II. rychlost

pražská krajina

„Životná a významná města nalezneme především tam, kde jim sama příroda vložila do vínku určité jedinečné předpoklady – a člověk je dokázal rozeznat a využit.“ 4

Historie pražské krajiny začala dávno před tím, než byla osídlena člověkem. Po dobu stovek miliónů let se formoval její dnešní vzhled. K proměnám, které ovlivňovaly její osud, patří mimo jiné posuny geologických vrstev, sopečná aktivita, mořské usazeniny a nánosy řek. Jednu z takových řek, která se značně podepsala na vzhledu pražské krajiny, dnes známe jako Vltavu. Původně ale byla jedním z mnoha nevýznamných toků odvodňujících jihočeskou pánev. V průběhu posledních miliónů let se jí podařilo nabrat sílu a značně přispět k přesunům geologického materiálu. Zářezy vytvořené Vltavou do původně jemně zvlněné krajiny ji proměnily na krajinu plnou hlubokých údolí, bohatě lemovaných skalnatými horninami. Vymytím měkčích vrstev řeka dokázala odhalit prvé mořské usazeniny ležící o sto metrů níže. Lze tedy tvrdit, že prvotní přemisťování materiálu na území dnešní Prahy zajišťovala především voda.

Geologický vývoj pražské kotliny s výhodnými podmínkami pro osídlení zajistil rozkvět budoucího města. Řeku šlo překročit v početných přirozených brodech, byly tu k dispozici strmé ostrohy vhodné pro dobře bránitelná hradiště a také dostatek úrodné půdy pro zemědělce. Existovaly tu také prameny čisté vody, naleziště uhlí a železa, dostatek přírodního kamene, hlíny, písku a štěrku.

„…sama příroda dala pražskému městu do vínku veškeré výhody, takže se zde staví s malým nákladem a velkým přispěním přírodních zdrojů.“ 5

Zrod Prahy, stejně jako její pozdější osud, tak zřejmě nebyl vyvolán pouze lidskou činnosti, ale z velké míry byl již předurčen přírodními podmínkami. Tak rozmanité a bohaté přírodní prostředí samo napovídalo tomu, aby byla pražská kotlina osídlena člověkem.

Obr.3 Ilustrace znázorňující fáze “sázení ohně” při hornických pracích. (Balthasar Rösler, 1700)

rychlost

„Ani příroda sama o sobě není něčím neměnným a neobjevila se v hotovém stavu najednou.“ 6

Změny, které definovaly stanovení současných přírodních podmínek v Praze, se uskutečňovaly plynule po velice dlouhou dobu. Může se tak zdát, že ke dnešnímu dni je pražská krajina již zformovaná a zachovává neměnnou, zakonzervovanou podobu. Ale není tomu tak. „Krajina není statický, ale dynamický objekt. Krajinotvorné procesy v ní způsobují neustále větší či menší změny.“7 Děje se to i na území historického centra Prahy, které se na první pohled tolik neproměňuje.

Krajina, zvláště ta městská, je silně poznamenána antropogenními zásahy. Poté, co člověk do krajiny vstoupil, se neustále na jejích proměnách podílel. Až do doby mechanizace8 se ale musel spoléhat pouze na vlastní síly a síly zvířat. Dalo by se tedy říct, že byl přírodou formován víc, než jí formoval podle sebe. Sídla se snažil utvářet na vyvýšených úrodných územích poblíž vody, za což byl často trestán povodněmi a musel neustále polohu sídel vůči ní měnit, přizpůsobovat se přírodním jevům a existujícím podmínkám. Když se mu časem do ruky dostává mechanizovaná pomocná síla, přichází pocit, že příroda již není tou nejmocnější velitelkou a je schopen jí zkrotit.

Proměny posledních staletí způsobené člověkem se razantně liší od proměn předchozích dob. Nejen přístupem ke krajině (často navzdory přírodnímu fungování), ale především také měřítkem zásahu a časovým horizontem jeho provedení.

Pro srovnání se můžeme podívat na samotný způsob těžby v průběhu historie. V období středověku se při těžbě surovin používaly žárové práce: „těžená skála se nahřívala pomocí ohně, následně po zchladnutí praskala, a horník pak pomocí želízku a mlátku mohl rozrušenou skálu odtěžit.“ 9 Postup takové práce měl rychlost kolem dvou centimetrů za den, což je pořád dost rychle oproti času potřebnému pro formování těchto dvou centimetrů horniny. V dnešní době je člověk schopný pomocí strojů odtěžit v průměru 6 až 30 metrů horniny za den. Je tedy patrný velmi silný a náhlý nárůst rychlosti lidských zásahů.

Proměny krajiny městské i příměstské samozřejmě nebyly spojené pouze s těžbou, ta zasahovala především oblasti mimoměstské. I když ani Praha se nevyhnula hornické aktivitě na svém současném území.

6 HRŮZA, Jiří. Město Praha. Praha: Odeon, 1989. s. 10. ISBN 80-207-0065-X 7 LIPSKÝ, Zdeněk. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha: Karolinum, 1998. s. 17. ISBN 807184-545-0

8 Mechanizace – proces nahrazování lidské nebo zvížecí síly stroji. In: Wikipedia: otevřená encyklopedie. [online] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mechanizace Vyhledáno dne 22.1.2022 9 O mizejícím světě horníků, rikše v podzemí a vláčku přátelství. Díl od 7.12.21. Podcast AV ČR Věda na dosah. Dostupné z: https://www.avcr.cz/cs/ Vyhledáno dne 14.12.2022

Obr.4 Těžební stroje současností (Zdroj: okd.cz)