Trutnovinky - Magazín únor 2016 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Únor 2016 | zdarma

GRAVITATION

OBSAH

Editorial Ve stopách Rockyho

michal bogáň redaktor Gravitation je film kamarádů a bývalých kolegů Denisy a „Lachtana“. Jejich celovečerní debut. A tak jsem si ho nemohl nechat ujít. Obzvlášť, když se jedná o sportovní film. Tohle téma přenášené na plátno, respektive televizní obrazovky mě baví. Na prvním místě u mě vždy bude Rocky. Jeho trénink v kombinaci s hudbou to je ta nejvíc motivačka. V ringu jde pak „Italský hřebec“ několikrát k zemi, ale pokaždé se zvedne.

HLAVNÍ TÉMA: GRAVITATION / STR. 6

herec vrběcký

Fotograf Benda

A vlastně podobné inspirativní myšlenky při tvorbě filmu měli i podkrkonošští filmaři Gravitation. Nečekejte od snímku žádný kasovní trhák. To by ani nebylo možné, protože film vznikal více méně v rukách dvou lidí. Ale devět příběhů devíti sportovců vás určitě osloví. Některý méně, některý více. Donutí k zamyšlení.

STR. 14

STR. 24

chata vébrovka

literátka hrubá

PS: Zaujalo vás mateřské mléko?

STR. 3O

STR. 34

Vydavatel: Trutnovinky s.r.o, IČ: 28847229, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Svatojánské nám., Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Lenka Procházková, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914. Foto na titulce: Miloš Šálek inzerce

ANKETA

inzerce

Jaké jsou vaše oblíbené filmy Michaela Dědková, tisková mluvčí Trutnova Už od mala svět filmu miluji, je to jakýsi útěk z reality. Mezi filmy, které mě velmi oslovily, patří Moulin Rouge, Fanny a Alexandr či série Star Wars. Z komedií mě zaručeně vždy pobaví Až vyjde měsíc, Pošetilost mocných a z české tvorby samozřejmě Pelíšky. Šimon Gall, student Nejradši mám válečné a historické filmy. Například české filmy z druhé světové války jako Collette, Habrmannův mlýn, Musíme si pomáhat a také se mi hodně líbí film z první světové války Sarajevo 1866. A ještě Post Bellum. Čili filmy, natočené spíš nedávno, jako novější. Jan Bartoš, fotograf Ve filmech vždy budu hledat hlavně smích, jako třeba v Bláznivých střelách nebo Žhavých výstřelech. Anebo snad poučení z životních příběhů, jako je Hříšný tanec nebo Zkus mne rozesmát či Cesta do Ameriky, popřípadě smíření se smrtí ve snímku Vtip nebo Hvězdy nám nepřály. Zdeněk Heteš, správce sítě Z českých filmů mě napadá Saturnin. Je to jeden z mála filmů, který si sedl s mojí představou po přečtení předlohy od pana Jirotky. Pro mě je to herecký koncert. Ze zahraničních filmů se rád podívám na Ztraceno v překladu se stárnoucím Billem Murrayem. Mezi povinné klasiky patří Páni z prstenů a Hobiti. Naposledy jsem se s chutí podíval na Marťana. Barbora Morávková, fyzioterapeutka CSMV Skvělé filmy jsou z 90. let - Rudý Labyrint, Forrest Gump, Pretty Woman. Mají příběh. Člověka nechávají přemýšlet a nemají úplně jasný americký scénář. Z novodobějších se mi líbí Láska nebeská, kde je propojení příběhů, vtip i nadsázka. Klidně i vojenská tématika - Zachraňte vojína Ryana. 5

ROZHOVOR

Pár, který chce měnit svět filmem Michal Bogáň foto: Miloš Šálek

Všechno jde, když se chce. Tuto větu najdete na konci rozhovoru s mladým filmovým párem z Úpice. Petr Špetla (24) a Denisa Gumbírová (23), kteří svou stopu zanechali i v redakci Trutnovinek, se jí řídí a natočili svůj první celovečerní film - Gravitation.

Začněme odzadu. Gravitation už dobývá česká kina. Jaký je to pro vás pocit? Petr: Naprosto super. Buší mi srdce, když ho tam vidím. Jsem rád, když se třeba diváci smějí. To ve mně nastupuje úplně neuvěřitelná euforie, ani ve snech jsem si to tak nepředstavoval. Užívám si to. Denisa: Je to takový pocit zadostiučinění, že ta práce, kterou jsme do toho dali - ty stovky hodin u počítače, na natáčení, na cestách - se vyplatily. Je skvělý pocit, když se tě i na besedách po filmu ještě doptávají a říkají, že je to opravdu dobrý. Napadlo vás někdy, když jste chodili do kina, že jednou na plátně poběží vaše dílo? Denisa: Snili jsme o tom. Petr: Záleží v jakém věku. Jako dítě jsem o tom nesnil. To jsem spíš chtěl lítat na skateboardu. Ale potom od těch osmnácti, kdy jsem dostal příležitost dělat na prvním filmu, tak jsem to chtěl. Denisa: Já jsem začínala s žurnalistikou, takže moje sny se ubíraly tím směrem, že se jednou uvidím v hlavním zpravodajství v televizi. Ale pak jsem si tu práci osahala v Trutnovinkách a trošku v Hradci 6

a pochopila jsem, že bych chtěla dělat něco jiného, co má delší lhůtu trvanlivosti, a tak jsem přesunula se k filmu. Ten dokument mi přijde jako nadstavba žurnalistiky a představuje to nejlepší, co na té žurnalistice je. Alespoň pro mě, co se týká reportáže. Zažíváš různé věci, seznamuješ se s lidmi, ale nemusíš nutně psát o tom, že tamhle někoho přejelo auto. Když jsem pak věděla, že teda ta filmařina ano, tak já si kladu vždycky velké cíle. Jak si myslíte, že si film vede a povede? Petr: Myslím, že si zatím vede dobře. Čeříme vody a navštěvujeme menší kina, kam normálně ani tvůrci nezajedou. Tour po východních Čechách jsme si chtěli zkusit s tím, že jak pro nás, tak pro ten film to je nové. Počítáme s tím, že třeba ta návštěvnost bude menší než ve větších městech. Občas se nám už ale podařilo zbořit mýty. V Úpici nám řekli, že 175 lidí neměli v sále snad třicet let. Denisa: V Červeném Kostelci nám řekli, že tam bylo víc lidí než na premiéře Kameňáku. To je fajn slyšet. Byli bychom rádi, kdybychom film třeba v únoru, březnu, maximálně dubnu uvedli ještě ve

větších městech, kde je větší spádová oblast fanoušků extrémních sportů, na které cílíme. Petr: Film plánujeme na DVD i do televize, na stream. A hlavně bychom s tím chtěli vyrazit i do škol. Jste připraveni i na kritiku? Petr: Myslím, že máme dostatečnou sebereflexi na to, aby se nás žádná kritika - negativní či pozitivní - nedotkla. Vím, že ten film není úplně super, protože třeba ten jeho rozpočet byl takový… Denisa: Neříkej, že není úplně super. Ten film je super. Petr: Jo, ale já to myslím tak, že z něj je cítit, že je dělaný srdcem a není dělaný za cílem zisku. Denisa: Já jsem ještě pár let dozadu byla v háji z jakékoliv kritiky. Stačilo jen, když se na mě někdo křivě podíval. Ale právě ta žurnalistika mi dala dobrou školu na to, abych si nebrala k srdci, když mě někdo bude „hejtovat“. Z konstruktivní kritiky se člověk může poučit. Z kritiky, která konstruktivní není, si nemusí lámat hlavu. Nejvíc nás rozčiluje, když lidé film odsuzují ještě předtím, než ho viděli. Ale to se stává výjimečně.

4. března ě, v Trutnov ír m s kino Ve Gravitation Sportovní film natočený jako netypický dokument, který staví na úspěchu internetových a motivačních videí. V 99 minutách vypráví příběhy 9 sportovců, kteří to v životě neměli jednoduché a jejich sporty nejsou v Česku na nejvyšších příčkách popularity. natáčení: září 2013 až říjen 2015 země natáčení: Česko, Slovensko, USA, Čína, Jižní Korea, Anglie, Švýcarsko, Španělsko, Francie technologie: GoPro, Drift, Red Epic, Blackmagic 4K, DSLR, drone produkce: Špetla Film hudba: Karel Antonín web: www.gravitation.cz

Máte nějakou hranici, která bude označovat míru úspěchu filmu? Petr: Úspěchem bude, že by měl namotivovat a pobavit. Denisa: I kdyby to byl jen jediný člověk. Jestli za námi za rok někdo přijde a řekne: Před rokem jsem byl na vašem filmu a vážil jsem sto kilo. Teď vážím pořád sto, ale padesát procent už jsou svaly. To už pak můžeme považovat za úspěch. Petr: Ale nemusí to být jen v rámci sportu. Někdo třeba trpí ve svém zaměstnání, tak se rozhodne najít si něco lepšího. Filmařina je však hlavně o výdělku peněz. Vy máte spočítané nějaké číslo, které chcete vydělat? Petr: Čím bude návštěvnost vyšší, tím lépe. Dokumenty ale nejsou v Česku tak sledované. Když se to sečte, tak návštěvnost se pohybuje třeba okolo 20 tisíc, zatímco hrané filmy mají 100 tisíc. Denisa: Nejdřív jsme si mysleli, že vyděláme miliony, ale jsme realisti. Teď budeme rádi, když nám to měsíčně poplatí to, co potřebujeme, a k tomu ještě nějaké další věci, abychom se rozvíjeli dál. Naše primární myšlenka je, že každá příležitost otevírá další dveře. Když nám film otevře dveře k novým projektům, už se to musí přičítat k úspěchu. Zpětně se určitě objeví věci, kterých si budeme cenit více, než jestli jsme teď z lístku měli osm korun. Petr: Hlavní je, aby byl spokojený distributor. Nedělali jsme to za účelem zisku. Když jsme film plánovali, měl to být krátký motivační film, 25 - 30 minut, který měl jít jen na YouTube. Denisa: Vlastně máme jednu finanční hranici úspěchu. Bylo by super, kdybychom se během letošního roku zvládli přestěhovat z 1+1 do 2+1. A ještě by nám to mohlo zaplatit svatbu. V multimediálním světě se pohybujete pár let. Už jste se tak „otrkali“, že jste si troufli na celovečerák? Denisa: Oba jsme dost drzí a tvrdohlaví. Petr: Ono to bylo dost spontánní, že jsem nad tím vůbec nepře7

