Trutnovinky - Magazín leden 2015 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Leden 2015 | zdarma

Marie tropí hlouposti

Program na

víkend

2. a 3. 1.

Mičuda párty červené s kolou za super kačky + bonus přijď oblečený za fotbalistu a máš 3 drinky zdarma

Zelená se Pod Hradem

víkend

9. a 10. 1.

víkend

16. a 17. 1.

víkend

23. a 24. 1.

víkend

30. a 31. 1.

Leden

peprmintka za super káble

Amundsen +Red Bull party Bohemia sekt night drinky z bohemky

GinFizz noc patří ginu

Rezervace 499 816 513 / 725 127 003 / budu@podhradem.cz www.podhradem.cz / facebook.com/podhradem

OBSAH

STRANy 8 - 11

MARIE DOLEŽALOVÁ

STRANy 22 - 25

LUKÁŠ ČERVENÝ

STRANy 34 - 37

HOSPITAL KUKS

strany 14 - 17

lUCIE PRYMŠOVÁ

STRANY 28 - 31

MARTINA VÁGNER DOSTÁLOVÁ

STRANA 38

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Editorial

Dámská jízda Že se nám sejdou v jednom magazínu tři rozhovory se ženami, mně osobně ani zvláštní nepřišlo. Že jsem je všechny psal já, to už mi divné přišlo. Většinou o ženách píše kmet Hynek, který dokonce přiznává, že má rád rozhovory se ženami. Nebo mladý sporťák Michal, který si z rozhovorů s basketbalistkami, plavkyněmi a lyžařkami udělal jakousi vlastní seznamku. To, že jsem nakonec všechna tři interview se ženami zvládl, nebo aspoň si to teda myslím, to mi vůbec hlava nebere. Jasně, všechny tři jsou mladé a krásné, závidělo by mně určitě

spousta mužů. To jo, ale taky jsou … no, já jim říkám ÉRA! Jsou totiž pořádně živé, energické a rozhodné. Mají bezednou nádrž humoru, recese a nadšení. Stále se na vás culí. Vědí o spoustě témat pro rozhovor. Jinými slovy, to by bylo na dlouho. Také mají jasno, jak se naše povídání bude odehrávat. A rovnou to navrhují jako první: Rozhovor uděláme po internetu (Marie), Na kávu ke Korunkám zvu já (Lucie) a Půjdeme si povídat do čajovny (Martina). Takže uvnitř magazínu si přečtěte, co mi řekly. A pak mi napište! Chlapi! Ženské, prosím, pište rovnou sporťákovi. Díky! Pavel Cajthaml

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Tomáš Pinkas, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Miloš Šálek

FOTOSOUTĚŽ

Trutnovinky podle čtenářů nejlépe vyfotili Fischl a Košťál Více než šest stovek čtenářů si našlo v předvánočním shonu čas a zapojilo se do hlasování v projektu Vyfoťte Trutnovinky. Sedmička oslovených fotografů k našemu malému jubileu (magazín měl v prosinci 2014 devět let) naservírovala vlastní verzi titulní stránky. Jako nejlepší jste nakonec označili snímky Viléma Fischla a Ctibora Košťála. Zatímco první z nich použil coby jeden z motivů sportovního redaktora 28

krakonošové

Michala Bogáně, druhý se nerozpakoval a do snímku „propašoval“ nejmladšího z vlastního rodu. Více na www.trutnovinky.cz

Autor: CTIBOR KOŠŤÁL

Autor: VILÉM FISCHL

Sporťák Bogis Ctibor Košťál krakonošové

Vilém Fischl autor: MILoš šÁLEk

krakonošové

Autor: CTIBOR KOŠŤÁL

krakonošové

Autor: ZDENĚK VOJÁČEK

krakonošové

držíme Vám palce.

Autor: CTIBOR KOŠŤÁL

krakonošové

autor: MILan LHoTÁk

redakce v pohybu

Miloš Šálek

Marie Kopřivová

Zdeněk Vojáček

Jiří Jahoda

Milan Lhoták

anketa

Který novoroční slib jste v životě dodrželi a proč? BARBORA PETEROVÁ, redaktorka České televize

S novoročními předsevzetími se často setkávám při práci. Jako politická redaktorka jsem každoročně konfrontována s tím, že politici něco slibují. V tomto smyslu máme my novináři život daleko lehčí. My nic takového dělat nemusíme. My se politiky jen snažíme nachytat při tom, jak sliby neplní. Možná tedy kvůli této „profesionální deformaci“ musím čtenáře Trutnovinek zklamat a přiznat, že můj vztah k novoročním slibům je skeptický. Souhlasím v tomto s Miroslavou Němcovou, která na podobnou otázku minulý rok odpověděla: „S předsevzetím si nikterak hlavu nelámu. Většinou roztajou stejně rychle jako první sníh.“ MARIAN VÁGNER, dobrodruh a cestovatel

To vás asi zklamu, protože novoroční sliby ani předsevzetí si nedávám. Jednak nemám vůli, abych si něco slíbil, a pak

se snažil to za každou cenu dodržet. A za druhé si myslím, že není potřeba zrovna na Nový rok si dávat nějaké předsevzetí. Když chci něco změnit, udělám to hned a je jedno jestli je leden, duben nebo třeba prosinec.

sourozence a to se vyplnilo, respektive jsem to dodržel. LUCIE PETIROVÁ, psí agiliťačka

MATOUŠ TUČEK, student a flatlandista

Každým rokem mě napadá mnoho předsevzetí, které bych chtěl dodržet. Klasicky jsem si stanovoval cíle, které byly příliš obtížné až často nereálné, proto se mi jich většinou nepodařilo dosáhnout. Minulý rok mým dodrženým novoročním slibem bylo dosažení bakalářského titulu na UK FTVS. Pro příští rok bude mým cílem ukončení studia a dosažení titulu Mgr. MARTIN SKÁLA, pořadatel cyklistických závodů

Novoroční předsevzetí si příliš často nedávám, ale pokud mě paměť neklame, naposledy jsem si na přelomu roku usmyslel, že syn Kuba potřebuje

Sice se tomu nedá říct dodržování, ale chtěla jsem si prostě letos splnit sen a dostat se na European Open Junior do Itálie. S Amy jsme proto na trénincích makaly a podařilo se nám to. Novoroční sliby - cíle si většinou dávám a jdu si za nimi. Ve všem, nejen v kynologii. Snažím se stále jít kupředu. MILOŠ TRÝZNA, malíř

Kdysi před lety jsem si dal takové sportovní předsevzetí. Moje manželka běhala závodně na lyžích, a to mě inspirovalo. Rozhodl jsem se, že nadvakrát sjedu na lyžích černou sjezdovku v Harrachově, která je opravdu zabijácká. Navíc mně bylo už přes sedmdesát let. To se mi nakonec podařilo a předsevzetí jsem splnil. Byl jsem na sebe hodně pyšný a byla to velká sláva.

PROMĚNY TRUTNOVA

Kryblická ulice před Ne příliš ostré fotografie, zato s unikátním motivem, připomínají, jak přesně před 80 lety vypadala Kryblická ulice. Dnes je to poměrně široká ulice, ovšem do 30. let 20. století se jednalo o úzkou, a navíc prakticky nedlážděnou komunikaci. Na prvním starém snímku, pořízeném v 11 hodin dopoledne dne 4. června 1935 Ing. Rudolfem Löfflerem, je v jeho pravé části vidět na svahu

umístěný domek čp. 56, který patřil Johannu Zaleskemu, majiteli nedaleké cihelny (více o ní ve 147. díle seriálu Proměny ze září 2013). Snímek pořídil Ing. Löffler patrně proto, aby budoucím generacím zachytil starou podobu této části Kryblice. Z důvodu rozšíření Kryblické ulice totiž záhy po pořízení snímku došlo k odkopání svahu, pokácení mohutné lípy a zbourání domu čp. 56. Také další domy na snímku po pravé straně

80 lety silnice jsou již dávno zbořené. V levé části snímku je částečně vidět dům čp. 91, který stojí dodnes. Druhá stará fotografie Kryblické ulice, pořízená z opačné strany, pochází rovněž z roku 1935. Snímek zachycuje ulici v době, když již začaly práce na odstranění svahu. Uprostřed silnice vidíme dřevěný vůz, který pravděpodobně sloužil k odvážení odkopané zeminy. Nedlouho

po pořízení tohoto snímku byla pokácená lípa a zbourán domek čp. 56. Nově byl v těchto místech postaven moderní patrový dům čp. 56. Také on patřil J. Zaleskemu. Jako stavební materiál pro dům tehdy posloužily ostře pálené cihly z jeho cihelny. Za povšimnutí stojí v pravé části snímku domek čp. 63, dnes již taktéž zbořený. Za ním pak částečně vykukuje zástavba Zahradního Města. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově

MARIE DOLEŽALOVÁ

Eva je odvážná a jde do všeho po hlavě. To já moc nejsem Když se někdo vrátí na titulní stránku našeho magazínu, musí k tomu už být sakra důvod. Skutečnost, že se herečka z Trutnova stala hlavní představitelkou divadelní verze známého filmu Eva tropí hlouposti, takovým důvodem rozhodně je. Marie Doležalová (27) v té roli navíc exceluje. Před Vánoci to předvedla v Uffu, kde oblíbenou komedii sehrála s kolegy Divadla Na Fidlovačce. Eva tropí hlouposti je legendární film. Čerpala jste z něj něco jako inspiraci? Než se na Fidlovačce řeklo, že budeme zkoušet Evu, nikdy jsem ten film vlastně neviděla. Pak jsem si ho ani nechtěla pouštět. Ale koukla jsem se na něj právě před rokem o Vánocích, abych věděla. Nakonec mi lidé říkají, že to hraju hodně podobně jako Nataša Gollová, ale nebylo to tak, že bych stála před obrazovkou a snažila se ji napodobovat. Během zkoušení naší hry, den po dni, jsem tak nějak našla zevnitř její tón a způsob mluvy, což po mně režisér nechtěl, ale nakonec se mu to líbilo. Takže ano, inspirovala jsem se nakonec hodně, ale nebyl to můj záměr.

