Okénko do Zoo Ostrava

Část zbrusu nových akvárií. Než jsme mohli začít pořádně debatovat o tom, čím je zaplníme, nezbyla ani jedna volná nádrž. Zaplnily se tak nějak samovolně během několika dní. Klasický syndrom akvaristy – akvárií prostě není nikdy dost!

Okénko do Zoo Ostrava Okénko do Zoo Ostrava

Markéta Rejlková

Příležitostné novinky z akvaristického dění v naší zahradě. Občas se tam staneme svědky něčeho pozoruhodného, o co by byla škoda se nepodělit. Někdy je to chovatelský úspěch, jindy zase neúspěch a velmi často výzva. Na článek to není, ale do Okénka to vystavím, ať se můžeme společně učit, trápit i radovat.

Konec roku 2021 a začátek roku nového nám přinesl radosti neúprosně prokládané krachy. Ale to je život – mimochodem právě na jeho koloběh se upínáme, abychom se ze ztrát otřepali. Dovolte mi, abych to vysvětlila. Už jsem tady dříve zmiňovala, že se nám daří s odchovem madagaskarské cichlidy Ptychochromis loisellei a že chováme i dalšího zástupce rodu, P. insolitus. To je ikonický druh, za pomoci několika zoologických zahrad „sebraný smrtce z lopaty“, resp. zachráněný před vyhubením a dovezený zpět do akvárií. Celý příběh najdete v Akváriu č. 30. Ale zpět k našemu úspěchu: po dlouhém čekání přišel těsně před Vánoci první výtěr, jikry jsme odebrali a odchov probíhá zatím zdárně (viz nádrž vpravo na snímku nahoře). Jenže! O dva týdny později jsme přišli o všechny dospělé ryby tohoto druhu, otrávily se kvůli slabé filtraci. Au, to bolelo a bolí, teď už se na rostoucí potěr nedíváme s čistou radostí, ale je tam i velký závazek.

Ptychochromis insolitus, ryby na prahu dospělosti.

Abych hned neskočila na další problém, zmíním teď odchovy, které nejsou žádná bomba, ale vždycky potěší. V předchozím čísle vyšel článek o prvním odchovu Thoracocharax stellatus a zmiňovala jsem, že nám v akváriích plavou další odchovy. Jako důkaz toho, že nekecám – ale taky, že nejde o žádnou „velkovýrobu“ – přikládám aktuální snímek čtyřměsíčních mláďat. Letos jich je jen 25, loni jsme byli v tomto ohledu mnohem zdatnější.

Pod tím najdete fotku malých motýlkovců – tohle už jsou potomci námi odchovaných ryb (viz Akvárium č. 49). Taky zatím začínáme jen pomalu, momentálně odchováváme asi tři desítky mláďat. Motýlkovci mě baví, protože jejich výživa je pořádná výzva. Dokud jsou malí, žerou dobře a hezky rostou. To jim zůstává i nadále, jenže pak začnou taky kvůli špatným játrům hynout. Smekám před chovateli, kteří umí motýlkovce odchovávat ve velkém a dlouhodobě.

Náš odchov sekernatek dlouhoploutvých za rok 2021. Vidíte podle poznámky na akváriu, že šlo o dva záříjové výtěry.

Motýlkovci ve věku zhruba šest týdnů. Už je načase je z mělké misky přestěhovat do akvária.

Mláďata Hypancistrus sp. L333 po opuštění budky.

Z řady dalších odchovů vybočil ještě jeden: máme první potěr Hypancistrus sp. L333. Tyto krunýřovce chováme v zázemí, ale dva jiné druhy jsme dali i do 5000l expoziční nádrže. Jsou tam vidět asi tak, jak jsme očekávali... ale o to větší radost máme, když zahlédneme aspoň ploutvičku :-).

Máme také nějaké nové ryby, z nichž část vám tady aspoň obrazem představím. Všechny tyto druhy jsou určené pro expozice, ale zároveň si část necháváme v zázemí, abychom je zkusili průběžně množit a doplňovat chybějící kusy... čili zkrátka abychom neutráceli za stohlavá hejna ryb ;-).

Duhounci dělají společnost rakům červenoklepetým. Mají k dispozici mnohasetlitrovou nádrž, která je hodně vysoká. Raci jsou pochopitelně u dna, duhounci mají vyplnit prostor pod hladinou. Nijak se ale nerozpakují prozkoumávat úplně celý sloupec, a to i v těsné blízkosti račích klepet. Schválně jsme ale zvolili malé rybky, aby rakům spíše než kořist připomínaly obtížný hmyz.

Podobnou řekněme doplňkovou funkci mají halančíci ve společné expozici s bahníkem. Ten sice leží pěkně u předního skla „na značce“, ale je tak nenápadný, že ho návštěvníci často přehlédnou. Barevné rybky pod hladinou zaujmou více. Tady volíme s ohledem na bahníkův možný apetit spíše středně velké druhy, které se ale ekologicky i geograficky musí hodit k bahníkovi západoafrickému. Stabilně je tam Fundulopanchax amieti a občas F. fallax, nově jsme si pořídili F. (gardneri) nigerianus a F. scheeli. Všechno jsou to moc hezké rybky, od kterých usilovně sbíráme jikry, resp. potěr.

Duhounek tečkoploutvý (Pseudomugil gertrudae). Fundulopanchax (gardneri) nigerianus.

Fundulopanchax scheeli.

Okénko uzavřu dvěma otázkami. Zaprvé, jak rostl potěr rájovčíků Parosphromenus linkei, všimli jsme si, že nezanedbatelná část mláďat má stejný defekt. Řitní ploutev, která má být dlouhá a sahat až k ocasu, u některých rybek končí asi v polovině. Těžko říct, jestli to je vrozená vada – všimli jsme si toho ještě u relativně malého potěru, ale pochopitelně ne v prvních dnech (ani týdnech). Stalo se vám to někomu taky? Já jsem měla teorii, že by to mohlo způsobit požahání nezmarem hned po rozplavání, ale jak ryby rostou a defekt je u všech stejný, už mi to připadá krajně nepravděpodobné. Různé defekty ploutví se pochopitelně u ryb občas objevují, jelikož v tomhle případě to postihlo možná třetinu mláďat, tak by mě opravdu zajímalo, co za tím je.

Okénko jsem otevřela fotkou nových akvárií. Kromě stojanu s menšími nádržemi na odchov jsme si ale pořídili i další akvária, která na své obyvatele zatím čekají. Takže tady je ta slibovaná závěrečná otázka: Máte prosím někdo přebytečné odchovy sulaweských krevet a/nebo plžů?

Mladí, ještě nevybarvení rájovčíci Parosphromenus linkei. Samec ve výřezu vlevo má popisovaný defekt řitní ploutve.

Naše nová akvária na Sulawesi. My se do těchto specifických vod nepouštíme jen tak z rozmaru, máme k tomu opravdu dobrý důvod. Ale o tom se rozepíšu až v dalším Akváriu.