Vrchlabinky - magazín srpen 2018

kulturně-společenský kulturně-společenský magazín magazín | Srpen 2018 | Srpen | zdarma 2018

Přijďte pobejt na pivky Za dobrodružstvím

sobot a

2018

/11/8/

Editorial Dobrý zvyk JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Chození na pivo historicky mělo a má ještě jiný rozměr a přesah než zahálčivé vysedávání u piva. V pohostinských zařízeních se tříbila kultura, scházeli se v nich umělci, bankéři, průmyslníci, politici, ale i prostí venkované. Řešily se v nich všechny problémy komunity, zařízení tak sloužila jako jejich pomyslný tmel.

Kde jinde se dal spolehlivě sehnat řemeslník, zedník, instalatér, ale třeba i řidič, závozník či parta silných chlapů pro stěhování nábytku? Tato pospolitost i sounáležitost postupně mizí, rozvolňují se tak i kdysi pevné vazby v jednotlivých obcích. Zájem o jejich zachování občas alespoň zabliká. Jedním z těchto momentů jsou akce typu pivní slavnosti, například ty Krkonošské. Během nich se zaplní náměstí do posledního místa a nad půllitrem se potkají lidé, kteří se jinak celý rok nevidí. Nebojme se proto čas od čas na pivo zajít. Byl to vždy dobrý zvyk a neměl by zaniknout.

Možná při něm opět zjistíme, že máme k sobě mnohem blíž.

KRKONOŠSKÁ PIVNÍ STEZKA / str. 6 10

KRAKONOŠ

JAROSLAV UČÍK

str. 12 13

str. 14 16

KRKONOŠSKÝ MEDVĚD

JANEK LEDECKÝ

str. 18 20

str. 22 24

Vydavatel: TN Média s.r.o., IČ: 28847229, MK ČR E 19626, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, tel: 721 907 146, Grafika: Lenka Petráčková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Titulní strana: Infografika Xantipa Agency.

3

OD 1. 9. 2018 NÁS NAJDETE NA ADRESE: VALTEŘICKÁ 704, VRCHLABÍ

499 423 793 737 767 767 vrchlabi@rkevropa.cz

www.rkevropa.cz/vrchlabi

ANKETA

Jaké pivo máte nejraději?

Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku Nejsem nějaký pivní gourmet, vypiju rozhodně víc vína než piva. Ale samozřejmě dobré pivo si dám s chutí. Takto jsem si například pochutnal na třináctistupňovém speciálu KRNAP ALE, který pro nás uvařil pivovar Hendrych k 55. narozeninám KRNAPu. Toto pivo bylo vynikající, po láhvích pro naše vzácné hosty se jen zaprášilo a pokud vím, je po něm sháňka nejen v místních hospodách.

Dan Kruml, knihkupec Pivo mám rád velmi. Nejradši si dám klasický ležák plzeňského typu, nejlépe pořádně hořký.

Proto piju nejčastěji Plzeňský Prazdroj, který u nás ve Vrchlabí nejlépe čepují U Učíků a Hendrycha 11°. Netěší mě, že vrchlabská piva, ať už Hendrych nebo Krkonošský medvěd, se ve větší míře v našich vrchlabských hospodách nečepují, mám za to, že by majitelé hospod měli být větší patrioti a nabízet kromě obligátní nabídky piv většinou z Plzně i to naše vrchlabské.

Jaroslav Učík, výčepní, majitel Tankovny u Učíků Pivo mám rád. Je to osvěžující nápoj, zdroj vitamínů a různých chutí. A jak říkám, tak už za krále Klacka dávali „pivo“ v malém množství dětem. Já rád ochutnávám i místní speciality, tedy buďto nějaká piva z malých místních pivovarů, nebo občas i velký pivovar uvaří nějakou speciálku. Pokud je nabídka bez specialit, pak si dávám Plzeň či Kozel. A pokud je nemají, pak si dávám něco z toho, co mají dle aktuálního duševního rozpoložení. Dej Bůh štěstí a na zdraví.

Kristýna Tumová, provozovatelka kina Tripsi V pití piva jsem značně pozadu, zatím jsem si k němu cestu nenašla a má to jednoduchý důvod, pivo mi zkrátka nechutná. Jednu zkušenost však mám z dovolené na Bali, kdy jsem nad místními vyhrála jednoho malého Bintanga ve hře Prší. Kvůli indonéským poměrům by bylo naprosto nevhodné svou výhru nevypít a tak jsem zatnula zuby a pivo o objemu 330ml vypila. Od té doby jsem znovu chuť piva zkoušet nemusela.

ZA ROZHOVOR PIVEM NA HORY

Výlet za pivem po revíru Krakonošově JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV KRKONOŠSKÉ PIVNÍ STEZKY

Letošní léto jich je už šest. Každé se jinak jmenuje, jinak chutná, a přesto mají leccos společného. Jsou to řízná a jedinečná piva vyrobená v nejvyšších českých horách a společně lemují 35 kilometrů dlouhou Krkonošskou pivní stezku. A proto máte-li rádi horské túry a hledáte originální tip na letní výlet, zavažte si pevně boty a vyrazte za nevšedním zážitkem s vůní a chutí chmele.

Krkonošská pivní stezka na začátku června zahájila již svoji pátou sezonu. A stejně jako před rokem i letos přinesla novinku v podobě svého rozšíření. Počet pivovarů zapojených do stezky se totiž rozrostl z pěti na šest. Turisté a návštěvníci stezky tak mohou letos ochutnat piva značky Fries z penzionu Andula, Paroháče z Luční boudy, Hendrycha a Krkonošského medvěda z minipivovarů ve Vrchlabí, Trautenberka z Malé Úpy a čtveřici druhů zlatavého moku z Peckého pivovaru z Pece pod Sněžkou.

Nekonkurujme si, spolupracujme!

Na samém počátku Krkonošské pivní stezky na jaře roku 2014 stál mladý nadšenec a hoteliér 6

z Friesových bud (kde vaří a svým hostům čepuje vlastní pivo Fries) Karel Polívka. „Zjistil jsem, že v okolí je řada dalších malých pivovarů. Zprvu jsem je vnímal jako konkurenci. Ale vzápětí jsem svůj pohled zásadně změnil a vzal tuto skutečnost jako velkou příležitost. Příslušné pivovary jsem obvolal, sešel se s majiteli a navrhl jsem jim, že by bylo fajn udělat pivní stezku po horách,“ vzpomíná Polívka na samotné začátky projektu. „Chtěl jsem to zatraktivnit tím, že lidé budou sbírat razítka a na konci dostanou dárek. Svoji orazítkovanou kartičku pak mohou dát do slosování o různé ceny. Spustili jsme to a ono se to chytlo,“ dodává.

Dnes už Krkonošská pivní stezka patří mezi oblíbené tipy na výlet a každoročně si „pivní

pohorky“ nasazuje mnoho stovek turistů. Nemalý zájem proto Polívka registruje i v první části letošní sezony. „Přálo nám počasí a svoji roli zde hraje i skutečnost, že veřejné povědomí o stezce se stále rozšiřuje. Letos jsme tu už měli několik turistů relativně zdaleka, kteří říkali, že o nás slyšeli v rádiu, nebo si přečetli článek v novinách a chtěli si to vlastní nohy vyzkoušet,“ říká Polívka.

Velký potenciál vidí v pivní stezce i Svazek měst a obcí Krkonoš, který sdružuje čtyřicítku zdejších měst a obcí a propagaci stezky pomohl i finančně. „Pomáháme místům, která jsou méně známá nebo stojí stranou hlavních turistických tras. Navíc pivní tematika je v létě velice populární a ve spojení s turistikou jde tedy o ideální kombinaci,“ říká ředitelka tohoto svazku Eva Šulcová.

Jedna stezka, více možných cest Trasa celé Krkonošské pivní stezky měří zhruba 35 kilometrů a protíná nemalou část zdejší krajiny. Zcela logicky se tak naskýtá více variant, jak ji absolvovat, kde do ní vstoupit a kde ukončit.

A jelikož lze na všech zastávkách stezky přenocovat, nabízí se tu i lákavá varianta rozložit si celý pivní výlet do dvou či více dní a během nich v jednotlivých zařízeních strávit více času, vyzkoušet různé služby či obohatit celou túru i o odbočky na další zajímavá místa Krkonoš.

Pivní stezku je tedy možné začít v samotném Vrchlabí, kde se nacházejí hned dvě zastávky.

Zde však hrozí riziko, že by konzumenti mohli přepálit tempo hned na startu. Mnohem horší by pro ně bylo zjištění, že z vrchlabských pivařských zastávek vede cesta do prudkého kopce a ten jen tak hned nekončí.