Zkuste porovnat: jaká byla Eva v podání Nataši Gollové a jaká je Eva v podání Marie Doležalové? Nic těžšího byste pro mě neměl? Natašina Eva je její a ta moje je moje! Ona je filmová, takže hraje jemněji, mluví ležérně a dělá minimální gesta a hrozně to funguje. Já musím být na jevišti trochu víc energická, jenom proto, že divadlo je jiné než film. A kdyby se vás někdo zeptal, co společného mají Eva a Marie? Eva je odvážná a jde do všeho po hlavě. To já moc nejsem. Ale baví mě si to zkusit v roli Evy. Pořád

9 někde zakopává a padá, to je mi docela blízké, já taky moc neovládám svoje tělo. Třeba známý profesor akrobacie na konzervatoři, který se pyšní tím, že už hodně generací herců naučil salta a přemety, mi řekl, když jsem odcházela z poslední hodiny akrobacie po čtyřech letech: „Ty nikdy nepřiznávej, že jsi ke mně chodila!“ Zkazila bych mu totiž pověst. Evu hrajete tuším od listopadu. Už vás za tu dobu někdo srovnával s Natašou Gollovou? Jo, vždycky se někdo najde. Před premiérou jsme se toho fakt hodně báli, já srovnání s Natašou, všichni srovnání s filmem. Ale myslím si, že režisérovi Pavlu Šimákovi se povedlo udělat představení, které má svoji vlastní atmosféru a takový svůj svět, a zdá se nám, podle reakcí diváků, že když už přijdou do divadla, prostě se dívají na nás a nepřemýšlí nad filmem. To bych si přála. Už jsem v několika rozhovorech řekla, že Nataša je v roli Evy úžasně osobitá, beru ji jako svůj nedostižný vzor, nechci být lepší než ona a tím bychom mohli, myslím, celý ten problém srovnávání uzavřít. Byla role Evy vaší vysněnou? Ne. Film jsem neznala a nevěděla jsem, že máme tady v Čechách takovou trhlou a vtipnou hrdinku. Nenapadlo mě si něco takového přát. Ale když už ji hraju, je moje vysněná. Mám to tak s více rolemi. Nevysnívám si je, ale když už je hraju, zjistím, že jsem si je vždycky hrozně přála hrát, jenom jsem to nevěděla. Třeba nikdy by mě nenapadlo přát si hrát v sitcomu, nebo v klipu kníratého barmana, nebo Berkovou, vodnici, co topí. A přitom nic lepšího jsem si nemohla přát. Dokážete spočítat, kolikáté představení Evy vlastně bylo to trutnovské? Asi tak třicáté osmé. Připravovala jste se na představení v Uffu jinak? Nebo vás „domácí prostředí“ nestresovalo víc, než když hrajete Evu v jiných městech? Ve skutečnosti mě stresovalo strašně. Měla jsem větší nervy než na premiéře, a to už je co říct! Zájezdy jsou většinou pohoda, člověk nemá stres, protože nikoho v tom městě nezná, nehrozí, že se přijde podívat režisér, a publikum, za kterým se přijede s představením, je většinou milé a vděčné. Ale já jsem si to včera protrpěla nervozitou. Při představě, že jsou tu mé učitelky ze školy,

spolužáci, nebo různé „tety“ z lékárny, co si mě pamatují jako malou... Vůbec vám to nedokážu vysvětlit, ale to je prostě hrozná tréma. Asi aby se to tady v Trutnově povedlo, abych nepřijela do svého města s hrou, kterou lidi mají tak rádi, a zrovna doma ji pokazila, to jsem nechtěla. Ale kolegyně herečky mi potvrdily, že hrát „doma“ je fakt nejhorší. inzerce

MARIE DOLEŽALOVÁ Hrajete v nové vánoční pohádce Princezna a písař s Monikou Timkovou. To je taky původem Trutnovačka. Rozuměly jste si? Jaké bylo natáčení? My jsme sousedky ze Zelené louky a známe se odmala. Je o čtyři roky mladší a šla na konzervatoř „za mnou“ (dávám do uvozovek, protože samozřejmě ne jenom kvůli mně), takže hrát spolu v pohádce, to bylo jako splněnej sen. Prý má slušnou vyřídilku… To řekl kdo? Co s vámi vlastně dělá tréma? Jak s ní bojujete? Na trému nejsou žádný prášky. A i kdyby byly, nevzala bych si je. :) Je sice nepříjemná, ale beru to tak, že se organismus soustředí na výkon. Když mám trému, znamená to prostě, že mi na tom záleží. Ťukám, abych to nezakřikla, ale skoro vždycky je to tréma pozitivní, běhám a vykřikuju, že to nezvládnu, ale přitom vím, že až na jeviště vylezu, prostě už to nějak bude. Daleko horší trému mám, když jdu někam mluvit sama za sebe, protože to není připravené. Když mám někde vystoupit jako Marie, to je nejhorší.

JAK VZNIKÁ ROZHOVOR Domluvit rozhovor s umělci, kteří přijedou do Uffa na pár hodin, nebývá snadné. Většinou mají málo času. Dohoda s herečkou Marií Doležalovou začala podobně. „Přijedu s kolegy busem a hned pak jedeme zpět. Nemůžu je všechny zdržovat,“ vystrašila mě. Ale navrhla řešení: „Uděláme to po mailu, nebo to počká a domluvíme se, až budu v Trutnově, nebo přijedete do Prahy?“ Volím setkání v Uffu před představením, rovnou i s naším fotografem. Bude to ten samý, co vás fotil před šesti lety s padajícím listím. „Na tu fotku jsem teď vzpomínala. Vím přesně, kde jsme to fotili! :)“ Jen pro úplnost: Před představením jsme interview prostě nestihli, jen pár cvaknutí fotografa. Po představení nebyl čas, jak mě Marie varovala. A protože do Prahy se mi nechtělo, vznikl rozhovor po facebooku.

Novináři. Monča je neskutečně energickej člověk. Lidi často nechápou, kde ji bere, a ptají se jí, kde má schovaný nějaký jaderný reaktor. Ale já ji jako nejlepší kamarádka znám i z jiné strany. Když jsme spolu, hrozně rády si povídáme a filozofujeme, má hrozně zajímavé myšlenky a postřehy a umí poslouchat. Díváte se vůbec na filmové pohádky? Pokud ano, jakou máte nejraději? Samozřejmě Popelku, ta je nepřekonatelná. Libuška Šafránková mě hrozně dojímá nejen tím, jak hraje, ale tím, že ze všeho, co dělá před kamerou, září takové světlo, takové milé charisma, nad kterým zůstává rozum stát. Kdybych někdy měla zlomeček z té vnitřní krásy, budu nejšťastnější herečka na světě. Jakou pohádku, myšleno svůj životní příběh, jste si vlastně vysnila? Asi by mě nikdy nenapadlo, že to, co mě tak bavilo v dětství, nacvičovat scénky a předvádět parodie na rodiče a učitele, prostě takhle tvořit, bude jednou moje práce. A budu ji moct předvádět pro tolik lidí. To mi přijde prostě úžasný! Před šesti lety jste v našem rozhovoru uvedla, že ráda odpočíváte při četbě. Platí to i dnes? Nebo radši píšete blog? Obojí. Loni touhle dobou jsem četla Davida Nicholse, jeho knihy Jeden den, Otázka za deset a Záskok. Ta poslední je o herci, neúspěšném herci, který popisuje svoje trapasy. Strašně mě to chytlo, a možná tak nějak nevědomky mě to inspirovalo i k blogu. Baví mě psát o tom, co my herci prožíváme, a spousta lidí oceňuje, že se díky blogu dozví, že jsme normální lidé a máme spoustu trapasů a zlozvyků. Baví mě prostě říkat, jak to je. Jo, ještě chci říct, že můj blog se jmenuje

11 kafeacigarko.cz, kdyby ho vaši čtenáři hledali pod mým jménem, tak ho nenajdou. Proč se to vlastně jmenuje Kafe a cigárko? To vymyslel můj přítel, mimochodem taky Trutnovák. Tak nějak se vždycky smál tomu, že nás herce vždycky vidí u kafíčka a cigárka. Vystihnul tím herecké zákulisí a já jsem na něj dala. Má váš blog nějaké hranice, mantinely, prostě témata, o kterých psát nechcete? Soustředím se na to, abych psala hlavně o sobě. Když už trapasy, tak moje. Chtěla bych, aby tón mých příspěvků nebyl zlý, nějak vysměvačný. A nepsala bych o věcech, které vím, že by moji kolegové nechtěli lidem říkat. Nebo o věcech, kterých by se mohl chytit bulvár a nějak hrozně je překroutit. Hodně lidí vaše blogy chválí. Našel se někdo z vašich blízkých, kdo je kritizoval? Ne. Na blog mi přišla jedna jediná kritika, a protože byla napsaná nepříjemným tónem, tak jsem ten komentář smazala. Dotyčný autor mě teď tak trochu bombarduje zprávami, že pochopil, jaká jsem, když mažu kritické příspěvky, dokonce nedávno psal do Reflexu, že otiskli rozhovor, který mě chválí, ale přitom nikdo neví, jak příšerná jsem pozérka. Ale je opravdu jen sám, jinak mě zatím všichni podporují a reakce jsou tak milé, že mě to překvapuje. Jedna paní mi třeba napsala, že přišla po dvanáctihodinové šichtě a chtělo se jí brečet únavou, a když si přečetla můj článek o mém hrozně nepovedeném konkurzu, rozesmála jsem ji tak, že se jí udělalo dobře a šla spokojená spát. Takové ohlasy mi dělají strašnou radost. Když se mrknu na internet, tak s vaším jménem je tam spojeno hodně humoru a recese. To máte po kom? Myslím, že po tátovi. On a jeho bratr byli vždycky hrozní srandisti pro celou rodinu. Ale i z druhé strany rodiny, moji strýčkové, třeba bratr mojí babičky, předváděl na svatbě našich takovou show, že všichni brečeli smíchy. Takže tak nějak jsem v tom vyrostla. Taky hrajete v kapele. Proč jste ji založili? To byl váš nápad? Psali jsme různá slova pozpátku a najednou někdo z nás napsal „olats otesoc“. To bylo asi v druháku konzervatoře, se spolužákama. Z legrace jsme řekli, že až jednou založíme kapelu, musí

