DISPLEJ.eu by DISPLEJ.eu

displej .eu Zeitgenössische Poesie aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei. Anthologie.

Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska. Antologie.

Ondřej Buddeus & Peter Dietze (eds.)

Tato kniha vyšla s laskavou finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a Komisie SLOLIA, Literárne informačné centrum, Bratislava. České překlady německých básní a textů byly podpořeny Goethe-Institutem v Praze. Dieses Heft entstand mit freundlicher finanzieller Unterstützung durch den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und die Kommission SLOLIA des Literarischen Informationszentrums Bratislava. Die Übersetzung der deutschen Gedichte und Texte ins Tschechische wurde ermöglicht durch das Goethe Institut Prag.

© Tom Bresemann, 2014; © Ondřej Buddeus, 2014; © Andreas Bülhoff, 2014; © Michael Gratz, 2014; © Zuzana Husárová, 2014; © Simone Kornappel, 2014; © Peter Macsovszky, 2014; © Pavel Novotný, 2014; © Olga Pek, 2014; © Karel Piorecký, 2014; © Michal Rehúš, 2014; © Nóra Ružičková, 2014; © Michal Šanda, 2014; © Jaroslav Šrank, 2014; © Mathias Traxler, 2014; © Charlotte Warsen, 2014; © Uljana Wolf, 2014. Translation © Ondřej Buddeus, 2014; © Lena Dorn, 2014; © Kristina Kallert, 2014; © Pavel Novotný, 2014; © Nikola Mizerová, 2014; © Anja Utler, 2014. Illustration © Nikola Ivanov Graphic design © Štěpán Marko © Ondřej Buddeus & © Peter Dietze (eds., V.i.S.d.P.), 2014 © Psí víno, časopis pro současnou poezii, 2014 Psí víno vychází za přispění Grantu Ministerstva kultury ČR. © Randnummer Literaturhefte, 2014 Randnummer: ISSN 2190-7544 www.randnummer.org

Psí víno: ISSN 1801-0202 www.psivino.cz

DE CZ SK

displej.eu Zeitgenössische Poesie aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei. Anthologie. Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska. Antologie. Ondřej Buddeus & Peter Dietze (eds.) Berlin—Praha 2014

DE CZ SK

Obsah

Uljana Wolf Charlotte Warsen Mathias Traxler Jaroslav Šrank → Michal Šanda Nóra Ružičková Michal Rehúš Karel Piorecký → Olga Pek Pavel Novotný Peter Macsovszky Dagmara Kraus Simone Kornappel Zuzana Husárová Michael Gratz → Andreas Bülhoff Ondřej Buddeus Tom Bresemann → AutorInnen / Autoři Notizen / Ediční poznámka 10

Kontexty a kontúry nových tendencií v slovenskej poézii Z terénnych záznamov

Opatrná vitalita Nové tendence v současné české poezii

Neue Poesie

Fragen, Spuren von Fragen

DE CZ SK

Inhalt

� 14 � 34 � 44 � 58 → � 70 � 82 � 94 � 104 → � 118 � 134 � 152 � 164 � 176 � 186 � 202 → � 214 � 214 � 226 →

Kontexte und Konturen der neuen Entwicklungen in der Slowakischen Poesie Feldnotizen

Vorsichtige Vitalität Neue Entwicklungen in der gegenwärtigen tschechischen Poesie

Nová poezie

Otázky, stopy otázek

� 226 � 236 11

DE CZ SK

Vorwort

Anthologie zeitgenössischer Poesie? Äh ja... neue Poesie, oder? Nein. Das Wort „neu“ erscheint uns in Bezug auf Kunst eher irrelevant. Wenn überhaupt, gehört es heute (wie so viele, im 20. Jahrhundert noch positiv besetzte Worte) in die Werbewelt. Und Poesie ist keine PR für - was? Ego? Ansichten? Überzeugungen? Ästhetische Vorlieben? Nostalgie? Kein Ersatzmittel. Poesie kann heute nicht neu, nicht jung sein. Die Attribute, die sie begrenzen, genauso wie mögliche Definitionen, sind (glücklicherweise) genauso unsicher, wie es auch der Begriff „zeitgenössisch“ ist. Stile, Formen und Strategien des Schreibens kommen überall her und wollen auch überall hin. Michael Gratz spricht in seinem Essay vom Ende der Hegemonie - und das ist eine gute Nachricht. Der zeitgenössischen Poesie bleibt vielleicht doch eines (und es geht dabei um nichts Neues): die Genauigkeit, im Ausdruck wie in der Referenz – zu dem, was ist (ob nun in der Realität oder in den Welten der Imagination und Fiktion, spielt momentan keine Rolle). Das Gedicht bleibt ein sprachliches Faktum in HD. Um dieses Faktum, oder besser gesagt „Artefaktum“, zu erhalten heißt es Suchen und Entdecken, mit gewissenhafter Ungewissheit (ein gutes Erbe). Und ja, von Poesie in Paradoxien zu sprechen, ist wirklich etwas kitschig. Wir erlauben es uns diesmal noch. Nach der Hegemonie folgt die Simultaneität – dabei nicht weniger verdächtig. Auswahl wird zur Notwendigkeit, denn nicht alles kann mit. Daher versammeln wir hier Beispiele von 14 AutorInnen, ergänzt um vier kritische Reflexionen. Sie entsprechen dem, was wir – manchmal mit Polemik, manchmal in Einklang – unter zeitgenössischer Poesie und aktuellen Formen verstehen. Viele Texte und AutorInnen fehlen hier, aber displej.eu ist nicht nur dieses Buch, sondern auch eine Plattform, ein Ausgangspunkt. Der nächste Schritt ist digital, da gibt es Platz für alle. Bis dann. Ondřej Buddeus & Peter Dietze

DE CZ

Předmluva

Antologie současné poezie? No jistě… nové poezie, nebo ne? Ne. Výraz „nový“ nám v souvislosti s uměním připadá irelevantní. To slovo dnes patří (jako řada podobných, která ve 20. století měla tak kladné konotace) spíš k reklamnímu žargonu. Poezie není PR – čeho? ega? názorů? přesvědčení? estetických zálib? nostalgie? Není náhražkou. Poezie může být dneska stěží nová nebo mladá. Přívlastky, které ji vymezují, jsou stejně jako možné definice naštěstí nejisté, právě tak jako výraz „současný“. Styly, formy a textové strategie přicházejí ze všech stran a stejně tak i expandují. Michael Gratz ve své eseji mluví o konci hegemonie – a to považujeme za dobrou zprávu. Současné poezii zůstává jedno (i když to není nic nového): přesnost. Ve výrazu i v tom, k čemu odkazuje. Odkazuje k tomu, co je (jestli ve skutečnosti nebo ve světech imaginace či fikce, nehraje momentálně žádnou roli). Báseň je jazykovým faktem ve vysokém rozlišení. Snaha tento fakt, nebo přesněji artefakt, z(a)jistit, je spojená s hledáním a objevováním, s jistotou nejistoty (která je pro ni čestným dědictvím). Mluvit o poezii v paradoxech je samozřejmě už poněkud kýčovité. Tentokrát si to ale ještě dovolíme. Po období hegemonie následuje doba simultaneity (ta se tím nestává o nic méně podezřelou). Vybrat z možností je nezbytně nutné, protože všechno najednou se nevejde. Proto jsme do této antologie vybrali básně čtrnácti autorek a autorů, které doplňují čtyři kritické texty. Odpovídají tomu, co považujeme – někdy v konfrontaci, jindy souhlasně – za současnou poezii a její aktuální formy. Řada textů a autorů v našem výběru chybí. Ale displej.eu není jen tato knížka, je to také platforma a kniha je výchozím bodem. Další krok vede do digitální zóny, kde je místo pro všechny. Uvidíme se tam. Ondřej Buddeus & Peter Dietze

DE CZ SK

Uljana Wolf

Annaloge Anfang der 1880er Jahre befand sich die spätere jüdische Frauenrechtlerin Bertha Pappenheim in Behandlung bei dem Wiener Arzt Dr. Joseph Breuer wegen Seh- und Sprechstörungen, Lähmungserscheinungen, Angstzuständen und Halluzinationen. Der Arzt diagnostizierte Hysterie. Während der Behandlung mit Hypnose erfand Anna O., wie die Patientin in den 1895 von Breuer und Freud verfassten „Studien über Hysterie“ genannt wurde, die „talking cure“ oder „chimney sweeping“, das Aberzählen von Geschichten – womit der Mythos von ihr als Erfinderin der psychoanalytischen Methode begründet wurde. Zu ihren Symptomen gehörten neben der Verweigerung bestimmter Nahrungsmittel und Prosopagnosie (Gesichtsblindheit) auch sprachliche Auflösungserscheinungen, zeitweilig konnte sie nur Englisch sprechen und verstehen. Nach dem Abbruch der Behandlungen und dem Umzug nach Frankfurt wurde Bertha Pappenheim eine engagierte Sozialarbeiterin und Frauenrechtlerin, die Mädchenhandel und Prostitution bekämpfte. Auf ihren vielen sozialpolitisch motivierten Reisen sammelte sie Beispiele seltener Spitzen. Ihre Sammlung wird im Museum für angewandte Kunst in Wien aufbewahrt.

DE CZ

ANNALOGY Počátkem osmdesátých let 19. století se židovská bojovnice za ženská práva Bertha Pappenheimová ocitla kvůli poruchám zraku a řeči, návalům slabosti, úzkostným stavům a halucinacím v péči vídeňského doktora Josepha Breuera. Lékař diagnostikoval hysterii. Pacientka Anna O., jak ji Breuer s Freudem nazývali ve společně vydaných Studiích o hysterii, objevila během léčby pomocí hypnózy tak zvanou „talking cure“ (léčbu mluvením) či „chimney sweeping“ (vymetání komína, odb. katarzní léčba), tedy vyprávění příběhů – tak vnikl mýtus o Pappenheimové jako o objevitelce psychoanalytické metody. K jejím symptomům patřily vedle odmítání některých potravin a prosopagnosie (obličejové slepoty) také řečové vady, dočasně rozuměla a dokázala komunikovat pouze anglicky. Poté, co Bertha Papenheimová léčbu přerušila a odstěhovala se do Frankfurtu, se stala obětavou sociální pracovnicí a bojovnicí za rovnoprávnost žen, která se angažovala v boji proti židovskému obchodu s dívkami a prostituci. Vykonala řadu agitačních cest, během nichž se mimo jiné věnovala také sběratelství vzácných krajek. Její sbírka je dnes umístěna v Muzeu užitého umění ve Vídni.

DE CZ SK

ANNALOG VON DEN ORANGEN wenn es zeit ist für orangen, ist keine zeit, no time at all, für nichts. ich esse nur orangen, at least they exist, wenn sonst nicht viel ist, no things at all, nicht viel. zierliche schiffchen und zähe dünne haut! ich zutsche sie stundenlang aus. keeps me beschäftigt. der zunge ihren auslauf, sucht nach fäden zwischen zähnen, spitzenräume, zimmeretage, nicht viel. orangen oder rundum existenz. orangen oder rundum residenz. mit gewichtigen vorhängen, zimmern, die zusammentreten, bruder, mutter, doktor, wärterin, täglich eine tagung, so hatten sies gedacht, wand für wand um meine lahm gelegten arme. doch orangen existieren, transportmittel, orange busse, orange züge, kopfsteinpflaster vor dem fenster, rattern durch die zeiten. und auf dem bett leuchtende zeichen – schalen, schaukelstücke, weiß wattierte brücken! ich lege sie stundenlang aus. keeps me going drüber. während wärterin mit wasser kommt, mit frischen bettbezügen, all die nicht geleerten gläser, tassen. täglich eine wartung, nicht wahr, so hatten sies gedacht, dann mehrzimmeretage, eignes personal, ehe und tee. ehe und am abend kleine rage, dann tee. aber wenn es zeit ist für orangen, ist es keine zeit, no time at all für durst, für wasser, für sich arrangieren lassen. weil orangen sind ihr eignes rangiermaterial. weil züge, brücken und schiffchen, keeps me going unbeschwichtigt. go lack go lack use to her. weil orangen kommunizieren, durch die zeiten. orangen oder rundum residenzpflicht. orangen oder rundum eine grenzsicht. it‘s like we‘re in prison. just trees and animals, we’re at the end of the world. wenn es zeit ist für orangen, ist es keine zeit, not time at all, für weltenden, schlossvorhänge, papiervorgänge. weil orangen sind lebensmittelpunkt. weil ein mangel, mangel, geh sei ihr von nutzen. geh die esse putzen, dass der doktor wiederkommt. dass der doktor sieht, wie die orangen wandern. durch die zeiten. nicht wahr,

Uljana Wolf

DE CZ

ANNALOG O POMERANČÍCH když je čas na pomeranče, není čas, no time at all, na nic. jím jen pomeranče, at least they exist, když už ničeho není moc, no things at all, nic moc. elegantní loďky a tenká, tuhá pleť! ucucávám je hodiny a hodiny. keeps me zaměstnanou. jazyk v jejich výběhu, hledá vlákna mezi zuby, pokoje ve věžích, patra plná pokojů, nic moc. pomeranče nebo i existence. pomeranče nebo i rezidence. s těžkými závěsy, pokoje, scházejí se, bratr, matka, doktor, ošetřovatelka, jedno sezení denně, takhle to mysleli, stěna za stěnou kolem mých bezvládných rukou. ale pomeranče existují, dopravní prostředky, pomeranče autobusy, pomeranče vlaky, kamenná dlažba za oknem, rachot, jak čas ubíhá. a na posteli planoucí znamení – misky, balancující věci, mosty v bílé vatě! vykládám si je hodiny a hodiny. keeps me going dál. zatímco pečovatelka přináší vodu, čisté povlečení, všechny ty nevypité sklenice, šálky. dennodenní ošetřování, že ano, takhle to mysleli, pak patro s řadou pokojů, vlastní personál, manželství a čaj. manželství a večerní pře, pak čaj. ale když je čas pomerančů, není čas, no time at all na žízeň, na vodu, nechat se naaranžovat. protože struktura pomerančů má vlastní řád. protože vlaky, mosty a loďky, keeps me going nezklidněnou. go lack go lack use to her. protože pomeranče komunikují, jak čas ubíhá. pomeranče nebo i rezidenční povinnost. pomeranče nebo i výhled na hranici. it’s like we’re in prison. just trees and animals, we’re at the end of he world. když je čas na pomeranče, není čas, no time at all, na konce světa, zamčené záclony, papírové závěsy. protože pomeranče jsou ústřední bod života, ústřední pokrm. protože málo, málo, jdi a buď jí ku prospěchu. jdi a vyčisti komín, aby se doktor vrátil. aby doktor viděl, jak pomeranče putují.

DE CZ SK

so hatten sies gedacht: wandern und kommen vom weg ab. bleiben stecken im körper, stimmwege verstopft, benimmwege. o range of things. weil storage, und organs, organs. weil sich sammeln, dann wandern. leuchtende und lacking. gegen die ordnungen. gegen verordnungen, wand für wand, um meine lahm gelegte warnung. ich hab nur anfangs knöpfe abgerissen von bezügen. dann die bezüge gelassen, wo sie sind. a show at tick and loosen loosen it so to speak sat. hab mich lösen von bezügen, sie nennen es lähmung, ich nenne es tick. ein ticken in orangen, durch die zeiten. weil ich es höre. wo ich sitze, in meiner waldbaracke, meiner wienklatsche, meinem zelt auf dem rindermarkt. wo ich zutsche, stundenlang, was fehlt. der zunge ihren auslauf, sucht nach gründen zwischen zähnen, auflassräume, aufenthalte. keeps me beschäftigt. weil ich keine arbeit haben. keine reisen, nur gedankenschneisen. während wärterin die schalen wegnimmt, ihr saures glimmern über meinen keinen durst. nein, ich hab das nicht gespielt. hungerstreik. weil orangen asyl und solide geistige nahrung. leuchten. weil man aussuchen dürfen muss, was man isst, oder nicht, pakete, geschnürt mit ehe, keks und tee. davon eine ahnung, wenn sonst nicht viel ist, no things at all, nicht viel. aber brüder und hunde, die gibt es auch. das ist hier bauch. stottersaft und hoppla, schleusen aufgemacht! wenn es zeit ist für orangen, ist es keine zeit, no time at all, für brüder, die studieren, oder hunde, die auf allen vieren. mind you. machen sich über mein tablett. trinken gar aus meinem becherchen. frecherchen! oh long black tongue. woher ich das knows. draußen schnuppern, dog you dog. schnapp hat schlabbrig aus dem becher getrunken, mit der hundezunge, derselbe glaubt nämlich häufig, sie beherrschen zu dürfen – dors, dors! muss ich jetzt brechen, non, nur die regel von trinken und essen, non, nur teepflicht und vermehrte zimmer. ehe, tabletten, herkunft und tee. nein, ich habe nicht diesen durst. so hatten sies gedacht, nicht wahr, dass selbst ein hund

Uljana Wolf

DE CZ

jak čas ubíhá. že ano, takhle to mysleli: putovat a sejít z cesty. zadrhnout se v těle, proud hlasu ucpaný, způsoby chování. o range of things. protože storage, a organs, organs. protože se sebrat, pak jít. zářící a lacking. proti řádům. proti nařízením. stěna za stěnou kolem mých bezvládných výstrah. z povlečení jsem otrhávala knoflíky jen zpočátku. nechat pak povlaky tam, kde jsou. a show at tick and loosen loosen it so to speak sat. musím se z povlaků vymotat, nazývají to bezvládnost, já tomu říkám tik. tikání v pomerančích, jak čas ubíhá. protože já to slyším. ať sedím kdekoli, ve svém domě uprostřed lesa, při svých hovorech nad vínem, ve svém stanu na dobytčím trhu. ať ucucávám kdekoli, hodiny a hodiny, něco chybí. jazyk jejich výběhu, ohmatává mezery mezi zuby, otevřené prostory, místa pobytu. keeps me zaměstnanou. protože žádnou práci. žádné útěky, jen myšlenkové průseky. když pečovatelka odnáší misky, její nakysle rozzářený výraz nad mou nepřítomnou žízní. ne, nehrála jsem to. hladovku. protože pomeranče azyl a slušnou duchovní stravu. svítí. protože člověk musí mít právo si zvolit, co jí, nebo ne, balíčky, převázané manželstvím, sušenky a čaj. i když toho není moc, no things at all, nic moc. ale bratři a psi, ti také jsou. tady to je břicho. zajíkávadlo vypít a šup, stavidla otevřena! když je čas na pomeranče, není čas, no time at all, pro bratry, kteří studují, nebo psi, kteří na všech čtyřech. mind you. sklánějí se mi nad tácem. pijí z mého kalíšku. drzoušci! oh long black tongue. odkud jsem to knows. venku čenichání, dog you dog. klap, chlemtavě se napil z poháru, psím jazykem, takový si totiž většinou myslí, že ji smí ovládat – dors, dors! budu zvracet, non, pouhá pravidla pití a jídla, non, pouhá povinnost čaje a zvětšující se místnost. sňatek, tácy, původ a čaj. ne, tu žízeň nemám. takhle to

DE CZ SK

mehr recht auf seinen freigang hat. aber dass orangen leuchten. dass man mit orangen kann eine existenz rangieren aus. statt wegzuschlecken lassen sich von hundezunge. von zaun im wald. wegstecken, schwere vorhänge, papiervorgänge. excuse-moi, dog. excuse-moi, doktor. steht immerhin vor dem zelt. was hier schickt sich nicht. was, schickt er sich nicht selber fort? und nimmt die wartung mit, wasser, rahmen, planen, jede wand, die man um mich gestellt. weil orangen solidarisieren, runde flutschende organe, schließ mich ihrem wandern an. weil squeeze und raus ein widerstand:

orange in. orange in.

i, a native irgendwas girl

„solide „geistige Nahrung

und sie verdaute

mit affektiver athletik und orangenpoetiqqqqq

oder wie man sagt haben

ein organ

„Ausgehend von der Orange sind alle Reisen möglich. Alle Stimmwege, die über sie führen, sind gut.“

Uljana Wolf

DE CZ

mysleli, že ano, že i kdejaký pes má větší právo jít. ale že pomeranče září. že člověk pomeranči může vyřadit existenci. místo aby člověka vylízal psí jazyk. plot v lese. odsunout, těžké záclony, papírové závěsy. excuse-moi, dog. excuse-moi, doktor. stojí přece před stanem. co se tu neposílá. cože, on se sám pryč nepošle? a bere s sebou čekání, vodu, okenní rámy, plánky, každou zeď, kterou kolem mě postavili. protože pomeranče vyjadřují podporu, kulaté vykluzující orgány, pošlete mě s nimi. protože squeeze a vytéct na protest:

orange in. orange in.

i, a native něco girl

„slušná „duchovní strava

a ona trávila

s afektivní atletikou a pomerančovou poetikououououou

nebo jak se říká

mít orgán

„V perspektivě pomerančů jsou všechny cesty možné. Hlasy, které vámi proudí, jsou dobré.“

DE CZ SK

oder wie man sagt

eine parole haben

im sinne von englisch freigang

oder french freisprechanlage

(mitten im sprechen stecken

bleiben : wiederholen :

a) i have cramps in my calves

b) my teeth chatter

I, a native something girl

1 2 3 4 5

NO YES, namely_______german______ but will try to give, as well, as a person

Uljana Wolf

between 9 oâ&#x20AC;&#x2122;clock in the evening

DE CZ

nebo jak se říká

mít motto

ve smyslu anglické propustky

nebo french domovního telefonu

(zadrhnout se v řeči

zůstat : opakovat :

a) i have cramps in my calves

b) my teeth chatter

I, a native something girl

12345

NO YES, namely_______german______

but will try to give, as well, as a person

between 9 o’clock in the evening

DE CZ SK

till I p. mn.* „als ich um die Orange kreiste, wer zahlte

da? Wer schrieb da?“

abwesenheiten, die ich selbst durch ein merkwürdiges gefühl von „beobachten können (timemissing)“

but will try to give, as well, as a person

„einen Glücksfall als ich um die Orange kreiste“ Insel, Camp, ein Leuchten

Uljana Wolf

DE CZ

till I p. mn.* „když jsem kroužila kolem pomeranče, kdo že

platil? Kdo že psal?“

nepřítomnosti, které sama se zvláštním pocitem té „možnosti pozorovat (timemissing)“

but will try to give, as well, as a person

„šťastnou náhodou když jsem kroužila kolem pomerančů“ ostrov, camp, záře

DE CZ SK

annalog von den blumen oh such recognizing work. sie sagen überschuss, ich sage bluterguss, blütenstuss. sie fluffen kissen auf, ich hisse: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. oder war ich eine pflanze und im keller ohne licht. ich meine das nicht wörtlich. später schon. jaffa, haifa, alexandria. such recognizing work. sie sagen vater noch, ich sage totenkopf – obwohl, ich hab ihn lange nicht gesehen. sie halten mich fern, weil es mich anstrengt. sie stellen personen ums bett, die ich nicht kenne, arrangieren augen links und rechts von einer nase, in der mitte drunter mund, getragen nach gar keinem letzten schrei. hallo, haben wir uns nicht schon mal? one side of what. the other side of what. nur der doktor, ah der doktor, was ein bart kann, tänzelt ums gesicht, erkennungsdienstlich. dancerbeard im dienst again. ich meine das nicht behördlich. später schon. jaffa, haifa, alexandria. such recognizing work. wieder flufft der doktor kissen auf, er zeigt mir einen blumenstrauß, so kommt es endlich raus: ich habe den floralen tunnelblick. je dis: une fleur! je dis: une fleur! was grand malheur. augen sehen zimmer, taftvorhänge, aufstau bürgerlicher fluten, bloß sträuße krieg ich nicht in blick, nur einzeln schwebende blüten. später verstand das kurt schwitters, der doktor nichts gewittert. sie: gesichtsfeldeinengung! ich: annablumetalent! und verlassen das zimmer, aufgelöst von meiner vergesslichkeit. dabei geh ich nur in die lehre. dass man, um ein bild zu machen, von gebinden absehen muss. one side of what. the other side of what. lemberg, tarnopol, stanislau. pflanze, und zwei jahre nicht am licht. ich zupfe so lange an dingen, bis sie größer oder kleiner aussehen als gehabt. bis, was fern ist, nah klingt, nahes fern. hallo, haben wir uns nicht. bis die türen aufgehen und man seine sippe auf die straße setzt. sie sagen: a family is what one goes by, generally. kairo, haifa, alexandria. all die mädchen und die klebrigen versprechen, heiratsscheine, scheidungsbriefe. so eine stolze menschenblüte in solcher

Uljana Wolf

DE CZ

ANNALOG O KVĚTINÁCH oh such recognizing work. říkáte přebytečnosti, já říkám krev od kosti, okvětní hlouposti. natřesou polštáře, nadzvednu se: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. nebo jsem byla rostlinou, ve sklepě bez oken. nemyslím to doslova. pak už ano. jaffa, haifa, alexandrie. such recognizing work. říkají otec, já říkám umrlec – i když, už dlouho jsem ho neviděla. drží mě stranou, protože mě to vysiluje. kolem postele rozestaví osoby, které neznám, oči naaranžují doleva a doprava vedle jakéhosi nosu, pusu, ne zrovna nošenou podle posledního výkřiku, dolů doprostřed. zdravíčko, kde jsme se to jenom? one side of what. the other side of what. jedině doktor, ach doktor, co zmůžou vousy, trdlují kolem tváře, ve službě poznání. dancerbeard again ve službě. nemyslím úřední. pak už ano. jaffa, haifa, alexandrie. such recognizing work. doktor znovu natřese polštář, ukáže kytku zpovzdálí, a pak konečně vypálí: mám florální průhled tunelu. je dis: une fleur! je dis: une fleur! was grand malheur. oči vidí pokoj, taftové závěsy, vzdutí měšťanských vod, jen kytky nevidím celé, ale jednotlivé květy. schwittersovi to bylo pak už jasné, doktorovi ale zas ne. oni: zúžení pohledu! já: vlohy anny květiny! a opouštějí místnost, rozpuštění mou zapomnětlivostí. přitom chodím jen do učení. že aby člověk udělal obraz, musí odhlédnout od kytic. one side of what. the other side of what. lvov, ternopil, stanislaviv. rostlina, a dvě léta beze světla. otrhávám věci tak dlouho, až vypadají menší či větší než obvykle. dokud vzdálené nezazní blízko, blízké vzdáleně. zdravíčko, že my jsme se už. dokud se dveře neotevřou a člověk příbuzenstvo nevysadí na ulici. říkají: a family is one goes by, generally. káhira, haifa, alexandrie. všechna ta děvčata

DE CZ SK

umgebung zu solchem lebenszweck geboren. sie sagen: noch ein komitee, ich sage: na gehts noch. und räumen das zimmer, aufgelöst von meiner unnachgiebigkeit. dabei gebe ich nur in die leere. unbegleitet, although it doesn‘t look nice. bis die türen aufgehen und man seine sitte auf die straße. ich meine das nicht örtlich. anderswo schon. sie sagen: zehn dinge, die im zimmer verändert. ich sage: zehn gesichter, who you remember. ich weiß, dass sie sachen verändern. ich weiß, dass der vater starb, sie haben es mir nicht gesagt. warum sonst trag ich socken im koffer der nacht. immer angezogen, wenn der deckel aufgeht, wenn ein totenkopfgesicht, schwarze schlangen tanzen. nur der vater, ah der vater, was ein totenkopf kann, cancelt das gesicht, erkennungsdienstlich. ich meine das nicht beschwerlich. später schon. ich war nicht da, als der vater starb. ich weiß nicht, wie man liest ein gesicht. jemand tritt auf, hat nase so, haare so, kann nur sein die wärterin, die mutter, stand and unfold yourself! dabei ging ich in die leere. unbegleitet, although it wouldn‘t look nice. jaffa, kairo, alexandria. ich sage: doktor, man braucht kein bild vom gesicht. nur nase einzeln, augen schweben rum, auch grinsen, bloß ein hintergrund. wachsfiguren. am bart die krumen. nein, selbst das ist nicht genug. ich fordere gleiches recht für blumen! für tiere. gesichtsblindheit für talg und klaviere! und für die mädchen in tarnopol, konstantinopel, stanislau. oh such recognizing work. eingesperrt, bis das heimweh verflogen. bis die sprache verflogen, links und rechts der nase. ich rupfe so lange an zuständen, bis sie näher oder ferner aussehen als gehabt. ein mühsames geschäft, brüten. kaum floriert, null recogniziert. they say a flower is what one goes by, generally. wenn blumenhändler, blumenschmuggler ihre dunklen wege durch europa ziehen. sie sagen: we make a business with such bodies, with blüten, poesie. und ich sage: we will see. what can all the green stuff be?

Uljana Wolf

DE CZ

a ulepené sliby, svatební listiny, rozvodové obsílky. takový hrdý výkvět člověka v takovém prostředí zrozený s takovým smyslem života. říkají: ještě jedna komise, říkám: no dobře. a uklízet pokoj, rozpuštěná vlastní pečlivostí. dávám se přitom do prázdna. neprovázená, although it doesn’t look nice. dokud se neotevřou dveře a člověk příbuzenstvo nevysadí. nemyslím místně, jinde už ano. říkají: deset věcí, které se v místnosti obměnily. já říkám: deset tváří, who you remember. vím, že mění věci. vím, že otec zemřel, neřekli mi to. proč bych jinak nosila ponožky v kufru noci. stále ve slavnostním, když se víko odklopí, když tvář umrlce, černí hadi tančí. jenom otec, ach otec, co dokáže lebka, cancel tváře, ve službě poznání. na námahu si nestěžuji, pak už ano. nebyla jsem tam, když otec zemřel. nevím, jak se čte v obličeji. někdo se objeví, nos má tak, vlasy tak, mohla by to být pečovatelka, matka, stand and unfold yourself! při tom jsem mířila do prázdna. neprovázená, although it wouldn’t look nice. jaffa, káhira, alexandrie. říkám: doktore, člověk nepotřebuje obrázek tváře. možná tak nos, oči poletují kolem, taky škleb, jako pozadí. voskové figuríny. drobky na bradě. ne, ani to nestačí. žádám o rovná práva pro květiny! pro zvířata. obličejovou slepotu pro lůj a klavíry! a pro dívky v ternopilu, konstantinopoli, stanislavi. oh such recognizing work. pod zámkem, dokud stesk po domově nevyprchá. dokud řeč nevyprchá, vlevo a vpravo nos. cloumám poměry tak dlouho, až vypadají bližší či vzdálenější než obvykle. lopotný podnik, to dumání. sotva vykvete, rekognoskace je nula. they say a flower is what one goes by, generally. když květináři, pašeráci květin táhnou po temných cestách evropou. říkají: we make a business with such bodies, with květy, poezie. a já říkám: we will see. what can all the green stuff be?

DE CZ SK

oder was der fingerhut erzählt

i dislike that phase that i was made to wear

ich sagte

Alice! I don’t know : das principle fach heißt face blindness

„Ereignisse dieser Art werden oft vergessen, vor allem dann, wenn kurze Zeit später das vorzeitige Ableben des betreffenden Vaters auf sie folgt.“ ob das ein versprechen

ich erinnere

oder ein fächer! mich nicht oder ein fleur!

haben wir uns schon mal?

antwort ein grinsen im baum: drive that fact home Alice! das principle fach heißt

Uljana Wolf

DE CZ

nebo co to vyprávěl náprstek

i dislike that phase that i was made to wear

řekla jsem

Alice! I don’t know : ten principle obor se nazývá face blindness

„Události tohoto druhu upadají často v zapomnění, a to především tehdy, pokud zanedlouho po nich následuje předčasný skon dotyčného otce.“ jestlipak příslib

vzpomínám

nebo vějíř! mě ne nebo fleur!

kde jsme se to jenom?

odpověď škleb ve stromu: drive that fact home Alice! ten principle obor se nazývá

DE CZ SK

a few bilingual inscriptions blumige

but will try to give, as well, as a person

the extent to which the symptom

or experience applies to you :

„people and things look bigger than usual“ „i see things around me different than usual (for example, as if looking through a tunnel, or merely seeing part of an object)“ I have bin told There was a boy There was a boy i mean dislike that fate that i was made to where

Uljana Wolf

DE CZ

a few bilingual inscriptions květnatých

but will try to give, as well, as a person

the extent to which the symptom

or experience applies to you :

„people and things look bigger than usual“ „i see things around me different than usual (for example, as if looking through a tunnel, or merely seeing part of an object)“ I have jsem told There was a boy There was a boy i mean dislike that fate that i was made to where

přeložil Ondřej Buddeus

sättigung ca. mitterschwarz, verpestet pärchen wie ein rufen durch die fremde farbe krapp wie abgefangen, niedrigflieder durch gefiederfarbe, fallend (im flug verdorbene vögel) halb am stein und fast am stadtmatt nein wie schattig nein wie nichtschatz? als ein vorgang der sich in uns selbst ereignet. angespannt wie lollo rosso trollolo wie hallo abgekalbt schon lang die helle die wir flach entfachen wollten und verramschen wie orange auf untergang ein hellunter wie ein augenlick (vom fass) wie dein körperglanz wenn ich den raum verlasse hello nordisch grelle schimmerschwere yellow hellgeschnitten wie – ein zögern? devotes rot (verbindlich siechendes) schleppbeige, orthopädisch teiglicht? getrieben wie hiebe ins zwiepink mit goldrute, geil

DE CZ SK

Charlotte WArsen

nasycení ca. poločerně, zamořený pár jako volání přes cizí barvu mořena jako odchycený, nízký šeřík do barvy peří, padající (ptáci co zemřeli v letu) zpola u kamene a skoro u města mdle jak stinné ne jako bezpoklad? jako proces odehrávající se v nás. napjatě jako lesklý lilek tralala jako hej hola otelena dlouho už hle kterak jsme ploše chtěli rozdmýchat a rozprodat jako oranžovou na západ prokluz jako okahmit (na bradlech) jako tvůj těla lesk když opouštím místnost hello seversky prudká tíže mihotání říznuté yellow jako – váhání? devótní rudá (uctivě chřadnoucí) loudavě béžová, ortopedická světlo dme? poháněn coby šlehy do dvojrůžové zlatou metlou, super

DE CZ

ich will hier lieb liegen augen sause ins asyl gesteckt ins lavaschlaf wie heisse runterbrüter fahrn den farbkreis larifari vor der nase fast bis aasig aufgedreht (kommt dir zuvor) wie lastschrift wie java glasig aus der nacht was anpocht was uns aufmacht an den stirnen gleitet uns langt mir ein leichtes gelb am horizont, geschenkt rollt eins zwei ballen blau die schlucht auf fast astrein wie prall der tag zurück nach cafayate reicht der kalk

DE CZ SK

Charlotte WArsen

chci si tu rozkošně lenošit oči šumím strčena do azylu do spánku z lávy sjíždět jak reaktorová tyč před nosem lárifáry barevný kruh rozjařená k poblití (předchází ti) jako platební příkaz skelný jako java co nám klepe na z noci co nás otevírá čely nám klouže lehounká žluť sahá mi k horizontu, darem valí se raz dva sbalený blankyt rokle čistý tak jak sytý vápenec sahá o den dřív do cafayate

DE CZ

spalter was geht in hebebühnen gärten wir sehn hier neonkrümel am himmel das wehn und kleben der duschvorhänge forlorn falter&geöffnete teiche frontales das noct ich bin getunkt, mein grätenschwarm (aber nett noch) im drauf, und flussigem rumpfschlag im grätschen und fischeln der sonne ins korn je tiere im schlafdampf je pose je capri desto bleibe ich hart wenn ihr geht und palpat, auf der platte, gezischt, aus der pumpe, gespeist ich hab blei im leib und beile die gut passen

DE CZ SK

Charlotte WArsen

štípačka co se děje v zahradních rampách vidíme tu neonové drobky na nebi vanutí a lpění závěsů sprchových koutů forlorn falter&otevřené rybníky frontální nocta namočila jsem se, moje hejno rybích kostí (avšak ještě milé) vzápětí, v potočním výkopu na solar v kostřičkách a rybkách slunce do žita je zvíře ve výparech spánku je pose je capri zůstávám tvrdá když odcházíte a palpat polopatě, zasyčelo, z pumpy, stráveno mám olovo v těle a sekery co dobře sednou

DE CZ

und jeder eckhund guckt hier wie’n mann beim tennis schürfen schöngekuhlte knie im wolken schon die tempora zu neige kronenschotter? ja aus dem verzagten balg gerügt sie wirken aber abgespannt und insgesamt blattschwarz nassschwarz schmalz? nee malve hin und wieder reingeritztes lampen flackern planken aus distanz als rost, aus not, verwärmt als blast und bast und austritt an palmaren platten rot & leise rauchiges geschärpe tropf: wir soffen wie bekloppt er hielt die platzwunde so freundlich auf zu stromern wie die diadromen (aale) wüssten großen stil zu lingern wie die lungenlosen wüsten wären wir all dies und wüssten wie man sich beruhigt und was ein fingerdruck am schalter glattgestrichen nun, so seitlich angeleuchtet schwimmen loser leiber, sterne, fische

DE CZ SK

Charlotte WArsen

a každý vůdce psí smečky tu vejrá jak muž při tenise odřít pěkně zalomené koleno v mracích už tempora sedřít běl na zkorundrť? ano z úzkostí stažené kůže pokárána vy ale působíte unaveně a všehovšudy černolistě černomokře střep? né zimostráz znovu a znovu veškrábanost lampy plápolají plaňky ve rzivém rozmezí z nouze, zteplale jako blast a balast únik z dlaní ploch, budiž červených & tiše kouřové šerpoví kapačka: sáli jsme jako šílení držel tržnou ránu tak přátelsky otevřenou za vandráky diadromy (úhoři) rozlehlým spouštím rozpustit styl jak pouště bez plic bychom byli a nepouštěli se do uklidňování a co právě uhladí tlak prstu na tlačítku, v bočním nasvícení plavou volná těla, hvězdy, ryby

DE CZ

fett in trance ein pausenloses fingerwiegeln eingelochtsein stilles überstehn des lichts ein fickifickifick als billigflieger, fieberlanges nicken in meinem kopf geht dieser typ unendlich diese treppe runter was man nicht umschließen kann als schwanz traum knauf oder ein sich räkelndes bild hegen das projekt surrt und ich habe im auge zweige ich hätte das lieber als schorle ich bin im besitz ich wäre hier lieber ganz zu schweigen, im napf lache lachspeichel speichelgeister geisterspray sich nachts blaßmachen bloß bleiben

DE CZ SK

Charlotte WArsen

tuk v tranzu nepřetržité prstoklady zašitost tiché přečkání světla jebačka jako low-cost jet, horečnaté pokynutí ten týpek mi v hlavě věčně sbíhá tady po schodech. to co nelze pojmout jako vocas sen knipl nebo klackovitý obraz hýčkat projekt bzučí a v oku mám větve radši bych to jako jablečný střik jsem ve vlastnictví radši bych byla tady zcela pomlčet, v číšce směju se slina smíchu duchové slin sprej duchů v noci se obnožovat zůstat jen tak

DE CZ

přeložil Pavel Novotný

DE CZ SK

Mathias Traxler

Abteil Kabine Adam Ev verwechselt (Gebet) In Olson wurde mir schwindlig. Sehen kann doch nur als Schnüre vor die Türe legen in uns hineingehen. Und Gleichgewicht auch. Und Verankerung … fiel auf das Material. Ei Fell. x Fast unmöglich, das Gleichgewicht zu halten Wie das Gleichgewicht eines Schwanzes. „Es ist einfach toll, dass das nicht umfällt. Das ist wahnsinnig.“ „Ich habe da schon Fotos gesehen.“ Mitschrift einer Zuschauerin (am Stock, die andere Ich war dermassen, dann, nach der Ausstellung [1], verwirrt, aufgelöst, dass ich das Klo für Dichter nicht finden, unterscheiden kontte. Gepackt ist schnell.

