PUK, 2015/2016, 1. kolo: HC Dynamo Pardubice – HC Škoda Plzeň

HOKEJOVÝ Majitel Roman Šmidberský Šéf klubu letos cílí na sportovní úspěch: „Přáním je postup do semifinále“ ...4 a 5

SOBOTA 12. ZÁŘÍ 2015 Komerční a redakční příloha pro hokejové fanoušky a příznivce

DYNAMO ZNOVU OŽÍVÁ

Premiéra v extralize

Miloš Říha poprvé vede tým jako hlavní trenér ...8 a 9

Cizinci v brance

Budou Kristan a Maxwell neprůstřelní? ...10

Zase válčí spolu

Hvězdný Tomáš Rolinek (uprostřed) se vrátil po dvou letech do Pardubic, spolu s Petrem Čáslavou (vlevo) a Petrem Sýkorou by měl dotáhnout tým k úspěchu

Richard Král a Marek Zadina trénují juniory ...20 a 21

2

Plzeň výrazně omladila svůj A tým Pardubice – Tradiční soupeř bude protivníkem Dynama v prvním domácím utkání.

Pardubice změří síly s Plzní, která v poslední sezoně skončila na devátém místě extraligové tabulky.

Západočeši se před startem nové extraligové sezony musí vyrovnat s nepříjemnými odchody: centr Dominik Simon zamířil do Pittsburghu, obránce Vojtěch Mozík bude bojovat o místo v prvním týmu New Jersey.

HC Dynamo Pardubice

Brankáři 33 Robert Kristan 4.4.1983 183 cm 85 kg levé 31 Brandon Maxwell 22.3.1991 185 cm 89 kg levé 2 Karel Vejmelka 25.5.1996 192 cm 93 kg pravé Obránci 97 Tomáš Bokroš 19.6.1989 191 cm 88 kg pravé 36 Petr Čáslava 3.9.1979 193 cm 100 kg levé 7 Marek Drtina 5.6.1989 196 cm 90 kg levé 15 Blaž Gregorc 18.1.1990 190 cm 97 kg levé 8 Ladislav Havlík 21.4.1992 190 cm 93 kg levé 22 Jan Látal 21.3.1990 184 cm 88 kg pravé 92 David Roupec 23.5.1992 183 cm 83 kg pravé 28 Tomáš Rusina 28.1.1994 182 cm 87 kg pravé 81 Jan Ščotka 20.5.1996 187 cm 88 kg levé 82 Michal Šeda 15.10.1982 182 cm 90 kg levé 24 Martin Štajnoch 15.9.1990 183 cm 89 kg pravé 34 Jan Zdráhal 26.5.1991 185 cm 91 kg levé Útočníci 18 Tomáš Divíšek 19.7.1979 191 cm 104 kg levé 88 Adam Havlík 14.1.1991 175 cm 75 kg levé 27 Tomáš Kaut 8.5.1989 185 cm 86 kg pravé 48 Jan Kolář 21.3.1981 183 cm 84 kg levé 65 Tomáš Marcinko 11.4.1988 194 cm 96 kg pravé 76 Jaroslav Moučka 10.9.1992 186 cm 93 kg pravé 25 Lukáš Nahodil 28.7.1988 185 cm 84 kg pravé 77 Patrik Poulíček 10.6.1993 183 cm 87 kg levé 19 Jiří Půhoný 27.8.1992 186 cm 83 kg levé 60 Tomáš Rolinek 17.2.1980 177 cm 83 kg levé 23 Jan Starý 7.2.1986 185 cm 88 kg levé 61 Jakub Svoboda 27.12.1989 188 cm 88 kg pravé 37 Petr Sýkora 21.12.1978 191 cm 106 kg pravé 26 Eduard Šimun 27.12.1994 193 cm 100 kg levé 11 David Tomášek 10.2.1996 187 cm 87 kg pravé 12 Radoslav Tybor 23.11.1989 184 cm 83 kg levé 96 Daniel Voženílek 10.2.1996 188 cm 88 kg levé Realizační tým Hlavní trenér: Mgr. Miloš Říha Asistent trenéra: Václav Baďouček Trenér brankářů: Mgr. Vladimír Dohnal Kondiční trenér: Petr Mocek Videotrenér: Michal Rejzek Vedoucí mužstva: Petr Mudroch Kustod: Libor Hovorka Masér: Martin Mandys Fyzioterapeutka: Mgr. Lenka Kratochvílová Lékař: MUDr. Jan Vanáč

Vedení klubu ale nezahálelo a pokusil se vyřešit Simonův odchod.

Původně chtěl Jaroslava Bednáře nebo Petra Tona, nakonec získal ze Švédska útočníka Marcela Hossu, který by se měl stát novým ofenzivním tahounem mužstva.

V sezoně se tak Plzeň bude ještě víc spoléhat na gólmana. Jedničkou by měl být stejně jako loni mladík Matěj Machovský. Cíle pro sezonu zůstávají stejné. Základem je postup do vyřazovací části a v ní snaha dojít co nejdál.

HC Škoda Plzeň Brankáři 35 Matěj Machovský 25.7.1993 33 Patrik Polívka 4.3.1994

189 cm 85 kg 183 cm 82 kg

levé levé

Obránci 14 Tomáš Andrlík 6.10.1995 67 Jan Holý 11.3.1995 5 Jakub Jeřábek 12.5.1991 7 Petr Kadlec 5.1.1977 8 Branislav Kubka 15.8.1988 3 Patrik Marcel 27.11.1994 60 Michal Moravčík 7.12.1994 51 Lukáš Pulpán 23.6.1985 9 David Sklenička 8.9.1996 — Jan Walter 15.7.1996

183 cm 187 cm 180 cm 179 cm 184 cm 175 cm 194 cm 173 cm 180 cm 183 cm

levé pravé levé levé pravé levé levé levé levé pravé

80 kg 83 kg 89 kg 80 kg 88 kg 93 kg 96 kg 82 kg 82 kg 86 kg

Útočníci 84 Matěj Beran 11.11.1993 193 cm 104 kg levé 55 Mário Bližňák 6.3.1987 186 cm 89 kg levé 44 Ryan Hollweg 23.4.1983 180 cm 98 kg levé 88 Marcel Hossa 12.10.1981 187 cm 99 kg levé 95 Miroslav Indrák 12.8.1995 175 cm 72 kg levé 80 Nicholas Johnson 25.8.1986 180 cm 92 kg levé 82 Jiří Kepka 16.5.1995 183 cm 80 kg levé 81 Jaroslav Kracík 18.1.1983 185 cm 85 kg levé 22 Ondřej Kratěna 21.4.1977 176 cm 84 kg levé — Václav Krliš 8.6.1996 180 cm 71 kg levé 18 Dominik Kubalík 21.8.1995 187 cm 86 kg levé 30 Jakub Lev 6.12.1990 188 cm 98 kg pravé 92 David Michel 13.2.1995 177 cm 80 kg pravé 27 Tomáš Pitule 10.11.1989 188 cm 96 kg levé 11 Michal Poletín 9.6.1991 190 cm 107 kg levé 65 Miroslav Preisinger 3.2.1991 180 cm 78 kg levé 10 Roman Přikryl 11.2.1995 184 cm 83 kg levé 13 Jan Schleiss 1.9.1994 177 cm 81 kg pravé 42 Filip Suchý 16.12.1997 173 cm 76 kg levé 17 Ján Sýkora 14.9.1990 191 cm 80 kg levé Realizační tým Hlavní trenér: Michal Straka Asistenti trenéra: Ladislav Čihák a Jaroslav Špaček Vedoucí mužstva: Václav Kalina Maséři a kustodi: Jaroslav Kugler, Petr Šulan, Jaroslav Koutník Fyzioterapeut a kondiční trenér: Jaromír Liška Lékař: MUDr. Václav Karnos

HOKEJOVÝ DENÍK 3

sobota 12. září 2015

Konečně je to tady: Rok jedna!

Pardubice už nepřešlapují na místě. Stalo se z nich Dynamo a mladý kouč dává týmu jasný směr

HRDOST NA SVŮJ TÝM by měla přinést změna názvu i výkony na ledě. Klub se konečně odrazil ode dna. Dynamo znovu ožívá. Foto: Deník/ Luboš Jeníček PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Jsou to tři roky, co většinový vlastník Pardubic Roman Šmidberský prásknul do stolu a oznámil, že by si představoval, aby klub pracoval jinak.

Fanoušci těžce vydýchávali, když odvolal generálního manažera Zbyňka Kusého. Bylo krátce po zisku titulu, o to hůř se mu tenhle krok vysvětloval.

Dynamo znovu ožívá Za tu dobu klub nasekal dost omylů. Často se netrefoval v hráčské politice, drhlo i personální obsazení v managementu.

Do toho obří díra v rozpočtu, hádky s městem, trenérské kolotoče, fanoušci nakvašení jako zavřený sud s burčákem... Ne, takhle si to majitel rozhodně nemaloval.

Rok jedna po velké změně přichází spíš až teď. Ne kvůli novému názvu. Všechno si spíš potřebovalo sednout.

Největší změny 1. Změna názvu: Pardubice jdou proti proudu, v době, kdy se sponzorům prodávají pomalu i prkénka na toaletách se vrátily k tradici z let 1953 – 60 a přejmenovaly klub na Dynamo Pardubice. Prý to nemá být jen změna na jeden rok.

Jméno klubu se už nedá koupit. Tak snad tahle politika vydrží dlouho...

2. Velké odchody: Tomáš Zohorna s Lukášem Radilem byly klíčové postavy týmu a odešly do KHL. Václav Benák sice stárnul, jeho přínos v defenzivě nebyl takový, ovšem pro přesilovku to byl nejlepší obránce. Klub se s ním rozloučil sám, neměl o něj zájem. To samé platilo v případě Aleše Píši a Jiřího Cetkovského.

3. Mladý trenér: Miloš Říha mladší byl na jaře představen jako nový hlavní trenér. Ve 33 letech jde o nejmladšího kouče v soutěži. Má ale svoje jasné vize, které chce předávat hráčům. Rozhodně nepůsobí jako vyjukaný zajíc.

4. Významné nákupy: Hráčů se přes léto v Pardubicích objevilo hodně. Někteří na testech uspěli, jiní měli smůlu. Povedly se dotáhnout příchody Tomáše Rolinka, Jakuba Svobody, Martina Štajnocha, Adama Havlíka, Michala Šedy... Tihle všichni nepřišli jen rozšířit kádr, ale udělat ho silnějším.

Faktem je, že celá organizace je nyní mnohem zdravější než před rokem, dvěma, nebo deseti.

Každý zná svoji funkci. Dušan Salfický v roli sportovního manažera získal za jeden rok ostré lokty. Nesmlouvavé prohlášení, že už nikdy nedá hráčům do smlouvy klauzuli, že když písknou v KHL, klub je bez cavyků musí uvolnit, budiž důkazem.

Generální manažer Ondřej Šebek teď tolik nemusí zasahovat do sportovní stránky řízení klubu,

ví, že na Salfického se dá bezmezně spolehnout. Může se soustředit na věci, kde je jeho síla, jednání s partnery, shánění peněz, vyjednávání na půdě APK a svazu, kde si vybudoval pozici.

A že má u většiny fanoušků pořád psí hlavu? To je pravda. Sejme mu ji až čas. Klub zkrátka dlouhodobě musí zůstat stabilní a výkonnostně se někam posouvat. Ne šmajdat na místě, což se chvíli dělo.

Až přijde jednou další mejdan na Pernštýnském náměstí, dav

ho vezme na milost úplně. Ale tohle bude ještě chvíli trvat.

Každopádně k němu Dynamo nakročilo. Věnuje se práci s mládeží, piplá si talenty s důrazem na individuální dovednosti, ne vojáky, co mají nadrilovaný systém. Tady je dobrý základ.

Jako klíčová se jeví i sázka na mladého trenéra u áčka s progresivním myšlením.

Přesně tohle klub potřeboval.

Najednou moderní vize, které měl majitel, plus vedení, nosí v hlavě i trenér. Cítíte, že sportovně tým někam směřuje a nejde jen od zápasu k zápasu s tím, že bude mít snad štěstíčko.

Miloš Říha mladší umí mluvit konkrétně k hráčům i směrem k fanouškům. Teď je na vedení klubu, aby mu věřilo. Když nastoupilo tuhle cestu, nesmí mu dát sežrat drobné neúspěchy, ale stát za ním. Tohle je trenér, který v klubu může působit deset let a hodně mu dát.

S Tomášem Rolinkem se navíc do šatny vrátila velká pokora a práce. Dynamo bude mít sílu.

Pomalu získává i tu vnitřní, která je motorem k úspěchu.

4 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Přáním je postup do semifinále.

Majitel Roman Šmidberský vrátil klubu slavný název Dynamo. „Poukazuje to na tradici a vyspělost.“ JIŘÍ TŮMA

Pardubice – Sedm let je majitelem pardubického klubu. Dvakrát slavil titul, ale poslední tři sezony slavná hokejová značka vyklidila přední pozice. Letos ROMAN ŠMIDBERSKÝ cílí na sportovní úspěch. Rád by viděl tým v semifinále extraligy. Klubu vrátil historický název Dynamo. Sám se podílel na urovnání vztahu s útočníkem Tomášem Rolinkem a kapitána mistrů světa přivedl zpátky. Chválí práci nového kouče Miloše Říhy mladšího a na derby s Hradcem asi vypíše zvláštní prémie. „Po dlouhé době mám pocit, že celá kabina je hladová po úspěchu,“ říká šéf klubu a úspěšný podnikatel.

Boss odpovídá S jakým přáním vstupujete z pozice majitele klubu do letošní sezony?

Přání mám několik, ale jestli se ptáte na sportovní stránku, tak je to určitě postup do semifinále. Tady je zlom toho, jestli je sezona úspěšná, nebo ne. Z ekonomického hlediska si přeju, abychom pokračovali ve výsledcích, kterých jsme docílili v uplynulých dvou sezonách.

Majoritní podíl v klubu jste převzal v dubnu roku 2008. Tehdy jste prohlásil: „Chci, aby hokej město spokojoval, ne rozděloval.“ Daří se vám to?

Mám pocit, že po počáteční fázi, kdy tomu tak nebylo, se teď dění kolem hokeje minimálně posunulo do roviny, že se posuzují sportovní výsledky, nikoliv politické záležitosti a neřeší se kdo, komu, kde a co udělal. Řekl bych, že hokej je nyní značkou města a Pardubice na něj mohou být pyšné.

První roky jste zažil obrovské úspěchy, slavil jste dva tituly (2010 a 2012), mezitím bronz, ale poslední tři sezony klubu nevyšly. Fanoušci mají jasno: Na vině je vaše odvolání generálního manažera Zbyňka Kusého bezprostředně po zisku titulu před třemi lety. Asi jste už alergický na podobné hlasy, ale přesto: Jak tuhle změnu vnímáte dnes?

Myslím si, že čas ukázal, kdo jaký je manažer. Roky po změně na tomto postu asi všichni vnímají kolem Zbyňka Kusého různé eskapády s exekucemi… Ukazuje se, že rozhodnutí bylo správné.

