Trutnovinky - magazín únor 2017 by Zbyněk Kačer

kulturně-společenský magazín | Únor 2017 | zdarma

Mladí a talentovaní

Editorial Nadějní Trutnované HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Ještě než jsme začali připravovat únorový magazín Trutnovinky, dumali jsme, o čem bude. Máme rádi témata, ale v časovém presu jsme se rozhodli, že ho tentokrát uděláme bez tématu. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak. V trutnovském Matesu totiž začala výstava velmi nadějného fotografa, teprve čtrnáctiletého Karla Řezníčka a v projektu Dětský čin roku zazářila Zuzana Kopecká, žákyně osmé třídy Základní školy V Domcích, která v Praze získala za dva příběhy dvě ceny. A najednou bylo téma na světě. Dáme prostě v magazínu prostor mladým, talentovaným Trutnovanům, což se také stalo. Není problém zveřejňovat příběhy a rozhovory se známými osobnostmi, které mají už leccos za sebou, ale prostor by měli dostat také ti, co ještě nestačili život jaksepatří ochutnat, jsou hodně mladí a už dosáhli nějakého úspěchu. Ti totiž mají, aspoň podle nás, budoucnost před sebou.

ROZHOVOR: ZPĚVAČKA BARBORA MOCHOWA / str. 6 10

BRANKÁŘ VOMÁČKA

FOTOGRAF ŘEZNÍČEK

str. 14 19

str. 22 25

ŠKOLAČKA KOPECKÁ

ŘEDITEL KHOL

str. 26 29

str. 32 37

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Svatojánské náměstí, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel: 499 941 941, 733 353 695, e-mail: monika@trutnovinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Grafika: Veronika Prchlíková, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Archiv Barbory Mochowé.

Imunita: Co se děje, když nefunguje, jak má Hádejte, které slovo v těchto dnech lékárníci často slýchají. Je to imunita. Hned v závěsu se drží chřipka, kašel, nachlazení, rýma… Víme ale přesně, k čemu je tělu dobrá a čím jí prospějeme? Příčina a následek Imunita čili obranyschopnost je funkce organismu, která ho brání před škodlivými vlivy a udržuje ve správném chodu procesy v těle. K jejímu oslabení může dojít při vysoké stresové zátěži, kouření, nedostatku spánku, nevyvážené stravě, hormonálních výkyvech, pobytu ve znečištěném prostředí atd. Zdravotní problémy se objevují velmi rychle, mnohdy ale přicházejí plíživě. Mezi nejběžnější důsledky sní-

žené imunity patří opakované infekce převážně horních cest dýchacích, na které mohou nasedat bakteriální superinfekce, alergie nebo kožní potíže. Jak imunitu posílit Buď očkováním, se kterým poradí Váš lékař nebo doplňky stravy různého charakteru. Rostlinného (echinacea, rakytník, kustovnice), vitamíny (C, E), minerály (selen, zinek) nebo tzv. bakteriální lyzáty. Na svou kondici myslete ještě předtím, než nemoc vypukne. Buďte aktivní, sportujte, otužujte se, dodržujte pitný režim, vybírejte si kvalitní potraviny, odpočívejte. A pokud se i přesto nebudete cítit fit, stavte se v lékárně. Poradí vám, jaké přípravky zvolit.

IMUNOCOMPLEX® ACUT 15 TABLET ORIGINÁLNÍ ČESKÝ VÝROBEK, KTERÝ STŘEŽÍ VÁŠ KRK · cíleně stimuluje imunitní systém v dutině ústní · účinnost ověřena v rámci AZENÍ experimentálního NACHL AŠEL, K výzkumu testováním na B a T lymfocytech

Malé náměstí 38, Trutnov Po - Pá 7.30 - 17.00 tel.: 499 397 765 web: www.lekarnaureky.cz

169,199,Doplněk stravy

4 placený článek

Jakému koníčku jste se věnovali v dětství?

velkoobchod / maloobchod

Vladimír Hrudík, vedoucí prodejny běžeckých potřeb Dětství jsem měl hodně rozmanité a na ty chvíle bez starostí rád vzpomínám. Jako malému mi tehdy učarovaly vystřihovánky modelů aut MINIBOX, které každý týden vycházely v časopisu ABC. K tomuto koníčku mě dovedl tehdy můj spolužák ze základní školy a vydržel mi poměrně dlouho. Ty chvíle u stolu pod lampičkou a prsty slepenými kanagonem mám stále živě před sebou. Michaela Miháliková, nutriční terapeutka Dětství jsem strávila s akrobatickým rokenrolem. Každodenní rutina v podobě tréninku v tělocvičně, občasné víkendové soustředění, ale pohoda, sranda a nezapomenutelné zážitky s fajn lidmi. Krásné období bez stresu a starostí. Frederik Patzelt, podnikatel V předškolním věku jsem byl nejradši venku. Na sídlišti jsme měli bandu a tropili jsme děsný brikule. Už od školky mě začali vést k tanci a muzice, prý jako talenta. Naštěstí mi zůstala jen ta šumařina a tančím už jen ploužák. Ze sportu mě od školky zůstaly lyže, lyžuji moc rád. Pak přišel softball a baseball, to mi vydrželo až do prváku. Mezitím mě děsně bavilo skautit, zálesařit, rychlošípovat... K tomu nějaké slepování letadýlek, známky, céčka a ostatní vymoženosti naší doby. Alena Plašilová, zdravotní sestra Vyrůstala jsem v partě kluků a holek na vesnici, kde jediným kroužkem byl sbor malých hasičů, kam jsme chodili. Jinak jsme se věnovali hlavně lumpárnám. Ráda vzpomínám na dětské sbírky, kdy jsme s holkami sbíraly malé i velké ubrousky. Vždycky jsme se těšily na páteční odpoledne, kdy probíhala takzvaná čenč-výměna. Dodnes mám ubrousky schované. Moji druhou sbírku pak tvořily pohlednice s motivem pohádkových večerníčků. A samozřejmě velký hit bylo sbírání a hraní si s céčkama na čáru. 5

Horská 30, Trutnov obchod@mecir.net 499 811 752 • 723 291 202

ZPĚVAČKA A MUZIKANTKA

Věci do sebe nasávám Sešli jsme se v kavárně Dobrá trafika na pražských Vinohradech. Přivítala mě mladá, sympatická a usměvavá dáma. Trutnovská rodačka, zpěvačka a pianistka Barbora Mochowa (24) je skutečným objevem na české hudební scéně, někým, kdo tady chyběl. Absolventka konzervatoře minulý rok vydala první sólové album nazvané Waiting for the White Raven, tedy Čekání na bílého havrana, které je snové, melancholické a poetické. Dá se říci, že je zjevením. HYNEK ŠNAJDAR FOTO: ARCHIV BARBORY MOCHOWÉ

Přiznám se, že častěji dělám rozhovory s výtvarníky než s hudebníky. Když jsem ale poslouchal vaše čerstvé album Waiting for the White Raven, úplně mně před očima defilovaly obrazy. Stává se vám to také? Zajímám se o výtvarné umění, chodím na výstavy, někdy se mi to děje a propojuje s hudbou. Občas si u hudby představuji obrazy, a to mi tu hudbu ještě prohlubuje. Stává se mi, že se dívám na nějaký obraz a ucítím něco „božského“. Vytvořil ho sice člověk, ale je v něm zastoupen neovlivnitelný božský základ. Jsou v něm emoce malíře, které nelze zachytit. V galerii cítím, že jsme s ostatními lidmi obecně na jedné lodi. Myslím si, že je to podobné i v hudbě. 6

Nedávno jste měla koncert v Trutnově. Cítila jste napětí při návratu do města, odkud pocházíte? Protože jsem vyrostla v Trutnově, byla jsem z toho hodně nervózní. Jsem už sice delší dobu pryč, ale když jsem se tam teď vrátila, měla jsem pocit, že všichni čekají, co se bude dít, takže ta nervozita tam samozřejmě byla. Navíc se to ještě před koncertem trochu zkomplikovalo. Jeden z muzikantů z kvartetu mi den před vystoupením napsal, že nepojede, tak se to muselo řešit a nebylo to moc příjemné. Byli tam se mnou noví lidé, kteří ty věci hráli poprvé. Myslím ale, že to dopadlo dobře. Bylo toto vystoupení něčím výjimečné, jiné než ostatní koncerty? Velmi ráda jsem se vrátila do Koncertní síně Bohuslava Martinů, kde už jsem zpívala v pěti letech

při vítání občánků a potom jsem tam hrála na housle, když jsem chodila do trutnovské základní umělecké školy. Tato síň je pro mě srdeční záležitostí, takže to bylo super. Jak vás posluchači přijali? Měla jsem z té jejich energie hezký pocit. Viděla jsem tam známé tváře a bylo to moc příjemné. Příjmení Mochowa naznačuje, že vaši předci nemají české kořeny. Odkud jsou? Příjmení pochází z taťkovy strany a má německý původ. Spíše to zní polsky, ale předci byli opravdu Němci. Z maminčiny strany je zase ruská větev. Ruska byla prababička Žofie. Kdo vás vedl ke zpěvu a hudbě? Zpívala jsem od útlého dětství. Byla jsem taková trochu ukřičená, zpívala jsem stále. Původně jsem ale na zpěv jít nechtěla. Měla jsem totiž ve školce sen, že jsem utrhla ze stromu housličky, které tam visely, a hrála jsem na ně. Pak jsem přišla za rodiči a poprosila je, jestli bych mohla chodit na housle. Navštěvovala jsem „zušku“ celou základní školu a docházela k paní učitelce Donátové. Když jsem byla hodně malá, ještě na prvním stupni základní školy, zpívala jsem s panem Janem Hassem, který byl kapelníkem souborů H – Kvintet a Hassband. Bohužel už není mezi námi. Pak jsem ještě zpívala v souboru Villanella, který vedl Martin Matyska. Soubor se věnoval renesančnímu repertoáru. Tam jsem získala vztah ke klasické hudbě. Velmi to ovlivnilo moje hudební cítění. Rodiče mě velice podporovali, navíc taťka je muzikant. Byl to už jenom krok ke studiu na konzervatoři? Hned po základní škole jsem chtěla jít na konzer-