Příjemnější a turisticky i mnohem taktičtější je proto začít stezku na jejím druhém konci. Tedy v Malé Úpě, kde se nachází pivovar Trautenberk, jenž se stal součástí Krkonošské pivní stezky v loňském roce. Zdejší pivovar, jehož roční maximální výstav činí 10 tisíc hektolitrů a pyšní se logem ze dvou jedlových šišek ve tvaru písmene T, má ve stálé nabídce tři piva, přičemž na léto i na zimu svoji nabídku rozšíří o další dva speciály.

Když provozovatelé Trautenberka, který je díky své poloze výchozím, nebo i konečným bodem pivní stezky, obdrželi nabídku do projektu se zapojit, neváhali. „Tuto možnost jsme uvítali. Pro nás byl rok 2017 prvním, takže postupem času teprve vidíme, jak důležitý článek v tomto projektu jsme,“ říká ředitelka pivovaru Dagmar Budová. „Vzhledem k naší poloze nejsme průchozím bodem, ale pro řadu turistů u nás pivní stezka začíná a přinese nám tak i nocležníky, kteří k nám dorazí již večer, přespí a brzy ráno vyráží přes Sněžku na Luční boudu,“ dodává Budová.

Těmto a dalším návštěvníkům pivovar nabízí restauraci se 120 místy a ubytování v 4 až 8 lůžkových pokojích nebo v takzvané spacákovně, což je hromadná přespávací místnost pro nenáročné a ostřílené turisty.

Druhou zastávkou pivní stezky a od letošního roku i jejím nováčkem je Pecký pivovar. Nachází ve wellness hotelu Bouda Máma na samém konci Pece pod Sněžkou. Jeho návštěvníci zde mohou ochutnat ze čtveřice piv, nechat se namasírovat či hýčkat v pivních lázních. Samozřejmostí je možnost přenocování a pro firemní klientelu a její team-buildingy Bouda Máma nabízí i kongresový salonek.

7

ZA ROZHOVOR PIVEM NA HORY

Na pivo s Bohoušem Po obdržení razítka u nováčka pivní stezky nastal čas řádně zašněrovat boty, zhluboka se nadechnout a vyrazit vzhůru do nejvyšších partií Krkonoš. To lze buď po svých anebo se mohou nejen pivní turisté nechat vyvézt lanovkou na Sněžku, která je s 1603 metry nejvyšší českou horou.

Právě na jejím úpatí se nachází další významný milník Krkonošské pivní stezky a tím je Luční bouda. Není to jen nejvýše položená chata Krkonoš a celé střední Evropy, ale nachází se zde i nejvýše položený pivovar. Pivo, které v něm místní vaří, se jmenuje Paroháč. Turisté a hosté mohou pod touto značkou ochutnat nejen klasický světlý či polotmavý ležák, ale i tmavý speciál a svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. „Náš malý pivovar jsme vybudovali pro potěšení našich hostů. Výletníkům do Krkonoš jsme chtěli dát další důvod k návštěvě mimo nádherné přírody a unikátních výhledů,“ říká majitelka boudy Klára Sovová. Pod jejími rukami se ze zchátralého stavení stala tradiční turistická zastávka s výbornou gastronomií a pivními lázněmi.

Luční bouda už něco pamatuje. I proto poslední červnový pátek se zde uskutečnila akce k výročí 395 let od položení základního kamene, během níž se křtila knížka pohádek místního bernardýna Bohouše a se svou kapelou přijela zahrát a zazpívat známá zpěvačka a herečka Barbora Poláková.

Do „kolébky“ pivní stezky Po ochutnání piv na Luční boudě a pohlazení bernardýna Bohouše mají pivní turisté už polovinu stezky za sebou. Jejich dalším cílem jsou Friesovy boudy, kde na ně čeká nejen pivo Fries, ale i pohostinnost zařízení, jehož provozovatel Karel Polívka stál u zrodu celého projektu.

Z Luční boudy na Friesovky cesta měří zhruba sedm kilometrů a protíná nejpůsobivější pasáže a nejkrásnější panoramata. Z cesty jsou vidět všechny nejvyšší vrcholy Krkonoš stejně jako celý hraniční hřbet. Turisté na ní rovněž neminou kapličku, která byla v roce 1957 přebudována na památník obětem hor. Přestože se zde za krásného počasí turisté rozplývají nad krásou okolní krajiny, je toto místo jedním z nejdrsnějších v celých Krkonoších. Zdejší kaplička byla postavena na památku Václava Rennera, který tu zahynul v roce 1798 při svážení dřeva z Lahrových bud.

Roku 1856 zde málem zmrzla Monika Rennerová, kterou naštěstí stačil zachránit její syn. Nedaleký Rennerův kříž označuje místo, kde zemřel její otec Jakub Renner, když zabloudil ve sněhové bouři v pravé poledne 11. dubna 1868.

8

pohodlnější a výhodnější i dopravně. Z Friesových bud cesta do Vrchlabí totiž už víceméně klesá. Turisté ji nejčastěji absolvují přes Lahrovy boudy a Strážné.

Od památníku obětem hor už cesty na Friesovy boudy víceméně klesají. Přesněji řečeno, možných cest je více. Mezi nejvíce turisticky oblíbené patří ta, která vede přes Klínovky a pak po úbočí Světlého vrchu. Odtud se otevírají nádherné výhledy na Žalý, Kotel a celé západní Krkonoše i podhůří.

Friesovy boudy tvoří areál dvou hotelů s kapacitou 124 lůžek, kde turisté i ubytovaní hosté naleznou úplně vše pro svůj aktivní i pasivní odpočinek. Vedle lyžařského vleku je tu wellness i hřiště pro děti. „Z pramenu vyvěrajícího přímo na louce našeho areálu vaříme horské pivo Fries, které vyniká jemnou chutí, tak charakteristickou pro měkkou pramenitou vodu,“ říká Karel Polívka.

Zdejší pivovar patří v rámci pivní stezky k těm menším. Jeho maximální roční výstav činí tři stovky hektolitrů. „Měsíčně navaříme deset až dvanáct várek. Vše, co navaříme, se vypije v našich restauracích. Neustále na čepu máme dvě piva, jinak ale děláme čtyři až pět druhů,“ říká Polívka s tím, že výjimečně zamíří pár sudů z jeho pivovaru i do vzdálenějších míst. Výjimku pak tvoří akce jako pivní slavnosti ve Vrchlabí či v Jilemnici, kde se pivovar prezentuje mezi dalšími pivovary nejen z východočeského regionu.

Cíl ve Vrchlabí Kdo se nerozhodne ve Vrchlabí pouť po Krkonošské pivní stezce zahájit, tak ji zde s velkou pravděpodobností alespoň ukončí. Je to pro něj určitě

Při sestupu ze Strážného se mohou kochat pohledem na majestátný kopec Žalý na druhém konci údolí, z něhož se jako hadi klikatí několik sjezdovek, na nichž se v zimě prohánějí tisíce lyžařů.

A právě naproti dolní stanici jedné z herlíkovických lanovek se nachází v pořadí již pátá zastávka pivní stezky, a sice rodinný pivovar Hendrych.

V budově bývalé textilky zde otec a syn Hendrychové vaří výborné pivo od roku 2012. „Náš loňský výstav činil 2061 hektolitrů, přičemž naším cílem je posunout ho až na úroveň 3,5 tisíce hektolitrů, což dovoluje maximální kapacita našeho varného zařízení,“ vypočítává Vojtěch Hendrych, který si vznik minipivovaru vysnil již na vysoké škole a vypracoval k tomu podnikatelský záměr jako studentský projekt. Jako investora k němu pak přizval svého otce.

Pivo z Hendrycha je možné ochutnat v několika desítkách hospod a barů po celé České republice.

SOUTĚŽ

DOBRODRUH

V roce 2008 v rámci programu jedenáctého ročníku Krkonošských pivních slavností vystoupily dvě velice populární české zpěvačky. Které to byly? a) Marta Kubišová a Věra Martinová b) Anna K. a Věra Špinarová c) Lucie Bílá a Marta Kubišová d) Lucie Bílá a Věra Martinová e) Věra Špinarová a Věra Martinová Odpovědi zasílejte do čtvrtka 9. srpna 12:00 na e-mail jiri@vrchlabinky.cz, nezapomeňte uvést číslo mobilu, na které vám případně oznámíme vaši výhru.

Ze správných došlých odpovědí vylosujeme dva výherce, kteří obdrží volnou vstupenku na Krkonošské pivní slavnosti včetně pásky opravňující ke vstupu do back-stage, kde se budou moci mimo jiné osobně potkat s účinkujícími.

Jména výherců budou zveřejněna na facebookových stránkách Krkonošských pivních slavností a nejpozději v pátek 10. srpna dopoledne budou telefonicky kontaktováni a informováni o své výhře včetně způsobu jejího převzetí.

9

ZA ROZHOVOR PIVEM NA HORY

Pivovar na sebe upozornil i tím, když se prezentoval na Pražském hradě, kde se jeho pivo čepovalo v rámci slavnostní recepce po udílení státních vyznamenání.

