kč www.zrni.eu

Proleťe se na prkně!

Adrenalin na drakovi Omrzelo vás kolo, lyže i bungeejumping? Hledáte stylový adrenalinový sport? Pořiďte si prkno na draka. Kiteboarding je něco mezi jízdou na prkně po vodní hladině a létáním na řiditelném drakovi. Létá se na Lipně i Nových mlýnech, prkno i draka vám samozřejmě půjčí, ale pokud si kiteboarding zamilujete, kupte si úžasné prkno RSC Supreme black. Budete za drsňáka s lebkou, navíc získáte jistotu díky jeho skvělé přilnavosti k hladině a lehkosti při transportu. Cena 3 990 Kč www.snowboards.cz

Věda není žádná věda

Čtení na dlouhé zimní večery Encyklopedie Věda je obsáhlá, přehledná, má výborně seřazená témata proložená životopisy a zajímavostmi, povedené obrázky a doprovodná schémata. Vypráví příběh vědeckého pokroku od vynálezu kola až po řešení klimatických změn v současnoti. Zachycuje všechny klíčové okamžiky nových objevů a ukazuje, jak lidé a jejich myšlenky a vynálezy měnili náš svět. Všechno komplikované je zde jednoduše vysvětleno, aniž by to autoři jakkoli trivializovali. Cena 1 399 Kč www.bux.cz

100+1 18/2011

100+1

nenechte si ujít

To nejlepší z obrazovky Discovery Channel

ČT2

Bouřoví surfaři, 3. listopadu, 16:00 Legendární surfaři na velkých vlnách Ross Clarke-Jones a Tom Carroll strávili posledních pár let hledáním nejnebezpečnějších vln, jaké se na Zemi dají najít. Superlidé Stana Leeho, od 6. listopadu, 21:50 Pořad se vydává hledat skutečné lidi, kteří mají podobné neobvyklé schopnosti jako kreslení superhrdinové. Tito pozoruhodní superlidé podstoupí různé vědecké testy, pomohou vysvětlit své mimořádné schopnosti a nakonec demonstrují, co je dělí od ostatních obyčejných lidí.

Ostrov lorda Howea, 12. listopadu, 15:20 Ostrov lorda Howea je jedinečným mikrosvětem, rajskou zahradou, sbírkou vědeckých zázraků. Leží ztracený v Tichém oceánu ve vodních pustinách mezi Novým Zélandem a Austrálií. Mýty a fakta historie: Egypt (1/6), 12. listopadu, 20:00 Více než tisíc let před narozením Krista náhle zemřel mladý faraón. Narychlo mu uspořádali pohřeb a jeho jméno bylo zanedlouho vymazáno z pomníků, které vybudoval. Jeho vláda záhy upadla v zapomnění. Z dějin se totiž vytratil na tři tisíce let. Ztracené adresy. Katzelsdorf, 13. listopadu, 15:30 Tentokrát přineseme slušnou porci romantiky, která na počátku 19. století vedla majitele šlechtických sídel k budování zámečků, letohrádků, umělých jeskyní a jiných staveb zpříjemňujících pobyt v přírodě.

Animal Planet Zuřivé krmení zvířat, od 5. listopadu, 22:40 Máte hlad? Potom se dívejte na programy stanice Animal Planet, které se zabývají zvyklostmi krmení největších predátorů naší planety. Opičí život, od 7. listopadu, 18:20 Pořad Opičí život se vrací v páté sérii do záchranného centra pro opice v britském Dorsetu. Mezi klienty patří šimpanzi z laboratorních experimentů, týrané opice z cirkusů i opice používané jako rekvizity fotografů.

Viasat History Nejzáhadnější vraždy (5), 5. listopadu, 15:00 21. dubna 1876 zemřel Charles Bravo (Michael Fassbender), novomanžel s mnoha nepřáteli, na otravu antimonem. Julian Fellowes vyšetřuje pozoruhodný případ, který pobouřil viktoriánskou Británii a dodnes zůstal neobjasněn. Atény: pravda o demokracii, 9. listopadu, 12:00 Film odhaluje přerod Atén z obyčejného řeckého městského státu v expanzivní imperiální moc-

nost i to, jak byly nejnovější myšlenky prosazovány vedle prastarých pověr, což bylo příčinou ostrých konfliktů i nevídané kreativity. Rodina, která se vzepřela Hitlerovi, 14. listopadu, 14:00 Když nacisté v roce 1939 napadli Polsko, rodina Frydmanových byla stejně jako milióny dalších Židů odsouzena k záhubě. Přesto se Frydmanovi jako zázrakem opakovaně vzepřeli smrti a v roce 1945 se ještě zázračněji shledali.