ROZHOVOR

mýšlel. Až v těch posledních chvílích, kdy měla být premiéra, jsem měl takové stavy, že jsem si třeba na hodinu lehnul do koupelny a rval jsem si vlasy, že to prostě nezvládneme. Bylo to drsný. Denisa: Určitě bychom s tím ale nešli do kin, kdybychom věděli, že nás to nebaví nebo že to nebude dobrý, protože sami jsme nároční diváci. Do kina chodíme často, za rok minimálně na 20 filmů. Petr: Každopádně, ten celovečerní film si člověk stejně nemůže natrénovat. Je to úplně jiná disciplína. Buď do toho skočíš a plaveš, nebo se utopíš. Denisa: My jsme si na to mohli troufnout, protože jsme se kvůli filmu nijak nezadlužili. Nevzali jsme si žádnou půjčku, vrazili jsme do něj jen to, co vydělal Petr a co nám dali sponzoři.

tože ta krize tam byla několikrát. Část filmu jsem platil já, takže jsem pak musel rozjíždět workshopy, abych začal vydělávat větší peníze a ten film se mohl utáhnout. Samozřejmě tam byly závazky i vůči partnerům a startovačům, které přispěly na film. Natáčení se protáhlo o ten jeden rok, ale myslím, že to za to stálo, protože jsme nabrali zase nové materiály. A teď otázka, na kterou odpovídáte pořád. Co je to Gravitation? Denisa: Je to celovečerní motivační sportovní film o překonávání překážek jak fyzických, tak psychických. Točí se kolem příběhů devíti nadaných českých sportovců v netradičních disciplínách. Pozoruje jejich úspěchy a růst na domácí scéně i ve světě. Hlavním účelem filmu je motivovat lidi a ukázat, že sport v České republice není jen o fotbalu a hokeji. Petr: A hlavně, že stojí za to jít si za svými sny, i když se nedaří. Denisa: Klidně můžeš stokrát spadnout a teprve potom přijde ten úspěch.

Stojí za to jít si za svými sny, i když se nedaří.

Jaký byl rozpočet? Petr: Přesně jsem to nepočítal, skládá se z několika částí. Největší náklady tvoří distribuce. Celková částka může být tak milion. Ale tam fakt jde hlavně o reklamu. Není to sranda. Když to chceš vysílat v rádiu, zaplatíš 30 tisíc a je to hned pryč. Říkáte, že jste nebyli zatížení finanční stránkou, ale objevila se třeba krize, že natáčení zastavíte? Petr: Na chvíli se to natáčení skutečně stoplo, pro-

Jak jste přišli s nápadem na takový scénář? Petr: Asi společně, dost jsme se o tom i hádali. Ten scénář jsme ale měli vymyšlený už od začátku. I lidi jsme měli vybrané a oni nám pak třeba sami řekli, v čem jsou zajímaví, o čem by mohli mluvit.

CMY

Jen jsme pak museli vyřešit problém, že některé rozhovory se natáčely už první rok a ten člověk za další rok tak hrozně změnil svoje názory, že jsme si řekli, že ty rozhovory, aby byly aktuální, natočíme až na poslední chvíli. Denisa: Natáčeli jsme s mladými lidmi a je známo, že mladý člověk se názorově vyvíjí a upravuje svůj pohled na svět až do nějakých třiceti let. Časosběrně jsme ho sice sledovali dva roky, někoho i déle - třeba na Jimma máme záběry pět let dozadu, ale rozhovory vznikly až na konci. Jak by vypadal film s fotbalistou, hokejistou, basketbalistou, lyžařem… Šli byste do toho? Petr: Asi jo. Myslím, že to není až tak o těch sportech. Sport je něco, co tam pobaví a nad čím divák žasne, že vidí něco, co nevidí každý den. Ale kdyby ten člověk byl fakt zajímavý, určitě bychom do toho šli. Kdyby se ozval Jágr, hned by tam byl. Denisa: Já jsem nezávisle na filmu v létě dělala rozhovor s Antonínem Panenkou a to, co mi říkal, bylo také inspirativní. Neříkám, že by se to hodilo do našeho filmu, ale úplně jsem cítila, že je to filmový materiál. V podstatě u všech sportovců je ta věc, která je žene kupředu, stejná. Je to mix cílevědomosti, adrenalinu, hledání přítomného okamžiku. Petr: Myslí jen na ten pohyb a na nic jiného. Zahodí všechny problémy, co mají. V tom jsou sportovci šťastní. Denisa: Teoreticky, že kdybychom se podívali na svět úspěšných podnikatelů, tak zjistíme, že se tam mění jen jedna ingredience. A možná ani ne. Třeba pro lidi na burze je to taky adrenalin. S kým se vám natáčelo nejlépe? Petr: To asi nejde říct. S každým se natáčelo úplně jinak. Zajímavé to bylo třeba s Berrym, že rozhovor jsme dělali zrovna v den, kdy měl narozeniny a

kdy byl asi v největším vyhoření, v jakém byl. Přemýšlel, že přesedlá z malého kola na velký a tak. Bylo zvláštní ho pozorovat, ale dostal se z toho. Denisa: Líbilo se mi, že všichni ti sportovci byli úplně otevření a v pohodě. Petr: To bylo něco úžasného. Nejsou třeba tak slavní jako herci, ale jsou hrozně přístupní a na nic si nehrají. Můžeš si s nimi zacvičit, zajít ven… U herců bych se toho bál. Denisa: Nevím, jestli nám někdo vyloženě řekl, ať tohle netočíme, že je to moc soukromé. Jaké scény z natáčení pro vás byly nejzajímavější, nejtěžší, nejkrásnější? Petr: Pro mě jich bylo hodně. Hlavně se překonat a jít do letadla. Naštěstí to mám tak, že když se dívám přes hledáček, působí na mě, že mě uklidňuje. Jinak jsem se cítil dost hrozně, když všichni vyskákali z letadla. Dveře zůstaly otevřené a nešly zavřít. Nebo mě vyhecoval Berry, ať za ním skočím ze skály do vody. Asi z deseti metrů. V půlce letu jsem se lekl a snažil jsem se to zabrzdit. Dal

20141114_proplast_148x52,5mm_tisk_krivky.pdf 1 14.11.2014 8:20:37

inzerce

ROZHOVOR

jsem si hlavou o vodu a on se mi smál. S Adamem jsem si na kempu zkusil hladovku. Dvacet čtyři hodin jsem nic nejedl a byl to pak úžasný pocit jíst maso. S každým tím sportovcem jsem něco zažil a hodněkrát jsem se musel překonávat. Denisa: Pro mě bylo nejlepší skákání z letadla. Ten skok jsem dostala od Petra k narozeninám. Byla jsem nervózní, a když jsem nervózní, tak hodně mluvím. V letadle jsem pořád mlela a mlela, ale díky tomu jsem zjistila, že můj tandem-pilot je vlastně mistr světa v parašutismu. Tak jsme ho pak zapojili do filmu. Bylo to 30. srpna a premiéra byla 7. listopadu. I když to bylo na poslední chvíli, jsme moc rádi, že jsme ho tam zařadili, protože filmu to dalo zase úplně jiný rozměr. Všichni ostatní sportovci si totiž musejí komerčně své zázemí tvrdě budovat na základě sponzorů, zatímco on je zaměstnancem armády. Je to zase úplně jiný pohled na sport a hlavně zázemí. Deniso, ty jsi vlastně jediná žena, která „hraje“ ve filmu. Proč tam nejsou další? Jde o to, že tak, jako jsme se samovolně vyskytli u všech těch sportovců, někteří se nám i sami ozvali nebo jsme je znali, tak jsme se nevyskytli u žádné vrcholové sportovkyně. Ale proto bychom chtěli udělat druhý díl jen o ženách. Zaměřit se tam na trošku jiná témata. Dřív, když třeba ženské moc posilovaly, tak se jim rovnou říkalo mužatky. Druhý díl o ženách by se nám určitě líbil. Hádali jste se u filmu? Kdo míval poslední slovo? Petr: Pořád. Poslední slovo jsem měl já, protože jsem jakoby producent. Denisa: Tohle vždycky vytáhne s tou producentskou kartou, je to jako červená karta ve fotbale. Petr: Nebyl jsem takový, že bych na vše odpovídal, že je to blbost. Ze začátku jsem to mohl říct, protože to chlapi dělají, ale později jsem uznal, že to bylo super, nebo jsem to podvědomě udělal. Denisa: Jo, on na všechno řekne automaticky ne. Pak uplynou dva dny a je to přesně tak, jak jsem to navrhla já, ale je to podáno jako jeho nápad. Petr: Když se mi prostě něco nelíbilo, tak to přese mě neprošlo. V rámci těch motivačních videí jsem měl více zkušeností než Denča. Ale třeba do vyprávění příběhů jsem jí moc nekecal, aby to dávalo nějaký smysl a navazovalo to na sebe. Například ten úvodní monolog jsem nejdřív napsal já, ale ona to pak zkrátila, vylepšila, protože na tohle je lepší, chytřejší. Je šikovná. Denisa: Prosím tě, tohle v tom rozhovoru nech.