Jen několik stovek metrů od pivovaru Hendrych se nachází závěrečná štace pivní stezky, kterou je pivovar a hotel Pivovarská bašta. Na čepu je zde pivo Krkonošský medvěd, které má za sebou více než dvacetiletou tradici. V současné době zde vyrábí klasické české ležáky, které tvoří základ pivní nabídky, ale nebojí se zde také vyrábět další druhy speciálních piv.

Ochutnávkou Krkonošského medvěda končí i Krkonošská pivní stezka. Vedle pěti razítek z předchozích zastávek zde pivní turisté obdrží poslední obtisk dokládající, že absolvovali celou stezku a mohou své kartičky v říjnu poslat Karlu Polívkovi na Friesovy boudy ke slosování o hodnotné ceny. Každý účastník pivní stezky, který má splněny alespoň čtyři zastávky, se pak může těšit i na stylový otvírák.

10

A co říci závěrem? Krkonošská pivní stezka je originální nápad jak propojit turistiku na čerstvém vzduchu se zážitkovou gastronomií, aktivním odpočinkem a ochutnávkou lokálních piv. Stěžejní však je skutečnost, že se díky stezce dostanou do krkonošských méně známých míst i lidé, kteří mají s nejvyššími českými horami spojenou jen Sněžku, Janské lázně nebo Špindlerův Mlýn.

Je proto skvělé, že podobné projekty vznikají a že se například i díky podpoře spolků jako je Svazek měst a obcí Krkonoš o nich dozvídají též lidé, kteří od nejvyšších českých hor bydlí mnoho desítek či stovek kilometrů.

VRCHLABÍ

Z historie pivovarnictví Zlatavý chmelový mok se ve Vrchlabí, stejně jako na dalších místech v Krkonoších a Podkrkonoší, vařil již od středověku. Nejprve tak tomu bylo v jednotlivých usedlostech, později pivo vařila i vrchlabská vrchnost. Historicky je uváděn rok 1533, kdy zde vznikl hraběcí pivovar. Ten pak ve Vrchlabí fungoval následují tři a půl století a za tuto dobu se v něm vystřídalo hned několik majitelů.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV FACEBOOKU

Zlom přišel v roce 1896, kdy se u pivovaru zřítila střecha, celý objekt byl následně pobořen a zanikl. Bez svého pivovaru Vrchlabí však dlouho nezůstalo. V jeho jižní části došlo v letech 1901 až 1902 k výstavbě pivovaru nového a ten pak byl pojmenován Vrchlabský akciový pivovar (Actienbrauerei Hohenelbe).

Jeho roční výstav dosahoval až 15 tisíc hektolitrů. V místních varnách se vařil jedenáctistupňový ležák a silný třináctistupňový ležák zvaný Březňák. Zajímavostí bylo, že zařízení pivovaru fungovalo na parní pohon. Kvalitu piva ovlivňovala voda, která byla do varen přiváděna vlastním vodovodem a svým složením byla údajně shodná s vodou používanou Plzeňským Prazdrojem.

Věhlas vrchlabského piva proto záhy překračoval hranice podkrkonošského regionu. Například na průmyslové výstavě v Liberci roku 1906 dostalo vrchlabské pivo zlatou cenu Liberecké obchodní a průmyslové komory.

Po 2. světové válce a následném zkonfiskování německého majetku byl vrchlabský pivovar znárodněn. V následujících letech u něj došlo i k několika změnám jeho jména. Postupně tak fungoval pod názvem Krkonošské pivovary národní podnik (n.p.), dále pak Hradecké pivovary n.p. a nakonec na Východočeské pivovary n.p. Po zaniknutí původních pivovarů v Rudníku v roce 1951 a v Jilemnici v roce 1957 začal vrchlabský pivovar zásobovat značnou část Krkonoš. Podle ročenky v něm v roce 1956 pracovaly tři desítky zaměstnanců a jeho roční výstav stoupl až na 40 tisíc hektolitrů.

Přestože vrchlabské pivo mělo své dobré jméno a jezdili za ním i pivaři ze vzdálených měst, došlo v říjnu 1973 k ukončení jeho výroby. Nepomohly ani protesty, které se toto rozhodnutí

snažily zvrátit. Z pivovaru se škrtem pera stala sodovkárna a jeho technologické zázemí a zařízení bylo rozmontováno a rozprodáno jiným pivovarům.

Výroba piva se do Vrchlabí vrátila až v období po tzv. sametové revoluci. V hořejším Vrchlabí byl v roce 1995 založen minipivovar Krkonošský medvěd a společně s ním hotel Pivovarská bašta. Od založení se v Krkonošském medvědovi vařilo hned několik druhů piv (světlé výčepní, světlý i tmavý ležák třešňový tmavý a světlý medový ležák), která získávala ocenění na mnoha degustačních soutěžích. Později však pod vlivem dluhů a souhry nepříznivých okolností začala výroba upadat, až se objekt dostal do konkurzu.

Bývalý pivovar ve Vrchlabí

V současnosti má hotel Pivovarská Bašta spolu s minipivovarem Krkonošský medvěd nového majitele, který pivovar opět postavil na nohy a navázal na předchozí dobré časy. Vyrábí se zde klasické české ležáky, ale příležitostně i řada netradičních piv.

Druhým fungujícím vrchlabským pivovarem je rodinný pivovar Hendrych, který se nachází v Herlíkovicích v budově bývalé textilky a jenž byl otevřen v srpnu 2012. Jeho loňský celkový výstav činil 2061 hektolitrů a pivo Hendrych je v současné době možné ochutnat na zhruba stovce míst po celé České republice.

Pivovar celoročně vaří tři druhy piva a příležitostně řadu Exkluziv. Zdejší piva jsou známá především výrazným a bohatým chmelením při procesu vaření, což dává jeho produktům výraznou hořkost.

11

VLÁDCE HOR

Jsem hodný Krakonoš

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV KRKONOŠSKÉ PIVNÍ SLAVNOSTI

Žádný ročník Krkonošských pivních slavností se nemůže obejít bez svého maskota a patrona, kterým je samotný vládce hor Krakonoš. Jeho podobu na sebe bere bodrý Moravan Lubomír Kočíb. V otevřeném rozhovoru pro Vrchlabinky přiznává, že kdysi vůbec netušil, kde se Krkonoše nacházejí a co ho po příchodu do nich překvapilo.

Jak jste se dostal do Krkonoš?

Byla to dlouhá cesta a vše se událo shodou okolností. Měl jsem malého syna a ten měl na mé rodné začouzené Moravě třikrát po sobě zápal plic. Doktorka mně radila, abych ho bral na čistý vzduch na hory. A jelikož jsem povoláním vyučený kuchařem, tak jsem si našel práci na hotelu ve Špindlerově Mlýně a odešel jsem tam s celou svojí rodinou.

A kdy se to odehrálo?

Bylo to v roce 1993, takže už před 25 lety. A ten život se potom tak zatočil, že jsem tady zůstal.

Jak tuto svoji „zatáčku“ do Krkonoš hodnotíte?

Jsem optimistický a pozitivní člověk, takže dobře.

Po rodné Moravě se vám nezasteskne?

Já jsem svou duší na Moravě neustále. Deset let jsem žil ve Špindlerově Mlýně a když jsem začal 12

být Špindlerákem, tak jsem se odstěhoval do Vrchlabí a jsem Vrchlabákem.

V čem je život v Krkonoších a ve Vrchlabí jinačí než na Moravě, když opomeneme zmiňovaný čistší vzduch?

Když jsem před lety přijel, tak pro mne byla hrozná rána, že se tady skoro neznalo desetistupňové pivo.

Takřka všude se pila jen dvanáctka a nepila se kořalka v 0,02, tedy malé štamprle. U nás na Moravě se pila desítka a do toho se sem tam frnkla malá štamprlička. Tak jsem se musel aklimatizovat. Čím se ve Vrchlabí živíte kromě krakonošování?

Po třinácti letech jsem na hotelu ve Špindlerově Mlýně skončil. Odstěhoval jsem se do Vrchlabí, oprášil jsem se řidičák a jsem řidičem autobusu.

Jak se ve vás zrodila myšlenka, že byste se mohl stát Krakonošem?

Když jsem dělal na hotelu ve Špindlerově Mlýně, měl jsem vousy. Ne sice plnovous, ale vousy. Na hotelu měli kostým pro Krakonoše a tak hotelový management napadlo, že bych na Štědrý den a na Silvestra mohl dělat Krakonoše. Přestal jsem se proto holit, trošku jsem to spustil a na Štědrý večer v roce 1994 jsem měl premiéru. Mělo to ohromný úspěch, který se opakoval i na Silvestra. Za pár dní v lednu následujícího roku se konal veletrh cestovního ruchu v Brně, ředitel našeho hotelu mne s sebou vzal na stánek. Opět to mělo úspěch. A prostě od té doby krakonošuji.

Když jste hledal inspiraci, znal jste třeba Krkonošské pohádky?

