Trutnovinky Víkend 23. 12. 2011 by Zbyněk Kačer

TISK 5(./$01«&+

3/$&+(7

190,-

.ê P2

www.xantipa.eu

VÍ K EN D

K Hrádečku zesnulého prezidenta Václava Havla dorazily tisícovky lidí

HYNEK ŠNAJDAR

USA Madeleine Albrightová nebo polský disident a politik Jacek Kuroň. Havel považoval Hrádeček za svůj existenciální domov. „Čtyřicet tři let tam jezdím. Nejsem starousedlík, nenarodil jsem se tady, ale po těch tři a čtyřiceti letech, co sem jezdím, snad mohu říci, že jsem trochu srostlý s tímto městem, s tímto okresem, s tímto krajem,“ řekl Havel loni v listopadu, když přebíral čestné občanství města Trutnova. „Byla tady sepsána petice Několik vět. Tady se rodila Charta 77, tady bylo místo, kde se rodila a organizovala solidarita s pronásledovanými hudebníky v letech sedmdesátých a osmdesátých,“ upřesnil o své chalupě.

TRUTNOV - Smrt prvního českého prezidenta Václava Havla (5. října 1936 - 18. prosince 2011) učinila z jeho chalupy na Hrádečku poutní místo. Během pěti dnů tam dorazily tisíce lidí, zapálily stovky svíček a položily desítky květin. Místo se stalo středem pozornosti, podobně jako v minulosti, kdy se v něm odehrála významná setkání. U plotu Havlovy chalupy celý týden přibývaly další svíčky a květiny. Nebylo kde parkovat, ale lidé trpělivě čekali, než se ti, kteří přijeli dříve, pokloní památce svého prezidenta. Atmosféra smutná, ale důstojná. Žádný zbytečný patos, každý v tichosti vzpomínal na dramatika a bývalého prezidenta. Jen kousek od chalupy se například v úterý odpoledne pohyboval například známý fotograf Bohdan Holomíček. Svého kamaráda Václava Havla a jeho přátele

na Hrádečku mnohokrát vyfotil před rokem 1989. Jiní, třeba Jiří Jahoda, Havla fotili po sametové revoluci. Hrádeček totiž už nebyl jen místem setkání českých

Bavili jsme se o obyčejných věcech, říká Havlův soused z Hrádečku TRUTNOV - Václav Havel měl na Hrádečku svérázného souseda. Vladimíra Pechana, farmáře s vizáží Krakonoše. Dům má jen kousek pod Havlovou chalupou, za měsíc mu bude 79 let. Disident a prezident ho považoval za přítele a rád ho navštěvoval. „Znali jsme se dlouhá léta a bavili jsme se o obyčejných věcech. Já nejsem žádný vědátor. Umím jenom pracovat a hlavu mám hlavně pro klobouk,“ usmívá se pod dlouhými vousy Pechan. Smrt exprezidenta ho zasáhla, i když, jak sám tvrdí, očekával ji. „Byly i veselejší okamžiky, které jsme spolu prožili. Jednou na Silvestra k nám přišli Havlovi s Janem Třískou a Karlou Chadimovou. Pan Havel přinesl ve velkém džbánu, který mám stále doma, ovocnou bowli a říká: Jsem měl strach, abych to nerozbil a tak jsem rád, že to přežilo,“ napodobuje proslulé Havlovo ráčkování Pechan. Ten vyzdvihuje zejména Havlovu slušnost a schopnost se s každým domluvit. „Myslím, že to zdědil po otci, který na Hrádeček také rád a často jezdil. To byl vzácný muž a jeho syn Václav to měl po něm,“ tvrdí. Pokračování na str. 6 inzerce

Trutnov, Bulharská 139 139, 9, tel. 499 812 561 | 777 212 561

www.optika-malinsky.cz

disidentů, lozofů či umělců, ale i světových politiků. Přijeli tam například generální tajemník OSN Ko Annan (v roce 1999), ministryně zahraničních věcí inzerce

„Pan prezident Hrádeček miloval. Bylo to místo, kde odpočíval, psal, přemýšlel a setkával se tady se svými dobrými přáteli. Je tedy symbolické, že odešel na věčnost právě tam, kde mu bylo vždy nejlépe,“ všiml si Daniel Rücker z Trutnova, který se u Hrádečku poklonil Havlově památce.