vatoř. Nic jiného pro mě neexistovalo, muselo to vyjít. Bylo štěstí, že jsem se tam dostala. K houslím jsem si přibrala klavír, který je tam povinný. Mým vzorem byla americká písničkářka a klavíristka Regina Spektor. Její písničky jsem doprovázela na piano. Postupně jsem při tom nacházela vlastní skladby. Skládání písniček mě začalo bavit a šlo to, i když jsem předtím měla pochybnosti. Co vám konzervatoř dala? Těžko se dá vypíchnout něco konkrétního, protože je to soubor více věcí, které jsem si v tu chvíli ani neuvědomovala. Je to dlouhý šestiletý proces. Důležitá pro mě byla hra na klavír. Styl, který jsem si ale vybrala, mi konzervatoř nedala. Každý si nakonec musí najít vlastní cestu. Škola mi dala spíše znalosti. Ve škole pro mě byl inspirativní spolužák, kamarád a zpěvák Martin Růža, který mě nasměroval k mojí oblíbené hudbě. Hodně mě ovlivnil. Potom jsme tam poznala Františka Krtičku, který mě doprovázel při hodinách na klavír. Ten mi napsal většinu smyčcových aranží na nové album. Ráda vzpomínám na všechny profesory, kteří učili teorii. Ta mě vždycky velmi bavila. Ráda vzpomínám na paní Bernardovou, ke které jsem chodila na zpěv, a na všechny učitele na klavír. Z čeho vycházíte při skládání hudby? Jsou to nějaké příběhy či zážitky? Mám blízký vztah ke klasické hudbě. Skládám sice moderní hudbu, ale jsou tam prvky i staré hudby. Principy dávné hudby se mi tam otiskly. Nemůžu ale říci, že bych skládala pod nějakým zážitkem, tak to u mě není. Spíše do sebe věci nasávám. Když hraji na klavír a hledám, tak to přes ten nástroj prochází. Nejde o nějaký vnější zážitek,

INZERCE

Vážení přátelé Solné jeskyně a Solária Trutnov.

Oznamujeme vám, že definitivně ukončujeme provoz k 28.2.2017. Zároveň bychom chtěli velmi poděkovat všem návštěvníkům a klientům za podporu, návrhy a věcné připomínky k provozu Studia. Přejeme vám krásné dny a třeba někdy v budoucnu na shledanou. Vaše SOLTU 7

ZPĚVAČKA A MUZIKANTKA

ale spíše něco vnitřního, pocity, které mám, když slyším hudbu, kterou zkouším. Musí to vyvolat něco, co chci říci a nemusí to být nic konkrétního. Pak to postupně vznikne.

Sháněla jsem nějaký dobrý kvartet. Mám kamaráda, muzikanta akordeonistu Michala Šťulíka, který mi doporučil Kvintesence Quartet. Jsou fakt skvělí muzikanti.

Mohla byste představit své debutové album? Jak vznikalo? Šlo to lehce nebo naopak ztuha? Kdo se na něm podílel? Dvě písničky jsem nahrála s producentem a muzikantem Martinem Spacoshem. Oslovila jsem také producenta Matouše Godíka. Líbilo se mi totiž album Šero Bratrů Orffových, které produkoval. Klavír a zpěv jsem nahrála ve studiu Svárov s Lukášem Martínkem. Do mého partu se pak nahrávaly smyčce. Občas to bylo trochu složité. Aranže napsali skladatelé a pianisté František Krtička a Martin Brunner.

Proč se album jmenuje Čekání na bílého havrana? Havrani mě fascinují. Když jedu třeba v tramvaji a prolétne kolem havran, úplně se mi zastaví dech. Mám pocit, že jsou to takové zajímavé bytosti, které vědí něco, co my nevíme. Černý havran pro mě představuje jakousi temnotu a bílý havran čistotu. Pořád tam však zůstává tajemnost havrana. Je to pro mě symbol čistoty, temnoty, tajemství a něčeho zvláštního. Čekání na bílého havrana mi přijde jako dobrý název pro desku. Během toho čekání vznikne album, kdy havran možná přijde nebo také ne. Čekání není vyloženě těšení, spíše to, že nevím, co se stane.

Spojila jste svůj zpěv s doprovodem Kvintesence Quartet a vzniklo něco na naší hudební scéně neobvyklého a originálního, alespoň pro mě. Jak došlo ke spojení s tímto hudebním tělesem?

Bylo album jednoznačně dobře přijato? Musím říci, že z reakcí mám radost. Hodně lidí mi napsalo, co to v nich při poslechu vyvolalo, to je

pro mě hodně důležité a potěšilo mě to. Dobrou reakcí pro mě je, když se někdo se mnou o svůj pocit podělí. Vaše písně jsou poetické až melancholické. Proč tomu tak je? Poměrně často se mi stává, že mám dobrou náladu, sednu za klavír, začnu hrát a najednou zjistím, že hraji něco úplně v rozporu s tou náladou. Jsem sice poměrně veselý člověk, ale dost často silně prožívám pocity nostalgie a melancholie. Nemyslím na to, prostě to ze mě najednou vyjde. Možná, že hodně vnímám i tu pomíjivost v životě. Kdo píše texty a proč jsou v angličtině? Většinu textů napsala Alice Bauer, tři pak Tereza Frantová. Nechci se vyhnout češtině, ale v angličtině si mohu dovolit více pracovat s hlasem. Čeština je pro mě posvátná a mělo by se v ní zpívat civilně a jednoduše, aby ten jazyk byl čistý a hladký.

PROMĚŇTE SVÉ BYDLENÍ V NOVÉ Bez zajištění až do 700 000 Kč Rychloúvěr pro lepší bydlení • výhodná úroková sazba • bez zajištění až do 700 000 Kč (bez ručitele nebo zástavy nemovitosti) • splátky si můžete rozložit až na 15 let • daňová úspora ze zaplacených úroků z úvěru Tereza Fátorová, tel.: 737 133 433 Petra Jirousková, tel.: 773 087 150 Havlíčkova 13, Trutnov

ZPĚVAČKA A MUZIKANTKA

V jednom rozhovoru jste řekla, že vašimi posluchači jsou spíše muži. Jak si to vysvětlujete? Je to asi pochopitelné, protože jsem holka. Musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že si tolik mužů najde cestu právě k této, řekněme jemnější hudbě. Uvědomila jsem si, že je to možná docela logické. Muži se totiž občas projeví mnohem citlivěji, než ženy nebo než bych čekala. Akorát to nedávají tak najevo. Natočila jste i klip Rise and Shine. Jaký smyl mají klipy ve vaší tvorbě? Pro mě mají klipy jenom propagační charakter. Moc se mi do nich nechce, je náročně je tvořit. Kdyby to šlo, dělala bych jenom hudbu. Je ale těžké se dostat k lidem jenom přes ni, tak jsou tady klipy. Je to spíše nutnost. Když se ale klip povede, mám z toho radost. Chystám další. Vystupujete sólově, ale v minulosti tomu tak vždy nebylo. Byla jste součástí skupiny Sinuhet. V čem je vaše tvorba nyní jiná a v čem souzní s tehdejším angažmá v této skupině? Je to hodně jiné. V Sinuhetu skládal Milan Urza a já jsem se ztotožňovala s písničkami skupiny. Teď si ale mohu o písničkách rozhodovat výhradně sama. To je velký rozdíl a je to pro mě jednodušší. Kapela za mnou byla sice super, ale občas jsem měla pocit, že se trochu topím. Nejsem ten typ zpěváka, který by byl nějaký showman, jsem spíše introvertnější. Když zpívám sólově, lépe to vynikne, mám to více ve svých rukou a je to podle mých představ. V tom je ten rozdíl. Se skupinou Sinuhet

BARBORA MOCHOWA · narozena 30. ledna 1993 v Trutnově · učila se hrát na housle v trutnovské ZUŠ · absolvovala pražskou konzervatoř, obor zpěv · studuje Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka · vystupovala se skupinou Sinuhet · natočila s ní album Nocturno · vydala sólové album Waiting for the White Raven · pravidelně koncertuje · žije v Praze

to ale byla super zkušenost, protože jsem s nimi natočila první desku. Hodně mně to přineslo. Podělte se o vaše hudební plány. Po vydání debutové sólové desky jsem vůbec nemohla skládat, nešlo to. Teď po novém roce jsem přijela do Prahy a všechno se ve mně najednou probudilo. Začala jsem skládat naplno. Mám jednu novou a dvě rozdělané písničky. Mým cílem je, nastřádat v tomto roce nové písničky a v příštím roce plánuji vydání další desky. Chtěla bych ale hlavně co nejvíce hrát a koncertovat. Kdo vás na světové i domácí hudební scéně oslovuje a čím? V poslední době jsem nenašla něco, co by mě vyloženě dostalo. Mám ráda klasiku, nebo i alternativnější či popovější věci šmrncnuté klasikou. Nezáleží ani tak na žánru, ale pocitu, který z toho mám. Mám ráda Bratry Orffovy, Martu Töpferovou, Reginu Spektor, Lanu Del Rey, Alison Goldfrapp a další. Hodně mě oslovuje také kapela První Hoře z Havířova. Hraje něco mezi punkem a psychedelií. Zároveň je to kabaret. Je to hudba plná emocí, která mě skutečně dostala. Vracíte se ráda do Trutnova, i když tam zrovna nemáte koncert? Jezdím do Trutnova pravidelně za rodiči. Vždy, když tam přijedu, tak jdeme na výtvarné výstavy, které se tam zrovna konají. Je to moje rodné město a mám Trutnov ráda. Líbí se mi, že v tak relativně malém městě to tak hezky kulturně žije.