Film jste natáčeli dva roky. Změnil vás za tu dobu? Denisa: Zhubli jsme. Oba jsme byli tlustý jako prase. Petr: Já jsem měl nějakých 96 kilo, teď mám 81 a to vlastně díky tomu, že jsem hodně času trávil s Adamem Raw a Revoltou, kteří dělali workout. Adam je v tomhle hodně inspirativní. Lehce jsem s tím začal a baví mě to. Denisa: Když děláš film o motivaci, tak se to na tobě samozřejmě podepíše a máš potřebu motivovat automaticky všechny kolem sebe i mimo film. Pro mě je hrozně inspirativní, když slyším ten úvodní monolog. Zklamání člověka, který chtěl všechno hned, je nakažlivé. Šíří se napříč generacemi a zanechává za sebou jen pole průměrnosti. Jaké vlastně máte životy? Denisa: V září jsem dodělala školu, takže si užívám. Mám perfektní kamarády a skvělé zázemí. Máme už teď i takovou svoji malou rodinu o dvou lidech, psovi a morčeti. Jsem ráda, že fakt nemusím dělat čistě zpravodajství. Petr: Myslím, že hezké. Já jsem určitě spokojený. Dělám, co mě baví. Dělám si na sebe. Mám tvůrčí svobodu. Když chci, tak budu v kuse pracovat třeba měsíc. Když nechci pracovat, tak nemusím. Nejsem ničím omezený a žiju si ten život, jaký jsem chtěl. A vedle sebe mám super snoubenku. O ruku jsi ji požádal při premiéře filmu v Olomouci. Plánoval jsi to dlouho? 11

ROZHOVOR

Ne, bylo to takové hodně spontánní. Asi čtrnáct dní předtím jsme se šli podívat na prstýnek a hned na tom prvním jsme se shodli. V ten den, kdy měla být premiéra a přijeli moji rodiče, jsem si nějak řekl, že všichni budou dobře naladěni a bude to vhodná příležitost. Hlavně jsem si říkal, že všechny určitě překvapím, protože jsem známý spíš jako introvert. Moc nemluvím. Nikdo to nechápal, že jsem tam požádal o ruku. Strašně jsem si to užil. Denisa: Myslím, že to byl perfektní moment, který k tomu byl vybraný. Ten den pro nás znamenal tak moc, že tohle byla už jen taková třešnička na dortu. Jak jste se vlastně seznámili? Denisa: Seznámili jsme se v televizi. Pořádně jsem si ho ale všimla, až když jsme jeli jednou v noci vyzvednout kamarádku do Hradce. Ve zprávách ten den bylo, že na horách začaly padat první sněhové vločky, tak jsem ho přiměla, abychom jeli na výlet do Pece za sněhem. Žádný jsme sice nenašli, ale já si v ten moment řekla: Jo, ten je akční. Ten by mohl mít pro moje šílenosti pochopení. Jaká bude vaše další filmařská práce? Petr: V dubnu nás čeká práce na celovečerním filmu Vánoční řezy. Bude to taková akční komedie, přijede z Ameriky kameraman Roy Wagner. Budou tam hrát herci Pavel Nečas, David Nikl, Marián Roden, tuším, že Leoš Noha, Martin Pisařík... Vypadá to dost dobře. Byl jsem jeden z lidí, co dělali na scénáři. Tím, že se nám teď docela daří s PR na Gravitation, tak budeme mít na starosti tohle. Já tam budu dělat making of plus, budu stříhat třeba teasery, trailery, budu fotit, starat se o Facebook. Denča bude dělat rozhovory a psát články.

Petr Špetla • narozen 14. března 1991 v Trutnově • vystudoval elektrotechniku v Hronově se zaměřením na počítačové řídicí systémy • jako kameraman se pohyboval na regionální úrovni, ale podílel se i na projektech velkých organizací, napsal knihu, pořádá workshopy, živí se jako image maker - našel si osobnosti, které mu sedí a pomáhá jim, aby byly vidět • má rád upřímnost, tvorbu a svobodu, nemá rád závist, egoistické lidi a létání • oblíbený film: Interstellar

Denisa Gumbírová • narozena 29. srpna 1992 v Pardubicích • vystudovala gymnázium v Úpici a žurnalistiku v Olomouci • pracovala v Televizi JS, Trutnovinkách, krajské televizi, byla šéfredaktorkou studentského časopisu Helena v krabici, živí se střihem a spolupracuje s reklamními agenturami • má ráda koloběžky, hory a spontánní akce, nemá ráda neupřímnost, stereotyp a lidi, kteří staví překážky, kde ve skutečnosti nejsou • oblíbený film: Želary

Denisa: A to mě na tom životě baví nejvíc, že to bude zase něco jiného. Za ty roky, co jsme už oba tvůrčně aktivní, což říct v třiadvaceti se může zdát jako hrozná šílenost, ale já se tomu věnuju od šestnácti, jsme už nabrali zkušenosti, abychom mohli dělat tohle, tamhle to i tohle to a každou chvíli se zdokonalovali zase trošku v něčem jiném. Co byste si přáli, aby si divák z vašeho filmu odnesl? Petr: Když už nic, tak aby ho to alespoň pobavilo. Je to film o motivaci, takže bych si přál, aby si lidé začali uvědomovat takové ty základní věci. V dnešní společnosti jsme vychováváni jako individuální bytosti a máme si jít za svým. Ale už zapomínáme na okolí, že bychom se o něj měli starat. Když se o něj budeme starat, bude se nám žít lépe. Denisa: Já bych chtěla, aby se diváci podívali na lidi, které ukazujeme jako úspěšné, kolikrát v životě spadli, kolikrát se jim nedařilo a že se přesto zvedli. Aby viděli, že to jde. Jakýkoliv sen mají, tak stojí si za ním jít. Není to jen o sportu. Petr: A nic není zadarmo. Denisa: Všechno jde, když se chce. To je ta nejdůležitější zpráva. A hlavní je se z toho neposrat.

gravitation

Michael Beran

Koho uvidíte ve filmu: Martin Krátký

jezdec BMX

Libor Podmol

stunt rider

jezdec FMX

Stunt rideři provádějí akrobatické triky s motorkami. S, na a občas i nad nimi. Martin se sportu věnuje dvanáct let. Jeho největší úspěch je druhé místo z mistrovství světa a dvojnásobný titul mistra ČR. Sedlá Kawasaki xz6r.

Hvězda dokumentu. Mistr světa ve freestyle motokrosu. Má doma zlato z prestižní olympiády extrémních sportů X-games v Mnichově z kategorie Step-up. Závodí na Yamaha 450 a disciplíně se věnuje od 20 let.

Adam Raw

bar athlete

Průkopník street workoutu v Česku - tedy pouličního posilování s vlastní vahou. Jeho videa sklízí na YouTube velký úspěch. Nejsledovanější viděly tři miliony diváků. Utvořila se kolem něj komunita Raw Workout. rapper

všeuměl

Na snowboardu jezdí mezi nejlepší českou dvacítkou, jako letní variantu vládne wakeboardu. K tomu umí ještě street workout, parkour, break dance a skateboarding. Založil Zabil.cz.

Jim Dohnal

freerunner

Patří ke špičce české freerun scény a mezi nejvýraznější propagátory sportu u nás. Mimo jiné pořádá největší freerunningovou událost ve střední Evropě s názvem Artmoving.

Jakub Pavlíček

parašutista

Marcus Revolta

Jan Kaňůrek

Mezi špičku českých jezdců BMX se zařadil ve čtrnácti a nenechá se z ní setřást. Vyhrává závody po Evropě, reprezentuje značku RedBull po celém světě a je součástí týmu Zabil.cz

Voják z povolání ověnčenými medailemi. Individuální vicemistr světa z přesnosti přistání a čerstvý mistr světa z přesnosti přistání a čerstvý mistr světa z říjnového šampionátu vojenských družstev v Koreji.

Zakladatel street workoutové komunity SebeRevolta a rapper. Obojím motivuje k pozitivní změně davy mladých lidí. SebeRevolta funguje v městech po Česku a Slovensku.

Tomáš Zonyga

parkourista

Během závodů si zlomil vaz a jen zázrakem přežil vlastní smrt. Přesto pokračuje v tréninku. Dva roky byl součástí Urban Sense. 13

rozhovor

Smích je nejzdravější emoce, říká herec Petr Vrběcký

Patří mezi ty, se kterými se na pár minut dáte do řeči, a hned máte lepší náladu. Humor a optimismus jsou jeho životní filozofií a tak nějak automaticky ji během chvilky umí přelít do lidí, s nimiž se právě baví. U herce Petra Vrběckého (41) z Trutnova to platí i v případě, že s ním pořizujete psaný rozhovor na chatu. Co momentálně děláš? Věnuju se několika aktivitám. Hraju v Klicperově divadle v inscenacích Richard III. a Český les, dále pracuju pro organizaci Zdravotní klaun, která pomáhá dětem na dětských odděleních v nemocnicích, a taky učím na Základní umělecké škole Střezina v Hradci Králové, kde dělám divadlo s mladými nadšenými žáky. Jakou postavu hraješ v Richardovi? V Richardovi III. hraju dvě postavy - Chobotnici pod názvem Man in Black a Edvarda IV., kterého alternuju s kolegou.

pavel cajthaml foto: Miloš Šálek a archiv Petra Vrběckého

Ty hraješ chobotnici? Jo, mám na hlavě něco jako chobotnici. Prd vidím a slyším, ale hraju jako o život. A máš v té roli nějaké mluvené slovo? Mluvím v obou postavách. Chceš napsat text? Mě zajímá, jak a o čem mluví chobotnice. To není stylizovaný projev, ale klasický text, ve kterém vyčítám Richardovi III. všechny jeho oběti a pak mu useknu hlavu a konečně si sundám chobotnici. Když v Richardovi hraješ chobotnici, tak radši ani nepřemýšlím, co hraješ v Českém lese... Tam hraju Sovu, která většinu času prospí, takže když zvířata něco domluví, tak neví, o čem je řeč. Zároveň je Sova potupně zneužita medvědicí, aby dělala lampičku v jejím bytě. Sova dělá lampičku? Jo, mrkám očima a do toho dělám cvak - cvak cvak. A za to dostávám peníze. No není to úžasný? Teď bych asi měl napsat smajlík, ale neumím to. Dvojtečka a kulatá - končící závorka. Když to dáš k sobě, bude z toho smajlík. Ale zpátky k herectví.