VÍKEND (2)

23. 12. 2011

Havel, čestný občan Trutnova, náče

Foto: Jiří Jahoda 8x, Bohdan Holomíček 1x, Vilém Fischl 1x, Miloš Šálek 2x, Ctibor Košťál 2x, Miroslav Podzimek 1x

VÍKEND (3)

23. 12. 2011

lník festivalu a chalupář z Hrádečku

inzerce

23. 12. 2011

VÍKEND (4)

Pieta: Na Hrádečku, u radnice, pivovaru a v úřadě

Foto: Miloš Šálek inzerce

VÍKEND (5)

23. 12. 2011

e Vzpomínky na disidenta a prezidenta Od roku 1965 jsem pracoval jako historik v trutnovském muzeu. Někdy v roce 1967 se tam objevil Václav Havel, který právě koupil venkovské stavení pod zříceninou Břečtejn u Vlčic. Můj bývalý šéf Zdeněk Vašíček a výtvarník A. Wagner mu doporučili poradit se o úpravách s architektem Slávou Maškem ze Stavoprojektu. Havlovi započali neprodleně s úpravami domu a díky tomu se Havel častěji objevoval v trutnovském muzeu.

Kolegové Vašíček a Jičín byli losofové, někdy se debatovalo hodně dlouho o politice, losoi, umění. Nejednou přišel s hercem Marešem. Účastnil jsem se s nimi akcí veselých i smutných, ale vždy jsem především naslouchal. Často se v muzeu objevoval v době Pražského jara i po něm. V muzeu byl i 21. srpna 1969 a společně jsme se šli podívat na přehlídku moci KSČ a lidových milicí. V roce 1970 jsem byl z muzea vyhozen a jezdil jsem coby kopáč Archeologického ústavu ČSAV po vlasti. S Václavem Havlem jsem se znovu dostal do kontaktu v roce 1973 či 74, když sháněl v Trutnově pracovní místo. Nejprve chtěl pracovat v trutnovské tiskárně Domov jako nakladač papíru, ale po zákroku stranických i okresních správních orgánů z toho sešlo. A tak se uchytil v trutnovském pivovaru. Když jsem na jaře 1974 nastoupil do Texlenu jako podnikový archivář, několikrát jsem s přáteli Havlovy na Hrádečku navštívil. Moje žena dodnes tvrdí, že Václav uměl uvařit skutečně výtečný guláš. Nedlouho před Chartou jsem mu po kolegovi Vašíčkovi posílal text Helsinského protokolu, který jsem získal od

podnikového právníka Texlenu doktora Mendla. Když se schylovalo k Chartě, zastavil se s Ivanem Klímou u mne doma a dotazoval se, zda nemám "mladého Marxe". Neměl, protože ten vyšel pouze v Německu. Havel byl stále sledován tajnou policií a tak jsem byl hned příští den vyslýchán „co že mi to Havel chtěl“. Odpovídal jsem popravdě, že se zajímal o mladého Marxe (on se výrazně lišil od Marxe pozdějšího). Příslušníci StB odpověď považovali za provokaci. Když pak StB našla při domovní prohlídce na Hrádečku texlenskou publikaci z r. 1978 s mou dedikací, bylo opět zle s tím, že ještě jednou a budu zlikvidován i s rodinou.

Po Listopadu 89 si připomínám obrovskou demonstraci Občanského fóra na Krakonošově náměstí 27. ledna 1990. Tak natřískané náměstí (údajně 30 tisíc lidí) snad nikdy nebylo. Pak jsem se sešel s panem presidentem ještě několikrát, např. při příležitosti padesátin fotografa Bohdana Holomíčka. Několikrát jsem se zastavil na Hrádečku pro podpis jeho knih nebo při letních setkání jeho přátel. S režisérem Krobem jsem se také účastnil točení lmu Fenomén Hrádeček. A moje poslední setkání? Bylo to při předání čestného občanství Trutnova a kulturní ceny města na podzim 2010 v trutnovském Uffu. Havel mi tehdy řekl, že je škoda, že se nevidíme častěji. Ale už na něm bylo patrné, že je velmi nemocný. A tak zmizel odvážný a laskavý život, který spoluvytvářel genius loci našeho kraje a na jehož přínos nám všem budeme stále vzpomínat. Sbohem, pane presidente. Prof. PhDr. Vladimír Wolf

Mousa Glas nabízí zajímavé designové doplňky Zak! Designs

Známá prodejna domácích potřeb a bytových doplňků v Bulharské ulici rozšířila svůj sortiment o módní doplňky značky Zak! Designs. Výrobky přímo srší energií díky své barevnosti a designu. Jsou vyrobeny ze speciálního plastu, který má extrémně dlouhou životnost, je odolný vůči vysokým i nízkým teplotám a má obzvlášť tvrdý a lesklý povrch. Díky těmto vlastnostem se velmi podobá porcelánu a je také vysoce hygienický.

chází Zak! nejen v domácnostech s dětmi, ale v každé domácnosti, která si potrpí na styl a vkusně servírované jídlo. Řada výrobků je ideální na grilování a dětské párty.