Jistě, tyto pohádky jsem znal. Ale než jsem si zajistil práci ve Špindlerově Mlýně, tak ještě dva měsíce předtím jsem pořádně nevěděl, kde Krkonoše jsou. Že jsem se tehdy nedostal do bližších Beskyd nebo do Jeseníků bylo dáno tím, že se mně podařilo sehnat ozdravnou dovolenou za přijatelnou cenu právě v Krkonoších.

Zmínil jste, že jezdíte s autobusem. Kolik času měsíčně vám pak zabere krakonošování?

To je jak kdy, je to velice různé. Dalo by se říci, že některé měsíce nemám ani ťuk a pak přijde období, kdy dělám Krakonoše dvakrát či třikrát týdně. Samozřejmě záleží to na mém volném čase, protože to musím skloubit se svým zaměstnáním.

divákům, kteří se mnohdy rekrutují z řad dětí?

Snažím se dělat hodného Krakonoše, toho děti znají. Jsou děti, které mě zbožňují, ale jsou i takové, které ze mne mají strach. Nechtějí se ani vyfotit.

Zkusme se přiblížit ke Krkonošským pivním slavnostem. Jste z Moravy, kde se pije víno nebo slivovice.

Co vy a pivo?

Já bych to upřesnil. Já jsem z Prostějova, který už není vinařský kraj, ale vliv je znát. Ze sousedního Valašska tam již přichází nějaká slivovice. Když se mě někdo zeptá, čeho se napiju, musím říci, že u mě vítězí víno. A to i přesto, že jsem maskotem Krkonošských pivních slavností. Ale pivo jsem nějak omezil. Ale rád jsem si dal, obzvláště ta z Krkonošské pivní stezky.

Prošel jste si jí?

Ano, hned první rok. A vyhrál jsem pak pobyt v Rybářské baště. Ale tehdy byly jen čtyři zastávky, ale na každé z nich se musela dát dvě piva.

Co máte rád z krkonošské gastronomie?

O kyselu jsem si skoro celý život myslel, že je to něco jako zelňačka. Po svém nastěhování do Krkonoš jsem zjistil, že jsem se pletl. Ale jinak věci, jako jsou sejkory, jsou dobrota.

Jezdíte krakonošovat i mimo zdejší region?

Byl jsem i na své rodné Moravě. Jezdíval jsem na veletrhy cestovního ruchu do Brna či do Prahy.

Jste patronem Krkonošských pivních slavností. Na co se lidé, kteří na tuto akci přijdou, mohou těšit?

Budu se pohybovat mezi lidmi. Mohou si se mnou povídat, mohou se se mnou vyfotit. Někdy se zadaří i nějaká sranda na jevišti. Ale není to nic připravovaného, vše vznikne až na jevišti.

Doby vašich Krakonošových začátků už jsou tedy poměrně dávno. Jak se změnilo vnímání Krakonoše jako vládce hor a jak se jej snažíte prezentovat vašim

Slibujete, že zařídíte dobré počasí?

To se snažím každým rokem. Několik nocí kvůli tomu předem nespím.

13

MISTR VÝČEPU

Není špatné pivo, ale špatný hospodský

PETR TICHÁČEK, FOTO: ARCHIV JAROSLAVA UČÍKA

Víte, jak se pozná špatně natočené pivo a co by měl znát a umět správný výčepní? Na tyto a další otázky se pro Vrchlabinky rozpovídal Jaroslav Učík, majitel vyhlášené Tankovny u Učíka na Liščím kopci a stříbrný medailista ze světové soutěže Pilsner Urquell Master Bartender.

Jardo, před lety jsi získal stříbro ve světové soutěži Pilsner Urquell Master Bartender. Jak na toto úspěšné období vzpomínáš?

Vůbec jsem v tu chvíli nevěděl, co mám dělat. Bylo to nepopsatelně úžasné. Euforie. Moje manželka, která byla na soutěži se mnou, má srandu z toho, když říkám, že to byl pocit, jako když se mi narodilo dítě. Pro kluka z maloměsta, který má hospodu u lesa, je to zážitek, na jaký se nezapomíná.

Prozraď nám, jak se pozná dobrý výčepní?

Tedy zaprvé, výčepní musí mít po čepování mokrou ruku. Zadruhé vypadá jako výčepní. Má nejlépe koženou zástěru, která ho chrání před tím, aby byl mokrý i tam, kde se to nehodí. Je upraven a čistě oblečen. Má přehled o čepovaném pivě 14

a neodsekne vám, že má buď světlé, nebo tmavé a že zbytek najdete v nápojovém lístku. Když vidí, že nad něčím tápete, nebo si nevíte rady, není mu zatěžko třeba i vyběhnout zpoza výčepu a poradit vám. Stojí vždy čelem k nově příchozím a nebojí se každého pozdravit. Musí být i jemným psychologem. To znamená, že „umí“ býti v jednu chvíli na výčepu fanouškem Sparty i Slavie. A především si pamatuje své stálé hosty a štamgasty. Tedy musí vědět, kdo je stálý host a kdo štamgast.

Načepovat pivo se může zdát jako jednoduchá disciplína. Co všechno za tím stojí? Jak má vypadat dobře načepované pivo? Jaké jsou varianty načepovaného piva a podle čeho se to třídí (hladinka, šnyt atd.)?

Jsme pivní národ, jenže bez pivní kultury. Zákla-

dem je mokrá, studená, čistá a perfektně opláchnutá sklenice, zkrátka pivně čisté sklo. Dál už je to o šikovnosti výčepního a přání hosta. A nyní k jednotlivým stylům.

Hladinka Základním stylem, kde se naplno projeví umění výčepního, je hladinka - velké pivo s pěnou až po okraj sklenice, čepované na jeden zátah. Výsledkem je pivo o perfektní teplotě, se správným poměrem piva a krémové pěny s mírným kopečkem. Faktem však zůstává, že nejrozšířenějším způsobem čepování piva u nás je takzvaně „na třikrát“. Bohužel to není ta nejlepší cesta. Často nezůstane u čepování na třikrát, ale je potřeba víc pokusů a pivo ztrácí chuť, teplotu a říz. Pěna se mění v cosi neidentifikovatelného a pivu to nepřináší žádný prospěch. Šnyt nejen pro štamgasty Šnyt neboli košt si dopřává výčepák po naražení nového sudu, aby si ověřil jeho kvalitu. Dřív býval oblíbený u štamgastů, kteří si ho dávali před odchodem z hospody domů a dnes se znovu vrací mezi pivní znalce. Karel Čapek o šnytu napsal: „Piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt.” Šnyt totiž vypadá jako malé pivo s bohatou pěnou ve velkém půllitru.

Pěnu udělám trošku vyšší, ale nedojdu s ní až po okraj. A proč si dávat šnyt? Chlapi mají rádi pivo z velkého půllitru. Šnyt ale nemusí pít tak rychle, protože má bohatou krémovou pěnu, která pivo chrání. Zůstává tak studené a krásně čerstvé.

Mlíko versus čochtan Svérázným způsobem čepování je mlíko. Pivo na první pohled připomíná sklenici mléka, protože půllitr je plný krémové až smetanové pivní pěny.

Kouzlo mlíka se projeví, když se vypije na ex. Po napití překvapivě ucítíte pivo, které je však jemnější a především sladší. Mlíko je oblíbené mezi ženami nebo štamgasty, které si ho dají po čtvrtém, pátém pivu místo panáka, protože pěkně probere. To čochtan nemá pěnu žádnou. Úkolem výčepního je naplnit sklenici až po okraj pouze pivem. Výhodou čochtana je, že obsahuje 100 procent přírodního oxidu uhličitého, díky kterému se zdá, že má nezvykle vysoký říz a sytost. Ale pozor. Nezaměňujme ho s odstátým kapákem. Tohle pivo je velmi čerstvé, jen nemá pěnu, která by ho chránila před zvětráním, a proto se musí vypít rychle. Čochtan je ze všech způsobů nejvíc osvěžující a ideální na žízeň.

Jak se pozná špatně načepované pivo?

Nabízím pět základních poznávacích bodů.

1. Bublinky na skle. Pokud běhají po skle provazy bublinek, může za to špatně umytá sklenice. Pěna by navíc měla na vnitřní straně sklenice zanechávat zasychající mapy připomínající krajku. Pokud to nedělá, sklenice je mastná.

2. Padající pěna. Když pěna do pár minut spadne, něco je špatně. Buď je na vině neumytá sklenice, nebo je chyba v teplotě. Sklo musí mít stejnou teplotu jako pivo, tedy kolem 7 °C. 3. Bublinky v pěně. Pěna by měla být hustá a krémová. Když se rozpadá a jsou v ní velké bubliny, pivo je špatně načepované.

ME

15

MISTR VÝČEPU

Držíš se pravidla, podle něhož sládek pivo vaří, ale hostinský ho dělá?

Ano. Vždy tvrdím, že není špatné pivo, ale špatný hospodský. Myslím, že u nás nikdo nevaří špatné pivo. Ale pokud není dobré, tak za to může ten, kdo se o něj stará, a to je hospodský.