MARIE DOLEŽALOVÁ - nar. 24. ledna 1987 v Trutnově - byla žákyní Základních škol V Domcích a Mládežnická - absolvovala trutnovské gymnázium - vystudovala Pražskou konzervatoř - hrála ve filmech Pusinky, Krásno či Šejdrem - nejnověji je vidět v pohádce Princezna a písař - t elevizní diváci ji znají ze seriálů Ordinace v růžové zahradě, Comeback a Vyprávěj -v podzimním seriálu Neviditelní hrála vodnici Berkovou se tak jmenovat. Ale kapelu jsme nezaložili ze dne na den, prostě nás oslovila kamarádka, že by potřebovala pár písniček do recitačního pásma, tak jsme jí to přání splnili a pak skládali dál. Při prvním koncertě jsme se smáli tomu, že máme „opravdový koncert“, a čekali jsme, že nás pošlou diváci do háje. Ale tak nějak dál a dál jsme se stávali kapelou. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek, archiv Divadla Na Fidlovačce

placený článek MOJE TRUTNOVINKY

Ultratenký notebook získala Jana Peřinová

Vánoční soutěž pro čtenáře klubu Moje Trutnovinky o luxusní ultrabook Acer Aspire V7-582P Black Touch vyhrála Jana Peřinová z Trutnova. „Jsem nadšená. Nechtěla jsem tomu věřit. Myslela jsem si, že si děláte legraci, protože já soutěžím docela často a zatím nic. Vyhrála jsem vlastně jen jednou nějakou kosmetiku,“ hlásila šťastná vítězka. Do soutěže se zapojila tím, že se zaregistrovala do klubu Moje Trutnovinky a vyhrála díky tomu, že jako 500. v pořadí po naší výzvě potvrdila správnost svých údajů, aby jí mohla být vydána členská karta. Jak jednoduché. „Vždycky, když je tam teď nějaká soutěž, zúčastním se a zkouším štěstí. Chtěla jsem jít na koncert Michala Davida, ale to nevyšlo. Že vyhraji notebook, mě vůbec nenapadlo,“ řekla jedenašedesátiletá babička. I když byste to do ní neřekli, s moderními technologiemi si rozumí. „Loni jsem si kupovala chytrou televizi, doma mám i tablet. Nejsem taková, že bych to hltala, ale baví mě to, a co potřebuji, tak se naučím. Říkají o mě, že jsem

taková moderní babička,“ vyprávěla výherkyně notebooku a měla velkou radost z toho, jak hezký dárek si nadělila pod stromeček. „Děti už se mě ptaly, jestli jim ho nedám, ale to v žádném případě. Ten bude můj,“ smála se. Čtenářka z Kryblice patří mezi pravidelné návštěvníky našeho webu. „Trutnovinky mám docela ráda. Letos se mi hrozně líbil článek o fotografovi Vaškovi Proftovi. Byl to sice takový exot, ale uměl. To mě strašně potěšilo,“ poznamenala žena, která si také ráda s oblibou ráda prohlíží starší fotografie. Klub Moje Trutnovinky vznikl před půl rokem a v současné době má asi 6200 členů. V prosinci už také došlo k výrobě první várky členských karet. Ty jsou vydávány čtenářům, kteří při registraci potvrdili své údaje, jako právě například Jana Peřinová. Karty jsou připraveny k vyzvednutí na inforecepci Uffa, kde budou vydávány po ověření totožnosti. Členové klubu o tom byli na konci roku informováni e-mailem a SMS zprávou. Přes tyto karty bude možné čerpat výhody u partnerů čtenářského klubu. (red)

partner soutěž

» registrujte se v klubu čtenářů trutnovinek na www.moje.trutnovinky.cz » pro vydání karty potvrďte správnost údajů a soutěžte o hodnotné ceny. » využívejte výhod klubu: bonusy ve zpravodajství: rychlé a exkluzivní zprávy I rozšířené fotogalerie bazar: soukromá inzerce pro registrované soutěže: pravidelné soutěže o hodnotné ceny akce: speciální akce partnerů pouze pro členy klubu

www.moje.trutnovinky.cz

LUCIE PRYMŠOVÁ

Herečka Jana Švandová v péči Lucie Prymšové

Maskérka nejen filmových hvězd Vizážistka, stylistka a svatební koordinátorka. Tím vším je Lucie Prymšová (35) z Trutnova. Od minulého roku si ale může říkat také filmová maskérka. Pracovala totiž pro barrandovský televizní seriál Stopy života. „Bylo v něm plno známých herců, ale také hodně neuvěřitelných příběhů,“ říká. Jak jste se k seriálu dostala? Byla jsem jako pomocná maskérka u natáčení Magnuskova filmu Bastardi. Když nyní po letech začal natáčet seriál, rovnou si mě vybral jako hlavní maskérku. Předtím jsme se potkali ještě při natáčení filmu Modelky s.r.o., který šel do kina na podzim 2014. Natáčení seriálu začalo loni v únoru. Takže spolu děláme přes rok, dalo by se říct, že jsme za tu dobu už takový rodinný štáb. Kolik času vám seriálové natáčení zabere? Jeden díl točíme asi pět dnů v měsíci. Vstávám kolem páté ráno, vezmu si židli vizážisty, kufry se šminkami, hřebeny s gumičkami, přijede pro mě kameraman a odveze mě na plac. Připravím si všechny věci, nahřeju kulmy a čekám na herce. Když přijedou, tak první, co udělají, že musí ke mně do kostymérny a maskérny. Jak dlouho se o ně staráte? Podle potřeby. Někdy třeba i celý den. Počkám, až jim skončí natáčení jednoho obrazu, a pak je

musím přelíčit. Některé natáčecí dny trvají do osmi do večera. Lidé si myslí, že je to pohoda, ale je to náročné. Kolik herců za den vám projde pod rukama? Záleží na tom. Někdy mám na starosti třeba jen pět herců, ale byl taky den, třeba když se natáčel pohřeb, a to jsem měla na starosti asi dvacet herců. Je to jako v každé jiné práci - jeden den je to pohodovější, druhý zase náročnější. Je rozdíl v běžném líčení nebo filmovém? Hodně velký. Lidé si to většinou neuvědomují, ale jsou to dvě rozdílné věci. Stejně jako vizážistka a maskérka jsou dvě rozdílná povolání. Maskérka je úplně nejvíc, ta musí umět něco udělat s účesem, make-upem, zestárnout či omladit pleť člověka, nebo udělat nějaký monokl či zranění. Vizážistce stačí líčení. A líčení doma má úplně jiné kroky než maskování. Před kamerou potřebujeme, aby se používaly jiné kosmetické přípravky. A hlavně je to hutnější.

15 Jak hutnější? Když někoho líčím před kameru, tak je nalíčený většinou hodně silně. Jenže kvůli světlu a dalším filmařským okolnostem si zase nemůžeme až tolik hrát s barvami. Prostě, zatímco v klasickém líčení si na sebe můžete dát prakticky cokoliv, před kameru to musíte hodně hlídat. Navíc natáčení nejde za sebou tak, jako když vidíte film hotový. Herce s určitým nalíčením točíte třeba až za tři dny. A musíte ho udělat znovu úplně stejně. Jak si to můžete pamatovat? Vyfotím si herce, abych věděla, jak byl nalíčený, co měl za účes a v jakém oblečení tu scénku odehrál. Mám už z toho profesionální deformaci, takže když se koukám na jiné filmy či seriály, tak si samozřejmě všimnu chyb. Například? Třeba že byl herec nalíčený či oblečený jinak když do dveří vstupoval z chodby, a jinak když vešel do místnosti.

Líčíte radši obyčejné ženy či známé osobnosti? Mám ráda obojí. U jednoho se můžu vyřádit víc, většinou u neznámých lidí. Celebrity už většinou vědí, co a jak chtějí, nebo potřebují. U nich se navíc musím držet scénaře. Když má být herec unavený a starý, tak to musím udělat bez nějakých jiných kreací. Co když se ale u herce něco změní. Přijde třeba s rozbitým obličejem… To je pak velký oříšek. Třeba jednou jeden herec přišel na natáčení seriálu s monoklem. A přitom ho mít neměl. Paradoxně jinému herci zase bylo potřeba pro natáčení monokla udělat. Ptala jsem se režiséra, jestli si herci role nemůžou prohodit, ale neprošlo to. Musela jsem je tedy hodně maskovat, a ještě se domluvit s osvětlovači a kamerou, aby ho brali tak, aby to ve výsledku bylo co nejlepší. Jsou to někdy nervy, ale většinou se to nakonec povede. Je to hodně o materiálech. Existují speciální filmařské přípravky a fígle, které ale neprozradím.

inzerce

Od 1. 10. 2014 do 31. 1. 2015 můžete v Modré pyramidě uzavřít novou smlouvu o stavebním spoření s Prémií až 2 000 Kč. Výhody Moudrého spoření: • státní podpora až 2 000 Kč ročně • zákonné pojištění vkladu až do výše 100 000 eur (cca 2,7 mil. Kč) • zhodnocení vkladu 4,44 % ročně

PŘILETÍME VÁM DOBŘE PORADIT SE SPOŘENÍM A INVESTICEMI www.modrapyramida.cz

Moudré spoření s Prémií 2 000 Kč a zhodnocením úspor 4,44 % Mějte k nám ještě blíž

Detailní podmínky akce Moudré spoření s Prémií 2 000 Kč najdete na www.modrapyramida.cz. Modra pyramida si vyhrazuje právo akci kdykoli ukončit.

Zaujala vás naše nabídka? Neváhejte nás kdykoli navštívit na poradenském místě Modré pyramidy na adrese Havlíčkova 13, Trutnov, nebo nám zavolejte: Tereza Fátorová tel.: 737 133 433 Petra Jörková tel.: 773 087 150 Jiří Rulf tel.: 606 049 865

LUCIE PRYMŠOVÁ Je jednodušší mít v maskérně muže? Určitě. Všeobecně jsou muži na líčení jednodušší, stačí jim většinou jen základ tělovky a přepudrovat. Když je potřeba, klidně je i oholím či ostříhám. Také to už patří do mé profese. Necháte se při filmové maskéřině inspirovat? Mám už nějaké zkušenosti, takže mám určitou představu, jak kterého herce pro určitou roli nachystat. Dostávám včas scénář, který si musím přečíst a dostávám dispozice na celé natáčení. Vím, jaké obrazy se za sebou budou natáčet a navíc si k tomu píšu maskérský deník. Co prosím? Maskérský deník. V něm mám napsáno, že třeba v obrazu číslo 5 měl herec ten či onen typ líčení, a upozornění na nějaké zajímavosti nebo speciality. Takže je to hodně o přípravě předem, na natáčení už musím jít s tím, že vím, co se bude dělat. Vše si tedy zapisuju a fotím. Kdo tvoji práci schvaluje? Vždycky to konzultuju s režisérem, abych měla jistotu, že to vyhovuje jeho představě. Většinou se shodneme. Herci jsou disciplinovaní a většinou respektují, co jim po domluvě s režisérem připravíme. Stalo se ti někdy, že by to naopak nebylo přijato s nadšením? Ano a zrovna u velmi krásné herečky. Měla jsem za úkol ji udělat vyčerpanou, unavenou a strhanou. Ať jsem se snažila sebevíc, ona pořád vypadala krásně. Režisér za mnou tehdy přišel a zdůrazňoval, že neměla být krásná. Já mu odvětila, že jsem se snažila. Herečka to naštěstí dohnala hereckým projevem.