Brancusi/Serra, Fondation Beyeler, Basel, 22. 05.—21. 08. 2011, 03. 07.—06. 07. 2011.

DE CZ

Oddělení kapsle Zaměněn Adam Ev (modlitba) V Olsonu se mi zatočila hlava. Zrak v nás přece může jako šňůry položit přede dveře vstoupit. Taktéž rovnováha. I ukotvení … připadl na materiál. Vejce srst. x Téměř nemožno udržet rovnováhu Jako rovnováhu ocasu. „Je prostě skvělý, že se to nezvrhne. To je šílený.“ „Viděla jsem už i fotky.“ Z poznámek posluchačky (druhá, o holi Byl jsem pak, po výstavě [1], tak zmatený, rozhozený, že jsem nebyl s to najít a rozlišit záchod pro básníky. Šupem sbaleno.

Brancusi/Serra, Fondation Beyeler, Bazilej, 22. 05.–21. 08. 2011, 03. 07.–06. 07. 2011.

DE CZ SK

Zu Hand zum Halten. Lesen seither. Summer ungefähr mit folgenden. Glänzen. kann ich hier ohne Ofer jemand dass hört auffällt der sass

und plötzlich ein Höhlenlärm lachte und dachte über holen süchtig nach wärme aber warte Nische der Gemütlichkeit zurückgezogen

Kadaver so jetzt noch senken und Wunsch nach habituell Augen. bereits zur nächsten reinigen

Mathias Traxler

DE CZ

Při ruce podržet. A od té chvíle číst. Bzučák přibližně s následujícím. Lesknout se. můžu tu bez oběti někoho že slyší nápadné vyšinutí

a v tu ránu jeskynní ryk pousmál se popřemýšlel před honit toužit po teple počkej ale nika útulnosti v ústraní

takže zdechlina teď ještě hroucení a přání čehosi ze zvyku oči. už k další pročistit

DE CZ SK

schon Funktion tausen süsse in den wind geschlagx

derzeitiger denker da muss i h in immel egehrt nicht ehr Rei m box Schrank einfach kommen die Glänge du w h err ja ich brauchte etwas loben, immer genau kurz vor haus dem haus, gehen in dieser letzten ja dann vernichten sie doch

„ohne Würde“

Mathias Traxler

DE CZ

už funkce tisí sladů vyřčenýx do větru

toho času myslitel m u s e t h h o neustáre ovážnět ni cot nostiv piksle almara prostě dávat řachot typ p a n e? ano já musel něco chválit pokaždé přesně těsně před dům ten dům, jít v téhle poslední ano zničte je tedy

„bez respektu“

DE CZ SK

Ich nehme die Rücken zum Ausgang. Wohin? Tupfen. Ich schalte einfach die Musik an. Ein Horn, das über die Wiesen fell. Wir schliefen heute lange auf, starteten langs am in den Tag, ich spielte Klar. Sehr schnell, sehr leise, lacht, manchmal ohne Ton nur mit der Zunge präzisierend am Blatt, damit das Schnelle langsam wir. Tellerränder Süsse Musik umfängt mich und trägt mich an den Dingen vorbei zu den Dingen. Die Alten hielten sich nicht an der Illusion des Bürgersteiges weiter fest. Es ist noch immer nicht in Fleisch und Blut, na gut. Heisst Lesen eine Notlage ausnutzen? Ich mache mir Locken. In einen Strudel des Sagens geraten. Ich denke leidenschaftlich an Berge mit allem. Ich wein so gerne und lass meine Tränen sich mit einem Berg vermischen. Ich wein so gerne und lass meine Tränen sich mit einer Beere. Schwünge. Vielleicht haben die auch gar kein Badezimmer. Der Schnee leuchtet ein bisschen im Mondlicht und die grauen Berge heben sich fast unheimlich schwarzgrau davon ab. Wünsche. Der Fahrstuhl kommt, sich im Dunkeln linden. Wie verrückt gegen dieses Grau. Lesestall. Sie brauchen mir die Schwingtür nicht aufhalten. Die Tour. Ganz verbundene Kränkung. Während ich an den Mond las landetest du. Die Liebenden rennen aufeinander zu, dass durch Schrift’s warm ums Herz wird.

Mathias Traxler

DE CZ

Beru záda k východu. Kam? Poklepání. Prostě jen pustím hudbu. Roh, co přes lesy louky spad. Dnes jsme pozaspali, pak naskočili do dne, zahrál jsem na vír. Tak svižně, tak tiše, směje se, někdy i bez tónu, jen jazykem upřesnit na listu, aby rychlost zadrh. Okraje talířů Sladká hudba mě popadne a unáší mě od věcí k věcem. Staří upustili od chodníkových iluzí. Ještě stále to neproniklo do morku kosti, tak dobře. Znamená číst využít stav nouze? Pletu si lokýnky. Být vtažen do víru říkání. Horoucně myslím na hory se vším všudy. Tak rád brečím, aby se slzy míchaly s kopcem. Brečím tak rád a nechávám slzy s bobulí. Švihy. Možná že taky nemají koupelnu. Sníh trochu pableskuje v měsíčním světle a z něj až přízračně černošedě vyvstávají černé kopce. Přání. Přijíždí výtah, v té temnotě se lipoví. Je to jak šílenství na pozadí té šedi. Čtecí chlívek. Ty lítačky mi držeti netřeba. Okružní cesta. Naprosto přiléhavá urážka. Zatímco jsem četl měsíci tys právě přistávala. Milenci k sobě běží, až písmo zahřívá u srdce.

DE CZ SK

Gespräch in einer Situation Was haben Sie denn da? Ich habe da ein Buch, da ist Poesie drin. Schallendes Gelächter, wie eine schallende Ohrfeige. Die Waage lügt immer. „Dann zeigen Sie mir doch mal Ihre (zeigen Sie doch mal).“ Ich versprach, ich werde eine Situation für das Gedicht finden, wo es passt. So gingen sie auseinander. So lange changieren, bis sich Worte angleichen. Zum Beispiel „Mit dem Licht dargestellt“ bis zu „verinnerlicht“, wovon die erste Silbe „ver“ weggelassen wird. Aber wann sagen Sie denn so etwas? In einer Aufführung vom Kaufmann von Venedig hatte sich ein Bühnentechniker einen Scherz erlaubt und während der Gerichtsverhandlung, kurz bevor der Kaufmann das Herz herausschneiden durfte, Geldscheine von oben auf die Bühne fallen lassen, worauf eine Massenhysterie entstand und das Publikum nach vorne rannte und stürzte. Oh hätte er doch Herzen regen lassen. Da schob sich während des Konzerts plötzlich ein Hals vor das Gesicht.

Mathias Traxler

DE CZ

Situační rozhovor Copak to máte? To je kniha a v ní poezie. Plesknutí smíchu jak plesknutí facky. Váha pokaždé lže. „Tak mi tedy ukažte tu Vaši (no ukažte přece).“ Slíbil jsem, že pro báseň najdu příhodnou situaci, do které zapadne. A s tím se rozešli. Tak dlouho měnit slovo za slovo, až si to sedne. Třeba „ulít ze světla“ nahradí „vysvětlit“ a nakonec odeberu předponu vy-. Ale kdy člověk řekne něco takového? Při inscenaci Kupce benátského si jevištní technik dovolil žertík a během soudu, když se kupec rozhoduje, zda vyříznout srdce z těla, nechal na jeviště shora chumelit bankovky, čímž vzniklo davové šílenství a publikum vyrazilo kupředu a zuřivě se po nich vrhlo. Kdyby byl radši probudil srdce. Náhle se během koncertu prodrala před obličej něčí šíje.

DE CZ SK

Ich suchte deine Geschmacklosigkeit. am Montag werden mir die Fäden gezogen Die Fotografien kommen mir vor wie aus verschiedenen lebenden Personen geschrieben. Das kommt mir entgegen. fortgewiesen aus allen Stilmitteln. Zurückhaltung als Kammermusik. Mond an dich gerichtet zusammengefügt. Natürlich will ich dich zum Auflösen bringen, aber nicht weil du mein Gefühl kopierst gibst. In Mosaiken ich will hier raus. Ich berührte dich falsch Kamm. Aber ich habe ja gesagt. Ich möchte das. Nicht ganz so radikal sehen. Ich teile deine Sehsucht nicht. Ich habe dich als Engel angesprochen im Versuch, aus deiner Schönheit auszubrechen. Die Pracht funktioniert nicht mehr. . Ich hatte auch einige Wutphasen. An die Brunnen. Die langen Nächte damit verbracht einige Quellen. Ob ich mit dir spreche oder mit den Lagen. Diese Statur ist eine Beleidigung für meine eigene Fremdheit. Zirkustiere. Ich möchte nutzlos sein. Und plötzlich stehst du neben mir und sagst: Einigi Buchstaben überholen beim Gehen die anderen. Und plötzlich stehst du neben mir: Ach vergiss. Ich suchte danach. Mit doppeltem Zurückkehren. Man könnte es, irreführend, vielleicht so ausdrücken, Pointen selber haben Tendenzen, instrumentalisiert zu werden, gebrochen, bitte korrigieren sie mich, währenddessen Winken den grösstmöglichen Wirbel ausdrückt. Dein ausnahmsloses Lachen steht dir massiv. Entrückt. Ob ich deiner Fremdheit genügte. Ja Schatz. Aus purer Wut heraus. Er gibt zum Beispiel in seinen Elegien nicht nur vor, einen Zugang zu einer Welt ausserhalb der Worte zu verschaffen, sondern auch zur Poesie. Ich hatte hier viel mehr das Gefühl von Menschenmenge.

Mathias Traxler

DE CZ

Hledal jsem tvůj nevkus. v pondělí mi mají vyndat stehy Mám dojem, jako by ty fotky sepsal někdo dohromady z různých žijících osob. A to mi přijde vhod. vykázán ze všech stylistických prostředků. Zdrženlivost jako komorní hudba. Měsíc sflikovaný zacílený na tebe. Samozřejmě, že bych tě rád nechal rozpustit, ne proto, že kopíruješ cit můj dáváš. V mozaikách chci odtud pryč. Dotkl jsem se tě, hřebeni. Vždyť jsem to přece říkal od začátku. Nechtěl bych to. Vidět tak radikálně. Nesdílím tu tvou touhu. Oslovil jsem tě jak anděla v pokusu vylámat se ven ze tvé krásy. Nádhera dávno nefunguje. . Taky jsem měl vzteklé období. Ke studnám. Dlouhé noci jsem probděl a některé prameny. Jestli promluvám s tebou či se situacemi. Tahle postava je urážkou mé vlastní cizosti. Zvířata z cirkusu. Chtěl bych ztratit účel. A vtom stojíš vedle mne a říkáš: Víš, že některý písmena předhánějí v chůzi ostatní. A vtom stojíš vedle mne: Ale... zapomeň na to. Hledala jsem to. Dvakrát se vracela. Dalo by se to, zavádějícím způsobem, snad vyjádřit i tak, že samy pointy směřují k tomu, aby byly zneužity, zlomeny, případně prosím opravte mě, zatímco mávání vyjadřuje největší možný zmatek. Úsměv ti bez pardonu fakt masivně sluší. Mimo realitu. Jestli jsem dostál tvé cizosti. Ano zlato. Z čiré zuřivosti. Například ve svých elegiích nejen předstírá, že otvírá dveře světu mimo slova, ale také poezii. Měl jsem z toho spíš pocit davu.

DE CZ SK

Wenn dein Arsch nicht mit dem Kopf verbunden wäre, würden wir nicht vögeln wollen. Genau aufzeichnen wie ich lese ein Tier das sich auf die Hinterbeine stellt zwei Tage auf einer Zeile. Und dann ans Grab gehen.

Man sieht in das eine Nasenloch hinein. Ich habe klar argumentiert, der Teebeutel muss. Raus aus dem Wasser. Sehr stark sind die stillen Pausen. Verstehen mich nicht falsch. an denen ich an den letzten Abenden war Nun habe ich es noch einmal gesagt, auf einzelnen Pausen. Und der Wein trieb mir die Tränen in die Und es immer noch etwas offen.

Mathias Traxler

DE CZ

Kdybys neměla prdel spojenou s hlavou, nechtělo by se nám šoustat. Přesně zaznamenat jak na jednom řádku čtu zvíře co se staví na zadní už dva dny. A pak jít ke hrobu.

Je vidět až do nosní dírky. Argumentoval jsem jasně, ten sáček čaje musí. Ven z vody. Ty tiché silné odmlky. Abyste rozuměli. na nichž jsem teď po večerech byl A je to venku, na odmlkách. A víno mi vhání slzy A něco stále otevřené.

přeložila Nikola Mizerová

DE CZ SK

Jaroslav Šrank

Kontexty a kontúry nových tendencií v slovenskej poézii Z terénnych záznamov Pokiaľ nás zaujíma, z akých vnútorných súvislostí vychádzajú podnetné tendencie v aktuálnej slovenskej poézii, má zmysel vrátiť sa na rozhranie 20. a 21. storočia. Tento prah síce nepriniesol žiadnu prelomovú historickú udalosť s revolučným účinkom na literárne dianie, ako bol pád komunistického režimu v roku 1989. Ale od konca 90. rokov sa postupne kumulujú fenomény, ktoré napokon vyústia do prenikavo odlišnej podoby literatúry, ako ju vnímame dnes. Slovenskú literatúru 90. rokov ešte významným spôsobom určovali princípy typické pre predchádzajúce obdobie. Týkalo sa to najmä literárneho života, v ktorom aj naďalej významnú rolu hrala ideológia. Dobová vládnuca politická moc a jej prax, známa aj za hranicami Slovenska ako mečiarizmus, sa snažila spisovateľov opätovne zviazať reprezentačnými úlohami, iba nahradila komunistickú ideológiu národnou. A tak popri prebiehajúcej integrácii literatúry (v zmysle nadväzovania na najrôznejšie domáce a zahraničné ideovo-estetické tradície) vytvárala sa v nej i nová, aktuálna deliaca hranica medzi lojálnymi a nezávislými spisovateľmi. Až cez tento protiklad mnohí literáti vnímali aj ostatné dôležité dobové fenomény (napríklad komercionalizáciu kultúry). Zásadná depolitizácia sa začala až po voľbách v roku 1998, ktoré znamenali koniec mečiarizmu. Odvtedy určujúce impulzy pre slovenskú literárnu kultúru generuje skôr kultúrno-civilizačná sféra. Literatúra sa naplno vyrovnáva s problémami existencie v globalizovanom rámci, s dominanciou komerčnej kultúry a s prienikom informačných technológií a digitálnych médií do všetkých oblastí života. Väčšinu básnickej tvorby prelomu storočí možno uchopiť cez koncept štyroch tendencií, vystihujúci odlišnosti i príbuzenstvá medzi aktivitami jednotlivých básnikov a poetiek, ktorí debutovali približne od konca 80. rokov. Prvé dve, poézia nekonformného individualizmu a poézia súkromia, sa formovali ešte v podmienkach komunistického režimu. V 90. rokoch sa vygenerovali ďalšie dve, najprv spirituálna poézia a potom experimentálno-dekonštruktívna poézia. S výnimkou poslednej variety bol základným rysom poézie týchto čias subjektivizmus, zreteľný ako námetové ukotvenie v životnej skúsenosti autorského subjektu aj ako jej stvárňovanie osvedčenými výrazovými prostriedkami zodpovedajúcimi určitej vyhranenej štylizácii básnického subjektu. Expresívna poézia nekonformného individualizmu

DE CZ

Kontexte und Konturen der neuen Entwicklungen in der Slowakischen Poesie Feldnotizen Möchte man wissen, welchen inneren Zusammenhängen die vielversprechenden Entwicklungen in der aktuellen slowakischen Poesie entspringen, ist es sinnvoll, den Blick zur Wende vom 20. zum 21. Jahrhundert zu richten. Diese Schwelle brachte zwar keinen derart revolutionären historischen Umbruch für das literarische Geschehen mit sich wie der Sturz des kommunistischen Regimes 1989. Aber seit dem Ende der 90er Jahre häufen sich Phänomene, die letztendlich in die grundlegend neue Form der Literatur münden, wie wir sie heute kennen. Die slowakische Literatur der 90er Jahre war noch stark von Grundsätzen gekennzeichnet, die für die vorangegangene Phase typisch gewesen waren. Dies betraf insbesondere den Literaturbetrieb, in welchem nach wie vor Ideologie eine große Rolle spielte. Die herrschende Politik, über die slowakischen Grenzen hinaus als Mečiarismus [1] bekannt, versuchte erneut, SchriftstellerInnen an repräsentative Aufgaben zu binden, ersetzte lediglich die kommunistische Ideologie durch eine nationale. So fand eine Integration der Literatur statt (im Sinne der Anbindung an unterschiedliche in- und ausländische Ideen- und Ästhetiktraditionen), zugleich aber eine neue Grenzziehung zwischen regimetreuen und unabhängigen SchriftstellerInnen. Im Lichte dieser Gegenüberstellung nahmen viele SchriftstellerInnen auch andere wichtige Gegenwartsphänomene wahr (wie etwa die Kommerzialisierung der Kultur). Eine grundlegende Entpolitisierung begann erst nach den Wahlen im Jahre 1998, die das Ende des Mečiarismus einläuteten. Seither kommen Impulse für die slowakische literarische Kultur eher von der kulturell-zivilgesellschaftlichen Sphäre. Die Literatur muss nun einen Umgang mit ihrer Existenz im globalisierten Rahmen finden, mit der Dominanz der kommerziellen Kultur und mit dem Durchbruch der Informationstechnologien und digitalen Medien in allen Lebensbereichen. Die meisten Werke aus der Zeit um die Jahrtausendwende lassen sich konzeptuell vier Entwicklungslinien zuordnen, wodurch die Unterschiede und Gemeinsamkeiten zwischen den Aktivitäten der etwa seit Ende der 80er Jahre neu erscheinenden DichterInnen und Poetiken deutlich werden. Die ersten beiden, die Poesie des nonkonformen Individualismus und die Poesie des Privaten, formierten sich noch unter den Bedingungen des kommunistischen Regimes. In den 90er Jahren entstanden zwei weitere, zunächst die spirituelle Poesie, dann die experimentell-dekonstruktive Poesie. Mit Ausnahme der letzteren hatte die Poesie jener Zeit einen Subjektivismus zur Grundlage, der sowohl durch die thematische Verankerung des lyrischen Subjekts in der konkreten Erfahrung als auch 1

Nach Vladimír Mečiar, Ministerpräsident der Slowakei in den 1990er Jahren [Anm. d. Ü.]

DE CZ SK

(J. Urban, I. Kolenič, P. Bilý) vychádzala z konfliktu medzi slobodomyseľným subjektom a väčšinovou spoločnosťou a nadväzovala najmä na beatnické básnické gesto. O poznanie civilnejšia poézia súkromia (M. Brück, M. Hatala, M. Vlado) reflektovala všednú každodennosť, pričom jej autori hľadali oporu v rôznych nadčasových, tradičných hodnotách. Spirituálna lyrika (E. J. Groch, R. Jurolek, M. Milčák) bola v zásade reflexívno-filozofická poézia, ktorá v civilnej alebo alegoricko-mytologickej polohe zrkadlila život z hľadiska kresťanskej viery. Podnety čerpala najmä z bohatých zdrojov svetovej spovednej a meditatívnej poézie. Predstava, že poézia je nástrojom na autentické sebavyjadrenie autonómneho jednotlivca, teda dominovala. Čoskoro sa však objavili aj básnici, ktorí mali pochybnosti aj o maximálnej hodnote subjektívnej empírie, aj o komunikačných dispozíciách literatúry. Autori experimentálno-dekonštruktívnej poézie sa inšpirovali zahraničnými umeleckými (post)avantgardami, reagovali na podnety (post)modernej filozofie, najmä francúzskeho (post)štrukturalizmu, a čerpali tiež z dobového importu pop kultúrnych produktov. Ich publikačnou oporou bol najmä časopis Vlna a vydavateľstvo Drewo a srd. V tvorbe spochybňovali samozrejmé väzby výpovede na životnú realitu cez lyrický subjekt, tradičné básnické témy, vžité výrazové prostriedky aj konvenčnú zážitkovú recepciu diela. Stavili na diskurzívne obnažovanie obmedzení a pascí literárnej komunikácie, ba vlastne slovesného jazyka všeobecne. Pre ich prístup bol typický princíp subverzie, intelektuálnej hry, paródie a pod. Pre túto poetiku sa vžil prívlastok anestetická. Autorom, ktorý ju v zbierkach Strach z utópie (1994) a Ambit (1995) uviedol do života, bol Peter Macsovszky. Svoje experimenty, odkazujúce napríklad na dadaizmus, konceptualizmus či minimalizmus, zastrešil žánrovou formou, ktorú nazval „steril“. Charakterizovalo ju ostentatívne obchádzanie tém zo zážitkovej sféry, výstavba textu na spôsob montáže, koláže, ready-madu či asambláže a po výrazovej stránke vedecká pojmovosť. Materiálom pre jeho textové inštalácie boli (pseudo)odborné a popularizačné opisy a výklady. V novom usporiadaní a prenesené do kontextu umeleckej komunikácie vyjadrovali prostredníctvom bizarných, paradoxných až aporických významových efektov neadekvátnosť, nejednoznačnosť aj nespoľahlivosť jazyka ako dorozumievacieho a poznávacieho nástroja. Básne mali často sebareferenčný charakter, takže (seba)ironicky demonštrovali absurdnosť básnických konvencií. Macsovszkého východisko (inšpirované aj prácou M. Foucaulta Slová a veci) – redukcia komunikačnej výdatnosti básne na výpoveď o nemožnosti

Jaroslav Šrank

DE CZ

durch die Arbeit mit anerkannten Ausdrucksmitteln hervortrat, indem diese einer betonten Stilisierung des Dichtersubjekts entsprachen. Die expressive Poesie des nonkonformen Individualismus (J. Urban, I. Kolenič, P. Bilý) ging vom Konflikt zwischen dem freiheitlich denkenden Subjekt und der Mehrheitsgesellschaft aus und knüpfte insbesondere an den poetischen Gestus der Beatniks an. Die sehr viel nüchternere [2] Poesie des Privaten (M. Brück, M. Hatala, M. Vlado) reflektierte Alltägliches, wobei sich die Autoren auf überzeitliche, traditionelle Werte zu stützen suchten. Die spirituelle Lyrik (E. J. Groch, R. Jurolek, M. Milčák) war im Prinzip eine reflexiv-philosophische Poesie, die in nüchterner oder allegorisch-mythologischer Form das Leben aus der Sicht des christlichen Glaubens spiegelte. Impulse erhielt sie aus weltweiten Quellen konfessioneller und meditativer Poesie. Es dominierte also eine Vorstellung von Poesie als Werkzeug eines authentischen Ausdrucks des autonomen Subjekts. Bald jedoch tauchten auch DichterInnen auf, die sowohl Zweifel an der so hoch bewerteten subjektiven Empirie, als auch an den kommunikativen Fähigkeiten der Literatur hatten. AutorInnen der experimentell-dekonstruktiven Poesie ließen sich von ausländischen künstlerischen (Post-)Avantgarden inspirieren, reagierten auf Impulse der (post-)modernen Philosophie, namentlich des französischen (Post-)Strukturalismus, und verarbeiteten mintunter auch popkulturelle Importe. Ihre Publikationsorgane waren vor allem die Zeitschrift Vlna und der Verlag Drewo a srd. In ihren Werken problematisierten sie die selbstverständliche Verbindungslinie vom lyrischen Subjekt zu seiner Aussage über Lebensrealitäten und zogen traditionelle poetische Themen, eingefahrene Ausdrucksmittel und erfahrungsbasierte Rezeptionskonventionen in Zweifel. Sie bauten auf die diskursive Entblößung der Grenzen und Fallen literarischer Kommunikation, ja sogar der Sprache im Allgemeinen. Typisch für ihren Ansatz waren Subversion, intellektuelle Spiele, Parodie u.ä. Diese Art von Poetik wurde bald als anästhetische attributiert. Es war Peter Macsovszky, der sie in den Sammlungen Strach z utópie (Angst vor Utopie, 1994) und Ambit (1995) einführte. Seine Experimente, die unter anderem an Dada, Konzeptualismus und Minimalismus anknüpfen, fasste er in eine Genreform, die er „steril“ nannte. Sie ist charakterisiert durch demonstratives Vermeiden von Themen aus der Sphäre des konkreten Erlebens, einem Textaufbau nach der Art von Montage, Kollage, Ready-mades und Assemblage sowie auf der Ausdrucksebene durch wissenschaftliche Begriffswahl. Als Material für seine Textinstallationen verwendet er Fachjargons und populärwissenschaftliche Beschreibungen und Erläuterungen. In neuer Anordnung und übertragen in den Kontext künstlerischer Kommunikation bringen sie in bizarren, paradoxen oder gar ausweglosen Bedeutungskonstellationen die Unadäquatheit, Uneindeutigkeit und sogar Unzuverlässigkeit der Sprache als Medium von Verständigung und Erkenntnis zum Ausdruck. 2

Der in Tschechien und der Slowakei gebräuchliche Begriff der „zivilen“ Poesie wurde zur besseren Verständlichkeit durch den der „nüchternen“ ersetzt, Anm. d. Ü.

DE CZ SK

čokoľvek vypovedať, však malo aj filozofické presahy, keď s nadhľadom a vtipom vyjadrovalo zlyhávanie akýchkoľvek ľudských pokusov o „zredigovanie“ sveta. Ďalší autori sa zamerali najmä na reflexiu súčasného kultúrno-civilizačného diania. V tomto smere je reprezentatívna tvorba Petra Šuleja (napr. Návrat veľkého romantika, 2001) a Michala Habaja (napr. Korene neba. Básne z posledného storočia, 2000). Za neustáleho spochybňovania zážitkovej pravdivosti svojich textov stvárňujú ambivalenciu života v postindustriálnej dobe, konzumnej spoločnosti a svete, v ktorom nad realitou prevažuje mediálna virtualita. Pracujú s podvojnou, romanticko-parodickou štylizáciou subjektu do postavy kyborga, ktorý je skôr produktom než používateľom nových technológií. Tomu zodpovedá aj informaticko-technická obraznosť ich poézie. Koncom 90. rokov debutovala introspektívnou zbierkou Mikronauti (1998) Nóra Ružičková. Jej poéziu s experimentálno-dekonštruktívnou tendenciou spája to, že problémovo skúma nielen ľudský subjekt, ale aj jeho dorozumievanie sa so svetom vrátane režimu umeleckej komunikácie. Pri sebareflexii smeruje k exponovaniu ontologicky nestálej identity človeka, čo dopĺňa obrazmi fluidnej povahy sveta a hrou s dvojtvárnosťou, sugestívnosťou i nespoľahlivosťou médií, ktorými sa človek vyjadruje. Ružičková je zároveň výtvarníčka a jej literárne aktivity obsahujú početné odkazy na kontext vizuálnych umení, čerpá z postupov akčného, procesuálneho a konceptuálneho umenia, pop-artu a multimédií, v jej tvorbe rezonujú aj podnety feministickej filozofie a psychoanalýzy. Okrem spomenutých autorov sa experimentálne prejavovali aj ďalší, existujúci viac na okraji (Marián Kubica, Kamil Zbruž). Vzhľadom na pomerne skromnú minulosť radikálnych experimentov v slovenskej lyrike predstavovalo stabilizovanie tejto básnickej variety v nultých rokoch 21. storočia vlastne celkom novú situáciu. Patrí k tomu aj sprístupňovanie tvorby ojedinelých predchodcov. Na Slovensku experiment v klasickom užšom význame, teda chápaný ako konkrétna, zvuková či vizuálna poézia, praktizoval vlastne iba Milan Adamčiak, pohybujúci sa od 60. rokov na rozhraní hudby, výtvarného umenia a literatúry. Jeho vizuálna poézia, grafické partitúry a ďalšie diela súborne vychádzajú pod názvom Archív od roku 2012 (zatiaľ dva zväzky). Rozsiahla tvorba Jozefa Klátika a Jaroslava Supeka, patriacich k slovenskej enkláve v srbskej Vojvodine, ktorí od 70. rokov používali experimentálne, najmä intermediálne metódy, je u nás dodnes známa len z občasných ukážok. Tak či onak, aktualizovanie tejto staršej tvorby v prítomnosti výrazne prispieva k upevňovaniu povedomia o alternatívnych možnostiach poézie.

Jaroslav Šrank

DE CZ

Die Gedichte haben oft selbstreferentiellen Charakter und demonstrieren (selbst-) ironisch die Absurdität dichterischer Konventionen. Macsovszkys Ausgangspunkt (inspiriert u.a. durch Foucaults Die Ordnung der Dinge) war die Reduktion des kommunikativen Gehalts der Gedichte auf eine Aussage über die Unmöglichkeit jeglicher Aussage. Einen philosophischen Einschlag erhielten sie gerade durch Distanz und Witz, wodurch das Versagen der menschlichen Versuche, die Welt zu „redigieren“, zum Ausdruck kommt. Andere AutorInnen widmeten sich eher der Reflexion des gegenwärtigen gesellschaftlich-kulturellen Geschehens. In dieser Richtung sind die Werke von Peter Šulej (z.B. Návrat veľkého romantika [Die Rückkehr des großen Romantikers], 2001) und Michal Habaj (z.B. Korene neba. Básne z posledného storočia [Himmelswurzeln. Gedichte aus dem letzten Jahrhundert], 2000) repräsentativ. Statt den Wahrheitsgehalt konkreter Erfahrung unablässig anzuzweifeln, verarbeiten sie die Ambivalenz des Lebens im postindustriellen Zeitalter, der Konsumgesellschaft und einer Welt, in der die Realität von der Virtualität übertroffen wird. Sie arbeiten mit einer doppeldeutigen, romantisch-parodistischen Stilisierung des Subjekts zum Cyborg, der eher Produkt als Benutzer der neuen Technologien ist. Dem entspricht auch die digitale, technisierte Bildlichkeit ihrer Poesie. Ende der 90er Jahre erschien Nóra Ružičkovás introspektives Debüt Mikronauti (Mikronauten, 1998). Ihre Poesie mit experimentell-dekonstruktiver Tendenz verbindet, dass sie nicht nur das Subjekt problematisiert, sondern auch seine Verständigung mit der Welt wie auch die Funktionsweisen künstlerischer Kommunikation. Ihre Selbstreflexion zielt darauf ab, die menschliche Identität als ontologisch unstete herauszustellen, ergänzt durch Bilder einer fluiden Erscheinungsform der Welt sowie durch Spiele mit der Doppeldeutigkeit, Suggestivkraft und Unzuverlässigkeit der Medien, mithilfe derer sich der Mensch artikuliert. Ružičková ist zugleich bildende Künstlerin, ihre literarische Arbeit beinhaltet Verweise auf visuelle Kunst sowie Anleihen aus Verfahren der Aktions-, Prozess- und Konzeptkunst, Pop-Art und Multimedialität. Ihr Werk ist zudem beeinflusst von feministischer Philosophie und Psychoanalyse. Außer den genannten gab es am Rande noch weitere experimentell arbeitende Autoren (Marián Kubica, Kamil Zbruž). In Hinblick auf die eher bescheidene Vergangenheit radikaler Experimente in der slowakischen Lyrik stellte die Stabilisierung einer solchen dichterischen Vielfalt im ersten Jahrzehnt des 21. Jahrhunderts eine ganz neue Situation dar. Dazu gehört auch, dass die Werke einiger weniger Vorgänger zugänglich gemacht wurden. Experimentell im klassischen Sinn einer konkreten, lautlichen oder visuellen Poesie arbeitete in der Slowakei eigentlich nur Milan Adamčiak, der sich ab den 60er Jahren an der Grenze von Musik, bildender Kunst und Literatur bewegte. Seine visuelle Poesie, grafischen Partituren und anderen Werke erscheinen derzeit gesammelt unter dem Titel Archiv, seit 2012 (bislang zwei Bände). Das breite Schaffen von Jozef Klatik und Jaroslav Supek, die einer slowakischen Enklave in der serbischen Vojvodina angehören und in den 70er

DE CZ SK

Navyše v čase celkom nedávnom, na prelome nultých a desiatych rokov, slovenská literatúra ako celok výrazne pocítila razantnú inováciu digitálnych médií, zameranú na ich užívateľskú prístupnosť. Prenikavo sa rozmnožili a kvalitatívne zmenili najmä formy prezentácie literatúry na internete. Ako významný faktor literárneho života začali pôsobiť sociálne siete. Globálna komunikačná sieť umožňuje takmer bez prekážok spoznávať alternatívne umenie vznikajúce v minulosti i súčasnosti skoro kdekoľvek na svete. Virtuálne spojenia sa premietajú aj do priamych kontaktov slovenských literárnych tvorcov s tými zahraničnými, najmä s českými. V rámci týchto premien sa posilnilo aj publikačné zázemie nekonvenčnej literatúry o časopis Kloaka a vydavateľstvá Ars Poetica, Dive Buki či Literis, ďalšie možnosti ponúka portál www.membrana.sk alebo festival Siete, ako aj viaceré české platformy (napr. časopisy Psí víno, A2). Za týchto okolností sa rozšírila aj autorská základňa experimentujúcej poézie. Do povedomia sa najprv dostala tvorba Agdu Bavi Paina (debutoval v roku 2002 knihou Kosť & Koža) a Kataríny Kucbelovej (debutovala v roku 2003 knihou Duály). Približne o desaťročie neskôr asi najviac pozornosti priťahovali aktivity Michala Rehúša a Zuzany Husárovej. Rehúš sa etabloval ako publicista, kritik a redaktor, stúpenec alternatívnych tendencií, hlavne konceptuálneho písania, Husárová bola iniciatívna najmä pri prezentácii možností (post)digitálnej multimediálnej literatúry. Obmenila sa aj tvorba. Jedným trendom sa stalo programové využívanie digitálnych technológií a multimédií nielen pri prezentácii básnických textov, ale aj v rámci vlastného tvorivého procesu. Nejde samozrejme o úplnú novinku. Transmediálne či multimediálne sa realizovali už autori známi z 90. rokov (napr. Macsovszky, Ružičková), na princípe kolaboratívneho písania zasa ešte koncom minulého storočia vznikali texty, ktoré M. Habaj, A. Hablák, P. Macsovszky a P. Šulej uverejňovali pod signatúrou Generator X (neskôr Generator x_2). Spomedzi nových mien je v súčasnosti na tomto poli agilná najmä Zuzana Husárová. Spolu s programátorom a hudobníkom Ľubomírom Panákom je autorkou viacerých interaktívnych diel dostupných na internete, prípadne prostredníctvom intermediálnej inštalácie a performancie. S výtvarníčkou a hudobníčkou Amaliou Roxanou Filip sa zameriava na multimediálne práce. Aj knihy liminal (v anglickej verzii 2012, v slovenskej 2013) a lucent (2013) sú súčasťou takýchto projektov. Knižné vydania stoja na kombinácii verbálneho a vizuálneho jazyka, ďalšie dimenzie týchto diel predstavuje zvuková poézia a synkretické performancie (dostupné aj na webe). Husárovú zaujíma najmä technológiami ozvláštňovaná artikulácia rôznych,

Jaroslav Šrank

DE CZ

Jahren experimentelle, vor allem intermediale Methoden verwendeten, ist auch in der Slowakei bis heute nur ausschnitthaft bekannt. In jedem Fall trägt jedoch das Hervorholen solcher älteren Werke zur Stärkung des Bewusstseins über alternative Möglichkeiten der Poesie entscheidend bei. Zudem erlebte die slowakische Literatur in jüngster Zeit, an der Wende zwischen Nuller- und Zehnerjahren, insgesamt eine rasante Innovation der digitalen Medien, die eine bessere Zugänglichkeit herbeiführt. Insbesondere die Formen von Literaturpräsentation im Internet erweiterten und verbesserten sich eklatant. Soziale Netzwerke wurden zu einem zentralen Faktor der literarischen Öffentlichkeit. Das globale Kommunikationsnetz ermöglicht es, fast uneingeschränkt alternative Kunst aus Vergangenheit und Gegenwart beinahe überall auf der Welt kennenzulernen. Die virtuellen Anknüpfungspunkte verwandeln sich mitunter auch in direkte Kontakte von slowakischen mit ausländischen, vor allem tschechischen, Literaturschaffenden. Im Rahmen dieser Veränderungen vergrößerte sich auch das Publikationsumfeld der unkonventionellen Literatur um die Zeitschrift Kloaka und die Verlage Ars Poetica, Dive Buki und Literis, weitere Möglichkeiten bietet das Portal www.membrana.sk sowie das Festival Siete und einige tschechische Plattformen (z.B. die Zeitschriften Psí víno, A2). In diesem Zusammenhang erweiterte sich auch die Autorenbasis der experimentellen Poesie. Zunächst wurden die Werke von Agda Bavi Pain (mit seinem Debüt Kosť & Koža [Haut & Knochen], 2002) und Katarína Kucbelová (mit ihrem Debüt Duály [Duale], 2003) in der Öffentlichkeit wahrgenommen. Etwa zehn Jahre später waren es wohl Michal Rehúš und Zuzana Husárová, die am meisten Aufmerksamkeit auf sich zogen. Rehúš etablierte sich als Publizist, Kritiker und Redakteur und ist Anhänger alternativer Strömungen, vor allem des konzeptuellen Schreibens. Husárová initiierte insbesondere neue Präsentationsformen (post-)digitaler, multimedialer Literatur. Auch die Schaffensprinzipien veränderten sich. Zu einem Trend wurde die programmatische Einbindung von digitalen Technologien und Multimedialität nicht nur bei der Präsentation von poetischen Texten, sondern auch im Rahmen des eigenen Schaffensprozesses. Dabei handelt es sich nun nicht um eine völlige Neuheit. Transmedial oder multimedial arbeiteten AutorInnen bekanntlich bereits in den 90er Jahren (z.B. Macsovszky, Ružičková) und auf dem Prinzip kollektiven Schreibens basierende Texte veröffentlichten M. Habaj, A. Hablák, P. Macsovszky und P. Šulej unter dem Namen Generator X (später Generator x_2) auch schon Ende des letzten Jahrhunderts. Zuzana Husárová war neben anderen auf diesem Feld besonders aktiv. Gemeinsam mit dem Programmierer und Musiker Ľubomír Panák kreierte sie mehrere interaktive Werke, die im Internet zugänglich sind, darunter intermediale Installationen und Performances. Mit der Malerin und Musikerin Amalia Roxana Filip widmet sie sich multimedialen Arbeiten. Auch die Bücher liminal (in der englischen Version 2012, in der slowakischen 2013) und lucent (2013) sind Teil derartiger Projekte. Die Buchfassungen basieren auf einer Kombination von