Role jako chobotnice nebo sova, to si vybíráš sám? Kdeže, to dostaneš přiklepnutý a už se jede. Role si vybírají kolegové Donutil a další, já jsem malý pán. Kterou z předchozích rolí jsi měl hodně oblíbenou? Jednoznačně Filip v Akvabelách. Napsal to David Drábek a režíroval Vladimír Morávek. Hrálo nás to jenom šest, bylo to sevřené a intimní představení. Když jsme končili, brečeli jsme jako želvy.

Prd vidím a slyším, ale hraju jako o život.

To představení jsem viděl. Líbilo se mi. Co na něj říkali známí či příbuzní? Ženě se to líbilo, mám tam pěkně vypracovanou postavu J a rodiče tak chápavě pokyvovali hlavou... Ono to pro starší generaci bylo nekoukatelné, zašifrované, ale my jsme si to užívali. Vždycky po představení jsme zašli na panáka. inzerce

Jaké reakce diváků tě nejvíc potěšily? Takové, při kterých upřímně tleskají. Nebo když vstanou a není to jen ze slušnosti, což se taky někdy stává. Kritika žádná? Kritika k tomu patří, je to práce kritiků, a tak to nechávám být. Zase ale - já tolik titulních rolí nemám, aby se o mně psalo v celých divadelních novinách. A reklamy naštěstí kritici nesledují. :)

Já reklamy sleduju. Znám tě z pivní na Kozla. Jak natáčení pár vteřin pro reklamu vypadá? Natáčeli jsme celý den, zhruba jedenáct hodin. Celou dobu piješ pivo, ale ne chlazené a orosené, jak se pak ukazuje. Piješ teplé, nealkoholické pivo, kterému uměle dělají pěnu tak, že pivo v petlahvi „našejkují“. A pak ti pěnu lžičkou dávají na pivo, co máš vypít.

rozhovor

To nezní moc lákavě… Celý den tohle vidíš, piješ a přijde poslední scéna. Tam se máš s radostí a úsměvem napít. Všichni už jsou utahaný, chtějí jít domů. Takže zazní: klapka, jedeme, napijeme se... Stop! Režisér se zlobí: Tam není úsměv, radost, nic! Točíme znovu. Zase klapka, zase blbě. No, asi desetkrát jsme to zkoušeli. Pak povídám: Rejžo, jestli chcete, tak nám dejte normální pivo, chlazený a máte to. Pivo přinesli a my to na dvě klapky natočili. Pivovar je s tebou spokojený? Točíš pro Kozla dlouho a několikátou sérii reklam, ne? Jenže ono je to zase trochu kontraproduktivní. Nemám exkluzivní smlouvu, na každou reklamu musím absolvovat tříkolové výběrové řízení a do poslední chvíle nevím, jestli to dopadne. A když je vidět můj obličej v reklamě na jedno pivo, tak se mi zužuje možnost točit pro další značky. A reklamy tě baví? Nebo je točíš jen pro peníze? Jsou to takové melouchy. Mám v podstatě tři zaměstnání, protože mě baví, ale ani jedno není inzerce

ohodnocené tak, aby mě uživilo. Přestože na jednu reklamu padne asi deset castingů, které nevyjdou, tak je reklama pořád dobrým doplněním rodinné kasy. A vlastně mě baví. Točil jsem například i reklamu na dámské vložky, která se tady v Čechách nevysílala. Ležel jsem v ní celý den v posteli, s modelkou. Neptej se, jak probíhal casting. Jak probíhal? Popiš detailněji, prosím… To nejde. Úplně normálně, jako každý casting s modelkou. Jsou to chytré a emancipované ženy. A už je to několik let, už si to nepamatuju. :) Jak ses dostal ke Zdravotnímu klaunovi? Někde jsem viděl inzerát - a říkal jsem si, to vypadá zajímavě. Vždycky jsem chtěl dělat něco pro neziskovku a tohle je spojení mezi divadlem a humorem a prospěšnou činností. Skvělá věc. Chodíme ve dvojicích po nemocničních pokojích, mám předem něco připravené a něco je improvizace. Děti se můžou potrhat smíchem. A to je cíl - aby se smály, protože smích léčí. To je vědecky dokázané. Jak se vlastně klauni jmenují? Já se jmenuju dr. Arnošt Houska, na počest mého učitele ze školy Arnošta Goldflama. 16

rozhovor

Houska je navíc nejčastější snídaně v nemocnici. Každý klaun si ale vymyslí svoje jméno a záleží jen na něm.

Koho jsi hrál v Noci oživlých mrtvol? Španělského rozhodčího a poté jeho alter ego zombie.

Klauna děláš pro dětské publikum, častěji ale asi hraješ pro dospělé. Nebo ne? V divadle se hraje i pro děti, jsou to dopolední představení, ale jestli myslíš pohádku pro děti, tak tu teďka na repertoáru nemáme.

Na co se chystáš? V čem by sis chtěl zahrát? Teď se aktuálně chystám na první vlastní režii v divadle Jesličky Josefa Tejkla při hradecké základní umělecké škole Střezina, a to o Františku Gellnerovi. Uvidím, jestli se podaří nějaké hostování i mimo Hradec Králové. V Klicperově divadle by to mělo být v příští sezoně představení Přelet nad Kukaččím hnízdem. Jo a pustil jsem se do naprosté úchylárny - jógy smíchu. Skvělá věc, praktikuju ji jednou měsíčně v Abecedě poznání v Hradci Králové a je to super.

Které publikum je těžší zaujmout - děti, či dospělé? Dětské, jednoznačně. Když děti rychle nezaujmeš, začnou se bavit mezi sebou a je konec. Dospělí drží dekorum, nehlučí a sledují tě až do konce. Jak snášíš kritiku? Kdo je tvým největším kritikem? Během zkoušení je to režisér, na kterého se člověk nejvíc obrací o podporu, ale i kritiku, je to jeho práce. Když už potom hraju, tak žena a ostatní kolegové herci jsou moji kritici. A některých se i přímo ptám, co si myslí o tom a tom, jak to vidí, že hraju, a tak dále. Předpokládám, že manželka tě chválí. Jo, ale nijak zvlášť to neprožívá. Nejvíc chválí děti: Byly na Noci oživlých mrtvol a válely se smíchy. Chválily mě i představení. 18

Jóga smíchu? To jsem ještě neslyšel. Jak takové praktikování vypadá? Sejdeš se s lidmi, udělají se normální cviky z jógy, pak improvizační cvičení na uvolnění a pak smíchocviky, na základě kterých se tělo uvolní a dostane do stavu úplného osvobozujícího smíchu. Základem je poznání, že se dokážeme smát, aniž k tomu máme důvod. Mrkni na www.jogasmichu.cz A proč to označuješ za úchylárnu? No, spousta lidí to tak se smíchem nazývá, ale já

si této metody hluboce vážím a užívám si to. Je to další článek do mojí práce - Zdravotní klaun, herec, učitel a instruktor jógy smíchu. Ve všem je nějaký humor. Takže co pro tebe znamená humor? Všelék. Vidím to v nemocnici, kde děti lépe snášejí nemoc, když jsou v duševní pohodě, a k tomu my jim pomáháme smíchem. Vidím to v divadle, když se lidi smějí našim ptákovinám, a vidím to i na józe smíchu, kdy se lidi smějí a nemají čemu, ale jsou za to vděčni. Smích je nejzdravější emoce. Humor a smích, to jsou pro tebe hlavní životní cíle? Smích je pro mě nedílnou součástí života. Indicko-anglický lékař Madan Kataria, zakladatel jógy smíchu, řekl: Smějte se. Když se smějete, měníte se. Když se měníte vy, může se změnit celý svět. A opravdu - pokud je někde smích, tak se lidé lépe domluví, naslouchají si, jsou vstřícní. Smích má obrovský komunikační potenciál. Někdy se jdu projít na pole za domem a tam se chvíli směju. Jen tak. Skvělá relaxace.

Jako jen tak sám od sebe se začneš nahlas smát? Jo, nikdo tam není, jenom srny. A jak hodně nahlas se směješ? Jako na lesy, louky, luhy a háje.

PETR VRBĚCKÝ • narodil se 24. května 1974 • v Trutnově absolvoval Základní školu kpt. Jaroše a gymnázium • vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně • stálý host v Klicperově divadle v Hradci Králové • výběr z rolí: Sova (primář noční mýtiny) ve hře Český les Man in Black v inscenaci Richard III. Filip v komedii Akvabely tatínek Bajza ve hře Bylo nás pět španělský rozhodčí v Noci oživlých mrtvol

inzerce

HLEDÁME FINANČNÍ A BANKOVNÍ PORADCE DO NAŠEHO TÝMU MŮJ TÝM UMÍ PLNIT SNY Pomáháme našim klientům realizovat jejich představy o ideálním bydlení. • ukáži vám, jak dlouhodobě budovat vztahy s klienty • zajistím vám možnost soustavného vzdělávání a zdokonalování se • za svou dobrou práci můžete očekávat nadprůměrný příjem • nastartujte svou kariéru a spolehněte se na silné zázemí finanční skupiny KB

PŘIDEJTE SE K NÁM! Jitka Velikovská, oblastní ředitelka V případě zájmu mne kontaktujte na: mobil: 603 877 153, e-mail: jitka.velikovska@mpss.cz

Činoherní divadlo A: A Studio Rubín a Daniel Strejc UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

PADESÁTKA

čtvrtek 4. 2.