JDEME DO BOJE! Boss pardubického klubu Roman Šmidberský letos cílí na sportovní úspěch, chce do semifinále. V létě se podílel na návratu kapitána mistrů světa Tomáše Rolinka. „Dává do toho srdce,“ říká o něm. Foto: Deník/Luboš Jeníček Vím, že fanoušky zajímá jen sportovní úspěch A-týmu, ale já to beru víc ze široka a vidím, kolik práce nové vedení v čele s Ondřejem Šebkem udělalo. Ať už v oblasti mládeže, kde se nám celkově daří výchovu dětí posouvat. V mládežnických reprezentacích máme nejvíc hráčů. Ale otevřeně přiznávám, že letos sportovní úspěch tlačíme víc do popředí, než v minulých sezonách, kdy jsme více řešili ekonomické otázky.

Lze to chápat i tak, že na sportovním úspěchu vám záleží tolik, že jste sám vyrazil za Tomášem Rolinkem, abyste urovnal pošramocené vztahy, které se pokazily při jeho odchodu do Sparty před dvěma lety, a přivedl ho zpátky do Pardubic?

Neřekl bych, že jsem to byl vyloženě já, kdo obrousil hrany, hodně práce odvedli Dušan Salfický a Ondra Šebek. Ale je pravda, že jsme se s Tomášem setkali a záležitosti z před dvou let jsme si vyříkali. V té době se totiž komunikace přesunula spíš do novin, než abychom si sedli k jednomu stolu. Tohle bylo potřeba vysvětlit. Jsem rád, že se Tomáš vrátil.

Už v přípravě byl vidět jeho obrovský přínos. Je to přesně ten člověk, který do toho dává srdce.

Nejen trenéři si hodně přáli také návrat útočníka Jana Bulise. Podnikl jste i v tomto směru nějaké kroky?

S Honzou Bulisem klub jednal, ale on udělal rozhodnutí, že nechce hrát hokej a nám nezbývá než to respektovat.

Vedením mužstva jste z hlediska extraligových zkušeností pověřili trenérského zelenáče Miloše Říhu mladšího. Rozhodujete přímo vy o tom, kdo bude mužstvo trénovat a kteří hráči přijdou?

Neřekl bych, že do sportovní stránky přímo zasahuju, nicméně zásadní rozhodnutí schvaluji, týká se to právě obsazení trenérských postů, nebo hráčských akvizic. Na adresu Miloše musím říct, že po dlouhé době mám pocit, že celá kabina je hladová po úspěchu.

V minulých sezonách jsem tohle tak úplně neviděl. Realizační tým chce vyhrávat, to se promítá do kabiny, kde i starší hráči si to vzali za své a ty mladé si dokážou porovnat. Celkově pozitivně vnímám atmosféru v klubu. Mám pocit, že všichni táhnou za jeden provaz a dobře se doplňují. Počínaje realizačním týmem u áčka, na který navazuje práce v mládeži pod vedením Pavla Rohlíka. Trenéři se nám rekrutují převážně z řad bý-

valých hráčů. Všichni si uvědomují, že pracují pro Dynamo a chtějí úspěch. Nedávno to pěkně vystihl Aleš Hemský, který prohlásil, že se s nimi už ani nedá jít na pivo, protože dřív se bavili o babách a teď jenom o hokeji (smích).

Zmínil jste Aleše Hemského. Zaslechl jsem, že se jednalo o tom, aby útočník Dallasu majetkově vstoupil do pardubického klubu. Zakládají se tyhle řeči na pravdě?

Vůbec. Je to v duchu jedna paní povídala. Přemýšlím, jestli jsem letos v létě Aleše vůbec viděl…

Oproti minulosti jste zaznamenali úbytek diváků a začala se vám drolit jednolitost pověstné jižní tribuny, jejíž choreo a styl povzbuzování byl chloubou pardubického hokeje. Podnikli jste v tomto směru nějaké kroky?

Předně si myslím, že nám diváci ani moc neubývali, domácí návštěvnost nám stoupla o 253 fanoušků na zápas, třikrát jsme měli vyprodáno… K jižní tribuně se mi vyjadřuje těžko, protože fanklub je svébytná organizace.

Dříve ji vedl Karel Klodner, který tomu dával řád. Časově to už nezvládal a nastalo mezidobí, kde se to ne moc dobře projevilo na tribuně. Ale mám pocit, že už se fanoušci zase sjednocují.

HOKEJOVÝ DENÍK 5

sobota 12. září 2015

Mužstvo je hladové po úspěchu Šéf klubu si stále stojí za odvoláním Zbyňka Kusého před třemi lety. „Rozhodnutí bylo správné,“ říká V létě jste přistoupili ke změně názvu na HC Dynamo Pardubice.

Oprášili jste slavnou historii. Udělali jste to právě kvůli fanouškům, nebo vám to pomůže zvýšit také image klubu?

Sám za sebe tohle považuju za hodně důležitý krok. Je to návrat k tradici. Do dneška právě zmíněná jižní tribuna skanduje název Dynamo. Ale jednoduché rozhodnutí to pro nás nebylo hlavně z ekonomického pohledu.

Jsme si vědomi, že tohle rozhodnutí nemůže být na jednu sezonu, protože to bychom vypadali jako pitomci. Bylo to nejdůležitější rozhodnutí pro tuhle sezonu. Myslím si, že to poukazuje na tradici a vyspělost klubu.

Máte pravdu v tom, že Pardubice v současnosti sklízejí plody skvělé práce s mládeží. Vychovali jste řadu skvělých a talentovaných hráčů. Jen v posledních letech do zámořských soutěžích odešlo sedm hráčů (Nosek, Špaček, Langhamer…), další zamířili do KHL (Radil, Zohorna, Kousal, Kolář…). Pro klub je to skvělá reklama, ale neštve vás, že za hráče nedostanete tučné odstupné, protože v hokeji to na přestupovém trhu nefunguje tak, jako ve fotbale?

Kdybychom tyhle hráče tady měli, tak máme špičkový mančaft, to je fakt. A samozřejmě bychom je tady rádi udrželi. Ale je to o penězích a také o motivaci hráčů hrát NHL, což je logické.

Každý mladý kluk chce hrát v zámoří, v nejlepší soutěži na světě. Není to záležitost jen Pardubic, i když teď se nás to asi týká víc než jiných klubů. Buďme ale rádi, že jsme takové hráče vychovali, ať jdou hrát NHL a třeba se to jednou vrátí národnímu mužstvu. A že se mi to nelíbí, to je sice hezké, ale já nemám recept, jak to změnit.

Mluvme konkrétně, v létě se do juniorských soutěží za mořem vydal Michael Špaček. Osmnáctiletý talent, který mohl odvádět dobré služby v klubu, nebo jste za něj mohli inkasovat balík peněz. Máte vůbec z jeho odchodu nějaký profit?

De facto žádný. Tak to prostě je.

Mluví se o tom stále, ale vidíte, že může někdy v budoucnu dojít k posunu a kluby budou za hráče dostávat i desítky milionů?

Zatím tyhle vztahy jsou regulované smlouvou mezi IIHF a zámořskou NHL. Diskuze na téma, že by se to mělo změnit se vedou,

Králové, kde vám vyrostl zdatný konkurent. Určitě budete souhlasit, že derby mají náboj a jsou obrovským tahákem pro fanoušky, ale ublížila vám jeho existence třeba z obchodního pohledu?

Já si myslím, že Pardubice jsou tradiční hokejové město a nemusejí se bát toho, že by o své výsadní postavení přišly. Derby si užívám a ta čtyři utkání v sezoně jsou reklamou na hokej. Tohle je dobře. A letos na derby asi vypíšu zvláštní prémie… (úsměv)

UŽ SEDM LET je Roman Šmidberský majitelem pardubického klubu. Vstup do hokeje se mu promítl i do života? „Vzalo mi to podstatnou část soukromí, asi víc, než jsem si dokázal připustit,“ přiznává. Foto: Deník/Luboš Jeníček ale i když se nám to nelíbí, tak pravidla si stále diktuje NHL a ne Mezinárodní hokejová federace IIHF. Tohle je složité.

Alespoň nějakou korunu dostanete od klubů z Kontinentální ligy. Ale tam zase jsou jiná úskalí, že?

Tam není předepsané žádné odstupné a vždy je to o dohodě mezi kluby. Jenže tady se zase dostanete do situace, že hráči jsou ochotni vám podepsat smlouvu jen s podmínkou, že mohou kdykoliv odejít do KHL. A teď máte dvě možnosti, buď s nimi smlouvu neuzavřete a ani posílí jiný klub v české extralize, třeba Hradec Králové, a nebo s nimi kontrakt uzavřete a potom v sezoně čekáte, jestli odejdou, nebo ne. I v tomhle se já osobně posouvám a jsem toho názoru, že nebudeme chtít takové hráče podepisovat, protože to pak komplikuje práci trenérů.

V létě jste opět startovali v Lize mistrů. Věříte, že si po několika marných pokusech tato evropská soutěž vybuduje prestiž a kluby z ní budou časem i finančně profitovat?

Jsem přesvědčený o tom, že

Liga mistrů je projekt, který je životaschopný, který bude růst a bude kvalitní. Vím, že zpočátku, i kvůli předchozím neúspěšným pokusům, se řada lidí na tuhle soutěž koukala skrz prsty, ale já si myslím, že se to zlepšuje.

Letošní ročník ukázal posun.

A pro mě ne zcela pochopitelně ve všech ostatních zemích je pohled na Ligu mistrů lepší než v Čechách. A třeba v Německu, kde je sportem číslo jedna fotbal, chodilo na hokejové zápasy okolo pěti tisíc lidí, což je parádní.

O skandinávských zemích ani nemluvím, tam je to super prestižní záležitost. My jsme loni měli paradoxně lepší návštěvu na přípravný zápas s Mladou Boleslaví než na Ligu mistrů. Možná to bylo i tím, že jsme špatně pracovali s komunikací s fanoušky. Samozřejmě že hokejová Liga mistrů nikdy nedosáhne na tu fotbalovou, pozice obou sportů je jiná.

Ale co jsem měl možnost mluvit s lidmi z vedení soutěže, tak mají jasnou představu, na jakou úroveň chtějí Ligu mistrů dostat.

Už dva roky se na hokejovém poli perete se sousedním Hradcem

Naopak špatnou reklamou na hokej byla kauza ohledně bývalého trenéra reprezentace Vladimíra Růžičky, který byl obviněn z převzetí úplatku od rodiče za to, že syn bude hrát. Jak se na tuhle kauzu díváte a je možné, že by se něco takového stalo i v Pardubicích?

Jsem přesvědčený o tom, že u nás v klubu tohle není a pokud bych zjistil, že někdo u nás něco takového udělal, tak už v klubu nebude. To je první věc. A obecně si myslím, že tihle lidé by neměli být v systému českého hokeje, protože ho poškozují. A Vladimír Růžička český hokej poškodil.

Být v kůži Tomáše Krále (předseda ČSLH – pozn. red.), tak jsem na něj doslova nasr… Bylo to v době mistrovství světa. Uspořádala se tady nejlepší sportovní událost za poslední roky, byla to oslava hokeje. A po skončení se řeší tohle. Z mého pohledu to hokej poškodilo, a to je špatně.

Majitelem pardubického klubu jste sedm let. Co vám osobně vstup do hokeje vzal a naopak co vám dal?

Vzalo mi to podstatnou část soukromí, asi víc, než jsem si dokázal připustit. Ale hokej je věc veřejná. Určitě unavující byly různé hádky s městem, proto jsem rád, že se to nyní urovnalo.

A kdybych to měl brát tak, že za sedm let přestane být slovo hokej pomalu sprostým slovem, tak to za to stálo. A co mi to dalo? Snad tu půlhodinu po zisku titulu na náměstí... Ale nepřemýšlím na tím ve smyslu, jestli mi to za to stálo, nebo ne. To by mě z toho muselo škrábnout. (smích) Soustředím se na to, abychom klub posunuli dopředu ve všech oblastech, od mládeže počínaje.

Jak jsem řekl, letos tlačíme víc na sportovní stránku, a proto mám radost, že u áčka cítím takový hlad po vítězství. A věřím, že naši fanoušci vymyslí vtipné choreo na derby.

6 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

HC Dynamo Pardubice

Robert Kristan #33 BRANKÁŘ

32 let

Brandon Maxwell #31 BRANKÁŘ

24 let

Karel Vejmelka #2

BRANKÁŘ

19 let

Petr Čáslava #36 OBRÁNCE

36 let

Bilance v ELH – zápasy: 46. Počet nul: 1.

Bilance v ELH – zápasy: 5. Počet nul: 0.

Bilance v ELH – zápasy: 13. Počet nul: 1.

Bilance v ELH – zápasy: 486. Góly: 29.

Charakteristika: Vloni patřil k těm lepším gólmanům v extralize.

Letos by měl ukázat, že je hvězda.

Mezi tyčemi působí hrozně klidně, to mají obránci rádi.

Charakteristika: Kovboj z Ameriky nečekaně urval místo gólmanské dvojky. V extralize to umí nejlépe s hokejkou. Má klasické zámořské sebevědomí, gól ho nerozhodí. To je plus.

Charakteristika: Má kvalitu, že by klidně mohl být gólmanem číslo jedna. Jenže rozhodl se, že než odmaturuje, ještě rok zůstane v Třebíči, kde není ani trenér gólmanů.

Charakteristika: Těžko byste v soutěži hledali lepšího defenzivního beka. Přetrhne se, aby jeho tým vyhrál. Jeho slovo navíc má mezi spoluhráči velkou váhu.

Jan Ščotka

Blaž Gregorc

Jan Zdráhal

Martin Štajnoch

#81

OBRÁNCE

19 let

#15 OBRÁNCE

25 let

#34 OBRÁNCE

24 let

#24 OBRÁNCE

24 let

Bilance v ELH – zápasy: 51. Góly: 1.

Bilance v ELH – zápasy: 117.Góly: 7.

Bilance v ELH – zápasy: 39. Góly: 0.

Bilance v ELH – zápasy: 0. Góly: 0.

Charakteristika: Hodně ho to táhne dopředu, má radši technické parádičky než bezhlavé řezání protihráčů. Pokud se správně dohlédne na jeho vývoj, je budoucnost jeho.

Charakteristika: Fanynky pro jeho neodolatelný úsměv udělají cokoliv. A hokej? Jestli se bude zlepšovat jako dosud, klidně může udělat kolem 25 bodů.

Charakteristika: U mantinelu ho nepřetlačí ani stádo bizonů. Sice to nemá moc v povaze, ale prospělo by mu, kdyby byl větší prevít. S jeho svaly musí létat kolem třísky.

Charakteristika: Má skvělou střelu, dobré bruslení a když na to přijde, dovede soupeři naložit pár ran od cesty. Dar z nebes, že Slovan Bratislava hráčům dluží peníze a on šel pryč.

