Vrchlabinky - magazín prosinec 2022

Adventní čas

O radosti

JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor str. 4 7

Blíží se konec roku a s ním přichází tradiční prosincový předvánoční shon. Děti začínají psát dopisy Ježíškovi a lepit je na okna svých pokojů. Asi málo vědí o tom, jak moc se za poslední rok změnila situace, o kolik vzrostly ceny takřka všeho a že Ježíškova peněženka není bezedná. Ale co by člověk pro rozzářené dětské oči neudělal. Důvodem k radosti jsou úspěchy, ale též dosažení velkých i všedních cílů. Do nových Vrchlabi nek jsme proto zařadili materiály o zisku rugbyového titulu klubem Mad Squirrels Vrchlabí nebo o tom, že čtveřice krkonošských horolezců zdolala prvovýstupem dosud neslezenou horu Chumbu. Radost z psaní svých knih má nepochybně i lékař Jan Waishaupt, stejně jako mnozí z vás už se nemohou dočkat, až si zaplavou v novém bazénu. Závěrem mi dovolte, abych za celou redakci Vrchlabinek popřál vám všem krásné a klidné prožití vánočních svátků a v novém roce pevné zdraví, hodně spokojenosti a samé dobré zprávy.

str. 8 12 str 24 29 str 36 37

str. 14 21

Vydavatel: TN Média s. r. o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Redakce: Jiří Štefek, tel.: 721 907 146, e-mail: jiri@vrchlabinky.cz, Gabriela Jakoubková, Antonín Kašpar, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, tel.: 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, e-mail: monika@tn-media.cz, Grafika: Michal Kriegler, Jazyková korektura: Hedvika Landová, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 3 000, Regionální mutace: Vrchlabsko, Titulní strana: Valerián Spusta.

JAKUB ŠIMURDA

ŠKVOROVÁ

Aquacentrum vnímáme jako veřejnou službu

Již jen několik málo týdnů zbývá do otevření vrchlabského aquacentra. Uvnitř budovy probíhají finální práce, testují se jednotlivé technologie, ale bazény jsou již napuštěny. Vrchlabinky dostaly unikátní příležitost aqua centrum v době vrcholících příprav navštívit a vše si prohlédnout. Jeho ředitel Jiří Dušek nám posléze prozradil kompletní ceník, způsob organizace provozu, ale i další zajímavosti a užitečné informace.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: PETR TICHÁČEK

Na samý začátek uveďme, že se scházíme tady v aquacentru 18. listopadu. Vidím, že zde uvnitř stále ještě finišují práce, ale například bazény už jsou napuštěny. Jaký je tedy termín, ke kterému plánujete bazén otevřít pro veřejnost? Předpokládáme, že dnem otevření bude úterý 27. prosince. Rád bych zdůraznil, že se nyní bavíme v době, kdy stavba finišuje. Jednotlivé technologie se stále prověřují a hlavně běží proces schvalování.

Například ještě čekáme na povolení k provozu od krajské hygienické stanice. Pevně věřím, že se ne dočkáme žádného nepříjemného překvapení, které by zhatilo naše plány otevřít hned po Vánocích. Otevřením tohoto zařízení vzroste ve Vrchlabí a jeho okolí nabídka volnočasového vyžití. Nicméně nelze asi vyloučit, že lidé začnou porovnávat aquacentrum s okolními zařízeními, která navštěvovali dosud. Že lidé budou porovnávat, je logické. Je však k tomu potřeba ještě dodat ono B. Bylo by dobré

si uvědomit, že ve Vrchlabí máme aquacentrum s vodními atrakcemi. Okolní zařízení – mám nyní na mysli hlavně Jilemnici a Novou Paku – však nabízejí pouze plavání a minimum atrakcí. U nás máme plavecký bazén, relaxační bazén s divokou vodou plnou chrličů a bublinek, skluzavku zva nou Kamikadze, 60 metrů dlouhý tobogán, cvičný bazén pro děti a dva velké whirlpooly, venkovní a vnitřní. S tím logicky souvisí i vyšší vstupné, kte ré u nás bude mírně vyšší, než mají bazény v Jilemnici, Nové Pace a Trutnově. Návštěvníci k nám budou moci přijet i autem. K dispozici bude 50 par kovacích míst a parkování bude zdarma.

Všichni čtenáři Vrchlabinek netrpělivě čekají na informaci, jaké budou ceny. Můžete už prozradit jejich konečnou podobu?

Ano, podobu ceníku už můžu prozradit. Rád bych zdůraznil, že ceny vstupného jsme pečlivě zvažovali. Byli jsme při tom vedeni snahou vyba lancovat dostupnost služeb pro veřejnost a záro veň dostát i určitému vnímání občanů aquacentra jako veřejné služby. Zároveň musíme v cenách zohlednit zvyšující se náklady úplně na všechno. Startujeme v době, kdy se cena běžného oběda v restauraci stěží vejde pod dvě stovky, pivo je běžně za 40 až 50 korun a kopeček zmrzliny za 30 korun. Hodina jógy stojí minimálně 140 korun a o sjezdovém lyžování nemusíme vůbec mluvit. Uvidíme, jak v novém roce do cen zasáhne vlna zdražování energií. Snad nebudeme muset do ceníku příliš zasahovat. Osobně se domnívám, že ceny ostatních areálů zatím příliš nereflektují aktuální situaci. Předpokládám, že ceny krytého plavání v zimním období půjdou v ostatních areá lech po Novém roce nahoru.

Ale teď už prosím, abyste nám prozradil konkrétní ceny za návštěvu bazénu. Předpokládáme, že nejžádanější doba pobytu v aquacentru bude činit hodinu a půl. Tuto dobu doplníme o 15 minut na převlečení, celkem tedy půjde o 105 minut. Základní cena za tuto dobu bude pro dospělou osobu 170 korun ve všední dny a 190 korun o víkendu. Pro abonenty zde pak bude cenové zvýhodnění, kdy za jednu 105minutovou návštěvu v týdnu zaplatí 145 korun, o víkendu pak 160 korun. Rád upozorním na speciální cenu, kte rou budou moci vhodně využívat senioři, rekreační plavci, ale i zájemci, kteří se chtějí jen tak podívat. S abonentkou je k nám možné přijít i na hodinu. A když k tomu připočítáme 15 minut na převlečení, bude vstup na celkem 75 minut činit 115 korun. To bude ideální pro samostatné plavce, kteří si chtějí dát svoji kondiční půlhodinku a pak se chvíli ohřát v některé z teplých vířivek. Vymysleli jsme i další akční produkt, a sice pokud přijde během týdne čtyřčlenná rodina, za hodinu a půl zaplatí dohromady 500 korun.

Jak se člověk stane abonentem?

Je to jednoduché. Aby se návštěvník aquacentra stal abonentem, musí si u nás jen pořídit čip za 180 korun a na svůj speciální účet vložit minimál ně 1000 korun. Chtěl bych ještě k ceníku doplnit, že děti do 100 centimetrů výšky mají vstup neo mezeně zdarma v doprovodu dospělé osoby.

Jste již v kontaktu se školami a školkami? Ano. Založili jsme na to extra organizaci, která se jmenuje Plavecká akademie zapsaný spolek. Tato organizace už dojednává kurzy plavání pro školy a školky. Akademie už má svůj tým a také již první zákazníky. Jinak samozřejmě budou plavecké kur zy pro širokou veřejnost. Ale v nabídce budeme mít plavecké kurzy i pro autistické děti a chybět samozřejmě nebude plavání batolat a kojenců.

Zkusme popsat, jak bude probíhat příchod do bazé nu a odchod z něj. Návštěvník přijde na recepci a dle svého uváže ní si koupí některé z nabízených vstupných. Ke vstupence pak dostane čip. Délka pobytu začíná průchodem přes turniket. Tuto časovou informaci je dobré mít na zřeteli, protože za každou minutu při překročení limitu bude obsluha na recepci při vracení čipu požadovat doplatek.

veškeré plochy budou denně pravidelně čištěny a dezinfikovány.

Předpokládaný termín otevření už známe. Uskuteční se předtím i nějaké dny otevřených dveří? Máme to v plánu. První představení našeho aquacentra bude probíhat ve dnech 5. až 8. prosince. Každého, kdo bude chtít vidět vrchlabské nové aquacentrum, u nás uvítáme. Kromě obvyklých prostor návštěvníkům ukážeme i technické pro story aquacentra (říkáme jim Mordor) a naše moderní technologie umístěné v podzemí. Do něj bude vstup během provozu návštěvníkům přísně zakázán. Takže pokud tento rozhovor budou číst fanoušci techniky nebo jiní zájemci, neváhejte. Současně se startem dnů otevřených dveří začne prodej voucherů, které doufám občané budou dá vat jako vánoční dárek svým blízkým. Vouchery prodávané před otevřením budou také nabízet zvýhodněný rozsah vstupů.

Kde bude možné tyto vouchery zakoupit? Tyto vouchery se budou prodávat na recepci aquacentra, ale od 5. prosince například i v městském informačním centru. Jinak zdrojem všech informací budou naše webové stránky, kde bude uvedeno vše důležité.

Když jsme spolu mluvili o prázdninách, hovořil jste i o tom, že nejen návštěvníci bazénu si budou moci pochutnat na občerstvení. Na tom se nic nezměnilo. V objektu bude občerstvení, které bude nabízet výběr kvalitní pizzy, burgery, hranolky, saláty a bylo nám řečeno, že k dostání bude i velmi populární smažák. (smích) Věříme, že tento podnik bude vnímán i jako další vrchlabská restaurace a stane se samostatným cí lem. Vyřešeno máme také občerstvení v bazénové hale.