Produkty Zak! Design můžete bez problému omývat i v myčce. Svou oblibu na-

Bulharská 56, Trutnov Na Štědrý den otevřeno od 9 do 13 h

Kromě výrobků Zak! najdete v prodejně Mousa Glas také sklo, keramiku, kuchyňské nádobí a další bytové doplňky od dalších značkových výrobků. Pokud hledáte kvalitu a originalitu, pak navštivte prodejnu v Bulharská ulici (v podloubí od náměstí k městskému úřadu).

„Já Václava Havla miluju. Je to osobnost, o které se mi v noci zdá. Oslovil mě a jeho smrt mě strašně zasáhla. Když umřel a v hospodě jsem říkal, že bude mít státní pohřeb a přijede hodně osobností ze zahraničí, všichni se tomu smáli. A je to tak. O Václavu Havlovi jsem samozřejmě věděl už za totality, ale osobně jsem ho potkal až v Praze v období revoluce a při volbě prezidenta. Do jeho blízkosti jsem se pak dostal, když přijel jako prezident do Trutnova na začátku roku 1990. Na balkon na Krakonošově náměstí, odkud Václav Havel pozdravil občany, jsme se dostali jako fotografové jen já a Bohdan Holomíček. Potom samozřejmě na letním rockovém festivalu na Bojišti.“ Jiří Jahoda, fotograf

„Když jsem na něj poprvé zamířil objektiv, tak jsem přesně nevěděl, kdo to je Václav Havel. A to mám rád, protože ten ostych je menší, než když vím, že je to někdo slavný nebo hodně známý. Jak už jsem mnohokrát říkal, paní Hašková z trutnovské Knihy mně o Havlovi sdělila jen to, že píše a nevěděl jsem, že je to slavný dramatik. On byl velmi bezprostřední a se svou ženou Olgou mně ochotně pózovali. Myslím, že ty první fotky jsou naprosto nejlepší. Jestliže se ke mně tito lidé tak dobře chovali, tak to samozřejmě zavazuje. Protože jsem ty obrázky hned přinesl, otevřelo mně to dveře dál. Zároveň to otevřelo i srdce a stal jsem se rodinným přítelem Havlových.“ Bohdan Holomíček, fotograf

VÍKEND (6)

23. 12. 2011

Havlova smrt je ztrátou pro celý svět

TRUTNOV - Sousedem zesnulého exprezidenta Václava Havla na Hrádečku u Vlčic je farmář Vladimír Pechan. Právě v něm Havel našel dobrého kumpána, kterého měl rád a rád si s ním povídal. Disident a prezident na Hrádečku hledal prostor k úniku od náročného každodenního života a sousedství s Pechanem bylo pro něj balzámem. „Jsem přesvědčen, že ho měli lidi moc rádi,“ říká Pechan.

Co vám šlo hlavou, když jste se dozvěděl, že váš soused Václav Havel zemřel? S Havlem jsem mluvil v srpnu. Už tenkrát, když mně podal ruku, jsem věděl, že v něm už moc života není. Když byl teď u nás dalajláma, tak tam už měl co dělat, aby to ustál. Mě to teda nepřekvapilo, čekal jsem to. Život není věčný, jeho tělesná schránka chátrala a on se ztrácel. Ještě předtím, než se to stalo, jak vnímali lidi z okolí Hrádečku jeho stav? No, říkali třeba: Ten Havel je nějakej špatnej, on je takovej sešlej, a podobné řeči. Každý to viděl v televizi, že s jeho zdravím to jde z kopce. Jaký byl Václav Havel člověk? Pamatuji si na starého pana Havla, který na Hrádeček taky často jezdil a k nám chodil pro mlíko a vajíčka. To byl abnormálně slušný a inteligentní člověk. Jeho syn Václav už byl více bohém, který se pohyboval v uměleckém prostředí. Po otci zdědil slušnost a inteligenci, to je asi geneticky zakódované. Bral všechny stejně. O čem jste se nejčastěji bavili? Bavili jsme se například o holkách i o

kend, pak tu byl týden, měsíc, trávil tady hodně času, odpočinul si a přišel na jiné myšlenky. Navzájem jsme si pomáhali. Mluvil o práci v trutnovském pivovaru? Původně měl nastoupit v tiskárně. Odvezl jsem ho tam a domluvili se na určitou hodinu, kde ho budu čekat, ale nepřišel. Oni ho nevzali, tak jel domů dřív. Pak sehnal práci v pivovaru, kde přikuloval. Pak dělal zodpovědnější práci.