Výstava fotografií kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

AFIAP: ČERNÁ BÍLÁ OBČAS „NIC“

ŠÁRKA SVOBODOVÁ,

3. 2.–30. 3.

Zábavný pořad s Ondřejem Sokolem UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné: přízemí 290 Kč, balkon 260 Kč

CELEBRITY

pondělí 1. 2.

Divadlo a hudba: Divadlo Kalich, Praha a Městské divadlo Mladá Boleslav UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Divadlo a hudba, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

ZLOČIN V POSÁZAVSKÉM PACIFIKU

pondělí 15. 2.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Lokvar Představení pro děti od 5 let UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 70 Kč, se slevovou kartou 56 Kč

MALÁ MOŘSKÁ VÍLA

neděle 14. 2.

Koncert na stání UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO!

SLZA

pátek 12. 2.

Koncert Barbora Martínková-Polášková (mezzosoprán) a Duo Siempre Nuevo – Matěj Freml, Patrick Vacík (kytary) Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 120 Kč

MULTIPOINT

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Státního fondu kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

čtvrtek 11. 2.

GUITARRA CANTANTE

do 1. 3.

Koncert na stání Na tuto akci mohou návštěvníci mladší 15 let pouze v doprovodu osoby starší 18 let.

EKTOR, SEPAR

pátek 11. 3.

Činoherní divadlo A: Divadlo Ungelt, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Činoherní divadlo A, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

VZPOMÍNKY ZŮSTANOU

čtvrtek 3. 3.

Koncert Koncertní síň B. Martinů ** 19:00 hodin ** vstupné 120 Kč

MUSICA DOLCE VITA

středa 2. 3.

PŘIPRAVUJEME

Zábavné odpoledne s Pavlem Novákem UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 70 Kč

KARNEVAL PRO DĚTI

neděle 28. 2.

Únor

Cestopisný večer – Libor Drahoňovský kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

ROZMANITÁ SÝRIE

pondělí 22. 2.

Činoherní divadlo B: Městská divadla pražská - Divadlo Rokoko UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Činoherní divadlo B, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

úterý 9. 2.

KANCL

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

KAMČATKA Milan Šlégr: Podmořský svět Pořadatel: Český červený kříž a UFFO – SCT kino Vesmír ** 14:30 hodin

pondělí 22. 2.

pondělí 8. 2.

Cestopisný večer – Martin Loew kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

Police Symphony Orchestra UFFO ** 18:00 hodin ** vstupné 110 Kč

ZIMNÍ KONCERT

neděle 21. 2.

Divadelní delikatesy: Aurora Nova Berlín (Německo) UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku Divadelní delikatesy, ostatní – vstupné 370, 345, 320 Kč

LEO

úterý 16. 2.

Martin Loew: Kamčatka Pořadatel: Český červený kříž a UFFO – SCT kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 8. 2.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Toy Machine Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč, se slevovou kartou 56 Kč

TISÍC A JEDNA NOC

neděle 7. 2.

www.uffo.cz

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245 Změna programu vyhrazena!

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999 e-mail: info@uffo.cz

UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné do 29. 2. 240 Kč, od 1. 3. 290 Kč

Z muzejních sbírek

Petra Vlčková Muzeum Podkrkonoší v Trutnově

Dětský karneval v Trutnově z roku 1981

Ve fotografické sbírce Muzea Podkrkonoší v Trutnově se nachází snímek, který se vztahuje k právě probíhající muzejní výstavě nazvané Trutnov pod sněhovou peřinou. Černobílá fotografie o rozměrech 18x12,8 cm byla pořízena trutnovským fotografem Stanislavem Červíčkem 31. ledna 1981 a zachycuje dětský

karneval na improvizovaném kluzišti před výškovým domem čp. 554 v Křižíkově ulici. Pokud byste se mezi dětskými tvářemi v maskách nebo přihlížejícími rodiči někdo našel, neváhejte prosím kontaktovat Muzeum Podkrkonoší, mohli bychom tak k fotografii doplnit chybějící údaje.

ROZHOVOR

Fotím jen krásné věci.

Pavel Cajthaml Foto: Jaroslav Benda

Žádné okopané zdi nebo šedivá města V přehledu výstav byste jméno Jaroslav Benda hledali marně. Za desítky let, co fotografuje, měl pouze jednu samostatnou výstavu. Přesto jsou jeho snímky mezi Trutnovany známé. Stejně tak jako smysl pro humor. „I nějací blbí amatéři - důchodci se můžou fotografií bavit,“ smál se ještě těsně před rozhovorem. Kdo vás přivedl k fotografii? Za vším hledejte Holomíčka! Co prosím? Známý fotograf Bohdan Holomíček kdysi pracoval s mým tátou v elektrárně. Otec taky fotografoval, takže se o focení často bavili, konzultovali snímky, které pořídili. Holomíček tím tátu ovlivnil. No a otec, když mi dával základy, tak ovlivnil mě. Proto s oblibou říkám, za vším hledejte Holomíčka! Ale aby bylo jasno, on je jiný. Fotí jiný žánr, já spíš hezké věci jako přírodu a ženy. Bylo fotografování váš hlavní koníček? Já dlouho upřednostňoval sport. Až do vojny jsem 24

závodně lyžoval, pak trénoval sjezdové lyžaře. Časem mě přetáhli do oddílu sportovní gymnastiky, kde jsem trénoval dvaadvacet let. Jezdil jsem po přeborech a mistrovstvích. Zatímco ostatní trenéři při závodech seděli a řídili svěřené gymnastky, já fotil. Hlavně momentky. Na závodech, při tréninku i na soustředěních. Vznikly tisíce reportážních fotografií s dynamikou a pohybem. Byl jsem dvorní fotograf trutnovských sportovních gymnastek. Na co jste tehdy fotil? Samozřejmě to bylo ještě v době analogu. Formát 6 x 6 Pentacon-six. Dnes už samozřejmě fotografuji jen na digitál Nikon.

Čím vás příroda zaujala? Známý fotograf Robert Vano, na jehož workshopy rád zajdu, říká: Foťte krásné věci, aby se lidé na snímky rádi koukli a řekli si, jak je to hezké. Takže nefotím okopané zdi nebo šedivá města. Snažím se mít vidění pro hezkokrásné náměty. Pro jaké? Když někde chystám záběr, vždy si říkám: Udělám to hezkokrásné. Když příroda na místě něco zapomněla, nebo něco snímku chybí, tak navrhnu malé vylepšení. Třeba přesunu do záběru pařez, který tam původ-

ně nebyl. Teprve potom fotím. Většinou se to povede a snímek je pak hezkokrásný. Je velký rozdíl mezi focením sportu a přírody? Mám rád, když je ve fotografiích pohyb, a to u mě platí i pro krajiny. Proto často fotím vodu, vodopády a podobně. Je to vlastně můj fotografický styl, respektive pravidlo. Zatímco dřív, ještě v dobách focení na analog, jsem měl pravidlo, že vždy musel být v záběru člověk. Když máte volný den, tak jdete automaticky fotit? Trochu focení plánuju. Ale bývá v tom i něco spontánního. Například, když mi ne25

inzerce

Kdy jste přešel od sportovních záběrů k fotografii krajiny a k portrétům žen? Krajinu jsem si občas na túrách v Krkonoších i ve Vysokých Tatrách vyfotografoval i dřív. Ale naplno se krajině věnuji od té doby, co jsem odešel do penze.

ROZHOVOR

Tomu nerozumím. Během jednoho dne jsem měl při stopu dvě autonehody. Nejprve mě v noci na Slovensku svezli dva mladíci v Moskviči. Řidič ale měl za volantem mikrospánek. Sjeli jsme vpravo mimo silnici, což bylo naše štěstí, protože tam byl mírný protisvah. Pokud bychom sjeli vlevo, kde byl prudký sráz, bylo po nás. Ten samý den jsem stopl motorku, tři sta padesátku. V rychlosti sto dvacet kilometrů za hodinu jsme píchli zadní kolo, házelo to s námi, asi ve čtyřiceti to řidič položil. Byli jsme odření a otrhaní, ale jinak se nám nic vážného nestalo, ani foťáku v batohu. Lidi, co za námi jeli v autě, říkali, že jsme se podruhé narodili.

dávno známí řekli, že jedou druhý den fotit na zasněžené Pomezky, tak jsem vyrazil s nimi. Nebo když mrzne, a je jasné, že v Klausově dole budou krásné rampouchy, tak hned druhý den vyrazím. Jinak hodně využívám kamarády. Je to taková parta přátel internetové fotografie, skupina fotografů z různých koutů republiky. Přes facebook se akčně domlouváme, kdy a kde budeme něco fotit. Akce nejsou povinné, kdo může, přijede, třeba na prodloužený víkend. Chápu, jako penzista máte čas. Sednete do auta a jedete. Auto nemám. Nemám potřebu pospíchat. Jezdím vlakem a hodně chodím pěšky. V mládí jsem čundroval, absolvoval trasy, které si dnešní lidé ani nedokáží představit. V rámci přípravy na vojenskou základní službu jsem například asi za deset dní přejel stopem celé Československo. Spal jsem jen čtyři až pět hodin, denně ušel více než dvacet kilometrů. A dvakrát se znova narodil. 26