Předpokládám, že velikou pozornost budete věnovat i dodržování hygienických požadavků. Samozřejmě, to je priorita. Čistotě a dezinfekci pro stor bude věnována zvýšená pozornost. Budeme zde používat i jiné technologie čištění vody, než je chlor (například ozón a UV lampy). Proto bude množství chloru ve vodě nižší, než je obvyklé. Ji nak řečeno, ve vodě chlór bude, ale většinou nebu de cítit. Řada návštěvníků tak může nabýt dojmu, že ho nepoužíváme. Zdůrazňuji, že to bude jen do jem. Bez dezinfekce vody chlorem to nejde. Součas ně budeme dbát na zvýšené hygienické standardy,

V létě jsme rovněž hovořili o tom, nakolik bude provoz ztrátový a jak vysokou dotaci z rozpočtu města si vyžádá. Náš rozpočet byl stanoven zatím pouze na obdo bí prvního čtvrtletí příštího roku a v něm budeme žádat od města příspěvek 2 miliony korun. Násled ně bude provoz vyhodnocen a uvidíme. Bude se jednat jistě o nejhorší měsíce v historii novodobé republiky. Očekávám však, že do dalšího období by měly pozitivně zasáhnout dvě věci: start koge nerace a spuštění fotovoltaiky. Obojí nebylo možné stihnout kvůli administrativním průtahům.

ceník: PO-PÁ

děti do 100 cm abonent junior/senior/ZTP dospělí rodina 3 osoby rodina 4 osoby rodina 5 osob

Doba pobytu + 15 minut na převlečení

ceník: SO-NE, SVÁTKY

děti do 100 cm abonent junior/senior/ZTP dospělí rodina 3 osoby rodina 4 osoby rodina 5 osob

75 minut zdarma 115 Kč 125 Kč 140 Kč x x x 75 minut zdarma 130 Kč 140 Kč 160 Kč x x x

105 minut zdarma 145 Kč 155 Kč 170 Kč 420 Kč 500 Kč 580 Kč 105 minut zdarma 160 Kč 170 Kč 190 Kč 435 Kč 540 Kč 620 Kč

Ranní plavání v čase 6–8 hod jen plavecký bazén = 110 Kč jednorázové Každá překročená minuta = 1,90 Kč / Každá překročená minuta – abonentní vstupné = 1,50 Kč

Doba pobytu + 15 minut na převlečení

135 minut zdarma 165 Kč 175 Kč 190 Kč 480 Kč 560 Kč 640 Kč 135 minut zdarma 180 Kč 190 Kč 210 Kč 495 Kč 590 Kč 690 Kč

Každá překročená minuta = 2,10 Kč / Každá překročená minuta – abonentní vstupné = 1,70 Kč

neomezeně zdarma 270 Kč 280 Kč 380 Kč 790 Kč 880 Kč 960 Kč neomezeně zdarma 285 Kč 295 Kč 395 Kč 805 Kč 920 Kč 990 Kč

Kroniky jsou nenahraditelný zdroj

Správce přírodovědných sbírek Krkonošského muzea Jakub Šimurda po šestnácti letech nahradil prázdné mís to kronikáře města Vrchlabí. Spolu s jeho jmenováním Rada města na svém červencovém zasedání schválila také předpis o způsobu vedení městské kroniky. Kroniku je podle zákona povinna vést každá obec. V minulém období bylo vedení kroniky nahrazeno vydáváním radničního časopisu. Jak se skutečná městská kronika píše? Co vše se do kroniky zapisuje? To všechno zodpověděl Jakub Šimurda v otevřeném rozhovoru pro Vrchlabinky.

KAŠPAR, FOTO: ARCHIV JAKUBA ŠIMURDY

Jak ses vlastně dostal k pozici kronikáře města Vrchlabí?

Vždy mě zajímalo sledovat dění ve Vrchlabí. Taky vím, že už se tu kronika nějakou dobu ne vedla. Konkrétně šestnáct let. V poslední době se o tom začalo více mluvit a v Pulsu vyšla výzva na nového kronikáře. Nikdo se ale nepřihlásil. A já jsem si potom říkal, že pro to vlastně mám dobré podmínky. Vím, jak by se to asi mělo dě

lat. Když se člověk pohybuje v muzejnictví, tak má navíc kontakty s archiváři a s lidmi, co se v tom vyznají. Má se koho zeptat. Zároveň jsem u mnoha kulturních událostí ve městě, tak jsem si říkal, že bych to asi mohl dělat. Musím říct, že mi město vytvořilo velice dobré podmínky. Vznikl interní předpis o vedení kroniky města. K tomu jsem mohl dát podklady, které město zohlednilo, a teď už je to na mně. Uvidíme, co přinese praxe, co budu umět a co třeba umět nebudu. Jmenován jsem byl od začátku srpna, takže jsem do toho

ANTONÍN

skočil v polovině roku. První půlku roku jsem dění detailně nesledoval a tu druhou půlku roku už si všechno píšu a sleduju, co se kde děje, kdo vyhrál jaký zápas, kdo udělal jakou výstavu, co se kde postavilo. A postupně dohledávám i událos ti z první půlky roku. Probíhá to tak, že potom, co daný rok skončí, se ze všech těchto poznámek a dalších informací vytvoří roční zápis, který má pevně danou strukturu. Měly by tam být obecní záležitosti, například letos byly volby, kdo byl zvolen do zastupitelstva a kdo do rady. Pak tam je například něco ze zdravotnictví, jací tady působili doktoři, jaké fungovaly obchody, školy, kulturní akce a tak dále. Na zpracování mám termín, vždy do konce června musím odevzdat zápis za před chozí rok.

Historik ale nejsi. Přesto říkáš, že tě historie Vrch labí zajímá…

Historie našeho města mě sice zajímá, ale kroni kář pracuje primárně se současností, takže se za jímá hlavně o to, co je teď, ne o to, co bylo. A to, co se děje teď, se snaží objektivně zachytit právě

pro historiky budoucí nebo pro budoucí genera ce. A nemusí to být až tak vzdálená budoucnost. Taky bychom si rádi otevřeli kroniku za uplynu lých patnáct let, co se tady dělo. Dneska bychom to museli pracně dohledávat v časopisech nebo v dobových novinách. Kronika má výhodu, že je pevně strukturovaná a ucelená, což vyhledávání konkrétních informací strašně usnadňuje. Říkal jsi, že se o psaní kroniky šestnáct let nikdo nestaral. V jakém byla stavu, když jsi ji převzal ty? Já vytvářím kroniku od roku 2022. Nepřebíral jsem žádnou dřívější dokumentaci, nemám starší kroniky u sebe. Ty jsou uložené z části na měst ském úřadě, a když uplyne nějaká skartační lhů ta, tak se odváží do trutnovského archivu a je to tak správně. Až někdy do roku 2018 byly kroniky z trutnovského archivu dostupné online. Ale kvůli GDPR se musela tato data stáhnout, protože tam jsou třeba údaje o konkrétních osobách. Dnes jsou přístupné jenom tak, že člověk zajede osobně do archivu. Řadu starých kronik jsem už v životě viděl, ale nedá se to brát jako úplný vzor, každý

Příjemné prožití vánočních svátku a pevné zdraví v novém roce vám přeje Nemocnice Vrchlabí.

www.devro.com www.prace-devro.cz www.facebook.com/czdevro

kronikář k tomu přistupuje trochu jinak a podoba kroniky závisí i na velikosti obce nebo města. Ří káme, že Vrchlabí je malé město. Je to ale město, kde se toho hodně děje, a z tohohle úhlu pohledu zas tak úplně malé není. Tím pádem jsou zápisy poměrně obsáhlé a nedá se úplně brát inspirace například z malých vesnic, kde kronikáři navíc často ještě píší kroniku ručně. To je samozřejmě velmi náročné na čas. Já píšu kroniku na počítači. Velkou inspirací je pro mně třeba kronika Semil. Jsem v kontaktu s Ivo Navrátilem, kronikářem města Semily, který je pro mě takovou metou. Chtěl bych dělat kroniku podobně jako on v Semi lech. Snad se mi to podaří.

Víš tedy, kdo byl tvůj kronikářský předchůdce?

Poslední kroniku psal do roku 2005 Otakar Ha nuš. To byl původním povoláním učitel, ale po tom dlouholetý cestář a strážce Krkonošského národního parku.

Vrchlabská kronika. To už bude od založení města docela obsáhlá knihovna, ne?

Kronika se nevedla bez přestávky po celou exis tenci města Vrchlabí. Jak jsem zmínil, část kronik

je uložena v okresním archivu, část je na měst ském úřadě, tam jsou kroniky tuším od roku 1969. Nejstarší kronika města Vrchlabí je vedena v le tech 1830–1834. Samozřejmě se psaly i různé další například farní kroniky, školní kroniky a podob ně, ale ty nepočítám přímo mezi kroniky města. Našel jsi v kronice tedy něco, co by čtenáře mohlo zaujmout?

Toho bylo spousta. Z kronik kouká život města, to je vždy zajímavé. To jsou ta fakta a události. Ale vždy z toho poznáš i osobnost toho, kdo kroniku psal. Ať už podle písma, nebo podle toho, které události vyzdvihne, které třeba ne. Je to výpověď doby, jak skrz osobnost kronikáře, tak skrz fakta. Když už teď sbíráš poznámky ohledně akcí a všeho, co se ve Vrchlabí během roku děje, máš zhruba představu, kolik textu to nakonec bude? Sám jsem zvědavý, kolik to bude textu. Odhadu ji, že to může být i více než 200 stránek na po čítači, což je hodně, ale uvidím. Zatím opravdu teprve sbírám. Mám tlustý diář, kam si píšu udá losti k datu, kdy se staly, a potom si k tomu na počítači rozvedu podrobnější informace. Sleduji

zpravodajské portály i Vrchlabinky, které jsou výborným zdrojem, Krkonošský deník a mnoho dalších. Také přes Facebook dnes proběhne spousta informací o tom, co se děje. Samotného mě překvapilo, když to teď více sleduju, kolik je ve Vrchlabí spolků a kolik toho udělají, ko lik tady působí různých sportovních oddílů. A ti všichni o sobě často informují na Facebooku. A já se snažím to maximálně sledovat, abych ty informace zachytil. A kolik to bude ve výsledku textu? No, řekneme si příští rok v létě.

Jak vlastně rozhoduješ, co do kroniky dáš a co ne? Musíš to přece nějak filtrovat…

Dělám to dost pocitově. Koukám na to tak, aby in formace, které do kroniky zapisuju, byly nějakým způsobem významné pro život města. Nevěnuju úplně pozornost globálním věcem, pokud nemají nějaký přímý odraz v životě města. Dám příklad. Budu psát o tom, že je válka na Ukrajině, ale pro střednictvím toho, že tady jsou lidé, kteří pomáha jí uprchlíkům. Koukám na to optikou města. První filtr je samozřejmě už teď, když si dělám poznám ky, ale předpokládám, že až pak budu psát finální zápis, tak možná bude další filtr a nějaké méně podstatné věci ještě vypustím.

Mluvil jsi o pevné struktuře. Jak vypadá? Je to podobně, jako když máš knihu a v ní kapi toly. Například obecní záležitosti, hospodaření obce, průmysl, zemědělství, obchod, výstavba, doprava, spoje… Je taky dobré zmínit, že počasí se také do kroniky zapisuje. Různé anomálie, ex

trémy, přírodní katastrofy. Dále statistika obyva tel, kolik lidí se narodilo, zemřelo, kolik se přistěhovalo, odstěhovalo. Samozřejmě je také potřeba, aby mi pomohly různé instituce, spolky, školy. Kromě toho, že to sám sleduji, je budu také oslo vovat a žádat o nějaké informace. Čím více toho se mnou budou sdílet, tím více toho do kroniky můžu dát.

Kronika je jenom text, nebo se to doplňuje i o nějaké obrázky?