Tomáš Bokroš

Michal Šeda

Ladislav Havlík

Lukáš Nahodil

#97 OBRÁNCE

26 let

#82 OBRÁNCE

32 let

#8

OBRÁNCE

23 let

#25 ÚTOČNÍK

27 let

Bilance v ELH – zápasy: 0. Góly: 0.

Bilance v ELH – zápasy: 145.Góly: 4.

Bilance v ELH – zápasy: 57. Góly: 1.

Bilance v ELH – zápasy: 166. Góly: 25.

Charakteristika: V Trenčíně byl hodně produktivní, ale v Pardubicích bude jeho role asi trochu jiná. Umí puky odebírat ladně jako chirurg slepé střevo, to se po něm bude chtít.

Charakteristika: Má v sobě kus Čáslavy. Bránění mu také vůbec nesmrdí, libuje si při něm. Nepotřebuje být moc vidět, stačí mu, když tým počítá výhry.

Charakteristika: Poraněná ruka jeho start do sezony zbrzdila, ale stejně bude ještě lepší než vloni.

Poctivák z domácí líhně se vždycky hodí. Říhův systém by mu měl sedět.

Charakteristika: Minulá sezona mu pomohla, víc si věří. Hokejový elegán dovede vymyslet gól, vybruslí i ze složitějších situací. Takové hráče Pardubice vždycky milovaly.

HOKEJOVÝ DENÍK 7

sobota 12. září 2015

Soupiska - extraliga 2015/16

Tomáš Rolinek #60 ÚTOČNÍK

35 let

Jan Kolář #48 ÚTOČNÍK

Petr Sýkora 34 let

#7

ÚTOČNÍK

Jan Starý 31 let

#23 ÚTOČNÍK

29 let

Bilance v ELH – zápasy: 536.Góly: 140.

Bilance v ELH – zápasy: 647.Góly: 113.

Bilance v ELH – zápasy: ???. Góly: ??.

Bilance v ELH – zápasy: 451.Góly: 122.

Charakteristika: Perpetuum mobile. Nezastaví se před nikým a před ničím. Skvělé na něm je, že prací umí strhnout celý kolektiv.

Dovede dávat i ošklivé góly, to je plus.

Charakteristika: Má pořád šikovné ruce a na startu sezony možná nejlepší pohyb v týmu. Úkoly? Srážet se, napadat a stejně ani ve svém věku nemukne. Charakterní hráč!

Charakteristika: Až mu bude 50 let, pořád bude mít hodně tvrdou ránu. Teď je ještě při síle, jeho dělovek se brankáři bojí. Obránci pořád mají docela honičku, aby ho chytili.

Charakteristika: Pitbul. I když bude vyšťavený, nepřestane dřít a další střídání to samé. Dýchá za mužstvo.

Strašná škoda, že mu start sezony zkomplikovaly problémy s plícemi.

Radoslav Tybor

Jakub Svoboda

Tomáš Marcinko

Patrik Poulíček

#12

ÚTOČNÍK

25 let

#61 ÚTOČNÍK

25 let

#65 ÚTOČNÍK

27 let

#77 ÚTOČNÍK

22 let

Bilance v ELH – zápasy: 127. Góly: 42.

Bilance v ELH – zápasy: 256. Góly: 60.

Bilance v ELH – zápasy: 54. Góly: 7.

Bilance v ELH – zápasy: 19. Góly: 0.

Charakteristika: Hadimrška ze Slovenska. Čas od času to v něm střelecky bouchne a pak jede. Letos by konečně mohl nastřílet kýžených 20 gólů. Na ně rozhodně má.

Charakteristika: Má parádní střelu, neuhne ze souboje, umí vyvinout rychlost blesku. Pardubice ho získaly ze Zlína a dobře udělaly. Je fajn mít hokejového lumpa na své straně.

Charakteristika: Jestli bude hrát tak, jak končil loňskou sezonu, je to hráč, kterého trenéři vyvažují zlatem. Vůbec mu nevadí se pohybovat v místech, kde to nejvíc bolí.

Charakteristika: Svým důrazem umí soupeře pekelně štvát. Hodně silný je i u mantinelů, od nich často jezdí s kotoučem na holi. Může být kometou sezony.

Další hráči v kádru

Jaroslav Moučka #76 ÚTOČNÍK

Tomáš Divíšek 36 let

#88 ÚTOČNÍK

24 let

Bilance v ELH – zápasy: 47. Góly: 2.

Bilance v ELH – zápasy: 712.Góly: 200.

Bilance v ELH – zápasy: 5.

Góly: 0.

Charakteristika: Potichu nakukuje do áčka, ale na ledě umí spustit pořádný šrumec. Klasický poctivec do čtvrté formace, do každého střídání dává úplně všechno.

Charakteristika: Vysoký, silný, se smyslem pro kombinaci, umí vyhrát buly. Jak dlouho takový centr Pardubicím chyběl? Dlouho... Veteránova smlouva je zatím na měsíc.

Charakteristika: Rychlý a ohromně chytrý hráč s nečekanou myšlenkou. Potřebuje, aby si na jeho nápady parťáci zvykli a jezdili kolem brány s hokejkou na ledě. Najde je.

23 let

#18 ÚTOČNÍK

Adam Havlík

#22 Jan Látal, obránce 25 let Co mu trenér řekne, to na ledě provede. Ideální voják do každé války. #92 David Roupec, obránce 23 let V první lize zažíval bodové žně. Je na čase se ukázat i v extralize. #96 Daniel Voženílek, útočník 19 let V 19 letech má na kontě přes 30 zápasů v extralize, to je slušný základ. #19 Jiří Půhoný, útočník 23 let Jestli se umíte modlit, tomu nahoře vzkažte, ať tenhle útočník zůstane aspoň rok zdravý. Pak se předvede. #26 Eduard Šimun, útočník 20 let Přišel na zkoušku a zaujal. Zatím na sobě ale bude makat v Šumperku. #11 David Tomášek, útočník 19 let Od 14 let hrál v zámoří. Pardubice ho podepsaly hlavně pro budoucnost. #27 Tomáš Kaut, útočník 26 let Skvělý voják. Až bude potřeba někoho utahat, vždycky půjde na led.

8 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Liga mistrů? Čtyři velké vykřičníky.

Na poslední chvíli se Pardubice domluvily na testu Tomáše Divíška. „Těch plusů, proč bychom ho

podávali velmi dobré, až výborné výkony. Kdyby jeden z nich vychytal v Lize mistrů výhru, tak by ho to posunulo víc nahoru, ale to se nestalo,“ řešil gólmany Říha.

Maxwell, nebo Kristan? Případně šance pro oba s tím, že se budou střídat? Prvních pět kol ukáže, na jaký model trenér vsadí.

Na poslední chvíli přivítal ještě posilu „last minute“.

V pondělí se v kabině zjevil šestatřicetiletý Tomáš Divíšek. „V minulosti jsme o jeho angažování přemýšleli několikrát.

Má tady hodně kamarádů, dříve hrál za Pardubice výborně, bydlí v Srchu, často to bylo velké téma,“ přiznává Říha.

PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Čtyři porážky, žádná výhra a jen jeden bod v Lize mistrů? Na první pohled šílená čísla a obří varování.

Možná.

Ale jen pro toho, kdo v přípravném období ani jedno vystoupení Pardubic neviděl a mrkl pouze do tabulky.

Dynamo vždycky prohrálo kvůli nějakému detailu, hloupé hrubce, ale s Davosem a Färjestadem dovedlo držet krok. Nehrálo na náhodu, soupeř je ani jednou nepřejel jak zamrzlý rybník.

Očima trenéra „Možná to bude znít blbě, ale já mám ze všeho teď před sezonou dobrý pocit. Je vidět, že tým naše myšlenky vzal za své. S výsledky v Lize mistrů spokojeni být nemůžeme. Na druhou stranu musíme brát i v potaz, že v prvním utkání nám chyběli tři lidé, ve druhém pět, pak sedm a nakonec osm,“ říká trenér Miloš Říha.

Od poslední bitvy v Davosu měl pět dní, aby celý stroj vyladil tak, že nedostatky minimalizuje. „Porážky dobré nejsou nikdy, to je jasné. Věci, co jsme trénovali, tam byly ale vidět, to beru jako dobrou věc. Bohužel došlo k individuálním chybám v klíčových okamžicích. Herní projev ale špatný není, aktivita je tam vidět,“ ukázala mu Liga mistrů.

A taky to, že jeho parta nezvládala závěry.

Ve třech případech dostala gól v poslední minutě a bodové ambice šly do háje. Špatnou fyzičkou to není. Spíš psychika? „Může z toho takový pocit plynout. Góly vždycky padaly po obrovských hrubkách. Když jsem viděl čtvrtý gól Davosu, tohle se stát zkrátka nesmí, je nepřípustné dělat takové chyby,“ uvědomuje si moc dobře.

Co s tím? „No, 59 minut zvládáme, takže nám vlastně už zbývá natrénovat jenom tu poslední,“ rozesmál se. „Ne, góly, co jsme dostávaly byly strašně zvláštní a neuvěřitelně laciné a po individuální chybě,“ našel už s vážnou tváří společného jmenovatele. „Tohle musíme z naší hry pro extraligu odstranit,“ hřímá.

Materiál na to rozhodně má.

„Možná to bude znít blbě, ale já mám ze všeho teď před sezonou dobrý pocit.

Je vidět, že tým naše myšlenky vzal za své.“

PRVNÍ SEZONA v nové roli začíná. Miloš Říha mladší si na lavičku Pardubic poprvé stoupne jako hlavní trenér. Foto: Deník/ Luboš Jeníček

Jak nastoupí?

BRANKÁŘI 1. Kristan 2. Maxwell Zase tak jasná situace nakonec není. Oba jsou hodně vyrovnaní.

Vejmelka si větev podřízl sám tím, že chce trénovat v Třebíči.

OBRANY 1. Čáslava, Štajnoch 2. Gregorc, Ščotka 3. Šeda, Bokroš 4. Havlík, Roupec V přípravě bylo pár hluchých míst, ale ne zase tak moc. Půjde to. ÚTOKY 1. Sýkora, Divíšek, Rolinek 2. Tybor, Nahodil, Svoboda 3. Kolář, Marcinko, A. Havlík 4. Moučka, Poulíček, Starý Sestavou ještě zamíchá Starý, který se vrací po zranění plic, ve čtvrté lajně nezůstane.

Co se týká defenzivy, pro nový ročník se hodně změnila. Půlka je úplně nová. Celkově je o dost pohyblivější než byla vloni touto dobou.

Změnila se i brankářská dvojice. Karel Vejmelka si přál zůstat ještě rok v Třebíči, takže byla potřeba se poohlédnout po nové gólmanské dvojce, co bude tlačit na Roberta Kristana. Tomáš Halász s tím měl vloni problém. V konkurzu nakonec uspěl Američan Brandon Maxwell.

A překvapil. Hodně. Nejen, že na Kristana tlačí. On ho z branky může klidně do budoucna vyštípat. V Lize mistrů jste nepoznali, kdo z nich stál v kase. Oba dávali týmu před sebou stejnou jistotu, oběma tým věřil.

Proto kouč Říha váhal, z koho udělá jedničku. „Nějaký nápad se mi honil hlavou od neděle, ve čtvrtek jsem si je zavolal a řekl jim, jak to bude. Všechno jsem probral s kolegy, s trenérem brankářů i asistentem. Momentálně jsou pro mě oba vyrovnaní,

Jenže nikdy námluvy s vysokým centrem nedopadly. Až teď. „V loňské i předloňské sezoně nám chyběl centr. Postrádali jsme ho na vhazování, do přesilovek, scházel nám i zkušený hráč před branku. Když jsme na konci minulé sezony měli sérii porážek, většinou jsme prohráli o gól a právě tady byl rozdíl. Přijela Mladá Boleslav, vyhrála u nás 3:2, zápas to nebyl kdovíjaký.

Ale měla Výborného, Broše a Kašpaříka. Na vhazováních nás vůbec nepustili do tlaku,“ rychle si vybavil trenér.

Klíčový post by měl teď vyplnit veterán. Má měsíc na to, aby se ukázal, pak klub řekne, jestli si ho nechá celou sezonu, nebo ne. „Při zápase Ligy mistrů s Färjestadem se mi vybavila právě ta Boleslav. Najednou nám tam někdo zkušený do hry ještě

Pokračování na straně 9

Realizační tým Hlavní trenér: Miloš Říha (1982).

Asistent trenéra: Václav Baďouček (1962). Trenér brankářů: Vladimír Dohnal (1984). Kondiční trenér: Petr Mocek (1980). Vedoucí mužstva: Petr Mudroch (1978). Videotrenér: Michal Rejzek. Kustod: Libor Hovorka. Masér: Martin Mandys. Lékař: Jan Vanáč.

Fyzioterapeut: Lenka Konvalinová.

5sobota 12. září 2015

HOKEJOVÝ DENÍK 9

Ale ukázalo se, že cesta je správná měli angažovat, bylo hodně,“ říká trenér Miloš Říha. Hlavu mu před sezonou zamotali gólmani

é y o

e l .

-

l

. e í -

-

ě i ý a iNOVÝ GENERÁL. Miloš Říha mladší po dvou sezonách povýšil z pozice asistenta na hlavního trenéra Pardubic. Foto: Deník/ Luboš Jeníček i -chyběl,“ popisuje nový parduubický kouč moment, kdy v něm Noví hráči a jejich role v týmu .evidentně uzrálo přesvědčení, že aDivíška do svého týmu chce. s „Jde i o to, že Petr Sýkora s ToBrandon Maxwell (předchozí působiště – Vítkovice): Miloš Říha si ho vyhlédl emášem hrával, výborně spolu při posledním předkole play off ve Vítkovicích. V létě přišel na zkoušku a vycházejí, jeho příchod kabina nečekaně vyštípal Tomáše Halásze. Teď tlačí i na Kristana.

-přivítala. Těch plusů, proč ho Tomáš Bokroš (Trenčín): Byl první letní posilou, bojuje o místo ve 3. obraně. yangažovat, bylo hodně,“ dodal Michal Šeda (Košice): Místo mezi top šesti beky má jisté. Roky na Slovensku iMiloš Říha. mu hodně pomohly. Vyzrál v hodně nepříjemného obranáře. o Přitom se ale chce říct, že další Marek Drtina (Skalica): Zase neprorazil, víc zápasů odehraje za Prostějov. sveterán do náročného systému David Roupec (Prostějov): Produktivní šikula Říhu učaroval. Mohl by se obMartin Štajnoch -plného bruslení, který chce orčas dostat i na přesilovku. mdinovat, moc pasovat nebude.

Martin Štajnoch (Slovan Bratislava): Jednička mezi defenzivními posilami. Vybojoval si místo vedle „Na první pohled to tak třeba Petra Čáslavy v prvním obranném páru.

9vypadá. Ale věřím, že to zvládne.

Jan Látal (Prostějov): Do akce nejspíš vyrazí, až přijdou zranění. Dočká se...