Trpíš profesionální deformací, když přijdeš ke konkurenci? Sleduješ, jak výčepní zachází s pivem?

Vždy si sednu tak, abych viděl na výčep, a to už je deformace. Může to být nejhorší místo v hospodě, ale já si tam sednu, abych na výčepního viděl.

Spousta z nich vytáhne suchý půllitr z regálu a natřikrát, načtyřikrát pivo načepují. A to není dobré.

Sklenice by měla být dobře omytá a mokrá. Vidím to, ale nekritizuju. Je to jeho věc. Každý se k tomu musí dopracovat. Mrzí mě taky, když vidím, že výčepního ta práce nebaví. To je hodně špatné.

4. Špatný poměr piva a pěny. Naučte se rozdíly mezi jednotlivými styly. Jiný poměr je u šnytu, jiný u hladinky.

5. Podmírák. Pivo by mělo dojít do několika minut, ale nikdy to nebude víc jak o centimetr. Pokud jste dostali míň, je to špatně.

K dobře natočenému pivu patří i patřičná údržba výčepního zařízení. Jak by se měl výčepní o něj starat?

Dobrý výčepní má kolem pípy, a ne jen kolem ní, perfektně uklizeno. Zná své štamgasty a umí načepovat pivo různými styly. Díky rozdílným stylům čepování tak může jedna značka piva chutnat různě. Ví, jaké pivo má největší říz, jak správně na hladinku a další výčepácké vychytávky. Čistota je základ všeho. Začíná to samozřejmě už skladováním. Ale úplně nejdůležitější je výčepní hygiena.

To znamená pravidelní čištění trubek a čisté sklo.

Musí to být úplně dokonalé před otevřením hospody i po jejím uzavření.

16

Jaké máš, jako prestižní český výčepní, plány? Jak jsi naložil s titulem?

Stál jsem u zrodu myšlenky škol čepování, je to moje know-how. Byl jsem prvním bartendrem, který začal objíždět hospody a restaurace, střední školy a školil personál v kvalitě péče o čepované pivo.

Záměry na tento způsob zvyšování kvality už sice existovaly, ale nikdo se do realizace dřív nepustil.

Mě si majitelé objednávali sami díky tomu, že jsem s nimi komunikoval. Nejdřív v okolí, pak v regionu a nakonec se z toho stala celostátní působnost. Je mi jasné, že to bylo hlavně zásluhou titulu. Později jsem se domluvil s Prazdrojem a nikdy nekončící proces osvěty mohl začít. Závěrem bych chtěl říci ještě toto. Člověk si musí srovnat hodnoty, co je pro něho nejdůležitější. Já jsem až na nemocničním lůžku zjistil, že je to samozřejmě rodina. Mám teď víc času na ni, na sebe i na plánování a nápady pro vlastní podnikání. Určitě, jsem srdcař, jsem rád obklopen lidmi, kteří jsou pro mě důležití a nezklamou. A ti jsou nejen u hasičů. Lidský vztah mě naplňuje, kamarádství se nyní moc nenosí, ale já ty správné kamarády kolem sebe mám pořád.

17

NA NÁVŠTĚVĚ

Jak se vaří Krkonošský medvěd PETR TICHÁČEK, FOTO: ARCHIV PIVOVARU KRKONOŠSKÝ MEDVĚD

Uvařit dobré pivo je umění, kterému lze naslouchat celé hodiny. Obzlášť, když dostanete zasvěcený výklad a pár vzorků na ochutnání od osoby nejpovolanější. Právě takovým člověkem je Petr Bednář, sládek pivovaru Krkonošský medvěd, který nás nechal nahlédnout pod pokličku svého umění. Z jeho úst jsme se dozvěděli o všem, co je důležité pro výrobu piva, na co by si sládek měl dát pozor a jak moc ovlivňuje sílu piva množství použitého sladu. Ochutnat Krkonošského medvěda můžete nejen v domovském objektu Pivovarské bašty, ale i v několika hospodách ve Vrchlabí a okolí. Pivovar nebude chybět ani na tradičních Krkonošských pivních slavnostech druhou srpnovou sobotu na vrchlabském náměstí.

Vaření piva je skutečná alchymie. „Je to věda a každý sládek by mimo teoretických znalostí měl i pochopit všechny procesy, které to pivo tvoří.

Když člověk vidí krásu tohoto řemesla, tak se do něj beznadějně zamiluje. Dalo by se říci, že láska je mou nezbytnou ingrediencí. Pravdou ale je, že při výrobě piva lze pokazit spoustu věcí, ty nejhorší případy jsou, když člověk musí vylít várku na kanál,“ říká Petr Bednář.

18

Základní suroviny pro výrobu piva je voda, chmel, slad a pivovarské kvasnice. „V první fázi se vaří slad s vodou, během tohoto varu začínají působit enzymatické systémy. Vodu s extraktem scedíme od mláda, do sladinky se přidává chmel a pak se to společně hodinu a půl vaří,“ říká Petr Bednář. Spotřeba vody na jeden litr piva se obvykle pohybuje mezi 4 až 6 litry, Krkonošskému medvědu postačí obvykle jen litry tři.

Hotová mladinka se přečerpává do kvasné kádě v pivovarském sklepě. Cestou se vychladí, provzdušní a zakvasí. Následně se přidají kvasnice a zhruba po týdnu se mladé pivo přečerpá do ležáckého tanku. V něm ležáky zrají 5 až 6 týdnů, u „ejlů“ tato doba trvá 3 až 4 týdny.

Petr Bednář začíná vařit pivo ještě za tmy. „Bývám tady ve čtyři hodiny ráno. Tato doba má takové veliké kouzlo, kdy je všude ticho a jsou slyšet jen zvuky varny,“ říká. Podle něj samotný var piva včetně chlazení a zakvašení zabere krátkou dobu, dohromady nějakých 8 až 10 hodin.

I VY ZDE MŮŽETE MÍT SVOU PREZENTACI Petr Ticháček e-mail.: petr@vrchlabinky.cz tel.: 605 419 358

Přijď te na pi pobejt vky

Monika Klikarová e-mail.: monika@vrchlabinky.cz tel.: 733 353 695

NA NÁVŠTĚVĚ

Sládek pivovaru Krkonošský medvěd se nebojí experimentů „Používám i jiné suroviny, například byliny. V minulosti jsme tu už vyzkoušeli leccos, nakouřené pivo, ibiškové pivo... Dají se používat i slady z jiného obilí než je ječmen, dnes se například vyskytují pšeničná nebo žitná piva. Když jsme před časem dělali devatenáctistupňové pivo, dali jsme tam plod kolovníku,“ říká. Na sílu piva má zásadní vliv podíl extraktu v mladině. Chmel podle Bednáře pivu primárně dodává hořkost a ještě zásadním způsobem ovlivňuje i aroma piva. Dnes se například šlechtí spousta nových aromatických odrůd, ve který jsou intezivně cítit i tóny tropického ovoce. Barvu finálního produktu ovlivňuje použitý slad, který je u tmavých piv pražený nebo karamelový.

Minipivovar Krkonošský medvěd a spolu s ním hotel Pivovarská Bašta byly ve Vrchlabí založeny již v roce 1995. Po ekonomických potížích původních majitelů se dostal na samý pokraj zániku. Současní vlastníci celý objekt i výrobu piva opět postavili na nohy.

Varní vodu pro výrobu piva používá pivovar z vrtu v oblasti Peklo. „Je to tedy po čertech dobré pivo. Když jsme si nechali udělat rozbor vody, byli jsme velmi mile překvapeni, jaký poklad nám to do pivovaru přitéká,“ uzavírá sládek Petr Bednář.

NOVINKY Z VRCHLABSKA

Noví ředitelé škol se ujmou svých funkcí Od začátku srpna budou mít některé školy ve Vrchlabí a jeho okolí nové vedení. Na základě rozhodnutí Rady Královéhradeckého kraje opírajícího se o výsledek výběrového řízení se řízení Krkonošského gymnázia a Střední odborné školy ujme Martin Vlášek. Tento nový subjekt vznikl na základě sloučení gymnázií ve Vrchlabí a Hostinném (zde k němu patřila i Střední odborná škola). Mezi další nově jmenované ředitele patří Alena Dědečková (Dětský domov a školní jídelna, Vrchlabí), Karel Kraus (Dětský domov, základní škola a školní jídelna, Dolní Lánov) a Lucie Pospíšilová (Základní škola a Mateřská škola při dětské léčebně, Janské Lázně). O měsíc později se ujme řízení Základní a Mateřské školy ve Vrchlabí v Krkonošské ulici i Renata Šimůnková.