BENJAMING’S CLAN

Sedm statečných, živá deska se světovým unikátem

MICHAL BOGÁŇ FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Nazrál čas. Tři a půl roku střádali materiál, že to už prostě muselo spadnout. Petříkovická kapela Benjaming’s clan na začátku roku 2017 vydala novou desku. Jmenuje se Sedm statečných, je na ní třináct skladeb (z toho tři zbrusu nové) a jeden tradicionál. „Každá kapela se ubírá nějakým vývojem, a když vývoj,“ poukázal Dlouhý. Do kapely přišel i Gřechce prorazit do světa, musí mít aktuální desku,“ šek, který z ní pak odešel, ale zase se vrátil. Spoustu vysvětloval s úsměvem baskytarista kapely Olin impulsů pak dala skupině i Barča. „Všichni navzáDlouhý, proč se zrodilo nové cédéčko právě teď. jem spolupracujeme, je nás sedm hudebníků, tak V pořadí se jedná o sedmé album za šestnáct let proto název Sedm statečných. Deska je takovou existence kapely, respektive budeme-li chtít být prezentací toho, kam se kapela ubírá,“ prozradil basák a manažer v jedné osobě. přesní, je to druhá nahrávka BenVYDANÁ CD jaming’s clanu. Předešlých pět Auld Lang Syne (2003) Výjimečnost nahrávky je podle něj nahrávek se natočilo ještě za éry Palírna (2004) v tom, že kapela čekala do doby, Benjaming bandu, jak se bývalá Švihák (2005) než si to bude moct herně dovolit punková formace nazývala od svéAmerické popelníky (2008) a bude si jistá, že desku zvládne ho založení v roce 2001. Z hor (2010) nahrát naživo. A nikoliv ve studiu, Století páry (2013) kde se dá ledacos učesat a zakrýt. Před čtyřmi lety se začala psát nová Sedm statečných (2017) kapitola skupiny, která nejenže se Místo toho si Benjaming’s clan vybudovali improvizované studio přejmenovala, ale přibrala nového člena Jacka a dokonce změnila hudební styl na cel- v kultovní sokolovně v Žernově u České Skalitic pipes energy folk (keltský energický dudácký ce, kde byla v listopadu loňského roku nahrávka folk). „Začali jsme jako punkáči, na tři akordy, tex- zaznamenána. „Je to dřevostavba, takže má výty byly rebelantský... S příchodem Jacka jsme ale o bornou akustiku. Funguje jako reprák,“ líčil Olin hudbě začali víc přemýšlet a učili se hrát. To byl ten Dlouhý a dodal, že jak deska zní, tak je opravdu 12

ŽELEZNEJ DĚDEK text: Petr Havránek hudba: Lukáš, Benjaming’s clan zahraná. Kapela vždy nahrála jednu písničku třeba desetkrát a pak vybrala nejlepší verzi. „A když třeba Gřešek v písničce Železný dědek zařval z toho, jak byl v ajfru, tak to tam prostě zůstalo a je to důkaz toho, že deska je živá,“ vyprávěl Dlouhý. Právě Železný dědek, Pohádková a Hudebníkova zpověď jsou tři nové písničky, jejichž texty napsali nezvyklí autoři. „Kluci mají docela dobré střevo na skládání muziky, ale drhnou nám texty,“ přiznává nejstarší člen skupiny. „Většinu písniček nám tak otextoval kamarád Jirka Loukota, ale Železného dědka, což je úžasný text o motorkáři, nám poslal básník Petr Havránek ze Dvora Králové. Hudebníkovu zpověď a Pohádkovou máme zase od naší fanynky ze vsi Janky Černé, která má neskutečný potenciál,“ přiblížil Olin Dlouhý. Po třinácti písních z vlastní dílny, které jsou nabité tempem, zazní na závěr CD světoznámý tradicionál Amazing Grace, který kapele pomohla v angličtině nazpívat kamarádka Maruška. Tuto skladbu hraje tisíce kapel, ale petříkovická verze je podle Olina Dlouhého naprostý světový unikát. Proč? „Ve druhé sloce zaslechnete z dálky takové zvuky, které zní jako nastydlá kosatka, ale to je Gřešek,“ prozradil. Ten si totiž místo houslí přinesl na nahrávání nástroj, který se jmenuje „komandža“. „Je to asijský nástroj z kusu bambusu, a proto si troufnu tvrdit, že naše varianta písně je jediná na světě,“ usmál se. „Snad se deska bude lidem líbit. Snažili jsme se do ní vložit pozitivní energii, aby z toho šla radost. A

Železnej dědek na Hárleji jezdívá, lidi se ho bojej, on se málo usmívá. Na pivo k nám chodí v hospodě svý místo má, zády ke zdi sedí s nikým si nepovídá. Tvář má vousy zarostlou, dlouhý bílý vlasy, v hadrech který nosí, pustili ho z basy. Střízlivej to nikdy nebyl, ale ženský na něj letí, mraky jich už vystřídal, dětí má jak smetí. Nikdy taky nepracoval, čert ví z čeho žije, možná hraje automaty nebo zlato chčije. Tlapy velký, mozolatý, zabil by i krávu, přitom je prej děsně něžnej, rve se když je v právu. Jednou, až nám umře ve svý kůlně za městem, vezmu toho Hárleje a vyrazím s ním ven. Ref.: Jizvy kdyby mohly mluvit, jó každej by věděl, co a v který base si ten dědek seděl.

samozřejmě je tam i trošku toho punkového drajvu, protože ten se ze srdce vymazat nedá,“ poznamenal Olin Dlouhý k cédéčku, jehož slavnostní křest se uskutečnil poslední lednovou sobotu po koncertě v Uffu. Na letošní rok má kapela naplánováno zatím patnáct koncertů a určitě to prý není finální číslo. V Trutnově se nejbližší vystoupení uskuteční na svátek Sv. Patrika (18. března) pravděpodobně v restauraci U Draka. Zhruba o měsíc později zahraje Benjaming’s clan na domácí půdě v Petříkovicích při velkém koncertu v rámci motokrosového Drapák rodea (22. dubna).

ROZHOVOR HOKEJOVÝ TALENT

Je to sen každého hokejisty. Hrát v NHL. Nejprestižnější liga světa ale pro většinu hráčů zůstává jen zbožným přáním. Sedmnáctiletý odchovanec trutnovského hokeje Tomáš Vomáčka však patří mezi hrstku těch, kteří se tomuto snu rozhodli jít naproti. Talentovaný brankář na konci loňského léta odletěl do zámoří, kde působí v North American Hockey League (NAHL) a chytá za tým Corpus Christi.

„Momentálně jsem moc spokojený. Měl jsem pár horších zápasů v listopadu, kdy se mi nějak extra nedařilo, ale to se stává. Věřím, že už je to za mnou a bude jen líp,“ ohlédl se za svou dosavadní půlroční štací, která se odehrává kousek od mexických hranic. Corpus Christi je třistatisícové přístavní město ležící na pobřeží Mexického zálivu. A vězte, že už je tam Tomášovi opravdu líp.

pro hráče týdne Jižní divize. A vzápětí se jeho jméno objevilo v průběžném žebříčku na 13. místě z 31 brankářů, kteří se vyskytují v juniorských ligách v Severní Americe a jsou žhavými želízky pro nadcházející červnový draft NHL v Chicagu! Je to přitom teprve podruhé v historii klubu, co se brankář Corpus Christi dostal na tento „rank list“. „Mám velkou radost, ale snažím se to vytěsnit z hlavy a koncentrovat se na to, co se děje teď. Určitě by to byl ale krásný pocit a nezapomenutelný moment,“ zasnil se nad možností být draftován.

Na zámořský hokej se český mladík adaptoval tak, že na přelomu roku získal v soutěži ocenění

Avšak sezona se teprve přehoupla do své druhé poloviny a Tomáš v ní jistě bude pod drobnohle-

MICHAL BOGÁŇ FOTO: DAVID OLDS FOTOGRAFIE, CORPUS CHRISTI

Odejít do Ameriky pro mě bylo nejlepší řešení dem spousty očí. Že ovšem jeho forma koncem ledna byla vynikající, o tom není pochyb. Po vychytaných výhrách v aréně týmu Amarillo Bulls (5:3 - 47 zákroků a 6:1 - 43 zákroků) stanovil nový klubový rekord v počtu výher v řadě jako gólman. Šest! Teď se ale vraťme zpět v čase. Do doby, kdy se Tomáš rozhodoval, jestli to má jít zkusit do Ameriky. Bylo to po loňském mistrovství světa do 18 let v Grand Forks, kam se podíval jako třetí gólman národního mužstva. Do branky se sice nedostal, ale stejně to pro něj byla skvělá zkušenost. „Hrozně jsem tam obdivoval halu, ve které hraje univerzitní tým. Na univerzitě bych chtěl taky jednou hrát. To bylo neskutečné. A pak se mi ozval poradce z Ameriky, že by mě tam dokázal dostat,“ vyprávěl mladý brankář. S rodiči se o tom

doma bavili už přes rok, přemýšleli a váhali, jestli se má vydat do zámoří. Když ale přišla nabídka od poradce, rozhodnutí muselo u Vomáčkových padnout docela narychlo, aby Tomáše stihli přihlásit do draftu USHL. Větší zájem o něj projevilo čtyři pět klubů. Držitele dvou titulů mistra extraligy mladšího dorostu s Hradcem Králové si nakonec zamluvilo Sioux City s tím, že jejich hráčem se stal na dva roky. Na první rok ho však klub poslal do nižší soutěže NAHL, aby si nejdřív zvykl na zámořský hokej. „Další rok se mnou počítají jako s gólmanem číslo jedna, samozřejmě pokud budu mít výkonnost,“ ušklíbl se nadaný sportovec, který se tak ocitl v Corpus Christi. „Myslím, že to pro mě bylo nejlepší řešení. Chci hrát univerzitní hokej a tato cesta k tomu vede. Teď už je to jen na mně,“ sdělil k velké životní změně. 15