Ke kronice bude ještě fotografická příloha. Což je průřez různými akcemi, co se ve Vrchlabí děly. Takže si buď něco nafotím sám, nebo je tu řada fo tografů a já jsem s některými domluven, že jejich fotky využiju. Oni na akci udělají i stovky fotek a já z toho do kroniky vyberu třeba čtyři nejpod statnější. Od fotografů beru spíše živé fotografie a sám si fotím spíše dokumentační fotky, kde se co rekonstruuje, bourá, prostě si dokumentuji město jako takové.

V čem je podle tebe pro město dobré kroniku mít? Je to důležité pro informování a poučení nás sa motných o bližší minulosti, ale i pro informová ní budoucích generací. Taky pro historiky, kteří budou o městě psát a hledat o něm informace. A kroniky jsou nenahraditelný zdroj. Mohl bys sa mozřejmě říct, že už máme i jiné zdroje informací. Kdybych ti ale řekl, abys něco našel v časopisech třicet let zpátky, tak to bude strašná práce, ale když budeš mít kroniku z roku 1992, tak to pro tebe bude mnohem jednodušší.

Psaní knížek je koníček, na který si člověk musí našetřit

Lékař, který ve svém volném čase rád píše. Tak by se dal jednou větou charakterizovat Jan Waishaupt. Vrch labský rodák, který působí jako primář na neurologickém oddělení v Jilemnici, propadl kouzlu a tajům literární tvorby už na základní škole. V rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na svoje literární začátky, prezentuje svůj tvůrčí styl, ale zároveň bez příkras popisuje, že vydat knížku v dnešní době je pořádná šichta.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV JANA WAISHAUPTA

Je podvečer po 18. hodině a scházíme se tedy v době, kdy máš po práci. Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Pracuji na neurologii v nemocnici v Jilemnici. Mám za sebou takový doktorský dvouden, kdy tam jsem od rána do druhého dne odpoledne. Musím říci, že tentokrát byla noční služba klidná. Dnešek byl sice vytíženější, ale nebylo to nic, co bychom neznali.

Co přesně na neurologickém oddělení v Jilemnici děláš?

Jsem primářem na tomto oddělení. Je to hlavně funkce manažerská, odborná a poradní. Na této pozici jsem od roku 2017.

A předtím?

Předtím jsem pracoval ve Fakultní nemocnici Hra dec Králové na pozici vedoucího lékaře jednotky intenzivní péče. To byla hodně zajímavá práce. Musím říci, že po ní se mi často stýská.

Mluvíme o nemocnicích v Jilemnici či Hradci Králové. A co třeba vrchlabská nemocnice?

Ve Vrchlabí jsem ještě nikdy jako doktor nepraco val. Možná to někdy uvážím. K Vrchlabí mám však hodně kladný vztah. Narodil jsem se tady a město se mi hrozně líbí. Doporučuji ho a rád sem vodím svoje známé. Jsem velký fanda hor. Proto mi před stava, že bych jednou pracoval ve zdejší nemocnici, určitě není nijak nepříjemná. Ale nyní tam pro sebe nemám parketu. Výborně se znám s lékařským ná

městkem ve vrchlabské nemocnici Petrem Jindrou, společně jsme tuto možnost probírali. Ale je to pro mě předčasné, protože tu není prostor pro neurolo gické oddělení, obzvlášť blízko Jilemnice.

Kromě toho, že jsi primář neurologie, máš jednu velice zajímavou zálibu… Mám jich více. Ty ale asi narážíš na to, že píšu kníž ky a beletrii. I poezii jsem psával. Tak to je asi ten koníček, který mi zabírá nejvíce času. Jinak ještě dalším koníčkem je muzika a rád chodím po ho rách. Takže těch zálib mám víc.

Nicméně věnujme se hlavně psaní. O co přesně jde? Ta škála je hodně široká. Píšu totiž už od hodně raného věku. Začal jsem už někdy hluboko na zá kladní škole. Asi je v tom trochu genetika, protože můj dědeček byl spisovatel Miloš Gerstner. Ten byl tady ve Vrchlabí dlouho známý, i když byl z Be necka. Já jsem původně začal psát takové kratičké básničky a povídky. Jednou jsem to našel, bylo to ještě ručně psané a byl jsem překvapen, kolik práce jsem si s tím tehdy dal. A když jsem byl v pubertě

takovej rozervanej, kdy dospívající člověk začíná pochybovat o světě a svém místě v něm, psaní pro mne byla obrovská kompenzace. Nicméně teď už se věnuji spíš jen próze.

Čemu, respektive jakým tématům se v ní věnuješ? Je to příliš široký záběr, ale nejvíce mě přitahuje žánr sci-fi a fantasy, ale nikdy to není úplně žán rově čistý. Zvláště v povídkách nebo fejetonech to bylo takový namíchaný. Píšu to hlavně pro sebe, ale někdy své práce publikuji ve Spisovatelských listech. Nicméně dříve to nebylo tak jednoduchý, protože není úplně zájem o autory s neznámým jménem. Taky sebedůvěra nebyla. Nicméně když mi v roce 2019 vyšla první knížka, tak ta vycházela čistě z povídky v žánru sci-fi, který byl hodně hard a military. Vycházela z tvrdých faktů nebo jevů, které se dají ve vědě předpokládat. Strávil jsem u toho dost času, abych to nastudoval.

V jakém času či prostoru se odehrává děj? Vytvořil jsem si jakési univerzum z období vál ky mezi lidmi a mimozemskou civilizací v brzké

mají k literatuře velmi silný vztah nebo sami hodně čtou. A nemyslím tím jen knihy, ale i noviny, časopisy, weby a tak dále. Dělají to i z důvodu, že si tím procvičují jazyk a osvojují si nové a nové výrazové prostředky. Jak to bylo u tebe? Hodně jsem četl, to jo. Dá se říci, že čtu stále. Pro mě byla obrovským přelomem elektronická čtečka,

do dneška mám prastarýho Kindla. Ten mi straš ně usnadnil život, najednou se dalo číst všude. Do dneška čtu hodně beletrii, ale mám výčitky, protože to není odborné a měl bych spíš číst odborné člán ky. A je pravda, že když sahám po nějaké knížce a není to knížka odborná, je to většinou žánr sci-fi.

Trochu se to mění. Mám takovou skupinku prv ních čtenářů. Jsou to převážně kolegové z Hradce, teď se mezi nimi objevuje i kolegyně z jilemnické nemocnice, doktorka Krtičková. Já potřebuji něko ho, kdo má odvahu mi říci o tom díle pravdu. Musí to být někdo, kdo je věrohodný a kdo se nebojí, což byl dříve problém. Když jsem začínal, byla to spíš rodina nebo kamarádi a tam jsem na to narážel. Oni se prostě báli mi říci, že se jim to nelíbí, že to je těžký nebo jim tam něco nesedí. Chtěli mě prostě jen pochválit. Ale třeba moje sestra Markéta, která také patří k jedněm z těch prvních čtenářů, má pro mě obrovský přínos. Jako právnička je ohromně vzdělaná v oborech, které si já musím před psaním knížky dostudovat. Každý člověk, který je vyso koškolsky nebo více vzdělaný, vesměs většinou pozná, když si někdo něco nastuduje těsně „před tím“, nebo naopak když v tom celý život dělá. Když já zabrousím do politiky nebo do historie,

ona se v tom vyzná mnohem lépe a je schopná bez skrupulí říci, co se jí na tom nezdá.

Když začínáš pracovat na nějaké povídce nebo knížce, jak vypadá samotný začátek? Nakreslíš si například nějakou časovou osu nebo mapu vzájemných vztahů hlavních postav?

U povídky to není potřeba, ale u knížky podobné diagramy mám. Navíc já píšu hodně těžce. U obou knížek, které jsou dosud vydané, je děj psaný retrospektivně. Jdou tedy do minulosti. A já se vyží vám v tom, že čtenář už ví, co se stalo v budoucnu, a nyní se dozvídá, co tomu předcházelo. Může tak posoudit, co se přitom dělo s postavami. Ale zpět k otázce. Na úvod mám vždy takový jednoduchý nápad a posléze nechám příběh, aby se mi dotvořil pod rukama. Jednotlivé kapitoly vždycky píšu po scénách, to jsou takové nenápadné podkapitoly. U nich mám třeba záměr, jak bych to mohl nechat vygradovat, ale během psaní si to rozmyslím a po stava se zachová jinak. Libovůle autora, jak s po stavami nakládá, mě hodně baví. Ale samozřejmě, že musím dodržet nějaká pravidla, aby do sebe vše

logicky zapadlo. Když se dostávám do odvětví či světů, kterým nerozumím, musím shánět spoustu literatury a dělat si poznámky, co je možné a co ne, a vytvářet si u toho pomocné osy.

Takový důsledný styl zdrojování a zjišťování podkladů mi připomíná Agathu Christie. Ano, ale něco takového musí být. Já to totiž pak dám přečíst lidem, kteří jsou trošku od fochu, aby mě případně upozornili na nějakou zjevnou chybu. Například v mojí novější knize se pracu je s primitivním zemědělstvím a doba, co tam je popisována, je na úrovni doby kamenné. Já nyní bydlím v Dolním Lánově a moji sousedi jsou pra ví zemědělci, tajně je nazývám sůl země. To jsou lidé, kteří nemají žádné vyšší vzdělání, ale jsou schopni si sami vypěstovat a připravit veškeré jídlo, což je schopnost, která se jinak vytrácí. Dřou dennodenně i v sedmdesáti a nikdy nefňukají. Jsou přímočaří a ke způsobu života, jaký líčím v knize, jsou toho schopni hodně říci. Ne o práci v JZD, ale o každodenní práci na poli. Já to s nimi probírám a něco z toho jsem zařadil i do některých

Rozpis zápasů 2022

PROSINEC

10. 12. 2022 18:00 sobota Tábor

Příbram 21. 12. 2022 18:00 středa

Posledním zápasem tohoto roku podpoříme i letos dobrou věc. Opět bude připravena bohatá tombola, jejíž výdělek věnujeme Adamovi Jindřiškovi, jedenáctiletému hráči našeho klubu, který bojuje s akutní lymfoidní leukémií. Více informací najdete na našem webu.

Případné změny najdete na

mých postav včetně jejich vyjadřování, protože já mám hodně rád přímou řeč.

Jak moc tě baví reprodukovat dialogy a proti tomu vytvářet dialogy vlastní?

Dialogy jsou vždycky vlastní. Když vytvářím postavu, musí mít nějaké vlastní sociální zázemí a musí i podle toho mluvit. Nejde to úplně hladce, protože to musí být věrohodné.

Přiznáváš, že knihy jsou psány těžce. Je to záměr? Není to záměr. Nevěděl jsem to o sobě, ale teď už to vím.