Navíc se uleví i Tomáši RolinkoJan Kolář (Slavia): Má hrozně moc energie, skvěle zapadne do třetího útoku, 34 let byste mu nehádali. vi, na levém křídle se cítí lépe než Tomáš Rolinek (Sparta): Jedna z největších hvězd týmu. Přirozený šéf. Měl by soupeře děsit svojí uprostřed útoku. Předpoklad je, urputností. Pro úspěch se rozkrájí, jeho návrat je darem z nebes. že s Divochem se oba jeho spoluJakub Svoboda (Zlín): Soupeři umí pěkně zvednout mandle a dovede i dávat góly. Šikula Nahodil by hráči zvednou,“ tvrdí trenér. mu měl na ledě svědčit. „Navíc jsem viděl, že potřebuAdam Havlík (Znojmo): Začne nejspíš ve třetí lajně. Díky jeho nápadům ale bude i tahle formace dost jeme člověka, který se nebojí to nebezpečná, umí vymyslet přečíslení, i se prosadit jeden na jednoho, někdy i jeden na dva až tři. vzít na sebe,“ dodal kouč.

David Tomášek (Bellevile Bulls): Nákup spíš pro budoucnost. Osmnáctiletý mladík se rozkouká, občas Sparta má Jaroslava Hlinku, naskočí ve čtvrté lajně, ale hlavně bude nabírat zkušenosti.

Mladá Boleslav Davida VýborEduard Šimun (Varberg, Švédsko): Podobné jako Tomášek, začne určitě v Šumperku, jednou by ale ného. Litvínov Viktora Hübla a i mohl být hodně platný.

Pardubice mají teď dominantníTomáš Divíšek (Slavia): Dlouho hledal angažmá, vypadalo to, že nakonec skončí v Německu. Pardubiho centra. Věří, že s Tomášem ce si ho vyzkoušejí na měsíc a pak se rozhodnou. Měl by začít v prvním útoku.

Divíškem budou ještě lepší.

10 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Plán: Cizinci mají být neprůstřelní

„Na extraligu máme velmi nadstandardní brankářskou dvojici,“ říká trenér gólmanů Vladimír Dohnal

LEGIE ZE ZAHRANIČÍ. Nováčkem v pardubickém brankovišti je Američan Brandon Maxwell (vlevo), který se vloni na chvíli ukázal ve Vítkovicích.

Hierarchie není úplně jasně daná, Slovinci Robertu Kristanovi, jenž v klubu působí už od loňska, dýchá za krk. Foto: Deník/ Luboš Jeníček PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Kasa je svěřena expertům z ciziny. Slovinec a Američan mají zajistit, aby nikdo neprolomil kódy a nedostal se dovnitř.

Pardubice jako první v extralize vsadí na dvojici brankářů, co neumí česky. Jasná jednička a pak jenom pojistka?

Cizinci v brance Nevypadá to. Výkonnostně jsou na tom Robert Kristan s Brandonem Maxwellem hodně podobně. „Na českou ligu máme velmi nadstandardní dvojici,“ je přesvědčen trenér gólmanů Vladimír Dohnal, že všechno bude klapat.

Třicetiletý expert, který dříve působil v Chomutově, odkud ho přilákal v minulé sezoně Miloš Říha starší, má teď oba cizince na

starost. Jeho úkolem je, aby byli v zápasech neprůstřelní a drželi se neustále v pohotovosti naskočit do akce. „Když není v pořádku hlava, brankář nepředvede, co má natrénováno. A oba kluci naštěstí jsou psychicky silní,“ je přesvědčen.

Kristan působí, že ho nerozhodí, ani kdyby mu ve tři ráno vedle postele vystřelili z děla.

Maxwell měl ale v minulé sezoně potíže. Vítkovice si od něj slibovaly, jak je nakopne. Jenže brzy začal dostávat laciné góly, tým nedržel a skončil na vedlejší koleji. Po ní se jezdí jen do depa a zpátky. „V přípravě se jevil hodně dobře, s hlavou teď problémy nemá.

Sedíme spolu často, bavíme se o věcech kolem hokeje i životě v Česku. Je přece jenom složitější, aby se tady adaptoval,“ popisuje Dohnal spolupráci s Američanem. „Musí se přizpůsobit naší mentalitě, tak to zkrátka je, to musí být základ. Přijde mi, že ve

Vítkovicích v tom muselo být ještě něco jiného,“ je přesvědčen o Maxwellových kvalitách.

I proto v týmu skončil Tomáš Halász, v předminulé sezoně nejlepší gólman první ligy.

Na Maxwella neměl.

Sám Vladimír Dohnal měl docela těžkou situaci, když se v rozjeté sezoně potřeboval dostat na Kristanovu myšlenkovou vlnu.

V létě zase musel o své pravdě přesvědčit zámořského brankáře.

Brankáři nemůžete nařídit: Dělej to tak, protože já to říkám a tak je to správné. U mužů s maskou je základní důvěra. Musí vědět, že jim ten chlápek bez výstroje do hlavy netlačí blbosti. Pak s nimi můžete pracovat. „Na začátku je to určitě o tom, abychom k sobě vzájemně našli cestu. Je několik postupů, jak s gólmany pracovat. My volíme spíš ten, který se podobá zámořskému a trochu i finskému. Mám štěstí, že oba kluci takovým stylem chytají, takže jsem zase tak

velký problém neměl, aby se mnou začali spolupracovat,“ říká pardubický trenér.

Posunovat by jeho svěřence měla i jedna technická novinka: „Od letošního roku budeme mít na plexi nalepenou GoPro kameru.

Na tabletu si pak rychle najdete situace z utkání, které potřebujeme vidět,“ prozradil Vladimír Dohnal. Chce své svěřence zlepšovat.

V jedné oblasti ční oba gólmani nad zbytkem soutěže už teď, ve hře holí. „U Brandona je to jeho velká přednost, Robert se toho také vůbec nebojí. Děláme na tom na suchu a občas se domluvíme s trenéry, že se do toho pustíme i na ledě, aby brankáři zakládali útok. Oba dva to dovedou,“ ví jejich kouč. „Píšu si v zápase interakce, kolikrát naši brankáři hokejkou pracují a vychází mi kolem 20 situací na utkání, což je docela dost, když si vezmete, že brankář má třeba 35 zákroků.“ Extraliga stále čeká na první gól vstřelený brankářem. To je další výzva!

Vyzvedněte si právě teď sběratelské album zdarma!

Pro prvních 500 zájemců, kteří odevzdají kupón na stánku ČSOB (u vchodu mezi sektory 204 a 205) je připraveno zdarma sběratelské album na speciální hokejové kartičky Dynamo s 24 pardubickými legendami a aktivními hráči.

Osobní údaje hlásitele (pokud je odlišný od pojištěného) Příjmení a jméno, titul

Vztah k pojištěnému

Rodné číslo

PSČ

Adresa hlásitele : Ulice a číslo popisné, obec

Telefon domů

Osobní údaje pojištěného (poškozeného, jemuž se úraz stal) Příjmení a jméno, titul

Rodné číslo

Adresa hlásitele : Ulice a číslo popisné, obec

Povolání, popř. druh podnikání k datu úrazu

Vztah k pojištěnému

Údaje o úrazu Adresa hlásitele : Ulice a číslo popisné, obec

Kdy došlo k úrazu?

Kde došlo k úrazu?

Rodné číslo

PSČ Telefon domů Jedná se o pracovní úraz? Pokud ANO doložte záznam o pracovním úrazu.

Dne

v

ANO

hod.

NE

Osobní údaje pojištěného (poškozeného, jemuž se úraz stal) Osobní údaje pojištěného (poškozeného, jemuž se úraz stal) Uveďte podrobně, jak k úrazu došlo.

Příjmení a jméno, titul

Vztah k pojištěnému PSČ

Rodné číslo Telefon domů

P

Telefon do zaměstnání

PSČ

Osobní údaje hlásitele (pokud je odlišný od pojištěného)

Příjmení a jméno, titul

U

Telefon domů

PSČ

Adresa zaměstnavatele k datu úrazu : Název firmy, ulice a číslo popisné, obec

K

PSČ

Jméno a adresa zákonného zástupce (uvádějte vždy v případě nezletilého pojištěného) : Ulice a číslo popisné, obec

Adresa pojištěného : Ulice a číslo popisné, obec

Osobní údaje hlásitele (pokud je odlišný od pojištěného) Příjmení a jméno, titul

ZD Ó AR N M NA A PR S O BĚ PR R VN AT ÍC E H LS 50 K 0 É ZÁ A JE L M BU C Ů M

Sběratelské kartičky získáte za nákupy kartou Dynamo.

Více na www.dynamoklub.cz.

Popište vaše současné subjektivní potíže.

Rodné číslo

Album získáte na stánku ČSOB u vchodu mezi sektory 204 a 205.

14 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Motivaci Rolinek neřeší, dopředu Vůli pitbula neztratil ani v pětatřiceti. „Mám takový bojovný styl, chci jím kluky nakazit,“ plánuje.

JISTOTA. Až za moment Tomáš Rolinek skočí na led, vypustí tam válečník s číslem 60 duši. Na to si klidně můžete vsadit. Foto: Deník/ Luboš Jeníček PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Nezničitelný válečník se vrátil domů. Před dvěma roky si TOMÁŠ ROLINEK (35) s vedením Pardubic neshodl a odešel do Sparty. Rány se ale podařilo vyléčit. Jeden z nejpracovitějších hráčů českého hokeje je zpátky.

Než podepsal smlouvu s Dynamem, sešel se s trenérem Milošem Říhou mladším, který mu představil svoji vizi. „Byl jsem hodně překvapený, měl úplně jasnou představu, co tady chce hrát,“ prozradil útočník. Že bude mít trenéra o dva roky mladšího, než je on sám? Tady problém nečekejte. Navzájem se respektují, což je první předpoklad, aby všechno šlapalo.

Cítíte pořád takové to předstartovní mrazení, jako když vám bylo dvacet?

Myslím, že tyhle pocity před začátkem sezony jsou pořád stejné, ať jste starší, nebo mladší.

Nikdy se vám už pak nelíbí jenom trénovat, těšíte se na mistrovské zápasy.

Hvězda u zpovědi Jak budeme silní, jak nám vyjde začátek, jak si všechno sedne...

Tohle se honí hlavou taky?

Přišel jsem do nového, nebo spíš staronového týmu, tak jsem samozřejmě v očekávání. Nějaký obrázek jsem si třeba udělal v Lize mistrů, ale stejně přemýšlíte, jaké to bude pak v sezoně.

Takže zodpovědnost za výsledky bude teď asi větší než patnáct let zpátky...

Tady to jiné je. Když jste mladší, vůbec neberete podobné věci

v potaz. Šli jste na led s tím, že zkusíte vždycky pomoci týmu a ono to nějak pak dopadne. Teď tu zodpovědnost cítím hodně, člověk pak dělá všechno pro to, aby šel příkladem hlavně těm mladším. Mám takový bojovný styl, chci jím kluky nakazit. Když už se nedaří, musíme aspoň všichni makat. Lidi musí vidět, že na ledě vždycky necháme všechno.

A tohle se zase nemění. Přijde mi, že jste pořád stejný rafan jako třeba před deseti lety, co jede na krev každé střídání.

Jo, když jdu i třeba na fotbal, je to stejné, chci vyhrát. Není to jenom o tom, že bych si šel zahrát.

Vím, že nejde pořád předvádět jen krásný hokej, ale dnes je to hodně o bojovnosti. Ta na ledě musí být vždycky.

Přitom máte všechny medaile z mistrovství světa, titul z české extraligy, prošel jste si Ruskem.

Co je vlastně ten motor, který vás

pořád žene dopředu?

To je úplně jednoduché. Chci vyhrávat, pořád. Pocit, když jste první, je strašně krásný. Podívejte se třeba na historii, když v NHL vyhrajete pětkrát Stanley Cup, chcete ho vyhrát i pošesté.

Jsou věci, co nikdy neomrzí. Nikdo neusne na vavřínech z toho, že se dostal párkrát nahoru.

Chápu, ale pak se život tak nějak překulí, přijdou děti, ráno, když se vstává z postele, bolí kolena, hokej najednou není už ani číslo jedna, jenže ani dva, ale třeba až číslo pět, jak se to třeba stalo Janu Bulisovi.

Honzovu situaci znám moc dobře. Jo, jsou chvíle, kdy se i já ráno probudím a tělo po prohraném zápase bolí děsně. Jenže pak vstanete, rozhýbete se, vyrazíte na trénink a přemýšlíte nad tím, co přijde... U mě je tam chuť pořád. Chci hokej hrát, baví mě.

Stejně jako ještě o osm let staršího Jaromíra Jágra?

HOKEJOVÝ DENÍK 15

5 sobota 12. září 2015

uho žene touha: „Chci vyhrávat“ Ve velkém rozhovoru mluví i tom, jak ho oslovila vize trenéra Říhy nebo o letním lasu z Hradce (usměje se) On je ještě úplně jinej.

V čem nejvíc?

Třeba v tom, že můj čas se dělí na rodinu a na hokej. U něj ne, on má jenom hokej.

Něco podobného říkal Milan Nový.

Strašně u něj vyzdvihoval to obětování, že soukromý život pošle k šípku a všechno podřizuje jen hokeji, o čemž lidé nemají ani páru.

Měl pravdu?

Měl, na několika reprezentačních akcích jsme se potkali, viděl jsem, jak přemýšlí, bavili jsme se spolu o spoustě věcech. Vím, jaký má na hokej a na přístup k němu názor. A řeknu jenom jedno: klobouk dolů před takovým hráčem.

Já k němu vzhlížím. Je to obrovský hokejista a jen těžko tady další podobný někdy vyroste.

Proto se i těžko chápe, že by si už neměl nikdy zahrát v reprezentaci.

Co vy? (usměje se) Já si to v hlavě odpískal. Myslím, že už na mezinárodní úroveň nemám. Hokej se někam posunul, je rychlejší a na rychlosti já už ztrácím. Jestli budou jezdit mladí kluci, je to jedině dobře. Moje kariéra v repre je už asi pryč. Na každý sraz jsem jezdil hrozně rád, trochu mě mrzí, že tam ještě nějaké starty nenaskočily, abych udělal hezky kulaté číslo (zatím jich je 145). Ale teď už to nepůjde.

Kdo ví. Z Josefa Jandače bylo cítit, jak byl zklamaný, že jste odešel ze Sparty a teď je u národního týmu.

Co kdyby se ozval, že jste potřeba? (usmívá se) Spolu jsme v kontaktu pořád, rozumíme si i mimo led. Ale tady nejde o nějakou známost. V reprezentaci je to o tom, jací jsou momentálně potřeba hráči, jaký styl tým chce hrát.

Myslím, že mezinárodní úroveň je už jinde.

Ale jen s mladými hrát nejde, potřebují dozor. Roli šéfa týmu ve třetí, čtvrté lajně, co nehraje přesilovky, ale pomáhá hlavně velkou dřinou, byste čistě teoreticky přijal?

Vzal bych klidně i pátou lajnu, to mi problém nedělá (směje se).

V každém týmu, kde jsem byl, mi nedělalo problém přijmout jakoukoliv roli, která byla zrovna potřeba.

Pod Jandačem jste hrál ve Spartě dva roky, působí, že je extrémně náročný. Jaké bylo ho mít jako šéfa?

