Akvárium, číslo 50
e-akvarium.cz
ryby
Lamprichthys tanganicanus se v přírodě nevyskytuje na zarostlých místech, ale s rostlinami v akváriu jí to docela ladí. Dole jsou dva samci, nad nimi samice.
byla někdy před půlstoletím vysazena do jezera Kivu, aby nakrmila místní obyvatelstvo (a její rybolov je dodnes základem obživy širokého okolí) – spolu s násadou sleďovky se do Kivu mohli dostat i halančíci. Tak či onak, začínají v úlovcích na některých místech převažovat a rybáři je vyhazují. V posledních letech proběhlo několik studií zaměřených na potravní konkurenci obou druhů, ale také na srovnání jejich výživových parametrů. Výsledkem je, že ryby si opravdu konkurují a jejich složení je velmi podobné, jen halančíci jsou tučnější a sleďovky zase obsahují více bílkovin a kalorií, nicméně pro výživu chudých obyvatel jsou srovnatelně kvalitním zdrojem. Jenže říkejte to rybářům, že minerální analýza dopadla fifty fifty, zvlášť když se ona studie dělala právě proto, aby se zvýšil zájem o konzumaci zářnooček.
Jakmile se zářnoočko tanganické aklimatizuje a chováte ho ve stabilních podmínkách dostatečně prostorné nádrže, je to naopak odolná a velmi vděčná ryba. Teplota vyhovuje kolem 25 °C, vodu snáší podle informací dalších chovatelů i hodně tvrdou, my ji máme v ostravské měkké, kde je ale pH téměř 8. V takové vodě se nám bez problémů daří i odchov. Uvádí se, že je to druh citlivý na vyšší obsah dusičnanů, tedy nebude prosperovat v přerybněné nebo špatně udržované nádrži – s tím zkušenosti nemáme, ale naprosto tomu věřím. Pohlaví je snadno rozeznatelné. U mladých samců se postupně zvýrazňuje řitní ploutev, zejména se protahuje její zadní okraj, později se přidá nápadnější zbarvení. Samička je stříbřitá, třeba i s modrým leskem, ale modro-žlutí samci jsou při správném osvětlení skutečnou ozdobou. Sledovat je, když si navzájem imponují, je velký zážitek, bohužel vzhledem k rychlosti jejich pohybů jen špatně zachytitelný. V přírodě se tento halančík vytírá do štěrbin mezi kameny. V naší expoziční nádrži také, ale tady jsou i další ryby vázané na stejné prostředí – pestřenci z rodů Neolamprologus a Julidochromis si na jikrách pochutnávají. Proto máme již zmiňované chovné hejno v zázemí. Tady je možné rybám nabídnout různé třecí podklady: běžně se používají vyskládané kameny, kdy mezi ně můžeme strčit malé oblázky, aby tam zůstala mezera; papírové skládané filtry (palivový typ); třecí mopy, ideálně se silnými vlákny a víckrát převázané, aby vznikly štěrbiny. Nám se nejvíc osvědčuje biomolitan.
Ale zpátky k chovu v akváriích. Jde o rybu s pověstí citlivky, která nemá ráda transport. To je pravda, nemá, často při něm hyne. Lépe převoz snáší mláďata. Také všeobecně nemá ráda změny v chemismu vody nebo teplotě, vadí jí přelovování, může se šokem zkřivit nebo v následujících dnech bez zjevných příznaků uhynout. My jsme jednou přišli během asi dvou týdnů o nějakých třicet ryb, když jsme k nim přelovili odrostlá mláďata, abychom chovné hejno omladili. Všichni halančíci se osypali a na léčbu nereagovali, starší ryby postupně uhynuly, mladé se pak uzdravily a teď nás zásobují jikrami ony.
5