Ptám se proto, zda si tím zbytečně neodháníš čtenáře. Čtenářská gramotnost lidí se stále zhoršuje, stejně jako u porozumění textu… Rozumím. Mladí lidé už ani nečtou, většinu zajímají jen videa. Ale opakuji, u mě tohle nikdy nebyl záměr. Když jsem psal povídky, tak je četlo málo lidí. Až teprve kniha Třetí etapa mě dostala k šir šímu publiku. Já jsem tu knihu neplánoval napsat jako těžkou. Myslel jsem, že to bude kniha akční

a stravitelná, kde se střílí a bojuje. Když mně pak přišly první reakce od čtenářů, kteří mi psali, že je to spíš literatura faktu, tak jsem byl hodně překva pený. Proto jsem musel začít záměrně zjednodušo vat, aby to čtenáři mohli přečíst a učíst.

Jak objemné co do počtu stránek jsou tvoje knížky? Ty, co vyšly, jsou 400 normostran. Zní to možná hrozně, ale v regálech to patří ke středním kníž kám. Není to žádná novela, ale ani žádná bichle.

Jak tu knížku vydáváš? Máš vydavatele, nebo to děláš vlastním nákladem?

Musím říci, že ani za peníze to není jednoduché. Třetí etapu jsem rozesílal všude možně. Četl jsem si různé rady, například od mého bratrance, který se pohybuje v branži. Poradil mi, že nemám posílat celý text, ale jenom popis nebo něco jako anotaci a k tomu ukázku, aby vydavatelé viděli můj styl. Takže jsem to všude rozesílal a zdůrazňoval, že jsem ochoten se na tom finančně podílet. Ale od nikud neodpověděli. Je to hrozná frustrace. Člověk do toho investuje nějaké úsilí a čas a najednou o to

není nikde zájem. Člověk má přitom pocit, že to není špatný, pro tože jinak by to ani nedopsal. Tehdy jsem narazil na dnes již neexistující vydavatelství Beletris a tam nabízeli lektoraci. Ale za peníze. Poslal jsem jim to a zaplatil a nic. Pak jsem to poslal do nakladatel ství ArtPorte a zaplatil jsem to znovu. Já prostě chtěl vědět, jestli je to je blbý, nebo ne. A tam ta lektorace skutečně proběhla. Důležité pro mě pak bylo, že knížka byla označena jako rukopis, který by se měl vydat a mohl se prodávat. Byť ne nijak masově. Lektor tam uvedl, že je to psáno pro náročnějšího čtenáře a jazykem s velkou slovní zásobou a tak dále. Zkrátka na všechno upozornil. Ale tím, že kniha byla označena jako kvalitní a že by mohla vyjít, jsem se dostal do fáze, kdy se se mnou někdo vůbec bavil. Tehdy se na tom nakladatelství částečně podílelo, ale i tak už to tehdy stálo de sítky tisíc korun, a to jsem vydal knihu v nákladu tisíc kusů. Mám to spočítané tak, že kdybych prodal celý náklad, vydělám 30 až 40 tisíc korun po deseti letech práce. Takže to určitě není věc, kte rou by se dalo živit. A když jsem vydal druhou knížku Člověk člověku, už bylo znát, že mě v nakladatelství znají, a mohl jsem volat přímo šéfredaktorovi. Vzhledem k tomu, že byli po covidu bez finančních prostředků, jsem si to celé platil sám. Požádal jsem proto jilemnickou nemocnici, aby mi přispěla sponzorským da rem. Dostal jsem od nich 20 tisíc a zbylých 80 tisíc jsem si doplácel sám. Jinými slovy, je to koníček, na který si člověk musí našetřit.

Ale knížka či její vydání není jen o tom napsat ji… To je fakt. Musí se udělat zlom, korektury a tak dále. To si člověk všechno sám neudělá. Musí to přečíst nějaký profík, který upozor ní na zjevné nedostatky. Je potřeba nějaká grafická úprava, i když je pravda, že si obálky navrhuji sám s pomocí obrázků z placené databanky. Musí se udělat propagace, distribuce a tak dále. Tohle já neumím a dělá to za mě nakladatelství.

Na čem momentálně pracuješ? Čtenáři mě o to žádali, takže jde konečně o knížku ze zdravotnic kého prostředí. Mě to nikdy nelákalo. Všechny ty populární seriály v televizi mi připadají ujetý, už jen proto, že je to hodně vzdálené realitě. A navíc jsem toho překrmenej. Ale pak mě napadlo, že bych to vlastně pojal jinak. Knížka se pracovně jmenuje Zrcadla a všech ny kapitoly jsou ve skutečnosti dvojkapitoly. Vycházím v nich z reálných situací či reálně zažitých konfliktů a na každou situaci nahlížím pohledem laika a pak odborně jako lékař. Tyto polohy jsou přitom diametrálně odlišné. Nejde o obhajobu zdravotníků, vůbec neřeším, jestli je některá z postav v právu. Chci, aby čtenáři z obou stran barikády pochopili postoj a chování toho druhého. Nejspíše s překvapením zjistí, že žijí úplně v jiných vesmírech, kte ré se protnuly jen v okamžiku nějaké vyhrocené reakce. Jsem zatím ve čtvrtině. Nyní mám však tvůrčí pauzu, potřebuji načerpat inspi raci, aby kapitoly nebyly podobné a jednotvárné.

Držím ti palce, aby tvoje knihy měly v budoucnu mnoho čtenářů a ty jako autor i řadu nápadů. Ať se ti daří. Děkuji.

Kdo jednou hmyz ochutná, je většinou příjemně překvapen

Hmyz je zvažován jako potravina budoucnosti. O tom, proč je tomu tak, ale třeba i o tom, jak vypadá taková cvrččí farma, si se mnou v rozhovoru pro Vrchlabinky povídala Petra Škvorová.

Jaká byla tvá první osobní zkušenost s konzumací hmyzu?

Studuješ obor výživa a potraviny, doktorské studium. Kdy a za jakých okolností ses začala zajímat konkrétně o hmyz? K analýzám hmyzu jsem se dostala už jako stu dentka. Při psaní své diplomové práce pod vede ním paní profesorky Lenky Kouřimské jsem měla možnost brigádně pracovat v laboratořích na Katedře mikrobiologie, výživy a dietetiky, kde se s hmyzem pracovalo běžně. Téma mě zaujalo a při pokračování na doktorském studiu jsem se rozhod la právě pro něj. Nakonec, jmenuji se Škvorová, tak se to tak trochu nabízí.

Bylo to na Noci vědců, přibližně před čtyřmi roky. Připravovala jsem hmyz, který pak mohli návštěv níci u nás v laboratořích ochutnávat. Samozřejmě, že já sama jsem chtěla ochutnat také. Dlouho jsem k tomu sbírala odvahu. A tak jsem s cvrčkem v ruce běhala po katedře a dělala spoustu jiných věcí, až mě zastavila jedna paní profesorka a ptala se mě, proč tam běhám s tím cvrčkem. Svěřila jsem se jí, že se odhodlávám toho cvrčka sníst. Odtrhla mi stehýnko na ochutnání a pak už jsem ho snědla bez problémů.

Jaké to bylo?

Byla to taková pražená chuť. Samo o sobě je to senzoricky neaktivní jídlo. Chutná podle toho, čím ho okořeníš. Nejvíce se osvědčilo grilovací a kari koření. Samozřejmě má vliv na chuť také způsob

GABRIELA JAKOUBKOVÁ, FOTO: ARCHIV P. ŠKVOROVÉ

úpravy hmyzu, například zda se použije olej, sád lo, máslo nebo je hmyz pouze sušený. Jednotlivé druhy hmyzu se od sebe chuťově neliší? Liší se hlavně nutričním složením. Například cvrč ci obsahují mnohem více proteinů než červíci, kteří ale zase mají více tuku. Tuk je nositelem chuti, pro to jsou červi chuťově výraznější. Není to ale nijak markantní. Mně osobně chutnají nejvíce sarančata. Jsou sice docela velká a chvíli mi trvalo, než jsem je zvládla sníst, ale musím uznat, že jsou opravdu dobrá.

Jako bezpečná potravina byl schválený cvrček, potemník či saranče. Ostatní hmyz se tedy konzumovat nedoporučuje?

Aby byla daná potravina schválena, musí projít legislativním kolečkem na úrovni Evropské unie. Nejprve je potřeba potravinu registrovat a počkat na vyjádření EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin). Ten na základě dosavadních výzkumů a zjištění vypracuje rešerši a buď danou potravi nu doporučí jako vhodnou pro člověka, či nikoliv.

Následně Evropská komise legislativně vše zastře ší, přidá danou potravinu na seznam takzvaných Novel Food (nové potraviny) a poté již může být nabízena na trhu. V červenci dostal potemník stá jový pozitivní vyjádření EFSA, ale bude ještě chvíli trvat, než bude definitivně přenesen na seznam nových potravin. Na vyjádření EFSA dále čekají moucha bráněnka a larvy trubců.

Co vše se posuzuje při schvalování určitého druhu hmyzu jako potraviny vhodné ke konzumaci? Veškeré potraviny, které jsou na trhu, musí být bezpečné. To je základní předpoklad. Jak již bylo zmíněno, EFSA prochází potřebné podklady a do stupné vědecké články a na základě toho vyhod notí, zda je konkrétní potravina bezpečná – neob sahuje nežádoucí bakterie, neakumuluje do sebe příliš toxinů a podobně. U hmyzu je problematický možný alergen. Především obsahuje, podobně jako korýši, chitin. I na potravinách s přídavkem hmyzu, které už jsou na českém trhu k dostání, je napsáno, že u lidí, kteří jsou alergičtí na korýše či roztoče, mohou vyvolat alergickou reakci.

Co všechno je na českém trhu z hmyzích produktů momentálně k dostání?

Rozlišujeme dvě formy konzumace. Jednak je to zjevná forma, kdy přímo vidíš ten tvar (s tím mají strávníci zpočátku asi největší problém), a pak skrytá forma – hmyz se namele na moučku a přidá se do známé potraviny (například do sušenek nebo těstovin). Na českém trhu jsou už k dostání obě formy. Začala s tím firma SENS Foods. Jejich vý robky jsem měla možnost ochutnávat, protože jsme spolupracovali už v rámci projektu ve škole. Nyní ale přibývají další a potravin s hmyzím podílem je k dostání stále víc. Navíc po tom, co se hmyz ofi ciálně dostal na seznam nových potravin, čím dál častěji se s ním setkávám i v klasických obchodních řetězcích. Dříve byl hmyz totiž také prodáván, ale vše bylo řešeno na základě specifických výjimek, které si jednotlivé státy i kontrolní orgány vysvět lovaly různě.