Lucie Prymšová byla rovněž maskérkou talk show NaHáček. Na snímku se Ctiborem a Olinem.

Jsou typy, kde jako maskérka nemáte co na práci? Ano, jsou tací, které moc líčit nemusím. Ale, jsou i takoví, u kterých si říkám, panečku, tak to je materiál. Třeba udělat z nevyspalé ženy s otoky pod červenýma očima hezkou a energickou. Tam je pak hodně dřiny. Ale jsem za ni ráda, posouvá mě to někam dál. Vždycky když něco takového zvládnu, tak mě to nakopne a vím, že když jsem to zvládla jednou, že to zvládnu i podruhé. O čem si v maskérně s lidmi povídáte? Často jsem s herci celý den. Když jsem s někým poprvé, tak pokecáme o jejich profesi, v čem a kde hrají a podobně. S kým už se znám víc, tak probíráme třeba jejich známé filmové role a často u toho vtipkujeme. Ale jestli se ptáte na jejich soukromí, tak o tom se nebavíme. To je jejich soukromá věc, do které mi nic není. A s herečkami se bavíte o líčení? Herečky mají s líčením hodně zkušeností. Jednak ho jako ženy samy dobře znají a jednak u filmu či seriálů zažily hodně maskérek. Někdy dokonce i ony samy poradí mně, jak by se co dalo vyřešit. A někdy se naopak zeptají na radu. Jinak jako všechny ženy samozřejmě řešíme stárnutí… Je lepší líčit mladší nebo starší herečku? Záleží na roli a na tom, jak má dotyčná vypadat. Pokud mám mladou herečku udělat starší, tak mě to baví, zestaršení není takový problém. To je spíš horší, když se má omlazovat. Pak se u toho ještě řeší, jestli je to reálné, aby tomu diváci u televizních obrazovek uvěřili. Zaujaly vás samotné seriálové příběhy? Na každý díl jsem se vždycky těšila. Když jsem je četla, ani se mi nechtělo věřit, že se něco takového mohlo stát. Když se pak natáčelo a s některými skutečnými aktéry opravdových příběhů jsem se osobně setkala nebo se s nimi skamarádila, tak mi to přišlo o to drsnější. Přiznám, že někdy jsem uronila slzu. Jsou to příběhy ze života a je smutné, že se něco takového děje. I když v seriálu to vždy končilo něčím dobrým, jakousi nadějí.

Slyšel jsem, že jste ale nedělala jen maskérku a vizážistku. Co ještě? Snažím se nad rámec svých povinností pomáhat s komparsem. Mám zde hodně známých, kteří si rádi zahrají v seriálu. Navíc mě taková práce baví. V Trutnově jsem taky sháněla kompars a někteří místní lidé si v seriálu Stopy života zahráli. Jak se nárazové povolání filmové maskérky dá skloubit s další prací? Maskéřina u filmu je pro mě sice splnění snu, ale spíše jako koníček. Beru to spíš jako vedlejšák. Jinak mám v Trutnově vlastní studio, kde dělám kurzy líčení, pečuju o ženy a radím jim, jak se mají oblékat atd. A co pohled maskérky na Trutnováky. Dělám hlavně ve dvou okresech, náchodském a trutnovském. A musím přiznat, že trutnovská mentalita žen i mužů je daleko lepší než náchodská. Trutnováci mi přijdou víc snaživí, když potřebují, chodí se ke mně poradit nejen ženy, ale i muži. To v jiných okresech není. Tady v Trutnově je normální, stejně jako v Praze či Hradci, že i pánové chodí ke stylistce. A co místní ženy? Tady v Trutnově jsou hodně šikovné a hlavně pořád se sebou chtějí něco dělat. Není to jen o tom, že já bych je uháněla, ale snaží se samy. A chtějí i poradit s oblékáním. Pro Trutnováky mám prostě pochvalu a mám zdejší klientelu ráda. Dáváte Trutnováky do škatulek podle vzhledu? Teď už ne. Zpočátku jsme předsudky měla, ale vyrostla jsem z nich. Zjistila jsem, že žena z obchodu od zeleniny má o sebe větší zájem, než barbíny. Ony si myslí, že umějí a vědí vše nejlíp, a nenechají si poradit. Nekoukám na ně ale jako na barbíny, ale jako na ženy, které se rády oblékají. Pokud moje rady nepotřebují, tak si říkám, že jsou samy se sebou spokojené. A to je v pořádku. Hodně mě ale potěší ženy, které si od plotny a dětí odskočí ke mně a chtějí dobře vypadat. Pavel Cajthaml, foto: Vilém Fischl, archiv L. Prymšové

inzerce

Prý se Stopy života hodně točily ve východních Čechách. Natáčelo se například v Trutnově v Domě s pečovatelskou službou na Červeném kopci. Hodně se točilo na psychiatrickém oddělení v Novém Městě nad Metují, kde všechny příběhy končily. A v mnoha dalších nádherných místech u nás.

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ Muzeum Podkrkonoší VÁCLAV HAVEL A TRUTNOVSKO Výjimečná expozice asi 120 fotografií, které dosud nebyly zveřejněné nebo patří mezi málo známé. Ukazují Václava Havla a jeho vztah k Trutnovu a okolí. Černobílé snímky většinou zachycují Havla při pobytu u nás před rokem 1990, barevné mapují převážně jeho prezidentské návštěvy po sametové revoluci. Expozice potrvá do 1. února.

KELTOVÉ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Dlouhodobá expozice představuje unikátní pohled do života keltského obyvatelstva na území východních Čech v době od 5. století před naším letopočtem do přelomu letopočtu. K vidění jsou archeologické nálezy z nejvýznamnějších východočeských lokalit, ale také repliky keltských předmětů, oděvů a zbraní. Expozice potrvá do 31. ledna. COPAK NÁM ASI NADĚLÍ? VÁNOČNÍ DÁRKY V PROMĚNÁCH ČASU Výstava ukazuje, jaké dárky přinášel Ježíšek dětem i dospělým v průběhu 20. století. K vidění jsou například dřevěné hračky, stavebnice, panenky, ale i praktické dárky, kterými se obdarovávali dospělí. Připomene, jaké dárky jsme pod stromečkem mohli nacházet jako malé děti nejen my, ale i naši dědečkové a babičky. Potrvá do 11. ledna.

ŽIVOT A DÍLO MALÍŘE JOSEFA POLZE Výstava představí tvorbu předního trutnovského výtvarníka první poloviny 20. století. Jeho doménou bylo portrétní umění. Věnoval se i krajinomalbě, kde převažovaly náměty z Trutnovska, a zátiší. Ačkoliv v roce 2015 uplyne již 70 let od jeho smrti, nebyla dosud uspořádána samostatná výstava malířovy tvorby. Vernisáž bude ve čtvrtek 22. ledna od 17 hodin. Výstava potrvá do 15. března.

Galerie města JOSEF PROCHÁZKA: KRESBA, MALBA, GRAFIKA A OBJEKTY Expozice ukáže díla pardubického malíře, kreslíře, grafika a typografa Josefa Procházky, který v šedesátých letech působil také v trutnovském muzeu. Výstava představí hlavně jeho kresby - tuší, perem, objekty jako kresby v prostoru, které živočišně a mysticky transformují tvary a hlubiny lidského těla v šifrované zprávy o mikro i makrokosmech. Součástí se stanou i záběry z autorova života od fotografa Bohdana Holomíčka. Vernisáž bude ve středu 7. ledna v 17 hodin. Výstava bude otevřena do 7. února. PETR BAMBOUSEK: PŘÍRODNÍ KRÁSY OSTROVA BORNEO Expozice fotografií ve výstavním prostoru města Trutnova. Tajemný ostrov Borneo autorovi naprosto učaroval. Ve své tvorbě se snaží zachytit celou rozmanitost navštívených biotopů bez přímé orientace na fotografii ptactva či hmyzu. V letošním roce chce Bambousek vydat rozsáhlou e-knihu o přírodě Bornea. Výstava potrvá do 31. ledna.

Galerie Uffo

Kino Vesmír

VLADIMÍR KOKOLIA: BITVA Výstava skupiny studentů AVU a mezinárodně uznávaného a respektovaného malíře, grafika, kreslíře a zároveň také pedagoga AVU, pravidelného blogera, básníka i textaře Vladimíra Kokolii. K expozici, která končí v úterý 6. ledna, proběhne mimořádně dernisáž. V hlavním sále Uffa bude v 17 hodin uveden dokument Pavla Jiráska s názvem Kdokolia. Projekce se zúčastní i autor dokumentu Pavel Jirásek a Vladimír Kokolia.

MILAN KMENT: BRNO - NEW YORK - WASHINGTON Města plná života - to je název výstavy fotografií, která je od 2. ledna nově k vidění ve foyer kina Vesmír. Snímky můžete vidět vždy v době promítání filmu, a to zdarma. Expozice potrvá do 20. února.

Galerie draka STÁLÁ DRAČÍ EXPOZICE s výstavou Výstava v podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici oživuje legendu o založení města. Až do 18. ledna má zde výstavu trutnovský výtvarník Ladislav Doležal řečený El Doctor. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.

Galerie Hippo

MILAN PEJŘIMOVSKÝ A MILOŠ TRÝZNA: ŽENA V DŘEVOŘEZBĚ, V KOLÁŽI A MALBĚ Převážně vážně, místy lechtivě vystavují svoji tvorbu dvě známé osobnosti, členové Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov. Expozice je v soukromé galerii v Bulharské ulici k vidění denně, kromě neděle. Potrvá do 28. února.

JAN GEMROT: KONEC MÉHO UMĚNÍ Autor (mimo jiné i režisér videoklipů) se v Uffu představí již podruhé. Poprvé zde byl na společné výstavě Zklamání z ráje. Tentokrát ukáže své nejnovější práce samostatně. Je známý hyperrealistickým projevem. Konkrétním vizuálním prvkem usiluje o vyjádření těžko uchopitelného pocitu a atmosféry, o silné psychologické působení obrazu. Svým brilantním výtvarným podáním rozvíjí příběh, v němž však vždy zůstává něco nedořčeno pro projekci divákova osobního stanoviska. Vernisáž bude v úterý 13. ledna v 18 hodin.

Mates - jídelna Zdravé výživy MICHAL KUROTA: ŽILINA DÍRKOVOU KOMOROU Expozice zajímavých a syrových snímků slovenského fotografa Kuroty. Vystavené záběry Žiliny pořizuje zhruba v posledních třech letech. Expozice potrvá do 14. ledna.