HOKEJOVÝ TALENT

Na povrch tím vyplouvá otázka, jestli by pro něj cesta do světa velkého hokeje vedla i z našeho prostředí. „Těžko říct, ale třeba dostat se z Česka na univerzitu je skoro nemožné. Hokejově bych určitě rostl, i kdybych zůstal, ale nemyslím si, že tak rychle jako v Americe. Věřím této cestě, hokejově mi dá víc,“ konstatoval Tomáš. Samozřejmě na začátku to pro něj bylo náročné, kdy se po příletu za oceán sžíval s cizím prostředím. „Ale myslím, že jsem to nakonec zvládl docela dobře. Kluci mě hned vzali mezi sebe, což mi strašně moc pomohlo a jsem jim za to moc vděčINZERCE

ný,“ povídal. Ještě předtím, než ale poznal tým, čekalo jej jiné seznámení. Neméně důležité pro život. S novou rodinou. Českého brankáře „adoptovali“ Bryan a Lacey Williamsovi, kteří mají malého syna Connora. „Rodina je skvělá, vycházíme všichni super, i když ze začátku pro mě byla angličtina trošku problém,“ přiznal Tomáš jazykovou bariéru. Ta se postupně zmenšovala, a přestože stále ještě někdy mívá malé problémy, dnes si již troufne říct, že se v Americe domluví. Lacey pracuje jako zdravotní sestra ve škole, Bryan je učitel. A Connor? „Ten

by nejradši furt něco hrál,“ řekl na adresu svého amerického bratra, který je také hokejista. „Bydlíme v rodinném domku v klidné čtvrti asi dvacet minut od haly, takže je to super,“ dodává, že u Williamsových našel ideální zázemí. Od klubu na něj rodina pobírá určitou částku peněz na měsíc, z které mu platí jídlo a věci, co potřebuje. Ačkoliv tým IceRays (v češtině přeloženo jako Ledoví rejnoci) sídlí v městě u Mexického zálivu a momentálně tam teplota šplhá přes dvacet stupňů, zájem veřejnosti o hokejový mančaft juniorů je enormní. „Tohle byl pro mě asi největší rozdíl. V Česku se nestane, že by na zápas juniorky přišlo víc než 200 lidí. Tady už jsme měli i sedm tisíc,“ zdůraznil Tomáš, že mládežnický hokej v zámoří je prostě a jednoduše jiná dimenze. Průměrná návštěvnost v Corpus Christi na domácí zápasy je 2500 až 3500 lidí. „To je neskutečné!“ Když před začátkem sezony přišel do klubu, všichni na něj byli a vlastně stále jsou hrozně hodní. Ve všem mu vycházející vstříc. „Slyšel jsem,

že se těší, až mě uvidí chytat a že doufají, že to bude dlouhá sezona,“ zaznamenal z rozhovorů s vedením klubu a trenéry. V týmu je jediným Evropanem, což je prý možná dobře. „Ale máme tady jednoho kluka, který má rodinu ve Švýcarsku a po sezoně se mnou poletí do České republiky,“ prozradil Tomáš. Jeho ostatní spoluhráči toho ale jinak o jeho rodné vlastní moc nevědí. „Občas si dělají srandu, že jsme součást Ruska, ale znají některé české hokejisty,“ usmál se gólman, jenž si atmosféru a lidi v klubu stále nemůže vynachválit. Co se týká tréninků, tak velký rozdíl při srovnávání s přípravou v Česku vidí především v tempu. V Americe jezdí všichni naplno i v tréninku, nikdo si nedovolí nic vypustit, což někdy podle Tomáše bývá pekelně těžké. „Jinak cvičení se tady dělají jednodušší, ale o to víc se dbá na důraz, přesnost a právě na tempo,“ doplňuje k tréninkové náplni. Z čistě brankářského pohledu si myslí, že se s ničím novým snad ani nesetkal, jen si musel zvykat na menší led. S tím ale počítal dávno dopředu.

HOKEJOVÝ TALENT

„Na užším kluzišti musí člověk neustále dávat pozor, z každé pozice se může vystřelit a pro brankáře je to hrozně nebezpečné. Ze začátku to pro mě bylo těžké, ale teď už s tím nemám žádný problém a vše je úplně v pohodě,“ prohlásil. Jeho výkony budiž důkazem. Na první vychytanou nulu ale stále ještě čeká. O brankáře IceRays se stará mimo jiné i trenér gólmanů New York Islanders Marc Champag-

ne, který s Tomášem pracuje hlavně přes video. „Sleduje zápasy a potom mi říká, na čem bych měl pracovat,“ pravil trutnovský odchovanec, že se od něj snaží vzít každou radu, co dostane. Občas i hlavní trenér Brad Flynn něco přidá, co by se mu mohlo hodit, takže si toho Tomáš bere hodně i od něj. Druhým brankářem týmu je o dva roky starší Camden Burggrabe. „Vycházíme v pohodě. Trenéři nás většinou točí, víme to den před zápasem,“ poznamenal hráč, který je nejmladším členem v sestavě Rejnoků. Corpus Christi hraje v North American Hockey League v sedmičlenné Jižní divizi, přičemž základní část obnáší porci 60 zápasů. „Určitě se tu hraje víc do těla a někdy je to opravdu řežba. Myslím si, že tempo je tu o trošku větší, ale těžko říct,“ porovnával mladý brankář zápasy NAHL s tím, co doposud zažil. Za cíl si klub před sezonou stanovil postup do play-off a IceRays se zatím drží na pozicích, které ho zaručují - do čtvrtého místa. Pro zajímavost, k nejbližšímu soupeři to mají Rejnoci osm hodin jízdy autobusem, nejdelší cestování jim zabere dvanáct hodin. Kdyby se chtěl jet Tomáš podívat na zápas NHL, tak nejblíže to má pět hodin do Dallasu, ovšem na takovou zábavu během sezony nemá vůbec čas. „Většinou trénujeme pondělí až čtvrtek, většinou dvoufázově, pátek a sobota jsou zápasy a neděle volno,“ popsal svůj hokejový týden, ve kterém se co nejvíce snaží udělat si čas také na studium. Se školou to má tak, že po internetu studuje poslední ročník střední školy University of Nebraska High School. „Je to americký vzdělávací program, na který navazuje univerzita. Takže udělám třeťák online, budu graduovat a další ročník už

INZERCE

Focení maturitních plesů Vyberte si svůj foto balíček

INDIVIDUAL

BASIC

cena: 130 Kč

cena: 2500 Kč

cena za studenta

cena za třídu

třída do 15ti studentů

1x maturitní fotograf doba focení 5-6h

třída od 16ti studentů

1x maturitní fotograf doba focení 5-6h

STANDART cena: 5000 Kč

.......................................................................... cena za třídu

včetně fotokoutku

1x maturitní fotograf doba focení 5-6h + FOTOKOUTEK

Zajistíme také natáčení maturitního plesu

www.atelierfilmu.cz

budu dělat jakoby nultý ročník univerzity. Kredity se mi tam už budou započítávat. To se mi zdá docela dobré,“ nastínil, jak funguje školství v zámoří. Daří se mu stejně jako v hokeji. Zatím prospívá se samými áčky a béčky. Nový život, nový svět, noví lidé, nový hokej, nové výzvy… To vše už přes půl roku v Americe poznává usměvavý brankář z Trutnova a vším, co dělá, se postupnými krůčky snaží přibližovat svému snu. „Baví mě tu všechno. Užívám si každou chvilku, co tu můžu být a jsem moc vděčný rodině, že mi umožnila dostat tuhle šanci, bez nich bych tu rozhodně nebyl,“ uvědomuje si, jak důležitou roli v životě hrají rodiče, kteří za ním přiletěli na Vánoce. Kdo ví, v červnu třeba Vomáčkovi poletí do zámoří znovu. Na draft…

TOMÁŠ VOMÁČKA Narodil se 2. května 1999 v Trutnově. Mamka pracuje jako právnička, taťka je kapitán námořní lodi, má staršího bratra Jakuba. S hokejem začínal ve čtyřech letech. Do 7. třídy chytal v týmu HC Krkonoše, pak odešel na rok do Hradce Králové, aby se tam po roce v Trutnově znovu vrátil a v týmu mladšího dorostu vybojoval dva extraligové tituly. Z neznámého kluka se stal stálým mládežnickým reprezentantem, který odchytal celou sezonu v národním týmu do 16 i 17 let. Jako třetí brankář se v loňském roce zúčastnil mistrovství světa do 18 let v americkém Grand Forksu a byl členem party českých mladíků, kteří poprvé za pětadvacet let existence ovládli prestižní domácí turnaj - Memoriál Ivana Hlinky. Má rád dobré jídlo, playstation, kamarády a tréninky, nemá rád uklízení pokoje, dlouhé cestování a fazole.

INZERCE

Činoherní divadlo B: Městské divadlo Mladá Boleslav UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDB, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA

čtvrtek 2. 2.

Zábavný pořad Marka Vašuta UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 200 Kč ** vstupenky zakoupené na původní termín – 16. 2. – zůstávají v platnosti

aneb 50 LET V ŠOUBYZNYSU

KÁŤA A KROKODÝL

středa 1. 2.

Výstava Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

BLANKA NOVÁKOVÁ: MĚLA JSEM SEN

do 20. 2.

19. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pořadatel: Alternativa pro kulturu z. s. Spolupořadatel: UFFO

JAZZINEC 2017

18. 2.–27. 4.

Divadelní delikatesy: Divadlo VOSTO5 UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku DD, ostatní – vstupné 350, 325, 300 Kč

PROTON

úterý 14. 2.