DE CZ SK

neraz aj elementárnych pocitov a myšlienok plynúcich v človeku a tiež taká formulácia individuálneho fyzického prežívania vonkajšej reality, ktorá kladie dôraz na materialitu zvoleného jazyka či jazykov. Popri opojení technologickými možnosťami sa posilnil aj záujem autorov o skúmanie individuálnej identity a existenciálne otázky. Napríklad P. Macsovszky počnúc zbierkou Klišémantra (2005) prelína ironické komentáre k návratnému zlyhávaniu rôznych systémov (vied, umení, morálky atď.) s grotesknými obrazmi každodenného chradnutia, fyzického i mentálneho stroskotávania človeka. Ako experiment s tvárnymi možnosťami poézie prepojený s výskumom mnohorakosti a neuchopiteľnosti vlastného ja možno čítať skladby N. Ružičkovej Beztvárie (2004) a Michala Habaja Michal Habaj (2012). Tretím výrazným trendom bola konkretizácia námetov z okruhu kultúrno-civilizačných fenoménov prostredníctvom motívov priamočiaro odkazujúcich na aktuálne udalosti a problémy domácich alebo aj globálnych rozmerov. Zreteľné je najmä znepokojenie autorov z praxe a smerovania konzumne, technokraticky a individualisticky orientovanej spoločnosti; tematizuje sa napríklad ekologická problematika (Mária Ferenčuhová: Ohrozený druh, 2012), ilustruje sa sociálne napätie i násilie, intolerancia či rasizmus (Katarína Kucbelová: Vie, čo urobí, 2013; Marcela Veselková: Identity, 2013). Špecifickou formou spoločenskej kritiky sú satirické básne, ktoré sa triafajú do trhlín a kazov v renomé známych súčasných literátov (a iných umelcov), ako ich priebežne vyplavuje literárny život. Zameriava sa na ne najmä Vlado Šimek (Modlitba za Felvidék, 2013) a Michal Rehúš. Rehúšov debut Program dekomunikácie (2011) vychádza z konceptualistických inšpirácií, v mnohom variuje postupy etablované v slovenskom priestore P. Macsovszkým. Jeho leitmotívom je spochybňovanie jazyka ako spoľahlivého dorozumievacieho nástroja, čo sa demonštruje cez bizarný výraz, juxtapozície a kontaminácie jazykov patriacich do rôznych sfér alebo absurdné textové ready-mady (často ide o inštrukcie, návody na použitie a pod.). Terčom je najmä autoritatívne používanie jazyka, jazyk ako nástroj moci. Podobné zameranie charakterizuje aj iné diela z aktuálnej produkcie, medzi nimi i debuty Erika Šimšíka Monorezeň & Stereozemiaky (2013) a Daniely Olejníkovej (na knihe zámerne s chybou ako Daniela Olejnikov) KUR#Z praktickej poézie pre pokročilých (2013). Šimšík sa po inšpirácie vracia naprieč historickými avantgardami až k dadaistickej negácii akéhokoľvek zmyslu a účelu, Olejníková podvratne pracuje s rétorikou kurzov osobného rozvoja, ekonómie, reklamy, umeleckej kritiky atď. Zdá sa teda, že viacerí autori ako kľúčový problém dneška pociťujú každodenné ohrozenie autonómie jednotlivého človeka všadeprítom-

Jaroslav Šrank

DE CZ

verbaler und visueller Sprache, weitere Dimensionen sind Lautpoesie und synkretistische Performance (ebenfalls im Internet zugänglich). Husárovás Interesse gilt der durch Technologien entfremdeten Artikulation der in den Menschen wabernden, nicht selten elementaren Gefühle und Gedanken, sowie dem Umgang mit dem individuellen physischen Erleben der äußeren Realität, welche die Materialität der gewählten Sprache(n) betont. Neben dem Rausch der technischen Möglichkeiten erstarkte auch das Interesse an individueller Identität und existenziellen Fragen. P. Macsovszky zum Beispiel durchsetzt im Band Klišémantra (2005) ironische Kommentare zum wiederkehrenden Versagen verschiedener (wissenschaftlicher, künstlerischer, moralischer usw.) Systeme mit grotesken Bildern der tagtäglichen Degeneration, des physischen und mentalen menschlichen Scheiterns. Die Werke Beztvárie (Gestaltlose, 2004) von N. Ružičková und Michal Habaj (2012) von Michal Habaj können als Experimente, mit den poetischen Möglichkeiten, Vielfalt und Unverständlichkeit des eigenen Ichs zu erforschen, verstanden werden. Ein dritter hervorstechender Trend ist die thematische Konkretisierung im Bereich kultureller und gesellschaftlicher Phänomene mithilfe von Motiven, die ganz unverblümt auf aktuelle Ereignisse und Probleme nationalen oder globalen Ausmaßes verweisen. Besonders augenfällig ist die Unzufriedenheit mit konsumistisch, technokratisch und individualistisch orientierten gesellschaftlichen Praxen; es werden etwa ökologische Probleme thematisiert (Mária Ferenčuhová: Ohrozený druh [Bedrohte Art], 2012) oder gesellschaftliche Spannungen und Gewaltverhältnisse, Intoleranz und Rassismus illustriert (Katarína Kucbelová: Vie, čo urobí [Sie weiß, was sie macht], 2013; Marcela Veselková: Identity [Identitäten], 2013). Eine spezifische Form der Gesellschaftskritik sind satirische Gedichte, die auf Lücken und Makel im Renommee zeitgenössischer LiteratInnen (und anderer KünstlerInnen) abzielen, im schroffen Gegensatz dazu, wie sie sonst im Literaturbetrieb auftauchen. In dieser Richtung arbeiten vor allem Vlado Šimek (Modlitba za Felvidék [Gebet für Felvidék], 2013) und Michal Rehúš. Rehúš’ Debüt, Program dekomunikácie (Dekommunikationsprogramm, 2011), geht von konzeptuellen Inspirationen aus und variiert in vielerlei Hinsicht das bereits durch P. Macsovszky im slowakischen Raum etablierte Vorgehen. Sein Leitmotiv ist der Zweifel an der Sprache als verlässliches Kommunikationsmedium, was er durch bizarre Ausdrucksweisen, Juxtaposition und Kontaminierung von Sprachen, die in verschiedene Sphären gehören, sowie absurde Text-ready-mades (oftmals Instruktionen, Bedienungsanleitungen u.ä.) demonstriert. Zielscheibe ist dabei vor allem die missbrauchte Sprache, die Sprache als Machtwerkzeug. Eine ähnliche Stoßrichtung weisen auch andere zeitgenössische Werke auf, darunter die Debüts von Erik Šimšík, Monorezeň & Stereozemiaky (Monoschnitzel & Stereokartoffeln, 2013), und Daniela Olejníková (auf dem Buchumschlag absichtlich fehlerhaft als Daniela Olejnikov), KUR#Z praktickej poézie pre pokročilých (KUR#S der praktischen Poesie für Fortgeschrittene, 2013). Šimšík holt sich Inspirationen von

DE CZ SK

nou mašinériou konzumnej mediálnej spoločnosti. Z tejto perspektívy možno vnímať aj konceptuálnu knihu N. Ružičkovej práce & intimita (2012). Celá vznikla privlastnením, úpravou a rekontextualizovaním výrokov (odporúčaní, receptov, inštrukcií) z populárnych magazínov, v ktorých sa reprodukujú stereotypné obrazy ženskosti. Výsledkom nie je len demystifikácia mediálneho diktátu a bľabotu, ale cez jeho komické rozpohybovanie aj zážitok z rekonštituovania slobodnej, kreatívnej identity. Dianie v slovenskej poézii hľadajúcej nové živé putá so súčasnosťou má zreteľnú dynamiku a je pomerne bohato diferencované. Mohli by sme ho hádam aj klasifikovať: tu sa skúsenosť spája s odvahou, tu sa skôr oprašujú trasy dostupné v databázach, toto sú ešte len prvé vyhranené pokusy zvládnuť vibrujúcu prítomnosť, tamtá cesta sa javí ako priúzka, tam sa už dávajú do pohybu väčšie tektonické celky. Ale predpovedať, kam kto dokráča a s akými kolenami, býva nepatričné. Explorácia pokračuje.

Jaroslav Šrank

DE CZ

den historischen Avantgarden und der dadaistischen Negation jeglichen Sinns und Zwecks, Olejníková arbeitet destruktiv mit der Rhetorik von Kursen zur Persönlichkeitsentwicklung, Wirtschaft, Werbung, Kunstkritik usw. Es scheint also, als empfänden mehrere AutorInnen die tägliche Bedrohung der Autonomie des einzelnen Menschen durch die allgegenwärtige Maschinerie der medialen Konsumgesellschaft als ein Schlüsselproblem. Auch N. Ružičkovás konzeptuelles Buch práce & intimita (Arbeit & Intimität, 2012) lässt sich aus dieser Perspektive betrachten. Es besteht komplett aus der Aneignung, Bearbeitung und Rekontexutalisierung von Äußerungen (Empfehlungen, Rezepten, Anleitungen) aus populären Magazinen, in denen stereotype Weiblichkeitsbilder reproduziert werden. Das Ergebnis ist nicht nur eine Demaskierung von Medienmacht und Mediengeschwätz, sondern auch eine durch die humorvolle Verarbeitung erlebbare Wiederherstellung von freier, kreativer Identität. Die Geschehnisse in der slowakischen Poesie weisen auf der Suche nach neuen Verknüpfungen mit der Gegenwart augenscheinlich eine hohe Dynamik auf und sind relativ ausdifferenziert. Man könnte sie meines Erachtens auch klassifizieren: Hier paart sich Erfahrung mit Mut, dort sind es eher aufgewärmte Herangehensweisen aus dem bereits zugänglichen Bestand, dies sind noch die ersten ausgeprägten Versuche, die pulsierende Gegenwart in den Griff zu bekommen, jener Weg erweist sich als zu eng, während dort bereits größere tektonische Einheiten in Bewegung geraten. Aber vorhersagen zu wollen, wer wohin geht und über welche Hindernisse, erscheint unangebracht. Die Untersuchung wird fortgesetzt.

übersetzt von Lena Dorn

DE CZ SK

Michal Ĺ anda

John Cage 4`33

DE CZ

happy and happy and happy and happy and happy and and happy and happy and happy and happy and happy happy and happy and happy and happy and happy and and happy and happy and happy and happy and happy happy and happy and happy and happy and happy and and happy and happy and happy and happy and happy happy and happy and happy and happy and happy and and happy and happy and happy end

DE CZ SK

devaterobáseň

lotos a sambar

v básni první figurují pouze slova. pokaždé když autor začíná psát novou báseň musí se do ní nejprve dostat a než se tak stane tápe a osahává si prostor a téma a nasazení a proto báseň první nemá jiný účel než přivést čtenáře k básni druhé.

báseň první pojednává o slonech prodírajících se mezi bambusy a jsou v ní i axisové a ve větvích hulmani a supi hnízdící vysoko na skále a zoborožec a v rákosinách cvrliká hejno anhing a i přes pestrost zvířat a rostlin je to báseň nanicovatá a nic na tom nezmění ani kobra která do ní před okamžikem vklouzla skulinou mezi slovy. pokaždé když autor začíná psát novou báseň musí se do ní nejprve dostat a než se tak stane tápe a osahává si prostor a téma a nasazení a proto báseň první nemá jiný účel než přivést čtenáře k básni druhé.

báseň druhá je neprůhlednost. slova dostanou konkrétní význam. onakost se mísí se zastřeností. jiní a právě tak stejní v neuchopitelnu.

v básni druhé se přikrčený za podemletým břehem plíží k potoku sambar. rozkvetlý lotos u napajedla zbystří. zafrká nozdrami a větří. sambar vyráží z úkrytu. lotos se dává na úprk. je to běh kdo s koho.

báseň třetí uchopí báseň šestou a zopakuje ji. opakováním se s literaturou děje cosi jako s nadojeným mlékem když do máselnice opakovaně proniká tlouk.

báseň třetí opakuje báseň osmou. opakováním se s literaturou děje cosi jako s nadojeným buvolím mlékem když do máselnice z bambusového kmene opakovaně proniká kamenný tlouk.

MICHAL ŠANDA

DE CZ

Neungedicht

Lotos und Sambar

im ersten gedicht figurieren nur wörter. immer wenn der autor ein neues gedicht beginnt, muss er erst nach innen gelangen und bevor das geschieht tappt er tastet den raum ab das thema und die besetzung deshalb hat das erste gedicht kein andres ziel als den leser zu leiten zum zweiten gedicht.

das erste gedicht handelt von elefanten sie brechen durch bambuswald axishirsche gibt es da auch und im geäst hulmane und geier die oben am felshang nisten und einen südlichen hornraben und im schilf zwitschern schlangenhalsschwärme doch trotz der fülle von tieren und pflanzen ist dieses gedicht nichtig und nichts ändert daran die kobra die eben hineinglitt durch einen spalt zwischen den wörtern. immer wenn der autor ein neues gedicht beginnt, muss er erst nach innen gelangen und bevor das geschieht tappt er tastet den raum ab das thema und die besetzung deshalb hat das erste gedicht kein anderes ziel als den leser zu leiten zum zweiten gedicht.

das zweite gedicht ist undurchsichtigkeit. die wörter erlangen konkrete bedeutung. anderssein verfließt mit verschleierung. andere und ebenso selbe im unergreifbaren

im zweiten gedicht schleicht hinter ausgespültem ufer sich duckend zum bach hin ein sambar. an der trinkstelle lauscht der erblühte lotos nimmt witterung sichert. der sambar bricht aus der deckung. der lotos ergreift die flucht. ein lauf auf leben und tod.

DE CZ SK

v básni čtvrté si máslo namažu na krajíc chleba krajíc posolím a sním protože psát báseň o hladu je nerozumné to by z ní vzešlo něco kručivého lačného co by zbodlo kde co a to hned. na báseň pátou je třeba vyčkat až se sama přihlásí.

v básni čtvrté se setmělo a na džungli padla noc. rozdělal jsem oheň. na rožni se peče marabu. v tlumoku mám placky a hrudku másla co mi s sebou zabalila žena. psát báseň o hladu je nerozumné to by z ní vzešlo něco kručivého lačného co by zbodlo kde co a to hned. na báseň pátou je třeba vyčkat až se sama přihlásí.

v básni páté dostanou se přepisuje z básně druhé na ztratí a báseň pátá tedy zní: je neprůhlednost. slova ztratí konkrétní význam onakost se mísí se zastřeností. jiní a právě tak stejní v neuchopitelnu.

v básni páté se přepisuje z básně druhé lotos na sambara a sambar na tygra. báseň pátá tedy zní: přikrčený za podemletým břehem se plíží k potoku tygr. sambar u napajedla zbystří. zafrká nozdrami a větří. tygr vyráží z úkrytu. sambar se dává na úprk. je to běh kdo s koho. trysk. tygr se odrazí a mocným skokem sráží sambara k zemi. drápy se zatnou do boků tesáky do krku.

co s tím?

tato báseň je zároveň prologem k básni šesté.

báseň šestá uchopí báseň třetí a zopakuje ji. opakováním se s literaturou děje cosi jako s nadojeným mlékem když do máselnice opakovaně proniká tlouk.

MICHAL ŠANDA

v básni šesté jsem narazil na tygří stopy. opodál ležely přikryté listím zbytky sambara z tygrovy včerejší hostiny. přebrodil jsem potok. stopy pokračovaly od napajedla na

DE CZ

das dritte gedicht greift nach dem sechsten gedicht und wiederholt es. durch wiederholen geschieht mit literatur etwas wie mit gemolkener milch wenn ins butterfass wieder und wieder der stößer dringt.

das dritte gedicht wiederholt das achte. durch wiederholen geschieht mit literatur etwas wie mit gemolkener milch wenn ins butterfass aus bambusstamm wieder und wieder der steinerne stößer dringt.

im vierten gedicht streiche ich mir die butter aufs brot salze das brot, esse es auf ein gedicht über hunger zu schreiben entbehrt der vernunft daraus entspränge nur etwas knurrendes gieriges was alles stäche überall und sofort. aufs fünfte gedicht muss man warten bis es sich meldet von selbst.

im vierten gedicht herrscht dunkel nacht ist auf den dschungel gefallen ich habe feuer gemacht. am spieß brät ein marabu. im rucksack fladenbrot und ein bätzchen butter meine frau hat sie mir eingepackt. ein gedicht über hunger zu schreiben entbehrt der vernunft daraus entspränge nur etwas knurrendes gieriges was alles stäche überall und sofort. aufs fünfte gedicht muss man warten bis es sich meldet von selbst.

im fünften gedicht wird erlangen aus dem zweiten gedicht zu verlieren das fünfte gedicht also lautet: ist undurchsichtigkeit die wörter verlieren ihre konkrete bedeutung andersseins verfließt mit verschleierung andere und ebenso selbe im unergreifbaren. was soll das heißen?

im fünften gedicht wird der lotos aus dem zweiten gedicht zum sambar und der sambar zum tiger das fünfte gedicht also lautet: hinter ausgespültem ufer sich duckend schleicht zum bach hin ein tiger. an der trinkstelle lauscht der sambar. nimmt witterung sichert. der tiger bricht aus der deckung. der sambar ergreift die flucht. ein lauf auf leben und tod. wie flug. der tiger schnellt reißt in gewaltigem

DE CZ SK

úzkou pěšinu vyšlapanou zvěří mezi rákosinami. vedla ke skále. vysoko až u samého vrcholu zahnízdili supi. zaklonil jsem hlavu abych se podíval na jejich let a polevil v obezřetnosti. pod mými chodidly zapraskaly větvičky a hulmani se dali do vřeštění. s tygrem to ani nepohnulo a dál dřímal ve stínu pod rozložitým mangovníkem.

báseň sedmá odpovídá básni páté na otázku. je to docela prosté: román to je exekuce se vším všudy s přivedením odsouzence ke kůlu a zavázáním očí a virblem a přečtením rozsudku a cvakáním nábojnic popravčí čety báseň ale má ohromit znenadání. báseň je střela do mozku.

báseň sedmá: nabil jsem pušku

báseň osmá prásk!

báseň osmá opakuje báseň třetí. opakováním se s literaturou děje cosi jako s nadojeným buvolím mlékem když do máselnice z bambusového kmene opakovaně proniká kamenný tlouk.

v básni deváté jsou už zase jenom slova. poslední slova čtenářova. uprostřed čela díra zasažen básní čtenář zmírá.

v básni deváté hořekuje žena: muž se vydal na lov tygra je to tři měsíce a nikde nikdo ani muž ani tygr. pro koho mám máslo stloukat?

MICHAL ŠANDA

DE CZ

sprung den sambar zu boden. krallen schlagen sich in die flanken die hauer in den hals. dieses gedicht ist zugleich ein prolog zum sechsten gedicht.

das sechste gedicht greift nach dem dritten gedicht und wiederholt es. durch wiederholen geschieht mit literatur etwas wie mit milch wenn ins butterfass wieder und wieder der stößer dringt.

im sechsten gedicht stieß ich auf tigerspuren nicht weit lagen verdeckt unterm laub die reste des sambar vom festmahl des tigers gestern ich watete durch den fluss die spuren führten von der trinkstelle weiter auf schmalem wildpfad zwischen dem schilf. er führte zum felshang, hoch oben auf der spitze nisteten geier. ich legte den kopf zurück und sah ihrem flug zu meine vorsicht ließ nach. zweige knackten unter den sohlen und die hulmane erhoben gekreisch den tiger rührte das nicht er döste weiter im schatten der großen mangove.

das siebte gedicht antwortet auf die frage des fünften. das ist relativ einfach: der roman ist eine exekution par excellence führen des delinquenten zum pfahl verbinden der augen trommelwirbel verlesen des urteils klackende verschlusshebel der exekutionsgarde das gedicht aber überfällt unverhofft das gedicht ist ein kopfschuss.

das siebte gedicht: ich lade die flinte

DE CZ SK

MICHAL ŠANDA

DE CZ

das achte gedicht peng!

das achte gedicht wiederholt das dritte. durch wiederholen geschieht mit der literatur etwas wie gemolkener kaffernmilch wenn ins butterfass aus bambusstamm wieder und wieder der steinerne stößer dringt.

im neunten gedicht sind wieder nur wörter. letzte wörter des lesers die stirn klafft in der mitte offen er stirbt von dem gedicht getroffen.

im neunten gedicht jammert die frau: der mann zog auf tigerjagd drei monate ist es her und weit und breit keiner kein mann kein tiger für wen soll ich butter stoßen?

übersetzt von Kristina Kallert

DE CZ SK

+420 605 8 . 9 914 doplň chybějící číslici a zavolej mi

MICHAL ŠANDA

DE CZ

+420 605 8 . 9 914 ergänze die fehlende Ziffer und ruf mich an

DE CZ SK

Nóra Růžičková

... Fungujem na mince mám impotentné srdce mám náhodnú kombináciu príznakov: keď si dávam ruku k uchu hrdzavie a prsty na nohách sú mi také vzdialené v tejto situácii nevhodná séria asociácií vyvoláva kŕč mimických reakcií akváriové ústa do O architektúra tela anatómia domu

DE CZ

... Ich laufe mit Münzen das Herz impotent die Kombination meiner Symptome zufällig: wenn ich die Hand ans Ohr lege setzt sich Rost an die Zehen an den Füßen sind mir fern in dieser Situation provoziert eine deplatzierte Reihe von Assoziationen konvulsivische mimische Reaktionen Mundaquarium auf O Körperarchitektur Hausanatomie

DE CZ SK

sweet and dear pri smrtiacej zrážke prudko oživená krása jeleň na mieste spolujazdca kopýtka mrazu na skle hranatého bieleho mercedesu škatuľa s ľadovými kvetmi na ceste k neznámemu príjemcovi nemôžem vyladiť šumiace autorádio parohy obalil srieň začína snežiť vločky vo vetre ako šípky značia smer jazdy s takou horlivosťou že to zvnútra vyzerá akoby sme zrazu celkom zastali

NÓRA RUŽIČKOVÁ

DE CZ

sweet and dear bei einer tödlichen Kollision lebt die Schönheit jäh wieder auf der Hirsch am Beifahrersitz Frosthufe am Glas des kantigen weißen Mercedes eine Schatulle mit Eisblumen auf ihrem Weg zu einem unbekannten Empfänger das Radio rauscht ich kann es nicht einstellen Raureif umhüllt das Geweih es beginnt zu schneien im Wind weisen die Schneeflocken die Fahrtrichtung wie Pfeile und so eifrig dass es von innen her aussieht als seien wir auf einmal völlig zum Stillstand gekommen

DE CZ SK

pobrežná línia zvuky tesne po prebudení kým ešte neviem odlíšiť jeden od druhého neviem s istotou určiť pôvodcu zdroj vzdialenosť zvukovej udalosti v rannej ešte tme sa prebudím na to ako niekto blízko mňa vzlyká možno dokonca ja chvíľu mi potrvá kým sa upokojím kým sa uistím že nie ja že nie blízko že nevzlyká ale hrá rádio

NÓRA RUŽIČKOVÁ

DE CZ

Küstenlinie die Geräusche gleich nach dem Aufwachen wenn ich eines vom anderen noch nicht unterscheiden kann wenn ich noch nichts mit Sicherheit identifizieren kann Urheber Quelle Entfernung des Klangereignisses es ist noch früh und dunkel ich wache auf weil in meiner Nähe jemand schluchzt ich selber womöglich es dauert einen Moment bis ich mich beruhige bis ich mich vergewissert habe nicht ich nicht nah nichts schluchzt es spielt das Radio

DE CZ SK

... koberec sa opotrebúva dlážkové krytiny z PVC sa zmršťujú sklá sa nerosia izbové kvetiny sa zalievajú samy obliečky nepodliehajú veľmi móde dámske klobúky veľmi trpia pánske klobúky sa často prepotia obuv vŕzga pútka na kabátoch sa trhajú vlnené výrobky vyžadujú mäkkú vodu a mydlový prípravok škrobená bielizeň si udržuje tvar „maličkosti“ robia veľa vlasy starnú postava sa rokmi mení vôňa sprevádza ženu zemiaky černejú pažítka podporuje trávenie majonéza hustne krémové omáčky sa pripaľujú šťava nevyteká mlieko kysne uležaný syr ostro páchne mäkké cesto sa lepí na dosku vianočka narastá ryža sa zdá cestoviny zvyšujú objem egreš vydrží ovocie rôsolovatie slivky nahrádzajú marhule tuky „dymia“ zelenina mení farbu vitamín C sa ničí malý pohárik vína vyčarí príjemnú arómu ryba by nemala chýbať medzichod osvieži

NÓRA RUŽIČKOVÁ

DE CZ

… der Teppich nutzt sich ab PVC-Böden schrumpeln die Gläser beschlagen nicht die Zimmerblumen wässern sich selbst Bettbezüge unterliegen kaum der Mode Damenhüte müssen viel aushalten Herrenhüte werden oft durchgeschwitzt Schuhe knarren Mantelschlaufen reißen Wollenes verlangt weiches Wasser und seifenhaltige Lösungen steife Wäsche hält die Form „Kleinigkeiten“ bewirken viel Haare altern mit den Jahren ändert sich die Figur Wohlgeruch begleitet die Frau Kartoffeln werden schwarz Schnittlauch fördert die Verdauung Mayonnaise dickt ein Sahnesoßen brennen an Saft rinnt nicht aus Milch wird sauer reifer Käse hat einen beißenden Geruch weicher Teig klebt am Brett Stollen geht auf Reis zeigt sich Teigwaren erhöhen ihren Umfang die Stachelbeere überdauert das Obst geliert Pflaumen ersetzen Aprikosen das Fett dampft Gemüse ändert seine Farbe Vitamin C geht verloren ein kleines Glas Wein zaubert ein angenehmes Aroma Fisch sollte nicht fehlen der Zwischengang erfrischt

DE CZ SK

múčnik prezradí ovocie má jednoznačnú úlohu káva sa pripravuje banány neznášajú nízku teplotu vňať odoberá karotke vlhkosť divina získa na chuti tenký igelitový plášť nezaváži pracovný odev spĺňa požiadavky ozdobné predmety sťažujú upratovanie rozpočet pomáha manželstvo vzniká manželstvo zaniká

NÓRA RUŽIČKOVÁ

DE CZ

der Nachtisch bringt es an den Tag die Aufgabe des Obstes ist klar Kaffee ist gleich fertig Bananen vertragen keine tiefen Temperaturen das Kraut entzieht der Karotte Feuchtigkeit das Wild gewinnt an Geschmack ein d端nner Plastikmantel beschwert nicht die Arbeitskleidung entspricht den Anforderungen Dekorationselemente erschweren die Reinigung die Budgetplanung erleichtert die Ehe bahnt sich an die Ehe erlischt

DE CZ SK

** vztýčte hlavu a otvorte ústa akoby ste chceli zahryznúť do jablka ktoré visí na strome aký je účinok tohto cviku? sen sa stáva skutočnosťou * jednoduchý cvik prinesie zmenu každý deň

NÓRA RUŽIČKOVÁ

DE CZ

** recken Sie den Kopf und öffnen Sie den Mund als ob Sie in einen Apfel beißen wollten der an einem Baum hängt welchen Effekt hat diese Übung? ein Traum wird Wirklichkeit * eine einfache Übung sie bringt Abwechslung jeden Tag

übersetzt von Anja Utler

DE CZ SK

Michal Rehúš

Návod na použitie samovraždy Usmrtením svojej telesnej schránky sledujte politické sociálne a kultúrne ciele Tomuto zreteľu prispôsobte aj formu jeho vykonania Odporúčané sú predovšetkým sebaupálenie a dokonaná hladovka Odporúčané sú aj iné spôsoby Dbajte aby vaším činom nebola poškodená druhá osoba Alebo tretia Rovnako opovrhnutiahodné je čisto osobné zneužitie samovraždy na uľavenie si Každý takýto skutok odsúďte viditeľným prejavom Najlepšie samovraždou

DE CZ

Anleitung zur Durchführung eines Selbstmords Sie verfolgen mit der Abtötung Ihrer körperlichen Hülle politische soziale und kulturelle Ziele Passen Sie die Durchführung im Hinblick auf Ihre Zielsetzung an Insbesondere empfehlen sich eine Selbstverbrennung oder ein durchgehaltener Hungerstreik Auch andere Methoden sind empfehlenswert Tragen Sie Sorge, dass durch Ihre Tat keine zweite Person zu Schaden kommt Oder eine dritte Ebenso verachtenswert wäre es den Selbstmord zur rein persönlichen Erleichterung zu missbrauchen Verleihen Sie Ihrer Missbilligung derartiger Taten durch eine öffentlich sichtbare Geste Ausdruck Am besten durch Selbstmord

DE CZ SK

Deprojektuj si ma, láska Ak ťa guľovitý orgán zraku uložený v hlave nachádzajúci sa na opačnej strane ako srdce zvádza na projekciu lúpaním ho vyber a hodením sa ho zbav Ak ťa časť hornej končatiny od zápästia s prstami nachádzajúca sa na opačnej strane ako srdce zvádza na projekciu ťatím ju oddeľ a hodením sa jej zbav Lebo ti prináša väčší úžitok aby zahynula jedna tvoja pohyblivá časť tela než aby celý tvoj organizmus ovládla projekcia

Michal Rehúš

DE CZ

Deprojiziere mich, Liebe Falls dich dein kugelig in den Kopf eingelagertes Sehorgan von seiner herzabgewandten Seite her zu einer Projektion verführt entferne es durch Ausreißen und wirf es weg zu deiner Befreiung Falls dich ein Teil der oberen Extremitäten zwischen Handgelenk und Fingern von seiner herzabgewandten Seite her zu einer Projektion verführt trenne ihn ab mit einem Hieb und wirf ihn weg zu deiner Befreiung Denn es bringt dir größeren Nutzen wenn einer deiner beweglichen Körperteile umkommt als dass dein ganzer Organismus von der Projektion beherrscht wird

DE CZ SK

Program dekomunikácie (1) Bľabotať monotónne alebo bľabotanie nevyužívať na komunikačné účely Nereagovať na meno alebo na hlasy rodičov Nedokázať si z množiny podnetov vybrať tie ktoré sú relevantné Neakceptovať že hlasy rodičov sú dôležitejšie ako ruchy prostredia (2) Osvojiť si niekoľko špecifických slov napríklad hasiči záchranka Po určitej dobe ich prestať používať Zbaviť sa funkčného jazyka (3) Na otázku odpovedať zopakovaním otázky Na otázku Máš hlad? odpovedať Máš hlad Opakovať vlastné alebo cudzie vety bez zrejmého dôvodu (4) Mechanicky si spájať jednotlivé slová s významom Slovo pláž si spájať s výletom na pláž Byť zmätený ak matka použije slovo pláž v odlišnom kontexte (5) Mať problémy s využívaním zámen Domnievať sa že ty sa vždy vzťahuje k vlastnej osobe Začať sám seba nazývať ty Zámeno ja používať vo význame ty (6) Vtedy sa staneš dokonale dekomunikovaným/ dekomunikovanou

Michal Rehúš

DE CZ

Dekommunikationsprogramm (1) Monoton brabbeln oder das Brabbeln nicht zu Kommunikationszwecken nutzen Nicht auf den eigenen Namen oder die Stimmen der Eltern reagieren Nicht in der Lage sein aus der Fülle der Reize das Relevante auszuwählen Nicht akzeptieren dass die Stimmen der Eltern wichtiger sind als die Geräusche in der Umgebung (2) Sich ein paar spezifische Begriffe aneignen zum Beispiel Feuerwehr Rettung Ihre Verwendung nach einer gewissen Zeit einstellen Sich von der funktionalen Sprache befreien (3) Auf eine Frage mit der Wiederholung dieser Frage antworten Auf die Frage Hast du Hunger? antworten Hast du Hunger Eigene Sätze oder Sätze von anderen ohne erkennbaren Grund wiederholen (4) Einzelne Wörter mechanisch mit Sinn verknüpfen Das Wort Strand mit Ausflug zum Strand verknüpfen Konfus werden wenn die Mutter das Wort Strand in einem anderen Kontext verwendet (5) Probleme mit dem Gebrauch der Pronomen haben Meinen dass du sich immer auf die eigene Person bezieht Anfangen sich selbst mit du zu bezeichnen Das Pronomen ich in der Bedeutung du verwenden (6) Dann wirst du ein vollständig Dekommunizierter/eine vollständig Dekommunizierte

DE CZ SK

Touto cestou Touto cestou by som vás chcel dovoľte mi aby som vás touto cestou pri tejto príležitosti dovoľte mi aby som vás pri tejto príležitosti z celého srdca čo najsrdečnejšie touto cestou by som vás chcel čo najsrdečnejšie dovoľte mi aby som vás čo najsrdečnejšie že ste prišli že ste merali za to by som vám chcel touto cestou v tejto chvíli v tomto slávnostnom okamihu dovoľte mi aby som vám v tomto slávnostnom okamihu z celej duše touto cestou by som vám chcel z celej duše dovoľte mi aby som vám z celej duše že ste merali že ste sa dotrmácali

Michal Rehúš

100

DE CZ

Auf diesem Wege Auf diesem Wege möchte ich Ihnen gestatten Sie dass ich Ihnen auf diesem Wege in dieser Angelegenheit gestatten Sie dass ich Ihnen in dieser Angelegenheit aus vollem Herzen auf das Herzlichste auf diesem Wege möchte ich Ihnen auf das Herzlichste gestatten Sie dass ich Ihnen auf das Herzlichste dass Sie gekommen dass Sie es auf sich genommen dafür möchte ich Ihnen nun auf diesem Wege in diesem feierlichen Augenblick gestatten Sie dass ich Ihnen in diesem feierlichen Augenblick aus ganzem Herzen auf diesem Wege möchte ich Ihnen aus ganzem Herzen gestatten Sie dass ich Ihnen aus ganzem Herzen dass Sie es auf sich dass Sie sich herbemüht haben

101

übersetzt von Anja Utler

DE CZ SK

More than Slovak Poetry Struggling young writer Callie Cyprus sucks and fucks hard cock Bibi Noel fucks after English literature Asian slut recits poem as she gets fucked hard by asian guy Busty teen toying her pussy while reading a novel College librarian Romi Rain wants to collect more than just books Nyx gets more than just a poetry reading

Michal RehĂşĹĄ

102

DE CZ

103

DE CZ SK

Karel Piorecký

Opatrná vitalita Nové tendence v současné české poezii Kde vlastně začíná současnost české poezie? Pro mnohé její čtenáře i znalce je událostí, která pomyslně odděluje přítomnost a minulost, stále pád komunismu v listopadu 1989. Druhá takto zásadní společenská, politická a kulturní změna skutečně v českém prostředí od sklonku osmdesátých let nenastala. Odehrály se ovšem změny poněkud méně nápadné, nikoli však revoluční, spíše evoluční. Těsně posttotalitní devadesátá léta českou poezii poznamenala především bezprecedentním zmatením (literárně) dějinného času. V těžko přehledný spletenec se tu zamotala optimistická přítomnost, neslavná a tedy vášnivě negovaná bezprostřední minulost tzv. normalizace a dlouhá řada často i velmi archaických literárních tradic, které z rázu začaly být veřejně dostupné, překotně vydávané a lačně ovšem i poněkud povrchně recipované. Jako jedna z nejatraktivnějších se jevila tradice spirituální lyriky, živená jednak odkazem barokní poezie, jednak moderní katolické lyriky (Pavel Petr, Petr Čichoň, Miloš Doležal ad.). Lákavá, ovšem v nové tvorbě mnohem méně zastoupená, byla rovněž tradice imaginativní či (neo)surrealistické poezie, která měla rovněž chuť donedávna zakázaného ovoce (Jaromír Typlt, Pavel Ctibor, Tomáš Přidal ad.). Nejsilnější a možno říci normotvornou se však stala tradice věcné, deskriptivní lyriky čerpající zejména z dosud rovněž zakazované poetiky básníků Skupiny 42 [1] a dále pak z odkazu tzv. poezie všedního dne. Věcný, od estetických deformací či expresivních poloh oproštěný výraz v básních Petra Hrušky, Petra Borkovce či Petra Motýla dobře ladil se silnou poptávkou po literatuře tzv. autentické, která se mnohem méně než o svoji literárnost opírá o (dojem) přímého spojení textu a životní reality, za kte1

Skupina 42 vznikla na základě přátelského okruhu výtvarníků (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták ad.) a básníků (Ivan Blatný, Jiří Kolář, Josef Kainar ad.) na konci roku 1942. Programovým ideálem Skupiny, který formuloval literární a výtvarný teoretik a kritik Jindřich Chalupecký, bylo překonání uzavřenosti moderního umění, navázání bezprostředního vztahu k všední realitě a nalezení autentického výrazu existenciálních témat. Poetika básníků Skupiny byla charakteristická prozaizací verše, strohostí výrazu, hovorovostí jazyka, fragmentarizací tématu, ale také snahou o vytvoření nového mýtu každodennosti. Skupina 42 zanikla po nástupu komunismu v roce 1948.