Galerie Domu tisku MILAN ŠLÉGR: PODMOŘSKÝ SVĚT Výstava velkých fotografií z dění pod mořskou hladinou. Působivé snímky jsou focené v různých částech Indonésie zejména ve východní části, která zasahuje do korálového trojúhelníku. Nejstarší fotka pochází z roku 2006. Oko návštěvníka se může kochat neznámými rybami, různými vodními tvory včetně žraloka či zvláštního měsíčníka a také úžasnými korály, z nichž příroda vytváří umělecká díla. Výstava potrvá do 23. ledna.

Města plná života

BRNO – NEW YORK – WASHINGTON

MILAN KMENT:

2. 1. – 20. 2.

čtvrtek 22. 1.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Drak Hradec Králové Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč

O PEJSKOVI A KOČIČCE

neděle 18. 1.

Promítání filmu a beseda s jeho režisérkou Libuší Rudinskou UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 90 Kč

PAVEL WONKA SE ZAVAZUJE

VLADIMÍR KOKOLIA

Výstava Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

čtvrtek 15. 1.

do 6. 1.

úterý 3. 2.

Zábavný pořad Ivo Šmoldase Host: Radim Uzel UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 260, 240 Kč

CESTY IVO ŠMOLDASE

pondělí 2. 2.

Rodinné UFFOkousky: Buchty a loutky Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

neděle 1. 2.

PŘIPRAVUJEME NA ÚNOR

Leden

www.uffo.cz

Výstava Vernisáž 13. 1. od 18:00 hodin Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

Činoherní divadlo A: A Studio Rubín, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

ZAKÁZANÉ UVOLNĚNÍ

středa 28. 1.

Cestopisný večer Radky Tkáčikové kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

SRÍ LANKA

pondělí 26. 1.

14. 1. – 17. 2.

JAN GEMROT: KONEC MÉHO UMĚNÍ

PhDr. Petr Just, Ph. D.: Přechody k demokracii v roce 1989 – Československo ve středoevropském srovnání Pořadatel: UFFO–SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

Činoherní divadlo B: Švandovo divadlo Na Smíchově, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

CRY BABY CRY

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 26. 1.

pondělí 12. 1.

ARGENTINA – CHILE

Cestopisný večer Libora Turka kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

HAPPY BONES

neděle 25. 1.

Divadlo a hudba: Divadlo v Řeznické, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadlo a hudba, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

SHELDON A JEHO MATKA PANÍ LEVINOVÁ

Rodinné UFFOkousky: Teatro Matita Divadlo jednoho herce (vynikající Matija Solce ze Slovinska) pro starší děti i dospělé UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 150 Kč

pondělí 12. 1.

Ing. Ctibor Košťál: Toskánsko Pořadatel: UFFO–SCT a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 12. 1.

Výstava fotografií kino Vesmír - foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

Změna programu vyhrazena!

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov (pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin, sobota 9:00–12:00 hodin, tel. 499 818 245)

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO (pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin, tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz)

Divadelní delikatesy: Wolfgang Hoffmann a Sven Till (SRN) Partner představení: GRUND a.s. UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Divadelní delikatesy, ostatní – vstupné 420, 390, 360 Kč

PANDORA 88

čtvrtek 5. 2.

Činoherní divadlo B: Klicperovo divadlo Hradec Králové UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentky Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 345, 315, 285 Kč

ROMEO A JULIE

lukáš červený

Důležité je, aby se moje hraní líbilo lidem S hudbou začínal už v předškolním věku. Jeho prvním učitelem byla maminka. Šestnáctiletý student gymnázia Lukáš Červený z Trutnova je talentovaným muzikantem, hraje na housle a klavír. Živit hudbou se ale nechce, i když by rád dálkově studoval konzervatoř.

23 „Na housle jsem začal hrát v první třídě a půl roku na to jsem si přidal klavír. To už bylo v základní umělecké škole, i když na tento nástroj jsem začal hrát už předtím doma,“ říká. Vzpomíná si, že první vystoupení měl ještě v mateřské škole, to mu bylo pět let. Už v útlém dětství mu hraní šlo dobře. „Mamka byla poměrně přísná učitelka, seděla nade mnou a dohlížela na to, abych se vše dobře naučil,“ vzpomíná nadějný muzikant. Tenkrát to sice občas bral tak, že musí, dnes je mamince vděčný, že ho do hudby tlačila. S odstupem času chápe, že je třeba rozvíjet hudební talent od začátku. „Je to podobné jako ve sportu. Sportovci také začínají v útlém dětství. V pozdějším věku to do člověka tolik nejde,“ myslí si Lukáš. Zpočátku hrál skladby ze starých klavírních škol. Později, když přišel do základní umělecké školy, byl jeho prvním učitelem na klavír pan Houska. „To jsem hrál i novější věci od současných autorů,“ říká. Právě trutnovská „zuška“ posunula Lukáše ve hře na housle i klavír tam, kde je dnes. „Všechno jsem se naučil v této škole,“ uvádí. Střídat oba inzerce

lukáš červený

nástroje mu nedělá žádné velké potíže, přestože prstoklady a postavení rukou jsou naprosto odlišné. „Začínal jsem brzy, takže s tím problémy, jako někteří jiní muzikanti, nemám,“ prozradil Lukáš, který k houslím i ke klavíru přilnul stejnou měrou.

studiu na škole hudebního zaměření, protože byl přesvědčený, že se hudbou nebude živit. Teď ale zvažuje možnost studovat konzervatoř dálkově. „Konzervatoř by mi poskytla větší přehled a mohl bych to dotáhnout v hudbě ještě dál. To by myslím nebylo špatné,“ přemítá.

Při hře na klavír nemá příliš rád klasicismus. Autoři, jako je například Mozart ho už moc neberou. Dává přednost složitějším harmoniím, líbí se mu barokní a moderní jazzová hudba. Z autorů je mu blízký francouzský impresionista Claude Debussy a při hře na housle si oblíbil hlavně romantické a moderní věci. „Zalíbil se mi houslový koncert od Alexandera Glazunova, který bych chtěl hrát na svém příštím absolventském koncertě,“ upozornil.

Podle něj v současné době nejsou hudební cíle prioritou. Zaměřuje se na to, aby zdárně dokončil gymnázium, protože chce ve studiu pokračovat na vysoké škole technického směru. Učení mu jde dobře, takže se mu nemusí příliš věnovat ve volném čase. Ten téměř výhradně pohlcuje hudba. „Každý den navštěvuji místní základní uměleckou školu a účastním se všech možných akcí nejen této školy, ale hraji třeba také při vernisážích výstav a podobně,“ vypočítává. Rád hraje v orchestru, baví ho improvizování a komponování. Chtěl by se někdy na chvíli stát dirigentem nějakého menšího tělesa. V současné době je členem orchestru Musica Candida.

Jako talentovaný hudebník se zúčastnil mnoha soutěží, které ho zpočátku bavily. Teprve nedávno přišel na to, že hudba není soutěžení. „Není to prostě sport. Nejde to hodnotit objektivně, vždycky je to subjektivně zabarvené podle preferencí porotců. Za svůj největší úspěch považuji, když na mé absolventské koncerty přijde hodně lidí i známých a všem se to líbí,“ tvrdí Lukáš, který ještě před nedávnem neuvažoval o

Sám hraje výhradně skladby jiných autorů. Kompozici a improvizaci praktikuje v tanečním oboru základní umělecké školy, který doprovází na klavír. Nevylučuje ale, že by v budoucnosti napsal nějakou hudbu. Uznává dobré houslisty i

25 klavíristy, ale nějaké výrazné vzory nemá. „Přednost dávám tomu, jak je to zahrané, než, kdo to hraje,“ tvrdí. Lukáš je sebekritický a je si vědom, že má rezervy. „Sebekritický jsem hlavně, když se slyším na nějakých nahrávkách. Všichni totiž děláme chyby. I když mi to jde, snažím se neusnout na vavřínech. Občas se mi to totiž stává, pak se mi to většinou vymstí.“ Houslista a klavírista Lukáš Červený, jak sám říká, musí k něčemu stále směřovat, aby píle převažovala nad leností. Stanovil si například skladby, které by chtěl hrát na svých absolventských koncertech. Ač to tak nevypadá, svůj život bez hudby si dokáže představit. „Třeba mě to přestane bavit. Vždy se lze ale vrátit. Čas od času je prospěšné, když před prázdninami všeho nechám a dobře si odpočinu. Na konci prázdnin můžu začít zčerstva a nanovo. Je to lepší, než když umělec pořád dře,“ dodává mladý gymnazista, kterého kromě hudby baví ještě astronomie a umění. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek inzerce

PLACENÝ ČLÁNEK

Rytíři z Cambridge Helen Doron English je předním vzdělávacím systémem, který poskytuje jazykové programy dětem od 3 měsíců do 18 let. V lednu 2013 se výuková centra Helen Doron English stala autorizovanými testovacími centry CAMBRIDGE ENGLISH Language Assessment.

Česká republika je první zemí, kde mají žáci možnost testy absolvovat přímo v centrech HDE, kam pravidelně docházejí na výuku. Nezávislé posouzení úrovně angličtiny pomocí testů posiluje víru dítěte ve vlastní síly, a tím podporuje jeho budoucí úspěchy ve vzdělávání. Možnost absolvovat mezinárodně uznávané jazykové zkoušky a získat certifikát Cambridge Young Learners English si v následujícím roce vyzkoušely i děti z výukového centra HDE v Trutnově. „Testy absolvovaly i děti, které k nám chodí od 2 let a v době zkoušky jim bylo teprve 7 nebo 8 let. Díky včasné výuce tak mohly složit zkoušku dříve, než je běžné. Většinou absolvují Cambridge testy až děti na 2. stupni ZŠ, díky kurzům jsou na ně připraveny s předstihem,“ vysvětluje Blanka Krásová, lektorka Helen Doron English Trutnov. Jak děti dopadly? „Testy Cambridge navíc znovu potvrdily, jak výborné výsledky metodika Helen Doron přináší, a to hlavně v konverzaci a spontánní komunikaci. Naši studenti získali v průměru 4,75 z maximálního počtu 5 bodů za ústní část zkoušky ve všech úrovních obtížnosti.

Navíc děti zvládly tuto část naprosto bez chyby v 80% případů, celosvětový průměr je přitom 63%. Pozitivní zpětnou vazbu o úspěšnosti metody Helen Doron English tak získali nejen studenti, ale i jejich rodiče,“ dodává. A jaké byly bezprostřední dojmy dětí po zkoušce? „Všechny děti byly nadšené, jak skvěle formát mezinárodních zkoušek zvládly a zeptáte-li se jich nyní, jaký je jejich oblíbený školní předmět, pak jednoznačně odpoví - angličtina,” s úsměvem doplňuje lektorka. V současné době se na zkoušky Cambridge YLE připravují nejen trutnovské děti, ale i další studenti Helen Doron English, kterých je po celé České republice okolo 5000. Popřejme jim proto společně: „GOOD LUCK!”