National Geographic Channel Skrytá pravda: Atlantida, 2. listopadu, 22:00 I když bylo prozkoumáno mnoho míst, Atlantida nadále zůstává tajemstvím. Ponořme se tedy do temných hlubin sporů obklopujících tento ostrov a dovíme se více z historických svědectví, vědeckých experimentů i akademických výpovědí. Pohled zevnitř: Tokijské mafie, 13. listopadu, 22:00 Tento provokativní a přelomový dokument vás odnese do tajemného podsvětí, kde se setkáte se skutečnou yakuzou, s gaunery i vysoce postavenými bossy, s lidmi, kteří píší o každém jejich kroku, i s policisty usilujícími o jejich zadržení.

Mossad

Podivuhodný svět zvířat

Veselí kostlivci

Ian Black a Benny Morris Autoři předkládají jednu z nejrozsáhlejších a nejrespektovanějších studií o historii izraelských tajných služeb od počátků 20. století až do roku 1991. Čtenář se dozvídá o leckdy až úsměvných počátcích budování izraelského zpravodajského aparátu v období britského mandátu před druhou světovou válkou a začíná tak chápat klíčovou roli prvních příslušníků tajných služeb pro vznik Izraele. Nakladatelství Jota, cena 448 Kč, www.jota.cz

Milan Kořínek a kolektiv Proč se kočka a pes nemají rádi? Proč má zebra pruhy? Jak vzniká pavučina? Žijí upíři? Kteří draci dovedou létat? Jaký je rozdíl mezi rohem a parohem? Střílí dikobraz ostny? Jaké zvíře je nejrychlejší a nejpomalejší? Proč jsou samečci krásnější než samičky? Proč se říká, že je někdo rudý jako rak? Kolik krčních obratlů má žirafa? Kniha českých autorů plná krásných fotografií přináší odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek. Nakladatelství Rubico, cena 249 Kč, www.rubico.cz

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Betlémské nám. 1, Praha 1, 3. listopadu 2011 – 4. března 2012 Výstava představí lidové obřady a slavnosti Mexika, ve kterých se odráží lidové náboženství spojující křesťanské prvky s domorodými předkřesťanskými. Zaměří se na obřady, které se konají v podzimních a zimních měsících a jsou spojeny s náboženskými svátky, jako jsou Dušičky, Vánoce, Tři králové. Vrcholit bude karnevalovými maskami (masopust). Tyto obřady, které se vztahují ke křesťanskému církevnímu roku, budou na výstavě zároveň srovnány s našimi obdobnými i rozdílnými lidovými obřady probíhajícími ve stejném období.

Vím, co si myslíš Thorsten Havener Aniž byste byli jasnovidci nebo měli nadpřirozené schopnosti, můžete jen na základě pozorování svého protějšku (gestikulace, mimiky a řeči těla) rozkrývat jeho myšlenky. Pomocí mnoha experimentů, praktických cvičení a vlastních osobních zkušeností vám nejznámější německý telepat a geniální pozorovatel lidí Thorsten Havener nabízí jiný pohled na sebe samé a své okolí. Nakladatelství Slovart, cena 249 Kč, www.slovart.cz

Jařmo, parkán, trdlice aneb Výkladový slovník historických pojmů, které upadají v zapomnění Alena Vondrušková Jedinečnost celkového zpracování, několik set hesel nabitých zajímavými informacemi o životě v minulosti, zábavnou formou podané historické souvislosti, bezmála tisícovka fotografií, to jsou hlavní přednosti této krásné publikace, která je určena všem návštěvníkům hradů, zámků, muzeí a skanzenů, milovníkům historických filmů a zájemcům o historii vůbec. Nakladatelství Grada, cena 359 Kč, www.grada.cz

Český rozhlas Leonardo Zrcadlo. Magazín o historii, která není minulostí, každý pátek v 9:00 Historický magazín Zrcadlo chce nabídnout pohledy do minulosti bez ideologických pokřiveností a školometských pouček, chce dát prostor k diskusi historikům, kteří mají s popularizací dějin zkušenosti, ale i těm, kteří ve své vědecké práci teprve začínají. Z tohoto hlediska půjde o magazín vpravdě mezigenerační.

Folklorní regiony Čech, Moravy a Slezska Národopisné muzeum – Musaion, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 98, Praha 5, 12. listopadu a 10. prosince 2011 Národopisné muzeum představuje lidovou kulturu významných etnografických regionů České republiky. Během plánovaných programů budete moci zhlédnout taneční a hudební vystoupení regionálních souborů, vyslechnout přednášky a prezentace o daných regionech, prohlédnout si unikátní a dosud nevystavené exponáty z daného regionu a ochutnat místní speciality. Návštěvníky ještě čeká seznámení s Chebskem (12. 11.) a Moravskými Charváty (10. 12.)

