Od ucha k uchu
Buďme vždy veselí, čas rychle uteče. Don Bosco „Co myslíš, mohou se hodiny modlit?“ „Leda, když je poledne, tak to obě ručičky se jakoby vzpínají k nebi. A jak jsi na takovou otázku přišel?“ „Ale tady je psáno, že v breviáři jsou též modlitby hodin.“ Pan farář najal nádeníka, aby mu nařezal dřevo. „Tady máte pilu a můžete si při řezání zpívat, práce vám tak půjde lépe od ruky,“ řekl mu. Nádeník vzal pilu a začal: „Jiiiž jseeem dooost praaacovaaaal…“ „Tu ne,“ řekl kněz. „Zpívejte Narodil se Kristus Pán – a hezky svižně!“
„Kdy jste byl naposledy u svaté zpovědi?“ tázal se Don Bosco. Muž chvíli přemýšlí a pak řekne: „Asi před deseti lety.“ „No, tak to dělá deset lir,“ klidně odpověděl zpovědník. Ale jak to, vždyť rozhřešení je přece zadarmo!?“ „Tak vy to víte?“ podivil se Don Bosco. Proč jste tedy nepřišel během těch deseti let?“ Matka uspává malého Pepíčka. Přezpívala už třetí písničku, ale syn ještě nespí. Pepíček se za chvilku zeptá: „Mami, můžu už spát, nebo budeš ještě zpívat?“ Strýc říká dětem: „Děti, kdo chce jet okopávat brambory?“ Zvednou se dvě ruce. „Jen dva? Takže ostatní jdou pěšky!“ Do stanu táborníků vpadne hlídka a křičí: „Honem! V jídelně hoří!“ Vedoucí klidně zvedne hlavu od knížky: „Co se dá dělat. Navečeříme se tedy každý ve svém stanu.“ Připravili: Marie a Petr Klaškovi
– 27 –