Den otevřených dveří: sobota 24.1.2015 od 10 do 17 hodin. Info www.helendoron.cz

divadlo

V Uffu se odehraje Vražda sexem

Příběh muže, který nemůže najít sám sebe, a jeho racionálně uvažující ženy, která řeší všední problémy. Taková je Vražda sexem, komedie v podání trutnovských ochotníků z Ďyvadla Neklid. Na úspěšnou premiéru z loňského května v Národním domě nyní naváží dlouho očekávanou reprízou - ve středu 21. ledna od 19 hodin v Uffu. Autorkou známé divadelní komedie je anglická dramatička Joan Shirley. Příběh se původně odehrává ve staré dobré Anglii na počátku uvolněných šedesátých let 20. století. Lékařka Nikol v něm dovolí manželovi Berniemu rok nepracovat, aby se pokusil naplnit umělecké ambice. Jenže on namaluje jen svůj autoportrét. Od chvíle, kdy v sobě pocítil umělecké sklony, nejen že přestal pracovat, ale do kdysi poklidného středostavovského domu vnesl zmatek, napětí a … bordel. Děj nabírá na obrátkách ve chvíli, kdy za ním nečekaně přijde prostitutka Angie, s kterou byl kdysi vlastní ženě nevěrný. K tomu všemu ještě po domě pobíhá popletená teta Dot.

Trutnováci se hry ujali po svém. V hlavních rolích dominují Miloslav Bernhard jako Bernie a Eva Pavelková jako cynická Nicol. Role prostitutky se zhostila Helena Hardikerová a stařičkou tetu si zahrála Zina Rýgrová. „Po květnové premiéře jsme sklidili od diváků uznání. Musím přiznat, že i já byl z premiéry hodně nadšený,“ řekl režisér Petr Vanžura. Amatérské divadlo na hře pracovalo zhruba dva roky (před premiérou) a ve vylepšování pokračovalo i po ní. Kdo navíc zná ochotníky z Neklidu z předchozích her, uzná, že jejich umělecké výkony jsou s každou další hrou lepší a lepší. Vražda sexem je v pořadí pátou komedií, kterou zdejší amatérský spolek zařadil do svého repertoáru. První hrou byla Tasemnice na kraji těsta, parodie na známý televizní seriál Nemocnice na kraji města. Pak následovaly konverzační komedie Obraz na sekeru, černá komedie Ulice bastardů a společenské drama s komediálními prvky Prase v kufru. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

kam za sportem BASKETBAL Středoevropská liga žen 7. 1. Trutnov - Spišská Nová Ves ŽBL 10. 1. Imos Brno - Trutnov 18. 1. Trutnov - Nymburk 25. 1. Ostrava - Trutnov 31. 1. Trutnov - USK Praha Český pohár žen 14. 1. Trutnov - Slovanka MB

1. liga mužů 11. 1. Trutnov - Sokol pražský 18. 1. Vyšehrad - Trutnov HOKEJ Druhá liga 3. 1. Bílina -Trutnov 10. 1. Trutnov - Žďár n/S 14. 1. Klášterec n/O - Trutnov 17. 1. Trutnov - Tábor

21. 1. Řisuty - Trutnov 24. 1. Trutnov - Děčín 31. 1. Klatovy - Trutnov FLORBAL Divize C 10. 1. Třebíč - Trutnov 11. 1. Okříšky-Kněžice - Trutnov 24. 1. Trutnov - Lubná 25. 1. Trutnov - Litomyšl

MARTINA VÁGNER DOSTÁLOVÁ

Charitu bez srdce dělat nejde Pomáhá seniorům, radí pěstounům a organizuje sbírky. K tomu shání dobrovolníky. Můžete ji ale vidět i při dalších akcích s charitativním účelem. Jednou chce založit nadaci v Africe. „Prostě chci pomáhat, protože pomáhat je normální“ konstatuje Martina Vágner Dostálová (41).

Co pro vás znamená slovo charita? Pro mě to je nezištná pomoc těm, kteří to potřebují - pomoc lidem nemocným, hendikepovaným nebo v nouzi. Jak jste se vlastně k charitě dostala? Jako malou mě rodiče brali s sebou, když jezdili do ústavu za nemocnou tetou, která byla po zánětu mozkových blan. Už tam jsme cítila vnitřní potřebu pomáhat. Třeba jen ustlat pacientům postele. Obohacovali a dávali mi obrovskou sílu lidé, kteří byli i přes svoji nemoc či hendikep hodní, nezištní, nezákeřní a byli rádi třeba jen za takovou maličkost, že se na ně usmějete nebo je pohladíte. Už jako desetiletá jsem byla mezi nimi šťastná a bavilo mě to. Takže jste to měla v sobě už od mládí? S tím se člověk asi musí narodit - že chce něco dělat pro druhé a přitom od toho neočekává

žádný vlastní prospěch. Jsem šťastná, když to, co dělám, někomu pomůže. A vědomě neplánuju, že bych z toho mohla něco mít. Prostě vidím, že někdo potřebujeme pomoc, tak jdu a pomůžu. Přijde mi normální nést starší paní tašku, přidržet dveře důchodci o berlích nebo pomoci vozíčkáři do kopce. Věděla jste už na základní škole, co studovat dál, abyste mohla pomáhat? Ne. Tehdy jsem nevěděla, že existuje škola, po které, když ji vystuduji můžu něco takového dělat (škola se sociálním zaměřením). Bavilo mě šití, tak jsme šla na krejčovou. Líbila se mi sice zdravotní škola, ale byla jsem flink na učení. Ještě jsem generace, která zažila pionýry a tam jsme s kamarádkami chodily pomáhat jedné starší paní. Kdy to u vás propuklo naplno? Nakoplo mě asi mé životní období, které mě za-

Co pro ni znamenají peníze? Bez financí to v životě nejde. Musíte z něčeho platit nájem, benzín do auta nebo živit děti. Mě rodiče vychovali jako skromného člověka, takže peníze nemám na prvním místě. Nešla bych dělat jinam jen kvůli tomu, že bych měla větší plat a přitom bych nepomáhala lidem. Ráda bych si ale jednou našetřila na letenku do Afriky, aspoň na tři měsíce tam odletěla a pomáhala tam. vedlo do Irska za mým nynějším manželem. Tam jsem poznala sociální sféru a viděla, jak pomoc zdravotně postiženým a potřebným perfektně funguje. A i vztah okolí, jak spolu lidé žijí a spolupracují. Například, když tam pro vozíčkáře přijede autobus, hned se k němu nahrne pět lidí, aby mu pomohlo dovnitř. To se mi líbilo a řekla jsem si, že po návratu do Čech chci něco takového dělat, že chci pracovat v charitě a pomáhat potřebným. I když jste na to neměla vzdělání? Byla jsem pevně rozhodnuta klidně třeba na začátku jen uklízet, ale aspoň bych se dostala do organizace, která pomáhá. Snažila jsem se oslovit organizace, jako jsou Adra nebo Člověk v tísni, ale bez patřičného vzdělání jsem prostě neměla šanci. Kdo vám nakonec pomohl takovou práci získat? Po návratu z ciziny se nabídl můj kamarád Robert, že zkusí zavolat známé, která pracuje v sociálních službách, zda by o nějaké práci nevěděla. A ozvali se mi z charity, že by mě vzali na záskok do pečovatelské služby. Jaké byly začátky? Co čert nechtěl, zdejší charitu hned zkraje mého působení oslovilo hradecké poradenské středisko, že hledají někoho, kdo by tady chtěl rozjet projekt Dobrovolníci v sociálních službách. Přišli s tím rovnou za mnou. Já do toho naivně šla s tím, že tady určitě bude plno dobrovolníků. Po roce projekt skončil, ale já oslovila ředitele charity a domluvila se s ním, že by se pokračovalo dál pod hlavičkou Oblastní charity. Takže jsem na půl úvazku pracovala jako pečovatelka a osobní asistentka, a u toho ještě na projektu dobrovolnictví.

Co to obnášelo? Hledala jsem lidi, kteří chtějí nezištně pomáhat. Hlavně mi šlo o to, dostat dobrovolnictví do povědomí lidí, dát veřejnosti na vědomí, že tu je. Aby se o tom vědělo. Člověk nezištnou pomoc ocení, až ve chvíli, když prožije něco nebo se sám dostane do takové situace, kdy sám potřebuje pomoci. Já jsem si takovým životním obdobím prošla a moc mi tehdy pomoc od někoho jiného pomohla. Takže se snažím, aby o tom lidé přemýšleli a nemysleli v životě jen sami na sebe. Kolik je v Trutnově dobrovolníků? V tuto chvíli je jich třicet jedna. Dva z nich nedávno získali prestižní cenu Křesadlo za dobrovolníka roku. Je všeobecně dost lidí, kteří chtějí pomáhat? Neřekla bych, že chci použít slovo dost. Ale když bylo potřeba, vždycky se našli lidé, kteří chtěli pomoc a nic od toho neočekávají. Například při loňských povodních si vzali holínky, košťata a jeli pomáhat do zatopené Dolní Olešnice. Nebo inzerce