Když jsi připravovala hmyz pro návštěvníky, jaké byly jejich reakce? Hmyz jsme připravovali na mnoha akcích či fes

tivalech. Škole se toto téma líbí, používá ho často k propagaci. Poprvé jsem se zúčastnila před čtyř mi lety a musím říci, že za tu dobu jsou návštěv níci stále méně odtažití, naopak jsou vstřícnější a odhodlanější. Přispívá tomu i čím dál tím větší medializace. Odhaduji, že například na letošní Zemi živitelce, kde jsme představovali jedlý hmyz šest dní, kolem 70 procent návštěvníků neodolalo a ochutnalo. Celkem se snědlo šest kilo hmyzu. Přívětivější a zvědavější jsou spíše ti mladší, starší mají větší odstup. A děti? No, ty baští!

A jaké jsou tedy nejčastější reakce bezprostředně po ochutnání?

Před konzumací často slýcháme: „Fuj, to nejez! Už nikdy ti nedám pusu!“ A po konzumaci: „To ale vůbec není špatné!“ Myslím, že kdo jednou ochut ná, je většinou velmi příjemně překvapen.

Máte nějaké statistiky, jak se k jedení hmyzu Češi staví?

Prováděli jsme senzorické testy, které se týka ly přijatelnosti konzumování hmyzu. Pokud se

Požadujeme: • odborné středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání technického směru

znalost CAD – SW Inventor výhodou

perfektní schopnost orientace ve výkresové dokumentaci

nadšení pro konstrukci

důslednost, samostatnost a spolehlivost v plnění svěřených úkolů

systematické myšlení s orientací na detail

schopnost práce v týmu a komunikace se zákazníky

zkušenosti z oblasti konstrukce střižných nástrojů výhodou

znalost anglického jazyka výhodou

Nabízíme: • finanční ohodnocení 28 000 - 40 000 Kč/měsíc

práci v přátelském kolektivu

pracovní doba 37,5 hod./týden

odborné zaškolení

příspěvek na stravování

příspěvek na penzijní nebo životní pojištění

práce vhodná i pro absolventy

Nástup možný ihned nebo po dohodě. Kontakt: 777 670 510, jana.beranova@nastrojarna-naf.cz

jednalo o skrytou formu konzumace, kdy člověk neviděl samotný tvar hmyzu, byla ochota kon zumentů opravdu statisticky průkazně větší. Při posledním výzkumu, který jsme odesílali k publi kaci, se nám potvrdilo, že i menšího cvrčka bude konzument preferovat před větším. Skrytá forma konzumace je samozřejmě pro většinu lidí mno hem přijatelnější.

Baví tě v přípravě hmyzu jako jídla experimentovat? Samozřejmě, že baví! Zkoušela jsem už různé věci a skoro vždy se to dalo jíst. Je ale pravda, že častěji experimentujeme v laboratoři při různých analý zách než kulinářsky.

Popiš mi prosím, jak vypadá taková cvrččí farma. Ve škole máme malou místnost, kde si můžeme změnit podmínky (světelný režim, teplotní opti mum a podobně). Je to takový jednoduchý krabi cový systém. Představ si poličky, v nich plastové krabice (měníme jejich polohu, abychom zajistili podobné podmínky). V krabicích máme substrát, kterým se cvrčci živí. Krmivo je založeno nejčas těji na sóje anebo, což je cílem našeho výzkumu, využíváme vedlejších produktů potravinářského průmyslu. Vodu dostávají pomocí hydrogelových kuliček, protože malí cvrčci by se mohli utopit. Úkryt jim poskytují plata od vajíček. To bychom měli cvrčky. U červíků je to ještě jednodušší. Ti mají substrát, který je zároveň jejich domečkem. Různě jím prolézají a zároveň ho i žerou. Vyrostou ve vrstvě otrub. Vodu pak dostávají z ovoce nebo zeleniny. U nás máme výhodu, že dostáváme pře bytky ze školního políčka, takže naši hmyzáci mají opravdu pestrou stravu.

Jak to má hmyz s vnímáním bolesti? Hmyz je bezobratlý, tudíž se na něj nevztahu je zákon o týrání zvířat. Je už ale i u nás v České republice uznán jako hospodářské zvíře, životní podmínky se tedy řeší a spadají tak pod veteri nární kontrolu. O tom, do jaké míry hmyz vnímá bolest, zatím žádné poznatky nemáme. Když ho potřebujeme před analýzou usmrtit, nejprve ho zmrazíme. I na základě názoru kolegů by to měla být ta nejhumánnější smrt, jaká jen může být. Tím, jak je cvrček studenokrevný, snižuje postupně svůj metabolismus až na úroveň, kdy ho není schopen obnovit. Zkrátka usne a už se neprobudí.

Proč

je hmyz považován za potravinu budoucnosti? Hmyz je jako potravina budoucnosti zvažován z několika důvodů. Mezi ně patří dobrá konver ze živin (tedy kolik kilogramů krmiva musí daný živočich sníst, aby přibral 1 kilo přírůstku), nízká spotřeba vody a zemědělské půdy, minimum skle níkových plynů. Nelze opomenout dobré nutrič ní složení a zastoupení všech nepostradatelných esenciálních živin. Zmíním i možnost zužitkování vedlejších produktů potravinářského procesu při výživě hmyzu a samozřejmě rychlý přírůstek bio masy. Výhod je spousta, ale co si budeme povídat, dříve než ve výživě lidí bude mít hmyz uplatnění ve výživě zvířat. Masokostní moučky pro přežvý kavce byly zakázány a my přeci jen musíme dostat do diety toho zvířete nějaké množství bílkovin –a právě hmyz je určitě vhodný a poměrně levný doplněk do krmných směsí.

Na závěr jsem Petru ještě poprosila, aby se podělila o nějaký vánoční hmyzí recept.

NEPEČENÉ

HMYZÍ KULIČKY

Na jednu dávku budeme potřebovat: 60 g másla | 50 ml mléka | 60 g mouč kového cukru | 15 g hmyzí moučky | 135 g drcených dětských piškotů | 8 g kakaa Všechny suroviny smícháme a ze vzniklého těsta vytvarujeme kuličky. Podle chuti může me obalit v kokosu nebo v drcených oříškách. Také dle chuti můžeme do těsta přidat kapku rumu či lžičku marmelády.

Máme za sebou opravdu výjimečný rok

Naše společnost Pepperl+Fuchs Manufacturing v Trutnově se za poslední roky stala jedním z vý znamných zaměstnavatelů v regionu. Od roku 2010, kdy naše společnost vznikla, už uplynulo 12 let a za tuto dobu ukazujeme našim zaměstnancům a okolí, jak seriózním a významným hráčem na pracovním trhu v oblasti elektrotechnického průmyslu jsme.

Po „covidových“ letech 2020 a 2021 jsme v letoš ním roce odvedli ohromný kus práce, za který patří VELKÉ PODĚKOVÁNÍ celému týmu zaměstnan ců Pepperl+Fuchs. Rok 2022 je pro naši společnost nejúspěšnějším v dosavadní 12leté historii. To je skvělá vizitka, za kterou stojí úsilí všech našich za městnanců!

V letošním roce jsme rostli výrazným tempem, pokořili hranici 300 zaměstnanců a udělali spous

tu práce jak směrem k našim zákazníkům, tak v organizaci uvnitř firmy. Velice dobře jsme se vypořádali s turbulentní situací trhu a s nelehkou dostupností materiálů od našich dodavatelů. Roz šířili jsme výrobní portfolio o nové produkty, na výšili kapacity v souvislosti s nárůstem požadavků a úspěšně prošli řadou zákaznických a certifikač ních auditů. Prostě skvělý a úspěšný rok!

Pro příští rok je naší prioritou pokračovat zejmé na v digitalizaci a optimalizaci procesů a nadále poskytovat příjemné a profesionální pracovní prostředí našim zaměstnancům.

Přeji nám všem příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do nového roku 2023.

Roman Demuth, Plant Manager

Některým kolegům jsme položili dvě otázky:

Čeho si ceníte na své práci a ve firmě P+F?

Co byste přáli naší společnosti do budoucna?

Paní Iva Junková pracuje u naší společnosti už více než 5 let, nyní na pozici asistentky vedení. Na své práci oceňuje hlavně to, že stále chodí do práce ráda. Chválí příjemné prostře dí a váží si podpory za městnanců, která se dle ní v současném businessu dnes už moc nenosí. Firmě přeje do budoucna hodně úspěchů a objednávek od zákazníků.

Mnoho spokojených zá kazníků i zaměstnanců přeje do budoucna naší společnosti i paní Eva Mi kulíková, která vykonává funkci operativní nákupčí již sedmým rokem. Také chválí příjemné klima ve firmě i na svém pracovišti.

Paní Zdenka Linhartová chodí do práce moc ráda. Není v našem týmu ještě ani rok, ale ve srovnání s předešlými zaměstnání mi hodnotí velmi kladně osobní přístup k lidem, skvělého vedoucího a přá telský kolektiv. V přede šlých zaměstnáních se s tímto bohužel nesetkala.

Pohodovou a klidnou práci si chválí paní Šárka Schejbalová pracující jako operátorka ve výrobě již šestým rokem. Svou práci přirovnává ke hře se sta vebnicí a sama říká, že si celý den v práci hraje ☺ Bonusem jsou pro ni úžas né kolegyně a fajn vedoucí, i když je někdy přísný a vyžaduje pořádek ☺

Velmi spokojená se svou prací je paní Světlana Fedko, která pracuje v našem týmu jako operátorka ve výrobě od února 2016.

Vyzpovídali jsme také ko legu Jiřího Flegla, který má na starosti systémové ří zení, kvalitu a ekologii. Je v našem týmu od roku 2016 a jak sám zmínil, váží si všech zaměstnanců fir my. Za sebe může shrnout, že zde máme výborný ko lektiv šikovných lidí, kteří si důvěřují, spolupracují a mají společný cíl. A co by popřál P+F do budouc na? Mnoho stálých zákazníků a spolehlivých dodavatelů, dostatek kvalitních a spokojených zaměst nanců, splnění všech cílů a vizí.

Paní Michaela Janáková, pracující jako asistentka výrobní kontroly, si velmi váží fajn kolegů a vstříc ného přístupu manage mentu.

Rodinnou a přátelskou atmosféru chválí pan Jan Lička, který u nás pracuje už třetím rokem na pozici Test Engineera pro výro bu OPTO. Je velmi rád, že taková atmosféra zde vládne i dnes, přes narůs tající počet nových kole gů. Na své pracovní pozici oceňuje různorodost a výzvy díky novým projektům. Pepperl+Fuchs přeje do budoucna, aby se nám stále dařilo tak, jako dosud.