úplně obyčejných věcech. Žádnou politiku jsme neřešili. Vypravoval jsem mu třeba o zemědělství, nic o tom nevěděl, ale se zájmem naslouchal. Stýkali jste se často? V letech 1967 až 1970, to jsme byli super přátelé. Navštěvovali jsme se velmi často. Vzpomínám si, jak jsme u nás slavili Silvestra. Byl tady pan Havel s Olgou a Jan Tříska s Karlou Chadimovou. Mám tady velký džbán, ve kterém nám Havel nesl bowli a ráčkoval: Jsem měl strach, abych to nerozbil a tak jsem rád, že to přežilo. Co měl na Hrádečku nejraději? No, každopádně tu chalupu. On na ní lpěl. Měl tam pracovnu, kde trávil hodně času. Na chalupě na Hrádečku se cítil skutečně nejlíp. Nejdřív sem jezdil na ví-

Neměl jste někdy kvůli svému sousedovi problémy se Státní bezpečností? To bylo špatné období. Když začali pana Havla hlídat, pozvali si mě do Trutnova, kde mě vyslýchali. Myslel jsem si, že mně můžou políbit prdel, ale oni mě nachytali, že si v odpovědích odporuju. Řekli mi, že je Havel nepřítel socialistické společnosti a zakázali mi, abych se s ním dál stýkal. Říkali třeba, že mám děti, které se nedostanou na školu, že mi seberou řidičák a podobně. Stýkal jste se s ním dál? Estébáci mě stále kontrolovali. Paní Olga chápala, že by mně to mohlo přinést problémy. Navíc nejsem žádný hrdina a měl jsem děti. Byl jsem psychicky na dně. Bylo to velmi nepříjemné. Když se změnila doba a Havel byl prezidentem, byly potíže s jeho ochrankou? Ne. Paní Olga přišla a řekla, že to bude jako za stara. Normálně k nám dál chodili. Exprezident rád vařil. Máte s ním v tomto ohledu nějakou zkušenost? Havel uměl velice dobře vařit. Měl tako-

vou vitrínu plnou koření. Jednou k němu na chalupu přijela návštěva a pozval mě. Měl jsem ale hodně práce, tak jsem nemohl přijít. Když jsem se na druhý den vracel z lesa, potkal jsem ho. Dal mi rendlík s gulášem, který připravil z vepřového, hovězího i skopového masa. Doma jsem si ho ohřál a byl fakt špicový. Lepší guláš jsem už potom nikdy nejedl.

Havel byl pověstný manuální nešikovností. Byl ale chalupář, kdo mu pomáhal? Paní Olga vždycky říkala mojí ženě: Paní Pechanová, já Vaškovi nemůžu dát do ruky ani sekyrku, on by si usekl ruku. Když něco potřeboval opravit, tak si na to najal řemeslníky. Z disidenta Havla se stal prezident Havel. Změnil se nějak? Byl pořád stejný. Ke mně se choval dobře. Nemám pocit, že by ho prezidentování změnilo. Byl stále slušný a přátelský. Na Hrádeček jezdili disidenti a pak i státníci. Měl jste možnost se s nimi setkat? Asi nejlepší Havlův přítel byl spisovatel Zdeněk Urbánek. To byl vynikající člověk. Taky jsem se tady potkal s Václavem Klausem a samozřejmě s hercem Janem Třískou. Ten se tady jednou za barákem docela dlouho houpal na houpačce. Za jak velkou ztrátu pro tuto zemi považujete odchod Václava Havla? Podle mě je to ztráta pro celý svět. Kdyby nebyl Havel dobrý člověk, tolik lidí by teď za něj nezapalovalo svíčky. Je to důkaz, že člověk takového formátu je jen těžko nahraditelný. Hynek Šnajdar

inzerce

Horská 64, Trutnov Otevřeno denně: 10.30 až 24 h REZERVACE: +420 499 810 189, www.nevahejtevstupte.cz

Všem našim zákazníkům děkujeme za přízeň a důvěru v tomto roce a přejeme příjemné prožití svátků vánočních, hodně štěstí, zdraví, spokojenosti, osobní i pracovní úspěchy v roce následujícím.