Správa KRNAPu letos neomezila vstup do vybraných oblastí Krkonoš Masivní nájezdy sběračů borůvek do výše položených partií Krkonoš jsou již minulostí. Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) proto během letošního léta a začátku podzimu ani neomezila vstup do některých oblastí nejvyšších českých hor. Toto omezení vstupu přitom platilo v předchozích sedmnácti letech. „Místní obyvatelé si za dobu platnosti tohoto omezení našli místa, kam legálně mohli na borůvky chodit a nájezdy zahraničních sběračů už pominuly,“ uvedl ředitel KRNAPu Robin Böhnisch. Zákaz vstupu do volného terénu však bude nadále platit pouze v nejpřísněji chráněné první zóně parku. Turistů, kteří se v Krkonoších pohybovali po značených turistických trasách a cyklostezkách, se nařízení nijak nedotýkalo. Podle mluvčího Správy parku Radka Drahného během léta v Krkonoších proběhlo či ještě proběhne celkem patnáct uzavírek či omezení turistických tras a cest. Jejich příčinou jsou především stavební práce a zlepšování jejich stavu.

Lidí bez práce na Vrchlabsku ubývá, největší poptávka je po číšnících či kuchařích Nezaměstnanost ve Vrchlabí a jeho nejbližším okolí stále klesá. „K 30. 6. 2018 jsme evidovali 480 uchazečů o zaměstnání, což bylo o 136 osob méně než k 30. 6. předchozího roku,“ uvedla Ivana Šebková, ředitelka kontaktního pracoviště Úřadu práce ve Vrchlabí. Počet uchazečů o práci je však nižší než počet volných míst. Podle Šebkové v polovině července její úřad evidoval od firem celkem 217 aktuálních požadavků s 512 volnými pracovními místy. „Nejčastěji poptávané jsou pozice do oblasti služeb, tedy číšníci, kuchaři, recepční, dále pracovníci ve zdravotnictví a strojírenství,“ dodala ředitelka vrchlabského Úřadu práce.

Food Festival v září nabídne svůj již třetí ročník Ochutnávku zajímavých jídel, hudební koncerty nebo zábavný program pro malé i velké nabídne již třetí ročník Food Festivalu, který se uskuteční v sobotu 15. září v areálu klášterní zahrady ve Vrchlabí. Akce, kterou pořádá spolek Na Dvoře, začne v 10 hodin dopoledne. (jš) 21

HUDEBNÍK

Být popstar je zábavnější než dělat advokáta

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV JANKA LEDECKÉHO

Populární zpěvák, kytarista a skladatel Janek Ledecký bude hlavním hudebním magnetem letošního ročníku Krkonošských pivních slavností. V rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na své hudební a zpěvácké začátky, odhaluje své tvůrčí novinky a vyzývá horaly, ať pořádně trénují na jeho srpnový koncert na vrchlabském náměstí.

Vaše začátky coby hudebníka a zpěváka sahají až do roku 1982, kdy jste začal působit ve skupině Žentour. Jak vzpomínáte s odstupem času na tuto dobu?

Do té doby jsem si myslel, že se muzikou nikdy živit nebudu. Ani jeden z mých vzorů z pražské Hanspaulky se muzikou tenkrát neživil. A to mluvím o Ivanu Hlasovi, bratrech Tesařících, nebo třeba Ondřeji Hejmovi. Ale v Žentouru byli všichni absolventi konzervatoře, takže ani na chvíli neuvažovali, že by dělali cokoliv jiného, než muziku.

Z vašeho životopisu vyplývá, že jste svým původním vzděláním právník. Co vás vedlo k tomu, abyste se přesedlal na zpívání a hudbu místo toho, abyste se stal například advokátem či soudcem?

No tak právník jsem fakt akorát vzděláním. Ale vážně, vám připadá profese advokáta nebo soudce zábavnější než popstar?

Neumím posoudit. Nejsem advokát, ani popstar...

Zapomeňte na Perry Masona nebo na právnické thrillery z Hollywoodu. Ta práce je z devadesáti procent úředničina.

Vzhledem k vaší bohaté hudební minulosti už máte možnost porovnávat hudební scénu s odstupem času? V čem se dnešní doba jiná?

Přibylo zpívajících autorů, co si umí napsat nejenom muziku, ale i texty. To mě vždycky zajímalo více, než zpěváci nebo zpěvačky, kteří si stále hledají někoho, kdo jim to napíše, jak se říká „na tělo“.

Generace takzvaných Husákových dětí dnes nostalgicky vzpomíná na českou i zahraniční hudební produkci z konce 80. a začátku 90. let. Jak na ni vzpomínáte vy jako posluchač, ale i jako autor?

Já to nějak zásadně nerozeznávám. Silné věci přežily a budou se hrát i za deset nebo dvacet let. A to platí i o mých písničkách.

Na jaké hudbě jste vyrostl vy a jaké kapely vás nejvíce ovlivnily?

CSN&Y (Crosby, Stills, Nash & Young - poznámka autora), Bob Dylan, Rolling Stones.

Nyní se vraťme do současnosti nebo nedávné minulosti. Byl jste jedním z porotců soutěže Tvoje tvář má známý hlas. Jak jste se k této soutěži dostal a co říkáte tomuto formátu zábavy?

Mám tu ohromnou výhodu, že dělám jen to, co mě baví. A to platí i o Tváři. Samozřejmě, na začátku jsme nevěděli, do čeho jdeme a jak to dopadne.

Viděl jsem jenom pár odkazů na zahraniční verze, které byly dost strašidelné. Na výsledek jsem docela pyšnej. Show se daří držet laťku nadstandardně vysoko a skoro v každé epizodě se našlo jedno dvě čísla, co vás fakt posadí na zadek.

BIO Janek Ledecký (*1962) je známý český zpěvák, kytarista a skladatel. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1982 působil v kapele Žentour, o deset let později odešel na sólovou dráhu. Je autorem řady známých hitů jako například Na ptáky jsme krátký, Proklínám, Sliby se maj plnit o Vánocích, Promilujem celou noc nebo Právě teď. Hrál v několika muzikálech (Hamlet, Pěna dní či Galileo), pro některé z nich složil i hudbu a byl autorem libreta. Janek Ledecký je otcem dvou dětí - syna Jonáše a dcery Ester, která letos v únoru získala dvě zlaté medaile na zimních olympijských hrách v PyeonChangu.

Kdo v této soutěži během dosavadních tří řad na vás udělal největší dojem?

To by bylo na dlouho. Ale jako prvního si vybavím 23

HUDEBNÍK

Adama Mišíka, jak zpívá Wrecking Ball jako Miley Cyrus, nebo Milana Peroutku, jak tam šoupne v originální tónině Golden Eye jako Tina Turner.

Přejděme nyní k vám jako zpěvákovi a autorovi. Na čem v současné době pracujete? Je to nová deska, muzikál či nějaký jiný projekt?

Dělám vždycky spoustu věcí najednou. Takže v divadle si nejvíce užívám roli superpadoucha v muzikálu IAGO, který jsem napsal podle Shakespearova Othella. Vedle toho jsem začal připravovat materiál na nové album, dopsal filmový scénář a libreto k novému muzikálu.

V létě hodně koncertujete na samostatných vystoupeních i festivalech. Co vám vyhovuje více? Jak se vám líbí koncertování v klubech či „kulturácích“?

Vtip je v tom, že se to střídá. Po vánočním turné už se těšíme na open airy a na podzim do divadel.

Nemůžu se vás nezeptat na dceru Ester. Jak s odstupem hodnotíte její olympijské úspěchy? Chystáte je nějakým způsobem „hudebně zhmotnit“?

Ani ne. Chci si to pamatovat tak, jak jsem to zažil v PyeonChangu.

Ve Vrchlabí vystoupíte jako headliner Krkonošských pivních slavností. Už jste zde někdy v minulosti hrál?

Samozřejmě ano, ale na pivních slavnostech ještě ne. Anebo si to nepamatuju. O to víc se těším.

Zdejší pivní slavnosti jsou o svátku zlatavého moku.

Jak jste na to vy a pivo? Které máte nejraději?

Naše rodinné heslo je „nejlepší víno je pivo“? Stačí?

Ano, tím je asi řečeno vše. Co byste vzkázal čtenářům Vrchlabinek a návštěvníkům Krkonošských pivních slavností? Na co se můžou těšit?

Trénujte! My budeme ve vrcholné formě.

TURISTICKÝ RÁJ

Žalý láká po celý rok Mohutný vrch Žalý patří k dominantám krajiny obklopující Vrchlabí. Působí doslova jako magnet a přitahuje návštěvníky, turisty i sportovce v jakémkoliv ročním období JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV AREÁLU HERLÍKOVICE

V zimě se na jeho svazích mísí tisíce lyžařů, v květnu se Žalý stává cílem tradičního výstupu a v létě i na podzim je zde možno zahlédnout četné pěší turisty a cyklisty, nebo sběrače hub a lesních plodů. Žalý není jen tradičním cílem pro domorodce, ale i pro turisty a návštěvníky zdaleka. Ti mohou využít pohostinnosti a domáckého prostředí Herlíkovic, které se nalézají na samém úpatí tohoto čarokrásného i drsného kopce. Hosté zde najdou vše, co pro svoji dovolenou nebo i jen víkendový pobyt potřebují - tedy dostupné ubytování, výbornou gastronomii a především relax a zábavu.