MARTINA VÁGNER DOSTÁLOVÁ

letos celou sobotu byli v marketu a pomáhali s potravinovou sbírkou. Přestože za sebou měli těžký pracovní týden. Mysleli, že je to správné, tak to udělali. Ale víc je asi těch, kteří přispějí penězi, či nějakým darem, ne? Rozhodně. Ale já bych to nějak nesrovnávala, protože i tak je to skvělé, když někdo sám od sebe něco věnuje. Ať každý pomáhá, jak umí a jak sám chce. Někdo jde pomáhat do domova seniorů. Někdo koupí rýži a věnuje ji do sbírky. Jiný dá peníze. Všechno tohle je skvělý. Život nám přináší horší či lepší dny, může se něco stát a zítra budete jedním z těch, který bude takovou pomoc potřebovat a rád ji myslím si přijme. Takže se lidé nemají tlačit do něčeho, co jim není úplně vlastní? Ano, každý má poskytnout takovou pomoc, která je pro něj dosažitelná a přirozená. Někdo vhodí padesátikorunu do kasičky Tříkrálové sbírky, protože to může udělat. Nemůže ale jít třeba mezi seniory, z časových důvodů i třeba z osobních. Co je hlavním předpokladem pro práci u charity? Myslím si, že by měl člověk cítit, že chce pomáhat lidem, a to nad rámec běžného popisu práce. Nejde říct, mám na něco půl hodiny a pak musím být jinde. A když se nevejdu do té půlhodiny tak říct: smůla, uděláme to jindy. Tak by to být nemělo. Je potřeba mít lidskost a umění vcítit se do situace a potřeb ostatních. Naučila jsem se to v pečovatelské službě u charity. Přijdete ke klientovi, máte tam domluvenou nějakou činnost a ta babička nebo dědeček ji po vás nechce. Jen

touží po tom si sednout a povídat si. Není možné ho odmítnout s tím, že na povídání teď zrovna není čas protože se jde uklízet, ale měli by jste umět vše skloubit tak abyste odcházeli s pocitem, že jste pro toho člověka udělali maximum a je spokojený. Prostě bez srdce takovou práci dělat nejde, ale to je můj názor. Nakonec se vám povedlo k charitě dostat. Jak dlouho už pomáháte lidem na plný úvazek? Téměř čtyři roky se tomu věnuju víc než naplno. Ale je to taky díky tomu, že mám skvělé zázemí v rodině. Mám velice tolerantního manžela, který mě v tom podporuje a pomáhá, jak nejvíc to jen jde a také šikovného a rozumného syna. A to je hlavní základ pro to, abych mohla vše dělat na plno, tak jak to cítím a potřebuju. A nadšení z Irska vám zůstalo? Trochu vyprchalo. U nás je situace jiná, ale rozhodně v Čechách nejsou horší lidi, než byli v Irsku. Jsou tady lidé hodní, vstřícní a ochotní pomáhat. Teď se ale naplno věnujete ještě jiné pomoci. Jaké? Snažím se pomáhat rodinám, které mají děti v pěstounské péči. V centru Maják takové rodiny podporujeme. Pomáháme jim, radíme, ale také pro ně vymýšlíme akce, jezdíme s nimi na výlety nebo pro ně pořádáme víkendové pobyty. Oni to určitě nemají snadné, snažíme se jim usnadnit těžkosti, které jsou spojené s pěstounstvím. Třeba právní poradenství. Ale já bych to spíš nazvala jakýmsi kamaráděním s rodinou. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

MARTINA VÁGNER DOSTÁLOVÁ - v 36 letech se vrhla do charity - naplno pro ni pracuje čtyři roky - vede dobrovolnické centrum - touží pomáhat v Indii a Africe - vytvořila dva projekty - jeden pomáhá seniorům a tělesně postiženým, druhý pomáhá mládeži, dětem a rodinám ve volném čase

Je tady hodně pěstounských rodin? Pokud vím, tak v okrese jich je asi osmdesát. Já, také za pomoci mé kolegyně jich mám na starosti dvacet jedna. Jsem s nimi v pravidelném kontaktu, navštěvuju je a snažím se zprostředkovat, když něco potřebují. Například pán se stará o dvě vnučky a nemá pro ně oblečení. Tak jsem požádala naše holky z charity o oblečení pro šestiletou a desetiletou dívku. Do týdne jsem pro ně měla tři pytle oblečení. Nebo třeba doučování. To pro pěstouny většinou dělají studenti jako dobrovolníci. Co když se někdo zeptá, proč se takhle nepomáhá i normální rodinám? Starat se o dítě v pěstounské péči myslím si je o něco náročnější, než když vychováváte vlastní dítě. Pěstouni navíc mají řadu dalších povinností, jsou pod drobnohledem. Nejsou jen v kontaktu se sociálními pracovníky, ale ještě se mnou. Navštěvuji je tak jednou za měsíc, vidíme se i při vzdělávání, které mají povinné, prostě jsme v pravidelném kontaktu dle jejich individuálních potřeb. inzerce

Jakou zpětnou vazbu máte z pěstounských rodin? Přijde mi, že do rodin vplouvám úplně přirozeně, pohodově a kamarádsky. Takže ohlasy mám dobré. Pěstouni, to je jeden z nejnáročnějších způsobů pomoci druhým. To přece nejde jen tak ze dne na den říct, už mě to nebaví a zrušit to…. Určitě jsou to jedni z nejstatečnějších lidí. Visí na nich velká zodpovědnost připravit mladého člověka na to, aby vešel dobře do dospěláckého života, aby ho měl plnohodnotný a neskončil třeba někde ve vězení, na drogách, atd. Je to hodně těžká úloha. Můžete mít doma pěstounské dítě roční, osmileté, ale také třeba třináctileté. Je to zodpovědnost na každý den. Myslím, že je to hodně těžké a zodpovědné rozhodnutí, se do něčeho takového pustit. Je to prostě makačka. Vy sama do toho jít nechcete? Asi bych do toho šla, kdybych neměla před sebou tu svoji africkou vizi. Takhle dnes místo pěstounské péče, kterou bych mohla věnovat třeba jednomu dítěti, pomáhám více rodinám. Navíc chci pomáhat v co nejširším možném záběru, a to by asi s pěstounstvím dohromady nešlo. Někoho nebo něco bych šidila a taková být nechci. Co doporučíte lidem, kteří si třeba po přečtení tohoto rozhovoru řeknou, že chtějí pomáhat? Zamyslet se, jak by mohli pomáhat a kolik tomu mohou věnovat času a energie. Anebo mi můžou zavolat a promluvíme si o tom spolu. Anebo se spojit s někým, kdo pracuje pro jiné podobné organizace. Určitě se vhodný způsob najde pro každého. Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek

placený článek

ROSA – ARCHITEKT O stavění v Trutnově

Domy trutnovských architektů Martiny a Michala Rosových z ateliéru ROSA – ARCHITEKT poznáte snadno. Říkají, že každé místo je specifické a zaslouží si individuální přístup. I při stejných požadavcích investora se řešení domu bude lišit podle místa, kde bude stát. Složitější podmínky Trutnova dobře znají a vědí, že prefabrikovaná řešení tu prostě nemohou fungovat.

Čím je stavění v Trutnově a okolí nejvíc odlišné? Michal: Naši práci asi nejvíc ovlivňuje to, že v Trutnově téměř nenavrhujeme domy na rovině. Většina jich je ve svahu. To samozřejmě vyžaduje úplně jiný přístup k návrhu domu. Jsme přesvědčení, že se svahem je třeba v návrhu pracovat, nikoli ho popírat. Martina: Máme úctu k přirozeně rostlému terénu. Snažíme se, aby zásahy do něj byly minimální, bereme ho jako součást návrhu. Obecný trend je většinou opačný - pozemek se srovná a dům se staví na rovině, nicméně zahrada je tím prakticky znehodnocená prudkými násypy.

Co dál ovlivňuje vaši práci? Martina: Je tu krásná krajina. Na většině pozemků jsou výhledy, se kterými v návrhu pracujeme jako s hodnotou, kterou chceme my i klient využít. Domy na pozemcích, které mají výhled na Trutnov nebo na Krkonoše, navrhujeme tak, aby se výhled stal součástí domu. Michal: Nesmíme zapomenout ani na technické vlastnosti domu. Nižší venkovní teplota však neznamená pouze potřebu lepšího zateplení, ale také to, že půda tu promrzá do větší hloubky a to se odrazí v založení domu. Padá tu více sněhu a to přináší větší zatížení střech. Většina typových projektů není určena do těchto podmínek.

Co to znamená pro majitele domu? Michal: Naše řešení je o něco dražší. Na druhou stranu jsme schopni i na malém pozemku zachovat rozumnou plochu využitelné zahrady a nabídnout klientovi přístup do zahrady z obytné části domu. To nejpodstatnější však tkví v tom, že když se správně skloubí specifika pozemku a přání klienta, vznikne svébytný a zcela unikátní dům. Není to komplikace, je to výzva.

Vaše domy jsou hodně moderní. Jak se vyrovnáváte se sedlovými střechami? Ty jsou zde přece tradiční? Martina: Moderní dům může se sedlovou střechou fungovat velice dobře. Pokud bude mít architektonické prvky typické pro danou lokalitu, třebaže moderně zpracované, bez problémů se do ní zapojí. Na druhou stranu to, že má dům sedlovou střechu, z něj ještě nedělá tradiční podhorský dům.

Foto: rosa-architekt.cz

programy kin

2., 3. a 4. 1. 2., 3. a 4. 1. 5. a 6. 1. 7. 1. 7. 1. 8. 1. 9. a 10. 1. 9., 10. a 11. 1. 11. 1. 13. a 14. 1. 15. 1. 16. a 17. 1. 16., 17. a 18. 1. 18. 1. 19. 1. 20. 1. 20. a 21. 22. 1. 23. a 24. 1. 23., 24. a 25. 1. 25. 1. 27. a 28. 1. 28. 1. 30. a 31. 1. 30. a 31. 1.

16.30 19.00 19.00 10.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 16.00 19.00 16.00 19.00 10.00 16.30 19.00

Paddington Raluca Burácení Pohádky z hor Železná srdce Je nám spolu dobře Sedmý syn Fotograf Sedmý syn (3D) Odpad Sama nocí tmou Škatuláci 96 hodin: Zúčtování Škatuláci (3D) Jak jsme hráli čáru Jak jsme hráli čáru Šťastná Příběh Marie Hobit: Bitva pěti armád E. A. Poe: Podivný experiment Hobit: Bitva pěti armád (3D) Babovřesky 3 O Mašince Babovřesky 3 Hacker

Dvůr Králové 3. a 4. 1. 6. 1. 7. a 8. 1. 10. 1. 10. 1. 11. 1. 11. 1. 13. 1. 14. a 15. 1. 17. 1. 18. 1. 18. 1. 20. 1. 21. a 22. 1. 24. a 25. 1. 27. 1. 28. a 29. 1. 30. 1. 30. 1. 31. 1. 31. 1.