Cestopisný večer Ctibora Košťála kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

POLSKÁ RAPSODIE

pondělí 13. 2.

RNDr. Eva Marková, CSc.: Petrohrad – Historie a současnost Pořadatel: UFFO a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 13. 2.

Pořadatel: město Trutnov a UFFO UFFO ** 20:00–02:00 hodin ** vstupné 460 Kč

7. REPREZENTAČNÍ PLES MĚSTA TRUTNOVA A PLES SVAZKU OBCÍ VÝCHODNÍ KRKONOŠE

SIMONA JINDOVÁ: O ZVÍŘATECH A LIDECH

Výstava fotografií kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

sobota 11. 2.

do 8. 2.

Výstava fotografií Vernisáž 28. 2. od 16:00 hodin

ROBIN BÖHNISCH: JERUZALÉM – NEDĚLITELNÝ A VĚČNÝ

1.–9. 3.

Cestopisný večer Miloše Šálka kino Vesmír ** 19:00 hodin ** vstupné 80 Kč

OMÁN – CESTOU NECESTOU

pondělí 27. 2.

RNDr. Radko Tásler: Co také způsobily povodně v jeskyních a zemní lavina ve Svobodě nad Úpou roku 2013 Pořadatel: UFFO a Český červený kříž kino Vesmír ** 14:30 hodin

AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU

pondělí 27. 2.

Rodinné UFFOkousky: Divadlo Lampion, Kladno Představení pro děti od 5 let UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 150 Kč, se slevovou kartou 120 Kč

PTÁK OHNIVÁK

neděle 26. 2.

Únor

Výstava fotografií kino Vesmír – foyer ** otevřeno vždy v době promítání filmu ** vstup na výstavu zdarma

ANTARKTIDA OČIMA MIROSLAVA ZÍTKA

10. 2.–10. 3.

Činoherní divadlo A: Dejvické divadlo, Praha UFFO ** 19:00 hodin ** předplatitelé vstup na abonentku ČDA, ostatní – vstupné 380, 355, 330 Kč

KAKADU

čtvrtek 9. 2.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 250 Kč

MICHAL PAVLÍČEK A ČOMBEBAND

pondělí 6. 2.

Zábavné odpoledne s hudebním pořadem Standy a Vandy UFFO ** 16:00 hodin ** vstupné 70 Kč

KARNEVAL PRO DĚTI

neděle 5. 2.

Divadlo a hudba: MDP – Divadlo ABC UFFO ** 19:00 hodin ** VYPRODÁNO ** předplatitelé vstup na abonentku DH

PROČ MUŽI NEPOSLOUCHAJÍ A ŽENY NEUMÍ ČÍST V MAPÁCH

čtvrtek 23. 2.

Vernisáž 21. 2. od 18:00 hodin Partner Galerie UFFO: GRUND a.s. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Galerie UFFO ** otevřeno: pondělí–sobota 9:00–18:00 hodin ** vstupné 30 Kč, děti 15 Kč, děti do 3 let zdarma

JANA VOJNAROVÁ: MALBA

22. 2.–28. 3.

Koncert UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné 190 Kč

MALINA BROTHERS

pondělí 20. 2.

Rodinné UFFOkousky: Buchty a loutky Představení pro děti od 3 let UFFO ** 15:00 a 17:00 hodin ** vstupné 70 Kč, se slevovou kartou 56 Kč

NORSKÁ POHÁDKA

neděle 19. 2.

Více informací: www.jazzinec.cz

www.uffo.cz

Předprodej vstupenek: Turistické informační centrum Trutnov pondělí–pátek 9:00–17:00 hodin sobota 9:00–12:00 hodin tel. 499 818 245 Změna programu vyhrazena!

Předprodej a rezervace vstupenek: Inforecepce UFFO pondělí–sobota 8:00–19:30 hodin tel. 499 300 999, e-mail: info@uffo.cz

UFFO – foyer ** otevřeno: 9:00–18:00 hodin ** bez vstupného

ROZHOVOR FOTOGRAF

Procházím se a nacházím struktury

Zatímco jeho vrstevníci většinou sedí u počítačů nebo mají jiné zájmy, on propadl fotografii. Čtrnáctiletého Karla Řezníčka z Trutnova nezajímá klasická realistická fotografie, ale svůj objekt zaměřuje na rozmanité struktury. „Připomínají mi řád, jimž by se měl člověk řídit,“ říká školák, který má do 22. února v trutnovském Matesu svou první samostatnou výstavu. HYNEK ŠNAJDAR FOTO: CTIBOR KOŠŤÁL, KAREL ŘEZNÍČEK

Co vás zajímalo předtím, než jste vzal poprvé do rukou fotoaparát? Zajímala a zajímá mě historie, rád čtu a sportuji. Dodnes hraji baseball.

Čím vás focení dostalo? Bylo to nejen zachycení okamžiku, který se už nevrátí, ale také forma odreagování od každodenního stresu, školních povinností a podobně.

Pak to ale přišlo. Kdy to bylo? Táta si koupil foťák a zachycoval každodenní život kolem nás. Fotil na dovolené, rodinu a podobně. To mě zaujalo a začal jsem to také zkoušet. Nejdříve jsem si fotoaparát půjčoval, pak jsem ho dostal k narozeninám.

Prý jste chodil pro rady k dědovi? Co jste se od něj dozvěděl? Ze začátku mě zasvětil do jednoduché kompozice a potom mně řekl něco i o starší technice focení. Ukazoval jsem mu svoje fotky a docela se mu líbily. Později, když jsem začal fotit struktury, tak v tom nic moc neviděl. Spíše byl zaměřený na krajinu a realistické prostředí.

Není to zase tak dávno. Co jste tehdy zachycoval? Je to zhruba dva roky, kdy jsem začal fotit a zajímat se také o teorii fotografování. Zpočátku jsem fotil přírodu, jako většina lidí. Nejvíce mě bavilo focení zvířat. Nejdříve v zoologické zahradě, později i ve volné přírodě. 22

Navštěvujete fotokroužek Střediska volného času Trutnov. Čím vás obohatil? Středisko působí v Základní škole Rudolfa Frimla. Fotokroužek je rozdělen na dvě skupiny. V té

druhé jsem já a scházíme se ve čtvrtek. Celkem je nás sedm. Vždycky si promítáme fotky, které členové za poslední týden nafotili, a povídáme si o nich. Nejvíce mě asi obohacuje odborný komentář k nim. To mě posunuje vpřed ke zlepšení. Vede vás Roman Dula, který je také fotograf. Jaký je to pedagog v tomto oboru? Snaží se, aby nepůsobil jako učitel. Přísný ale trochu je, ale to je pro nás dobře. Jaké fotoaparáty jste zatím vyzkoušel? Začal jsem fotit s aparátem Canon z roku 2002, byl to malý kompakt. Potom jsem dostal k Vánocům fotoaparát Panasonic Lumix, s kterým fotím dodnes. Jsem s ním celkem spokojený, ale na některé věci nestačí. Přemýšlím o obměně svého vybavení. Pravděpodobně to bude zrcadlovka Canon nebo Pentax. Proč vás zaujaly struktury? Kde je hledáte? Zaujaly mě určitou pravidelností, která mi připomíná řád, jimž by se měl člověk řídit. Většinou si udělám pochůzku a hledám objekty, které bych mohl vyfotit. Někdy je dost těžké hledat námět tak, aby fotografie byly rozdílné. Procházím se a nacházím struktury. Jaký konkrétně typ struktur vás zajímá? Těžko říct. Nefotím všechno, vybírám si, struktura mě musí zaujmout. Snažím se nacházet různé typy struktur. Je Trutnov v tomto ohledu dobré místo? Struktury se dají najít téměř všude. Dá se ale říci, že nejvíc jich mám z Trutnova. Navštívil jste Francii. Kde jste byl a co jste fotil? Byl jsem tam na zájezdu se školou. Navštívili jsme Paříž, byli jsme v Louvru, v Sacre Coeur, v Notre Dame a projeli jsme se lodí po řece Seině. V té době jsem struktury moc nefotil, zaměřil jsem se hlavně na lidi a každodenní život. Chcete se tam zase vrátit? Moc rád. Už bych ale pravděpodobně fotil struktury. Struktury jsou vaše nynější hlavní téma. Všiml jsem si na výstavě v Matesu, že k sobě dáváte jejich různé typy. Jde o ten kontrast? 23

FOTOGRAF

Jde o to, aby fotografie k sobě vzájemně seděly a vytvořil se tak dojem, že k sobě patří. Samozřejmě jde i o kontrast, aby ty fotky nesplývaly dohromady, aby byl vidět ten předěl.

lidově demokratické republiky. Právě z této země jsou velmi zajímavé fotografie tamního života. Je velký rozdíl mezi životem tam a u nás. To by mě lákalo fotit. Rád bych zachytil ty sociální rozdíly.

Budete ještě toto téma nějak dále rozvíjet? Podle mě je to téma docela široké. Ještě jsem třeba nezabrousil do přírodních struktur. Tak to bych chtěl někdy zkusit.

Sledujete současné fotografické trendy? Na internetu projíždím fotogalerie, ale soudobé trendy nesleduji. Zajímají mě konkrétní fotografie.

Upravujete snímky v počítači? Úpravy používám pouze základní. To znamená ořez, přidání jasu a kontrastu. Někdy nafocené struktury vyčistím od nečistot.

Co vás v poslední době zaujalo? Moc se mi líbí fotografie Zdeňka Dvořáka, který fotí výlovy rybníků a zabíjačky.

Neláká vás i jiný typ fotografie? Rád bych si vyzkoušel makrofotografii. To mě láká.

Jak vidíte svoji fotografickou budoucnost? Rád bych v tom pokračoval s tím, že to zůstane jako koníček. Profesně bych se tomu ale asi nevěnoval, spíše budu dělat nějaké jiné povolání.