A k dispozici mají navíc i ten luxusní pocit, že je na samotný vrchol může kdykoliv za pár minut vyvézt sedačková lanovka.

Vrch Žalý, tyčící se nad Herlíkovicemi, se člení na Přední a Zadní Žalý, přičemž známější je prvně jmenovaná část. Je krásně viditelná při pohledu z podhůří a na jejím vrcholu se zároveň nachází rozhledna. Z ní je také nejlepší panoramatický rozhled po Krkonoších a při dobré viditelnosti je možné dohlédnout až do míst vzdálených i mnoho desítek kilometrů odsud, například na dominanty Českého ráje či Ještěd.

Nejstarší zmínky o rozhledně se datují do roku 1836, přičemž prvním použitým materiálem pro její výstavbu bylo dřevo. Později dřevěné trámy byly nahrazeny železnou konstrukcí a stavba se vzepjala do výše patnácti metrů. V roce 1892 byla na popud Jana Harracha rozhledna přebudována na kamennou, ale již dva roky předtím byl v její blízkosti vystavěn hostinec. Rozhledna je nyní vysoká 18 metrů a na její vrchol vede 89 schodů.

Harrachem vybudovaný hostinec na přelomu 19. a 20. století vyhořel a na jejím místě vznikla nová

dřevěná restaurace, která sem byla přenesena z Jubilejní zemské výstavy v Praze. Toto pohostinské zařízení však během druhé světové války zaniklo a na svém původním místě „ožilo“ až v roce 2009, kdy byla vystavěna jeho kopie.

Turistická sezóna v Herlíkovicích není omezena jen na zimu, kdy jsou zdejší svahy pokryté bílou peřinou. Naopak dlouhé letní dny zalité sluncem nabízejí celý vějíř možností, jak aktivně strávit zdejší pobyt.

Vedle nepřeberného množství pěších turistických tras, startujících přímo v údolí, mají turisté možnost nechat se vyvést lanovkou na Žalý a odsud dále pokračovat na Benecko, do Špindlerova Mlýna, na Horní Mísečky či další místa. Stejné trasy mohou hosté absolvovat na kolech či elektrokolech, která jsou k dispozici v půjčovně u dolní stanice lanovky na Žalý. Neméně vzrušující a adrenalinový zážitek nabízejí jízdy na koloběžkách, které startují u horní stanice lanovky. Zájemci mají na výběr hned z několika zhruba hodinových tras dle náročnosti. Pro úplnost je potřeba dodat příjemnou informaci, že při vypůjčení kola či koloběžky je lístek na jízdu lanovkou na Žalý zdarma.

Ubytovat se hosté mohou v hotelu a apartmánech Eden, které se nacházejí v samotném centru herlíkovického sportovního areálu. Výhodou Herlíkovic je blízkost a zázemí města Vrchlabí, v němž je k dispozici kompletní občanská vybavenost, obchody, restaurace či sportoviště jako například areál tenisových kurtů nebo fotbalový stadion.

V jejich blízkosti se pak nachází i rybník Vejsplachy, u něhož lze strávit horké letní dny.

V širším okolí se pak nachází celá škála míst, kam lze autem vyrazit na výlet nebo kde je možné strávit den, když se právě počasí nepovede.

Zkrátka v Herlíkovicích si každý přijde na své a zdejší prostředí nabízí kulisy pro ideální dovolenou. Zabaví se malí i velcí, aktivní sportovci i zážitkový turisté, kteří hledají relax a odpočinek.

25

HISTORIE

Krkonošské pivní slavnosti Josef Laufer

Věra Martinová

Lucie Bílá Marta Kubišová

Těžkej Pokondr

26

objektivem fotografů

Olympic Ivo Pešák

Petra Janů

27

HENDRYCH

Založit pivovar mě napadlo už na vysoké škole Pivo z vrchlabského rodinného pivovaru Hendrych se čepuje v mnoha desítkách hospod a barů po celé České republice a podávalo se dokonce na Pražském hradě při předávání státních vyznamenání. Jednatel pivovaru Vojtěch Hendrych v rozhovoru pro Vrchlabinky odhaluje své podnikatelské začátky a budoucí plány, ale zároveň popisuje, jak silná konkurence na pivní trhu v zemi panuje.

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: FOTOARCHIV PIVOVARU

Na úvod se vraťme pomyslný začátek. Tedy kdy a jak jste se dostal k myšlence založit pivovar?

Už od svých čtrnácti či patnácti let jsem věděl, že chci podnikat. Zkoušel jsem různé projekty. Nicméně myšlenka založit pivovar se mně začala honit hlavou na vysoké škole, kde jsem si ji zpracoval i jako podrobný podnikatelský záměr včetně byznysplánu. A když jsem měl pohromadě všechny různé podněty, myšlenky, analýzy, data a všechno po kupě mně to dávalo smysl obsahově i marketingově, začal jsem hledat pro svůj projekt investora.

Odkud se znáte?

Poznali jsme se na vysoké škole. Honza Knechtl už tehdy miloval minipivovary, poznával a ochutnával piva z nich a uvedl mě do světa pivovarů ve smyslu jako fanouška dobrého piva. S ním jsem pak historicky začal dával celý projekt dohromady, což trvalo zhruba rok. Od něj jsem i čerpal rady, jak by mohla fungovat technologie a dohromady jsme dávali celou ekonomiku. Postupně se vše začalo dál a dál nabalovat, já pak začal jednat s dodavateli technologií a tak dále.

To probíhalo jak?

Napsal jsem si na papír nějakých deset jmen lidí, o kterých jsem si myslel, že by na to mohli mít potřebné peníze. Přece jen, postavit pivovar stojí dost peněz. Ve finále jsem z vytipovaných deseti lidí oslovil dva, přičemž první na seznamu byl můj táta. A po zhruba čtvrt roku trvajícím jednání jsem se rozhodl, že podnik zůstane v rodině a dohodli jsme se, že investorem bude on.

Ale stejně, to jste ani nevedl nějaké konzultace s ředitelem či majitelem již fungujícího pivovaru?

Ne, my jsme si to dali dohromady sami. Hledal jsem všechny možné informace z veřejně dostupných zdrojů a například již v roce 2010, tedy celé dva roky před startem pivovaru Hendrych, už jsem jednal se zástupci Pacovských strojíren o dodávkách technologií.

Kde jste pro svůj záměr sbíral potřebné informace?

Přece jen, pivovarnictví není jednoduchý obor...

Všechny informace jsem si zjistil sám. Obešel jsem pár známých, kteří mají restaurace a vyptával se.

Nejprve mě to zajímalo z pohledu gastrobyznysu.

Projekt pak začal dostávat reálné obrysy, když jsem na něm začal intenzivně pracovat se svým kamarádem Honzou Knechtlem. Byl to on, kdo mě přivedl k lásce k pivu, když to řeknu takto poeticky.

28

Dobře, zeptám se jinak. Když jste říkal, že jste měl ve čtrnácti nebo patnácti jasno, že budete podnikat, proč jste se vrhl na pivo a nikoliv například na limonádu, čokoládu, pečivo, ale třeba i nějaké služby?

V mém finálním výběru bylo pivo, boty, porcelán a sklo. Věděl jsem, že chci dělat výrobu a na finální výrobek si sáhnout. Nikdy neviděné produkty jako poradenství nebo pojištění mě nelákaly. A jelikož jsem byl vždy požitkář, chtěl jsem něco dobrého.

Ale samozřejmě, že to nebylo tak, že jsem si vymys-

lel pivovar, s kamarádem jsme o něm pokecali a byl celý projekt hotový, to určitě ne. Bylo za tím hodně práce. Studoval jsem management, abych věděl, jak tyto procesy fungují. Vše mělo nějaký vývoj a ve finále jsem pak k tomu napsal diplomku.

Kdo vám ji oponoval? Byl to například někdo z branže, kdo měl povědomí o tom, zda vámi uvedené teze i čísla takříkajíc sedí?

Vedoucí diplomové práce byla taková zapálená pedagožka z České zemědělské univerzity. A jelikož moje téma mělo spojitost s podnikáním, bylo to z její strany ok a mému snažení byla nakloněná.

U státnic komise sice usoudila, že projekt je fajn a je životaschopný, na druhou stranu to ale byli lidé z akademické sféry. Nebyli to tedy podnikatelé a do určité míry vyjadřovali obavy, že to bude těžké, tvrdé a nikdy není zaručen úspěch. A musím říci, že do určité míry měli pravdu. Je to těžké, tvrdé, ale ten úspěch si člověk musí vybojovat sám.

Existuje mezi vámi něco jako právo veta nebo nutnost kontrasignace, tedy pravidlo, že musíte oba s rozhodnutím souhlasit?