Zpět k focení. Specializujete se na něco? Někteří fotografové se zaměřují na kytičky, hmyz, makro nebo vodu. Já fotím, co se mi líbí. A podle sebe, každé téma je pro mě výzvou. Zúčastnil jsem se jednou jakéhosi fotografického workshopu, kde pan profesor namítl, že největším problémem mé fotky z „Klauzáku“ je, že potok teče zprava do leva. Že prý má téct zleva do prava. S tím u mě nepochodil. Nemám rád, když se profesionálně hodnotí fotografie podle učebnice. Já fotky dělám pro radost a proto, že chci zachytit něco krásného. Proto nejsem členem žádného klubu fotografů. Jsem amatér, fotím z lásky, stejně jako kamarádi z internetové party, o které už jsem mluvil. Všichni fotografují špičkově, přitom si nekonkurujeme. To mě baví. Z čeho máte radost? Z velkých formátů snímků. V tom se liším od fotografa Roberta Vana. On doporučuje lidem tisknout menší fotky. Jeho hláš-

ka, kterou běžně vypráví na svých workshopech je, že velké formáty se dělají akorát v Trutnově. Fotíte o sto šest, a pak vybíráte nejlepší fotku na počítači? Anebo pořídíte správný záběr už přímo v terénu? Někteří fotografové dnes díky digitálu udělají stovky fotek. Já jich pořídím pár. To je zvyk z analogu, kdy na jednom filmu bylo 12, resp. 24 políček. Třeba svatba má být do pěti set záběrů, maximálně. Někdo jich ale udělá dva tisíce. Myslím, že mám výhodu, že poznám dobrý záběr nebo vhodný moment už na místě činu. Takže z terénu nosím raději méně fotek, ale musím s nimi být spokojený. Ale pozor! Až v příštím životě budu fotografem, chci být žena! Proč? Ženy fotí líp, než muži. Mají lepší vidění, jinou hemisféru. Ze spousty případů uvedu jeden. Fotil jsem v „Klauzáku“ pod vodopádem, a najednou vedle mne stála slečna s kompaktem v ruce. Říkám jí, s tím to nevyfotíte. A ona: Ale já mám inzerce

foťák za sebou. A ukázala na vzadu stojícího chlapa se stativem. Víte, on by ten záběr nevyfotil pěkně. Já mu ukážu, jak to má vypadat a on to potom cvakne, řekla mi. Ženské prostě vidí a fotí jinak. Co na vaše focení říká rodina? Moje žena mě podporuje, chválí a sponzoruje. A taky ví, že nejradši fotím portréty děvčat, kde mě hlavně zajímá jejich duše…, až potom krajina. Žádná erotika? Už jsem dost starý, takže děvčata ode mne nečekají nic sexuálního (naštěstí). Zajímá mě jen focení. Je těžké domluvit s někým, že ho chcete fotit? Ne, ani je nemusím přemlouvat. Většinou koho požádám, ten mi vyhoví. Začínáme schůzkou na kávě. Pak si dělám casting a potom skutečné focení. Oslovujete lidi z ulice nebo profesionální modelky? Uznávaný fotograf Robert Vano si kupuje jen drahé modelky, protože má u nich záruku větší profesionality. Přijdou bezvadně připravené. Já mám

ROZHOVOR

raději amatérky. Bohužel některé dorazí neupravené pro fotografování, s odlepenými řasami a tak dále. Ještě, že jsem si udělal kurz na make-up. Chcete říct, že si sám líčíte modelky před focením? Jasně, kurz se hodí. Například jednou v Brně na módní přehlídce, pár minut do začátku, třináct holek a jen jediná vizážistka. To se nemohlo stihnout. Nabídl jsem se, že mám kurz. Měl jsem sebou štětec, pudr a make-up si modelky většinou tahají sami. Tak jsem asi pět holek připravil, nakonec to dopadlo dobře. Prostě bez make-upu to dnes už fotit nejde. Kurz líčení jste si tedy dělal cíleně? Byla to trochu náhoda, ale zároveň to bylo cílené. Jezdím na setkání fotografů v Praze na Chodově. A nachomýtl jsem se tam k workshopu o líčení pro fotografy. Vlezl jsem na něj, a hned pochopil, že to je to, co potřebuju, že vlastně nevím, co to obnáší. Tak jsem si zaplatil rovnou celý kurz. Neznám moc chlapů-penzistů, kteří zvládají líčení. Pro chlapy to moc není, většinou na to nemají ty správné buňky. Ženy je často podceňují. Mně to ale přijde snadné. Zatím jste samostatně vystavoval jen jednou, expozici Fotíme pro radost v galerii Hippo Foto. Nechystáte něco dalšího? Ne, výstavy jsou pro mě drahá záležitost, nemám 28

sponzora. Myslím, že to byla moje jediná expozice, i když… Občas ale zadarmo promítám fotky ze svých cest. Teď právě chystám pro kontaktní centrum Riaps prezentaci fotek z oslav vítězství křesťanů nad okupací Araby ve Španělsku. Jsou to úžasné, fotogenické oslavy trvající pět dnů, nazývají se Moros a Cristiános. Máte nějaké fotografické cíle? Loni jsem si splnil můj největší sen. Zúčastnil jsem se fotoexpedice v Japonsku, tam jsem vždycky chtěl. Mám odtamtud spoustu zážitků a také fotografií. Kdysi bylo mým cílem přejet Saharu stopem, ale to už si nesplním. Ono už to ani nejde. Protože rád cestuju, možná letos pojedeme se ženou do Irska.

JAROSLAV BENDA • narodil se v roce 1947 v Trutnově • naposledy pracoval v Tyco Electronics • nyní je v penzi • hlavním koníčkem je fotografování přírody a portréty žen

PROGRAM

Kino Vesmír promítá: 1. 2. 2. 2. 2. 2. 3. 2. 4. 2. 5. a 6. 2. 5. a 6. 2. 7. 2. 8. 2. 9. a 10. 2. 10. 2. 11. 2. 12. 2. 13. a 14. 2. 14. a 15. 2. 16. 2. 17. 2. 18. 2. 19. a 20. 2. inzerce

19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 16.30 19.00 19.00 10.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30

Creed Creed Les sebevrahů Mládí Lemmy Grey city Padesát odstínů černé Star Wars: Síla se probouzí Kamčatka (cestopisný pořad) Dánská dívka Věneček pohádek 2 Vlna Proti přírodě Chlapec a svět Decibely lásky Druhá šance Padesátka Poklad Robinson Crusoe: Na ostrově zvířátek

Z filmu Padesátka

21. 2. 16.30 19., 20. a 21. 2. 19.00 22. 2. 19.00 23. 2. 24. 2. 25. 2. 26. 2. 27. a 28. 2. 27. a 28. 2. 29. 2.

19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 19.00 19.00

Robinson Crusoe: Na ostrově zvířátek (3D) Rodinný film Rozmanitá Sýrie (cestopisný pořad)

Bod zlomu (3D) Bod zlomu (2D) Sedm statečných Ma ma Řachanda Zoolander 2 Tajemství jejích očí

proměny trutnova

CHATA VÉBROVKA Chata Vébrovka (čp. 130) byla postavena v roce 1923 nad Voletinami. Název (německy Weberbaude) dostala po svém majiteli a zakladateli Vinzenzi

Ondřej Vašata

FOTO: Muzeum Podkrkonoší MILOŠ ŠÁLEK

Weberovi, který byl voletinským občanem. Ten v roce 1923 koupil při tzv. Pruské cestě pozemek, na němž ještě téhož roku nechal postavit

chatu s výletní restaurací. Již na jaře 1923 zřídil podnikavý Weber před rozestavěnou chatou taneční parket s prkennou podlahou a dřevěnou boudu pro výčep piva. V roce 1926 se Vébrovka dočkala rozšíření, když k ní byl přistavěn taneční sál. Právě z konce 20. let pochází horní snímek na straně 30. Předválečnou podobu chaty zachytila také fotografie na straně 31. Po roce 1945 byla chata přejmenována na Vébrovku. Název Čapkova chata se naopak nikdy neujal. Ještě v roce 1949, kdy zde byl hostinským Josef Daněk, sloužila Vébrovka hostům celoročně a lákala například na odpolední taneční čaje. Poté ale byla uzavřena. Někdy v polovině 60. let, kdy ji měl ve správě Okresní výbor Čs. svazu mládeže, prošla chata částečnou opravou. Tehdy také byla do budovy konečně zavedena elektřina. Na počátku 70. let byla ovšem Vébrovka znovu uzavřena. V roce 1973 převzala Vébrovku TJ Lokomotiva Trutnov. Jelikož se jí ale nepodařilo realizovat rekonstrukci chaty, rozhodla se nakonec Vébrovku prodat. V roce 1975 podala inzerát, na který se přihlásilo 56 organizací a soukromníků. Z prodeje ovšem nakonec sešlo. V roce 1977 proto její prodej znovu inzerovala. Chata zatím rychle chátrala a stávala se terčem vandalů. O tom, jak tehdy vypadala, si můžeme vytvořit představu z kresby Miloše Trýzny na straně 31. V červnu 1977 otisknul humoristický časopis Dikobraz snímek, který poukazoval na neutěšený stav opuštěné a zdevastované Vébrovky. Autorem fotografie otištěné v Dikobrazu

byl Ladislav Holubec z Trutnova. Dotyčný napsal o Vébrovce ještě několik drobných novinových zpráv a nemalou měrou se tak zasloužil o medializaci problému opuštěné chaty. Snad i díky jeho článkům se tehdy podařilo Vébrovku zachránit, když ji za nepatrnou cenu koupilo Zemědělské stavební sdružení Pardubice. To s chatou počítalo nejen pro letní podnikovou rekreaci, ale i jako se školicím střediskem. V letech 1980–1982 proto objekt rekonstruovalo. Změn doznal nejen interiér budovy, ale i venkovní

fasáda. Dosluhující staré venkovní schodiště bylo nahrazeno novým a stejnou proměnou prošla i veranda. V letech 2002–2014 probíhal na chatě každoročně v polovině listopadu charitativní festival Webrovkafest, určený na podporu dětí z dětských domovů. Vébrovka také celoročně sloužila dětem z dětských domovů jako škola v přírodě. Dnes je objekt ovšem již opuštěný a je na prodej. Doufejme, že tento neradostný stav nebude trvat dlouho a Vébrovka získá nového majitele. 31

pozvánka

K osmnáctinám Jazzinci popřeje Al DiMeola Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Jazzinec dospěl. Trutnovu za osmnáct let přinesl tradici, kterou jiná města nemají. Pravidelný přísun špičkových a uznávaných muzikantů z celého světa. Smělé plány, mít v Trutnově vedle sebe hudební legendy, se daří naplnit i letos. „Chceme ukázat, že si stojíme za svojí cestou spojování českého a zahraničního uměleckého světa, spojování žánrů, a vytváření jedinečných zážitků v podobě koncertů, které se jinde nekonají,“ říká dramaturg festivalu Tomáš Katschner. Největším gratulantem tak bude italsko-americký kytarový virtuóz Al DiMeola. inzerce