Náročný je hodně, to je pravda.

Ale zase má všechno v hlavě srovnané a hlavně je mimo led lidský.

Dovede s klukem promluvit a vyždímat z něj věci, co jiní trenéři

Kariéra Tomáše Rolinka ZELENÁČ

Do áčka Pardubic nakoukl v roce 1999. Ale pět let trvalo, než mu klub začal věřit.

PARDUBICE Po jeho hostování v Liberci a Litvínově si Pardubice uvědomily, jaký je v něm poklad. Úloha vyhlášeného dříče od roku 2004 rychle stoupala.

PAN KAPITÁN Na MS jezdil od roku 2006, byl i na jedné olympiádě. Životní výkony podával na MS v Německu, kde s céčkem na dresu dotáhl tým ke zlatu.

nedokážou. Jsou hráči, co se ke svému stropu ani nedostanou, on je tam dotlačí. Pepa Jandač je výborný psycholog, ví co hrát, hokejem žije a má obrovský přehled o světovém hokeji, kam se posouvá.

Přitom navenek působí dost nabubřele, někdy až arogantně.

To je jenom hra?

Přesně tak, proto říkám, že je to dobrý psycholog. Když jsme si mysleli, že je všechno v týmu dobrý, vyhrává se, on dovedl vycítit přesně ten moment, kdy je mužstvo zbytečně moc na kopci.

Seřval vás za něco, proti čemu jste nemohli ani pípnout. Každý najednou začne zase makat, nikomu neroste zbytečně nos... Jo, tohle on umí dobře.

Takže pardubická legenda Horymír Sekera, verze 2.0. Ten také vyprávěl, jak i po výhře dovedl kabinu vyprášit za to, že hráč má rozvázanou tkaničku, držel napětí...

Je to potřeba, tím spíš, když máte mladý tým. A nebo když si začnete myslet, že na vás nikdo nemá... Nejhorší je, pokud vás v tom trenér ještě podporuje.

To je pak špatný.

Jak jste se vlastně jako kapitán Sparty vypořádával s tím, že kam tenhle tým přijede, tam ho nenávidí?

Nikdy jsem tomu moc nevěřil.

V novinách se vždycky psalo, jak se na fotbalovou i hokejovou Spartu každý vyhecuje, že ostatní proti ní hrají pokaždé naplno...

Po dvou letech mohu potvrdit, že

MOLODĚC

V letech 2008 – 12 patřil mezi hvězdy Magnitogorsku. Půl sezony byl ještě v Ufě.

NÁVRAT Z RUSKA Rok 2013 dokončil v Pardubicích, ale víc ani ťuk. S klubem nenašel společnou řeč a dva roky dělal kapitána Spartě. Do Pardubic se definitivně vrátil v létě.

to tak fakt bylo. Ať Sparta přijede kamkoliv, něco tam od cizích fanoušků cítíte. Čím to je? Třeba Třinec má peněz ještě víc a na ten se tak nežene.

V tom to nebude. Spíš jde o historii, Sparta byla braná jako protežovaný klub a lidi to tak asi vnímají. Když jsme někam přijeli, hráči se proti Spartě vyšponovali, podali heroický výkon a pak klidně dvakrát prohráli, jak byli vyšťavení. Všichni najednou vidí rudě, jak někam dorazí Sparta.

Koukal jsem na to, ale opravdu to tak je.

Nenávist okolí vás pak může i docela dobře motivovat. Zato Pardubice jsou v dané oblasti, když pomineme Hradec, každému spíš jedno. Nebude vám teď tahle emoční složka trochu chybět?

Je fakt, že tohle je docela dobrý.

Velké procento zápasů hrajete v takovém stresu, že vás někdo nenávidí a chce nad vámi vyhrát za každou cenu. Ale chybět mi to rozhodně nebude, vyhecovat se dovedu na každý zápas, pokaždé chci vyhrát.

Přijde mi, že k tomu se snaží Miloš Říha mladší dokopat celý tým. Ať jede nadoraz, že každý zápas musí brát i jako svůj poslední. Je to tak?

Ano a je to super. Miloš Říha hlavně ví, co chce hrát. Od začátku přípravy nás učí nějaký systém, který je dost náročný a asi se tady nikdy nehrál. Trvá na tom, což je podle mě jedině dobře. Má nějakou vizi a jde za ní. Teď je na

nás, abychom plnili, co po nás chce.

Byl jste hodně zvědavý, jaké bude hrát pod trenérem, který je mladší než vy?

Ještě, než jsem Pardubice podepsal, jsme se s Milošem sešli. Nastínil mi vizi, co chce hrát. Byl jsem hodně překvapený, měl úplně jasnou představu. Nebylo to o tom, že něco zkusíme a když to neklapne, zase na to půjdeme jinak.

Nějaký zápas nám občas nevyjde, to je jasné, ale on nic na své filozofii měnit nebude. Věří jí, což je jenom dobře.

Pardubice v létě možná necílily na velká jména, ale tým nakonec vůbec špatně nevypadá. Jaký z něj máte pocit vy?

Taky takový. Musíme plnit to, co po nás chce trenér, pak by to jít mohlo. Naše hvězdy jsou Petr Sýkora a Petr Čáslava, jiné nemáme.

Všichni musíme plnit, co se nám řekne a hrát ten náročný hokej.

Tohle je základ.

Ukázal v minulé sezoně cestu Litvínov, že není potřeba mít tým plný velkých hvězd, ale pokud si každý plní svoji roli, dá se dojít úplně nahoru?

To je pravda, na druhou stranu nesmíte zapomenout, že je potřeba tým vždycky nějak budovat.

Nefunguje to tak, že nakoupíte spoustu hráčů a ono vám to automaticky zajistí titul. Litvínov to takhle trpělivě dělal, hodně těch kluků tam hrálo strašně dlouho.

Tady se tým taky teprve buduje.

Sám jste ještě na vlastní kůži nikdy nezažil derby s Hradcem. Jste zvědavý, jaké bude?

Hodně, hrál jsem se Spartou proti Slavii, teď se těším na tohle derby. Mezi fanoušky je velká rivalita, nevím, jak to prožívají kluby, ale jsem hodně zvědavý, až to poznám.

Mountfield patřil v létě k týmům, které o vás usilovaly. Bylo blízko, abyste mu kývl?

Ta nabídka tam byla, sešel jsem se s manažerem, ale ve finále jsem řešil jen Spartu, nebo Pardubice.

Přemýšlel jste o o tom, jak by fanoušci brali, že se pardubická ikona objeví v táboře největšího rivala?

To zase úplně ne. Přemýšlel jsem spíš o tom, co by mi dalo, že se rozhodnu pro Hradec, ne co by mi takový krok vzal. Ale jasně, vím, že kdybych tam odešel, vzalo by mi to spoustu fanoušků, které mám tady a měl jsem s nimi dobrý vztah, i jako hráč Sparty. Rozhodl jsem se pro Pardubice a byl to dobrý krok.

16 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Seznam grázlíků? Takový nemá, Kapitán je rád, že se do kabiny Pardubic vrátil Tomáš Rolinek. „Mě vždycky hrozně štval, jak PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Má logiku, že céčko na dresu zůstává dál jeho.

Obránce PETR ČÁSLAVA je pro Dynamo jako táta. Když všechno funguje, je s ním sranda, umí se bavit. Jakmile se ale něco odchyluje od normálu, houkne, aby situaci usměrnil do správných mezí.

Má přirozenou autoritu, kterou zkrátka musíte poslechnout.

On, Petr Sýkora a Tomáš Rolinek budou mít na starosti kabinu. „Chceme slyšet i názory mladých hráčů, není to jenom o nás,“ říká šéf týmu.

Jak to vidí kapitán Jak to má vypadat na ledě?

Jeho dva zkušení parťáci se mají starat o góly, na jeho širokých ramenou teď leží defenzivní složka. Čáslavova družina, co má za úkol hlídat hranice, se přes léto dost změnila. Omládla, přišli noví hráči. Změnil se i systém, který si šestatřicetiletý zadák pochvaluje. Beci už nepřipomínají podzimní listí, do kterého foukne vítr. Už žádné všude a nikde.

Jak je ministr obrany spokojen se složením své armády?

Strašně se to zlepšilo, přišli kluci, co jsou výborní do ofenzivy, třeba Martin Štajnoch, od něj se budou čekat body. Hlavně je ale potřeba říct, že defenziva začíná vždycky od útočníků.

Doufám, že i oni pochopili, že nejde hrát jako vloni. Opravdu musí hrabat dozadu, dobruslovat hráče a nenechávat nás tam samotné.

Přijde mi, že letošní obrana je mnohem pohyblivější než ta loňská.

Je to tak?

Možná je to tím, že víme, co hrát. Dovolíme si jít do věcí, do kterých jsme vloni nešli. Věděli jsme totiž, že tam za nás nikdo nebude. Změnili jsme systém, to je základ. Neřekl bych totiž, že by sem najednou přišli samí obratnější beci. Najednou máte jen jistotu, že když do prostoru agresivně vyrazíte, třeba propadnete, ale protihráče zpomalíte, spoluhráč se za vás vrátí a sebere puk.

Budete i víc zlí a víc si chránit vlastního brankáře?

Styl hokeje se trochu mění, teď

MOC MĚ NEŠTVI, nebo půjdeš na zem! Grimasa Petra Čáslavy je jasná, drsňák neuhne nikomu. Foto: ČTK/ Jaroslav Ožana vás spíš nutí hrát puk a hokejku, ne někoho mazat po mantinelech. Takhle vypadá moderní trend.

Jasně ale v minulé sezoně vás téměř každý soupeř přestřílel, dovolovali jste hodně dorážek, brankáři neměli klid na zákroky...

To všechno plynulo z toho, že beci jezdili všude možně po třetině a chyběli na svém místě. Honili jsme puk jak blázni. Teď si obránci mají držet svoje pozice

u branky, to je nejdůležitější.

Spoluhráče z první obrany Martina Štajnocha jste už naťukl. Byl jeho příchod trefou do černého?

No, já ho nechci moc chválit (usměje se). Ne, je to výborný bek.

Všiml jsem si ho už vloni, když jsem sledoval KHL. Bodů ve statistikách moc neměl, ale vidíte, že ten kluk to v sobě má. Jen se podívejte na jeho pohyb, hlava nahoře, k tomu výborná střela.

Takový bek tady chyběl.

Jakoby se k vám vyloženě hodil.

Najednou i vy sám na ledě působíte, že máte klid a sílu se soustředit na obranu...

Tak to je. Vždycky jsem hrál s takovými beky rád, třeba s Markem Židlickým. I v Rusku ke mně spíš dávali ty ofenzivnější obránce, já jim to vždycky hlídal hlavně dozadu a fungovalo to.

Ze slovenské extraligy dorazil Michal Šeda. Hodně vyzrál. Poznal jste ho vůbec po šesti letech?

HOKEJOVÝ DENÍK 17

5sobota 12. září 2015

,Čáslavu nejvíc štvou simulanti jezdil pořád do branky,“ ulevil si, že v sezoně bude pro defenzivu Dynama zase o starost méně

Na Šedousovi je vidět, jak mu to tam prospělo. Šestkrát si za Košice zahrál finále, slovenská liga třeba nemá takovou úroveň, ale on hrál v Košicích a měl tam skvělé trenéry, co na něj vždycky tlačili. Fyzicky je výborně připravený. Hlavně je to kluk, co to má dobře srovnané v hlavě. Taky jde spíš o defenzivního beka, na druhou stranu vím, že zaútočit dovede, i tohle byl výborný nákup. Je skvělý v kabině i na ledě, věřím, že nám pomůže. Mám radost, že on umí z Košic vítězit, přesně takové hráče my tady potřebujeme.

Je zvyklý hrát do pravidelně do dubna, to se může hodit...

Nepotřebujeme tady kluky, co hráli pět led o padáka. Je strašně pozitivní, že on je zvyklý hrát o nejvyšší příčky a máte úplně jedno, jestli to bylo na Slovensku, nebo v Jugoslávii. Mentalita vítěze tam je, to je základ.

Miloš Říha po nástupu mluvil o velkých změnách ve stylu hry.

Vážně proběhla hokejová revoluce?

Celý tým, podle mě, hlavně pochopil, že musí trochu jinak šlapat. Miloš určitě chtěl změnit hrozně moc věcí, ale rychle pochopil, že hlavní je změnit základy. Základní hokejové návyky u nás v pořádku nebyly. Když se tohle povede vyladit, pak přijdou ty drobnosti jako zakončení na malém prostoru, aby bek dal rychle puk...

V čem jste cítil, že Pardubice měly největší rezervy?

Hráč se musí vracet za beka, který jde na soupeře na mantinel. Nemůžeme lítat po třetině jako blázni. Taky platí, že kolikrát je jednoduchá nahrávka na najetého hráče mnohem lepší než někde kličkovat. Holt co vás učí už v žácích, tady moc neplatilo (usměje se). Šlo o to si připomenout, že jednoduchý hokej je i efektivní.

Vy sám jste se v minulé sezoně hodně srážel i blokoval střely. Máte tělo vyladěné na další utrpení?

Nechci to zakřiknout, ale cí,tím se ještě lépe než před rokem.

To jsem byl takový unavený.

Přizpůsobila se tomu i příprava, ubírala se směrem, který je běžný ve světě. Máte jeden trénink v maximálním zatížení, hodinu a půl jedete naplno a pak se jde domů. Na co tady trávit pět hodin...

V mém věku to tělu prospívá.

Mladší kluci dostávají samozřejmě větší dávky, ale tak to musí být. Co nenatrénujete do pěta-

Tváře Petra Čáslavy 2015/16

2014/15

dvaceti, to už pak tělo strašně těžko přijímá.

Myslíte, že protihráči k vašemu jménu mají respekt? (usměje se) Vůbec ne. Když jsem viděl, jak do mě v Lize mistrů Švýcaři lítali, tak tohle nehrozí. V extralize ale pár kluků možná jo. Řeknou si: Hele, starej Čáslava, toho nechám bejt.

Spíš to myslím tak, že mladý drzoun, který nedávno třeba odložil košík, si z vašich 201 zápasů v reprezentaci sedne na zadek...

Myslíte? Tahle mladší generace je náhodou o dost drzejší. Ale je to dobře. Snaží se prosadit a v hlavě spíš mají: Tebe udělám, přes tebe projdu.

Drzí jsou. Ale neříkejte mi, že když se na někoho před bránou zamračíte a houknete, ať si dá pohov, že neposlechne...

To zase jo. Neseknou vás, neudělají zákeřný faul. Přednost mi ale rozhodně jinak nikdo nedává.

Ne, on hlavně není zákeřný.

Umí popíchnout, ano... Ale zase nejde o hokejistu, který vás někde záludně píchne.

Když se tihle gauneři zkrotí, jsou spíš potřeba, co?

Určitě, kdyby to šlo a on byl mladší, bral bych ho do mančaftu.

Jakub Svoboda, kterého Pardubice získaly ze Zlína, se také umí dostat pod kůži, nebo ne?