100+1 18/2011

100+1

příští číslo

100+1 č. 19 vychází ve středu 23. listopadu 2011 Kdo byl opravdu William Shakespeare? Legendárního dramatika obklopuje aura tajemství. Byl to skutečně jen nadaný kočovný herec, nebo pod jeho jménem psal někdo mocný a slavný?

Kolik měsíců má Země? Nabízí se úplně samozřejmá odpověď, ale je skutečně všechno tak jasné, jak se zdá? Bratři „našeho” měsíce totiž právě mohou kroužit okolo úplně jiné planety.

Dinosaurolidé Co by se stalo, kdyby dinosauři nevyhynuli a vyvíjeli se dál? Vyráběli by nástroje? Stavěli by domy? A hlavně – chodili by po dvou nebo po čtyřech?

Sebevražda jako epidemie I sebevraždy mívají cosi jako módní vlny. Desítky a někdy i stovky lidí ukončily svůj život kvůli působivému filmu, knize nebo depresivní písni.

100+1 zahraniční zajímavost číslo 18/2011 vychází 2. 11. 2011 www.stoplusjednicka.cz (E-mailové adresy zaměstnanců vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru prijmeni@epublishing.cz) Produktový ředitel Petr Broža

Změna obsahu vyhrazena

Vedoucí populárně-naučných časopisů Vít Šebor Redakce a stálí spolupracovníci Richard Guryča, David Bimka, Kateřina Vašků, František Martínek, Jaroslav Petr, Tomáš Přibyl, Marek Telička, Zuzana Teličková Art Director Michal Bártů Sazba Tomáš Hruban Jazyková korektura Zdeněk Dan Produkce, výroba Ivan Pospíšil

100+1 18/2011

Adresa redakce 100+1 Extra Publishing, s. r. o. Bubeníčkova 9, 615 00 Brno Tel.: 546 606 008, fax: 549 210 724 Inzerce a marketing Pavel Pospíšil, Libor Kříž, Jan Kučera Extra Publishing Brno Bubeníčkova 9, 615 00 Brno Tel.: 546 606 008 Fax: 549 210 724 Předplatné ČR na adrese redakce: Extra Publishing, s. r. o., předplatné časopisů, Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, telefon: 545 211 880 (prac. dny po–čt, 8–16 hod.) web: www.epublishing.cz e-mail: predplatne@epublishing.cz Reklamace na e-mailu: reklamace@epublishing.cz

Předplatné SR písemně: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3 tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16 a fax: 02/444 588 19 web: www.mediakapa.sk e-mail: predplatne@abompkapa.sk Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky, dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného na Slovensku, které zajišťuje společnost Mediaprint-Kapa Pressegrosso.

Autorská práva ke zveřejněným materiálům vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Jakékoliv užití části nebo celku, zejména přetisk a šíření jakýmkoliv způsobem, včetně elektronického, je bez předchozího souhlasu vydavatele zakázáno. Vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Bubeníčkova 9, 615 00 Brno IČ 27 68 92 47, DIČ CZ 27 68 92 47 Obchodní ředitel tisk Pavel Pospíšil Obchodní ředitel internet Libor Kříž Finanční ředitel Ivan Pospíšil

Distribuce V České republice společnost PNS, a. s., na Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. a soukromí distributoři Tisk Neograﬁa, a. s., Martin, SK Vychází každých 14 dní v Brně, ISSN 0322-9629, MK ČR E 20427.

Další vydání 100+1 v roce 2011 100+1 č. 19 vyjde ve středu 23. listopadu 100+1 č. 20 vyjde ve středu 7. prosince 100+1 č. 1/2012 vyjde ve středu 21. prosince

+ Příště: mapa světa (2. část) K příští „stoplusjedničce” přiložíme druhou zbývající část velké nástěnné mapy světa, tak, aby měla celkový rozměr cca 130×100 cm. V trafikách od středy 23. listopadu, nezmeškejte toto vydání! Sjednejte si předplatné na: www.republikaslev.cz/100plus1 Informace pro Slovensko: Mapa vyjde s čísly 1 a 2/2012

Od tvůrců magazínů

Časostroj – zábavná cesta do historie pro mladé čtenáře od 9 do 15 let

A K N I V O N

+ 2 DÁRKY: REK Á D . 1

REK Á D . 2

ty r a k í Hrac ověcí Star ové! boh

Hledejte v prodeji od pátku 11. 11. 2011

www.facebook.com/Casostroj

t á k a l P kého ě v o d e ř st ěsta m