VII. změna přístupu

úvod

potenciál problematiky

Pokud si představíme množství každoročně přesouvané zeminy, uvědomíme si, že za takových podmínek krajina nemůže zůstat neměnná. Primárně kvůli stavební činnosti se každý rok do odpadového hospodářství dostane více než 16 miliónů tun zeminy, a to pouze v rámci České republiky. Celkový objem zeminy, který se přesouvá z místa na místo, by se dal počítat v řádech stovek milionů tun.

Tento přírodní materiál se netěží jako primární surovina, ale v podstatě vždy vzniká jako sekundární produkt stavební nebo jiné činnosti. Přestože je výkopová zemina poměrně snadno recyklovatelným materiálem nebo v určitých případech recyklaci vůbec nepotřebuje, její potenciál zdaleka není využitý. Většina odpadní zeminy se používá na terénní úpravy i v případech kdy to nutně není potřeba. Velké procento výkopového materiálu současná ekonomika neumí vnímat jako užitečný. V tak velkým toku se ale bez pochyb přemisťuje i zemina, která by mohla být primárním produktem přítomným v architektuře a přispívat tak jak ekologii, tak i ekenomice.

Otázka přesunů zeminy je tak s architekturou zřejmě spojená, stejně tak jako architektura je spojená se stavebním průmyslem. Hledáme alternativy neudržitelným stavebním materiálům – může zemina být jednou z potenciálních alternativ? Pokud přírodní materiál nutně musí opustit své původní místo, nebylo by vhodné, aby energetické náklady spojené s jeho putováním měli větší smysl? Mohla by výkopová zemina přispívat okolní krajině i jinak než ve formě zásypového materiálu? Pokud je to tak velký a významný proces, neměl by být vidět?

V praktické části diplomové práce se zaměřuji na nevyužitý potenciál výkopové zeminy z hlediska architektury. Svým projektem se snažím především objevit jednu z mnoha cest, nápomocných k žití v lepší budoucnosti.