Účinkovat má při festivalovém finále v programu Elysium, upraveném jen pro Uffo. „Speciálním hostem bude slovenský perkusista peruánského původu Eddy Portella, který doprovázel loni na Jazzinci Richarda Bonu a právě jeho si letos vybral i Al DiMeola,“ naznačuje Katschner. Finálovým tahákem bude speciální koncert basisty Miroslava Vitouše s flétnistou Jiřím Stivínem, Soho Project Iana Ritchie z Velké Británie a hra amerického bubeníka Billy Martina. Lákavé jsou polsko-americký projekt MikaParker-Parker, nebo dvě izraelské formace Omer Klein solo piano a Adam Ben Ezra. Přijede rovněž Eddie Martin, nejlepší britský bluesový kytarista od dob Erica Claptona. „Když se řekne Trutnov, už to není jen Open Air nebo Uffo, ale i Jazzinec. Festival má jméno, mluví se o něm, obzvlášť mezi jazzovými muzikanty. Pak se o trochu snadněji sjednávají koncerty sem k nám, do dříve zapadlého českého městečka u hranic,“ tvrdí Tomáš Katschner. Zastoupena letos ale bude i domácí scéna. Emil Viklický a Miroslav Hloucal Quartet, Robert Balzar New Trio & Gabriele Mirabassi nebo Kvartet Viléma Spilky. Přijede také speciální host, slovenský zpěvák Richard Müller. Festival jazzu, blues, funky a word music má na svědomí osvědčená parta pořadatelů. Připravují zážitky, které na jiných hudebních přehlídkách lidé nezažijí. „To je správná cesta. Jednak o tom svědčí návštěvnost Jazzince, a rovněž ohlasy účinkujících. Náš festival jim přijde oproti jiným laskavější a lidštější. Takže si tady všichni připadají jako doma,“ dodává Katschner. (pac) 32

čtvrtek

pondělí

7/4

25/4

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ

Ú N O R

—

D U B E N

2 0 1 5

19:00 / UFFO TRUTNOV

Robert Balzar Trio & Gabriele Mirabassi

CZ/IT

čtvrtek

14/4

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ

Adam Ben Ezra IZRAEL

+ Petr Beneš Quartet CZ

Richard Müller

I N T E R N AT I O N A L

F E B R U A R Y

SPECIA L CONCER T

—

M U S I C

A P R I L

F E S T I VA L

2 0 1 5

T R U T N O V

sobota

30/1 čtvrtek

31/3

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ

19:00 KLUB KABINET TRUTNOV

FESTIVAL STARTER

Emil Viklický & Miroslav Hloucal Quartet

HoTS Quintet

čtvrtek

24/3

19:00 / RESTAURANT & MUSIC BAR POD HRADEM

Justin Lavash sobota

19/3 19:00 UFFO TRUTNOV

FESTIVAL FINALE

pátek

12/2

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ

Festival se koná pod záštitou starosty města Trutnova Mgr. Ivana Adamce

Billy Martin’s Wicked Knee

Ian Ritchie Soho Project

USA

UK/CZ

Miroslav Vitouš & Jiří Stivín CZ

Al Di Meola Elysium

19/2

USA

with special guest

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ TRUTNOV čtvrtek

10/3

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ TRUTNOV PARTNEŘI

Eddie Martin Trio + Mika-Parker -Parker Trio pátek

4/3

WWW.JAZZINEC.CZ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

P O D P O R O VAT E L É

James Harries

& band & Musica Candida

Omer Klein piano solo

IZRAEL

UK/CZ

USA/PL

+ P. J. Ryba & Mirek Linka CZ bass and guitar

čtvrtek

25/2

19:00 / UFFO TRUTNOV Akce je podpořena Ministerstvem kultury a Královéhradeckým krajem

Pavel Hrubý Michal Nejtek Dano Šoltis

pátek

předání cen vítězům mezinárodní soutěže JAZZ WORLD PHOTO 2016 H L AV N Í P A RT N E Ř I

Between The Lines

19:00 / KONCERTNÍ SÍŇ BOHUSLAVA MARTINŮ

Vilém Spilka Quartet

ROZHOVOR

Mám ráda sdílenou radost HYNEK ŠNAJDAR, Foto: Bohdan Holomíček

Jsi předsedkyně Trutnovského literárního klubu. Jaký máš vztah k literatuře? Ten nejvřelejší. Je to moje úplně nejoblíbenější činnost. Neznám větší potěšení, než si sednout, vzít si knížku a číst si. Je to nejlépe strávený čas. Protože jsem vystudovala bohemistiku a něco o tom vím, tak se ten vztah k literatuře ještě prohloubil. Které jsou tvoje nejoblíbenější knihy? Hodně sleduji současnou českou literaturu. Ráda čtu knihy Jáchyma Topola, kterému teď konečně po delší době vyjde nová knížka. Potom také poezii Petra Borkovce. Velmi mám ráda Danielu Hodrovou, kterou moc lidí sice nezná, ale myslím si, že je to zásadní autorka. V současné době 34

Má téměř nevyčerpatelnou energii. Neúnavně organizuje kulturní akce v regionu. Je předsedkyní Trutnovského literárního klubu a sdružení Společně pro radost. Eva Hrubá (39) z Janských Lázní se domnívá, že je nutné pořád pracovat a organizovat věci, které mají smysl a spojují lidi.

jsem ponořená v novém obsáhlém románu Karola Sidona. Z těch světových je mi blízký americký spisovatel Cormac McCarthy, dále polská autorka Olga Tokarczuk nebo Salman Rushdie. Proč je Trutnovský literární klub důležitý? Domnívám se, že klub zaplnil mezeru, která tady v této oblasti byla, a rozšiřuje kulturní povědomí. Upozorňuje na to, že literatura tady ještě je a že má smysl číst i psát. Součástí jeho činnosti je literární soutěž Trutnovský drak. Jaký je o ni zájem a jaká je úroveň autorů? Soutěž běží jedenáctým rokem. Dříve byla určená mladým autorům. Když jsem přišla do literárního

Jsi sama literárně činná? Napsala jsi něco? Kdysi jsem psala poezii i povídky. Problém je ale v tom, že když vystuduješ literární vědu, tak přesně víš, jak vypadá dobrá próza. Potom psát je hrozně složité, protože máš zažitá ta pravidla. Navíc si nemyslím, že jsem tak talentovaná, abych tomu dodala to božské, co z toho udělá mimořádné dílo. S literaturou souvisí čeština. Nedostává nyní trochu na frak? Co čtu jako korektorka pracovně, jsou většinou texty, které mají nějakou úroveň. Když ale čtu třeba noviny, vidím tam jisté známky úpadku, ale tak to asi bylo vždycky. Jazyk je živý organismus, který se neustále vyvíjí. S příchodem internetu se to trochu změnilo. Jazyk je efektivnější, ekonomičtější. Tomu se musí přizpůsobit slovníkový fundus, struktura vyjadřování. Nic se ale nedá nalajnovat. Jak se vyvíjí národ, tak se vyvíjí jazyk. Bylo by dobré nastavit nějakou střední cestu, která bude konvenovat s tím, jak se lidi skutečně vyjadřují, s linkou, na níž se shodnou všichni a budou si rozumět. Nemyslím si, že je to horší než dříve, je to jen jiné.

Jazyk je živý organismus, který se vyvíjí.

Jsi rovněž předsedkyní občanského sdružení Společně pro radost. Mohla bys ho představit? Sdružení jsme založili s několika přáteli z trutnovského regionu. Jeho náplní je především pořádání kulturních akcí. Jsme také zaměřeni na posilování principů občanské společnosti. Co považuješ za jeho nejdůležitější počin? Určitě jsme pyšní na to, že jsme byli u toho, když se v Janských Lázních v roce 2012 přejmenovávala Obchodní akademie pro tělesně postižené na Obchodní akademii Olgy Havlové, která se o vznik této školy velmi zasloužila. Oslovili jsme v této souvislosti více institucí, pozvali do Janských Lázní pamětníky. Součástí akce byla dražba uměleckých předmětů. Potom bych vypíchla získání grantu z Nadace Via na podporu sousedských vazeb v regionu. V Horním Maršově jsme uspořádali sousedskou slavnost a zapojili jsme do toho sousedy. Bylo to skvělé. 35

inzerce

klubu, tak jsme soutěž rozšířili o autory od třiceti let nahoru. Byl to nový impuls a výzva. Mně osobně přijde cenné, když si představím čtyřicetiletou paní, která přijde domů z práce, nesedne si k televizi, ale začne něco psát, protože se potřebuje svěřit papíru. Principem není hodnotit literární skvosty, které se tam také objevují, ale je to o radosti z psaní, o potřebě se tímto způsobem vyjádřit. Ukazuje se, že to byl dobrý krok, protože loni jsme měli úplně největší účast za celou dobu. Přihlásilo se 107 autorů z celé republiky, což je poměrně hodně.

