Úvodník
Milí čtenáři Žabokuku,
tyto řádky píšu na začátku školního roku, kdy nikdo vlastně neví, co nás jako farnost a také celé salesiánské dílo v příštích měsících čeká. Ty minulé byly poznamenány covidem a s ním spojenými omezeními. Věci zkrátka nebyly tak, jako bývaly dřív. Přiznám se vám, že právě tato období mám vlastně docela rád – když se věci dějí jinak a budoucnost je nejistá. Proč? Protože takhle nějak by se dala charakterizovat doba poté, co na scénu vystoupil Ježíš. Změnil mnohé a něco až radikálně, budoucnost byla nejistá a všechno se budovalo tak trochu znovu. Židovská zkušenost prvních křesťanů zůstala, ale nebylo
možné se k ní vracet jako ke stabilnímu a neměnnému bodu. Bylo třeba se vydat dál, do neznáma. Bylo třeba opouštět a hledat. A tohle, jen tak mezi námi, nemáme rádi, protože takové opouštění a hledání bere energii a výsledek je nejistý. Vlastně to chápu, přesto však nás to neopravňuje taková opouštění a hledání nepodnikat.
Představuju si, co by bylo, kdyby třeba Abrahám, Mojžíš, sv. Pavel, sv. Augustin, sv. František nebo třeba sv. Jan Bosco podlehli iluzi stability a nevydali se proti proudu. Kdyby nezareagovali na výzvy své doby, kdyby nenasadili vlastní kůži, raději šetřili svou energii a pohybovali se jen ve vodách bezpečných.
–4–