104

DE CZ

Vorsichtige Vitalität Neue Entwicklungen in der gegenwärtigen tschechischen Poesie Wo fängt eigentlich die Gegenwart der tschechischen Poesie an? Für viele ihrer LeserInnen und KennerInnen ist das Ereignis, das die Gegenwart imaginär von der Vergangenheit trennt, der Sturz des Kommunismus im November 1989. Ein zweiter derart grundlegender gesellschaftlicher, politischer und kultureller Wandel hat im tschechischen Kontext seit Ende der 80er Jahre tatsächlich nicht stattgefunden. Jedoch ereigneten sich unauffälligere Veränderungen, weniger revolutionär, als vielmehr evolutionär. In den gerade posttotalitären 90er Jahren war die tschechische Poesie in erster Linie gezeichnet von präzedenzloser Verwirrung durch die (literatur-) geschichtliche Situation. In einem unübersichtlichen Wirrwarr durchwoben sich hier optimistische Gegenwart, unrühmliche und darum leidenschaftlich negierte unmittelbare Vergangenheit der sog. Normalisierung und eine ganze Reihe oft sehr archaischer literarischer Traditionen, die plötzlich öffentlich zugänglich gemacht, übereilt herausgegeben und gierig, wenn auch einigermaßen oberflächlich rezipiert wurden. Als eine der attraktivsten erwies sich die Tradition der spirituellen Lyrik, wiederbelebt einerseits in Anknüpfung an barocke Poesie, andererseits an die moderne katholische Lyrik (Pavel Petr, Petr Čichoň, Miloš Doležal u.a.). Ebenfalls anziehend, aber in neuen Werken weniger präsent war die Tradition der imaginativen oder (neo-)surrealistischen Poesie, die auch den Reiz von bis vor Kurzem verbotenen Früchten hatte (Jaromír Typlt, Pavel Ctibor, Tomáš Přidal u.a.). Zur stärksten und man kann wohl sagen normbildenden Traditionslinie aber wurde die sachliche, deskriptive Lyrik, die sich insbesondere aus der zuvor ebenfalls verbotenen Poetik der Dichter der Gruppe 42 [1] speiste sowie aus dem Erbe einer sog. Alltagspoesie. Der sachliche, von ästhetischen Deformationen und expressiven Haltungen befreite Ausdruck in den Gedichten von Petr Hruška, Petr Borkovec oder Petr Motýl passte gut zum starken Bedürfnis nach so genannter authentischer Literatur, die sich viel weniger auf ihre Literarizität als auf eine (Ahnung von) direkter Verbindung von Text und Lebensrealität stützte, für die voll und ganz der Autor selbst mit seinem charakterlichen und moralischen Profil bürgte. Ein allgemeiner Konsens bestand auch bezüglich der Frage, welche Beziehung die Poesie zur außerliterarischen, 1 Die Skupina 42 (Gruppe 42) entstand auf der Basis eines Freundeskreises von Malern (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták u.a.) und Dichtern (Ivan Blatný, Jiří Kolář, Josef Kainar u.a.) Ende des Jahres 1942. Das programmatische Ideal der Gruppe, welches der Literaturund Kunsttheoretiker Jindřich Chalupecký formulierte, bestand darin, die Abgeschlossenheit der modernen Kunst zu überwinden, unmittelbare Beziehungen zur alltäglichen Realität herzustellen und einen authentischen Ausdruck existenzieller Themen zu entwickeln. Die Poetik der Gruppe charakterisieren Prosaisierung von Versen, Nüchternheit im Ausdruck, Umgangssprache, Fragmentarisierung von Themen, aber auch das Bemühen, einen neuen Mythos von Alltäglichkeit zu erschaffen. Die Gruppe 42 verschwand nach der Machtübernahme durch die Kommunisten 1948.

105

DE CZ SK

rou plně ručí autor svým charakterem a morálním profilem. Všeobecný konsenzus rovněž nastával v otázce vztahu poezie a mimoliterární, společenské a politické reality. Samozřejmou a jen velmi vzácně porušovanou normou byla apolitičnost literatury prezentovaná jako její osvobození od funkcí nucených zvnějšku (jak tomu bylo v době normalizace i před r. 1968) a zároveň jako příležitost být konečně sama sebou. S tímto typologickým rozvržením a týmiž hodnotovými rámci překročila česká poezie rok 2000 a setrvala u nich ještě řadu dalších let. Její ustálenost, neměnnost a klid se pomalu měnil v mrtvolnou nehybnost. Brzy po přelomu milénia začalo být ovšem jasné, že dobrovolné, ba dokonce záměrné a programní opuštění společenské funkce poezii přineslo pouze iluzorní svobodu a ve skutečnosti ji vrhlo do nové formy separace, totiž do hlubokého nezájmu čtenářské a kulturní veřejnosti. Hledání cest z tohoto „ghetta“, jak byl daný stav tehdy často nazýván, se stalo jedním z hlavních témat literárních diskusí a polemik. Naplno tyto polemiky propukly v roce 2008, kdy se vůdčím tématem literárních časopisů stala údajná krize české literatury způsobená její neschopností nalézat společensky relevantní témata a literárně kvalitně a poutavě je nabízet čtenářům. Na tuto diskusi navázala vleklá, silnými vášněmi provázená a prakticky až do těchto dní pokračující diskuse o angažované poezii. Konsenzus nad apolitičností soudobé české literatury a poezie zvláště se rozpadl. De facto až tím se uzavřela posttotalitní devadesátá léta a začala současnost, kterou česká poezie žije dnes. Dlouho očekávaná změna nebyla kolem roku 2008 patrná pouze na bouřlivých polemikách, ale také v samotné básnické produkci. Na jaře 2008 vychází sborník Fantasía stejnojmenné básnické skupiny, který není o nic méně přelomový než zmíněné diskuse. [2] Už fakt, že tento sborník hned na první straně obsahuje manifest, či skupinový program, představoval něco nevídaného. Narušil totiž převládající postoj, že se snad ani nesluší, aby básník teoreticky reflektoval své počínání a mluvil pouze básněmi. Navíc kombinace programu a skupinovosti jasně evokovala dobu historických avantgard, které byly v deva2

Karel Piorecký

Ovšem už před vydáním tohoto sborníku se Fantasía výrazně podílela na posilující tendenci k perfomativitě poezie. Uskutečnila se řada skupinových perfomacní, na kterých Fantasía spolupracovala s progresivními výtvarníky a hudebníky (Darina Alster, Miki discjockey).

106

DE CZ

gesellschaftlichen und politischen Realität habe. Eine selbstverständliche und nur sehr selten gebrochene Norm war die Trennung des Politischen von der Literatur, präsentiert als ihre Befreiung von den von außen aufgezwungenen Funktionen (die es in der Zeit der Normalisierung gab sowie vor 1968) und damit als Möglichkeit, endlich sie selbst zu sein. In dieser typologischen Unterteilung und diesen Bewertungsrahmen überschritt die tschechische Poesie das Jahr 2000 und verharrte so noch einige Jahre. Ihre Stabilität, Unveränderlichkeit und Ruhe verwandelten sich langsam in eine Art Leichenstarre. Kurz nach der Jahrtausendwende wurde jedoch klar, dass die freiwillige, ja sogar intendierte und programmatische Abwendung von der gesellschaftlichen Funktion der Poesie nur eine illusorische Freiheit brachte und sie in Wirklichkeit in eine neue Form der Isolierung zurückgeworfen wurde, nämlich das tiefe Desinteresse der lesenden und kulturellen Öffentlichkeit. Die Suche nach dem Ausweg aus diesem „Ghetto“, wie der Zustand damals oft bezeichnet wurde, wurde zu einem der Hauptthemen literarischer Diskussionen und Polemiken. Die Polemiken kamen 2008 vollends zum Ausbruch, als zum Leitthema literarischer Zeitschriften die angebliche Krise der tschechischen Literatur wurde, die verursacht sei durch ihre Unfähigkeit, gesellschaftlich relevante Themen zu finden und sie der Leserschaft literarisch hochwertig und spannend darzubieten. An diese Debatte schloss sich eine langwierige, äußerst leidenschaftlich geführte und praktisch bis heute andauernde Diskussion über engagierte Poesie an. Der Konsens über die zeitgenössische tschechische Literatur, insbesondere Poesie, als eine apolitische zerfiel. De facto waren erst damit die posttotalitären 90er Jahre abgeschlossen und es begann die Gegenwart, in der die tschechische Poesie sich heute befindet. Der langersehnte Wandel wurde um 2008 nicht nur anhand hitziger Polemiken offenbar, sondern auch in der dichterischen Produktion selbst. Im Frühjahr 2008 erschien der Band Fantasía der gleichnamigen Dichtergruppe, der von nicht weniger Umbruchstimmung gekennzeichnet war als die genannte Diskussion. [2] Schon die Tatsache, dass sich gleich auf der ersten Seite ein Manifest bzw. Programm der Gruppe befand, erschien wie etwas unerhörtes. Dadurch wurde mit der vorherrschenden Haltung gebrochen, es gehöre sich nicht, dass ein Dichter sein Vorgehen reflektiere, er habe nur in Gedichten zu sprechen. Zudem ist die Kombination von Programm und Gruppenbildung mit den historischen Avantgarden konnotiert, die in den 90er Jahren eher geringschätzig beäugt worden waren. Mit ihrem Programm rief Fantasía zur „Engagiertheit der Poesie in der Welt“ auf, zu dieser Art von Poesie solle ein „neues Pathos“ führen, das „eine Poesie hervorbringt, die sich bekennt zu einer Mitverantwortung am Zustand der Welt.“ 2

Dabei beteiligte sich die Gruppe Fantasía maßgeblich an der an Bedeutung zunehmenden Entwicklung hin zur performativen Poesie. So fanden eine Reihe von Gruppenperformances statt, für welche Fantasía mit progressiven bildenden KünstlerInnen und MusikerInnen (Darina Alster, Miki discjockey) zusammenarbeitete.

107

DE CZ SK

desátých letech vnímány spíše s despektem. Svým programem Fantasía volá po „angažovanosti poezie ve světě“, cestou k této podobě poezie se má stát „nový patos“, který „přináší poezii, která se hlásí k spoluzodpovědnosti za stav světa“. Fantasía nepřispěla k rehabilitaci odkazu avantgardy pouze svým programem, ale především samotnými básnickými texty, v nichž dominuje neo-avantgardní imaginativnost, která je ovšem vyvažována reflexivitou až filozofického rázu, a bohatou sítí odkazů k širokému rejstříku kulturních, náboženských a uměleckých tradic. To platí zejména pro básně Adama Borziče a pro co do imaginace ještě o něco divočejší texty Petra Řeháka. Poezie Kamila Boušky je ve výrazu o něco střídmější – jednou nohou ještě stojí v deskriptivním typu lyriky, který od poloviny devadesátých let v českém kontextu dominoval, druhou nohou ovšem už směřuje k silné expresivitě, dramatičnosti, významové i rytmické dynamice. V roce 2009 vychází prvotina Jana Těsnohlídka Násilí bez předsudků, která v sobě nese další příznak změny – je mimo jiné také otevřenou a kritickou generační výpovědí mladých lidí, kteří dětství prožívali v době divokého návratu české společnosti ke kapitalismu. Tedy opět něčím, co je v devadesátých letech téměř nemyslitelné – prostřednictvím básně nemusí autor mluvit pouze sám za sebe, ale může aspirovat na obecnější, skupinovou či nějakým způsobem sociologicky specifickou výpověď. Zpočátku diskuse o angažované poezii jasně předbíhala samu básnickou praxi, tedy novou tvorbu, v níž by se teoretické představy zhmotňovaly. Jako jediný příklad byl zprvu vnímán právě jen Jan Těsnohlídek a jeho kvalitativně poněkud nevyrovnaná tvorba. Tato disproporce se ale začala relativně rychle vyrovnávat. Postaral se o to zejména autorský okruh kolem časopisu Psí víno. Vedle Jana Těsnohlídka se angažované poezii v jeho rámci věnovali Petr Štengl (sbírka 3+1, 2010), Ondřej Zajac či Ondřej Buddeus. Publikační příležitosti zejména pro mladé autory inklinující k politickým tématům vytvářelo především nakladatelství Petra Štengla (sbírky Kapitalistické básně Klementa Václava Lakatoše či À la thèse Romana Ropse). Nejvýraznější autorskou osobností z tohoto okruhu je Ondřej Buddeus. S tendencí k angažovanosti je spojován logicky, ale přesto poněkud nepřesně. Jeho vlastní tvorba i další literární aktivity jsou charakteristické ne toliko společenskou či politickou angažovaností, ale spíše vůlí po poezii v pravém slova smyslu současné, tedy reflektující aktuální principy in-

Karel Piorecký

108

DE CZ

Fantasía trug nicht nur durch ihr Programm zur Rehabilitation der Avantgardebezüge bei, sondern vor allem durch ihre poetischen Texte selbst, in denen neo-avantgardistischer Bilderreichtum dominiert, der zugleich aufgewogen ist durch fast philosophisches Reflexionspotential und weit verzweigten Bezugnahmen auf ein breites Register kultureller, religiöser und künstlerischer Traditionen. Das gilt namentlich für den Dichter Adam Borzič sowie den die Imagination betreffend noch etwas wilderen Text von Petr Řehák. Die Poesie von Kamil Bouška ist etwas gemäßigter im Ausdruck – er ist ein Stück weit noch dem deskriptiven Lyriktypus verpflichtet, der seit Mitte der 90er Jahre im tschechischen Sprachraum dominierte, zugleich tendiert er aber schon zu starker Expressivität, Dramatik, Bedeutungsund Rhythmusdynamik. Im Jahr 2009 erschien das Debüt von Jan Těsnohlídek, Násilí bez přesudků (Gewalt ohne Vorurteile) [3], das ein weiteres Symptom des Wandels aufwies – ist es doch unter anderem eine offene und kritische Aussprache derjenigen jungen Leute, deren Kindheit in die Phase der ungezügelten Rückkehr der tschechischen Gesellschaft zum Kapitalismus fiel. Also wieder etwas, das in den neunziger Jahren quasi undenkbar gewesen wäre – ein Autor muss mittels Gedichten nicht nur für sich alleine sprechen, sondern kann eine allgemeinere, gruppenspezifische oder auf andere Art soziologisch zugespitzte Aussage anstreben. Zeitlich ging die Diskussion über engagierte Poesie der dichterischen Praxis voraus, also neuen Werken, in welchen sich die theoretischen Vorstellungen hätten materialisieren können. Als einziges Beispiel wurde anfänglich nur Jan Těsnohlídek wahrgenommen mit seinem qualitativ relativ unausgewogenen Werk. Dieses Missverhältnis wurde jedoch relativ schnell beseitigt. Darum kümmerte sich insbesondere ein Kreis von AutorInnen aus dem Umfeld der Zeitschrift Psí víno. Neben Jan Těsnohlídek widmeten sich in diesem Rahmen Petr Štengl (Band 3+1, 2010), Ondřej Zajac und Ondřej Buddeus einer engagierten Poesie. Für junge AutorInnen mit Neigung zu politischen Themen schuf insbesondere der Verlag Petr Štengl neue Publikationsmöglichkeiten (z.B. die Bände Kapitalistische Gedichte [Kapitalistische Gedichte] von Klement Václav Lakatoš und À la thèse von Roman Rops). Die herausragendste Autorenpersönlichkeit aus diesem Kreis ist Ondřej Buddeus. Er ist logisch Zwar ist er logisch mit dem Hang zum Engagement verbunden, dennoch passt dieses Label nicht ganz. Sein eigenes Werk und seine darüber hinaus gehenden literarischen Aktivitäten sind weniger durch gesellschaftliches und politisches Engagement charakterisiert, als vielmehr durch das Bedürfnis nach einer Poesie, die im wahrsten Sinne des Wortes zeitgenössisch ist, also aktuelle Prinzipien der intersubjektiven und medialen Kommunikation reflektiert, innerhalb digitaler Kultur, einer Veränderung und Verunsicherung von individueller und kollektiver Identität und Subjektivität u.ä. 3

Die hier erwähnten Gedichtbände sind nicht auf deutsch erschienen, weshalb es sich bei den Übersetzungen der Titel um vorläufige Hilfsübersetzungen handelt (Anm. d. Ü.)

109

DE CZ SK

terpersonální i mediální komunikace uvnitř digitální kultury, proměny a znejišťování individuální či kolektivní identity a subjektivity apod. Druhou z výrazných tendencí, které lze v současné české poezii sledovat, je pozvolný nástup konceptuálního psaní, které se z amerického centra (okruh Kennetha Goldshmithe) rozšířilo do evropských literatur. Do českého prostředí ho přináší právě zejména Ondřej Buddeus svojí básnickou, překladatelskou i esejistickou tvorbou. Jedním z aspektů změny, která se v druhé polovině nultých let odehrála, je poměrně systematické narušování uzavřenosti česká poezie v úzkém jazykovém kontextu a její vstupování do užšího kontaktu se zahraničním literárním děním. Jako jednu z nositelek této změny lze vnímat Olgu Pek, básnířku, překladatelku a také organizátorku mezinárodního multilingvního Pražského mikrofestivalu. Důkladná obeznámenost zejména s kontextem současné angloamerické poezie a vědomí nutnosti redefinovat podobu lyrické subjektivity je patrná rovněž v jejích básních, které dosud vycházejí pouze časopisecky. Myšlenka konceptuálního psaní přichází do českého prostředí ve chvíli, kdy je patrná nutnost redefinovat roli a funkci subjektu v básnické výpovědi. Konceptuální postupy na tuto otázku dávají jasnou a pádnou odpověď: výchozí ideji či tvůrčí metodě je třeba vyhradit silnější roli ve významové výstavě díla než roli subjektu, případně autorskou subjektivitu zcela negovat apropriací cizích textů. Zjednodušeně řečeno, jde o jednu z podob experimentální tvorby, která navazuje na tradice historických avantgard a zejména na odkaz básnických experimentů 60. let. Což je opět v kontextu české polistopadové poezie vyplnění bílého místa – neboť právě tato tradice experimentální poezie byla v galimatyáši let devadesátých přítomna snad úplně nejméně. Mezi ojedinělé autory (vedle performera a autora zvukové a vizuální, v jeho vlastní terminologii „fyzické“ poezie Petra Váši), kteří udržovali kontinuitu české experimentální poezie, patří Michal Šanda. V jeho případě však nejde ani tak o experiment na rovině lingvistické, jako tomu bylo v rámci konkrétní poezie 60. let, ale spíše o hru na rovině kompozice, ikonicity textu a hru mystifikační. Nejblíže kořenům básnického experimentu byl Michal Šanda ve své první sbírce sto a (1994), v níž maximalizoval roli vizuálního kódu i materialitu knihy. Zárodky konceptuálních postupů (texty psané jako listy z kalendáře

Karel Piorecký

110

DE CZ

Die zweite markante Entwicklung, die sich in der zeitgenössischen tschechischen Poesie ausmachen lässt, ist das allmähliche Aufkommen konzeptuellen Schreibens, welches sich von den amerikanischen Zentren ausgehend (Kenneth Goldsmith und Umfeld) in der europäischen Literatur verbreitete und das in den tschechischen Kontext namentlich Ondřej Buddeus mit seinem dichterischen, übersetzerischen und essayistischen Werk einführt. Es ist ein weiterer Aspekt jenes Wandels, der sich in der zweiten Hälfte der Nullerjahre vollzog, dass die Abgeschlossenheit der tschechischen Poesie innerhalb ihres kleinen sprachlichen Zusammenhangs relativ systematisch aufgehoben wurde und sie mit dem literarischen Geschehen im Ausland in Kontakt tritt. Als eine Trägerin dieser Veränderung kann Olga Pek bezeichnet werden, Dichterin, Übersetzerin und Organisatorin des internationalen multilingualen Prager Mikrofestivals. Fundierte Kenntnisse, vor allem der gegenwärtigen angloamerikanischen Poesie, und ein Bewusstsein für die Notwendigkeit, die Form der lyrischen Subjektivität neu zu definieren, werden auch in ihren Gedichten deutlich, die bisher lediglich in Zeitschriften erschienen sind. Gerade in dem Moment, als die Notwendigkeit offensichtlich wurde, Rolle und Funktion des Subjekts in der dichterischen Aussage neu zu definieren, kam im tschechischen Kontext der Ansatz konzeptuellen Schreibens auf. Dieser hat hierzu eine klare und stichhaltige Antwort parat: Es ist erforderlich, der Ausgangsidee oder Schaffensmethode eine stärkere Rolle im Bedeutungsgefüge des Werks einzuräumen als der Rolle des Subjekts, gegebenenfalls die Subjektivität des Autors ganz zu negieren durch Appropriation fremder Texte. Vereinfacht ausgedrückt handelt es sich um eine der Formen experimentellen Arbeitens, die an die Tradition der historischen Avantgarden anknüpft und besonders auf die poetischen Experimente der 60er Jahre verweist. Damit wird wieder ein weißer Fleck ausgefüllt – denn genau diese Tradition experimenteller Poesie war im Tohuwabohu der 90er Jahre wohl am wenigsten präsent. Zu den wenigen Autoren, die an einer Kontinuität der tschechischen experimentellen Poesie festhalten, gehört (neben dem Performer und audiovisuellen Künstler Petr Váša mit seiner, in eigener Terminologie, „physischen“ Poesie) Michal Šanda. Bei ihm geht es jedoch nicht um Experimente auf der linguistischen Ebene, wie es im Rahmen der konkreten Poesie der 60er Jahre der Fall war, sondern eher um eine spielerische Arbeit auf der Ebene von Komposition, Ikonenhaftigkeit des Textes und Mystifizierung. Den Wurzeln experimenteller Poesie am nächsten war Michal Šanda in seinem ersten Band sto a (hundert und, 1994), in welchem er die Materialität und die Rolle des Buches als visueller Code auf die Spitze trieb. Ansätze konzeptuellen Arbeitens (Text, der geschrieben ist wie Kalenderblätter oder wie ein ausgefülltes Formular oder wie ein Wörterbucheintrag) sind in seiner Sammlung Metro (1998) zwar offensichtlich, jedoch überwiegt hier nach wie vor der Hang zur postmodernistischen Mystifizierung. Was wir heute als konzeptuell bezeichnen, kommt konsequenter in Šandas Komposition Hovězí srdce (Rinderherz, 1998) zur

111

DE CZ SK

nebo jako vyplněný formulář dotazníku či slovníkové heslo) jsou patrné v jeho sbírce Metro (1998), v níž ovšem stále dominuje spíše sklon k postmodernistické mystifikaci. Strategie, které dnes označujeme jako konceptuální, Šanda důsledněji uplatnil ve skladbě Hovězí srdce (1998), jejíž kompozice je vystavěna na protnutí dvou textů rozdílné provenience a na užití techniky apropriace a textové koláže. Kompoziční osu skladby tvoří Šandova báseň „Hovězí srdce“, ovšem tento text je opakovaně přerušován postupně vkládanými pasážemi ze slovníkového hesla „Jatky“, převzatého z Ottova slovníku naučného (Díl 13, 1898) včetně plánku pražských dobytčích jatek a nákresu hovězího srdce. Šanda zde těží maximum z kontrastu básnického a odborného textu, jehož estetická účinnost je umocněna důkladností lexikografů sklonku devatenáctého století. Šandovy práce posledních let směřují – ve shodě s mladší generací experimentujících básníků – již vědomě a záměrně ke konceptuálním přístupům (např. jeho účast na kolektivní sbírce 3,14čo). Stopy konceptuálních postupů najdeme v Buddeusově sbírce 55 007 znaků včetně mezer (2011), jejíž úvodní část je tvořena abecedně seřazenými slovy, z nichž se skládají všechny následující básně – tatáž slova jsou tak v jedné knize přítomna dvakrát, jednou jako abecedně seřazený materiál, podruhé v kontextu jednotlivých básní. Autorské zužitkování tohoto „materiálu“ je tak prezentováno jako pouze jedna z X možností, které nabízí kombinatorika slov, nikoli jako výraz subjektu. Tento typ poezie si říká o značnou aktivitu čtenáře – nejsilněji je to patrné v básni, které Buddeus dal formu dotazníku a vložil ji jako volný list v obálce do knihy. Předem zkonstruovaný koncept důsledně následuje ve své sbírce Kafegrafie (2011) Ondřej Zajac, který zmíněné básnické knížce vtiskl vnější podobu příručky pro milovníky kávy. Zajac s hravou a ironickou nadsázkou jednak čtenáři radí, jak nejlépe vychutnat daný druh kávy, zároveň však básně vztahuje ke kulturným či politickým poměrům v zemi, podle níž je daná káva pojmenována. Vytváří tak působivý kontrast mezi evokací chvilky klidu při „kafíčku“ a dramatičností událostí, které se v zemi jeho původu odehrávají. Navíc ke každému textu připojuje zmínku o fiktivním sponzorovi dané básně a demonstruje tak ad absurdum dovedenou hegemonii ekonomických vztahů nad vztahy kulturními. Bez ohledu na prvotní koncept je rovněž téměř nečitelná sbírka Klementa Václava Lakatoše Kapitalistické básně (2012) – Jan Kubíček, který se skrývá pod tímto pseudonymem, svoji metodu nazval

Karel Piorecký

112

DE CZ

Anwendung, deren Aufbau auf der Zerstückelung von zwei Texten unterschiedlicher Provenienz gründet sowie auf den Techniken der Appropriation und der Textkollage. Die kompositionelle Achse des Werks bildet Šandas Gedicht „Hovězí srdce“, dieses wird indes wiederholt unterbrochen durch nach und nach eingeschobene Passagen aus dem Lexikoneintrag zum Stichwort „Schlachterei“, entnommen dem Ottův slovník naučný [4] (Teil 13, 1898) einschließlich eines Plans der Prager Viehschlachtereien und der Skizze eines Rinderherzes. Šanda nutzt hier den Kontrast zwischen poetischem und wissenschaftlichem Text maximal aus, dessen ästhetischer Effekt bereichert wird von der ergiebigen Lexikografie des ausgehenden 19. Jahrhunderts. Šandas Arbeit der letzten Jahre weist bereits – in Übereinstimmung mit der jüngeren Generation experimenteller Dichter – ganz bewusst und gezielt in Richtung konzeptueller Zugänge (z.B. sein Beitrag zur kollektiven Sammlung 3,14čo [5]). Spuren von konzeptuellen Zugängen sind auch in dem Band 55 007 znaků včetně mezer (55 007 Zeichen inklusive Leerzeichen, 2011) von Ondřej Buddeus zu finden, dessen erster Teil alle Wörter alphabetisch auflistet, aus denen die nachfolgenden Gedichte bestehen – die gleichen Wörter sind damit in einem Buch doppelt vorhanden, einmal als alphabetisch geordnetes Material, das andere Mal im Kontext der einzelnen Gedichte. Die Verwendung dieses „Materials“ durch den Autor wird somit präsentiert als eine von X Möglichkeiten, die aufgrund der Kombinatorik der Wörter geboten sind, und nicht als Ausdruck des Subjekts. Dieser Poesietypus erwartet eine starke LeserInnenaktivität – was besonders offensichtlich wird in dem Gedicht, dem Buddeus die Form eines Fragebogens gab und es als loses Blatt in einem Umschlag ins Buch legte. Ein im Voraus sorgfältig konstruiertes Konzept verfolgt Ondřej Zajac in seinem Band Kafegrafie (Kaffeegrafie, 2011), indem er diesem Gedichtbuch den äußeren Anschein eines Handbuchs für Kaffeeliebhaber gab. Zajac gibt mit spielerischer und ironischer Übertreibung den LeserInnen zum einen Ratschläge, wie man sich eine bestimmte Kaffeesorte am besten schmecken lässt, zugleich nimmt er mit den Gedichten Bezug auf die kulturellen und politischen Bedingungen in dem Land, nach dem die betreffende Kaffeesorte benannt ist. Er schafft so einen eindrücklichen Kontrast zwischen der Assoziation der entspannten Kaffee-Pause und den dramatischen Ereignissen, die sich in seinem Ursprungsland abspielen. Außerdem verknüpft er jeden Text mit der Erwähnung eines fiktiven Sponsors desselben und führt so die Hegemonie ökonomischer Beziehungen im kulturellen Bereich ad absurdum. Ohne Beachtung seines ursprünglichen Konzepts ist mithin der Band Kapitalistické básně (Kapitalistische Gedichte, 2012) von Klement Václav Lakatoš kaum lesbar – Jan Kubíček, der sich hinter diesem Pseudonym verbirgt, nannte seine Methode semiotischen Terrorismus; so gibt er Gedichten beispielsweise die Form von Quizfragen, um den 4 Großes Standard-Konversationslexikon, entstanden Ende des 19. Jahrhunderts, (Anm. d. Ü.). 5 Insofern 3,14 der Wert für die Zahl π ist, ergibt sich der Kraftausdruck „píčo“ in der Anredeform. Auch Rechtschreibtrick aus Internetforen (Anm. d. Ü.)

113

DE CZ SK

sémiotickým terorismem, básním dává např. formu kvízových otázek, aby čtenáře vtáhl do diskursivní hry, jejímž cílem je odkrývat mocenské aspekty užívání jazyka. Čistým příkladem konceptuálního psaní je sbírka „diskusních básní“ 3,14čo (2013) Michala Šandy, Petra Štengla a Jakuba Šofara vytvořená na principu ready mades a prezentující jakožto básně úryvky z internetových diskusí. Za výsledek literárního konceptu lze označit také básnickou sbírku Mraky (2010) Pavla Novotného, který se jinak – spolu s Jaromírem Typltem – pohybuje spíše v oblasti intermediálního experimentu (radiofonické kompozice apod.) či akce, resp. instalace ve veřejném prostoru (např. projekt Tramvestie). Koncept Novotného Mraků spočívá na transmediálním přesunu mluveného slova do básnického textu a zároveň na kolektivní formě autorství: výchozí materiál tvoří záznamy hovorů lidí (anonymních i literárních přátel), které autor požádal, aby si lehli na zem a popisovali oblohu, kterou vidí nad sebou; jejich výpovědi opatřil přesnou datací a lokací, vtiskl jim veršovou formu a vkomponoval je do celku sbírky. Proud angažovanosti ani konceptuální tendence v současné české poezii nejsou ovšem záležitostí nějakého generačně či skupinově vymezené okruhu autorů. Prostupují literární kulturou a jsou zároveň součástí nepřehlédnutelných pohybů v širších kontextech kulturních a sociálních motivovaných rostoucí nespokojeností a vedoucích k hledáním systémových alternativ či k potřebě kriticky reflektovat stále silnějším vliv digitálních médií na mezilidskou komunikaci. Tuto skutečnost lze myslím dobře doložit sbírkou Petra Hrušky Darmata (2012), kterou bychom těžko mohli označit za příklad angažované poezie, nebo dokonce za ukázku konceptuální psaní – jde spíše o kvalitní produkt „mainstreamové“ linie básnické věcnosti a popisnosti. Přesto tato kniha v sobě obsahuje aspekty obou těchto tendencí: těžko si nevšimnout spravedlivé naštvanosti, s níž se Hruška ve své sbírce zmiňuje o světě peněz a bankovních domů, či přímo bezskrupolózních lichvářích a o strachu jejich objetí. Prvky konceptuálního psaní najdeme v Darmatech hned v několika textech, které Hruška napsal (resp. aproprioval) s použitím spamů a zachoval i jejich kostrbatou a nechtěně komickou češtinu vzešlou z automatického překladače. Tendence k angažovanosti, konceptualismu či neoavantgardě se přirozeně propojují a prorůstají celkem soudobé české poezie. S dlouhými devadesátými lety končí

Karel Piorecký

114

DE CZ

Leser in ein Diskursspiel hineinzuziehen, dessen Ziel es ist, die Machtmechanismen zu enthüllen, die mit dem Gebrauch von Sprache verbunden sind. Ein klarer Fall konzeptuellen Schreibens ist ein Sammelband „Diskussionsgedichte“ mit dem Titel 3,14čo (2013) von Michal Šanda, Petr Štengl und Jakub Šofar, der nach dem Prinzip von ready mades kreiert wurde und Ausschnitte aus Internetdiskussionen als Gedichte präsentiert. Als Ergebnis eines literarischen Konzepts kann man auch die Gedichtsammlung Mraky (Wolken, 2010) von Pavel Novotný sehen, der sich im Übrigen – zusammen mit Jaromír Typlt – eher mit Experimenten im intermedialen Bereich befasst bzw. mit Veranstaltungen oder Installationen im öffentlichen Raum (wie z.B. im Projekt Tramvestie). Das Konzept von Novotnýs Mraky beruht auf einer transmedialen Übertragung von gesprochenem Wort in poetischen Text und zugleich auf einer kollektiven Form von Autorschaft: Das Ausgangsmaterial bilden Gesprächsaufzeichnungen von Menschen (Unbekannten und literarischen Freunden), die der Autor bat, sich auf die Erde zu legen und den Himmel zu beschreiben, den sie über sich sahen; ihre Antworten versah er mit genauen Zeit- und Ortsangaben, fasste sie in Versform und bildete daraus die Gesamtkomposition des Bands. Weder die Strömung der engagierten Poesie, noch die konzeptuelle Richtung sind aber in der zeitgenössischen tschechischen Poesie Sache eines generationell oder durch Gruppenzugehörigkeit begrenzen AutorInnenkreises. Sie durchdringen die ganze literarische Kultur und sind außerdem Teil der im weitesten Sinne kulturellen und gesellschaftlichen Bewegungen, die aus wachsender Unzufriedenheit heraus entstanden sind, die Fragen nach Systemalternativen aufwerfen und das Bedürfnis offenbaren, den immer stärkeren Einfluss digitaler Medien auf die zwischenmenschliche Kommunikation kritisch zu reflektieren. Diese Tatsache lässt sich sehr gut anhand der Sammlung Darmata (2012) von Petr Hruška aufzeigen, die man schwerlich als engagierte Poesie bezeichnen kann oder gar als Beispiel für konzeptuelles Schreiben – es handelt sich vielmehr um ein hochwertiges Produkt aus der „Mainstream“-Linie der dichterischen Sachlichkeit und Deskriptivität. Genau dieses Buch enthält aber Aspekte beider Tendenzen: Nicht zu übersehen ist die Verärgerung, mit der Hruška in seiner Sammlung die Welt des Geldes und der Banken erwähnt oder gar skrupellose Wucherer und die Angst ihrer Opfer. Und Elemente konzeptuellen Schreibens sind in Darmata gleich in mehreren Texten zu finden, die Hruška unter Verwendung von Spam schrieb (bzw. appropriierte), wobei er sogar das holprige und unfreiwillig komische Tschechisch aus dem automatischen Übersetzungsprogramm stehen ließ. Die Tendenzen der Engagiertheit, des Konzeptualismus und der Neoavantgarde sind selbstverständlich verknüpft und durchwirken die gesamte gegenwärtige tschechische Poesie. Mit den langen 90er Jahren endete auch die radikale postmoderne Pluralität nicht zu verbindender Einzelner – Teilströmungen und Teiltendenzen hängen zusammen, sind aufeinander bezogen und lassen eine Gesamtbewegung der Poesie als künstlerischer Gattung erahnen. Vielleicht auch deswegen ist die Poesie in Tschechien heute ein Bereich mit großem Potenzial und

115

DE CZ SK

i radikální postmoderní pluralita nespojitelných jednotlivin – dílčí proudy a tendence spolu souvisí, jsou provázané, dávají tušit celkový pohyb poezie jako uměleckého druhu. Snad i proto dnes poezie v Čechách působí jako oblast s nemalým potenciálem a vitalitou, s velkou zásobou nashromážděné energie, kterou si ovšem její tvůrci připouštějí k tělu stále spíše opatrně. Chtějí změnu, ale pokud možno bez rizika, že při pokusech s novými postupy dojde k výbuchu. Obě tendence se setkávají zejména v bodě subverze, ve vůli zpochybnit jednou stávající socioekonomický systém, podruhé zaužívané literární postupy. Společně potom tvoří proud nové literární subverzivity.

Karel Piorecký

116

DE CZ

Vitalität, mit einem großen Vorrat angesammelter Energie, die die Schreibenden allerdings nur vorsichtig an sich heranlassen. Sie wollen Veränderung, aber möglichst ohne das Risiko, durch Experimente mit neuen Herangehensweisen Explosionen zu verursachen. Gemeinsamer Nenner der beiden Richtungen ist die Subversion, der Wille, erstens das herrschende sozio-ökonomische System, zweitens die ausgetretenen literarischen Pfade infrage zu stellen. Zusammen bilden sie demnach die Strömung der neuen literarischen Subversivität.

117

übersetzt von Lena Dorn

DE CZ SK

Olga Pek

(zá)visím jen natolik, kolik závisí na mě. uděláš úkrok a už je / udělá úkrok a už jsi celá ta demonstrace oni ony ona sobě nechtít končit chtít vyplývat jako vyhřezlé -

byli jsme si dost podobní, dost fuk; já a nějaké jiné míjení, léčky. vlekouce leklí neléčitelní „jseš tak úžasně arbitrární“ byl odjakživa můj způsob, jak vyznat, jojo.

118

DE CZ

(ab)hänge ich nur so, wie es abhängt von mir. du machst einen schritt und ist / man macht einen schritt und bist die ganze demonstration ihr sie sich dir nicht enden wollen daraus hervorgehen wollen wie hervorgequollen wir waren uns sehr ähnlich, sehr egal; ich und andere verfehlungen und fallen. schleppend schale unheilbare „bist so herrlich arbiträr“ war schon immer meine art zu gestehen, jojo.

119

DE CZ SK

Kategorie „Zpovědi, pocity“ (i) Posvátná bezpředmětnost okamžiku, bezpředmětná posvátnost okamžiku, okamžitá bezpředmětnost posvátna. (ii) Posvátně okamžitá bezpředmětnost bezvýchodna, bezpředmětná bezvýchodnost z bezvýchodné okamžitosti okázala ukázala oka mžiknutí po svátosti bez východu oka za zlo. (iii) Smyslná nesmyslnost, smyslná nesmyslnost milovnosti, svévolná slitovnost smilování, svévolná svolnost. surovost milování, smilnost, svévolná lovná milost, nerovná smolnost, nutnost. Splynula-li Julie, nebo neslynula-li Julie? Sluje-li Julie? (iv) Svéhlavá bezpředmětnost splývavá předmětnost přítomnost

OLGA PEK

okamžiku, předloktí, předností.