Pan Roman Perutek je vděčný, že má v dnešní době práci. Jak sám řekl, pracuje v dobré partě lidí. Do budoucna přeje Pepperl+Fuchs, aby se fir mě i nadále dařilo, stále rostla a měla dostatek prá ce pro všechny zaměstnan ce. V tomto se shodl i s ostatními kolegy.

Krampus průvod v zámeckém parku

Úderem 17. hodiny v sobotu 3. prosince vypukne ve vrchlabském zámeckém parku pekelný Kram pus průvod. Akce začne ohnivou show přímo před zámkem. Poté se ze zámku vyrojí pekelníci a jiná temná stvoření společně s Mikulášem v doprovo du bílých andělů, kteří projdou parkem po předem vyznačené trase a vrátí se zpět před zámek. Celý průvod bude zpestřený pyrotechnickými efekty. Pro hodné děti budou mít bílí andělé sladkosti. Vy stoupení obou skupin bude s hudebním doprovo dem a akci bude moderovat Vašek Mašinda. Mož nost občerstvení zajištěna. Akce je bez vstupného, s možností dobrovolného finančního příspěvku do pekelné pokladny nebo během průvodu temným andělům.

Vánoční jarmark v Jilemnici

Ani v letošním roce nebude předvánoční čas ochu zen o známý a velice oblíbený vánoční jarmark v Jilemnici. Tradiční akce se uskuteční v sobotu 17. prosince od 8:30 a vyvrcholí v 17 hodin oh ňostrojem. O zábavu se postarají žáci základní školy Jana Harracha a Základní umělecké školy v Jilemnici, Paul Dance Jilemnice či Mříčenští muzikanti. Chybět zde nebudou ani členky Jilemnic kého spolku dívek a paní a zájemci budou moci vystoupat i do radniční věže.

Snow Film Fest v Kartonce

Celovečerní pásmo špičkových filmů o extrémním lyžování, zimním lezení, kayakingu, kanoingu

v kombinaci se snowboardingem a dalších zim ních radovánkách nabídne další ročník Snow Film Festu, které bude ve čtvrtek 8. prosince od 18 ho din hostit kino Kartonka. K vidění bude šest filmů o celkové stopáži 133 minut. Vstupné je v předpro deji 100 korun, na místě pak návštěvníci zaplatí 125 korun.

Spolek Lipany sehraje čtyři představení

Dívčí válka, Hrdý buď, žes, Natěrač a Zakázané uvolnění. Tato čtyři představení sehraje Vrchlab ský divadelní spolek Lipany od středy 28. prosince do pátku 30. prosince v rámci akce Lipany Vrch labákům. Vstupenky na jednotlivá představení za 100 korun lze zakoupit v předprodeji na webu KD Střelnice nebo v Infocentru Vrchlabí. Veškerý výnos ze vstupného bude věnován vrchlabským dobročinným spolkům. (jš)

Velké poděkování

Na základě osobní zkušenosti chci tímto ve řejně poděkovat úžasným paním z centra Domácí hospic DUHA Vrchlabí a milé spolu pracující paní MUDr. Michlové. Počínaje oka mžitým poskytnutím nutného materiálového vybavení pro mou těžce nemocnou manželku, aby mohla dožít doma, přes průběžnou zdravotní péči až po maximální a skvělou pomoc a psychickou podporu v posledních hodinách života mé ženy a následně včetně zajištění koronera a pohřební služby upro střed noci (paní Kalenská), vše bylo perfektní. Tím to ale nekončí, i následně se totiž zajíma jí o ty, kteří pečovali doma o svého blízkého v samém závěru jeho života, zda nepotřebují pomoc (psychika, trauma). A aby to bylo do konalé, ty úžasné paní pozvaly na setkání dne 15. listopadu 2022 (nikoliv poprvé) pozůstalé pečující osoby do svého centra, připravily pro ně bohaté občerstvení a zajistily provedení následující zádušní mše ve vedlejším kostele sv. Vavřince, na jejímž průběhu se aktivně po dílely. Prostě úžasné, děkuji, máte můj obdiv.

Jiří Balada

Zima, jiskřivý sníh, mrazivá krása a klid přírody…

Zimní sezóna je na spadnutí a ta letošní přinese no vinku pro všechny milovníky běžeckého lyžování. Město Trutnov nabídne všem vyznavačům bílých stop z řad obyvatel i návštěvníků perfektně upravené lyžařské běžecké stopy, a to díky pořízení nové sněž né rolby pro úpravu běžeckých tratí.

Trutnov se rád pyšní statusem město sportu a roz sáhlých sportovních aktivit, a proto se snaží celo ročně zajišťovat svým obyvatelům a také četným návštěvníkům a turistům dostatečné množství ak tivit pro atraktivní trávení volného času. A právě v zimní sezóně patří k neodmyslitelným bonusům polohy Trutnova jeho pestrá nabídka běžeckých stop.

Lyžařské běžecké tratě jsou v Trutnově v zimním období hojně využívány milovníky zimních spor tů, a to jak z řad občanů Trutnova, tak i návštěv níky města, kteří zde tráví víkendy či dovolenou. Pro mnohé je navíc v dnešní době, kdy je sjezdové lyžování méně dostupné z finančních důvodů,

běžkové lyžování ideální formou aktivního tráve ní zimního času. Běžky jsou stále více využívány pro udržení či posílení fyzické zdatnosti a odol nosti. Celkem město pro běžkaře upravuje 22 ki lometrů tratí, které zahrnují trasy na „Paradráze“, na loukách směrem na Starý Rokytník a dále na „Magistrále“ a také v Nových Dvorech, jež pokra čují přes louky a pole až k pevnosti Stachelberg na Babí. Nevíte, kde jsou lyžařské běžecké tratě aktuálně upraveny? Stačí si prohlédnout webové stránky „bílé stopy.cz“ (https://www.bilestopy. cz), kde zájemci o běžecké lyžování najdou délky upravených tratí i jejich aktuální stav.

O perfektní profesionální úpravu běžeckých stop se od letošní zimní sezóny bude starat nová sněžná rolba, kterou město pořídilo díky projektu „Úprava lyžařských běžeckých tratí v Trutnově a okolí“, realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu Ministerstva pro místní rozvoj. Úprava tratí pro bruslení a kla siku byla doposud realizována rolbou pořízenou

v roce 2010 v repasovaném stavu, která se však časem stala již silně nevyhovující pro svoji tech nickou opotřebovanost a poruchovost. Tato rolba navíc byla určena pro úpravu sjezdovek, tedy pro potřeby upravení běžeckých tras byla velmi těžká. Při malé sněhové vrstvě nevhodná. Nová rolba tak významně zajistí praktičnost a efektivi tu úpravy tratí k maximální spokojenosti jak návštěvníků běžkařů, tak provozovatele této služby, města Trutnova.

Vedle jednotlivců z řad dospělých i dětí, amatérů i profesionálů, využívají běžecké lyžařské tratě ve velké míře také sportovní oddíly TJ Lokomotiva Trutnov a Spartak Trutnov jako doplňkový sport pro dosažení sportovní všestrannosti u mladých sportovců. A velmi aktivní je především lyžařský běžecký oddíl Olfin Car Ski team Trutnov, jehož hlavní sportovní náplní je běh na lyžích. Olfin Car Ski team Trutnov se přitom v běžeckém lyžařském sportu řadí mezi největší a nejúspěšnější kluby v České republice. Klub vychovává sportovce

všech věkových kategorií, od žákovské a doroste necké až po juniory, a dokonce zajišťuje dobré pod mínky pro trénink a závodění dospělých. Široká dětská základna vytváří výborné předpoklady pro zachování předních pozic v republikových žebříč cích. V tomto klubu byli vychováni sportovci jako Eva Vrabcová Nývltová, která dosáhla výborných výsledků na letních i zimních olympijských hrách, na mistrovstvích světa dospělých a mistrovstvích světa juniorů. Dalšími sportovci, kteří bodovali na celosvětových soutěžích, jsou Ondřej Horyna, On dřej Bíman a nyní jsou členkami klubu také Tereza Beranová a Kateřina Smutná.

Projekt „Úprava lyžařských běžeckých tratí v Trutnově a okolí“ je realizován za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu Minis terstva pro místní rozvoj.

Zkuste na Vánoce kapra jinak

LUKÁŠ ČÍŽEK A JAKUB LUKÁČ, FOTO: VALERIÁN SPUSTA

jemném bramborovém pyré, vůni pak po másle a pažitce. Glazovaná barevná sezónní zelenina je na skus s chutí a vůní po másle a bylinkách. Omáčka je světle žlutá po žloutkách, chuť je pří jemně sladkokyselá a vůně lehce aromatizovaná vínem a koprem. Dekorací je výrazný chips z ku kuřice, který krásně křupne a doplní chuť pokr mu. Celé to dozdobí malé lístečky výhonků, které nijak nepřeruší chuť celého pokrmu.

Pokud přemýšlíte nad tím, co uvařit na Vánoce, a chcete zkusit něco nového, máme pro vás tip. Je jím rolka z kapra připravená sous-vide, pyré z pečeného květáku, glazovaná zelenina, bramborové krokety, kukuřičný chips, pažitkový olej a omáčka z bílého vína a kopru. Autoři receptu jsou Lukáš Čížek a Jakub Lukáč z vrchlabské vyhlášené restaurace Farma fish and steak a Jakub Lukáč s tímto pokrmem v závěru listopadu bojoval o titul v gastronomické soutěži Český kapr 2022. Rolky jsou složené z kapřího masa, prokládané zelenými bylinkami, chuť a vůně jsou výrazně jemné po rybě s bylinkami a kořením. Rolky jsou doplněny přílohou, a to květákovým pyré, jehož barva je světle hnědá, chuť sladkoslaná a výraz ná. Krokety jsou smažené v oleji, mají chuť po

Rolka z kapra

Rolka z kapra připravená sous-vide, pyré z pečeného květáku, glazovaná zelenina, bramborové krokety, kukuřičný chips, pažitkový olej a omáčka z bílého vína a kopru

Potřebné suroviny na 4 porce (údaje jsou v gramech v hrubém stavu) kapr filet 900 | brambory loupané 150 | vejce 2 ks | máslo 100 | polohrubá mouka 20 | olivový olej 50 | olej slunečnicový 100 | smetana 25 | sůl 25 | pepř mletý 5 | hráškové lusky 50 | květák 150 | kukuřice zrno 75 | výhonky mix 5 | čistý zeleninový vývar 150 | bílé víno 50 | bylinky čerstvé (tymián, kopr, rozmarýn, pažitka) 20 | kurkuma čerstvá 2 | muškátový oříšek mletý 1 | tapioka mouka 10 | karotka 50 | šalotka 50 | brokolice 50 | citrón 1 ks / šťáva 25

Rolka z kapra Filet zbavíme šupin, kůže a nakrájíme na jed notlivé proužky, pokapeme je šťávou z citrónu, okořeníme solí, pepřem, obalíme ve směsi su šených bylinek. Proužky navrstvíme na sebe, stáhneme fresh fólií a dáme do vakuovacího sáčku. Vaříme ve vodní lázni 20 minut na 80 stupňů.