Ve vašem medailonku stojí, že byste rád vyrazil do asijských metropolí zachytit kontrast mezi životem chudých a bohatých obyvatel. Co vás k tomu vede? Viděl jsem spoustu fotek na internetu od různých autorů. Nejvíce mě zajímají fotografie z Korejské

Kam půjdete po základní škole? V plánu mám Lesnickou akademii v Trutnově, protože mám silný vztah k přírodě. Navíc můj děda se na úřadě zabýval lesnictvím. V tom mě ale rodiče nepodporují, tak nevím, jak to dopadne.

KAREL ŘEZNÍČEK · narozen 3. března 2002 v Trutnově · chodí do 9. třídy ZŠ Rudolfa Frimla · navštěvuje fotokroužek při Středisku volného času · zajímá ho focení, historie a sport fotí dva roky · jeho hlavním tématem jsou struktury · žije v Trutnově

ROZHOVOR OCENĚNÁ ŠKOLAČKA

Dva příběhy, dvě ceny. Mám obrovskou radost Nikdy se nevěnovala psaní, přesto dosáhla velkého úspěchu. Zuzana Kopecká, čtrnáctiletá žákyně osmé třídy Základní školy V Domcích v Trutnově zazářila loni v projektu Dětský čin roku. Získala totiž hned dvě ceny – v kategoriích Pomoc starším lidem a Pomoc n@ netu. Ukázalo se, že trutnovská školačka má silně vyvinuté sociální cítění. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

„Do projektu mě přihlásila naše paní třídní učitelka Jarmila Gécová. Už minulý rok vyhrál spolužák Adam Zezulka, tak jsme se do toho zapojili i letos,“ vzpomíná. Nadační fond Dětský čin roku již 12. rokem vyzdvihuje a oceňuje dobré skutky těch nejmenších. Školačka v této souvislosti napsala dva příběhy – Dědeček a Sestřenka. 26

První z nich je velmi upřímný příběh o lásce vnučky k dědečkovi, který byl vážně nemocný. „Byl v Hradci Králové v nemocnici a já jsem ho tam navštěvovala. Jeho zdravotní stav se zhoršil, ale sestřička nám říkala, že je dobře, že za ním jezdíme. Moc mu to pomáhalo,“ vzpomíná Zuzana. Dědeček bohužel později zemřel, ale vnučka mu svými pravidelnými návštěvami a vyprávěním zpříjemňovala pobyt v nemocnici. „Věřím, že díky tomu byl dědeček naživu déle. Nikdy na něj nezapomenu,“ uvedla. Druhý příběh je ze zcela jiného soudku. I v něm ale Zuzka na svůj nízký věk prokázala neobyčejnou rozvážnost, která mnohdy chybí dospělým, a také touhu pomáhat těm, kteří to nutně potřebují. Její sestřenka se totiž na facebooku dostala do kraj-

ně nepříjemné situace a stala se obětí kyberšikany. „Na facebook jí psal nějaký kluk zamilované chaty a pak chtěl její fotku. Vyhrožoval jí, že když ji nepošle, stáhne její profilovku, přidá k ní nahé tělo a zveřejní ji,“ prozradila Zuzka. Ta sestřenku přiměla, aby řekla rodičům, že jí na sociální síti vydírá mladík, který vytvořil její falešné nahé fotokoláže. Rodiče se obrátili na policii. Ta dopadla dospělého muže, jenž prostřednictvím falešného profilu již v minulosti vydíral dalších pět dívek. Vyhlášení vítězů projektu Dětský čin roku se uskutečnilo na sklonku minulého roku v Brožíkově síni na Staroměstské radnici v Praze za účasti jeho patronů z řad hodně známých osobností. Zuzany se přímo na místě ujali herec Martin Dejdar a zpěvačka Petra Černocká. Hlavně setkání s hercem Dejdarem považuje za neuvěřitelné štěstí. „Mám ho moc ráda, tak to pro mě bylo úžasné,“ usmívá se Zuzka. Ze dvou cen, které si odvezla z Prahy, má mladá autorka obrovskou radost, už i proto, že do projektu bylo přihlášeno více než 650 příběhů. „Byla jsem

strašně šťastná, úplně se mi chtělo dojetím brečet,“ vrací se do nedávné minulosti školačka, která si myslí, že příběh Dědeček porotu dojal a druhý příběh jí zřejmě zaujal aktuálností. „Podle mě ke kyberšikaně dost často dochází,“ tvrdí. Její úspěch velmi překvapil rodiče. „Rodiče byli skutečně překvapení, táta byl strašně nadšený. Spolužáci si ze mě dělali srandu, že chtějí fotku s diplomy. Bylo to fajn,“ říká Zuzana, která kromě diplomů získala ještě částku 10 tisíc korun, která je určena na nákup pomůcek pro Základní školu V Domcích. Ocenění ji sice povzbudilo, ale na literární dráhu se asi nevydá. Je ale rozhodnuta přihlásit se do dalšího ročníku projektu Dětský čin roku a napsat zase nějaký poutavý příběh. „Normálně nic nepíši, ale za rok to zkusím znovu,“ ubezpečila Zuzana Kopecká, která ráda čte knížky Johna Greena Papírová města, nebo Hvězdy nám nepřály. O své profesní budoucnosti zatím moc nepřemýšlela. „Možná bych ale chtěla být kadeřnicí,“ dodala.

ROZHOVOR OCENĚNÁ ŠKOLAČKA

Příběh: Dědeček ZUZANA KOPECKÁ

Už se to stalo před pěti lety, ale stále to mám v srdíčku. Každé Vánoce s námi byl můj děda – táta táty, který nám ze svého důchodu vždy koupil milé dárky, a byla s ním velká legrace. Tak to chodilo sedm let a já se na něj vždy těšila a zvala jsem ho k nám nejen na svátky. Jak stárnul, bydlel chvíli u nás i u tety, a tam u něj propukla zlá nemoc – napadla ho plíseň. Musel okamžitě do nemocnice, tam mu oholili vousy i vlasy, prováděli s ním všelijaké kousky. Když se vyléčil, chtěla jsem, aby bydlel jen u nás, a já sama jsem se starala o to, aby se pořádně omýval, čistil si nehty, zuby, no prostě správná hygiena, aby znova neonemocněl. A tak uběhly tři měsíce, ale plíseň udeřila podruhé. Záchranka ho odvezla do hradecké nemocnice, protože se mu ta plíseň rozlezla do těla. Každý druhý den jsem za ním chodila, bylo to s ním horší a horší. Pamatoval si jen mě a 28

tatínka. Byl na něj strašný pohled, jak se snaží usmát, ale nejde mu to. No, a čas plynul a já tam u něj byla skoro každý den, povídala jsem mu vtipy i příhody a on se snažil usmívat. Jednou, když jsme chvíli na sebe jen tak koukali, vážně povídal, že se moc těší na to, jak z nemocnice odejde a prožijeme spolu další Vánoce a že mě má moc rád. Měla jsem slzy v očích. Když jsme s taťkou odcházeli, tak za námi přišla sestřička a říkala, že mu dodáváme sílu tím, že ví, že ho má někdo rád, ale aby v nemocnici ještě zůstal. Rozplakala jsem se. Uplynulo opět pár dní a já se chystala jako vždycky za dědečkem, když tu zazvonil telefon a bratr taťky mu řekl, že děda odletěl do nebíčka. Plakala jsem, bylo to pro mě strašný. A proto to je pro mě pomoc, protože si myslím, že kdybychom za ním nejezdili, že by to už dávno vzdal. Moc lituji, že odešel, vždyť mu bylo teprve 63 let, ale když si vzpomenu na ty krásné chvilky s ním – je to nádhera a já na něj nikdy nezapomenu.

JESTLI MÁTE TAKHLE PRÁZDNÝ ŽALUDKY,

PŘIJĎTE SE NAJÍST NA VIDLIČKU

Rezervace / Informace: +420 605 253 203 | Lomní ulice 143, 541 01 Trutnov | www.navidlicce.cz

ROZHOVOR

PROMĚNY TRUTNOVA

Domy pod věznicí ONDŘEJ VAŠATA, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Na fotografii z roku 1972, jejímž autorem je pan Luboš Nepovím z Trutnova, je zachycena ulice Hluboký příkop. Za povšimnutí stojí především dva jednopatrové domy v pravé části snímku, které bychom v Trutnově dnes již marně hledali. Stávaly pod věznicí a v době pořízení fotografie již nebyly v příliš dobrém technickém stavu. To byl také jeden z důvodů, proč došlo k jejich asanaci. Dům čp. 86 (na snímku stojí naproti jeho vchodu automobil) byl zbourán v roce 1993, zatímco objekt nalevo od něj (dům čp. 20) již v roce 1980. Místo nich je dnes volné prostranství, využívané jako provizorní parkoviště. Do dnešních dnů se dochoval naopak dům čp. 147 zobrazený v levé části fotografie, který nedávno prošel rekonstrukcí.

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

Z tvorby malíře Wenzela Labuse (1888 - 1939) VLASTIMIL MÁLEK, MUZEUM PODKRKONOŠÍ

Ve sbírce výtvarného umění Muzea Podkrkonoší v Trutnově je zastoupeno několik malířů, kteří sice svojí tvorbou patřili v první polovině 20. století k tomu nejlepšímu v severovýchodních Čechách, ale jejich osudy i díla jsou dnes širší veřejnosti prakticky neznámé. Jedním z vynikajících a neprávem opomíjených výtvarníků meziválečného Trutnova je malíř Wenzel Labus. Narodil se a zemřel v Trutnově, pocházel z železničářské rodiny s českými kořeny. Jeho dílo zahrnuje pestrou škálu námětů od krajinomalby až po abstraktní motivy, dokládající jeho mimořádný talent a invenci. Za svého života se Labus účastnil několika kolektivních výstav, ale samostatné výstavy se nedočkal. Teprve nyní, bezmála 80 let po umělcově úmrtí, připravilo trutnovské muzeum speciální výstavu z jeho tvorby, kterou lze zhlédnout od 27. ledna do 12. března 2017.