Doufejme, že jo (usměje se).

A Tomáš Rolinek?

U něj to spíš jenom tak vypadá.

Vyplývá to z toho, že on jde do všeho naplno, do každého souboje u mantinelu i před gólmanem.

Když spadne, hned vstane a je nepříjemnej. Mně vždycky hrozně štval, jak jezdil pořád do branky.

Napadá mě ještě hradecký Jaroslav Kudrna. To byl také mistr řemesla, ale jakoby se už do velkých akcí moc pouštět nechtěl...

„Nemůžeme lítat po třetině jako blázni. Taky platí, že kolikrát je jednoduchá nahrávka na najetého hráče mnohem lepší než někde kličkovat. Holt co vás učí už v žácích, tady moc neplatilo.“

2014/15

2006/2007

Pak by mě hokej ani nebavil a fakt bych byl už asi hodně starej, kdyby to tak bylo (usměje se).

Máte nějaký svůj vlastní seznam hokejových grázlíků, se kterými na ledě nebude nikdy nuda?

Ani ne, mně spíš u nás vadí jiná věc. Simulování. Někoho se tady dotknete a on okamžitě spadne. To mě vytáčí hrozně.

Zákeřní hráči u nás moc nejsou.

Jen je mi líto, že se tady nesnažíme ustát souboj. Když si vzpomenu na Dopitu, Pateru a další kluky, věděli jste, že jedete k mantinelu a oni s vámi budou o puk bojovat.

Teď je to jiné?

Je, spíš čekáte, že hráč vedle vás spadne a bude se tam válet.

Rozhodčí za to hned pak vylučují.

Ti mají ovšem v obrovské rychlosti těžké odlišit habaďůru od skutečného faulu.

S tím souhlasím. Možná by jen mohli s pískáním chvíli počkat, když vidí, že jedete k mantinelu, a ruce máte dole. Nikde jinde to fauly nejsou, u nás jo. Kdyby hru pustili, hráči by to pak možná na ně přestali zkoušet. Stejně to pořád dokola dělají ti samí.

Zpátky k provokatérům. Ani takový Radek Duda vám nepije krev?

No jo, on už je starší, to je přece jen takový dědeček (směje se).

To si určitě moc rád přečte. A co role zkušených v Pardubicích, máte kabinu pevně v rukou?

Jsem hlavně strašně rád, že přišel Rolas, dá se to tady zase trochu dohromady. Všechno bude šlapat jako dřív. Jasně, že pětadvacet lidí nemůže mít na všechno stejný názor, ale na ledě musíte vystupovat jako jeden tým. Chceme slyšet i názory mladých hráčů, není to jenom o nás. Doba je jiná, dřív tady byli mladí kluci dva, teď jich tu máte deset. Potřebujete vědět, co si myslí a ne abychom my starší říkali, že to tak bude a šmitec.

Takhle to nefunguje. Už jsem to tady Rolasovi vysvětloval s hudbou (usmívá se).

Copak, chtěl si prosadit nějaké staré hity?

Chtěl ji pouštět před zápasem, tak mu říkám: Rolas, to ne, už je jiná doba. To víte, že si tam nakonec nějaké svoje dvě tři písničky pustil. Ale osazenstvo kabiny se trochu změnilo, i my se musíme přizpůsobit. Přelom byl, když tady Kouky pouštěl DJ Tiesta, tam se to začalo lámat.

Teď už je to hozené úplně jinde (směje se).

18 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Divy extraligy: Titul, Duda, císaři...

Východní Čechy mají zbraně. Hradec boduje s fanoušky, Pardubice zase s Vladimírem Martincem PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Není to KHL, v Evropě jsou bohatší soutěže i kvalitnější. Nabízíme vám trochu jiný pohled na českou hokejovou extraligu. Vyplatí se na ni chodit! Tady je jejich osm divů.

1. Legenda na Moravě

Po extraligových kluzištích bude jezdit jenom jeden jediný hokejista, co odehrál přes tisíc zápasů v NHL – Tomáš Kaberle.

Teď nechte stranou brblání, že je pomalý, málo důrazný a rozhodně neměl jezdit na poslední

Osm divů extraligy olympiádu. Kladenský obránce v dresu Komety s extrémně krátkou hokejkou je legenda, kterou stojí za to vidět na živo. Zaslouží si potlesk a obdiv, ne uštěpačné poznámky.

2. Litvínovská klobása

Tohle snad nikde jinde nezažijete. Přijdete před starý poctivý zimák, před žádnou arénu a vůně vás poblázní natolik, že jdete jenom za ní. Vystojíte dlouhou frontu a macek je váš. Klobásy před litvínovským stadionem jsou obří a chutnají skvěle. Vyrazit do města na hokej, nepřibrzdit před chemičkou, nezajet se podívat, jak člověk umí zprznit těžbou krajinu a nedat si klobásu? To jsou tři neodpustitelné hříchy.

3. Hradecká banda

Varování: Tenhle bod nemohou číst v Pardubicích, udělá se jim nevolno! Není jich nejvíc, ale mají nejlepší nápady. Kdo? Fanoušci Hradce. Balónky, vtipné transparenty, výlet v pyžamu...

Nejedou v hledišti jak kolovrátek pořád jedno a to samé do kola.

Vyplatí se občas do jejich kotle hodit oko. Hradecká banda fandit umí a děsně si svůj rej dovede užít. Těšte se, co zase vymyslí!

4. Titul je prokletí

V Česku neexistují platové stropy jako v NHL, nemusíte kvůli rostoucím mzdám rozprášit po úspěchu vítězný tým.

Stejně u nás titul od roku 2007 nikdo nedokázal obhájit. Jako poslední to zatím dokázala Sparta.

Důvody? Většinou jsou dva. Za

UMÍ. Fanoušci Hradce si zápasy svého Mountfieldu dovedou užít. Co předvedou letos? Foto: Deník/ Michal Fanta prvé zasáhne ruka trhu a největší hvězdy šampionovi zlákají bohaté kluby v Rusku. Za druhé se slaví moc dlouho a trénovat pak tak strašně bolí... Mistrovská kocovina se tomu říká. A jen tak na okraj, kdo na titul čeká teď nejdéle? Kometa Brno. Naposledy se s pohárem mazlila v roce 1966. Nikdo z jejich hráčů ještě nebyl ani na světě. Jen za sedm let se narodil Petr Ton.

5. Dudovy výstřelky

Největší zábava je, jak Radek Duda čas od času dá novinářům rozhovor, ve kterém se rozpovídá o tom, že se uklidnil. A pak na ledě přijde blikanec. Ne, on nenudí. Každou chvíli štěká po soupeřích, umí je vydráždit do ruda, na emoce hraje jako Jimi Hendrix na kytaru. Co ho zlobí? Že často nedovede uklidnit svoje struny. Je hrozně snadné mu je rozeznít. Dvakrát během kariéry v extralize přehnal metu 150 trestných minut. Minulý rok mu

chyběly jenom čtyři. Teď by to mohl dá. Co myslíte?

6. Bitva tří císařů

Trenérská rota se v extralize pomalu mění. Omlazuje. Ale tohle setkání nikdy nebude nudit. Zpátky na lavičku se vrátil Vladimír Růžička, po pěti letech bude hráče v Česku komandovat i Alois Hadamczik. A tihle dva se mají rádi asi tak jako Savo a plíseň. Do toho připočítejte ambiciozního Josefa Jandače, který své kolegy moc rád popichuje.

Otrava s nimi nehrozí, to si pište!

7. Vladimír Martinec

V 70. letech byl pro Československo stejně důležitý jako Jaromír Jágr pro Česko. Kdyby mohl do NHL, nejspíš by se mu klaněl celý svět ještě teď, kamkoliv by přijel. Vladimír Martinec byl výjimečný hráč, geniální pravé křídlo. A co je nejlepší? Můžete ho potkat po Pardubicích, jak si

vykračuje na třídě Míru, stačí ho oslovit a začne dlouhá debata o hokeji, chalupě, nebo o houbách.

Tohle má hrozně rád. Takhle se chová pravá hvězda! Tahák s tématy na debatu: Jako hráč získal na mistrovství světa 11 medailí, dvě přidal na olympiádách, dalších pět kovů ze šampionátů získal jako trenér a byl i u triumfu v Naganu.

8. Hokejový Emil Holub

Že je největším cestovatelem v extralize Tomáš Divíšek, který je od pondělí na testech v Pardubicích? Není to pravda. Nejvíc extraligových týmu zatím vystřídal hradecký Michal Tvrdík. Číslo?

Osm. Pardubice, Karlovy Vary, Liberec, Znojmo, Plzeň, Mladá Boleslav, Zlín a Hradec Králové.

Ale na jeho další přestup sázet nechoďte, v posledním týmu kroutí už pátou sezonu. Tomáš Divíšek zatím vystřídal sedm štací, ale stejně je na tom třeba i karlovarský David Hruška.

HOKEJOVÝ DENÍK 19

5sobota 12. září 2015

Největší favorité? Třinec a Sparta Představení extraligy: Vrátili se Hadamczik i Růžička. Draisaitl se musí zamilovat do Sharon Stone Bílí Tygři Liberec

Klub v posledních třech letech vypadá jako pohádka od Hanse Christiana Andersena: Na začátku máte naději, že by všechno mohlo dopadnout docela dobře, jenže všechno končí úplně blbě. V minulé sezoně se vedení zjančilo úplně a hráči podepisovali slib, že postoupí do play off... Letní změny by ale k něčemu konečně být mohly. Nepotřební a drazí hokejisté jsou pryč, místo nich dorazila kvalita – Birner, Řepík a Ševc. Kočka bude mít hodně ostré drápy. Jen nic nepodepisovat!

Piráti Chomutov

Každá pirátská výprava zatím končila zničenou lodí a arestem v první lize. Mocný boss Veverka věří, že s kapitánem Vladimírem Růžičkou u kormidla zůstane horda krvelačných hrdlořezů na extraligovém pikniku už napořád. Od reprezentace Růžičku vyštípala obří kauza s úplatky u slávistické mládeže. Na druhou stranu, správný Pirát musí mít nějaký škraloup, takže to by bylo... Teď vážně, už jen to, jak se soupiska hemží bývalými slávisty, pomůže. Navíc Růžička, byť s cejchem, je pořád super kouč.

o Mountfield Hradec Králové Trenéra Petera Draio saitla si představte . jako krále Miroslae va, defenzivní hru zase coby Pyšnou l ,princeznu Krasomilu. Miluje ji.

-Riskuje jen blbec, to byl jeho -styl. Teď se ale bude muset převorientovat spíš na Sharon Stone. Už žádné cudné náznaky.

Mountfield se nesmí bát ukázat úplně všechno! S Bednářem, Pivlařem nebo produktivním Kaenaďanem Courchainem tým zís-kal na ofenzivní síle. Problém by -mohl být jen věk. Hradec má jaslně nejstarší tým soutěže. ? , HC Vítkovice Steel á Chrabrý rytíř Vítek . naleští svoji zbroj a t vyrazí do bitvy. Pou tíž ale je, že se chysš tá do nukleární válm ky na koni a s palcáitem v ruce. Tady jenom elán stačit nemusí. Stehlík byl nejlepší

bek, Huna, Roman a Svačina zase tři nejlepší útočníci. O Jakubu Petrovi se u nás mluví jako o nejlepším mladém trenérovi v zemi. Ale ani nejlepší pilot formule 1 vám nevyhraje závod se šlapacím autem. Brankář Kantor by musel mít chapadla, aby se tenhle tým dostal do play off.

HC Verva Litvínov

Zazvonil zvonec, pohádky je konec a šupajdá zase bojovat o místo v play off? Nevypadá to. Litvínov v Lize mistrů ukázal, že má odvahu postavit na hlavu prognózy o tom, že bez Ručinského, Petružálka a Francouze bude hrát tužku. Postup do play off si zajistil už po třech zápasech. Otazník ale stejně vzbuzuje brankář Jaroslav Janus. Má na to, aby byl stejně dobrý jako Francouz? Poslední dva roky totiž připomínal prošlou kostku cukru, co spadne do kávy. Pokaždé se rozpustil a zbyla po něm jen divná pachuť.

HC Škoda Plzeň

Zajímavé, jak malý časový úsek stačí, aby se toho tolik změnilo. Když se před dvěma roky slavil titul, táhl Plzeň domov důchodců.

Tehdy byly hlavní pomůckou v kabině francovka, obvaz a ortéza. Teď to jsou tablet, nabíječka a gel na vlasy. Škodovka omladila.

Minusem je odchod Dominika Simona za moře. Ale povedl se jeden zajímavý nákup – dorazil „ten druhý“ Hossa. Marcel tak jenom potvrdil rodinné pouto.

Marian totiž v NHL patří Chicagu, to má v logu taky indiána.

HC Sparta Praha

Peníze jsou, hráči taky, trenér slušný, čas od času se objeví nová koncepce a pořád nic. Vždycky něco bouchne. Jednou je to úplně všechno, pak brankář, potom Kometa... Na titul se čeká od roku 2007. Sparťany tohle hodně bolí. Tým i přes odchody Rolinka a Ďalogy s Pilařem mají dál perfektní. Vyšly nákupy Netíka, Pöpperleho a Glenna. Josef Jandač partu na titul má. Že se už nic nepokazí? Něco se najde, je to Sparta. Třeba domácí prostředí, poprvé bude hrát v O2 Areně.

HC Olomouc

Vyhaslá sopka se může vždycky probrat, aspoň v to doufají v Olomouci. Trenér Zdeněk Venera jeden takový vulkán bez šťávy připomínal minulý rok. V Pardubicích mu došly nápady, vypadal, že frčí na neutrál. Na něj se dá jet jenom z kopce a tímhle směrem v Olomouci nechtějí. Tým bez hvězd potřebuje Veneru v top formě, aby mu ušil na míru systém, co přinese úspěch. Navzdory skvělým výsledkům v přípravě jsou „kohouti“ aspirantem číslo jedna pro baráž.

HC Oceláři Třinec

Milionáři se v nákupech tentokrát moc nepředváděli. Důvod je jasný: „Vloni jsme byli nejlepší, jen nás zničil jeden Francouz a ten je teď pryč“. Oceláři už další hvězdy nepotřebují, silní jsou až až, hlavní opory nejsou přestárlé, mužstvo je skvěle složené. Navíc, když bude zdravý Zbyněk Irgl, jejich útočná vozba se stane mnohem nebezpečnější. Jediným novým esem se stal Vladimír Svačina, který se ale už na začátku přípravy zranil. Třinec a titul? Docela se to rýmuje.

HC Kometa Brno

Po pěti letech se král velkých porážek vrací zpátky do extraligy. Alois Hadamczik tohle neslyší rád, ale on vždycky tak nějak přitahuje smůlu. Ještě nikdy nedošel na vrchol. Svůj neklid, že je blízko, umí přenést na tým. To je jeho velké negativum.

Kometa pak dost překvapivě vsadila na přestárlou defenzivu. Carl Lewis byl také skvělý sprinter.

Ale postavit se teď vedle dvacetiletého Jamajčana? Schytá debakl.

