Akvárium, číslo 50
rostliny
e-akvarium.cz
Pěstování a distribuce akvarijních rostlin Marek Mihulka
Rostlina emerzní, submerzní, košíček, stonek, in vitro, blistr, mřížka, vanička nebo krabička. Tyto pojmy slýcháváme při výběru „zeleně“ do naší nádrže poměrně často, ale co se pod touto množinou výrazů skrývá a kterou rostlinu vybrat, na to se vám dnes pokusím odpovědět.
Začneme trochu z gruntu a povíme si něco o funkci akvarijních rostlin v akváriu. Jsem si sice vědom toho, že už těmito informacemi disponujete a ve velké míře je přetavujete do praxe, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti. Nutno ještě podotknout, že umělým rostlinám se zde věnovat nebudeme, ty přenecháme jiným „kabrňákům“. Pro ně je v tomto časopisu škoda prostoru. Různé akvarijní rostliny včetně mechů a pro nás akvaristy bohužel i řas tvoří v ekosystému akvária zelenou biomasu disponující chlorofylem. Ten za přísunu oxidu uhličitého a světla zajišťuje výrobu kyslíku. Tento proces (fotosyntéza) tvoří společně s působením bakterií (ve filtru, v substrátu a na dalších površích) a výměnou vody základ protiváhy zátěže způsobené vylučováním obyvatel akvária, rozkladem odumírajících částí rostlin a doplňkově i hnojením. Rostliny během tohoto procesu v rámci svého růstu odebírají živiny a brání tak jejich kumulování ve vodním sloupci. Pokud se tato přirozená rovnováha naruší, příroda má v rukávu ještě jeden mechanismus bránící otrávení živočichů – velice rychlý růst řasy. Řasy jesou jedním z hlavních důvodů opuštění tohoto nádherného hobby začínajícími akvaristy. Je nutné si přiznat, že řasy nevypadají zrovna nejlépe, a proto bych je nedoporučil. Existují sice i layouty založené na práci s různými druhy řasy, ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo. To mě vede k další funkci rostlin v akváriu, a tím je kromě biologické funkce i ta estetická. Není nad bujné keříky plné nádherných barev zarůstající dobře vybraná místa. Poslední motivací pro husté osázení je pohoda akvarijních živočichů, pro které budou právě rostliny dokonalou skrýší.
Z tohoto pohledu je nejméně vhodný původ přímo z deštného pralesa. Sběr probíhá tak, že jsou vysláni de facto lovci rostlin, kteří vyrazí do deštného lesa například v Indonésii a odtud přinesou pytle plné utrhaných či ustříhaných rostlin, které jsou poté jen roztříděny, zakošíčkovány a odeslány. Kvůli jeho neudržitelnosti je tento způsob velice neoblíbený a v některých zemích je už dokonce nelegální. Získávají se tak ještě dnes například extrémně raritní druhy rodu Bucephalandra, které je velice obtížné „v zajetí“ úspěšně pěstovat. Tato varianta sice nevykazuje téměř žádnou zátěž z hlediska pěstování, ale je třeba mít na paměti, že dochází k bezohlednému drancování biotopů deštných lesů. Ty jsou v souvislosti s působením lidí už tak dost vyčerpané. Při připočtení náročné dopravy z tropického pásma bych proto rostliny tohoto původu silně nedoporučil. Pro ochranu místních biotopů, kterým v případě nulového využití hrozí vážná nebezpečí, by ale bylo dobré do budoucna zvážit nějakou jinou formu podpory, něco ve smyslu „daně z původu DNA“ (např. v duchu mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti, jejímž cílem je mj. „spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů“ – pozn. red.). Mohlo by se totiž stát, že původní biotopy v podstatě zaniknou a budou nahrazeny pro místní obyvatele užitečnější funkcí a rostliny nám zůstanou jenom v pěstírnách na severní polokouli a v našich nádržích.
Nyní se zaměříme na způsoby pěstování, někdy snad spíše výroby akvarijních rostlin pro prodejní účely. Rostliny by se v tomto ohledu daly rozdělit podle technologie pěstování a také podle původu. Je třeba říci, že tato kapitolka bude ve spoustě věcí přímo provázaná s kapitolkou další, věnující se formám distribuce a prodeje. Nejprve bych se rád zaměřil na rozdělení podle původu rostlin. Zde je rozhodně třeba zabrousit do ekologické stránky věci.
Lokalita s výskytem Bucephalandra motleyana. (Foto: Chris Lukhaup, dennerle.com)
24