ROZHOVOR SVČ TRUTNOV

Snažíme se ukázat směr Ředitele Střediska Volného času v Trutnově dělá osmatřicetiletý Josef Khol oficiálně teprve od ledna loňského roku. Předtím však spoustu let pracoval jako zástupce a na ZŠ Rudolfa Frimla, kde SVČ (dříve Dům dětí a mládeže) sídlí, se vlastně pohybuje skoro celý život. Vychodil zde základku a po maturitě na průmyslovce v roce 1996 se tam vrátil vést počítačový kroužek. Stal se prvním ajťákem, rok i učil, ale brzy zjistil, že ho bude víc naplňovat něco jiného - práce s dětmi a mladými lidmi v jejich volném čase. MICHAL BOGÁŇ, FOTO: MILOŠ ŠÁLEK

Pepo, jsi ředitelem Střediska volného času, tak bych začal otázkou, jak trávíš volný čas? No, já jsem se stal obětí toho volného času profesního, který se vlastně stal hodně mým osobním. Jestliže já v týdnu jedu na kurz s mladými lidmi ze střediska a pak mám o víkendu volno, tak jedu zase s jinými dětmi na jiný kurz. (smích) Samozřejmě na prvním místě figuruje rodina, ale hned za ní je třeba čas strávený na základně s kamarády, kde něco budujeme nebo tam pořádáme nějakou akci. Je to hodně propojené. Opravdu. Tahle práce je strašný žrout času. I pro ostatní pedagogy, kteří se tomu chtějí věnovat. Najednou zjistí, že ten volný čas, za který jsou placení, dělají i ve svém životě. 32

Když jsi byl mladší, čemu ses věnoval? Táborové činnosti. Já jsem v tom prostě vyrostl. A když jsem nebyl na táboře, tak jsem lítal s klukama a hráli jsme fotbal. Hodně mě ale ovlivnila i technická část mého života. Studoval jsem průmyslovou školu v době, kdy počítače byly hit. Chytil jsem čas, kdy se rozjížděl internet, kdy se začaly dělat webovky, kdy se programovalo. Každý chtěl mít v té době počítač. Hned po střední se mi naskytla možnost, že mám tady na škole vybudovat síť a stalo se mi to i koníčkem. Najednou jsem zjišťoval, že u toho sedím strašnou dobu. Jak se v dnešní době snažíme dostávat děti od počítačů, tak já jsem u nich proseděl hodiny a hodiny, ale měl jsem velkou radost, že to fungovalo. I teď se stále snažím ten svůj technologický základ využívat dál i pro volný čas. Když třeba vymýšlíme

něco outdoorové v přírodě, tak nezapomínáme ani na nějaké ty technické efekty. Jak se to vlastně seběhlo, že se volný čas stal tvou pracovní náplní? Když jsem byl mladý člověk, vůbec jsem nevěděl, co je to Dům dětí, co je Středisko volného času. Tu instituci jsem začal poznávat až v době, kdy jsem na Frimlovce začal dělat kroužky výpočetky. Ve chvíli, kdy jsem se začal bavit s těmi lidmi, co tady pracovali, a zjistil jsem, že si jezdí na tábory a dělají různé akce, tak jsem si říkal, že taková práce by se mi přeci líbila a začal jsem sondovat, co všechno se na středisku může dělat. Je pravda, že to, co děláme dneska, už probíhá trošku jinak. Měli jsme možnost a prostě jsme si to trošku přetvořili. Nevím, jestli to je nějaké klišé, ale vždycky nám říkali, že být pracovníkem Střediska volného času je tím nejsvobodnějším povoláním. Je to jen na tobě, jakou si vybereš činnost, že? Přesně tak. Škola musí vyučovat češtinu, matiku a tak dále, to je dané. Ale jak by měly děti využívat volný čas, to nikde není napsané. Nejdřív jsem tomu sice nějak nepřicházel na chuť, ale pak jsem si řekl, že je to pravda a můžeme se specializovat na něco. A takhle vlastně vznikl i Klub instruktorů. Nejdřív jsme měli jen dvanáct dětí, ale je to přesně o tom, jako když rozjíždíš firmu. Začneš s dvanácti, ale když se tomu věnuješ, přestože první dva tři roky byly bída, nebyly na nic peníze a dělali jsme to spíš, že jsme si to nevypsali jako práci a dělali jsme to ve svém volném čase, tak se to rozjelo. S těmi dvanácti jsme podnikali ještě něco dalšího a tím, jak jsme se jim víc věnovali, tak oni o nás víc povídali. Všechny věci jsme montovali tak, abychom měli další pracovníky. Na tohle jsem měl štěstí, že bývalá ředitelka Marie Suková mi dávala strašný prostor a já jsem byl vlastně už onehdy ředitelem. Řekla mi, rozjeď to, já ti věřím. Tak jsem už v té době přijímal lidi, dával jsem výpovědi. Brala mě s sebou na veškerá schůzky, abych získal zkušenosti z jednání s lidmi. Rozebírali jsme to pak spolu, to byla praxe do života jako blázen. Kam se SVČ posunulo za dobu, co jsi součástí? Myslím, že se tady hodně zapracovalo na lidech. Na myšlení lidí, aby si vážili toho, co dělají. Já jim tady spíš zvedám hlavu a říkám 33

jim, že děláme dobrou a důležitou práci. To, že se staráme o děti v jejich volném čase, a jsme ti, kteří je vychovávají, dávají jim směr. To pro ně někdy může znamenat o mnoho víc než třeba škola a rodina. Někdy ten volný čas dokáže děti o mnoho více stimulovat. Ne všichni kolem mně tomu úplně nevěřili, ale já jsem si byl strašně jistý, že mám pravdu. A potvrdilo se mi to, když jsem dostal zpětnou vazbu od těch lidí, s kterými jsem pracoval. Řekli mi, že nic v životě pro ně nebylo tak důležité jako to, co prožili ve středisku. A to je velká síla, když ti to řekne člověk, který má po vysoké škole a zpětně se ohlíží nad tím, co v životě dělal a co pro něj znamenala moje práce, kterou jsem na něm zanechal. V tu chvíli ti narostou křídla. A chtěl jsem, aby ten pocit takového vítězství zažilo co nejvíc lidí, aby věděli, že když tu práci děláš se zaujetím, že to má hodnotu. Chuť to dělat je základem pro výkon. Když to člověk dělá jenom, že ráno přijde v osm a ve čtyři skončí, tak to všichni ucítí. I ty děti. Ale ve chvíli, kdy vlítneš do klubovny, zakřičíš a zaujmeš je, tak najednou vidíš, jak se baví a o to jde. Ale víš, co mě štve?

Povídej. Aby si o nás lidé nemysleli, že jsme nějací hlídači dětí, jak si to asi myslí někteří rodiče. Nemají na dítě čas, tak se ho prostě chtějí zbavit a najdou si nějakou důvěryhodnou instituci, kam ho dají. Ani se ho nezeptají, co by třeba chtělo dělat. To je nejhorší situace, kdy je sem dítě natlačené z povinnosti, je pak otrávené, lehne si na lavičku a nemá zájem. Ostatní na něj koukají, proč neposlouchá a ten vedoucí s tím má samozřejmě problém. Do této organizace má každý vkročit se svobod-

ným rozhodnutím, že chce něco dělat, naučit se, poznat. S nějakým motivem. V úplně malinkém věku to samozřejmě ještě jde, kdy děti nevědí, co chtějí. A naopak naše organizace je formuje a ukazuje jim možnosti. Ale ve chvíli, kdy nám sem rodiče přivedou z páté třídy nějakého zlobivku, který vůbec nic nechce dělat, ale rodič si myslí, že to tady má zaplacený, tak to je pak problém. Co bys rodičům poradil, jak správně vybrat takový kroužek? Většina rodičů má vlastní představu. Když to až přeženu, tak to jsou ambiciózní rodiče, kteří vědí, že jejich dítě bude nejlepší atlet, divadelník nebo zpěvák a dítěti to většinou nalajnují, nebo udělají vše proto, aby se mohlo rozvíjet. Ti rodiče, co nevědí, tak zkouší. Když se zkouší v tom nejmenším věku dítěte, tak je dobré ho zkusit na taneček, na sport, pak na nějakou šikulku, což jsou rukodílné aktivity. To je taková ta nejlepší střední cesta. Malé děti by toho měly vyzkoušet co nejvíce činností, než se upíchnout na jeden taneční kroužek. I proto dnes jsou Klub instruktorů a další všestranné tábornické akce hodně navštěvované. Děti se hledají ve hrách, kde zjistí, co je baví. Musí vědět, co je to vyhrát závod a dostat diplom, nebo udělat nějakou hezkou věc a být pyšný na svůj výrobek. Musí nabrat zkušenosti. Doporučil bych opravdu nějaký všestranný kroužek, kde opravdu dbá na to, aby to bylo všestranné. Dítě se pak samo na základě nějaké zkušenosti rozhodne. A hlavně netlačit na pilu. Co je na tvé práci nejzajímavější? Teď je pro mě nejzajímavější, že ve všem vidím, že všechno má smysl a budoucnost. Že něco budujeme, že něčeho dosáhneme. Vypadá to, že se opravdu blížíme k cíli, že bude stát nové středisko, z čehož mám obrovskou radost, ale na druhou stranu se i trošku bojím, že nevidím za to, jaká tam bude vidina dál. Jen vím, že bude tlak na to, aby to žilo. Určitě se ale těším, jak to bude probíhat a jak se tam budou konat různé činnosti. Věřím, že tahle organizace, která byla vždycky tak nějak na chvostu, nikdo ji moc nebral, bude moci ukázat svou sílu. Středisko může být ozdobou města a může problematiku volného času jakoby povznést na úroveň, o které já si myslím, že by si tady zasloužila své místo. Lidé by neměli podceňovat výchovu dětí ve volném čase, protože ten je dokáže hodně ovlivnit. Kdo to ještě neví, tak ať to zkusí. 35