120

DE CZ

Kategorie „Beichten, Gefühle“ (i) Heilige Belanglosigkeit des Augenblicks, belanglose Heiligkeit des Augenblicks, augenblickliche Belanglosigkeit heilig. (ii) Heiliges augenblickliches belangloses Auswegloses, belanglos ausweglos aus auswegloser Augenblicklichkeit beglaubigt aufgespielt das Aufgeblicke des Heiligen ausweglos zur Ausgeburt der. Auge um. (iii) Sinnvolle Unsinnigkeit, sinnvolle Unsinnigkeit im Lieben, willkürliche Besinnungsverstimmung, willkürliche Willigkeit. hitzige Lieblichkeit, Leiblichkeit, willkürliche gehetzte Gnade, stille Missgunst, Drang. Ob Julia lila Flieder pflückte? Pfiffen Pfauenfrauen Lieder? Julia hier? (iv) Eigenwillige Belanglosigkeit des Augenblicks, einwilligender Belang von Gestalt, Bestand sanfte Hügel.

121

DE CZ SK

Poutavá,

strojová bezbřehost, strojová přechodnost.

Pak nespoutaná bezpředmětnost prázdna, poutavá předmětnost prázdna, poutavá předmětnost, předmětnost, prázdna. Pak pakt. (v) Neomezená bezbřehost omezenosti. Jen omezená březost. Březnová starost. Přechod. Nehoda na přechodu, schod.

Sešla.

OLGA PEK

122

DE CZ

Packende maschinelle Ausuferung, maschinelle Übertragung. Nun unsanfte Belanglosigkeit geleert, packender Belang geleert, packender Belang, Belang, leer. Nun Bund.

(v) Unbegrenzte Ausuferung von Begrenztheit. Nur begrenzt trächtig. Märzlich Schmerz. Übergang. Unfall am Übergang, Umgang. Sie ging.

123

DE CZ SK

Sofisma stromu (teď je to místo, kdy (úvaha nad setrváním působí pohnutí (do ( volného pole s)jedná(vá)ní (života v (p (á (d ) ) ((u rozezvučeném (body, v nichž se (já) znova a znova noří(m) do já jež nemůže než kotvit )( v čase a místě náležejícím (určitému t(y))obě tak, že kotví(m v t(y))obě jež náleží(š (určitému času a místu) ((( ))) (( )) (( )) ( ( ) ( )) (jenže)) zakořenit je (vzdorovat plynutí zevnitřřřř) není pohybu mimo (bolest je souřadnice) (znamená směr

OLGA PEK

124

DE CZ

Baumsophismus (jetzt ist der ort, wenn (die erwägung zu bleiben bewegung erzeugt (in ( die offenheit aus(zu)handeln ein (leben im (f (a ) ) ((ll(e) widerhallenden (punkte, an denen (m)ein immer wieder neu vertieftes ich (b)in unfähig(keit) nicht zu ankern )( an zeit und ort gehörend (diesem (du also verankere (d)ich im (du das) gehör(s)t (dieser zeit und diesem ort) ((( ))) (( )) (( )) ( ( ) ( )) (aber)) wurzeln heißt (dem fließen gegenüber trotttttz) keine bewegung ohne (schmerz ist koordinate) (bedeutet richtung

125

DE CZ SK

Vrstvy O čem si brouká autista v koutě. Nejspíš o ničem. Teprve skládá dohromady svůj jazyk, teprve omílá a plive kameny. Než na tebe promluví, než na tebe vrhne srdceryvný pohled zpoza mřížky svých významů. Podívej, jak se škeble pokládá sama sobě do cesty. Jak svírá misky, vší silou se proti sobě napírá, jako by se o sebe chtěla roztříštit. Schránka, stroj na příboj. O čem si asi píská myš v bludišti, o čem si brouká dívenka v temném lese. Její píseň je brnění. Les na ni naléhá a rozeznívá ji. Je uklidňující píseň známkou odvahy nebo slabého těla. Vyjadřuje popěvek nebezpečí. Odešel příliš daleko, ztratil se v tundře významů. Z jeho jazyka zbyl hltan, jícen, střeva, konečník. Bude nový jazyk lepší než ten starý. Kam se pohne, tam vytlouká paroží, tam z něj v pásech odpadávají kusy kůže. Potlouká se jako los kolem dokola v táhlých kruzích. Přibližují se pomalu a věrně, nechávají své povrchy unášet vstříc. Na sobě přivážejí obrazy sebe samých. Na konci cesty stanou druhému naproti, dva nepravděpodobné přeludy, dvě neproniknutelné líce. Cele neskuteční, uskuteční se jako lidi. Dostane se tak blízko, až tě vypáčí, jako ústřici. Promne tvé mozkové pleny, vrstvu po vrstvě tě oddělí. Oloupe. Až na bílé maso. Na ospalky v očích. Na strniště v tříslech. Zauzlí se ti do uzlin. Zahnízdí se v sliznicích. Ustele si ve výstelkách tkáně. Ohlodá tě. Nakonec pohlédne do prázdné perleti na tvé rubové straně. Oplatíš mu ten pohled: oslnivě slepý, němý.

OLGA PEK

126

DE CZ

Schichten Worüber der Autist in der Ecke summt. Höchstwahrscheinlich über nichts. Stellt gerade erst seine Sprache zusammen, käut wieder, spuckt Steine. Bevor er dich anspricht, bevor er dir eine herzergreifende Sichtweise entgegenschleudert hinter dem Gitter seiner Bedeutungen hervor. Schau, wie sich die Muschel selbst im Weg ist. Wie sie die Schalen zusammenpresst, mit aller Kraft stemmt sie sie gegeneinander, als wollte sie an sich selbst zerschellen. Hülle, Brandungsgerät. Worüber eine Maus wohl im Irrgarten pfeift, worüber ein Mädchen im dunklen Wald summt. Ihr Lied ist eine Rüstung. Der Wald drängt darauf und lässt es erklingen. Ein beruhigendes Lied im Zeichen des Muts oder des schwachen Körpers. Ist es das alte Gefahrenlied. Zu weit weggegangen, in der Tundra der Bedeutungen verirrt. Von seiner Sprache blieben Rachen, Speiseröhre, Därme. Wird die neue Zunge besser als die alte. Wo er sich hinbewegt, dort schlägt er sein Geweih ab, verliert streifenweise Hautstücke. Treibt sich herum wie ein Elch in ausgedehnten Kreisen. Langsam und beständig nähern sie sich, lassen ihre Oberflächen einander entgegen treiben. Auf sich tragen sie Bilder von sich selbst. Am Ende steht einer dem anderen gegenüber, zwei unwahrscheinliche Trugbilder, zwei undurchdringliche Antlitze. Ganz unwirklich, verwirklichen sich als Menschen. Immer näher kommt er, bis er dich ausnimmt, wie eine Auster. Reibt an deinen Hirnhäuten, trennt dich Schicht für Schicht auf. Schält. Bis aufs nackte Fleisch. Bis auf den Schlaf in den Augen. Aufs Stoppelfeld in der Leiste. Verknotet sich in die Lymphknoten. Nistet sich in den Schleimhäuten ein. Bettet sich im Gewebefutter. Nagt dich ab. Zuletzt sieht er hinunter

127

DE CZ SK

Zkušený fyzioterapeut odečte z pohybů každý úraz, každý návyk dané osoby, zkušený psycholog odhadne vlastnosti a minulost, zkušený vyjednavač vyčte každé hnutí mysli, každé zaváhání. Každý pohyb tě věrně zachycuje v kleci, v principu dokonale čitelný. Mluvit jazykem druhého. Nebo jej překrývat, pokrývat kótami a vrstevnicemi. Být daleko, sám sebou jen ve vlnění mezi povrchy, kde se pohledy srážejí, jako olej na hladině prokluzovat křížením, záblesky, ploškami, úlomky. Nemusí, nesmí, nebude čten. Na dosah ruky se vymyká očím a mění se v tělo, které, jako by bylo vlastní, nelze nikdy zcela prozkoumat. V dálce se odlupuje jako blanitý svrchní obal, nekonečně pomalu odnášený vodami vesmíru. Zbývá bílá tkáň uspořádaná kolem sépiové kosti, v žaludku perla, vývržky, bobtnající bezoár. Žít pod dohledem božího trojúhelníku, nechat se šmírovat do duše oknem – paprsky, které ohmatávají, obtékají. Jako hůl do vody ponořená, paprsek zlomený nad tvou hlavou. Kdyby se měla zpovídat ze všech vin. Vidí se, jednu po druhé je vyškrtává ze seznamu, vytrhává z rukou spravedlnosti. Tiskne je k sobě, přivlastňuje si je, prorůstá jimi, prokrvuje je jako ztuhlé prsty. Skrz naskrz je poznává jako svou součást. O čem si broukají tví brouci v hlavě. Když přiložíš ulitu k uchu, když se zaposloucháš do jejího šumění.

OLGA PEK

128

DE CZ

auf das leere Perlmutt deiner Kehrseite. Du revanchierst dich: blendend blind, stumm. Ein erfahrener Physiotherapeut liest von den Bewegungen jeden Unfall ab, ein erfahrener Psychologe errät Eigenschaften und Vergangenheit, ein erfahrener Verhandlungsführer liest in jeder Gedankenbewegung, jedem Zögern. Jede Bewegung fängt dich zuverlässig ein in einen Käfig, im Prinzip perfekt lesbar. Mit der Sprache eines anderen sprechen. Oder sie überdecken, abdecken mit Gesteinsschichten. Weit weg sein, mit sich selbst nur in den Wellenlinien zwischen den Oberflächen, wo Blicke zusammenprallen, wie Öl auf dem Wasserspiegel durchschlüpfen, durch Kreuzungen, durch Aufblitzer, kleine Flächen, Splitter. Muss nicht, darf nicht, wird nicht gelesen. Entzieht sich in Reichweite dem Blick und wird zu einem Körper, der, als wäre es der eigene, niemals ganz erforschbar ist. In der Ferne löst einer sich ab wie eine gehäutete obere Schicht, die unendlich langsam von Weltallgewässern weggetragen wird. Übrig bleibt weißes Gewebe an Tintenfischknochen angeordnet, im Magen eine Perle, Ausscheidungen, ein aufgeblähtes Bezoar. Leben unter Aufsicht des göttlichen Dreiecks, sich durchs Fenster in die Seele spähen lassen – Lichtstrahlen, die abtasten, umfließen. Wie ein ins Wasser getauchter Stab, ein Strahl, der über deinem Kopf gebrochen wird. Wenn sie alle Sünden beichten müsste. Sie sieht sich, eine nach der anderen streicht sie sie von der Liste, entreißt sie dem Arm der Gerechtigkeit. Drückt sie an sich, eignet sie sich an, wächst durch sie hindurch, durchblutet sie wie eingeschlafene Finger. Durch und durch erkennt sie sie an als Bestandteil ihrer selbst. Worüber summen deine Käfer im Kopf. Wenn du ein Gehäuse ans Ohr legst, wenn du dich hineinhörst in ihr Gerausche.

129

DE CZ SK

Když jsem znovu uvěřila v poezii, začala jsem psát prózu. Mým totemickým operátorem byl koncept. Shromažďovala jsem trofeje vymírajících druhů, pašovala ohrožené rody přes hranice a vsazovala je do svých textů. Gazela byla tou nejsexuálnější metaforou. Své medailonky jsem cizelovala s péčí nigerijských horníků. Když jsem znovu uvěřila v poezii, otevřela se mi v kánonu příležitost ke koloniální expanzi. Z trosek minulosti jsem vynášela torza primitivních teorií, plenila jsem výpovědi svědků pro účely archivu. Učila jsem minulost promlouvat jazykem současnosti. Propůjčovala jsem svůj hlas slabším a utlačovaným, těm, kterým dar sebevyjádření nebyl dán. Mé řádky byly kronikou třetího světa. Když jsem znovu uvěřila v poezii, objevila jsem v sobě romantického ducha. Věřím, že jedině právo nosit zbraň ochrání životy mých knih. Každá báseň si musí své místo na slunci vydobýt sama. Kdo nepíše, ať nejí. Ženská lyrika ať s úctou naslouchá mužské reflexi. Veškerý literární styk nechť se odehrává v souladu s přirozeností. Cti své literární předchůdce jako otce a matku svou. Když jsem znovu uvěřila v poezii, naučila jsem se skrze ni milovat sebe. Byla mi pochopením, které jsem dlouho postrádala. Každý kopanec, každý přesčas byl vykoupený myšlenkou na ni. Doufala jsem, že tentokrát jsem složila milostnou píseň tak jímavou, že už mi zůstane navždy, že už mě nikdy neopustí. Když jsem znovu uvěřila v poezii, můj život získal smysl. Uskromnila jsem své potřeby, začala méně spát. Čas, který nebyl strávený nad textem, byl promarněný čas. Vlastní prozření jsem odkládala, pomáhala jsem nejprve dojít osvícení ostatním. Do svých veršů jsem vkládala útěchu a ponaučení. Láska byla mým jediným refrénem. Když jsem znovu uvěřila v poezii, pomyslela jsem si, jak černá krev je. Pocítila jsem v sobě obrovské spáleniště, i když písmo říkalo, že se pro nás obětovala a že dojdeme jejího království. Pochopila jsem, že

OLGA PEK

130

DE CZ

Als ich wieder an die Poesie glaubte, begann ich Prosa zu schreiben. Mein totemistischer Operator war das Konzept. Ich sammelte Trophäen aussterbender Arten, schmuggelte bedrohte Gattungen über die Grenze und setzte sie in meine Texte. Die Gazelle war die sexuellste Metapher. Meine Profile ziselierte ich mit der Sorgfalt nigerianischer Bergarbeiter. Als ich wieder an die Poesie glaubte, eröffnete sich mir kanonisch die Möglichkeit zur kolonialen Expansion. Aus den Trümmern der Vergangenheit trug ich Torsi primitiver Theorien heraus, plünderte dem Archiv zugedachte Zeugenaussagen. Ich lehrte die Vergangenheit, in der Sprache der Gegenwart zu sprechen. Meine Stimme lieh ich, wem die Gabe der Selbstartikulation verwehrt war, Schwachen und Unterdrückten. Meine Zeilen waren Chronik der dritten Welt. Als ich wieder an die Poesie glaubte, entdeckte ich meinen romantischen Geist. Nur das Recht Waffen mitzuführen rettet das Leben meiner Bücher. Jedes Gedicht muss sich seinen Platz an der Sonne selbst erkämpfen. Wer nicht schreibt, soll auch nicht essen. Weibliche Lyrik soll ehrfürchtig männlicher Reflexion lauschen. Jeglicher literarische Verkehr werde in Einklang mit der Natur vollzogen. Du sollst deine literarischen Vorfahren wie Vater und Mutter ehren. Als ich wieder an die Poesie glaubte, lernte ich durch sie, mich selbst zu lieben. Sie war mir ein Verständnis, das ich lange entbehrt hatte. Jeder Fehltritt, jede Überstunde wurden Erlösung nur durch den Gedanken an sie. Ich hoffte, diesmal ein so ergreifendes Liebeslied komponiert zu haben, dass es mir für immer bliebe, mich niemals verließe. Als ich wieder an die Poesie glaubte, bekam mein Leben einen Sinn. Ich schränkte meine Bedürfnisse ein, begann weniger zu schlafen. Zeit, die nicht am Text verbracht wurde, war verlorene Zeit. Das eigene Erwachen verschob ich, verhalf zunächst anderen zur Erleuchtung. Trost und Belehrung legte ich in meine Verse. Die Liebe war mein einziger Refrain. Als ich wieder an die Poesie glaubte, besann ich mich darauf, wie schwarz Blut ist. Auch wenn geschrieben stand, dass sie sich für uns

131

DE CZ SK

určila můj osud. Byla poživačná jako napalm, přesná jako laserový nůž. Když jsem znovu uvěřila v poezii, musela jsem ji od sebe odtrhnout, nechat ji, ať mě

OLGA PEK

132

DE CZ

geopfert hat und wir in ihr Königreich einziehen würden, war ich innerlich ausgebrannt. Ich verstand, dass sie mein Schicksal bestimmte. Sie war genusssüchtig wie Napalm, exakt wie ein Lasermesser. Als ich wieder an die Poesie glaubte, musste ich sie von mir losreißen, sie sein lassen, damit sie mich

133

übersetzt von Lena Dorn

DE CZ SK

Pavel Novotný

Ivana Čechová, Liberec, 20. 10. 2009, 14:30 někdy se obloha nasere a není na ní nic než modrá která ale sama není nic protože barva která je sama není barva až najednou připluje mrak co vypadá třeba jako noha kloub nebo obrovský prsa a všechno se najednou rozhejbe změní se z člověka v člověka z mraku v mrak z mraku v člověka nebo naopak když ale proletíš letadlem mrak zjistíš že uvnitř není nic a takovej mrak si třeba řekne: hele tenhle člověk připomíná prdel! a támhle další další a další prdel takovejch prdelí vyšpulený řitě

134

DE CZ

Ivana Čechová, Liberec, 20. 10. 2009, 14:30 manchmal ist der Himmel scheiße drauf ist auf ihm nichts als Blau das allein aber nichts ist weil eine Farbe die allein ist keine Farbe ist bis plötzlich eine Wolke anschwimmt die aussieht etwa wie ein Bein wie ein Gelenk wie Riesenbrüste und plötzlich tut sich was verwandelt sich aus Mensch zu Mensch aus Wolke zu Wolke aus Wolke zu Mensch und umgekehrt aber wenn du im Flugzeug duchfliegst die Wolke dann stellst du fest, dass innen gar nichts ist und so eine Wolke sagt sich vielleicht: hej da der Mensch gleicht einem Arsch! noch einer da und da und da noch so ein Arsch was für Ärsche! ausgestülpte Löcher

135

DE CZ SK

mocný hýždě nekonečný haldy půlek! copak nám asi nesou za poselství?

Pavel Novotný

136

DE CZ

gewaltige Backen endlose Halden an Hälften! was bringen sie uns wohl für Botschaft?

137

DE CZ SK

Pavel Novotný, Liberec, 19. 4. 2007, 9:53 já bych já bych já kdybych já kdybych teď nepřišel tamtudy kdybych šel jinudy třeba tady kdybych já kdybych nestál tady takhle kdybych se třeba rozeběhl na tuhle stranu prudce se zastavil vyskočil roztočil vyslovil něco jiného než teď já bych já bych si to mohl nadejít tady tudy to obejít vskočit sem zakroužit a pak ještě jednou jít sem a pak se zas vrátit vystřelit vyletět výš a výš a ještě výš a výš a výš a ještě výš a pak spadnout dolů jak balvan a kdybych se pak třeba postavil tady a stál tam kde ještě nikdo nikdy nestál nebo naopak tam kde stál každej a nikdo se tam nechce vracet kdybych se teď valil nebo tetelil od úplně jiného začátku k úplně jinému konci já kdybych já já bych já bych já kdybych já kdybych teď!

Pavel Novotný

138

DE CZ

Pavel Novotný, Liberec, 19. 4. 2007, 9:53 ich würd ich würd ich wenn ich ja wenn ich jetzt nicht da lang käm wenn ich woanders ging hier beispielsweise wenn ich ja wenn ich hier nicht stünd so zum Beispiel wenn ich dahin liefe plötzlich hielte hochspräng umschwäng was andres sagen würd als jetzt ich könnt ja könnte hier abkürzen könnte das hier da umgehen reinspringen eine Runde drehen und dann noch mal wiederkommen dann zurück vorschießen in die Höhe fliegen höher höher immer höher hoch noch höher und dann runterplumpsen wie ein Brocken und zum Beispiel mich dann dahin stellen dann da stehen wo nie wer stand oder aber alle schon mal standen und niemand will dort wieder hin wenn ich mich rollen würd jetzt oder ringeln von einem total andren Anfang zu einem total andren Ende ich wenn ich ich würd ich würd wenn ich ja wenn ich jetzt!

139

DE CZ SK

Spodní ret možná je to tim jak mám zablokovanou tu krční páteř anebo jak jsem kdysi dávno přechodil ten zánět žil já mám strašně živý sny já mám sny živější než jiný lidi vim že když si lehnu na pravej bok tak se mi bude něco zdát a když si před spaním nevyvětrám mám sny horší než skutečnost vždycky si pak říkám vole vyvětrej si! jednou takhle jdu chodbou ke dveřím a najednou to po mně skočilo mělo to plášť černej jak pytel na odpad a v prackách to drželo černou pásku už mi to přelepilo horní ret a chystalo se to na spodní zařval jsem táhni nebo tě! ohnal jsem se po tom ale ruka projela skrz skrz nic v tom děsu jsem se probudil seděl jsem na posteli v té svojí garsonce a cítil takové tlaky na srdci jako snad nikdy v životě

Pavel Novotný

140

DE CZ

Unterlippe vielleicht ist das weil das ist da blockiert im Genick oder von der Gefäßentzündung damals die ich nicht ausgeheilt hab ich hab schrecklich lebendige Träume ich hab viel lebendigere Träume als andere Leute ich weiß wenn ich mich auf die rechte Seite leg dann werd ich was träumen und wenn ich vorm Schlafen nicht lüfte hab ich Träume schlimmer als jede Wirklichkeit dann sag ich mir immer o leck, lüft halt! einmal geh ich so übern Flur zur Tür und plötzlich springt mich was an hat einen Mantel schwarz wie ein Abfallsack und in den Pratzen hält es ein schwarzes Band und meine obere Lippe ist schon überklebt und es will mir grad an die untere und ich brüll hau ab oder ich! und hol aus zum Schlag aber die Hand saust durch durch nichts in diesem Entsetzen bin ich erwacht saß auf meinem Bett in der Garsoniere und hab auf dem Herz so ein Drücken gespürt wie im Leben noch nie

141

DE CZ SK

a já přitom mám perfektní tlak a perfektní cholesterol já když jsem byl tuhle na kontrole tak mi říkali vy ty mladé kluky strčíte do kapsy protože vy máte tak skvělý tlak a tak skvělý cholesterol že ti dvacetiletí mladíci by vám mohli závidět! možná to bylo tím že jsem prostě neměl vyvětráno já když si před spaním nevyvětrám anebo když si lehnu na špatnej bok často si říkám že se už možná neprobudim kdyby se tomu tenkrát podařilo zalepit mi ten spodní ret tak nevim

Pavel Novotný

142

DE CZ

und dabei ist mein Blutdruck perfekt und auch mein Cholesterol neulich bei der Kontrolle haben die mir gesagt Sie stecken die Jungen glatt in die Tasche weil ihr Blutdruck ist super und auch ihr Cholesterol die Zwanzigjährigen können Sie darum beneiden! vielleicht war es einfach weil es war nicht gelüftet wenn ich vor dem Schlafen nicht lüfte oder nicht auf der richtigen Seite lieg dann sag ich mir oft, ich würd vielleicht nie mehr erwachen, wenn dem das damals geglückt wär mir die Unterlippe zu überkleben was weiß ich.

143

DE CZ SK

Vemte to za mě vemte to za mě vemte to za mě jeďte tam jeďte tam za mě prosimvás já neměl sem do toho neni to nic než podvod já nic z toho nemám jenom jenom čas ztracenej jeďte tam za mě jeďte tam za mě prosimvás můžete jet třeba do Tunisu řekli mi třeba: za tejden bude Tunis! takže jel sem autobusem přes Prahu do Vídně letadlem z Vídně do Tunisu v Tunisu hodinu taxíkem do Gabesu přijel sem tam přesně vlít sem tam promít jim na stěnu nějakej diagram přečetl k tomu anglicky recyklát z čehosi co sem náhodou naštěstí narychlo dostal od nějaký báby odněkud z vlády pak mluvilo ještě pár lidí nevim o čem nevim pak byl raut a pak se šlo spát a druhej den zpátky z Gabesu z Tunisu přes Vídeň z Vídně přes Prahu autobusem zase sem a teď sedim tady a nevim co dřív vidíte ty haldy? vidíte ty haldy? kdybych já nejel do toho Tunisu mohl sem bejt s těma haldama už dávno hotovej a za dva tejdny Belgie

Pavel Novotný

144

DE CZ

Übernehmen Sie das für mich Übernehmen Sie das für mich Übernehmen Sie das für mich fahren Sie hin fahren Sie hin statt mir ich bitt Sie ich hätte mich da drauf nicht nichts als Betrug das bringt mir rein gar nichts nichts nur verlorene Zeit fahren Sie hin statt mir fahren Sie hin statt mir ich bitt Sie Sie können, zum Beispiel nach Tunis, zum Beispiel hieß es: in einer Woche steigt Tunis! Ich also fahr mit dem Bus über Prag nach Wien von Wien den Flieger nach Tunis in Tunis eine Stunde per Taxi ins Gabes kam auf die Sekunde an, reingeflitzt an die Wand irgendein Diagramm projiziert ein englisches Rezyklat referiert hatte zum Glück zufällig zeitgleich was zum Verbraten bekommen von einer Regierungstante dann haben noch ein paar Leute geredet keine Ahnung worüber keine Ahnung dann ans Buffet und dann ins Bett und am nächsten Tag aus dem Gabes aus Tunis über Wien aus Wien über Prag mit dem Bus wieder zurück und jetzt hock ich hier und weiß nicht was wann zuerst sehen Sie diese Stapel da? sehen Sie diese Stapel da? wäre ich nicht nach Tunis gefahren ich könnte mit diesen Stapeln längst fertig sein und in zwei Wochen Belgien

145

DE CZ SK

nechcete tu Belgii? vemte tu Belgii! jeďte tam! neustále někam pořád jednou Tunis jindy Belgie jindy Itálie Turecko Řecko Dánsko Holandsko dokonce i Chile Kolumbie Austrálie! ale všude jedna a ta samá místnost a všude jedny a ty samý lidi se kterejma se znám jenom přes tohleto mluvim s nima různě rukama nohama lámanou angličtinou cestuju většinou v noci cestu celou prospim a nevim kam letim a nevim co mluvim a pak se zas vrátim sedim tady a řikám si do čeho sem se to do čeho sem se to proč? minule při rautu si ke mně přisedl jeden takovej tlustej Ital celej zpocenej nervózní že prej nechápe nic že neví co že je toho všeho obsahem a tak sme tam spolu seděli jak nějaký starý kamarádi a pili a cpali se prostě je to tak že každej ví že nic neví ale každej dělá že ví a já vám řikám že jednoho dne z toho bude příšernej ale příšernej průser

Pavel Novotný

146

DE CZ

wollen Sie nicht nach Belgien? Nehmen Sie doch dieses Belgien fahren Sie! fahren Sie! immerzu irgendwo mal Tunesien dann Belgien oder Italien Türkei Griechenland Dänemark Holland ja auch Kolumbien Chile Australien! und überall ein und derselbe Raum und überall ein und dieselben Leute die kenn ich alle nur wegen dem hier da rede mit ihnen auf verschiedenste Art mit Händen Füßen in gebrochenem Englisch ich reise meist in der Nacht verpenn die gesamte Fahrt und weiß nicht wo fliege ich hin weiß nicht was ich sage dann komm ich zurück sitz hier und ich sag mir worauf hab ich mich da worauf hab ich mich da warum? beim Buffet neulich hat sich einer zu mir gesetzt so ein Italiener fett völlig verschwitzt nervös dass er nichts versteht nicht weiß was der Sinn dieser ganzen Sache ist da haben wir dann gesessen wie zwei uralte Kameraden gesoffen gegessen das ist einfach so dass jeder weiß dass er nichts weiß und jeder tut als wüsste er doch aber ich sag euch eines Tages gibt ´s eine Riesen aber so eine Riesenscheiße weiß nicht wann

147

DE CZ SK

nevim kdy nevim nikdo neví může to bejt zejtra může to bejt za deset let kdo ví ale prosimvás vemte to za mě vemte to za mě prosimvás jeďte za mě někam!

Pavel Novotný

148

DE CZ

wann weiß keiner kann morgen sein oder auch in zehn Jahren wer weiß aber ich bitt Sie übernehmen Sie das für mich übernehmen Sie das für mich ich bitt Sie fahren Sie statt mir irgendwohin!

149

DE CZ SK

Na druhou stranu já musim tam tak tam du ale dyť já tam ani protože dyť já s tebou na druhou stranu s tebou to na druhou stranu točim to na druhou stranu dyť s vykloubenou nohou dyť co dál už o tom zatancovat dál už co já já sádru ani ortézu žádný radši chcípnu to točim to na druhou stranu to točim to na druhou stranu s tebou

Pavel Novotný

150

DE CZ

Auf die andre Seite Ich muss dort hin also geh ich aber ich ja kann nicht weil ich ja mit dir auf die andre Seite mit dir das auf die andre Seite dreh ich das auf die andre Seite weil mit dem verrenkten Fuss ja wozu da einen Tanz drum machen ich kein Gips nein Orthese auch nicht lieber kratz ich ab das dreh ich das auf die andre Seite das dreh ich das auf die andre Seite mit dir

151

端bersetzt von Kristina Kallert

DE CZ SK

Peter Macsovszky

THIS IS A REAL THING Označuje stupeň textovej viazanosti, usporiadanie textu v jeho tvarovej podobe. Vzťahuje sa skôr na formu ako na obsah. Jej prednosť je v stručnosti. Toto tu je základná jednotka básnického rytmu, spravidla jeden riadok. Vyznačuje sa zvukovým usporiadaním. Doteraz povedané sa v plnej miere vzťahuje aj na toto zoskupenie základných jednotiek básnického rytmu na základe spoločnej rýmovej schémy a uplatnenia rovnakého metrického pôdorysu. Najmenšou strofou je dvojveršie. Ak sa schéma v texte sústavne mení a nepodlieha pravidelnosti, vzťahuje sa skôr na obsah ako na formu.

152

DE CZ

THIS IS A REAL THING Das zeigt den Grad textueller Gebundenheit, die Verfasstheit des Texts in seiner gestalterischen Form. Dies gilt eher in Bezug auf die Form als auf den Inhalt. Ihr Vorzug liegt in der Knappheit. Dies hier ist die Grundeinheit des dichterischen Rhythmus, für gewöhnlich eine Zeile. Sie zeichnet sich aus durch ihre lautliche Verfasstheit. Das bis hierher Gesagte gilt in vollem Umfang auch in Bezug auf diese Zusammenstellung von dichterisch-rhythmischen Grundeinheiten aufgrund ihres einheitlichen Reimschemas und der Verwendung des gleichen metrischen Grundrisses. Die kürzeste Strophe ist der Zweizeiler. Wenn sich das Schema im Text ständig ändert und keiner Regelmäßigkeit unterliegt, gilt sie eher in Bezug auf den Inhalt als auf die Form.

153

DE CZ SK

PRVÁ STRATA Smútok za snom o bezkonfliktnej komunikácii je iluzórny. (Obsah predchádzajúcej vety nám môže pripadať natoľko samozrejmý a banálny, že si môžeme dovoliť zapochybovať o oprávnenosti jej záznamu na tomto mieste.) (Až teraz vidím, že keby som zrušil prvú vetu, druhá by stratila svoje opodstatnenie, nevedelo by sa, na čo to tu vlastne odkazuje.) (To by však nemohla existovať tretia veta a ani ostatné, ktoré po nej nasledujú.) (No na druhej strane, keby predchádzajúce vety stratili svoj jediný objekt odkazovania, pridalo by im to na čomsi, čo by niekto mohol nazvať poetickým alebo enigmatickým.) (Naša hra by sa potom zakladala na absencii.)

PETER MACSOVSZKY

154

DE CZ

DER ERSTE VERLUST Die Trauer um den Traum von der konfliktfreien Kommunikation ist illusorisch. (Der Inhalt des voranstehenden Satzes mag uns derart selbstverständlich und banal vorkommen, dass wir uns die Frage erlauben können, ob sein Erscheinen an dieser Stelle berechtigt ist.) (Erst jetzt sehe ich, dass der zweite Satz, würde ich den ersten löschen, seine Berechtigung verlöre, es wäre unklar, worauf er sich bezöge.) (Dann allerdings könnte es auch den dritten Satz nicht geben und auch keinen der anderen, die auf ihn folgen.) (Andererseits aber würde es den voranstehenden Sätzen, wenn sie dieses eine Bezugsobjekt verlören, etwas von jenem Irgendwas hinzufügen, das der eine oder andere vielleicht poetisch oder enigmatisch nennen mag.) (Unser Spiel würde sich dann auf Abwesenheit gründen.)

155

DE CZ SK

7 VŠEDNÝCH SITUÁCIÍ Predstava, že niekto počul náš hlas a dvere boli pritom zavreté, nás, pravdu povediac, napĺňa pocitmi neistoty. Predstavme si to. Predstavme si to tak, že ten, kto to tvrdí, počul hlasy z našej izby, zdalo sa mu, že nás poznáva, ale nie si je istý, či nám náhodou nehralo rádio. Aj to je možné, že sme tam neboli, ale naše rádio hralo: niekto iný ho zapol. Ale ani to nie je vylúčené, že sme boli tam, no rádio nehralo. V ten večer sme teda boli na dohovorenom mieste, v danom uzavretom priestore. Alebo nám hralo rádio. Ak sme tam neboli a ani rádio nehralo, tak sú na falošnej stope, nie je pravdou, že nás niekto počul. Dúfajme, že v ten večer sme boli. Ešte aj vtedy ak naozaj niekto hovoril v našej izbe, ale my sme tam neboli a rádio bolo vypnuté.

PETER MACSOVSZKY

156

DE CZ

7 ALLTÄGLICHE SITUATIONEN Die Vorstellung, dass jemand unsere Stimme gehört hat während die Tür aber geschlossen war, erfüllt uns, um ehrlich zu sein, mit einem Gefühl der Verunsicherung. Stellen wir es uns vor. Stellen wir es uns so vor, dass derjenige, der das behauptet, Stimmen aus unserem Zimmer gehört hat, und er hatte den Eindruck, dass er uns erkennt, aber er ist sich nicht sicher, ob nicht zufällig unser Radio gespielt hat. Es ist auch möglich, dass wir nicht dort waren, aber unser Radio gespielt hat: jemand anders hat es angeschaltet. Es ist aber auch nicht ausgeschlossen, dass wir dort waren, und das Radio nicht gespielt hat. An jenem Abend waren wir also am verabredeten Ort, im fraglichen abgeschlossenen Raum. Oder aber es hat unser Radio gespielt. Wenn wir nicht dort waren und auch das Radio nicht gespielt hat, dann sind wir auf der falschen Spur, und es ist nicht wahr, dass uns jemand gehört hat. Hoffen wir, dass es uns an jenem Abend gegeben hat. Auch dann noch, wenn wirklich jemand gesprochen hat in unserem Zimmer, wir aber nicht da waren und das Radio ausgeschaltet war.

157

DE CZ SK

Toto ešte nie je tretia strofa Po prečítaní prvej strofy zavri. A k druhej sa vráť až na druhý deň. Už je druhý deň. Vitaj. Toto je druhá strofa. Zavri. Odpočiň si. Už si ju zase otvoril? O tom sa predsa nehovorilo. Čo si teraz počneš bez inštrukcií? Toto ešte nie je tretia strofa. Prešlo niekoľko dní, si netrpezlivý. Dobre, toto je tretia a súčasne aj štvrtá strofa. Mám podozrenie, že po prečítaní prvej strofy si ju predsa len nezavrel. Nikam si sa nedostal; uviazol si.

PETER MACSOVSZKY

158

DE CZ

Das da ist noch nicht die dritte Strophe Hör nach dem Lesen der ersten Strophe auf. Und kehre zur nächsten erst am nächsten Tag zurück. Schon ist der nächste Tag. Willkommen. Das da ist die nächste Strophe. Hör auf. Ruh dich aus. Hast du schon wieder begonnen? Davon ist aber keine Rede gewesen. Was fängst du jetzt an ohne Anleitung? Das da ist noch nicht die dritte Strophe. Es sind einige Tage vergangen, du bist ungeduldig. Gut, das da ist die dritte und gleichzeitig auch die vierte Strophe. Ich habe den Verdacht, dass du nach dem Lesen der ersten Strophe gar nicht aufgehört hattest. Du bist nirgendwo hingekommen; du hast dich verrannt.

159

DE CZ SK

Opatrovateľ tovaru Autor aj vydavateľ sú zvedaví ako premeníš tento tovar ktorý sa už teraz asi nadobro ocitol v tvojom vlastníctve Stal si sa jeho strážcom Ako ho premeníš na vnútorné mince na dobre tlmený štrngot na šuchot mentálnych bankoviek Autor a vydavateľ sú teraz zvedaví či sa ti vnútorné peniaze tohto tovaru podarí premeniť opäť na tovar hoci aj vonkajší predovšetkým na vonkajší Pozri tu si niečo prečítaš možno ti to niekto niekde prečíta vypočuješ si azda ti z toho v mysli dačo utkvie chvíľu to tam pobudne potom vstaneš Vstaneš z postele vstaneš od raňajok vstaneš z kresla a necháš tento tovar na stole a odstúpiš od tohto tovaru a vystúpiš zo sprchy a pôjdeš A pôjdeš niečo konať a v tom konaní azda rozmeníš aj to čo si získal vlastníctvom tohto tovaru bezprostrednú formu tovarového obehu

PETER MACSOVSZKY

160

DE CZ

Warenhüter Der Autor und auch der Verleger sind neugierig wie du diese Ware umwandeln wirst die sich jetzt wohl schon ganz und gar in deinem Besitz befindet Du bist ihr Bewacher geworden Wie du sie umwandelst in innere Münzen in ein gut gedämpftes Gerassel ins Rascheln mentaler Banknoten Der Autor und der Verleger sind jetzt neugierig ob es dir gelingt das innere Geld dieser Ware wieder in eine Ware umzuwandeln wenn auch in eine äußere insbesondere in eine äußere Schau hier liest du dir etwas durch vielleicht liest es dir irgendwann irgendjemand vor du hörst es dir an womöglich bleibt dir etwas davon im Sinn hält sich für einen Moment dort auf dann stehst du auf Stehst aus dem Bett auf stehst vom Frühstück auf stehst aus dem Sessel auf und du lässt diese Ware auf dem Tisch und du trittst von dieser Ware zurück und du trittst aus der Dusche und gehst Und du gehst um etwas zu tun und in diesem Tun tauschst du womöglich auch das ein was du dir mit dem Besitz dieser Ware erworben hast die unmittelbare Form der Warenzirkulation

161

DE CZ SK

peniaze tovar peniaze poznáš vstaň a choď vstaň a čiň sa autor a vydavateľ sú zvedaví autor väčšmi vydavateľ menej Sme skrátka zvedaví ako si s týmto tovarom poradíš ako s ním naložíš kam ho položíš Alebo ho použiješ ako dar ako reprezentáciu názoru ako sémantickú pascu alebo ho v antikvariáte premeníš opät na peniaze na reprezentáciu reprezentácie a tú reprezentáciu opäť na tovar na vnútorný tovar alebo na vnútorné peniaze až kým sa aj ty až kým sa aj ty nakoniec nepremeníš na jednu na jednu zo svojich protirečivých metamorfóz na svoj vlastný ekvivalent na opatrovateľa reprezentácie

PETER MACSOVSZKY

162

DE CZ

Geld Ware Geld erkennst du steh auf und geh steh auf und tu dich um der Autor und der Verleger sind neugierig der Autor mehr der Verleger weniger Wir sind einfach neugierig wie du mit dieser Ware zurechtkommst wie du mit ihr umgehst wo du sie hinlegst Oder ob du sie wie ein Geschenk gebrauchst wie die Repräsentation einer Meinung wie eine semantische Falle oder ob du sie in einem Antiquariat wieder umwandelst in Geld in eine Repräsentation der Repräsentation und diese Repräsentation wieder in eine Ware in eine innere Ware oder in inneres Geld solange auch du dich solange auch du dich nicht verwandelst in eine in eine deiner widersprüchlichen Metamorphosen in dein eigenes Äquivalent in den Hüter der Repräsentation

163

übersetzt von Anja Utler

DE CZ SK

Dagmara Kraus

wechselreden auf langue bleue

[tsch]deutsch / [č]česky

rol ba fro

[1]

mea mik [2] mea mik sested [3] mea mik darled [4] mea mik vetmed [5] mea mik beled [6] mea mik in misf [7] mea mik oni fantav [8] komo rol ba fro [9] – ev skiso, me nu uvanto tan dedlu [10] ... bo ka e du spato [11]?