ROZHOVOR

Organizovala jsi také například vzpomínkovou akci o zmizelém básníkovi Karlu Šebkovi ve Vrchlabí a Jilemnici nebo odhalení pamětní desky spisovatele Josefa Mühlbergera v Trutnově. Je těžké připravit podobné podniky? Někdy to není jednoduché. Je třeba přesvědčit lidi, že dobré a zajímavé věci se nedějí jenom v metropolích, ale také v regionech, ale musí mít nadregionální přesah a dobrou úroveň. Lidé pak mají pocit, že jsou součástí něčeho důležitého, co bude mít význam pro jejich životy i v budoucnosti. Samozřejmě bych to úplně sama nezvládla a pomáhají mi zajímaví lidé, kteří jsou pro věc zapálení. Když se pak sejde parta takových lidí, kteří něco umějí nebo znají, je to cesta ke zdaru akce. Navíc to přispívá ke společně sdílené radosti, a to mám ráda. Spolupracuješ i se sdružením Trutnov – město draka. Čím je pro Trutnov zásadní? Klukům ze sdružení se nasazením a energií podařilo oživit dračí legendu, která tady byla, ale trochu spala, i když drak nikdy nespí. Po kouskách všechno odkrývali a imaginací se jim podařilo legendu přiblížit lidem. V Trutnově se stala věc nevídaná. Ještě v devadesátých letech jsem trpěla tím, že tady nic nebylo a chyběla identifikace lidí s místem, kde žijí. To se ale členům sdružení svými bohatými aktivitami podařilo zlomit a situace se výrazně změnila k lepšímu. Myslím, že Trutnované jsou dnes pyšní na město, ve kterém rádi žijí. Krátkou dobu jsi byla šéfredaktorkou periodika Naše adresa. Proč ses chtěla stát novinářkou? Sešlo se několik věcí dohromady. Po škole jsem byla nějakou dobu v Praze a pak jsem se vrátila zpět do trutnovského regionu. Cítila jsem potřebu pracovat v místních médiích, která jsou pro tu oblast důležitá. Také jsem tam nastoupila proto, že jsem se chtěla podílet na něčem novém, protože to mám ráda. Koncept novin mi přišel šikovný, chytrý a šel vstříc lidem. Navíc mně psaní nedělá potíže.

Nemůžu neprozradit, že jsi ženou známého fotografa Bohdana Holomíčka. Vzpomínáš si, za jakých okolností jste se seznámili? To vím naprosto přesně. Seznámili jsme se krátce před Bohdanovými padesátinami. Bylo to při velké oslavě v Mladých Bukách, kde byla spousta lidí a tam jsme se poznali.

Bohdana vidím v každé jeho fotce.

Mrzí tě, že noviny záhy zanikly? Nejvíce mě mrzela vynaložená energie těch lidí, kteří do toho šli naplno a naučili se hodně věcí. Já jsem ale fatalistka, takže vím, že to tak mělo být, aby přišlo něco jiného. 36

Které jeho snímky máš nejraději? To je těžká otázka. Fotografie, jeho focení a Bohdan jsou jeden celek. Tak to vnímám. Vidím ho v každé jeho fotce, je mi blízký jeho rukopis. Líbí se mi, jak mluví s lidmi, jak komponuje a čeká na světlo. Nemůžu říci, že je mi bližší některá z jeho fotek než jiná. Mám ale třeba ráda jeho divadelní.

Je pro tvoje četné aktivity významným pomocníkem? Sám má aktivit hodně a nechci ho zatěžovat. Bohdan má ale vyfocené téměř všechno. Kamkoli zabrousím, požádám ho o fotky. Nebo mi vyfotí akci. Většinou ho ale, pokud tu věc neděláme spolu, pozvu až na finále. Spíše ho šetřím.

Bohdan byl bez nadsázky dvorním fotografem Václava Havla. Měla jsi příležitost s porevolučním prezidentem mluvit? Jednou jsem mu opravovala tiskárnu. (smích) Samozřejmě jsem Bohdanovi vděčná, že jsem se mohla s Václavem Havlem několikrát setkat. Byl to vždycky velký zážitek, protože si ho velmi vážím, je inspirativní pro můj život. Nedávno někdo ukradl dřevěné srdce, které zdobilo plot u Havlova domku na Hrádečku. Co si o tom myslíš? S tím, že srdce někdo ukradl, se bude muset v první řadě vyrovnat ten člověk, který to udělal. Děje se to však dnes a denně. Pochopitelně s tím nesouhlasím a je to škoda. Když tam dáme s Bohdanem velkou Havlovu fotku, vydrží tam tři dny. Jsou to ale pořád jenom věci, protože Havlův odkaz je někde jinde. Zpět ale k tobě. Kde bereš energii neustále něco organizovat a řešit? Pořád si myslím, že je důležité pracovat. U některých věcí mám pocit a nutkání, že je udělat musím. Samozřejmě, že jsem někdy utahaná, ale to je člověk utahaný, i když nic nedělá. Máš nějaké další koníčky? Hrozně ráda chodím do kina. Když jsem žila v Praze, skoro denně jsem chodila do kina Ponrepo. Viděla jsem celého Buñuela, Felliniho, staré filmy… To mně zůstalo do dneška. Nejraději chodím do kina sama a nemám ráda, když někdo sedí přede mnou, proto sedím vepředu.

Co tě čeká v nejbližší době? Jaké máš plány do budoucna? Ráda bych vytvořila malý projekt o volyňských Češích. Bohdan je mimochodem volyňský Čech. Mladému historikovi Jakubu Janovcovi se podařilo sehnat seznamy transportů volyňských Čechů, kdy a za jakých okolností sem v roce 1947 přišli. Byli tam i rodiče Bohdana. Žijí ještě pamětníci, tak bych je ráda do projektu dostala. Chtěla bych trochu zmapovat dějiny těchto menšin, protože já sama jsem sudetská Němka. Určitě také vznikne projekt, který je teprve v začátcích - Havel 80, protože bude výročí nedožitých osmdesátin pana prezidenta. V plánu je ještě česko–polský projekt, který by měl připomenout setkání signatářů Charty 77 a polské Solidarity v Krkonoších. Měla by vzniknout jakási stezka související s těmi setkáními.

EVA HRUBÁ • narozena 28. července 1976 v Trutnově • studovala Gymnázium v Trutnově a FF UK v Praze • je předsedkyní Trutnovského literárního klubu • organizuje rozmanité kulturní akce • je ženou fotografa Bohdana Holomíčka • pracuje jako knižní editorka • žije v Janských Lázních

VÝSTAVY V TRUTNOVĚ

Muzeum Podkrkonoší

Galerie Uffo

Galerie Dračí ulička

Trutnov pod sněhovou peřinou

Multipoint

Má to cenu dělat svět hezčí

Emil Schwantner - sochařský génius z Trutnovska

Galerie města Trutnova

Galerie draka

Digital Exchance

Rudolf Rousek: Rutkův tarot

Výstava starých fotografií a pohlednic připomíná, jak vypadaly zimy v Trutnově v průběhu 19. a 20. století. K vidění jsou fotografie kluzišť, skokanských můstků, míst zimních dětských radovánek a podobně. Expozice potrvá do 14. února.

Výstava umělce, který je neodmyslitelně spjat s naším krajem. Během svého působení na Trutnovsku vytvořil velké množství kvalitních sochařských děl. Jeho pomníky a plastiky lze dodnes nalézt nejen v Trutnově, ale i ve sbírkách muzeí a galerií. Výstava potrvá do konce února. inzerce

Expozice ukazuje projekt, který nabízí to nejlepší z mezinárodního malířského sympozia Multipoint, jež existuje už sedm let. Návštěvníci vidí díla od umělců z celého světa, kteří tvořili v ateliérech Ars Studio ve slovenské Nitře. Potrvá do 1. března.

Výstava 3D sochařských děl studentů sochařství na Fakultě výtvarných umění při Vysokém učení technickém v Brně spolupracujících s newyorskou School of Visual Arts. Vernisáž se koná ve středu 3. února. Expozice potrvá do 13. února.

Návštěvníkům gymnázia představuje tvorbu ilustrátor a spisovatel Vojtěch Jurík, který si říká Vhrsti. Tvoří pro děti i dospělé, vytváří kreslené vtipy, komiksy a knižní ilustrace, užité grafice a reklamní tvorbě. Výstava potrvá do 17. března.

Výstava 78 obrazů vytvořených technikou linorytu. Precizní práce zahrnují meditaci nad určitým tématem, situací či postojem. Zajímavostí je, že si autor na jednom obrazu vytvořil vlastní nekrolog. Expozice potrvá do 21. února.

SKiMU

Vyzkoušejte svahy ve SKiMU

olena ni-dov

u.cz/zim

kim www.s

Ski areál SKiMU Lyžařský areál v pravých horách, ležící přímo pod Snežkou, je ideálním místem pro rodiny s dětmi. Děti do 6 let lyžují ZDARMA Speciální ceny pro rodiny s dětmi – děti lyžují již od 400 Kč za týden SKiMU Parky s instruktory pro děti Garance kvalitního sněhu po celou sezónu – plně automatické zasněžování Vysoká nadmořská výška (1050 m n. m.) Unikátní romantika tradiční krkonošské obce

SKiMU, bav se celou ZiMU! Více na www.skimu.cz.

ptáče Ranní str manže Čerstvý 0 do 10.0 od 8.30 ciální za spe cenu

Skibus

lá Úpa v — Ma Trutno ova z Trutn v 7.15 denně tnova 5 do Tru a v 17.0

MO ZADAR