Poučení? „Vědět jak“ nestačí.

Zkušenost rychlost nenahradí.

HC Energie Karlovy Vary

Kultura stop. Hokej stop. Peníze stop.

Takhle se dá v krátkosti přeložit situace u generálního partnera karlovarského hokeje. Od června přestal hrnout svoje peníze do ostatních aktivit, hokej

nevyjímaje. Kohout je utažen.

Tým přitom na platy Benáka, Barteka, Sičáka, Dudy, Bičánka nebo Gulašiho vydá docela dost peněz. Kádr se podařilo natřískat hezky. Jenže utáhne to klubová kasa celý rok? A co ten příští? Jen aby se z Energie nastal český Slovan Bratislava.

HC Dynamo Pardubice

Zohorna pryč? Problém. Radil pryč?

Problém. Po draftu chce zmizet Špaček?

Zase problém, centrů má klub nedostatek. Fanoušek Pardubic byl začátkem léta zralý na antidepresiva, nebo rovnou na ránu palicí. Situace se nakonec ale otočila, s mladým Milošem Říhou na lavičce tým nevypadá slabší než v minulé sezoně. Rolinek a Štajnoch s Jakubem Svobodou jsou super posily. Liga mistrů jen ukázala, že koník musí cválat 60 minut, ne jenom 59. Jinak v první šestce nebude.

BK Mladá Boleslav

Vloni bylo docela za trest nastupovat proti Boleslavi. Její hokej bolel, museli jste hrábnout na dno, abyste eliminovali ten nekonečně vířivý pohyb. Špatná zpráva pro soupeře? Přes léto mužstvo rozhodně neoslabilo. Odešli hráči, co na hru neměli takový vliv, za to je v kabině partička, co tým ještě zvedne. Při přesilovkách ucítíte hlavně Trončinského, před brankou ocelovou pěst golema Urbana a co se týká pohybu, Žejdl není žádný lenoch. Zelená armáda má znovu na play off.

PSG Zlín

Co by dělali Šmoulové, kdyby Taťka Šmoula řekl, že už má všeho plné kecky, jde do důchodu a poletí na Baleáry?

A s ním i Koumák? Zloduch Gargamel by modré mrňouse pochytal a zbaštil cobydup. Zlín teď takovou šmoulí vesnici připomíná. Leška s Čajánkem zmizeli, na hokej se cítili příliš staří. Kdo je teď nahradí? Jsou jen dvě možnosti, buď vyletí nějaký mladík, nebo si na jaře Zlín zahraje se Slavií. A pište si, že v tomhle termínu ji nikdo za soupeře nechce.

Pavel Ryšavý

20 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Jako dřív: K+Z válčí zase spolu, Minulou sezonu trenér Říha lámal Richarda Krále, ať jde hrát play off: „Leška mu vzal rekord, mohl PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Nejdřív spolu hráli za Pardubice, pak za Třinec. Dohromady v extralize posbírali přes tisíc bodů.

Teď RICHARD KRÁL (45) s MARKEM ZADINOU (43) začínají svoji druhou sezonu u pardubických juniorů.

Předávají zkušenosti Hokejoví fanatici? Stoprocentně. Plus k tomu bývalé hvězdy, které mají mladým co říct. Respekt si na lavičce nemusí vůbec vynucovat řvaním. Tihle pánové se zkrátka poslouchat musejí. Vědí, co je potřeba hokeji dát, aby se hráč dostal nahoru.

O to víc je štve, když jsou jejich svěřenci někdy lehkomyslní: „Někteří kluci tady jsou takoví, že pro ně není hokej úplně top, nedá se to říct o všech, ale někdy jsem fakt hodně nas...,“ říká Richard Král.

Funguje mezi vámi stejná chemie, jako byla na ledě?

Král: Doufám, že jo.

Zadina: Kolikrát stačí, když se na sebe jenom podíváme a víme, co a jak.

Bavíte se spolu hodně o hokeji třeba i mimo arénu?

Zadina: Hokej spíš zůstává na

UČIT se mladí hokejisté v Pardubicích mohou od dvou profesorů hokeje. Richard Král (vlevo) s Markem Zadinou za sebou mají stovky zápasů v extralize, soutěži navíc oba dva byli zvyklí dominovat. Foto: Deník/ Luboš Jeníček Zadina: Bavíme se, radíme a když se něco Richardovi zdá nejlepší, tak to tak pak je.

Král: Vloni jsem to taky takhle respektoval, když byly naše role otočené. My ale vážně nakonec

„Je pravda, že jsem mohl hrát na jaře ještě play off. Ale jsem soudnej. Miloš Říha mi to řekl na chodbě a já mu asi za tři vteřiny odpověděl, že je to totální nesmysl. Vím navíc, v jakém stavu mám Richard Král jedno koleno. Neuvažoval jsem o tom.“ zimáku. Když potřebujeme řešit všechny možné věci kolem hry, bavíme se dost. Když ale vyrazíme spolu na pivo, moc tam problémy z našeho týmu netaháme.

Ani, když se o hokeji pohádáte?

Král: Zatím jsme se nerafli, třeba to ještě přijde (usměje se).

Ale jasně, že máme na některé věci jiné názory. To je normální.

Když se třeba bavíte o sestavě, jeden s něčím přijde, druhý neřekne, že to vidí úplně stejně.

Většinou ale k nějakému řešení dojdeme.

Máte role nastavené tak, že ten, kdo je hlavní trenér, má i vždycky poslední slovo?

pak dojdeme k nějakému řešení, na které kývneme oba, není to vyloženě o posledním slově.

Proč jste si vlastně letos funkce prohodili?

Král: Jedna věc byla, že do týmu teď přišel mladej Záda (Filip Zadina – syn Marka Zadiny) a Marek dělá teď beky, já útočníky, kde je Filip. Druhá věc možná byla, že já začínám teď studovat trenérské áčko a na lavičce jeden člověk, který ho aspoň začal dělat, být musí. Dřív s námi jezdil ještě Pavel Rohlík (šéf akademie), ale ten asi nebude všude.

Když na vás ale člověk tak na ledě kouká, hned ho napadne, že byste

sami ještě mohli hrát hokej. Už vás to pustilo?

Zadina: Mohli. Ale už jenom za veterány (usměje se). Hokej se hodně zrychlil, je živelnější, než když jsme ho hráli my.

Na druhou stranu, když jsem ale viděl, jak jste áčko učil power skating, nepřišlo mi, že byste měl mít s bruslením sebemenší problém...

Zadina: Vydržel bych tak maximálně dvě střídání. Ale celý zápas určitě ne.

Richarda ale prý Miloš Říha starší v posledním play off lákal, aby naskočil ve čtvrtfinále. Bylo to tak?

Král: Bylo, zkoušel to. Ale jsem soudnej. Vím, že bych se nepřinutil trénovat tak, jak by byla potřeba. Hokej je silovej a rychlej.

Věk nezastavíte.

Takže jste ani moc dlouho nepřemýšlel, jestli do toho přece jen nejít?

Král: Ne, řekl mi to na chodbě a já mu asi za tři vteřiny odpověděl, že je to totální nesmysl. Vím navíc , v jakém stavu mám jedno koleno. Neuvažoval jsem o tom.

Litvínov by ale asi docela koukal, kdybyste se tam zjevil...

Král: To asi jo. Ale pro mě jsou strop, jak říká Marek, old boys.

V minulé sezoně nás lanařili i z nižších soutěží, Litomyšl,

Choceň, Jičín, Jirka Malinský z Trutnova se taky ozval... Ale nejde to. Nešlo by to naplno.

Zadina: Já říkal, že je to škoda.

Leška ti sebral rekord, už nejsi nejproduktivnějším hráčem extraligy. Mohl bys chodit jen na přesilovku a vzal by sis ho zase zpátky (směje se).

Král: Jo a pak by se zase vrátil Leška.

Zadina: To je fakt a oba bychom vás tady měli do padesáti (směje se).

Dobře, comeback se tedy nekonal.

Ale oba jste v kondici, juniorům toho můžete na ledě pořád dost ukázat. To je velká výhoda, ne?

Král: V relativní kondici, v relativní. Už se to nedá srovnávat s tím, když jsme hráli profesionálně.

Břicho, přes které byste se nemohli ani ohnout, nemáte.

Král: Ale máme ho taky, jen zatím není tolik vidět (směje se).

Zadina: Ne, vážně. Když je potřeba, klukům hodně věcí pořád ukázat můžeme. Pokud děláme dovednostní tréninky, bruslení, kličku, je pro nás plus, že jsme schopni něco ještě předvést.

Tohle je určitě lepší, než když se to jenom maluje.

HOKEJOVÝ DENÍK 21

sobota 12. září 2015

juniorům dávají pořádně zabrat si ho sebrat zpátky,“ popichoval ho parťák Marek Zadina. Bývalý centr ale na nabídku řekl rychle ne V juniorech by ještě mělo být vidět, že trenér může hráče zlepšovat.

Je tohle motor, který dává vaší práci smysl?

Král: Třeba tenhle poslední měsíc a půl jsme se do kluků snažili v přípravě hustit nějaké věci, co bychom chtěli dělat. Občas se to tam objeví a jsme za to rádi. Na druhou stranu, není jednoduché dnes s mládeží pracovat. Je potřeba některé dost nutit, některým se do práce až tolik nechce.

Musíte je přemlouvat, motivovat, přitom ta chuť by měla hlavně vycházet od nich.

Tohle s sebou asi nese ale doba, ne?

Král: Souhlasím, lákadel je hrozně moc. My se v jejich věku hokeji věnovali daleko víc. Oni mají i větší možnosti studia než my. Někteří kluci tady jsou takoví, že pro ně není hokej úplně top, nedá se to říct o všech, ale někdy jsem fakt hodně nas...

Zadina: Úplně přesně vím, o čem mluvíš.

Král: Snažíme se vymýšlet, ať je trénink pestrý. Pak kluci přijdou a rozhodně to nevypadá tak, jak bychom si představovali. To je pak pro nás demotivující. Pak se ale uklidníme, k jejich věku to asi patří.

Marku, vašemu synovi je 16, mentalitu dnešních mladíků znáte hodně dobře. Sedí to?

Král: Filip je ale právě jeden z těch, kdo makají.

Zadina: Jo, jsou kluci, co si myslí, že jedou naplno. Jenže vy vidíte, že by tomu mohli dávat víc.

S tímhle ale nemáme problémy jenom my v Pardubicích. Ostatní trenéři z jiných klubů mluví stejně, když se s nimi bavíme. Někdy nás to štve a hodně. Kluci si občas neuvědomují, o co jim jde.

Přitom pár metrů za jejich šatnou je kabina extraligového áčka. Už to je motivace jako hrom, mohou se sportem živit...

Král: Teď jsem byl na semináři, kde přednášel Jirka Fischer (bývalý hokejista NHL). Měl motto, které se sem vlastně moc nehodí. Říkal, že hráči se nemají vůbec motivovat. Oni se musí motivovat sami, trenéři je nesmí hlavně demotivovat a má to logiku. Jenže kdybychom my tady kluky nemotivovali, šlo by všechno do kytek. Potřebujeme je většinou hecovat.

Rozdíl v mentalitě hráče za mořem a tady je jiný?

Král: Taky, plus si vezměte ten počet. My máme 17 tisíc hokejistů, tam jich je 600 tisíc.

NEJVÍC NAŠTVAT Richarda Krále dovede, když mladý hokejista nedává do přípravy sto procent. Foto: Deník/ Luboš Jeníček Vála s Budíkem, možná dvě budoucí hvězdy českého hokeje, a pro Pardubice klíčoví obránci, odešli do zámořské juniorky. Jaký na jejich rozhodnutí máte názor?

Král: Dnes není problém sehnat si materiály, jak se trénuje za mořem. Vidíte, jak pracuje kanadská i americká dvacítka.

Děláme tady zhruba stejné věci.

„Nechceme prohrávat, mazat se v tabulce někde dole, vůbec ne. Prioritou ale je, abychom nahoru poslali kluky, co si jednou extraligu zahrají, ne nějaké zlaté medaile pro nás. Tohle je podle mě správná cesta, kterou v Česku musíme jít.“ Marek Zadina Zadina: V první řadě je to pro nás strašná ztráta. Oni dva by nám vzadu dělali hru, bude cítit, že s námi nejsou. My teď zkrátka budeme muset sestavu poskládat jinak, to je náš úkol. Pořád tady ale máme schopné kluky.

Král: Někomu Amerika pomohla, jinému spíš uškodila. Nemůžete v globále říct, jestli odchod je dobrá věc, nebo ne. Každý kluk je jiná osobnost. Jednoho prostředí posune, naučí se řeč, osamostatní se, druhý se podělá. Je to risk.

Buď vyjde, nebo ne.

Co je věc, kterou zámoří hráči umí nabídnout a Česko ne?

Jen tam vybírají z mnohem většího počtu hráčů, takže jdete do daleko větší kvality.

Zadina: Našim záměrem v Pardubicích u mládeže navíc je, abychom klukům pomáhali v rozvoji a vychovávali je pro extraligu. Pracovat na jejich rozvoji, to je hlavní. Nechceme prohrávat, mazat se v tabulce někde dole, vůbec ne. Prioritou je, abychom nahoru poslali kluky, co si jednou extraligu zahrají, ne zlaté medaile pro nás. Tohle je podle mě správná cesta, kterou v Česku musíme jít.

Král: Chceme hrát aktivně,

bruslit, napadat. Ne, trvat na systémech 1 – 4, bránit a hrát na brejky. Když budou kluci zalezlí, betonovat a jen vyhazovat puky, co se naučí? Nic. Chceme, ať beci neodhazují kotouče, ať útočníci jsou kreativní, nenastřelují slepě puky. Souhlasím, že takhle by to být mělo všude.

A je?

Král: Občas hraje někdo hlavně do těla a řeže to. Když jsme třeba viděli na osmnáctkách Kanadu, ta prakticky nehraje do těla, nepotřebuje. Přijedou k hráči, jsou tam tak strašně rychle, že mu seberou puk, tělem si ho maximálně odstaví. Že by soupeře dohrávali, jak to bylo dřív? Ani náhodou.

Oba letos pomáháte Miloši Říhovi u áčka. Marek s hráči piloval power skating, Richard vhazování.

Je snadné přepnout?

Zadina: Je jiné, když pracujete s dospělými lidmi. Ale myslím, že nás to oba obohacuje, navíc je skvělá provázanost áčka s mládeži, rádi vypomůžeme.

Král: Jsme tam spíš od nějaké konzultace a názoru, pobavit se o nějaké signálu... Třeba při vhazování jsme neřešili jen tu jednu vteřinu, kdy letí puk na led, ale další návaznosti. Co přijde, když puk získáte, nebo ztratíte.

Jak často budete u dospělých pomáhat?

Zadina: Pro nás jsou to zkušenosti a rozhodně se nebudeme nikam tlačit. Naše práce je hlavně u juniorů, záleží, jak nás budou u áčka potřebovat.

Král: Přesně tak. Kdyby nefungovaly třeba přesilovky, zase můžeme nějakou radou třeba pomoci. Kromě nás si své řekne i Michal Mikeska, který trénuje mladší dorost.