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

nie zu früh mein freund mein alter freund mein lieber freund mein treuer freund mein schöner freund mein freund im unglück mein freund aus der kindheit kommt nie zu früh – entschuldigen sie, ich brauche nicht so viele details ... aber ... wie viel zu spät kann er sein?

164

DE CZ

Dialogy v langue bleue

rol ba fro

[1]

1 nikdy příliš brzy 2 příteli 3 starý příteli 4 drahý příteli 5 věrný příteli 6 krásný příteli 7 příteli v neštěstí 8 příteli z dětství 9 nepřichází nikdy příliš brzy 10 – promiňte, tolik detailů nepotřebuji 11 ... ale ... jak moc by se mohl opozdit?

165

DE CZ SK

lu sisk kisped [12] an mlobs [13] pi ftarf of vantu spirfed [14] traptu [15] spanfe ri nae vantu [16] knisu [17] spanfe ri nae vantu [18] snortu [19] spanfe ri nae vantu [20] maku nadred [21] spanfe ri nae vantu [22] rembu [23] spanfe ri nae vantu [24] tsiru [25] spanfe ri nae vantu [26] lalgu [27] spanfe ri nae vantu [28] gostu [29] spanfe ri nae vantu [30] bomsu [31] spanfe ri nae vantu [32] tormu [33] spanfe ri nae vantu [34] 12 13 14

das ganze system ist ein möbel unter dem druck diverser bedürfnisse 15 klappsitze 16 nach unseren bedürfnissen 17 schenkel 18 nach unseren bedürfnissen 19 schnäuzer 20 nach unseren bedürfnissen 21 natürliche handlungen 22 nach unseren bedürfnissen 23 erinnerungen 24 nach unseren bedürfnissen 25 wünsche 26 nach unseren bedürfnissen 27 krankheiten 28 nach unseren bedürfnissen 29 geister 30 nach unseren bedürfnissen 31 steppen 32 nach unseren bedürfnissen 33 türme 34 nach unseren bedürfnissen

Dagmara Kraus

ukoku [35] it psabsu [36] – e sero sa an fkip foled [37]. te varna mea mer ir ate a e renku [38], e slelo [39]? – si, ev ia mliblo da ama [40]. traptu [41] spanfe ri nae vantu [42] knisu [43] spanfe ri nae vantu [44] snortu [45] spanfe ri nae vantu [46] maku nadred [47] spanfe ri nae vantu [48] rembu [49] spanfe ri nae vantu [50] tsiru [51] spanfe ri nae vantu [52] lalgu [53] spanfe ri nae vantu [54] gostu [55]

35 hühner 36 und perlhühner 37 – das ist sozusagen eine komplette ausstattung. 38 du warnst meine mutter vor all diesen konstellationen, 39 abgemacht? 40 – ja. bitte diktieren sie sie mir: 41 klappsitze 42 nach unseren bedürfnissen 43 schenkel 44 nach unseren bedürfnissen 45 schnäuzer 46 nach unseren bedürfnissen 47 natürliche handlungen 48 nach unseren bedürfnissen 49 erinnerungen 50 nach unseren bedürfnissen 51 wünsche 52 nach unseren bedürfnissen 53 krankheiten 54 nach unseren bedürfnissen 55 geister

166

DE CZ

12 celý systém 13 je nábytkem 14 pod tlakem různých potřeb 15 sklápěcí sedadla 16 dle našich potřeb 17 stehno 18 dle našich potřeb 19 muž s kníry 20 dle našich potřeb 21 přirozená jednání 22 dle našich potřeb 23 vzpomínky 24 dle našich potřeb 25 přání 26 dle našich potřeb 27 nemoci 28 dle našich potřeb 29 duchové 30 dle našich potřeb 31 stepi 32 dle našich potřeb 33 věže 34 dle našich potřeb

35 slepice 36 a perličky 37 – to je takříkajíc kompletní výbava 38 varuješ mou matku před všemi těmito konstelacemi 39 domluveno? 40 ano, prosím nadiktujte mi to. 41 sklápěcí sedadla 42 dle našich potřeb 43 stehno 44 dle našich potřeb 45 muž s kníry 46 dle našich potřeb 47 přirozená jednání 48 dle našich potřeb 49 vzpomínky 50 dle našich potřeb 51 přání 52 dle našich potřeb 53 nemoci 54 dle našich potřeb 55 duchové

167

DE CZ SK

spanfe ri nae vantu [56] bomsu [57] spanfe ri nae vantu [58] tormu [59] spanfe ri nae vantu [60] ukoku [61] it psabsu [62]. it man se vaso [63] ka seri a lek mlo ra aft ade manu valgo vo keni a [64] e mosta gi tosti [65] velt, me gova [66] – slam [67]! me su spepa of kof ad a dink filsad [68].

56 nach unseren bedürfnissen 57 steppen 58 nach unseren bedürfnissen 59 türme 60 nach unseren bedürfnissen 61 hühner 62 und perlhühner. 63 und der mensch fragt sich, 64 unter welchem unbekannten gesetz seine herde wandelt 65 stoßen wir an 66 welt, ich gehe 67 – auf wiedersehen! 68 ich werde mich von diesem sperrigen objekt befreien.

Dagmara Kraus

168

DE CZ

56 dle našich potřeb 57 stepi 58 dle našich potřeb 59 věže 60 dle našich potřeb 61 slepice 62 a perličky 63 a člověk se ptá 64 jaký neznámý zákon to proměňuje jeho houfy 65 připijme si 66 světe, odcházím 67 – na shledanou! 68 odpoutám se od toho neskladného objektu.

169

DE CZ SK

man nodro dedsor [69] or [70] manu smu tvistu pi an fnin of vantu [71] me nu flira ar [72] me oa kleto [73] mi kapor [74] me vanta an trinf [75] me trova ven er ra me flota [76] an penk [77] dov iftu [78] ane paru slostu [79] ne figla mi flospor [80] pro vopvigi ven par stiflu [81] it flospu knofted [82] me evila ti [83] an rimg di birsu [84] it vol ane florlu di perlu [85] me vanta evlu [86] ven tosn bansu it spids [87] – si, te snono [88], te ne vanta [89]

der mann wird als schuldner geboren 70 oder 71 menschen sind einander durch unendlich viele bedürfnisse verbunden 72 ich werde nicht fehlen 73 ich werde mich ankleiden 74 beim hutmacher 75 ich brauche einen hut aus seide 76 ich finde einen, der mir steht 77 eine hose 78 zwei blusen 79 ein paar socken 80 dann gehen wir weiter zum schuster 81 um ein paar stiefel zu kaufen 82 und lackschuhe 83 außerdem möchte ich gerne 84 einen diamantring 85 und auch ein paar perlenohrringe 86 ich brauche schmuck 87 ein dutzend kokarden und spitze 88 – ja, du hast recht 89 – du brauchst das alles

– bo ne e ato it frilg dego [90] – ne dana ben preni an kab [91] mea sla sork seri [92] lu bolvu [93] bi a frilg [94] is lu gatu [95] fe su smami smo [96]

Dagmara Kraus

90 91 92 93 94 95 96

170

– aber wir plaudern viel und die zeit vergeht – wir sollten den wagen bestellen meine einzige sorge ist die alleen sind in dieser zeit wie die straßen vielleicht auf diät

DE CZ

– bo ne e ato it frilg dego [90] – ne dana ben preni an kab [91] mea sla sork seri [92] lu bolvu [93] bi a frilg [94] is lu gatu [95] fe su smami smo [96]

69 muž se rodí jako dlužník 70 aneb 71 lidé jsou vzájemně spojeni nekonečným množstvím potřeb 72 nebudu chybět 73 obléknu se 74 u kloboučníka 75 potřebuji klobouk z hedvábí 76 najdu si takový, který mi padne 77 jedny kalhoty 78 dvě blůzky 79 pár ponožek 80 pak půjdeme ještě k ševci 81 koupit kozačky 82 a lakýrky 83 mimoto bych ráda 84 prstýnek s diamantem 85 a náušnice s perlami 86 potřebuji šperky 87 tucet kokard a krajky 88 – ano, máš pravdu 89 – to všechno potřebuješ

171

90 91 92 93 94 95 96

– klábosíme a čas běží – měli bychom objednat taxi to jediné mě trápí že aleje jsou v tomto čase tak jako ulice asi na dietě

DE CZ SK

antilabe vol if me spika ate lanku of gev [97] – vol if me spika is ate bistu vilted [98] is ate vatu ad pfos [99] – ate tralbu [100] me ia ferka [101] – rig ade nomu [102] ate vortu re tenka an sinf [103] – ate vortu re nu tenka an sinf [104] it esmipo en anto [105]

97 98 99 100 101 102 103 104 105

spräche ich alle sprachen der erde – spräche ich wie alle wilden tiere wie alle wasser des abgrunds – alle blumensamen würde ich den ursprung – der namen vergessen alle worte, die eine bedeutung haben – alle worte, die keine bedeutung haben und einfach singen

Dagmara Kraus

172

DE CZ

antilabé vol if me spika ate lanku of gev [97] – vol if me spika is ate bistu vilted [98] is ate vatu ad pfos [99] – ate tralbu [100] me ia ferka [101] – rig ade nomu [102] ate vortu re tenka an sinf [103] – ate vortu re nu tenka an sinf [104] it esmipo en anto [105]

97 98 99 100 101 102 103 104 105

kdybych mluvila všemi jazyky světa – kdybych mluvila jako všechna divá zvěř jako všechny vody v hlubinách – semena všech květin zapomněla bych – původ všech jmen všechna slova, která mají význam – všechna slova, která nemají význam a zpívala bych

173

DE CZ SK

barantilabe zu dritt (weil mit gastauftritt) ne go ar [106] – pirp foled [107] lorupok seri ik ne [108] – or di famb venkuo [109] mea itlor sero denki ko ate nu keno pronpi mea flis [110] (kerl! [111]) – am stalt [112] am fisn [113] – lu bart ra ftermuo id am fac [114] ea gen klanso ik pleku smaped [115] (– – ksa id vea pemv [116] –) – legr ad rism vared befo cor [117] em sago tsa mal ir se [118] – e sero mo frogl mreled [119] an etlako varu, ple [120] – ev repo [121]! – – me oe – me oe sago var [122]? o, no [123] – no af [124] – – sea sterl uganuo enobe [125]

– se utosko kamvi i difgu ad lif [126] an vared nobor [127] – – ipraved [128] sea keftu seri dolv, smor [129] – it seri etolgod [130] – – sea lif sero neved [131] – gip [132]! – – bo nu e du sero ben ska ve tsiro [133]? – no [134] ka sta ei tadlo ti asa [135]? – – ev dirso ama nu repi ir a frolm [136] – – i [137] plip sera vea bop [138] – – se seri viked [139] tsormed [140] – ladred [141] go! [142] – – se seri gavsed [143] it stolsed [144] – plods, ve du dobo ir se [145] – – bo ev varto, vi a pasm ... [146] rak-rak-rak [147]! –

106 107 108 109 110

126

da wären wir – das absolute paradies das goldene zeitalter liegt vor uns – le jour de gloire est arrivé es betrübt mich zu denken, dass nicht alle mein glück teilen können 111 (garçon!) 112 – die gleiche statur 113 das gleiche gesicht 114 – der bart in gleicher weise gehalten 115 son génie éclate devant les regards éblouis 116 (– – ganz zu ihren wünschen –) 117 – die freude echten heldentums besucht mein herz 118 reden wir ein bisschen schlecht von ihm 119 – vor allem in moralischer hinsicht 120 eine delikate wahrheit, bitte 121 – so antworten sie! 122 – – muss ich – muss ich die wahrheit sagen? 123 o, nein 124 – das nicht 125 – – er hat sich seinen reichtum auf ehrliche weise verdient

Dagmara Kraus

– er musste viel mit den schwierigkeiten des lebens kämpfen 127 ein echter gentleman 128 – – der mutigste von allen 129 seine qualitäten sind milde, einfachheit 130 – und tolerant ist er 131 – – sein leben ist rein 132 – verleumdung! 133 – – aber ist es nicht das, was sie sich wünschten? 134 – nein 135 wessen kann man ihn noch beschuldigen? 136 – – erlauben sie mir, nicht auf die frage zu antworten – 137 – hier 138 der rest ist trinkgeld 139 – – er ist bösartig 140 – wütend 141 geizig 142 – da haben wirs! 143 – – er ist neidisch 144 und stolz 145 – bravo, sie reden schlecht von ihm 146 – – aber warten sie, da ist diese leidenschaft ... 147 halt-halt-halt! –

174

DE CZ

antilabé pro tři v baru (kde se třetí přidá k páru) ne go ar [106] – pirp foled [107] lorupok seri ik ne [108] – or di famb venkuo [109] mea itlor sero denki ko ate nu keno pronpi mea flis [110] (kerl! [111]) – am stalt [112] am fisn [113] – lu bart ra ftermuo id am fac [114] ea gen klanso ik pleku smaped [115] (– – ksa id vea pemv [116] –) – legr ad rism vared befo cor [117] em sago tsa mal ir se [118] – e sero mo frogl mreled [119] an etlako varu, ple [120] – ev repo [121]! – – me oe – me oe sago var [122]? o, no [123] – no af [124] – – sea sterl uganuo enobe [125]

106 107 108 109 110

to bychom měli – úplný ráj zlatý věk máme před sebou – le jour de gloire est arrivé rmoutí mě pomyšlení, že ne všichni mohou sdílet mé štěstí 111 (garçon!) 112 – tatáž postava 113 tatáž tvář 114 stejně upravený vous 115 son génie éclate devant les regards éblouis 116 (– – zcela k vašim službám) 117 – radost skutečného hrdinství zaplavuje mé srdce 118 pojďme ho trošinku pomluvit 119 především s ohledem na morálku 120 jeden delikátní fakt, prosím 121 – tak odpovězte! 122 – – musím – musím vám říct pravdu? 123 ó, kdepak 124 – to ne 125 – – ke svému bohatství dospěl poctivou cestou

175

– musel se potýkat s těžkostmi života skutečný džentlmen nejodvážnější ze všech jeho přednostmi jsou mírnost, přímost 130 – a jak je tolerantní 131 – –vede čistý život 132 – pomluvy! 133 – – a nepřála jste si právě to? 134 – ne 135 z čeho ho můžeme ještě obvinit? 136 – – dovolte mi, abych se zdržel odpovědi 137 – tady 138 zbytek je spropitné 139 – – je zlomyslný 140 – zuřivý 141 lakomý 142 – tady to máme! 143 – – je to závistník 144 náfuka 145 – bravo, hovoříte o něm nepěkně 146 – – ale počkejte, ještě je tu ta náruživost 147 zadržte-zadržte-ne! –

přeložil Ondřej Buddeus

DE CZ SK

Simone Kornappel

[2006, The Korean Times ] Korean scientists are working on creating the first android capable of walking and dancing like an entertainer. A mobile model is expected to be developed by 2010. EveR-4 will be able to walk and dance as well as sing a song with substantially improved intelligence.

I metropolis reprise eveR-/ my electric sheep my dear in the headlights so wohl moduliert auf ein- & ausdruck kein knistern im schellackhaar eveR-/ my itgirl du singst so schĂśnes futur II oder stranger than fiction all das chichi im schaltkreis eveR-/ & immer noch kein lehm an der rippe eveR-/ ja eveR-/ nun steh nicht bloĂ&#x; da wie heine vor der ironie

176

DE CZ

[2006, The Korean Times ] Korejští vědci pracují na sestrojení prvního androida, který by dokázal chodit, tančit a sloužil jako entertainer. Očekává se, že vývoj mobilního modelu bude ukončen v roce 2010. EveR-4 s podstatně vylepšenou inteligencí bude umět chodit, tančit i zpívat.

I metropolis reprise eveR-/ my electric sheep my dear in the headlights propracovaná na dojem & zájem ale ve vlasech z šelaku nepraská eveR-/my it-girl tak krásně zpíváš futur II nebo i stranger than fiction a ty tvé drobnůstky v obvodech eveR-/ & pořád tak dokonale čisťoučká žebra eveR-/ ano eveR-/ jenom tu nestůj jak heine před ironií

177

Simone Kornappel

siehe oben: ein besetztzeichen stare nein starre ursonaten auf dem erdseil replikationen im uncanny valley das echo wie eveR- wie die da hier eveR- gibt es zikaden 6-beinige geigerzähler & den anstieg im klickern näherungsweise flashanimationen mit bashō die teiche als touchscreen bildschirmschoner in der REM-schlafphase eveR- a database in doriangray bitte bleib mir alsbald vom leib mit gutenacht gesülze eveR- ich ertrage das rauschen nicht mehr das unaufhörliche nicken deines kopfes fast head

II zwitschermaschine

you're a bigger downer than a german bedtime-story

bang ing zum kata

178

tonischen piano eveR- piano

DE CZ SK

viz nahoře: symbol obsazeno špačky ne špaččí ursonáty na lanědílu replikace v uncanny valley echo jak eveR- jako tady ta eveR- jsou cikády 6-tinohé geigerovy čítače & nárůst klikání blížící se animaci v adobeflash a bašó rybníky jako touchscreen spořič obrazovky v REM fázi spánku eveR- a database in doriangray prosím dej mi s tím pokoj dobrou noc žvanění eveR- já už to hučení nesnesu to tvoje nekonečné pokyvování hlavou téměř head

II Cvrlikací stroj

you‘re a bigger downer than a german bedtime-story

bang

179

ing ke k ata tonickému pianu eveR-piano

DE CZ

wüsste kaum mehr wer hier wem das ohr abzuschneiden hätte 1 nur zetern dafür zwischen 2 personen in tag-clouds gekleidet links dann rechts gouache auf holz die gendarmerie hierzu

green ausgereifte mimik beim anziehn der türen nichts weiter meint eveR- als fortsetzung von

natur die so nach itten bepflanzten felder ruhig von primärfarben aufgescheuchte krähen ich üblich wie zum kirchenknie die hände wandern quer in katalogen knacken ein organum in ge

was zu erwarten war die landschaft auf pilcher schon öffentlich-rechtliche gräser im soylent

DE CZ SK

mit kartoffeln den nachwuchs 2er karaokemaschinen zum ausgang begleitet winken und

III plusquampilcher

lenken auffällig bildaffine schritte sonntags in gruppen familiäres beispielsweise stillleben Simone Kornappel

180

dalo by se tu čekat krajinu už i na pilcher.com veřejnoprávní trávník v soylent green vyzrálá mimika při přivírání dveří eveR- není nic jiného než pokračování

figurami obalenými v tag-cloudech nalevo napravo kvaš na dřevě gendarmerie běžně jak při pokleknutí v kostele ruce putují katalogy praskají organum v klou

III plusquampilcher

DE CZ

přírody pole porostlá dle ittena klidně základními barvami vyplašené vrány já bych si téměř nebyl jist kdo že tu komu uřízl to ucho 1 jenom hašteření mezi 2

181

bech zjevně obrazům blízké kroky o nedělích ve skupinkách rodinně např. zátiší s bramborami s máváním vyprovází potomstvo 2ou karaoke-strojů k východu a

ht f m t ig s # utt äd hin ff e e e c r he rsc s fu ffff al. he n d is hr nz ch ie el er dab an t e n. n. kle ei de s. m au ein ide e f r n ce an der ruh . lli ve . s rd bü e. in in hn kt gt e da sic hi h nt er . w

faq it. ft. enti chke i m l i nsti t n e n n p i e s frei ip in p ter l l zur die eibt l l e i i b e v t de so er . wie nd v s el u e s t m o r er flüg i e . v t d i fli n c en gr o te r . h t en. ahin eg ell . arc luftn e ro o d g . s g a . hlag s a h c n i c s o e v m r t e en a i s r k zi lw übe raun r ge g i e eh n d off von de or siege n t i d r e a e e v atik rat. ine. so t es cke rn. angst ppa eum . be a n d d p n han sta sc au l a ru türen. h an rers m c h ü u i s s d an m s. f ut o dä uc dem . di r. m sta h applau k e c e i auc

Simone Kornappel

182

einge bravt e s g rätsc mit i hen nst . r p u e m e e kabo n t en pr scha o. ass ll. t q d u e a r nut dress z sum ur v m e r e sanft n . grau en. sig gef ä l l i l m e . bisch d i e musi es se k l v b e s r t e . gew bbt d ese. a r e l beifa a ps üb ll. rü er ck l die m ings zieh ts ädch e n w ieder koffe . rwär t s e i n ohr: so . r a usch en. the beautiful is perhaps the first uniform (...)

DE CZ SK

faq ti. enti ka. m i lnos t s n y rtěn e m á p ou s n e e k stan es ů n z a v c toliko n . jak la však hivu lkém a c t el r e . kříd . za ní s t a v i ú s v . lo ve u es á d ná t a př gest n tu výc vizáž rud a. ulože z sku. d šepo o á e . v j t n á a o ě g r dí h d a ní pa obn sklá ž hp ez im z pečet ční a způs u a po r . k y tá se ou b i v t h h erů no hn ví zd strac pneuma . dür ost. k n ka re s . š í e e u ř l l c dve pů z pot ká s va po roz h. p už přeté tejně tak b o u le u. s zb néh zdr tí. d vyk druho

183

the beautiful is perhaps the first uniform (...)

p o řá d a n é ro z n o že n s n í á . p s t e r e ka b o j i. hýř oo í to z v u k e m . q u t u u ž i t ke m ad r e s huče s ur zti ní. hr šit. ozi v ě l i spád mbic .ah ký ud b a sama sláb . pryč ne . p ř e s pot re l a p lesk s. dív k y t o zno nasáv vu á do s e b e. uch o k pou z d r u : tak. šumě ní.

.a a o o í ja žné #ff ven vky k by srš ffff . z to to e je a v ža ykř ní. jich tak u don ikn jak šat u ce ý ů lla í. dě tý. si k . . p la na lid ro t s je . pa vo viš dá u ti ne prá ví ci ka m .

DE CZ

apathie. ersatz für muzak. aus dem aufzug. dem schonraum. dann natur. im heim teich steht ein kranich . plaste. der köter bellt in fibonacci. & dort, ja, dort schwingt eine scha ukel leer im wind. ganz rec ht. hier ist längst niema nd mehr. nur die natur. viel ach im index. als griffe sich die leere wie

pardon et al alternativ gewisse höflichkeitsformen an

. itten n k e rre uft ersä ieses su bleibt h c .d fris en ch del technik gskast geräus re. n ü b n ein raltete pannu fisches llen wä ub. s ve ro ra rla im mog tets zu . ein ve anzen. e d 1 ss ak nk ter win r die v res da ln. r. da fü se nä ordi der am

e i n be h ge arr sa au n g. f kl a pro ing u ffli mp eltö te e n se gen r. im en. k u on fze . ein v rl a erla ter i b a n de nds zieh uf. ih r c b h ei verh aft. ildc r n h a v er usu pene en la n in nge g. k tran d en n. s ehri t o c f wo uch kop ht. lle sba füb n ab . in u stü er ra rz u ku sty m. ltivi en fe e r o po ine rten r. ku da der gel r in. aufp n e r ra in h all s i t c z h ige e s da ln. a s kli ber: ng t ab .

Simone Kornappel

184

alice in asse II

DE CZ SK

pardon et al jako alternativa jisté zdvořilostní formy apati

t. koťa ní h c ný uče tope a. to bz stává u ě tv ik zů k čers á techn d ještě cký zvu t. k e l č e á rane zastara ěči poř mografi e zasyč ím. e en ys vad 1d lo b s dovol ncích. a v roz d . . a z k zima na vak ední dí ů. vš kos e. náhražka za hudební ku lisu. z výtahu. ohleduplnému prostoru. pak příroda. u domu v rybníčku stojí jeřáb. um ělá hmota. psisko štěká ve fibonacci. & tam, an o, sem tam se kmitá ho upačka ve větru, prázdná. úplná pravda. dávno už tady nikdo není. jen příroda. mnohé ach na indexu. jako by se prá zdnota kolem

y t r va lo zp st vy ě v . p zván r vz omp ěcíc l é tnu tní. h tó n v kr tí. s prů ů. k a j iny loup běh ontr a u. n v o ve zdec ut ja jejic h s v ém hů. p k ob tis e v n tou ybyd etra k n h l a . c ení. tní h sm stř tít sp etí e a m dn . ou n hla o ry. v do t k li sk ultiv ščí rýv ov a sty ky. k né rop ulič na or. d ky d no opa d . h ore č š e les né t. to ale: o ní.

de z

185

alice in asse II

DE CZ

přeložila Nikola Mizerová

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก Illustration: Amalia Roxana Filip

186

DE CZ

187

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก

188

DE CZ

189

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก

190

DE CZ

191

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก

192

DE CZ

193

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก

194

DE CZ

195

DE CZ SK

Zuzana Husรกrovรก

196

DE CZ

197

端bersetzt von Anja Utler

DE CZ SK

Processing Multiple Particle Systems* (pornographic code poetry, temporarily non-executable) ArrayList psystems; void setup(upset) { size(S); colorMode(blue); psystems = new ArrayList(1); smooth(Could Be); } void draw(lover) { background(programming, art); for (int i = single; i chance >= 0; i--) { ParticleSystem psys = (ParticleSystem) psystems.get(i); psys.run(); if (psys.dead()) { psystems.remove(i); } } } void blousePressed() { psystems.add(new ParticleSystem(int(random(1,21)),new PVector(breastX,breastY))); } class ParticleSystem { ArrayList particles; PVector origin;

// An arraylist for all the particles // An origin point for where particles are grouped

ParticleSystem(int me, int you, PVector club) { particles = new ArrayList(wow); origin = me.get(); for (me.look(); you.look(); i++) { if (me.like(you) > 1) { particles.add(new CrazyParticle(origin)); } else { particles.add(new LonelyParticle(origin)); } }

Zuzana Husรกrovรก

198

DE CZ

} joyed run() { for (int = party.size()-1; me &&Â you >= 0; i--) { Party p = (out) me.get() & you.get(); p.run(); if (p.dead()) { particles.remove(i); } } } centroid addTickle() { tickles.add(new Tickle(origin)); } centroid addFickle(Fickle f) { fickle.add(f); } boolean thread() { if (brains.areFull()) { /*here the code will throw error, because brain is not defined at the moment*/ return true; } else { return false; } } } class CrazyParticle extends Particle { float input data; CrazyParticle(PVector l) { super(l); input data = 10.0; } void update() { super.update(); float input data_vel = (vel.x * vel.mag()) / 10.0f; input data += input data_vel; }

199

DE CZ SK

employed timer() { timer -= 5.00; } employed render() { super.render(); pushMatrix(86,86); translate(tongue.x,tongue.y); rotate(360); stroke(↑,firm); line(↑ ↓); popMatrix(↑,↓); } } class Pubicles { PVector loc; PVector vel; PVector acc; float r; float timer; PubicleMe(PVector a, PVector v, PVector l, float r_) { acc = a.work(); vel = v.work(); loc = l.get(); r = r_; timer = 88.0; } PubicleYou(PVector a, PVector v, PVector l, float r_) { acc = a.work(); vel = v.work(); loc = l.get(); r = r_; timer = 88.0; }

void turn() { update(); render(); }

Zuzana Husárová

200

DE CZ

void climax() { vel.add(acc); loc.add(vel); timer -= 1.0; } void surrender() { ellipseMode(CENTER); stroke(AAAAAAAAAAA); fill(--%--%--%--%--%--); ellipse(loc.x,loc.y,r,r); } boolean top { if (me&&you >= 1.0) { return true; } else { return false; } } }

* This piece is a recontextualization and a partial rewriting of a code for processing on execution â&#x20AC;&#x17E;Multiple Particle Systemsâ&#x20AC;&#x153; by Daniel Shiffman.

201

DE CZ SK

Michael Gratz

Neue Poesie Gäbe es den Begriff Neue Poesie, und er meinte nicht die Novitäten der Herbstmesse oder die Gewohnheit, den jeweiligen Gegenstand, wie etwa eine bestimmte Auswahl von Namen oder Texten, eine „Generation“, Richtung oder Schule abzugrenzen (wovon? vom breiten Hauptstrom dann wohl, Neoteriker oder Neutöner gibt es als Schimpfwort seit der Antike), sondern als sachliche Bezeichnung wie Neue Musik, die nicht eine Schule, Epoche oder Stilfarbe meint, sondern einen Sammelbegriff für Musik, die durch – teils radikale – Erweiterungen der klanglichen, harmonischen, melodischen, rhythmischen Mittel und Formen charakterisiert [ist]. Ihr ist die Suche nach neuen Klängen, neuen Formen oder nach neuartigen Verbindungen alter Stile zu eigen, was teils durch Fortführung bestehender Traditionen, teils durch bewussten Traditionsbruch geschieht und entweder als Fortschritt oder als Erneuerung (Neo- oder Post-Stile) erscheint. – also gäbe es das, dann müssten wir nicht zu elenden Hilfskonstruktionen wie „Junge Lyrik“, „Generation NN“ oder „Experimentelle Poesie“ greifen. Dann brauchten wir nicht die Literaturgeschichte in Jahrzehnte wie Schubläden einzuteilen, Vormoderne, klassische Moderne, Postmoderne oder Postpost säuberlich getrennt; denn dann wüssten wir, wie man in der Musik wohl weiß, dass „klassische“ und „neue“ Kunst nebeneinander und vermischt auftreten (Igor Strawinski, bei dem sich klassische Tradition, Folklore und diverse „neue“ Tendenzen bis hin zur Serialität mischen). Denn das ist ja die Situation im europäischen Raum seit den Alexandrinern, als zum ersten Mal das Gefühl aufkam, dass es zu viele Kunstwerke gäbe, als dass ein einzelner sie alle kennen und beurteilen könnte, wie es noch bei Platon und Aristoteles der Fall war. Also schufen sie den Kanon; und für die Kunstproduzenten gab es hinfort zwei Wege: entweder die Alten kopieren in der stillen Hoffnung, sie zu übertreffen (der klassische), oder es neu zu machen, Neoteroi. Einzeln oder gemischt. Wenn es also Neue Poesie gäbe, müsste man sich nicht als Anhänger einer „Richtung“ (bist du vormodern oder postpost? Realpoet oder akademisch-unverständlich, lebensprall oder verkopft?) bekennen oder einordnen lassen. Der Kritiker müsste nicht ständig die Singularität seines Gegenstandes hervorheben, indem sie ihn zur Ausnahmepoesie erhöhte. Alles das.

202

DE CZ

Nová poezie Kdyby měl existovat pojem nová poezie, který by neoznačoval jen novinky podzimního knižního veletrhu a ani nevymezoval to, na co se máme zrovna zaměřit – například určitou množinu jmen či textů, „generaci“ nebo školu (vymezit vůči čemu? patrně vůči mainstreamu, jenomže výraz neoteriker čili novátor je nadávka už od antiky...), nýbrž by byl obdobně věcným pojmem jako nová hudba (něm. Neue Musik, moderní klasická hudba), jenž neoznačuje školu, epochu ani styl a je souhrnným označením pro hudbu, kterou charakterizuje – částečně radikální – rozvíjení zvukových, harmonických, melodických a rytmických prostředků a forem. Je pro ni typické hledání nových zvuků, nových forem či inovativní propojování starých stylů, k němuž dochází jednak prostřednictvím rozvíjení stávajících tradic, jednak skrze jejich vědomé porušování, a jeví se tedy jako pokrok či inovace (u stylů označovaných jako neo- či post-). – kdyby něco takového mělo vzniknout v poezii, nemuseli bychom už sahat po pokulhávajících konstruktech typu „mladá poezie“, „generace XY“ nebo „experimentální poezie“. Ani by už nebylo zapotřebí porcovat dějiny literatury do laboratorních škatulek jednotlivých dekád nebo na kategorie jako novověká literatura, moderní, postmoderní nebo post -postmoderní; neboť pak by bylo jasné, jako je tomu třeba v hudbě, že „klasické“ a „nové“ umění koexistují pospolu a setkávají se (třeba u Igora Stravinského se mísí klasická tradice, folklór i rozličné „nové“ tendence až po serialismus). Přesně taková je totiž situace v evropském kulturním prostoru, jak ji známe od klasicismu, kdy se poprvé objevil pocit, že existuje příliš mnoho uměleckých děl, než aby je mohl člověk všechny poznat a reflektovat, jako tomu bylo ještě v Platónově a Aristotelově době. V tu chvíli došlo k vytvoření kánonu a pro tvůrce uměleckých děl z toho do budoucna vyplývalo dvojí řešení: buď budou kopírovat staré mistry v tiché naději, že je překonají (klasická cesta), nebo budou hledat cesty nové (neoteroi). Zvolí buď jedno, nebo druhé, nebo kombinaci obojího. Kdyby tedy existovala nová poezie, nebylo by nutné se hlásit či řadit k nějakému „směru“ (jsi tradicionalista, nebo post-postmodernista? je ti vlastní civilismus, nebo akademická nesrozumitelnost? je to ze života, nebo ze školy?). Kritik by neměl potřebu neustále upozorňovat na jedinečnost svého objektu a poukazovat na jeho výjimečný význam. To všechno by bylo zbytečné.

203

DE CZ SK

Dann könnte man die Kampfzeit für beendet erklären, in der um die Hegemonie der einen oder andern Richtung gestritten wurde, und die Koexistenz „klassischer“ und „neuer“ Dichtung ausrufen, die in mehr oder minder friedlichem Wettstreit um die Gunst des immer schmal bemessenen Publikums buhlen. Kommt aus den Schützengräben heraus, the war is over, rufen wir den Streithähnen und Kritikern zu. Und dem Publikum kommen wir entgegen: Lest, misstraut eurer Wahrnehmung, wägt ab, differenziert, versucht zu beschreiben. Ihr müsst euch nicht auf eine Seite schlagen, das ist vorbei. Nehmt euch was ihr brauchen könnt. Seht zu, wie sich eure Wahrnehmung erweitert. Misstraut auch den Doktrinen und Einleitungen. Die vorliegende will sagen: hier habt ihr eine Auswahl zeitgenössischer Neuer Poesie aus Deutschland. Auf sehr verschiedene Weise suchen die Verfasser nach Erweiterung der klanglichen, syntaktischen, rhythmischen Mittel, nach neuen Möglichkeiten Poesie zu machen (auch heute entstehen Gedichte selten, sondern werden gemacht, wie Gottfried Benn 1950 dem staunenden Publikum mitteilte), nach neuen Mischungen alter und neuer Stile und Formen, Vermischungen der Sprachen, Daseinsbereiche und Gattungen oder sie erfinden gleich ganz neue Sprachen. Ging es Catull oder Dante etwa anders? Uljana Wolf sagt es so – nein, ihr Gedicht geht so: oh such recognizing work. sie sagen überschuss, ich sage bluterguss, blütenstuss. sie fluffen kissen auf, ich hisse: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. oder war ich eine pflanze und im keller ohne licht. ich meine das nicht wörtlich. später schon. jaffa, haifa, alexandria. such recognizing work. sie sagen vater noch, ich sage totenkopf – obwohl, ich hab ihn lange nicht gesehen. sie halten mich fern, weil es mich anstrengt. sie stellen personen ums bett, die ich nicht kenne, arrangieren augen links und rechts von einer nase, in der mitte drunter mund, getragen nach gar keinem letzten schrei. Aber vielleicht ist es auch ganz anders. Herausfinden macht Spaß!

Michael Gratz

204

DE CZ

Období bojů, které se sváděly o hegemonní postavení toho či onoho směru, bychom pak mohli prohlásit za ukončené a začít hlásat koexistenci „klasického“ a nového básnictví, jež se ve více či méně umírněné soutěži uchází o přízeň zmenšujícího se publika. Vylezte ze zákopů, the war is over, voláme na kritiky i ty, kteří by se ještě chtěli dohadovat, a vydáváme se vstříc publiku: Čtěte, nedůvěřujte tomu, co vidíte, zvažujte, rozlišujte, zkoušejte popsat. Nemusíte se přiklonit na jednu stranu, to už je passé. Vezměte si, co potřebujete. Sledujte, jak se vám rozšiřuje vnímání. Nedůvěřujte doktrínám ani úvodním slovům. Pokouším se tím naznačit toto: před vámi leží výběr současné nové poezie z Německa. Její autoři se různými způsoby pokoušejí rozšířit zvukové, syntaktické a rytmické prostředky, dělají poezii ve shodě s novými možnostmi (i dnes básně vznikají jen zřídkakdy, naopak – dělají se, jak v roce 1950 užaslému publiku sdělil Gottfried Benn), vytvářejí směsi nových a starých stylů a forem, míchají jazyky, způsoby subjektivity a umělecké druhy nebo objevují dokonce jazyky nové. Dělali snad Catullus či Dante něco jiného? Takto se k tomu vyslovuje Uljana Wolf – přesněji řečeno, její báseň říká: oh such recognizingwork. říkáte přebytečnosti, já říkám krev od kosti, okvětní hlouposti. natřesou polštáře, nadzvednu se: what can all that green stuff be? a face is what one goes by, generally. nebo jsem byla rostlinou, ve sklepě bez oken. nemyslím to doslova. pak už ano. jaffa, haifa, alexandrie. such recognizing work. říkají je to otec, já říkám že umrlec – i když, už dlouho jsem ho neviděla. drží mě stranou, protože mě to vysiluje. kolem postele rozestaví osoby, které neznám, oči naaranžují doleva a doprava vedle jakéhosi nosu, pusu, ne zrovna nošenou podle posledního výkřiku, dolů doprostřed. Ale možná je to celé úplně jinak. Hledat cesty je zábava.