Pečené květákové pyré Nadrobno nakrájíme očištěnou šalotku, v ren dlíku ji orestujeme na olivovém oleji a přidáme růžičky květáku. Přilijeme bílé víno, zeleninový vývar a dochutíme solí a pepřem. Takto při pravený květák dáme péct do nahřáté trouby na 185 stupňů na 10 minut. Poté přidáme sme tanu, máslo a vše rozmixujeme v hladké pyré.

Bramborové krokety Očištěné brambory nakrájíme na kostky a uvaříme doměkka. Uvařené brambory pře pasírujeme, přidáme celé vejce, nasekanou pažitku, polohrubou mouku a dochutíme solí, pepřem, muškátovým oříškem a vše promí cháme v hladké těsto. Lžícemi vytvoříme noky a v rozpáleném oleji smažíme dozlatova.

Omáčka z bílého vína a kopru V rendlíku na másle orestujeme nakrájenou očištěnou šalotku, přidáme bílé víno, zelenino vý vývar, citronovou šťávu, sůl, cukr a zreduku jeme. Poté přecedíme a přendáme do vodní lázně, přidáme žloutky, máslo, nasekaný kopr a metlou mícháme do krémové konzistence.

Glazovaná zelenina Mrkev, hráškové lusky, květákové růžičky a brokolicové růžičky očistíme, nakrájíme a zblanšírujeme. Zeleninu ke konci orestujeme s trochou olivového oleje, másla a cukru, do chutíme solí a nasekanými bylinkami.

Dekorace

Kukuřičný chips

V rendlíku na olivovém oleji orestujeme nakrá jenou šalotku, přidáme kukuřici, zeleninový vývar, dochutíme solí, pepřem a lehce provaří me. Vše na konci rozmixujeme v hladké pyré, přidáme tapiokovou mouku a na pečicím pa píře pečeme zhruba na 120 stupňů po dobu 20 minut. Při podávání rozlámeme na jednot livé chipsy.

Pažitkový olej

Očištěnou a nasekanou pažitku vložíme do mixéru, přilijeme slunečnicový a olivový olej, dochutíme solí a mixujeme. Poté olej necháme prokapat přes velmi jemné sítko.

Při podávání použijeme očištěné výhonky a zbytek bylinkového prachu.

Ikonická „lízátka“ znovu ožijí

V polovině prosince se opět vztyčí nad fotbalovým stadionem v Hradci Králové. Atypické osvětlení ve tvaru lízátka, které se stalo dominantou města v po sledních padesáti letech, prošlo renovací a stane se symbolem také nové arény, jež má být dokončena v červnu příštího roku.

JIŘÍ TŮMA, FOTO: HRADECKRALOVE.ORG

Nápad vybudovat na Všesportovním stadionu osvětlení hrací plochy vznikl na začátku sedm desátých let minulého století. Návrh atypické konstrukce osvětlení vznikl tehdy ve Stavopro jektu Hradec Králové, podepsán je pod ním pro jektant Miloš Morávek. A dílo, které se začalo na papíře tvořit v roce 1972, se zdařilo. „Povedlo se. Konstrukce vydržela dlouhé roky a využije se i dál. Je vidět, že jsme to tehdy dobře spočítali,“ říká Jaroslav Kott, který se na realizaci také osob ně podílel.

„Projekt zpracoval pan Morávek. Podle toho se udělala konstrukce. Něco bylo zpracováno v teh dejším Montasu Hradec Králové, stožáry pak byly zhotoveny ve Škodovce,“ zmínil obří hradecký podnik ZVÚ. „Na stadionu se vše smontovalo, sto žáry pak byly vztyčeny za pomoci jeřábu,“ dodal dnes čtyřiaosmdesátiletý Jaroslav Kott, který v té době pracoval jako projektant v jiném hradeckém podniku ERAM.„Projektoval jsem veškerou elek triku a osvětlení. A tím, že jsem byl do projektu zapojený, mě pověřili, abych se stal také vedoucím stavebního úseku,“ vzpomíná Kott. „Hodně jsme řešili základy. Celý kolektiv se kvůli tomu scházel. Musely se udělat silné piloty a pořádné šrouby, s jejichž pomocí se stožáry upevnily. Bylo nutné je zastabilizovat. Přece jen se tyčily padesát metrů do výšky,“ připomněl Jaroslav Kott jedno z úskalí montáže obří konstrukce. „Musely vydržet poryvy větru i změny počasí,“ dodal.

Veškeré nápady i způsob realizace vznikly v Hrad ci Králové. Originální tvar osvětlení byl vyroben dvakrát, druhá „lízátka“ následně osvítila stadion ve slovenském Trenčíně. „Všechno jsme vymýšleli sami. V té době jsme neměli možnost se někde in spirovat a u nás nic takového nebylo. V mém případě také bylo zcela novým projektem dostat přes padesát světel do takové výšky. Vše se muselo do detailu vymyslet a připravit,“ poukázal Kott na ši kovnost projektantů i stavbyvedoucích. A odměna za výtečně odvedenou práci, která proslavila Hra dec? „Kdepak, nebyla žádná,“ usmívá se. V teh dejším totalitním režimu to fungovalo jinak. „Byl to politický úkol, který jsme prostě museli splnit,“ říká. „Naopak v případě nesplnění nám hrozilo, že bychom z toho mohli mít zle,“ dodává. Stožá ry byly vysoké 55 metrů, kruhové osvětlovací pa nely měly průměr 10,5 metru a na každém z nich bylo v době výstavby umístěno 60 až 64 svítidel. „Pamatuji si, že termín k dokončení byl poměrně krátký. Museli jsme vše stihnout do dojezdu Závo du míru,“ vybavuje si Jaroslav Kott. Tehdy slavný cyklistický závod, který se každoročně konal stří davě na trase Berlín–Praha–Varšava, ve 28. ročníku zavítal do Hradce Králové 14. května 1975. Násled ně o šest dní později, 20. května 1975, se z „lízátek“ poprvé svítilo na fotbalový zápas. V přípravném utkání Hradec přivítal Slovan Pardubice.

Stožáry s osvětlením plnily svoji funkci dlouhých 46 let. Ve středu 15. září 2021 se začaly bourat, aby uvolnily místo nové aréně. Pokud vše půjde podle plánu, ikonické osvětlení se zpět vztyčí nad stadionem 10. prosince, a to za pomoci mobilního jeřábu s nosností až 250 tun a dalších tří menších jeřábů. „Pro mě, stejně jako pro většinu obyvatel Hradce Králové, možná i celé České republiky, jde o symbol, který neodmyslitelně do Hradce Králové patří,“ říká Richard Jukl, generální manažer FC Hradec Králové.

Hasičský bál, který dobyl filmový svět

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: BONTONFILM

V polovině prosince tomu bude již 55 let, co se Vrchlabí nesmazatelně zapsalo do dějin českého, ale i světové ho filmu. Dne 15. prosince 1967 se v něm totiž odehrála premiéra slavného snímku Miloše Formana „Hoří, má panenko“. Bylo to symbolické a zároveň logické: drtivá většina děje filmu se odehrává v prostorách zdejšího Kulturního domu Střelnice a většinu významných rolí si střihli místní hasiči.

Ačkoliv Formanův film je plný komických scén a dialogů, při nichž se divák smíchy zalyká, z jeho vyznění jde mráz po zádech. Snímek je totiž až brutálně a nemilosrdně nastaveným zrcadlem tvá ři tehdejší společnosti. V jeho obraze se pitoreskně pitvoří malost a upocenost českého človíčka, jeho hloupost, ale i všeobecný mravní rozklad a úpadek společnosti.

Stačí jen dvě podobenství. Tombola, kterou si sami hosté během plesu rozkradou, a tudíž je jasné, že ani nikdo nemůže nic vyhrát, a závěrečná záplet ka u hořícího domu, kdy jeden hasič dobrácky říká staříkovi, který přišel o všechno, ať se raději nedívá a posadí se na židli k domu, z něhož už zbývá oho řelé torzo, otočený zády.

Autorsky je pod snímkem podepsáno trio Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Nápad převést na stříbrné plátno snímek o plese hasičů na maloměstě přitom vznikl úplnou náhodou. Trojice autorů totiž v té době připravovala film o vojen ském dezertérovi. Psaní scénáře jim ale moc nešlo, a tak se zajeli rozptýlit do Krkonoš na hasičský bál. „Chtěli jsme jen koukat na lidi, trochu se opít,

pokecat s holkama a prostě relaxovat. Ve Vrchlabí měli dobrovolný požárnický sbor a většina jeho čle nů pracovala přes den v místní továrně. Na bál se přišli bavit a něco si užít. Uspořádali soutěž o krá lovnu krásy pro své tuctové dcery. Měli i tombolu. Pili a hádali se se svými ženami. A my na to kouka li jako vyjevení,“ popisoval později Miloš Forman zrod filmu ve své knize „Co já vím? aneb Co mám dělat, když je to pravda“. Rázem bylo rozhodnuto. Všem bylo jasné, jak skvělý námět získali. Podle Formana se pak scénář k filmu psal úplně sám. „Našli jsme totiž hospodu, kam chodili na pivo, hrát karty a biliár. Už nás znali a mluvili s námi otevřeně a za šest týdnů byla první verze scénáře Hoří, má panenko hotová,“ dodával Forman. Ten využil i v tomto případě svůj postup obvyklý pro začátek své tvorby, který spočíval v hojném obsazování neherců a v tom, že herci ne říkali předem naučený text, ale dialogy byly impro vizované. Většinu hlavních rolí obsadili vrchlabští hasiči, kterým sekundují „neherecké hvězdy“ dru hé poloviny minulého století Milada Ježková, Josef Šebánek či Jan Vostrčil.

Film se původně měl točit v černobílém provedení. Díky dohodě Formana s italským koproducentem Carlo Pontim (který na film uvolnil v tu dobu neví daných 80 tisíc dolarů) však nakonec snímek spat řil světlo světa v barevné podobě. Ačkoliv podle dobových vzpomínek pamětníků městečko natáče ním filmu doslova žilo, první výsledek byl velmi tristní. Například proti filmu se oficiálně ohradil Svaz českých hasičů. Koproducent Carlo Ponti se dokonce díla zřekl a žádal zpět vložený kapitál. Miloš Forman ve svých knižních pamětech připo míná, že kvůli tomuto nečekanému úbytku peněz se už viděl skoro jednou nohou v kriminále.