Je pravda, že Pardubice mají u mládeže hezký dream team...

Král: Jenže o ničem to nevypovídá. Jestli byl někdo dobrý hokejista, nemusí být dobrý hokejista a opačně. Ale takhle nás bude hodnotit někdo jiný.

HC DYNAM O Komerční a redakční hokejová příloha Deníku východní Čechy.

Datum zveřejnění: 12. 9. 2015 Tisk: Novotisk, Olomouc Redakce: Pavel Ryšavý, Jiří Tůma, Luboš Jeníček, Pavel Bureš, Lukáš Fridrich Inzerce: Manažer obchodního týmu Petr Vinklář Adresa redakce: VLP a.s., Kladská 17, 500 03 Hradec Králové.

Samostatně neprodejné!

22 HOKEJOVÝ DENÍK

sobota 12. září 2015

Sekera lovil talenty po rybnících Legendární trenér si vypiplal svoje dorostence, pak s nimi v roce 1973 ovládl celé Československo

Trenér Horymír Sekera o hokeji: „Koncem ledna jsem převzal starší dorost. Předseda klubu za mnou přišel, že trenér mlátí kluky hokejkou a vyhodili ho.“ - trenérská kariéra Horymíra Sekery začala

„Trenéři svůj mančaft znají dobře. No, ale někdy bych tam vletěl, to víte.“ - takhle mluvil v prosinci loňského roku. Živel v sobě zkrátka neuhasíte

VELKÁ OSOBNOST, na kterou se nikdy nezapomene. Horymír Sekera udělal pro Pardubice hodně. Foto: Deník/ Luboš Jeníček PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Miloval férový přístup padni, komu padni.

Generace hokejových hvězd na dávky trenéra Horymíra Sekery vzpomínaly a vždycky budou.

Rád chodil na hokej, i v pokročilejším věku se o něj zajímal. Na další zápasy už ale legendární důchodce s hůlkou nikdy nepřijde.

Zemřel chvíli před startem extraligy, bylo mu 88 let.

Vzpomínka na legendu Sám hokej hrál, v Pardubicích do roku 1956 nasbíral 319 startů.

Za sedm let se vrátil jako kouč dorostu.

Tehdy se mládeži děsivě nedařilo. Kvalita šla níž a níž. Když ji převzal, spadl s týmem do krajského přeboru. Nešlo to jinak.

Jenže začal objíždět zamrzlé rybníky na Pardubicku, pozoroval kluky, jak prohánějí zmrzlou žábu.

Lovil talenty. „Kdo za mnou přišel, toho jsem vzal. Měl jsem tyhle kluky z rybníků rád, chtěli vyniknout,“ usmíval se v rozhovoru, který poskytl Deníku.

Byla to správná cesta.

Dospělí tehdy trénovali třikrát týdně. Jeho parta pětkrát.

Tým, co stal dřív za starou bač-

koru, šel nahoru. Sekera s Pardubicemi dvakrát vyhrál dorosteneckou ligu.

Objevil bájnou řadu Martinec – Novák – Šťastný, která pak pod ním zářila v áčku a bez svého stvořitele řádila i v reprezentaci.

Vladimíra Martince si slavný trenér objevil sám. „Hrál se turnaj, chodil jsem do deváté třídy a nastoupil jsem ve finále krajského přeboru v Pardubicích. Původně chtěl pan Sekera někoho jiného, ale ten hráč byl starší. Já chodil do devítky, rozhodoval jsem se, co bude dál. Přemýšlel jsem o průmyslovce v Jičíně. Ale najednou přišel on s Pardubicemi, tak jsem mu na to kývnul,“ vzpomíná legendární útočník.

dres. Cenil si, jak ho jeho bývalý hráč nenechal nikde samotného, všude ho doprovodil, dával pozor, aby neuklouzl.

Jeden z nejlepších útočníků světa, kteří v 70. letech hráli hokej, ho vždycky uznával. „Když jsme přijeli z nároďáku, tak to bylo většinou tak, že Jirkovi Novákovi nadával hned, potom dostal svůj díl Bogas Šťastný a když bylo opravdu zle, skočil nakonec i na mě, abychom to schytali všichni,“ směje se dnes Martinec. „Vždycky mu šlo o to, abychom nepoletovali někde ve hvězdách, ale abychom pracovali. Tímhle on mančaft udělal, byl s námi od patnácti. Dodnes vidím, jak on nic neošidil a běhal s námi krosy. Měl

„Vždycky mu šlo o to, abychom nepoletovali někde ve hvězdách, ale abychom pracovali. Tímhle on mančaft udělal, byl s námi od patnácti.“ Vladimír Martinec

A od roku 1965 začal psát historii pardubického hokeje.

Na Sekeru nedal dopustit, respektoval ho i jako světová hvězda: „Podle mě si na něj nikdo nemohl stěžovat, že by mu měřil jiným metrem, nebo byl k někomu shovívavější. Byl stejný ke všem.“ Horymír Sekera si zase ohromně vážil toho, jak se o něj Vladimír Martinec staral, když mu klub předával na hrací ploše před lety

chalupu, kousek od ní jsme bydleli na soustředění a pan Sekera běhal ty obrovské krpály taky,“ vzpomíná Vladimír Martinec.

Ano, Horymír Sekera s Pardubicemi vyhrál jejich první titul v roce 1973, pak přidal ještě jeden jako asistent Karla Fraňka o 14 let později.

Každý, kdo ho poznal, na něj ale bude hlavně vzpomínat jako na úžasného a rovného člověka.

„Když tým vyhrál třeba tři zápasy po sobě, udělal jsem v kabině před dalším zápasem velkou bouřku i kvůli blbině, třeba jenom pro rozepnutý poklopec.

Aby kluci nebyli moc nahoře.“ - jeho trenérská filosofie. Hokejista nesmí nikdy usnout a moc dlouho slavit

„Jednou v Pardubicích hrálo áčko Lomnice nad Popelkou. Náhodou jsem se byl na zápase podívat, ani nevím proč. Ale jeden klučina se mi tam hrozně líbil, vypadal hodně mladě, tak jsem se začal zajímat, kdo to je. Vladimír Martinec, říkali mi.“ - Horymír Sekera objevil legendu světového hokeje

„Vždycky jsem říkal, že hokejista nesmí být moc hodnej. Co já se nachodil do škol vyjednávat a žehlit průšvihů. Hokejista musí být trochu sígr.“ - hráče cepoval, ale svoje mladíky se snažil i vychovávat

„Řekl jsem mu, že je blbej.“ - reakce na to, že si Dominik Hašek zapomněl vzít do Litvínova lapačku a vyrážečku

„Půjčili mu tam strašný šunty. Jemu to ale bylo jedno, stejně je tam vychytal a my vyhráli. Strašně se mi na něm líbilo, jak nesnášel porážky, nikdy a v ničem.“ - znovu Litvínov. Hašek ve vypůjčené výstroji vychytal výhru a Sekeru si usmířil

HOKEJOVÝ DENÍK 23

sobota 12. září 2015

Tři hvězdičky jsou pryč. Co dál?

Pardubice chtějí ve své akademii především piplat talenty pro A tým. Na trofeje z mládeže se nejede PAVEL RYŠAVÝ

Stanou se z nich

Pardubice – Michael Špaček je pryč. Největší pardubický talent od doby Aleše Hemského byl draftovaný Winnipegem a od léta zkouší štěstí za mořem.

Kdo přijde po něm? Zase tak jednoduché to není. Chvíli bude trvat, než se objeví další mladá hvězdička, co bude mít na extraligu ještě v dorosteneckém věku. „Hlavně systém odchodu do zámoří by měl být nastaven trochu jinak, než že si kluk sbalí ruksak a vy s tím nemáte šanci nic udělat.

To je ale na dlouhou debatu,“ naráží na klasický problém „Evropa vs. Amerika“ sportovní manažer Dušan Salfický.

jednou hvězdy?

Deník vybral několik talentovaných hráčů z akademie HC Dynamo Pardubice. Svůj komentář k nim přidal bývalý vynikající útočník a trenér Vladimír Martinec, který v klubu pracuje na pozici šéftrenéra.

Mladé naděje Mladý hokejista musí filtrovat hlasy agenta, který ho žene za moře i nářky klubu, ať zůstane doma. On sám se pak musí rozhodnout, jaká cesta pro něj bude lepší. Pomoci mu mohou obě. Ale i zahubit...

Pardubicím v létě dva obránci, kteří mohou myslet na NHL, odešli. Ondřej Vála s Vojtěchem Budíkem mají ještě před draftem, ale už teď se o nich mluví jako o možných hvězdách.

Zvolili variantu, že se na draft lépe připraví za mořem. „Předpoklady mají obrovské.

Myslím, že by NHL klidně hrát jednou mohli. Je otázka, co s nimi juniorka za mořem udělá, to dopředu nikdy neodhadnete,“ uvědomuje si jejich potenciál Pavel Rohlík, sportovní ředitel mládežnické akademie v Pardubicích.

V organizaci zavedl přísná pravidla. V Tipsport areně třeba nesmí mladí hráči zapínat vůbec mobily ani tablety. Všechno se podřizuje hokeji.

Filozofie Dynama zní: Vychovat hráče pro A tým. Výsledky mládeže jsou až na druhém místě.

V minulé sezoně měly Pardubice největší zastoupení v mládežnických reprezentacích v republice. „Máte tady dost kluků, kteří hrají v nároďáku a postupně bychom byli rádi, kdyby se dařilo je zabudovávat do kádru A týmu.

Momentálně jich máme vytipovaných 9 až 12, kteří by jednou mohli mít na extraligu. Samozřejmě tohle číslo není definitivní,“ říká Rohlík.

NA CESTĚ do extraligového áčka je pomalu Filip Zadina. Patnáctiletý talent už nastupuje za juniory. Foto: Deník/ Luboš Jeníček „Jsou kluby, které hráče neposouvají, hrají je ve svých ročnících a pak mají v dané kategorii úspěch. U nás to funguje tak, že když někdo v mladším dorostu má na to, aby hrál za juniory, tak nastupuje za ně. Od naší filozofie neustoupíme,“ tvrdí rozhodně.

„Když někdo v mladším dorostu má na to, aby hrál za juniory, tak nastupuje za ně. Od naší filozofie neustoupíme.“ Pavel Rohlík, sportovní ředitel mládeže

Odchody talentovaných beků Vály s Budíkem ho hodně mrzí. „Věkem to byli ještě dorostenci. Je mi to líto, trénovali s A týmem, počítali jsme s nimi a byl předpoklad, že by dostali šanci v extralize jako Špaček, nebo v první lize. Ale nedá se nic dělat, taková je doba.“ Co dostane klub v Česku, když jeho hráč jednou podepíše smlouvu s NHL? Pořád drobné. Jenom 240 tisíc dolarů, které jsou rozdělené do splátek. Pár let zpátky to nebylo vůbec nic.

Má to ale háček, hokejista musí mít v Česku v době odchodu kontrakt. Pokud odejde šestnáctiletý kluk do juniorky, smlouvu doma nemá a dostane se do NHL pak,

mateřský klub může na 240 tisíc dolarů zapomenout. „Děláme tady mládež hlavně pro áčko a když se tam ti kluci ani nepodívají, zamrzí to hodně. Kdyby se částky za hráče pohybovaly aspoň v úrovni, na jaké se obchoduje s fotbalisty v české lize, někde kolem 20 milionů, už by to třeba zajímavé bylo.

Je to k zamyšlení, aby si Evropa postupně vydobyla lepší pozici vůči NHL,“ říká Dušan Salfický.

Jenže pravidla neurčuje IIHF, ale NHL. To je zkrátka fakt.

Pardubice tak dál budou piplat talenty s tím, že některý v klubu snad zůstane. Třeba i ten, který nepatří od 16 do „TOP“ kategorie jako Špaček a spol., ale vypracuje se. „Přímo do áčka se dostane jenom supertalent. My chceme, aby si kluci postupně zvykali v první a druhé lize. Klidně tam juniory pošleme už letos a tuhle kategorii budeme hrát s mladšími kluky. Přechod do dospělého hokeje je ohromně složitý, tohle by hráčům ten krok mělo trochu usnadnit tak, jako když jsme měli farmu v první lize v Chrudimi, kde jsem trénoval. Přes ní se dostaly do A týmu ročníky 1990 až 1992, tedy Kousal, Radil, Buchtele, Nosek, Zdráhal a další,“ plánuje Pavel Rohlík.

Pardubice se po sezoně nejspíš nebudou chlubit medailemi v mládežnických kategoriích. Ale pokud postupně vyskočí další Špačkové, bude to pro ně znamenat mnohem víc.

Filip Zadina (narozen 27. listopadu, 1999); útočník: „Patří k těm úplně nejlepším hráčům, má úplně všechno.

Tady není o čem polemizovat. Jde o to, abychom ho teď nezkazili, že ho dáme zbytečně rychle nahoru. Je potřeba, aby si každou kategorii aspoň chvilku osahal a nebyl pak překvapený, že ho někdo někde nachytá.

Za starší dorost by už hrát neměl, ale měl by hrát prim v juniorech. Brzy bude mít na áčko. Jen by měl možná trochu zkrátit střídání. Má ale střelu, je velký a silný. Líbí se mi.“ Adam Ružička (11. května 1999); útočník: „Má vynikající střelu, skvělé zakončení. Vloni byl ještě mladší dorostenec, ale hrál za starší i za juniory.

Trochu mi připadalo, že když šel v kategorii níž, tolik na ledě nepracoval.

Letos se mi ale líbí, jak maká, když to hoří, hrabe dozadu, dovede vybojovat puk. To je strašně dobře.“ Matěj Blümel (31. května 2000); útočník: „Pořád pracuje naplno, dokáže v krátkém oblouku zatáhnout, nohama zabere, získá rychlost a letí jako tank. Svoji věkovou kategorii převyšuje jednoznačně.“ Martin Kaut (2. října 1999) + Ondřej Machala (11. ledna 1999); útočníci: „Přišli spolu ze Žďáru nad Sázavou a přesně takové kluky bychom sem měli brát, u nich vidíte naději, že by se jednou mohli dostat do prvního týmu. Jsou to nezkažení kluci z malého města, hodně pracovití, i když každý je v něčem malinko jiný. Machalovi se jednou za čas povedou dát čtyři góly, chtělo by to, aby jeho příspěvek byl víc konzistentní. Oba dva jsou velice dobří.“ Tomáš Vlk (23. října 2000) + Milan Klouček (30. dubna 1998); brankáři: „U Vlčáka je strašná škoda, že je teď zraněný a nemůže chytat. Je to jistota, vloni pomohl k úspěchu i krajskému výběru. Budoucnost před ním je.

Klouček? To je medvěd, hrozně velký kluk. Jde o to, aby dál pracoval, má obrovské předpoklady. Vyzařuje z něj hlavně klid, já bych mu na ledě určitě věřil. Takhle jsem třeba věřil Dzurilovi, z ničeho se nepodělal. To se na mužstvo pak přenáší.“