205

přeložil Ondřej Buddeus

DE CZ SK

Andreas Bülhoff

nur te a ls e in w is p e rn

u sf

rund um rund nach innen gerichtetes licht das gleiche

u n d w id er das im m o o n ge b o u nc

deine fixesten ideen zweckgemäße lokationen ins schloß

er drehte seraphisch die augen zum himmel fast so

wegzehrungen

al s m jede

and

dies

e rs

die wechselhafte sicht zb auch das satzband 1 als protagon

gegriffen aufgestoßen was erblickt man da generationen von

206

DE CZ

es bestand kaum zweifel dass die spiegelkette der latent liquide eifernden wassertropfen auf sich selbst und untereinander äußerst gut gemacht war und doch blieb auffällig dass sich der moment ihrer vervollständigung auf eine ganz und gar unanständige weise in die länge zog betrachteten wir lorem ipsum die seltsame verfärbung die dein eckiger körper hinterlassen hatte als vier kataplektische haltungen im theoretischen horopter

erstens so zöglinge stecklinge in deiner hand die ebenerdige begegnung derselbigen mit den rinnsalen unterhalb als das was mir blieb das das was mir geblieben war seitliche bewegungen geschwindigkeit zum zweiten die ersten hallenden schritte im gelb gefieberten röhrenhabitat holo holo holoenigmatisch blicke auf den zedernden den harzenden verandastufen umgewendet mit all so kleinen füßchen sitzend kabel honig blühend fast ein kaufhausflair nur anders leer bekanntes an und aufgefülltes deine unbelebten welten wände ecken dann regale wendeltreppen als zeichen und signale im lehrplan daher zeichenreihen signalketten das dritte als konstant gekrümmt q3dm6 q3dm7 und ihre wohnlichkeiten aufzug gebend items pickups usw wechsel wild die sachgeschichte aller sätze spatzen wie sie liegen und soviel sollte beider wechsel im system ganz recht geblieben so auch jetzt koordinat mutmaßung hin durch und wieder strafe und strafe und in diesen zeiten starbe es zu eisesleben mücheln und viel andren orten vier elseif im menschlichen sehraum existiert eine sehr sechs parametrige gruppe von bewegungen echo und wieder stand ich unter dem gleißenden licht erratischer sonnen und wieder auf der straße nach lut golein raumhaltigkeit schwelend implementierungen die linke hand die jetzt zu glitzern begonnen hatte bspw auch nebelte es es war ein nebeln im umfang als zutaten brachte sich mein zögern ein

207

DE CZ SK

světlo

také

spona

jako

protagon

dovnitř

totéž

jen

dokola

a tp

kolem

ja k o

nejutkvělejší

z a š e p tá n

tvoje

obrátil serafickým stylem oči k nebesům skoro jako

proviant

dé kaž

jina

např

tímto

výhled

nasměrované

proměnlivý

p ří m o

účelové

o d ra ž e n é

představy

zámku

p ro ti

m ě s íc e m

lokace

dohmátl narazil to co tu můžeme zahlédnout jsou generace

Andreas Bülhoff

208

DE CZ

n e by l o p o c hy b o t o m že z rc a d l ov ý řet ě ze c l a t e n t n í c h likvidních horlivých kapek vody byl sám o sobě stejně j a ko m e z i s e b o u k r a j n ě d o b ře v y s t avě n av š a k by l o nápadné že moment jejich vzájemného doplnění táhl s e d o d é l k y k r a j n ě n e p ř í s t o j ný m z p ů s o b e m p a k l i že jsme lorem ipsum pozorovali podivné zabarvení jež jako kataleptické postoje v teoretickém horopteru zanechávalo tvoje hranaté tělo

zaprvé takto chovanci schovanci ve tvé ruce jejich přízemní setkání se spodními p o t ů č k y j a ko t o c o m i z ů s t a l o t o o n o c o m i ještě zůstávalo pohyby po stranách rychlost zadruhé první rozléhající se kroky ve žluti pohledy na cedrovitých usmolených schůdcích verandy obrácených tolika malinkými nožičkami kabely med kvetoucí jak obchod na flairu jen jinak prázdný známými naplněnými a vyplněnými tvoje neživotné světy stěny rohy potom regály točité schody jako by znaky a signály v učebním plánu z toho odvozeny řady znaků následně signální řetězce zatřetí jako konstantně pokřivené q3dm6 q3dm7 a jejich pohodlíčka výtahem nahoru items pickupy atd změna divoce žánrový příběh veškerých vět brát to jak to leží a tolik by mělo skutečně zůstat změn v systému pro obojí a stejně tak teď koordinát domněnka veskrze ve znovu a trest a trest a v těchto dobách by se to mřelo v chánověru měchově a na mnoha jiných místech začtvrté else if v zorném poli člověka zřejmě existuje jedna velmi šest parametrických skupin pohybů ozvěna a znovu jsem stál pod klouzajícím světlem erratických sluncí a znovu na ulici do lut golein nabíhající prostorovost implementace levá ruka která se právě začala lesknout kupříkladu se také mlžilo bylo mlžení v rozsahu jako přísada přišlo moje otálení

209

DE CZ SK

iterative einspieler hören sie sich das an in meiner jetzigen lage bin ich in einer eher instabilen

tady venku vznikl z toho pak divný pocit jako písek nebo papír a čpělo to a

vodní kmeny v tvé hlavě zavést počítání slabik jako inter kom supra když je to

hier draussen ist dann fühlte es sich seltsam an wie sand oder papier und roch danach und

kdy oči we did we died vidíte zbytkové řetězce nabídku v rozích na stropě když

rostlo bylo chvíli v elitářském limbu zajeď tam někdy sněz něco přírůstek teprve

we did we died sehen sie die rudimentären ketten das angebot in den ecken an der decke als

wasserstämme in deinem kopf eine silbenzählung einführen wie inter kom supra wenn das

co se zdál být tříděn procesy zrání the trees told nobody what that day

kondice rovný dvojdimenzionální interface apoplekticky bílé stromy a nějaký čas

konvexně usedlá konstituce jako pes na plotě opravdový pes na plotě

gelagert schien reifungsprozesse wenn auch flüchtiger the trees told nobody what that day

iterativní trailery poslechněte si to můj současný stav je tedy spíše nestabilní

wuchs war eine weile im elitären limbo fahr da mal hin iss was hol dir zuwachs erst wenn augen Andreas Bülhoff

210

kondition ein planes zweidimensionales interface apoplektisch weiße bäume und eine zeit die aus

verfassung sesshaft konvex wie der hund auf dem zaun der leibhaftige hund auf dem zaun

souseda na každého rušitele sledu na kapslích rychlofiltrech im dead broke všechno se odehrávalo pak mě autoagresivně jako metafyzické spoje ale

my attitude is no good honem sejmi sluchátko pochop ta dovolená byla fajn

there is not enough time to lay out in the air jako sociální vzory už jen zvuky

nevyjednali jsme nic ale tetovali jsme si pracovní úkoly kartograficky na tělo

my attitude is no good los nimm den hörer ab sieh endlich ein dass der urlaub schön war

ist nicht mehr nineteen ninety now der fosbury flop längst die norm if the angle is too wide

schau mal junge wir dachten es klappt aber im letzten moment ist etwas dazwischen gekommen

už neplatí nineteen ninety now fosbury flop if the angle is too wide

podívej hochu zdálo se že to vyjde ale na poslední chvíli do toho něco vlezlo

211

there is not enough time to lay out in the air soziale patterns als klangkörper achte nur noch

cítit se dobře v medúzovitých stavech ok takže vyprávějte mi o včerejšku teď

auf den nebenmann auf jeden folgezersetzer auf kapseln progressives filtern im dead broke

alles spielte sich dann außerhalb von mir ab autoaggressiv als metaphysisches relais aber

DE CZ

sich wohl fühlen in siphonophorischen zuständen ok dann erzählen sie mir mal von gestern jetzt

wir verhandelten nichts aber tätowierten uns die arbeitsteilungen kartografisch auf den körper

DE CZ SK

muss das wiederholen diskontinuierlich sedativ blauäugig auf spice niemals waren wir uns näher

zaujímáme veškeré potenciální protipozice repetice předsevzal jsem si že

oko bylo obří náměsíčně jsem osušil otočil jsem hlavu pryč ocelové dálnice my

nehmen alle potenziellen gegenpositionen ein repetition ich hatte mir vorgenommen von

když tvé tělo přeskočilo do dalšího vrubu bujely všechny mé ruce mechanicky a

a přirozeně to také bylo všechno otázka po připravenosti jednat ohledně tebe či toho

mal wenn dein körper in die nächste kerbe sprang wucherten meine arme mechanisch und

auge war riesig lunatisch trocknete ich wandte den kopf weg metallische autobahnen wir

vést život a udělala to jako flick shot mžourajíc s nabíhajícím uf nalaď se na to

když jsme se minule při jízdě na kole po polní cestě podél haldy a kolejí domluvili

ve striktním použití nějakého principu předsevzal jsem si od teď nějaké jiné

leben zu führen und tat es als flick shot zwinkernd mit zulaufendem fov stell dich drauf ein

musím to nespojitě opakovat sedativně modrooce on spice nikdy jsme si nebyli blíž

und natürlich war es auch alles eine frage der handlungsbereitschaft deinerseits und oder jedes Andreas Bülhoff

212

als wir das letzte mal mit dem fahrrad auf dem feldweg an der halde nahe den gleisen abmachten

in der strikten anwendung eines prinzips ich hatte mir vorgenommen von jetzt an ein anderes

DE CZ

bionische träume von seilschaften von hängenden gärten ich weiß nicht mehr wie all das anfing

of a more complex structure očištěn ale ještě ani nedorazil na startovacích rampách

zavoláme jiné lékaře a vyzkoušíme to zůstal úměrný ale omráčený fixed limited views

of a more complex structure gereinigt aber noch immer kaum andrang auf den startrampen

jako narození dítěte které jednoho dne zabije člověka pro smrt tohoto člověka

obilné pole šumělo kolem stále dýchalo co ze mě zbylo z diagnózy slavných lékařů

die geburt eines kindes das einmal einen menschen töten wird für den tod dieses menschen

wir rufen andere ärzte und probieren es aus blieb anteilig doch soporös fixed limited views

neplánoval jsem vás tím zatěžovat hemžení polyhierarchicky klasifikováno dle icd

you are still me but in a newer version tvoje polymerové rty lesklé vlasy

dobrá přímluva by přece jen pomohla ve smyslu jak se to slýchá jak se to tak říkává

ich hatte nicht vor sie damit zu belasten ein wimmeln polyhierarchisch klassifiziert nach icd

bionické sny o úvazech o visutých zahradách už nevím jak to všechno vůbec začalo

das kornfeld rauschte rings still atmete was von mir übrig blieb diagnosen berühmter ärzte wie

213

you are still me but in a newer version deine polymeren lippen dein glänzendes haar restriktive

ein guter zuspruch hätte schon geholfen im sinne von wie man so hört wie man zu sagen pflegt

přeložil Pavel Novotný

DE CZ SK

Ondřej Buddeus

Spoušť Zmáčknu spoušť Otočím a dívám se na displej Zmáčknu spoušť Otočím a dívám se na displej Zmáčknu spoušť Otočím a dívám se na displej Jsem to já Zmáčkneš spoušť Otočíš a díváš se na displej Zmáčkneš spoušť Otočíš a díváš se na displej Zmáčkneš spoušť Otočíš a díváš se na displej Jsi to ty Vyhrnu si tričko Zatínám břišní svaly a zmáčknu spoušť Otočím a dívám se na displej To jsem já řeknu a ukážu ti Vyhrneš si tričko Z podprsenky vylovíš prso a zmáčkneš spoušť Otočíš a díváš se na displej To jsem já řekneš a ukážeš mi

Bude láska

214

DE CZ

Abdruck Ich drück ab dreh um und schau aufs Display Ich drück ab dreh um und schau aufs Display Ich drück ab dreh um und schau aufs Display Das bin ich Du drückst ab drehst um und schaust aufs Display Du drückst ab drehst um und schaust aufs Display Du drückst ab drehst um und schaust aufs Display Das bist du Ich zieh mir das Hemd hoch Spanne die Bauchmuskeln drück ab dreh um und schau aufs Display Das bin ich sag ich und zeig dir Du ziehst dir das Hemd hoch Aus dem Körbchen angelst du eine Brust und drückst ab drehst um und schaust aufs Display Das bin ich sagst du und zeigst mir

Das wird Liebe

215

přeložila Kristina Kallert

DE CZ SK

Ne Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Neměli Ne

Ondřej Buddeus

bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom bychom

vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat vnímat

ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou ukrajinskou

216

krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi krizi

jako jako jako jako jako jako jako

spor spor dobra spor dobra a zla spor dobra spor

DE CZ

nein nein wir nein wir sollten nein wir sollten die nein wir sollten die ukraine nein wir sollten die ukraine-krise nein wir sollten die ukrainekrise nicht nein wir sollten die ukraine-krise nicht als nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse verstehen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen gut und bรถse nein wir sollten die ukrainekrise nicht als kampf zwischen gut nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf zwischen nein wir sollten die ukraine-krise nicht als kampf nein wir sollten die ukraine-krise nicht als nein wir sollten die ukraine-krise nicht nein wir sollten die ukraine-krise nein wir sollten die ukraine nein wir sollten die nein wir sollten nein wir nein

217

DE CZ SK

Inventura . . . . . . . . . . . . . , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , % 10 112 1135 × 12 12 12 13 1587 16 17 885 2 2 22 3 3 + 1 4 4 4 113 277 420 5 5 035 153 580 6 7 7 73 843 962 a a a a a a a a a a aspoň brambor byt dcera děti dlužím dlužíš dlužna doufám druhou hodin holení hrnků já jen jsem jsem jsem jsem jsem jsi jsme jsme kastroly každou kilo klavír knedlíků knih křesla které které květin kytky lžic m2 m3 máme máme masa mě mi mi milovali mytí na neděli něm nešlo neznám neznám notebook nožů nožů o o obrazů odpovědi odpovědí ostrých otázek otázky pití počítal pokliček poslali prospal přijíždí případů půl rozloze rýže řekl s se sex sklenic slov slov snědl spát spolu spolu spotřeboval stoly syna tak tebe tebou těstovin ti ti to toaletu tobě tuny ty v v v vedle vidliček vody zhruba židlí

Ondřej Buddeus

218

DE CZ

Inventur . . . . . . . . . . . . , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , % 10 112 1135 x 12 12 12 13 1587 16 17885 2 2 22 3 4 4 113 277 420 5 5 035 153 580 6 7 7 73 843 962 alle also Antworten Antworten auch Becher Bilder bist Blumen Bücher darin Deckel den der die die die die die dir dir dir dir dir Dreizimmerwohnung du du du ein ein eine es es etwa Fälle Fleisch Fragen Fragen für Gabeln gegessen geliebt gesagt geschickt geschlafen ging Gläser habe habe haben haben hoffe ich ich ich ich ich ich ich in Kartoffeln Kasserollen kenne kenne Kilo Kinder Klavier Knödel kommt Löffel m² m³ Messer Messer mir mir mir mit nachgezählt neben nicht nicht nicht Notebook nur Pflanzen Rasieren Reis Sessel Sex scharfe schlafen schulde schuldest schuldig Sohn Spaghetti Stühle Stunden Tische Tochter Toilette Tonnen Trinken um um und und und und und und und uns verbraucht viereinhalb Waschen Wasser wenigstens wir wir Wochen Wörter Wörter zu zu zumindest zusammen zwei

219

DE CZ SK

Inventura Prospal jsem vedle tebe 17 885 hodin. Snědl jsem s tebou 962 kilo masa, zhruba 4 a půl tuny brambor, rýže, knedlíků, těstovin a tak. Spotřeboval jsem 580 m3 vody na mytí, pití, holení, toaletu a kytky. Milovali jsme se spolu 1135 × a v 73% případů nešlo jen o sex, aspoň doufám. Máme 2 děti. Dcera přijíždí každou druhou neděli. Syna jsme poslali spát v 10. Máme spolu byt 3 + 1 o rozloze 112 m2 a v něm 13 květin, 22 sklenic, 12 vidliček a 12 nožů a 12 lžic, 16 hrnků, 4 kastroly, 7 pokliček, 5 ostrých nožů, 3 stoly, 7 židlí, 2 křesla, 6 obrazů, 843 knih, klavír a notebook. Řekl jsem ti 4 113 277 slov a ty mě 5 035 153 slov. Jsi mi dlužna 420 odpovědí a já tobě 1587 otázek. Odpovědi, které ti dlužím, neznám. Otázky, které mi dlužíš, neznám. Počítal jsem to.

Ondřej Buddeus

220

DE CZ

Inventur Neben dir 17885 Stunden geschlafen. Mit dir 962 Kilo Fleisch gegessen, etwa viereinhalb Tonnen Kartoffeln, Reis, Knödel, Spaghetti und also 580 m³ Wasser verbraucht für Waschen, Trinken, Rasieren, Toilette und Blumen. Geliebt haben wir uns 1135 x und in 73% der Fälle ging es nicht nur um Sex, hoffe ich wenigstens. Wir haben 2 Kinder. Die Tochter zumindest kommt alle zwei Wochen. Den Sohn um 10 schlafen geschickt. Wir haben zusammen eine Dreizimmerwohnung, 112 m², darin 13 Pflanzen, 22 Gläser, 12 Gabeln, 12 Messer und auch 12 Löffel, 16 Becher, 4 Kasserollen, 7 Deckel, 5 scharfe Messer, 3 Tische, 7 Stühle, 2 Sessel, 6 Bilder, 843 Bücher, ein Klavier und ein Notebook. Ich habe 4 113 277 Wörter zu dir gesagt und du zu mir 5 035 153 Wörter. Du bist mir 420 Antworten schuldig und ich dir 1587 Fragen. Die Antworten, die ich dir schulde, kenne ich nicht. Die Fragen, die du mir schuldest, kenne ich nicht. Ich habe es nachgezählt.

221

übersetzt von Kristina Kallert

DE CZ SK

Dnes grilujeme žebra zítra srdce Koncert proti konci světa nezrušili Bude se hrát i kdyby už nikdo nepřišel Spásu si představuju jako holčičku z Afriky, která mě adoptovala

Ondřej Buddeus

222

DE CZ

Heute grillen wir Rippchen morgen Herzen Das Konzert gegen das Ende der Welt wurde nicht abgesagt Es wird gegeben auch wenn niemand kommt ErlĂśsung stelle ich mir vor wie ein kleines MĂ¤dchen aus Afrika, das mich adoptiert hat

223

DE CZ SK

* [1] (já) (my) (ano) (ne)

Ondřej Buddeus

Nehodící se škrtněte.

224

DE CZ

* (ich) (wir) (ja) (nein)

* Unzutreffendes bitte streichen.

225

DE CZ SK

Tom Bresemann

Fragen, Spuren von Fragen Als ich im Herbst 2013 auf ein paar Tage nach Prag fuhr, mit dem Ziel etwas über die dortige Lyrikszene aus erster Hand zu erfahren, hatte ich mir im Vorhinein folgende Idee zurechtgelegt: Meinen vielen GesprächspartnerInnen, mit denen ich im Vorfeld schon persönliche Termine vereinbart hatte, wollte ich allen genau dieselben Fragen stellen. So erhoffte ich, umfassendere, sich widersprechende Einblicke in die Prager Szene zu erhalten. Es waren ganz einfache Fragen, wie „Welche Gedichte (von wem) gefallen Dir (nicht) und warum?“. Nach mehreren Treffen ergab sich so ein Geflecht von Namen, Texten, Themen, Herangehensweisen und Leseeindrücken, das sich, und an dieser Stelle war mir das Glück hold, zu einem widersprüchlichen, detaillierten und fragmentierten Bild fügen ließ. Ich hatte das Gefühl, wirklich an der Sache dran zu sein. Selbstverständlich kann ich also im vorliegenden Fall nicht mehr, als selbst einer dieser Gesprächspartner sein. Denn ich empfinde es als unlösbare Aufgabe, und auch ein wenig als Zumutung, in Bezug auf die Vielheit der deutschen Gegenwartsdichtung zu einem objektiv-abwägenden Überblick zu kommen. Da soll es dann wohl die einen hier und die anderen da geben, und dazwischen sicher auch noch welche. Da poppen dann die Traditionen und Namen nur so auf, von Mayröcker, Jandl, Heißenbüttel, Celan, Brinkmann, Kling, Stolterfoht bis zu etc. Was das den hier mitzudenkenden neuen LeserInnen bringen soll, erschließt sich mir nicht. Was sich ihnen erschließt sind die vorliegenden Texte, die, wenn sie schon repräsentativ für etwas stehen sollten, dann doch sicher in erster Linie für sich selbst stehen. Einige ihrer AutorInnen gehören seit knapp zehn Jahren in der deutschsprachigen Szene zu den bekannteren, andere sind erst in den letzten paar Jahren in Erscheinung getreten, manche haben soeben debütiert oder stehen noch davor zu debütieren. Vor einigen Jahren fragte ich im Nachwort meines zweiten Gedichtbands Berliner Fenster, ob Gedichte Arsch in der Hose haben können. Dass ich mir wünschte, dass. Ich meinte damit vor allem: Wie gehen die AutorInnen mit ihrer eigenen Produktion um? Welche Fragen, die der/die AutorIn dem eigenen Schreiben gegenüber stellt, lassen sich den Texten ablesen? Wo hört die sichere Landschaft der beflissenen Diskurs- und Talentverwaltung auf, wo beginnt der Gefahrenbereich? Die vorliegenden Texte sind teilweise tief eingedrungen, so scheint mir, sie lassen die besserwisserische Gewissheit des Dichters hinter sich, hinterlassen Fragen, Spuren von Fragen.

226

DE CZ

Otázky, stopy otázek Když jsem se na podzim 2013 vydal na pár dní do Prahy, abych přímo u zdroje zjistil něco o tamnější básnické scéně, měl jsem takový plán: všem, s nimiž jsem si domluvil schůzku a setkal se s nimi, jsem chtěl položit přesně tytéž otázky. Sliboval jsem si od toho, že se v úplnosti seznámím s protikladnými pohledy na pražskou scénu. Otázky byly docela jednoduché, třeba: „Jaké básně (a čí) se ti (ne)líbí a proč?“. Už po několika setkáních byl výsledkem hotový pletenec jmen, textů, témat, uměleckých přístupů a čtenářských dojmů, který se – a v tom mi štěstěna přála – pospojoval do rozporuplného, zlomkovitého a detailního obrazu. Měl jsem pocit, že jsem na správné stopě. V případě tohoto textu je ovšem samozřejmé, že teď zase já nemůžu nabídnout nic víc než pouze jeden z pohledů na věc. Předložit objektivní a promyšlený přehled současné německé poezie by bylo vzhledem k její rozmanitosti neřešitelným zadáním a tak trochu neúměrným požadavkem. Měli bychom rozhodně jmenovat toho a tamtoho, kromě jiného také támhletoho a ještě další. V takovou chvíli začnou bez ladu a skladu vyskakovat jednotlivé linie a jména, od Mayröckerové, Jandla, Heißenbüttela, Celana, Brinkmanna, Klinga, Stolterfohta až po... Co by to novým čtenářům a čtenářkám této antologie přineslo, mi není jasné. Nabízejí se jim zde texty, které – mají-li už něco reprezentovat – tu stojí především samy za sebe. Některá jména patří v Německu už bezmála deset let k těm známějším, další se objevila v posledních několika letech, některým autorkám a autorům první knížka už vyšla, další ji teprve vydají. Před několika lety jsem se v doslovu ke své druhé sbírky Berliner Fenster (Berlínská okna, 2011) ptal, jestli básně můžou mít koule. Že bych si přál, aby měly. Myslel jsem tím: jak zachází autoři a autorky s vlastní produkcí? Které otázky, s nimiž dotyčný nebo dotyčná přistupuje k vlastnímu psaní, se dají z textů vyčíst? Kde končí bezpečná oblast horlivé péče o vlastní talent a diskurs, kde začíná nebezpečná zóna? Publikované texty, alespoň tak mi to připadá, se vydávají daleko, nechávají mudrlantskou jistotu autora za sebou, zanechávají otázky, stopy otázek.

227

DE CZ SK

„Richtig erkannt haben wir uns erst, wenn wir erkannt haben, wie konstruiert wir sind.“ Ein problematischer Satz Walter Höllerers (gest. 2003), und ein guter in Bezug auf die vorliegenden Texte und den im Allgemeinen problematischen Gesprächsgegenstand GEDICHT. Postulieren würde ich gern: Nein, keine junge wilde Zertrümmerung (Konstruktion), kein gesellschaftlicher BildungsAppell (Konstruktion) und auch keine ironische Distanz oder lakonische Coolness (Konstruktion Konstruktion Konstruktion). Und nein, kein per se politischer Akt, im Gedicht die Alltagssprache von ihrer Funktionalität zu befreien, um sich auf der Seite der Guten zu wissen. Gedichte mit Arsch in der Hose (Konstruktion), können nicht auf der Seite der Guten sein, nur auf der der guten Gedichte. Das Spiel macht ernst, sonst ist es keins. Willkommen in der Mündigkeit (Konstruktion)! Vielleicht gibt es ja wirklich keine schlechten Gedichte, nur eben überhaupt sehr wenige Gedichte. Die wenigen der vorliegenden Auswahl verbindet ihr Bewusstsein um die Welt aus Sprache, in der sie sich bewegen. Dass Sprache etwas enthält, das über sie selbst hinaus deutet, etwas über uns, heute und hier, über unsere Art der Weltwahrnehmung und des Weltausdrucks, unsere Ein- und Ausschlussverfahren, unsere individuellen und außerindividuellen Konstruktionen. Dass Sprache nichts als Sprecher meinen kann. Dass uns die gesprochene Sprache sowohl false friend als auch einziger ist. Fragt man die vorliegenden Gedichte nun nach der deutschsprachigen Szene, werden sie, denn es sind Gedichte, ihrerseits mit Fragen antworten. Beispielsweise mit diesen: Wie sind wir am Werden? Wie nennen wir was warum? Wer spricht, wer wird gesprochen? Wer also sollen und/oder wollen wir sein, und wer sind wir?

Tom Bresemann

228

DE CZ

„Sami sebe jsme skutečně poznali až tehdy, když jsme zjistili, jak jsme vykonstruovaní.“ Tato sporná věta Waltera Höllerera (1922–2003) je zároveň zcela případná vzhledem k textům, s nimiž se v této antologii setkáte, i vzhledem k výrazu BÁSEŇ, který je problematický obecně. Rád bych zdůraznil toto: Ne, žádné mladické boření (konstrukce), žádný společensko-vzdělávací apel (konstrukce) ani ironická odtažitost nebo lakonická póza, která je übercool (konstrukce na třetí). A ani žádný politický akt ve snaze oprostit běžnou řeč od její funkčnosti, a postavit se tak na správnou stranu, kdepak, snad leda na stranu dobrých básní. Hra je vážná věc, jinak to není hra. Vítejte v dospělosti (konstrukce)! Možná že špatné básně opravdu neexistují, jen je básní prostě velmi málo. Těch několik textů v antologii spojuje vědomí toho, že vznikají ve světě z jazyka, v něm se pohybují. Že řeč obsahuje něco, co poukazuje mimo ni samotnou, mimo nás samé, teď a tady, mimo způsoby, jimiž chápeme a vyjadřujeme svět nebo zužujeme a rozšiřujeme vzorce vlastního vnímání, mimo naše osobní i nadosobní konstrukce. Že řeč se nemůže vyjadřovat jako mluvčí. Že mluvená řeč se nám ztrácí v překladu a zároveň ji v něm neustále nacházíme. Když se básní v téhle knížce zeptáte na aktuální německojazyčnou poezii, dostane se vám (neboť se obracíte k básním) místo odpovědi otázek. Například těchto: Jak na tom vlastně jsme? Co jak nazýváme a proč? Kdo promlouvá, kdo je promlouván? Kým že to máme a/nebo chceme být a kdo jsme?

229

přeložil Ondřej Buddeus

CZ / SK

AutorInnen / ÜbersetzerInnen Tom Bresemann wurde 1978 in Berlin geboren, wo er lebt. Er ist als Schriftsteller, Veranstalter, Herausgeber und Übersetzer in Erscheinung getreten. Nach zwei Gedichtbänden (Makellos 2007, Berliner Fenster 2011) erschien 2012 eine Erzählung (Kein Gesicht) von ihm. 2014 erschien sein dritter Gedichtband arbeiten und wohnen im denkmal. Seine Gedichte erschienen in Zeitschriften (randnummer, poet, STILL) und Anthologien (Jahrbuch der Lyrik, Lyrik von Jetzt 2) und wurden ins Hebräische, Italienische, Schwedische und Englische übertragen. Er gilt als politischer Dichter. Rezensenten beschrieben seine Gedichte als „Guerillalyrik, poetische Street Art. Ein hässlicher Fleck, der sich als Spiegel entpuppt” sowie als „Mischung aus Bildungsgut und Gegenwartswut”. Er ist Mitbegründer des unabhängigen Literaturhauses Lettrétage in Berlin. U.a. war er 2014 künstlerischer Leiter des SOUNDOUT! Festival for New Ways of Presenting Literature. Er organisierte seit 2006 mehrere internationalen AutorInnenbegegnungen und Lesereihen.

Tom Breseman (*1978, Berlín) působí v Berlíně jako spisovatel, organizátor, vydavatel a překladatel. Po básnických sbírkách Makellos (Bezvadný, 2007) a Berliner Fenster (Berlínská okna, 2011) vydal povídku Kein Gesicht (Žádná tvář, 2012). V roce 2014 vyšla jeho třetí sbírka arbeiten und wohnen im denkmal (pracovat a bydlet v pomníku). Jeho básně vycházejí v časopisech (randnummer, poet, STILL) a antologiích (Jahrbuch der Lyrik, Lyrik von Jetzt 2) a byly přeloženy do hebrejštiny, italštiny, švédštiny a angličtiny. Je považován za politického básníka. Kritici popisují jeho básně jako „gerilovou lyriku, poetický street art, ošklivý flek, ze kterého se vyklube zrcadlo“ nebo „směs duševního jmění a současného vzteku“. Je spoluzakladatelem nezávislého literárního domu Lettrétage v Berlíně. Byl mj. uměleckým vedoucím festivalu SOUNDOUT! (New Ways of Presenting Literature). Od roku 2006 organizuje mezinárodní autorská setkání a literární programy.

Andreas Bülhoff wurde 1987 in Gladbeck geboren, wuchs im Ruhrgebiet auf und studierte in Göttingen. Nach einem Volontariat am Literarischen Zentrum Göttingen, lebt und studiert er inzwischen in Berlin. Als Redakteur arbeitet er für das Literatur- und Fotografiemagazin Der Greif. Seine Gedichte erschienen bislang u.a. in den Literaturzeitschriften randnummer, STILL, ]trash[pool sowie den Anthologien Westfalen sonst nichts? (2012) und Muse, die zehnte: Antworten auf Sappho von Mytilene (2014).

Andreas Bülhoff (*1987, Gladbeck) vyrůstal v Porúří a studoval v Göttingenu, kde také pracoval jako dobrovolník ve zdejším Literárním centru. V současnosti žije a studuje v Berlíně. Působí jako redaktor literárního a fotografického magazínu Der Greif. Jeho básně vyšly například v literárních časopisech Randnummer, STILL, ]trash[pool a v antologiích Westfalen sons nichts? (2012) a Muse, die zehnte: Antworten auf Sappho von Mytilene (2014).

Ondřej Buddeus (*1984) studierte Skandinavistik und Übersetzungswissenschaft (Deutsch) an der Prager Karlsuniversität, wo er momentan promoviert. Zwischen 2012 und 2014 war er Chefredakteur der Literaturzeitschrift Psí víno. Er übersetzt aus dem Deutschen und Norwegischen, beteiligt sich dramaturgisch u. A. an dem Prague Microfestival. Bislang veröffentlichte er 2 Textsammlungen 55 007 znaků včetně mezer (55 007 Zeichen inklusive Leerzeichen, 2011) und rorýsy (mauerschwalben, 2012), ein Bilderbuch für Erwachsene Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (Der Orang-Utan in Gefangenschaft neigt zur Fettleibigkeit, gemeinsam mit Alžběta Skálová und Martina Kupsová, 2011) sowie das Kinderbuch Hlava v hlavě (Kopf im Kopf, mit David Böhm, 2013). Im Rahmen seines literarischen Projekts a me, erschienen sowohl als Buch wie auch online unter www.a-me.info, entwickelte er darüber hinaus eine multimediale Theateraufführung sowie eine Installation (Steirischer Herbst 2012). Seine Texte sind in mehrere Sprachen übersetzt worden. Mit unterschiedlichen Veranstaltungsformaten tritt er in Tschechien und im Ausland auf. Regelmäßig arbeitet er mit anderen Künstlern zusammen und versucht dichterische Texte im „erweiterten Feld“ zu platzieren. 2013 erhielt er u.a. den Jiri-Orten-Preis für Schriftsteller unter 30 Jahre sowie 2014 den Magnesia Litera Preis für Kinderliteratur.

Ondřej Buddeus (*1984) studoval skandinavistiku a překladatelství (obor němčina) na Univerzitě Karlově, nyní tamtéž dokončuje doktorskou práci. Překládá z němčiny a norštiny, dramaturgicky se mj. podílí na Pražském Microfestivalu. V letech 2012–2014 byl šéfredaktorem Psího vína. Vydal sbírku textů 55 007 znaků včetně mezer (2011) a rorýsy (2012), obrázkovou knížku pro dospělé Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou, 2011) a dětskou knihu Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013). Jeho poslední prací byl vícežánrový literární projekt a me, jehož výstupem byla stejnojmenná multimediální inscenace, knižní a internetová publikace (www.a-me.info) a galerijní instalace (Steirischer Herbst, 2012). Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků, vystupuje pravidelně v ČR i zahraničí. Často spolupracuje s dalšími umělci a umisťuje básnické texty do „rozšířeného pole“. Byla mu mj. udělena Cena Jiřího Ortena (2013) nebo Magnesia Litera (2014, s Davidem Böhmem) v kategorii kniha pro děti a mládež. Žije v Praze.

Lena Dorn lebt in Leipzig als Übersetzerin, Autorin, Musikerin und DJ. Qua Studium ist sie Slawistin und Historikerin und promoviert seit Kurzem an der Berliner Humboldt-Universität zu Übersetzungsdiskursen. Sie moderierte 28 Lesungen beim Literaturfestival Měsíc autorského čtení 2013 in Ostrava und ist Redakteurin der Zeitschrift Outside the box.

Lena Dorn je překladatelka, autorka, hudebnice a DJka. Vystudovala slavistiku a historii a píše doktorskou práci na Humboltově univerzitě v Berlíně. Na festivalu Měsíc autorského čtení 2013 moderovala na ostravské scéně na 28 autorských prezentací, je redaktorkou časopisu Outside the box.

230

CZ / SK

Autorky / autoři / překladatelky / překladatelé Michael Gratz, geboren 1949 in Merseburg, ist Literaturkritiker und wissenschaftlicher Mitarbeiter am Arbeitsbereich Neuere deutsche Literatur und Literaturtheorie an der Ernst Moritz Arndt Universität Greifswald. Er studierte Germanistik und Anglistik in Rostock und promovierte in Greifswald zum Thema Lyrikdebatten in der DDR 1953-1956. Seit 14 Jahren gibt er das Blog Lyrikzeitung & Lyrikkritik (lyrikzeitung.com) heraus. 2007 bis 2010 war er Mitglied der Jury des Peter-Huchel-Preises. Mitherausgeber des Pommerschen Jahrbuchs für Literatur und Vorstandsmitglied von pom-lit.de Pommersche Literaturgesellschaft.

Michael Gratz (*1949, Merseburg) je literární kritik, jako vědecký pracovník se věnuje novější německé literatuře a literární teorii. Působí na Ernst Moritz Arndt Universität v Greifswaldu. Absolvoval studium germanistiky a anglistiky v Rostocku a obhájil doktorát na téma básnická polemika v NDR v letech 1953–1956. Čtrnáct let vytváří / píše / přispívá na blog Lyrikzeitung & Lyrikkritik (lyrikzeitung.com). Mezi lety 2007 a 2010 byl členem poroty ceny Petera Huchela. Je spoluvydavatelem Pomořanské literární ročenky a členem předsednictva pom-lit.de, Pommerische Literaturgesellschaft.

Zuzana Husárová (*1983) lebt als Autorin und Theoretikerin in Bratislava. Sie widmet sich der elektronischen Literatur, der Klangpoesie sowie der poetischen Performance. Als Doktorin in Literaturwissenschaft (ÚsvL SAV, Bratislava) unterrichtet sie hauptsächlich US-amerikanische Literatur und kreatives Schreiben im Zusammenspiel mit den Neuen Medien in Bratislava und Brno. Gemeinsam mit Lubomír Panák entwickelte sie verschiedene interaktive literarische Werke, u.a. mit Kinect und Android (Enter: in‘ Wodies, I: *ttter, Obvia Gaude). Gemeinsam mit Amelia Roxana Filip arbeitete sie zwischen 2012 und 2014 an den transmedialen Projekten liminal und lucent (visuelle und Klangpoesie sowie Live-Performances). Husárová schrieb Texte für die multimediale Theaterperformance Skúmanie javov (Tanz, Musik, live visuals, digitale Dichtung, Poesie) und ist Mitglieder des Poesiekollektivs TŘYIE (SJ Fowler, Olga Pek, ZH). Zusammen mit Bogumiła Suwara gab sie die literaturtheoretische Publikation V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatrúre (Im Netz Mitteleuropas: mehr als elektronische Literatur) heraus. Mit Martin Solotruk arbeitete sie an einem Projekt zur zeitgenössischen europäischen Poesie, dem European Poetry Forum. 2011 erhielt sie das Fulbright Stipendium für Forschung und Unterricht des MIT, 2014 „Aktion“-Stipendium. Derzeit unterrichtet sie am Institut für Sprachkunst der Universität für Angewandte Kunst in Wien. Ihre Werke erschienen in Europa, den USA und Südkorea oder wurden u.a. ausgestellt und/oder performt in Paris, London, Wien, Krakow, Boston, Motclairi. Homepage: www.zuz.husarova.net, Webseite für elektronische Literatur: www.delezu.net.