Do role zachránce se nakonec pasoval francouz ský producent Claude Berri, který chybějící částku uhradil a Formana tak vytáhl z průšvihu. Ponti ale svého rozhodnutí pak určitě litoval, snímek totiž byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyč ných filmů. Později proto pronikala do filmového světa různá prohlášení, podle nichž prý Ponti ne byl ani tak proti celkovému vyznění filmu, ale že mu spíš vadilo, že Forman nedodržel minutovou stopáž a natočil snímek o tři minuty kratší.

I samotná premiéra filmu ve Vrchlabí měla neméně groteskní až absurdní nádech. Forman vzpo mínal, že „kulturní papaláši vybrali tohle místo v naději, že vrchlabští občané se budou cítit dotčeni a zesměšněni způsobem, jakým jsem je zobrazil na plátně. Předpokládali, že jejich reakce bude natolik zlostná, že mi výslovně zakázali do Vrchlabí jet, abych náhodou nepřišel k úrazu. Ve skutečnosti se

ale vrchlabské publikum během promítání vesele řehtalo.“

Po promítání filmu následovala diskuse, v níž mělo zaznít odsouzení filmu jako urážky dělnické třídy. Ale nepovedlo se. „Komunisti přechytračili sami sebe, protože do svého kalkulu nezapočítali kouzlo filmu. Když se totiž Vrchlabáci uviděli na stříbr ném plátně, rázem přestali být pouhými hasiči, ale stali se z nich herci. Navěky byli zvěčněni na ce luloidovém pásu, v nadživotní velikosti a nikomu nehodlali dovolit, aby je o tuhle radost připravil,“ uzavírá Forman.

V dnešní době i po 55 letech od svého vzniku patří tento film ke klenotům české kinematografie. Ač koliv se při jeho zhlédnutí divák baví, je chmur ným připomenutím doby, která lámala lidské cha raktery a uvrhla zemi do mravního marasmu, ze kterého jsme se v mnoha ohledech nevzpamatovali a nevyhrabali dodnes.

Tepelná

čerpadla, téma pro další sezónu.

Připravte se!

Zařídíme vše od návrhu přes dodávku až po profesionální montáž. Samozřejmostí je i servis 24/7.

Horolezci z Krkonoš zdolali nepálskou Chumbu

Husarský kousek. Tak lze označit počin, při němž čtveřice horolezců z Krkonoš – jmenovitě Zdeněk Hák, Radoslav Groh, Jaroslav Bánský a Petr Kejklí ček – na začátku listopadu zdolala prvovýstupem

dosud neslezenou horu Chumbu (6 859 m) v nepál ské části Himálaje. Přinášíme vám unikátní fotky z této úspěšné výpravy, které o své komentáře do plnili jejich samotní autoři. (jš)

Zdeněk Háček Hák, Jaroslav Banán Bánský, Petr Kejklas Kejklíček, Radoslav Radar Groh na vrcholu doposud neslezeného kopce v Nepálu Chumbu (6 859 m).

Radar vylézá zpod séraku. Z takového balkónu se vám do stěny moc nechce. Sestup byl dost zapeklitý a strávili jsme při něm ještě dva dny Základní tábor ve výšce 6 300 m.

Juraj Koreň nás musel opustit. Z BC odletěl vrtulníkem do nemocnice v Kathmandu. Vedoucí zájezdu (Háček) loví záběry 80 m pod vrcholem, kde byl náš poslední výstupový tábor. Podvečerní pohled ze sestupového tábora na nejznámější horu světa.

Vánoce

Titul jsme vyhráli v poslední vteřině

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV MAD SQUIRRELS

Rugbisté Mad Squirrels Vrchlabí na začátku listopadu dosáhli na největší úspěch v historii klubu. V Grand finále zdolali soupeře z týmu Slavia Hradec Králové a vybojovali pohár Mistra České republiky v rugby. O své pocity z vítězství, ale i o svůj pohled do budoucna se v rozhovoru pro Vrchlabinky podělil trenér týmu David Lahr. Tým Mad Squirrels Vrchlabí dosáhl na pohár Mistra České republiky. Jak jste oslavili a následně i vstřebali tento úspěch? Obrovská euforie! Finále jsme už třikrát prohráli a moc jsme chtěli uspět. Oslavili jsme to, jako by chom vyhráli Nagano. A slavit ještě budeme. Co zisk tohoto titulu znamená pro vás osobně, pro celý tým, ale i rozvoj tohoto sportu ve Vrchlabí? Pro mě osobně strašně moc. Na hřišti trávím čtyři až pět dní každý týden. Je to velké zadostiučině ní celé té práce, všech těch víkendů, kdy nejsem doma. Pro celý tým zrovna tak. Spousta chlapů po zápasu brečela. Opravdu moc jsme všichni chtěli uspět. Pro rugby league ve Vrchlabí to znamená obrovskou reklamu. Na stadion nás přišla podpo řit spousta lidí, kteří nás doslova hnali kupředu.

Atmosféra byla úžasná. Úspěch se dostal mezi lidi. V pondělí ráno mi gratulovali lidé ve školce, v pondělí odpoledne policisté. Facebook a Insta gram nestíhaly. Nutno ale říct, že titul je jen třešnič kou na dortu dosavadní práce. Ač jsme nikdy ne dosáhli na titul, poslední čtyři sezóny byly skvělé a podporuje nás jak město Vrchlabí, tak místní fir my. Vrchlabí nám postavilo plot kolem domovské ho hřiště v Hartě. Firma DS Chuchlík nám dodala 700 tun hlíny na zarovnání hrací plochy. Díky Ško dovce a Devru máme nové workoutové hřiště a bez pana Cermana nebo hotelu Bedřiška bychom jez dili na zápasy asi stopem. Na druhou stranu si ale spoustu věcí děláme sami, abychom ušetřili. Hřiště jsme si dorovnali svépomocí a na workoutové hřiš tě postavili základy včetně podlahy. V září se nám povedl juniorský nábor, přišla spousta nových dětí.

Ve sportovní třídě na ZŠ Školní jsou o hodinách tělocviku i tréninky rugby vedené našimi trenéry. Byli bychom moc rádi, kdyby tento úspěch přive dl i další děti a mládež. Chceme dále růst. Cílem je mít v každé věkové kategorii širokou základnu a svého trenéra pro danou kategorii. I když víme, že to není sprint, ale maraton. Rozvoj a podpora tu nějaký pátek je a doufáme, že tímto úspěchem se bude zvětšovat.

Jak byste zhodnotil letošní sezónu?

Byla nejlepší, jakou jsme kdy měli. Kromě ligových zápasů na přípravný zápas do Vrchlabí dorazil jeden z nejlepších anglických univerzitních týmů –University of Exeter. O pouťové sobotě jsme s nimi hráli vyrovnanou partii. Jejich hra byla naprosto fantastická a ač jsme 20 minut před koncem odešli a prohráli o tři položení, byl to skvělý zážitek jak pro nás, tak pro diváky. To, co předváděli Angli čané, v České republice k vidění není. Dále jsme se vydali na klasickou letní tour až do Švédska, kde jsme odehráli zápas s týmem Skane Stags, který byl naopak před lety na tour ve Vrchlabí. Tour to byla úžasná: 26 chlapů ve třech dodávkách, spali jsme v kempu u moře. Samotné hřiště bylo sto metrů od moře. Skvělý teambuilding. Samotná česká sezóna pak byla jednoznačná. Vysokým rozdílem se nám podařila vyhrát celá základní část.

Na které zápasy z letoška budete nejvíce vzpomínat? Exeter i švédská tour byli moc fajn, ale rozhodně nikdy nezapomenu na toto finále. Po dobrém za čátku, kdy jsme se ujali vedení 16:6 a Hradci domi novali, se nám zranil Matěj Greenwood, natrhl si hamstring. Matěj hraje útokovou spojku, tedy or ganizuje útočnou hru a najednou byl na vše Kuba Hudrlík sám. Pořád přemýšlím, jestli jsem udělal trenérskou chybu, nebo ne. Na střídačce jsem ne měl žádnou náhradu za Matěje. Ač máme další ši kovné kluky na tuto pozici, nenechal jsem je hrát, protože jim bylo pouze 17 let. Nechtěl jsem riskovat jejich zranění. Útočná hra se nám rozpadla a Hra dec převzal otěže zápasu a 5 minut před koncem zápasu začal dokonce vést 16:20. I když bylo pět minut do konce, udělali jsme pár změn v sestavě a kluci vypadali opravdu sebejistě. Po dobře zpra covaném výkopu a vytrhnutí míče soupeři jsme udělali dostatečný tlak silovou hrou, abychom roz házeli soupeřovu obranu, a Kuba Hudrlík si pak mohl rozhodit útok, tak aby David Bělohlávek po ložil přímo pod háčko. Titul jsme vyhráli opravdu v poslední vteřině.

Máte již představu, jak bude vypadat příští sezóna? Budou na stole nějaké změny?

Koketujeme s tím, že bychom chtěli zkusit evrop skou klubovou ligu, kterou by mělo hrát 16 klubů rozdělených do čtyř skupin. Pro nás by to mělo znamenat tři až pět zápasů s případnou play-off. Letošní finále pro nás bylo jediný vyrovnaný zápas a kluci se chtějí posouvat. Samozřejmě počítáme s tím, že tam budeme outsideři. Od týmů z Fran cie, Anglie, Walesu, Irska nebo Skotska dostaneme kilo. Ale nějak se začít musí. O všem se rozhodne na jaře. Je možné, že ziskem titulu někdo ztratí mo tivaci. Osmdesát procent lidí z týmu nám teď stu duje na vysokých školách různě po republice a na trénink se sjíždíme do Vrchlabí v pátek. Ve všední den trénuje ve Vrchlabí hrstka „usedlíků“ společně se staršími juniory. Dalším problémem mohou být dovolené v zaměstnáních, jsme jen amatéři. Do Vá noc si dáme od rugby pauzu a pak se rozhodneme. Když nedopadne evropská soutěž, rozhodně bych chtěl do Vrchlabí dostat nějaký zajímavý zahranič ní tým, který tady předvede krásné rugby league, a rozhodně musíme na tour, třeba Španělsko, Fran cie nebo Itálie. Dát si bezprostředně po zápasu pivo v moři se svým týmem je prostě boží.

Chtěl byste něco vzkázat veřejnosti a vašim fanouškům?

Chtěl bych moc poděkovat všem fanouškům za podporu během sezóny, za to, že jste nás ve finále hlasitě podporovali i ve chvílích, kdy o sobě mno zí z nás možná začali pochybovat. Moc bych chtěl poděkovat i našim sponzorům, jak velkým firmám, tak malým živnostníkům, díky kterým si tento úžasný sport užívají děti od pěti lež až téměř po důchodce (promiň, Honzo :-) ). Náš nejstarší hráč má 48 let a příští rok plánuje opět hrát.