19.00 19.00 19.00 16.00 16.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 15.00 17.30 16.00 19.00

Hunger Games: Síla vzdoru 1.část My 2 Hodinový manžel Sněhová královna (3D) Sněhová královna Sedmý syn (3D) Sedmý syn Fotograf Šéfové na zabití 2 Exodus: Bohové a králové (3D) Tučnáci z Madagaskaru Exodus: Bohové a králové Burácení Raluca 96 hodin: Zúčtování Je nám spolu dobře Odpad Paddington Hobit: Bitva pěti armád (3D) Paddington Babovřesky 3

inzerce

Trutnov

hospital kuks

Ze znovuzrozeného hospitalu by měl hrabě Špork radost

Magický Kuks je unikátní a ojedinělou barokní památkou. Když jsem se blížil k hospitalu, vypadalo jeho okolí ještě jako staveniště. Po turistech ani památky, všude se pohybovali stavebníci v montérkách. Finišuje zde totiž nevídaná investice: téměř půl miliardová rekonstrukce Hospitalu Kuks - největší od doby, kdy hrabě František Antonín Špork nechal postavit barokní lázně. C

Podle kastelána Libora Švece, který je na tomto postu třináctým rokem, bude areál slavnostně otevřen 13. března letošního roku a krátce na to zpřístupněn veřejnosti. Rekonstrukce hospitalu se dokončuje v souvislosti s projektem nazvaným Granátové jablko. A proč tak romanticky? Milosrdní bratři, správci objektu od roku 1743, kteří se starali o farmaceutickou část, konvent a chovance, měli ve svém znaku granátové jablko. „Je symbolem znovuoživení, tak se nám zdál tento

název symbolicky příznačný. Objekt by se měl rekonstrukcí oživit,“ vysvětlil kastelán.

První myšlenky na využití dosud nevyužitých částí objektu pocházejí z roku 2006. V roce 2009, kdy byl vytvořen pracovní tým v rámci Národního památkového ústavu - pracoviště v Josefově pod vedením Oldřicha Peška, se začala připravovat předprojektová dokumentace. V květnu 2010 byla po podané žádosti přidělena dotace ve

CMY

výši 453 milionů korun na obnovu areálu kromě hřbitova a Braunova Betléma. Z těchto peněz je rekonstruován i kamenný most v Kuksu. Projekt zahrnuje celkovou rekonstrukci hospitalu. Traduje se, že jde o největší investici od doby, kdy hrabě Špork nechal postavit barokní lázně. Tuto teorii potvrzuje i kastelán Švec. „Areál byl organicky spojen se zámkem a lázněmi. Ty fungovaly za života hraběte Šporka, tedy až do jeho smrti v roce 1738. Potom už nikdo lázeňskou činnost nerozvíjel. Investice nejen do hospitalu je v českých zemích neobvyklá a od doby hraběte Šporka jedinečná. Samozřejmě je třeba říct, že už v minulosti docházelo k dílčím rekonstrukcím objektu, byl různě měněn a využíván. Po smrti hraběte 20141114_proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 14.11.2014 Šporka tady byla například nemocnice. Naše inzerce

rekonstrukce je ale největší od založení hospitalu.“ Přestože zahrnovala obrovský objem stavebních prací, naštěstí měl objekt dobře připravenou předprojektovou i projektovou dokumentaci. „V přípravné fázi jsme se nesetkali s nějakým zásadním stavebním problémem. Vše ale muselo být v intencích 21. století. Nejproblematičtější byly sítě a infrastruktura. Kanalizace se podařila převést přes údolí do čistírny odpadních vod. Stavebně a technicky je dům stabilizovaný,“ uvedl Švec. Rekonstrukci předcházel archeologický průzkum. Vzhledem k tomu, že byl hospital vybudován na zelené louce, neodkryl starší věci než ze začátku 18. století. Zajímavostí byl nález základů barokní budovy, která existuje pouze na 8:20:37 rytinách zpočátku 18. století.

hospital kuks

Vstupujeme s kastelánem do severního křídla objektu, které souvisí s kostelem Nejsvětější Trojice. Na jeho stěnách je padesát úžasných maleb z cyklu Tanec smrti, které se podařilo obnovit. Na nich si smrt v tanci bere nejen světské i církevní stavy, ale třeba také světce, blázna, slepce, papeže, krále či kardinála. „Ten výjev rovnosti a spravedlnosti smrti je tady zřejmý,“ říká kastelán. Kromě toho se podařilo odkrýt i nástěnnou malbu v boční kapli. Dále byla restaurována stropní malba v barokní lékárně U Granátového jablka. „Víme, že za života hraběte Šporka už tu nástěnné malby byly. Pocházejí z první třetiny 18. století,“ doplnil Švec.

veřejně přístupná. V budoucnu bychom tady rádi pořádali komentované prohlídky,“ spřádá plány Švec. A jak bude areál využíván a co návštěvníkům nabídne? Stejně jako v minulosti se budou konat historické prohlídky hospitalu, jsou přístupny rodová hrobka, muzeum farmacie. V jihozápadním křídle objektu vzniká regionální výchovně vzdělávací centrum, kde by se měly pořádat krátkodobé kurzy zaměřené na farmacii, historii a umění. Kurzy budou cílené na laickou veřejnost i na děti. Navíc tady bude zajištěn pobyt lidem, kteří se starají o nemocné roztroušenou sklerózou.

Vycházíme na nádvoří a blížíme se k chloubě hospitalu, kterou je velká zahrada. Ještě nedávno zde byly živé ploty a travnaté plochy. Teď se tento prostor z gruntu mění. Kastelán upozorňuje, že tady nikdy nebyla okrasná zámecká zahrada. Proto bylo rozhodnuto vrátit zahradě původní určení - pěstební prostor pro ovoce a zeleninu. „Vzniká zde 144 polí, kde se budou pěstovat byliny, zelenina, to vše bude lemováno novými ovocnými sady s jabloněmi, hrušněmi, třešněmi a kdoulemi. V domku na zahradě chceme představovat tradiční sušení ovoce. Zahrada bude

Na Kuks každoročně dorazí v průměru 50 tisíc lidí. Líbí se jim tam, ale stěžují si na malé možnosti ubytování a ne příliš dobré pohostinství. Také kastelán připouští, že ještě v nedávné minulosti zde bylo stravování i ubytování omezené. Při obchůzce areálem nahlas doufá, že s rokem 2015 bude návštěvníkům nabídnut servis na očekávané úrovni. „To samozřejmě souvisí s adekvátním stravováním i ubytováním,“ pronesl v okamžiku, kdy se blížíme k bývalé sýpce, která je součástí rekonstrukce. Právě v tomto hospodářském objektu byla v minulosti

37 restaurace i možnost ubytování. „Restaurace tam opět bude. Bohužel po dobu minimálně pěti let nebude možno v budově vytvořit komerční ubytování,“ konstatoval Švec. Celá stavba by měla být definitivně zrekonstruovaná do konce února letošního roku. Oficiální otevření není plánované na 13. března náhodně. „Hrabě Špork se tady 9. března narodil, takže je tu nějaká symbolická souvislost. Navíc 13.

inzerce

března 1729 byl nad hrabětem vynesen rozsudek v souvislosti s inkvizičním záborem knih. Kromě toho bude čtrnáct dní před zahájením sezony,“ vypočítává šéf Kuksu, který je přesvědčen, že se obnovou podaří areálu vdechnout život. „Z toho by měl hrabě Špork určitě radost stejně jako já,“ dodává kastelán, který se stará o tři sta let starý dům, zahradu, les, kde je Braunův Betlém, a další věci. „Pořád vidím nejen práci před sebou, ale také za sebou,“ dodává. Hynek Šnajdar

z muzejních sbírek

Bronzová sekera ze Žacléře

V roce 2012 se Muzeu Podkrkonoší v Trutnově podařilo získat unikátní bronzovou sekyru pocházející z okolí Žacléře. Nalezena byla již v roce 2011 a její nálezce řádně zdokumentoval nálezové okolnosti, čímž se podařilo zachytit cenné informace o artefaktu. Sekera pochází z katastru Žacléře. Nalezena byla v zalesněném svažitém terénu západně od města v hloubce 25 - 30 cm pod povrchem na kamenitém podloží. Rozměry tohoto poměrně masivního kusu s vějířovitě rozšířeným ostřím činily 19,7 x 5,3 x 3,9 cm. Sekera byla ve velmi dobrém stavu dochování, bez větších známek poškození, pouze povrch pokrývala homogenní a kompaktní vrstva zelené koroze a v týlu bylo menší porušení patrně způsobené již v době užívání. Obecně lze sekery charakterizovat jako multifunkční nástroje, jejichž účel se pohybuje v široké škále funkcí od pracovního nástroje až po zbraň. Na rozdíl od pozdějších železných seker však nebyly kovány, ale odlévány většinou do kamenných forem, tzv. kadlubů. Typologicky se jedná o sekeru se středovými laloky, které umožňovaly lepší upevnění v násadě, rámcově zařaditelnou do období střední až mladší doby bronzové. Vzhledem k vzdálenosti od tradičních sídelních oblastí, značné nadmořské výšce nálezu

i tomu, že nebyla doprovázena jinými hmotnými předměty, můžeme usuzovat, že se jedná o ojedinělý nález, zařaditelný spíše do období mladší doby bronzové (1200 - 900 př. n. l.). Kulturně pak můžeme artefakt přiřadit kultuře lužických popelnicových polí, která v této době osidlovala mimo jiné rozsáhlou oblast severovýchodních Čech, severní část Moravy a Slezska. Širší region Trutnovska a zvláště pak oblast Žacléřska nepatří svojí geomorfologií mezi tradiční sídelní oblasti. O bližších okolnostech nálezu tak lze pouze spekulovat. Nicméně z analogií z jiných regionů můžeme usuzovat, že zdejší nález svědčí, buď o komunikační důležitosti zdejší oblasti, nebo o potenciálním vyhledávání nerostného bohatství, jakým byly především v době bronzové žádané měděné rudy. Nicméně lze říci, že region, dříve přijímaný za v pravěku téměř neosídlený, může z archeologického hlediska ještě velice překvapit. Mgr. Ondřej Tůma

SKiMU

Ski areál SKiMU Lyžařský areál v pravých horách, ležící přímo pod Snežkou, je ideálním místem pro rodiny s dětmi. Děti do 6 let lyžují ZDARMA Speciální ceny pro rodiny s dětmi – děti lyžují již od 400 Kč za týden SKiMU Parky s instruktory pro děti Garance kvalitního sněhu po celou sezónu – plně automatické zasněžování Vysoká nadmořská výška (1050 m n. m.) Unikátní romantika tradiční krkonošské obce

www.ski

mu.cz/z

imni-dov olena

Vyzkoušejte svahy ve SKiMU Pro ranní ptáčata

Skibus SKiMU –Trutnov

Lyžujte na čerstvém manšestru, bez front na vleku jen 30 km od Trutnova. Od 8.30 do 10.00 lyžujeme jen za 250 Kč.

Každý den vyráží do SKiMU skibus rovnou z trutnovského autobusového nádraží a sváží lyžaře do ski areálu ZDARMA.

SKiMU House Moderní horská restaurace na sjezdovce Pomezky, je druhým místem na světě, kde ochutnáte nefiltrované a nepasterizované pivo z Hostivaru.

SKiMU, bav se celou zimu! Více na www.skimu.cz.