Jsme oba jednatelé a každý sám můžeme jednat do výše 100 tisíc korun. Jistě, museli jsme si řadu věcí vyjasnit a vyříkat, ale nyní spolu probíráme spíš strategické věci.

Loni měl váš pivovar výstav 2064 hektolitrů. Jak si stojíte letos podle průběžných výsledků?

Pro letošní rok jsem stanovil plán, který počítá s růstem o dvacet procent ve výstavu. To se ale zatím úplně nedaří. První tři letošní měsíce jsme byli pod plánem a dokonce i pod stavem z minulého roku. Ale duben a květen už se pohybujeme dle plánu. Začínají se objevovat první výsledky naší nové obchodní strategie.

Zmínil jste, že investorem celého projektu byl váš otec. Nakolik vám oponoval a jak moc vás korigoval či přesvědčoval, abyste více či méně projekt upravil?

Samozřejmě, že jsme si museli spoustu věcí vyjasnit. Můj táta má spoustu zkušeností, protože působil v mnoha firmách. Musím ale přiznat, že v tomto pivovarnickém projektu to máme trochu otočené, a to v tom smyslu, že já musím brzdit jeho. V mnoha případech jsem si prosadil svoje názory, ale vždy jsme byli či musíme být v určité shodě.

Kolik činila prvotní investice do rozjezdu pivovaru?

Bylo to něco ke 30 milionům korun.

A kdyby za vámi dnes přišel investor s tím, že to celé koupí, s jakou cenou by musel počítat?

Dva roky zpátky dostal otec nabídku na 50 milionů korun. Nevzal to.

Neměl jste někdy dojem, že by vám váš projekt chtěl otec vzít, vdechnout mu svoji představu a vás postavit do role jakéhosi vykonavatele?

Ne, já jsem to od počátku vnímal jako moje dítě, jako můj projekt, do kterého jsem svého otce pozval. Samozřejmě, on do toho dal peníze, takže bylo a je potřeba respektovat jeho roli. Na druhou stranu i on pro to udělal velký kus práce a například fakt, že jsme pivovar nakonec vybudovali ve Vrchlabí, je jeho zásluha. Přestože nyní je situace taková, že pivovar vedu já, důležitá rozhodnutí s otcem konzultuji.

Jaké změny jste v podniku naordinoval?

Dříve jsme byli velice expanzivní, snažili se být všude a na mnoha místech a firma na to prostě neměla. Proto jsme si museli říci, kudy a kam pokračovat. Zda chceme dál expandovat, nebo zda nastal čas na restrukturalizaci, po níž firma začne růst zdravě. Zvolili jsme druhou cestu. Trochu jsme zeštíhlili a jsem za to moc rád. Firma se konečně dostává do stavu, kdy začíná ekonomicky žít. Naší novou strategií je raději být na méně místech, ale dodávat tam větší množství a pravidelně.

Když hledáte nová místa pro svůj odbyt, čím vás daná restaurace nebo hospoda musí oslovit?

Já bych vaši otázku otočil. To není o tom, čím přesvědčí příslušné místo mě, ale jak ho přesvědčím já. Trh s pivem je extrémně konkurenční, je to plně saturovaný trh. Je velice těžké na 29

HENDRYCH

něj vstoupit. Obecně ale úspěch spočívá nejen v kvalitě produktu, v osobním přístupu, ale i servisu, který jsme schopni k tomu nabídnout. Přístupy jsou různé. Buď chtějí mít lidé v restauracích dobré pivo a nebo jde jen o peníze. Těchto hospod je nyní 60 až 70 procent, tedy většina. V praxi to pak vypadá tak, že k nim přijdou velké značky, dají jim na začátku nemalé peníze za to, že budou po určitou dobu odebírat jejich produkty a je hotovo. U zbytku zařízení, tedy třetiny restaurací, se účastníme férových soutěží s ostatními a čekáme, zda nás dají na čep či nikoliv.

Předpokládám, že taky dostáváte nabídky na to, abyste „ukázal“ vaši ekonomickou sílu s tím, že by si pak příslušné hospody od vás pivo vzali?

No jistě, to se děje zcela normálně. Normálně si hospody o peníze řeknou s tím, že tamten pivovar jim dal tolik a tolik za takovou dobu a zeptají se, kolik dáte vy.

Co se pak stane, když odběratel dostane od pivovaru nějaký příspěvek, ale pak svůj odběr nedodrží, zkrátka tolik piva nevytočí?

Ve smlouvách jsou samozřejmě sankce. Hospody třeba pak nedostávají další bonusy, nebo musí část peněz získaných vrátit. Jste pak do jisté míry vazal pivovaru a třeba před koncem roku musíte dokupovat desítky sudů, abyste splnil dojednané podmínky výtoče. Co se s tím pivem pak děje, já raději nechci domýšlet. Opakuji, my hledáme část trhu, která uvažuje jinak.

Kolik ročně absolvujete výběrových řízení?

Jak se to vezme. Dnes máme oslovených okolo tisícovky restaurací po celém Česku. Myslím, že já osobně ročně absolvuji okolo dvou stovek setkání.

Jste připraveni na další expanzi z hlediska možností a kapacity výstavy?

Musíme ještě trochu vyrůst. Potřebujeme se dostat k hranici tří tisíc hektolitrů výstavu, abychom generovali potřebné cash-flow a koupili jsme další nemovitosti. Stále totiž platí, že jakékoliv rozšíření je primárně o veliké investici.

A máte s vaší kapacitou výstavu ještě prostor pro nějaké nové klienty?

Ano, určitý prostor tam ještě je. Pro nějakých osm až deset kvalitních restaurací. Pak bychom se dostali do stavu, kde bychom chtěli být.

Jak jste na to se sponzoringem společenských a kulturních akcí. Někde jsem si přečetl, že se vaše pivo čepovalo na Pražském hradě při předávání státních vyznamenání?

Ano, tam jsme byli dvakrát nebo třikrát. Dostali jsme se tam díky naší spolupráci s TOP hotelem Praha.

Co jim v takové situaci říkáte vy? Říkám jim, že nedám. Argumentuji ale tím, že jsem schopen dodat produkt, zařídit servis a udělat to a to. Vezmu kalkulačku a spočítám, kolik peněz v tom dáváme a argumentuji tím, že s naším produktem se mohou odlišit. Jistě, i já chápu, že hospodský za nabízené peníze udělá novou omítku, zařídí interiér, vybaví si novou kuchyni a tak dále, ale pak se ptám, když mu tam někdo dodává okurky či maso, musí taky platit? Ne, za to platit nemusí. U pivovarů je to nastavené jinak, tohle je realita.

30

Když jste se s pivem dostali až do takto vysoké společnosti, měli jste z toho něco? Nebo jste k tomu přistupovali jako k investici do reklamy?

Jako k investici do reklamy.

Sponzorujete i nějaké sportovní či kulturní akce?

Od roku 2012 sponzorujeme hokej ve Vrchlabí.

Dále podporujeme biatlon v Jilemnici v areálu Hraběnka a rovněž divadlo ve Vrchlabí. Průběžně nás oslovují další subjekty, které občas podpoříme.

Například Český reprezentační tým paraski, ragby ve Vrchlabí nebo další, převážně sportovní, akce nebo skupiny ve formě našich produktů.

e s i m a v o n a Spindlm

Skiareál nabízí v rámci střediska 4 letní naučné stezky pro rodiny s dětmi na Medvědíně a Svatém Petru. Na Medvědíně můžete projít Medvědí cestu, nebo Špindlmanovu misi a na Pláni jsou stezky Mechová pěšinka a Stezka stopaře. Pro letošní letní sezónu jsme si pro vás připravili ve Skiareálu Špindlerův Mlýn NOVINKU! Zábavná stezka Špindlamanova mise vás zavede z vrcholku Medvědína až k jeho úpatí.

Vydejte se spolu s rodinou Špindlmanových na záchrannou misi. Cestou vás čeká několik otázek a úkolů a v cíli odměna. S jízdenkou na lanovku si nezapomeňte říct na pokladně o průvodní mapka k vyplnění zdarma.

TIP

Zaregistrujte se do věrnostního programu GOPASS v den Pivních slavností ve Vrchlabí na našem stánku.

Jako odměnu obdržíte jízdenku na lanovku Medvědín ZDARMA.

www.skiareal.cz

POSLEDNÍ ŠANCE

6 990 Kč JEN DO KONCE ŘÍJNA

BĚŽNÁ CENA

11 990 Kč

www.GOPASS.CZ CHYTRÁ SEZÓNKA v předprodeji V ZÁŘÍ A ŘÍJNU: Dospělý 6 990 Kč, Junior/Senior 5 990 Kč, Dítě 4 990 Kč.

BĚŽNÁ CENA sezónního skipasu 2018/19: Dospělý 11 990 Kč, Junior/Senior 9 590 Kč, Dítě 8 390 Kč.

ARCHITEKT

32