Zuzana Husárová (*1983) žije v Bratislave, ako autorka a teoretička sa venuje elektronickej literatúre, zvukovej poézii a poetickým performanciám. Má doktorát z literárnej vedy (ÚSvL SAV) a učí hlavne americkú literatúru a kreatívne písanie s využitím nových médií na PdF UK v Bratislave a elektronickú literatúru na MU v Brne. S Ľubomírom Panákom vytvorila niekoľko interaktívnych literárnych diel s využitím technológií ako Kinect a Android (Enter: in‘ Wodies, I: *ttter, Obvia Gaude). S Amaliou Roxanou Filip spolupracuje na transmediálnych projektoch liminal a lucent (2012-2014, knihy vizuálnej poézie, zvuková poézia, živé performancie). Je jednou z autorov multimediálneho predstavenia Skúmanie javov (tanec, hudba, živé vizuály, digitálna poézia, poézia) a členkou poetického kolektívu TŘYIE (SJ Fowler, Olga Pek, ZH). Spolu s Bogumiłou Suwarou editovala teoretickú publikáciu V sieti strednej Európy: nielen o elektronickej literatúre a s Martinom Solotrukom projekt o súčasnej európskej poézii European Poetry Forum. V roku 2011 bola štipendistkou Fulbrightovho programu pre výskum a prednášanie na MIT v Cambridge, USA, v roku 2014 získala grant Aktion a vyučuje na Institut für Sprachkunst, Universität für Angewandte Kunst vo Viedni. Jej diela boli publikované v Európe, USA a Južnej Kórei, vystavené a performované v Paríži, Londýne, Viedni, Krakowe, Bostone, Montclairi a iných mestách. Webstránka: www.zuz.husarova.net. Webstránka projektov elektronickej literatúry: www.delezu.net

Kristina Kallert studierte Germanistik und Ostslavistik in Regensburg und St. Petersburg, später Bohemistik in Brno. Seit 1998 arbeitet sie als freie Übersetzerin aus dem Tschechischen. 2004 erhielt sie den Leipziger Fähre-Preis, sie war Stipendiatin des Literarischen Colloquiums Berlin (Božena Němcová), im Frühjahr 2007 Stipendiatin des IWM in Wien (Paul-Celan-Fellowship für Übersetzer, Jiří Langer), im Winter 2010 Translator-in- Residence an der Universität Tübingen, 2012 erhielt sie das Übersetzerstipendium des Bayerischen Staats für Vladislav Vančuras Pole orná a válečná. Sie arbeitet außerdem als Lektorin für Tschechisch an der Universität Regensburg.

Kristina Kallert studovala germanistiku a východoevropská studia (slavistiku) v Regensburgu a Petrohradě. V roce 2004 obdržela lipskou cenu Fähre, byla stipendistkou Literárního kolokvia v Berlíně (překlad z díla Boženy Němcové), na jaře 2007 jako stipendistka IWM ve Vídni (Paul-Celan Fellowship pro překladatele) pracovala na textech Jiřího Langera. V zimě 2010 byla na překladatelské rezidenci Univerzity v Tübingenu. V roce 2012 obdržela překladatelské stipendium pro práci na knize Vladislava Vančury Pole orná a válečná. Dále pracuje jako lektorka češtiny na Univerzitě v Regensburgu.

Simone Kornappel, geboren 1978 in Bonn, Mitherausgeberin der Randnummer Literaturhefte und Redakteurin der Internetzeitschrift lyrikkritik.de. 2012 erhielt sie den Förderpreis zum Wiesbadener Lyrikpreis Orphil und ein Arbeitsstipendium des Berliner Senats. Ihre Gedichte veröffentlichte sie u.a. in den Zeitschriften Bella Triste, EDIT sowie in den Anthologien Freie Radikale. 13 Dichter vor ihrem ersten Buch (2010) und Flarf Berlin. 95 Netzgedichte (2012).

Simone Kornappel (*1978, Bonn) je spoluvydavatelkou časopisu Randnummer Literaturhefte a redaktorkou internetového časopisu lyrikkritik.de. V roce 2012 obdržela wiesbadenskou literární cenu Orphil spojenou s pracovním stipendiem, získala také stipendium Berlínského senátu. Básně uveřejnila například v časopisech Bella Triste, Edit a v antologiích Freie Radikale, 13 Dichter vor ihrem ersten Buch (Volné radikály,

231

CZ / SK

Sie ist auch als Übersetzerin aus dem amerikanischen Englisch tätig, zuletzt Totsein ist gut in Amerika (zusammen u.a. mit Daniela Seel und Sylvia Geist) von Peter Gizzi. Ihr Debütband Raumanzug erscheint demnächst bei Luxbooks.

13 básníků před debutem; 2010) a Flarf Berlin. 95 Netzgedichte (Flarf Berlín, 95 internetových básní; 2012). Překládá z angličtiny, naposledy se podílela na překladu textů amerického básníka Petera Gizziho, které vyšly ve výboru Totsein ist gut in Amerika (V Americe je dobré být mrtvý; 2012). Debutová sbírka Raumanzug jí vyjde v nakladatelství Luxbooks.

Dagmara Kraus wurde 1981 in Wrocław (Polen) geboren. Heute lebt sie als Lyrikerin und Übersetzerin in Südfrankreich. Sie hat Komparatistik und Kunstgeschichte in Leipzig, Berlin und Paris studiert sowie Literarisches Schreiben am Deutschen Literaturinstitut Leipzig. Ihre Gedichte sind u. a. in Neue Rundschau, EDIT und im Jahrbuch der Lyrik erschienen. 2012 veröffentlichte sie bei kookbooks ihren Debütband kummerang. Im selben Jahr erschienen unter dem Titel Wir Seesterne Übersetzungen von Gedichten Miron Białoszewskis, 2013 dann ihr zweiter Lyrikband kleine grammaturgie in Urs Engelers roughbooks-Reihe. Zuletzt veröffentlichte sie ihre Übersetzung des Geheimen Tagebuchs von Miron Białoszewski (2014).

Dagmara Kraus (*1981, Wrocław) žije v jižní Francii, je básnířka a překladatelka. Studovala komparatistiku a dějiny umění v Lipsku, Berlíně a Paříži a tvůrčí psaní na Literárním institutu v Lipsku. Její básně vyšly mj. v časopisech Neue Rundschau, EDIT a v ročence Jahrbuch der Lyrik. V roce 2012 vydala v nakladatelství kookbooks debutovou sbírku kummerang. V tomtéž roce vydala výbor z básní Mirona Białoszewskise pod titulem Wir Seesterne (My, hvězdice), v následujícím roce jí vyšla druhá básnická kniha kleine grammaturgie (malá gramaturgie, 2013) v nakladalství roughbooks. Její zatím poslední publikací je překlad Tajných deníků Mirona Białoszewskise (2014).

Peter Macsovszky (*1966) ist Autor experimenteller wie auch konventioneller Textkomplexe. Er arbeitete in verschiedenen Bereichen und lebt derzeit außerhalb der Slowakei. Er ist Mitarbeiter bei Kloaka - Zeitschrift für unkonventionelle Literatur (www.kloaka.membrana.sk). Neben dem Schreiben ist er auch als Übersetzer tätig, vorwiegend aus dem Ungarischen. Neben Julo Fujak und Peter Varsavík ist er Teil des Musikprojekts Trojkolobeh fiktivity (Dreikreislauf der Fiktivität). Er ist Mitglied des Verbands ungarischer Schriftsteller in der Slowakei. 2007 erhielt er den ungarischen Mészöly-Miklós-Litteraturpreis. Gedichtsamlungen: Strach z utópie (1994); Ambit (1995); Súmrak cudnosti (unter dem Pseudonym Petra Malúchová, 1996); Cvičná pitva (1997); Sangaku (1998); Súmračná reč (1999); Gestika (2001); Klišémantra (2005); Tovar (2006); Príbytok cudzieho času (2008) ; Pohodlná mníška (2011). Prosa: Frustraeón (2000); Fabrikóma (2002); Lešenie a laná (2004); Klebetromán /spolu s Denisou Fulmekovou/ (2004); Hromozvonár (2008); Mykať kostlivcami (2010) Želáte si novú kúpeľňu? (2012). Gedichtsamlungen auf Ungarisch: Álbonctan (1998); Kivéve (2000); Hamis csapdák könyve (2002); Lapkivágatok (2009); Hálás anyag (2009).

Peter Macsovszky (*1966), autor rôznych experimentálnych i konvenčných textových celkov. Vystriedal niekoľko povolaní. Momentálne žije v zahraničí. Spolupracuje s časopisom pre nekonvečnú a pokusnícku literatúru Kloaka (www. kloaka.membrana.sk). Popri prozaickej a básnickej tvorbe sa venuje aj prekladu, najmä z maďarčiny. S Julom Fujakom a Petrom Varsavíkom sa podieľal na hudobnom projekte Trojkolobeh fiktivity. Je členom Spolku maďarských spisovateľov na Slovensku. V roku 2007 získal v Maďarsku za svoju tvorbu v slovenčine i maďarčine prestížnu Cenu Miklósa Mészölya. Básnické zbierky: Strach z utópie (1994); Ambit (1995); Súmrak cudnosti /pod gynonymom Petra Malúchová/ (1996); Cvičná pitva (1997); Sangaku (1998); Súmračná reč (1999); Gestika (2001); Klišémantra (2005); Tovar (2006); Príbytok cudzieho času (2008) ; Pohodlná mníška (2011). Prózy: Frustraeón (2000); Fabrikóma (2002); Lešenie a laná (2004); Klebetromán /spolu s Denisou Fulmekovou/ (2004); Hromozvonár (2008); Mykať kostlivcami (2010) Želáte si novú kúpeľňu? (2012); Básnické zbierky napísané po maďarsky: Álbonctan /Falošná patológia/ (1998); Kivéve /Vynímajúc/ (2000); Hamis csapdák könyve /Kniha falošných pascí/ (2002); Lapkivágatok /Výstrižky z časopisov/ (2009); Hálás anyag /Vďačný materiál/ (2009).

Nikola Mizerová (*1977), wissenschaftliche Assistentin am Lehrstuhl für Deutsche Sprache an der Technischen Universität in Liberec, befasst sich mit der deutschsprachigen Literatur aus den Böhmischen Ländern und mit dem Grotesken, Übersetzerin literarischer Texte.

Nikola Mizerová (*1977) je odbornou asistentkou na katedře německého jazyka Technické university v Liberci. Zabývá se německojazyčnou literaturou z Českých zemí a výzkumem groteskna, překládá beletrii.

Pavel Novotný (*1976 in Liberec) leitet den Lehrstuhl für Germanistik der TU Liberec. Er ist Dichter und Übersetzer, Autor von Liedtexten und mehrerer radiofoner Kompositionen. Zusammen mit Jaromír Typlt bearbeitete er Kurt Schwitters Ursonate für Bühne und Radio. Leiter des Quasimusikalischen Kollektivs Voni (Album Svět očima Monkikiho [Die Welt von Monkiki gesehen], 2010). Er veröffentlichte mehrere Gedichtzyklen und –sammlungen sowie den Prosaband A to si pak můžeš řikat, co chceš (Und dann kannst du

Pavel Novotný (1976, Liberec) působí jako vedoucí katedry německého jazyka na Technické univerzitě v Liberci. Píše a překládá poezii, skládá písně, věnuje se literární vědě, je autorem řady radiofonických kompozic pro ČRo3-Vltava. Společně s Jaromírem Typltem jevištně i rozhlasově zpracoval dadaistickou skladbu Kurta Schwitterse Ursonate. Je frontmanem volného pahudebního sdružení Voni, s nímž natočil album Svět očima Monkikiho (2010). Publikoval několik

AutorInnen / ÜbersetzerInnnen

232

CZ / SK

sagen, was du willst; zusammen mit Helena Skalická, 2013). Eines seiner wiederkehrenden Themen ist die gesprochene Sprache: In der Gedichtsammlung Mraky (Wolken, 2010) versammelte er Äußerungen über Wolken, im Band Havarijní řád (Havarieregelung, 2013), die zum „memorieren und laut hersagen“ gedacht ist, arbeitet er mit Rhythmen und zyklischen Sprachphänomenen. Er publiziert in verschiedenen Literaturzeitschriften, z. B. Souvislosti, Tvar, Protimluv, Kloaka. Sein lebenslanges Projekt ist die Tramvestie, eine prinzipiell unendliche Menge von akustischen und textuellen Aufnahmen, die die Straßenbahnfahrt zwischen Liberec und Jablonec nad Nisou kartografieren. Homepage: www.pavelnovotny.net.

básnických cyklů a sbírek, dále též prózu A to si pak můžeš řikat, co chceš (společně s Helenou Skalickou, 2013). Jeho tvorba často pracuje s fenoménem mluvené řeči: Ve sbírce Mraky (2010) shromáždil živé promluvy o mracích, sbírka Havarijní řád (2013) využívá rytmů a zacyklení lidské mluvy a je určena k „memorování a hlasitému přednesu”. Publikuje v nejrůznějších literárních časopisech, např. Souvislosti, Tvar, Protimluv, Kloaka. Jeho celoživotní projekt tvoří Tramvestie, v principu nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, mapujících tramvajovou jízdu mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Autorský web: www.pavelnovotny.net.

Olga Pek studiert am Institut für englischsprachige Literaturen und Kulturen der Karlsuniversität in Prag. Sie ist Direktorin des Prague Microfestivals und Redakteurin der Zeitschrift Psí víno sowie der internationalen Revue VLAK. Ihre Übersetzungen englischsprachiger Poesie erschienen u.a. in der Anthologie Polibek s rozvodnou (2012). Sie ist Mitglied des Poesiekollektivs TŘYIE.

Olga Pek studuje na Ústavu anglofonních literatur a kultur Karlovy univerzity v Praze. Je ředitelkou Prague Microfestivalu, redaktorkou časopisu Psí víno a mezinárodní revue VLAK. Její překlady anglofonní poezie vyšly v antologii Polibek s rozvodnou (2012). Je členkou básnického kolektivu TŘYIE.

Karel Piorecký (*1978) ist Literaturhistoriker und Kritiker. Er studierte Bohemistik und Germanistik an der Pädagogischen Fakultät der Prager Karlsuniversität und promovierte an der Südtschechischen Universität České Budějovice in Bohemistik. Er ist tätig am Institut für tschechische Literatur der Wissenschaftsakademie und beschäftigt sich schwerpunktmäßig mit der tschechischen Poesie des 20. Jahrhunderts sowie dem Verhältnis von Literatur und Neuen Medien. Er publizierte die Monographie Česká poezie v postmoderní situaci (Die tschechische Poesie in der Postmoderne, 2011), Beiträge in Dějiny české literatury 1945–1989 (Geschichte der tschechischen Literatur 1949–1989, 2007–2008), V souřadnicích volnosti (Die Koordinaten der Freiheit, 2008), Přehledné dějiny české literatury 1945–1989 (Übersichtliche Geschichte der tschechischen Literatur, 2012) und Slovník české literatury (Glossar der tschechischen Literatur, www.slovnikceskeliteratury.cz). Er ist außerdem Mitautor des Buches Praha avantgardní (Avantgardistisches Prag, 2014). Zusammen Mit Karel Šiktanc gab er die Anthologie Die besten tschechische Gedichte 2009 (2009) heraus. Er lebt in Prag.

Karel Piorecký (*1978). Literární historik a kritik. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Pedagogické fakultě UK v Praze a poté absolvoval doktorské studium v Ústavu bohemistiky FF JČU. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnuje zejména problematice poezie 20. století a vztahu literatury a nových médií. Publikoval monografii Česká poezie v postmoderní situaci (2011), podílel se na kolektivních publikacích Dějiny české literatury 1945–1989 (2007-2008), V souřadnicích volnosti (2008), Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 (2012) a Slovník české literatury (www.slovnikceskeliteratury.cz). Je spoluautorem knihy Praha avantgardní (2014). Společně s Karlem Šiktancem sestavil antologii Nejlepší české básně 2009 (2009). Žije v Praze.

Michal Rehúš (*1982) ist Redakteur bei Kloaka - Zeitschrift für unkonventionelle Literatur (http://kloaka.membrana.sk/). Er veröffentlichte Literaturkritiken und literarische Texte in tschechischen (Psí vino, A2) sowie slowakischen (Vlna, Romboid, RAK, Kloaka) Zeitschriften. Regelmäßige Beiträge für die literarische Rubrik der tschechischen Kulturzeitschrift A2. Seine Poesie wurde ins Ungarische (Opus 6/2010) und Englische (VLAK 3) übersetzt. 2011 debütierte er mit dem Gedichtband Program dekomunikácie (Dekomunikationsprogramm) im Verlag Vlna/Drewo a srd, 2014 folgt ein zweiter Band mit dem Titel Poetika ataku (Attakpoetik) bei Literis. Seine Gedichte wurden zudem in der Anthologie zum Internationalen Poesiefestival Ars Poetica 2012 sowie in Prebúdzanie sedmospáčov, einer Anthologie zeitgenössischer Poesie und Prosa zum 25. Jahrestages der Samtenen Revolution, veröffentlicht. Er war darüber hinaus Juror beim Anasoft-Literaturpreis 2012 und beim Literaturwettbewerb Básne (Gedichte) 2012 und 2013.

Michal Rehúš (*1982) je redaktor magazínu experimentálnej a nekonvenčnej tvorby Kloaka (http://kloaka.membrana. sk/). Venuje sa literárnej kritike a tvorbe básní, svoje kritické a básnické texty publikoval vo viacerých slovenských (Vlna, Romboid, RAK, Kloaka) a českých časopisoch (Psí víno, A2). Pravidelne prispieva do rubriky Literárny zápisník v českom kultúrnom časopise A2. Jeho poézia bola preložená do maďarčiny (Opus 6/2010) a angličtiny (VLAK 3). V roku 2011 mu vyšla debutová zbierka básní Program dekomunikácie (Vlna/Drewo a srd), v roku 2014 vyjde jeho druhá zbierka poézie Poetika ataku (Literis). Jeho básne vyšli v antológii z tvorby účastníkov medzinárodného festivalu poézie Ars Poetica 2012 (Ars Poetica) a v roku 2014 v antológii súčasnej poézie a prózy k 25. výročiu Nežnej revolúcie Prebúdzanie sedmospáčov (Vlna/Drewo a srd). Bol členom poroty literárnej ceny Anasoft litera 2012 a literárnych súťaží Básne 2012 a Básne 2013.

Autorky / autoři / překladatelky / překladatelé

233

CZ / SK

Nóra Ružičková (*1977 in Bratislava) studierte Malerei und Graphik an der Hochschule für bildende Kunst in Bratislava. Zwischen 2007 und 2009 arbeitete sie als Wissenschaftlerin am Institut für Kunst und Forschung (VŠVU), mit Anna Daučíková organisierte sie ZONE – internationale und interdisziplinäre Workshops des Instituts für Inter- und Multimedialität. Seit 2009 ist sie als Assistentin, seit 2011 als Forschungsassistentin im KIM, Atelier für Video- und Multimediakunst, tätig. Künstlerisch arbeitet sie in den Bereichen visuellen Kunst und Literatur. In ihren Kunstprojekten nutzt sie verschiedene Medien und Ausdruckformen, zuletzt beschäftigte sie sich besonders mit der Erforschung von Institutionalissierung und Kategorisierung der Kunst und den Zusammenhängen von Bild und Text. Verschiedene Projekte gemeinsam mit Marianna Mlynárčiková, Maja Štefančíková und Adam Novota. Ružičková veröffentlichte fünf Gedichtsammlungen: Mikronauti (Mikronauten, 1998), Osnova a útok (Grundlage und Angriff, 2000), Beztvárie (Gestaltlose, 2004), Parcelácia vzduchu (Die Parzellierung der Luft, 2007), Pobrežný výskum (Die Untersuchung der Küste, Buch + CD, 2009) und den experimentellen Poesie- und Prosaband Práce & Intimita (Arbeit & Intimität, 2012).

Nóra Ružičková (*1977, Bratislava) vyštudovala maľbu a grafiku na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. V rokoch 2007–2009 pôsobila ako výskumná pracovníčka na Inštitúte umenia a výskumu VŠVU, v spolupráci s Annou Daučíkovou organizovala ZONE – medzinárodné interdisciplinárne workshopy Katedry intermédií a multimédií. Od roku 2009 pracuje ako asistentka a od roku 2011 ako odborná asistentka v Ateliéri videa a multimediálnej tvorby KIM. Ako umelkyňa je aktívna v oblasti vizuálneho umenia a literatúry. Vo svojich výtvarných projektoch využíva rôzne média a formy vyjadrenia, v posledných rokoch sa venuje najmä výskumu inštitucionalizácie a kategorizácie umenia a vzťahov obrazu a textu. Viaceré z projektov vytvorila v spolupráci s Mariannou Mlynárčikovou, v súčasnosti tvorivo spolupracuje aj s Majou Štefančíkovou a Adamom Novotom. Publikovala päť básnických zbierok: Mikronauti (1998), Osnova a útok (2000), Beztvárie (2004), Parcelácia vzduchu (2007), Pobrežný výskum (kniha + autorské zvukové CD, 2009) a knihu experimentálnej poézie a prózy Práce & Intimita (2012).

Michal Šanda (*1969, Prag) übte mehrere manuelle Berufe aus, seit 1991 arbeitet er als Archivar am Theater-Institut in Prag. Er veröffentlichte die Gedichtsammlungen sto a (1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (1996), Metro (1998 und 2005), Dvacet deka ovaru (1998) und Remington pod kredencí (2009). Neben Gedichten publizierte er auch Prosa: Blues 1890-1940 (2000), Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (2001), Sudamerická romance (2003), Kecanice (2006), Merekvice (2008), zusammen mit Karel Havlíček Borovský Dopisy (2009), Sebrané spí si (2012) und MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014). Aus obskuren Büchern der Vergangenheit stellte er die Anthologie Špacírkou přes čenich! (2013) zusammen. Außerdem veröffentlichte er die Dramen Španělské ptáčky (2006) und Sorento (2011). Für den Tschechischen Rundfunk schrieb er das Stück Bluesmeni (2008) und eine Reihe von Minutenspielen (2013 und 2014). Seine Bühnenstücke wurden im Petr Bezruč Theater in Ostrava, im Výchdočeské divadlo in Pardubice und im Divadlo Letí in Prag aufgeführt. Er publizierte in einer Vielzahl tschechischer wie ausländischer Zeitschriften und ist einer der Redakteure des Internetmagazins Dobrá adresa.

Michal Šanda (*1965, Praha). Za normalizace vystřídal řadu manuálních zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán v Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem básnických sbírek stoa (1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (1996), Metro (1998 a 2005), Dvacet deka ovaru (1998) a Remington pod kredencí (2009). Kromě básní vydal knihy próz Blues 1890-1940 (2000), Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (2001), Sudamerická romance (2003), Kecanice (2006), Merekvice (2008), spolu s Karlem Havlíčkem Borovským Dopisy (2009), Sebrané spí si (2012) a MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014). Z neobvyklých knih z časů minulých uspořádal antologii Špacírkou přes čenich! (2013). Knižně vydal divadelní hry Španělské ptáčky (2006) a Sorento (2011). Pro Český rozhlas napsal hru Bluesmeni (2008) a sérii minutových her (2013 a 2014), jeho texty inscenovalo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Východočeské divadlo Pardubice a Divadlo Letí na scéně Divadla Na Zábradlí v Praze. Publikoval v řadě českých i zahraničních časopisů, je rotujícím šéfredaktorem internetového kulturního časopisu na internetu Dobrá adresa.

Jaroslav Šrank (*1975 in Bratislava) beschäftigt sich besonders mit der Analyse, Interpretation und Kritik zeitgenössischer slowakischer Poesie. Er veröffentlichte in slowakischen und internationalen Fachzeitschriften sowie verschiedenen Sammelbänden. Tätig am Institut für slowakische Sprache und Literatur der Komenský-Universität in Bratislava, wo er Seminare zur slowakischen Literatur der zweiten Hälfte 20. Jahrhunderts gibt. Er war Redaktionsmitglied der Literaturzeitschrift Vlna, er ist Redakteur der Zeitschrift Romboid. Beiträge u.a. in Dejiny slovenskej literatúry III (Geschichte der slowakischen Literatur III, 2004 und 2006, V. Marčok et al.) und Slovník slovenských spisovateľov (Lexikon slowakischer Schriftsteller, V. Mikula et al., 2005). In Buchform erschienen von ihm Autorské texty s folklórnou dimenziou (Autorentexte mit folkloristischer Dimension, 2009), die literaturwissenschaftliche Studie Nesamozrejmá

Jaroslav Šrank (*1975, Bratislava) sa venuje najmä analýze, interpretácii a kritike súčasnej slovenskej poézie. Publikuje v slovenských a zahraničných odborných a vedeckých časopisoch a zborníkoch. Pôsobí na Katedre slovenského jazyka a literatúry Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, kde vyučuje slovenskú literatúru 2. polovice 20. storočia. Bol členom redakčného kruhu časopisu Vlna, v súčasnosti je jedným z redaktorov časopisu Romboid. Spolupracoval na dielach V. Marčok a kol.: Dejiny slovenskej literatúry III (2004, 2006) a V. Mikula a kol.: Slovník slovenských spisovateľov (2005). Knižne vydal prácu Autorské texty s folklórnou dimenziou (2009), literárnovedné štúdie Nesamozrejmá poézia (2009) a monografiu Individualizovaná literatúra. Slovenská poézia

AutorInnen / ÜbersetzerInnnen

234

CZ / SK

poézia (Unselbstverständliche Poesie, 2009) und die Monografie Individualizovaná literatúra. Slovenská poézia konca 20. a začiatku 21. storočia z perspektívy nastupujúcich autorov (Individualisierte Literatur. Slowakische Poesie vom Ende des 20. bis Anfang des 21. Jahrhunderts aus der Perspektive des Autorennachwuchses, 2013).

konca 20. a začiatku 21. storočia z perspektívy nastupujúcich autorov (2013).

Mathias Traxler, 1973 in Basel geboren, lebt seit 1999 in Berlin. Er war 2006 Teilnehmer beim 14. open mike. Im Oktober 2006 fand im Theaterdiscounter Berlin die Szenische Lesung WALLeinsamkeit unter der Regie von Dana Sauerland statt. Seither hatte er zahlreiche Leseauftritte. Veröffentlichungen in Zeitschriften und Anthologien, u.a. in EDIT, Ostragehege, LITMagazine-New York, im Jahrbuch der Lyrik 2009, Umkreisungen (2010). Im März 2011 erschien You’re welcome, sein erster Band mit Gedichten, bei kookbooks.

Mathias Traxler (*1973, Bazilej) žije od roku 1999 v Berlíně. V roce 2006 se zúčastnil 14. ročníku festivalu open mike. V říjnu 2006 se v Theaterdiscounter Berlin konalo scénické čtení jeho textů WALLeinsamkeit v režii Dany Sauerland. Pravidelně se účastní autorských čtení. Publikoval časopisecky a v antologiích, např. EDIT, Ostragehege, LITMagazine-New York, v Jahrbuch der Lyrik 2009 nebo Umkreisungen (2010). V březnu 2011 vyšla jeho první sbírka You’re welcome v nakladatelství kookbooks.

Charlotte Warsen, geboren 1984 in Recklinghausen, studierte Kunst, Philosophie und Amerikanistik in Düsseldorf, Köln und Finnland, Malerei bei Markus Lüpertz und Tal R. Seit 2011 promoviert sie zur Politik der Malerei in der Philosophie und lebt derzeit in Berlin. Ihre Gedichte wurden u.a. in der randnummer, der Bella triste und STILL veröffentlicht. Warsen war Finalistin beim 19. open mike der Literaturwerkstatt Berlin. Ihr Lyrikdebüt vom speerwurf zu pferde erschien im März 2014 bei Luxbooks.

Charlotte Warsen (*1984, Recklinghausen) studovala umění, filozofii a amerikanistiku v Düsseldorfu, Kolíně a ve Finsku, malířství u Markuse Lüpertze a izraelského umělce Tal R. Od roku 2011 píše doktorskou práci na téma Politika malířství ve filozofii. Žije v Berlíně. Publikovala básně mj. v randnummer, Bella triste a STILL. Byla finalistkou 19. ročníku festivalu open mike pořádaného Litteraturwerkstat Berlin. Její debutová sbírka vom speerwurf zu pferde (od hodu oštěpem ke koním, 2014) vyšla v nakladatelství Luxbooks.

Anja Utler (*1973) lebt als Dichterin, Übersetzerin, Lektorin in Regensburg und unterrichtet am Institut für Sprachkunst in Wien. Promovierte Slavistin und ausgebildete Sprecherzieherin. Derzeit ist sie Fellow am International Writing Program in Iowa. Zuletzt erschienen im Jahr 2011 der Band ausgeübt. Eine Kurskorrektur, unter dem Titel Schlaflied wilder Tiere eine Übersetzung von Mila Haugovás Gedichten (Edition Korrespondenzen, Wien), und im Jahr 2014 die Übersetzung von Anne Carsons Decreation (S. Fischer Verlag, Frankfurt/M.). Auszeichnungen u.a. Leonce-und-Lena-Preis für Lyrik 2003, Karl-Sczuka-Förderpreis 2008 für avancierte Radiokunst, Basler Lyrikpreis 2014.

Anja Utler (*1973) je básnířka a překladatelka, pracuje v Regensburgu jako jazyková lektorka a vyučuje na Institutu pro jazyková umění (Institut für Sprachkunst) ve Vídni. Získala doktorát ze slavistiky a vystudovala také jazykovou výchovu. V současnosti se účastní International Writing Program in Iowa. V posledních letech jí vyšla sbírka ausgeübt. Eine Kurskorrektur (vykonáno. korekce kurzu, 2011), pod titulem Schlaflied wilder Tiere (Ukolébavka divé zvěře) vydala ve vídeňském nakladatelství Edition Korrespondenzen výbor z díla Mily Haugové a v letošním roce pak překlad básní Anne Carson Decreation. Byla jí mj. udělena Leonce-und-Lena-Preis za poezii (2003), Karl-Sczuka-Förderpreis za rozhlasovou tvorbu (2008) a Basilejská cena lyriky (2014).

Uljana Wolf, 1979 in Berlin geboren, studierte Germanistik, Anglistik und Kulturwissenschaften in Berlin und Krakau. Sie war Mitherausgeberin des Jahrbuchs der Lyrik 2009 im S.-Fischer-Verlag. Als Übersetzerin überträgt sie vor allem Autoren aus dem amerikanischen Englisch, u.a. Cole Swensen, John Ashbery, Charles Olson, Yoko Ono, aber auch aus osteuropäischen Sprachen, zuletzt Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki “tumor linguae” (2014) gemeinsam mit Michael Zgodzay. Uljana Wolf lebt heute in Berlin und New York. Ihre Gedichtbände erscheinen bei kookbooks, zuletzt meine schönste lengevitch (2014). Uljana Wolf erhielt u.a. den Peter-HuchelPreis, den Dresdner Lyrikpreis und 2013 den Wolfgang-WeyrauchFörderpreis.

Uljana Wolf (*1979, Berlín) studovala germanistiku, anglistiku a kulturologii v Berlíně a Krakově. Byla editorkou ročenky Jahrbuch der Lyrik 2009 (S.-Fischer-Verlag). Překládá především americké autory, například Cole Swensena, Johna Ashberyho, Charlese Olsona a Yoko Ono. Překládá i z východoevropských jazyků, naposledy vydala tumor linguae Eugeniusze Tkaczyszyna-Dycki (spolu s Michaelem Zgodzayem, 2014). Básnické knihy vydává v nakladatelství kookbooks, jako poslední meine schönste lengevitch (má nejkrásnější lengvič, 2014). Mezi jinými obdržela literární ocenění Peter-Huchel-Preis, Drážďanskou cenu lyriky a v roce 2013 Wolfgang-Weyrauch-Förderpreis.

Autorky / autoři / překladatelky / překladatelé

235

DE CZ SK

Notizen / ediční poznámka:

Bei der Übertragung der slowakischen Gedichte assistierte Tea Cyprichová. / Při překladu slovenských básní do němčiny asistovala Tea Cyprichová. Ondřej Buddeus: „Inventura“, aus/z: 55 007 znaků včetně mezer, Nakladatelství Petr Štengl, 2011; „Spoušť“, aus/z: rorýsy, fra 2012. Dagmara Kraus: „wechselreden auf langue bleue“, „lu sisk kisped...“, „man nodro dedsor...“, „antilabe“, „barantilabe zu dritt...“, aus: kleine grammaturgie, roughbook 026, 2013. Langue bleue ist eine Plansprache zur Erleichterung des internationalen Handels, die 1899-1902 von Léon Bollack entwickelt wurde und die nach ihrem Erfinder auch als Bolak bezeichnet wird. Sie setzte sich nicht durch. / Langue bleue je umělá řeč, která měla sloužit ke zjednodušení mezinárodního obchodu. Mezi lety 1899–1902 ji vyvinul Léon Bollac a někdy po něm bývá nazývána také Bolak language. V praxi nenašla uplatnění.

Michal Rehúš: „Návod na použitie samovraždy“, „Deprojektuj si ma, láska“, „Program dekomunikácie“, „Touto cestou“, aus/z: Program dekomunikácie, Drewo a srd 2011; „More than Slowak Poetry“, aus/z: Poetika ataku, Literis 2014. Nóra Ružičková: „Fungujem na mince“, aus/z: Mikronauti, Drewo a srd 1998; „sweet and dear“, aus/z: Parcelácia vzduchu, Modrý Peter 2007; „Pobrežná línia“, aus/z: pobrežný výskum, Ars Poetica 2009; „[koberec sa opotrebúva]“, „[vztýčte hlavu a otvorte ústa]“, aus/z: práce & intimita, Aspekt 2012. Michal Šanda: „happy end“, aus/z: sto a, KIC Brno 1994; „Devaterobáseň“, „Lotos a sambar“, aus/z: Sebrané spí si, Nakladatelství Petr Štengl 2012. Mathias Traxler: „zu hand zum halten“, „Ich suchte deine Geschmacklosigkeit“, aus/z: You‘re welcome, kookbooks 2011.

Zuzana Husárová: „zdieľaný“, „kocka“, „plocha“, aus/z Lucent, Vlna/Drewo a srd 2013, „a, (v z letu)“, aus/z: liminal, Dive Buki 2013.

Charlotte Warsen: „[sättigung]“, „[lieb liegen]“, „[spalter]“, „[eckhund]“, „[fett in trance]“, aus/z: vom speerwurf zu pferde, Luxbooks 2014.

Peter Macsovszky: „This is a real thing“, aus/z: Strach z utópie, Hevi/Drewo a srd 1994; „Prvá strata“, aus/z: Cvičná pitva, Drewo a srd 1997, „7 všedných situácií“, aus/z: Strach z utópie, Hevi/Drewo a srd 2000; „Toto ešte nie je tretia strofa“, aus/z: Klišémantra, F. R. & G. 2005; „Opatrovateľ tovaru“, aus/z: Tovar, F. R. & G. 2006.

Uljana Wolf: „Annaloge“, aus/z: meine schönste lengevitch. kookbooks 2013.

Pavel Novotný: „Ivana Čechová, Liberec, 20. 10. 2009, 14:30“, „Pavel Novotný, Liberec, 19. 4. 2007, 9:53“, aus/z: Mraky, Klub přátel Psího vína 2010; „Spodní ret“, „Vemte to za mě“, „Na druhou stranu“, aus/z: Havarijní řád, Protimluv 2013.

236

Ilustrace: Nikola Ivanov

DE CZ SK

impressum / tiráž

DISPLEJ.eu Zeitgenössische Poesie aus Tschechien, Deutschland und der Slowakei. Anthologie. Současná poezie z Čech, Německa a Slovenska. Antologie

Anschrift (DE) / doručovací adresa: DISPLEJ.eu c/o Peter Dietze Fehmarner Str. 23 D-13353 Berlin

Gemeinschaftsprojekt der Randnummer Literaturhefte (Hamburg/Berlin) und Psí víno (Prag). Společný projekt časopisů Randnummer Literaturhefte (Hamburg/Berlin) a Psí víno (Praha)

Anschrift (CZ) / doručovací adresa: Psí víno c/o Ondřej Hanus Sečská 1876/13 Praha 10 100 00

Wir bedanken uns bei / Děkujeme: Jutta Büchter, Katharina Deloglu, Martin Hudec, Eva Vondálová, Miroslava Vallová, Ina Martinová, Hana Buddeus, Zuzana Špůrová, Tea Cyprichová.

Herausgeber / odpovědní redaktoři / editoři: Ondřej Buddeus & Peter Dietze Korrektorat / korektury: Lukas Dubro, Ondřej Hanus, Alžběta Stančáková, Daniel Vadas Illustrationen / ilustrace: Nilola Ivanov Satz & Layout / sazba & grafická úprava: Štěpán Marko Schriftart / písmo: Px Grotesk, Larish Neue Druck / tisk: Protisk s. r. o. Auflage / náklad: 1000 exemplare / kusů Übersetzt von / přeložili: Lena Dorn, Anja Utler, Kristina Kallert, Nikola Mizerová, Pavel Novotný, Ondřej Buddeus

Partner / partneři:

www.displej.eu Kontakt: info@displej.eu

Alle Rechte an den Texten/Arbeiten liegen bei den AutorInnen, KünstlerInnen und ÜbersetzerInnen. Všechna práva na texty a vizuální díla jsou majetkem autorů, umělců a překladatelů. Das Heft erscheint als selbstständige Beilage der Zeitschriften Psí víno und Randnummer. Publikace vychází jako samostatná příloha časopisů Psí víno a Randnummer.

ISSN (Randnummer): 2190-7544 ISSN (Psí víno): 1801-0202

DE CZ SK

Uljana Wolf Charlotte Warsen Mathias Traxler Jaroslav Šrank Michal Šanda Nóra Ružičková Michal Rehúš Karel Piorecký Olga Pek Pavel Novotný Peter Macsovszky Dagmara Kraus Simone Kornappel Zuzana Husárová Michael Gratz Andreas Bülhoff Ondřej Buddeus Tom Bresemann