SVČ TRUTNOV

Budoucnost v novém prostředí V letošním roce se začne v Trutnově budovat nové Středisko volného času. Do areálu Na Nivách hodlá město ze svého investovat 100 až 150 miliónů korun a zřídit komplex pro volnočasové aktivity. MICHAL BOGÁŇ, VIZUALIZACE SVČ TRUTNOV

Všechno zůstává stále jen na papíře a nic se na tom ještě nezmění ani v několika příštích měsících. Ale jestli se pak povede projekt nového SVČ převést do prostoru opravdu tak, jak je navržené, bude to nejen v kraji, ale i v republice hodně výjimečné zařízení. Aspoň tak o budoucím zázemí hovoří ředitel SVČ Josef Khol. Inu, proč mu nevěřit, vždyť ze své pozici má asi nejlepší přehled o tom, jak to vypadá na jiných střediscích. Uplynul rok, co se objevila zpráva, že se trutnovské středisko bude ze Základní školy Rudolfa Frimla stěhovat do areálu Na Nivách, který čeká rekonstrukce. Momentálně už je předjednaný úvěr, je i politická vůle tuto přestavbu zrealizovat, a tak se nyní jen čeká na dokončení projektu. Ten by měl na radnici dorazit zhruba v polovině tohoto měsíce. A poprvé se tak na veřejnost dostane odhadní 36

cena, která je zatím největším otazníkem. „Mluví se o číslech od 100 do 150 milionů korun,“ naznačuje Josef Khol. Pro naplnění myšlenky SVČ je strašně důležité, že projekt se netýká pouze budovy, ale komplexně celého parku, který je naprojektovaný jako veřejný volnočasový park. Kolem hlavního objektu by měla vyrůst různá hřiště - klasické dětské, ale i dobrodružné, což budou prolejzačky třeba deset metrů nad zemí. „Ze všech stran jsou chráněny sítěmi, takže tam půjde vstoupit bez jistících pomůcek,“ poukazuje Khol na jednu z novinek. V korunách stromů vznikne i lanový park, který bude končit na střeše budovy. Nebude chybět ani odpočinková zóna. Asfaltovou plochu současného dopravního hřiště obeženou betonové tribunky a změní se v jakýsi festivalový park pro pořádání koncertů, vystoupení, přehlídek, ale využití tam najdou i skateři. Antuková hřiště se předělají na jedno víceúčelové a jedno volejbalové. To vše a ještě pár dalších vychytávek k trávení volného času se bude nacházet v tzv. veřejné zóně, kam kdokoliv v provozní době areálu může přijít

bez ohledu na to, jaké aktivity bude provozovat SVČ. „Myslím, že veřejnost by si sem rychle našla cestu. Je to ideální místo, velký lesopark, oplocený areál, ve středu města, dobře dostupný. Tak doufám, že se to podaří zrealizovat,“ vyslovil Josef Khol s troškou nejistoty v hlase. Záleží prý na tom, kolik budou stát exteriéry v rámci celého projektu. „Říká se, že kdyby to bylo do dvaceti procent, tak by to mělo dopadnout.“ Největší energie samozřejmě bude věnována přestavbě budovy. Současný objekt na severní straně rozšíří horolezecká stěna, na jižní straně (u vstupu do areálu) by část vstupního prostoru zmizela a nahradila by ji nová hala - reprezentativní moderní recepce s kavárnou (viz. úvodní fotka v článku). „Je to vlastně taková větší čekárna a zázemí pro rodiče, protože ono se řekne, že středisko je hlavně pro děti, ale spoustu volného času v něm tráví i dospělí,“ povídá Khol a prozrazuje, že když kulminují zájmové útvary v odpoledních hodinách, tak ke středisku přijede třeba i 100 aut a čeká tam 150 lidí. Z moderního a důstojného prostředí budou mít určitě všichni velkou radost.

Jedná se o originální projekt, který umí zatahovat zdi, umí se nasvítit do několika barev. Celý objekt je navržený tak, že každé místo má vždy dvoje vyžití, a aby se děti navzájem viděly. Aby lezci mohli lézt venku a ukázat něco ze své činnosti. Aby malíři mohli na terasy. „Když něco takového město postaví pro děti a jejich volný čas, dává tím jasně najevo, jak jim záleží na lidech. A ti se naopak v takovém prostředí chovají jinak,“ pronesl Josef Khol. A kdy se začne stavět? Výběrové řízení na zhotovitele se plánuje na květen, protože se však jedná o velkou investici, lhůta na zpracování zakázky se protáhne na čtyři měsíce. Když se mezitím nic nezdrží, stavět se začne v září. Pokud následně zima umožní, že by práce probíhaly až do listopadu, v tu dobu by už mohla stát hrubá stavba a přes zimu by se dělaly interiéry. Takže datum stěhování do nového SVČ by v tom případě bylo září 2018. Pokud by došlo ke zdržení, fungovat by středisko začalo zřejmě až od dalšího školního roku. 37

ROZHOVOR POEZIE

Básník Ticho má blízko k Trutnovu HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: OLDŘICH NERMUŤ

Pokud si vzpomínám, tak báseň jsme v magazínu ještě neměli. Poezie sice není v současné hektické době příliš vyhledávaným žánrem, ale… Trocha poezie určitě nikoho nezabije. Básník Ticho, vlastním jménem František Vaněček (1976), který je už řadu let nepřehlédnutelným fenoménem v českých poetických vodách, vydal v roce 2015 knihu poezie nazvanou Play off. Do ní zařadil báseň Kalambúr na Čížkových kamenech. To naznačuje, že má blízko k podkrkonošskému kraji a jak nám sdělil, i k Trutnovu. „Málokdo ví, že mám blízko k Trutnovu a Silvestra obvykle trávím spolu s vámi na našem Krakonošově náměstí,“ potvrdil. Tak tomu bylo i v posledním dni minulého roku. Básník Ticho, tento člen Asociace spisovatelů, má za sebou již několik úspěšně vyprodaných sbírek i básnických knih. Právě ukázku z té zatím poslední přinášíme nyní čtenářům Trutnovinek.

Kalambúr na Čížkových kamenech Až sem slyšíš šustit hadí srdce papír po stěnách. Náchod takřka na dohled. Skálolezci na římsách... Pod rozsedlinami kameny. Meny je dnes jmenovitě špičkový. Ze špičky skály převislý je jehličí nejšpičatější. Špičkový jak špičky z Agrofertu, jak špička z krabice Madety Komfortní pohled si vypíchne Sněžku a hejno čížků Špičkující jehličí připíchne nebe až do srdce augura lyru ryzí transcendence zdviženou zpět z ruly černý rokle k cenovkám vydražený oblohy nad kamennými moři. Oři pantomim doplouvají tesanými pamětními deskami Gablenzovy války až pod oči karabin. Rabínka skal z Chèvre-Morte

PROGRAM

KINO VESMÍR PROMÍTÁ: 1. 2. 2. 2. 3. a 4. 2. 5. 2. 3., 4. a 5. 2. 6. 2. 7. 2. 7. 2.

19.00 19.00 16.30 16.30 19.00 19.00 17.15 19.30

8. 2. 19.00 9. 2. 10. a 11. 2. 12. 2. 10., 11. a 12. 2. 13. 2.

19.00 16.30 16.30 19.00 19.00

14. a 15. 2. 19.00 15. 2. 10.00

Rozpolcený Paterson Divoké vlny 2 Anděl Páně 2 Spojenci Kruhy Ovčáček čtveráček Resident Evil: Poslední kapitola Resident Evil: Poslední kapitola Sladké sny Lego Batman Movie Lego Batman Movie (3D) Padesát odstínů temnoty Polská rapsodie (cestopisný pořad) Já, Daniel Blake Mach a Šebestová na prázdninách

980 č 249 K

Z filmu: Padesát odstínů temnoty

16. 2. 17. a 18. 2. 17. 2. 18. 2. 19. 2.

19.00 16.30 19.00 19.00 16.30

19. 2. 20. 2. 21. 2. 22. 2. 23. 2. 24. a 25. 2. 24. a 25. 2. 26. 2. 27. 2.

19.00 19.00 19.00 19.00 19.00 16.30 20.00 19.00 19.00

28. 2. 19.00

299

980

Pyroman Psí poslání Zlato T2 Trainspotting Resident Evil: Poslední kapitola (3D) Padesát odstínů temnoty Kruhy xXx: Návrat Xandera Cage xXx: Návrat Xandera Cage (3D) Noc bezmoci Mlčení John Wick 2 I dva jsou rodina Omán - cestou necestou (cestopisný pořad) Zakladatel

Kč

SKiMU

Ski areál SKiMU Lyžařský areál ležící přímo pod Snežkou je ideálním místem pro rodiny s dětmi. Děti do 6 let lyžují ZDARMA Speciální ceny pro rodiny s dětmi – děti lyžují již od 400 Kč za týden Nový pojízdný pás FAVA v rozšířeném dětském parku Garance kvalitního sněhu po celou sezónu – plně automatické zasněžování Vysoká nadmořská výška (1050 m n. m.) Výhodné skipasy s ubytováním a parkováním Skibus z/do Trutnova každý den ZDARMA

Vyzkoušejte svahy ve SKiMU

Pivovar Trautenberk Zveme Vás k posezení v nové pivovarské restauraci. Kromě nepasterovaného nefiltrovaného maloúpského piva Trautenberk se můžete těšit na parádní menu, sestavené našimi kuchaři speciálně pro hladové horaly a horalky. Otevřeno máme každý den od 11 do 23 hod.

SKiMU, bav se celou zimu! Více na www.skimu.cz.