Trénink sportovního lezce II

Rudo Tefelner

publishing

TRÉNINK SPORTOVNÍHO TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE LEZCE II. za hranice svých možností II

publishing

Rudo Tefelner

TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II

mediální partner knihy

www.lezec.cz

ČHS - partner každého horolezce

OBSAH K HRANICÍM VLASTNÍCH MOŽNOSTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 ÚVOD DO TRÉNINKU SPORTOVNÍHO LEZCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1. Možná vás bude zajímat. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2. Základy sportovního tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3. Složky výkonu a složky tréninku ve sportovním lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 PŘÍMÉ SLOŽKY VÝKONU TECHNIKA LEZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1. Pojem „technika lezení“ a její význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2. Trénink techniky lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3. Trénink techniky v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3.1. Trénink techniky začátečníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3.2. Lezci s celkově slabou a špatnou technikou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 3.3. Trénink techniky výkonnostních a vrcholových lezců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.3.1 … s evidentními rezervami a nedostatky v technice lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 3.3.2 … s celkem kvalitní technikou – ale neschopné ji beze zbytku využít. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.4. Lezci s kvalitní technikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 4. Zpátky, k podstatě … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 SÍLA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 1. Pojem „síla“ a její projevy ve sportovním lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 2. Trénink síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 3. Prostředky a metody tréninku síly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 3.1. Trénink síly přirozeným lezením. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 3.2. Trénink síly pomocí boulderingu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 3.3. Trénink síly na hrazdě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 3.4. Trénink síly na lištách. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.5. Trénink síly na žebříku a laně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 3.6. Trénink síly na lištové desce – CAMPUS BOARDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 3.7. Trénink síly v posilovně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 3.8. Další možnosti tréninku síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4. Trénink všeobecné a speciální síly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5. Izolovaný a komplexní přístup k tréninku síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 6. Trénink síly v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 7. Zpátky k Emanovi … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 VYTRVALOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 1. Není vytrvalost jako vytrvalost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 1.1. Rozvoj přirozené vytrvalosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 1.2. Vytrvalost a maximální síla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 2. Skutečně – není vytrvalost jako vytrvalost …. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .110 2.1. Základy teorie vytrvalosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .111 2.2. Vytrvalost ve sportovním lezení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .113 2.2.1 Silová vytrvalost při „lehkém“ lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115 2.2.2 Silová vytrvalost při velmi těžkém lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117 2.2.3 Silová vytrvalost při těžkém lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .119

3. Trénink vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122 3.1. Trénink kardiovaskulární vytrvalosti organizmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122 3.2. Trénink aerobní silové vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128 3.3. Základní parametry tréninku speciální silové vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .135 3.4. Trénink ANAE silové vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142 3.4.1 Trénink ANAE vytrvalosti na bouldrovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142 3.4.2 Trénink ANAE vytrvalosti na umělé stěně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .145 3.4.3 Trénink ANAE vytrvalosti v rámci lezení na skále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .146 3.4.4 Trénink ANAE vytrvalosti v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .151 3.5. Trénink anaerobní silové vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .154 OBRATNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .163 1. Trénink obratnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .165 2. Trénink obratnosti v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .167 POHYBLIVOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .170 TAKTIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .173 1. Projevy taktiky ve sportovním lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175 2. Trénink taktiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .179 3. Strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .183 NEPŘÍMÉ SLOŽKY VÝKONU REGENERACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .188 1. Prostředky a způsoby regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .188 2. Délka regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .190 2.1 Krátké regenerační bloky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .192 2.2 Střední regenerační bloky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .192 2.3 Dlouhé regenerační bloky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .193 2.4 Regenerační období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .194 2.5 Průběžná, bezprostřední a následná fáze regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .194 3. Chyby při provozování regenerace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .195 4. Výživa sportovního lezce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 4.1 Základní stravovací režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 4.2 Sportovní výživová suplementace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199 LIDÉ KOLEM LEZCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .202 1. Trenér . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .202 2. Kouč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .205 3. Sparingpartner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .207 4. Rodič . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .209 5. Lezec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .211 6. Budujeme tým … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .212 TRÉNINKOVÉ PODMÍNKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .215

A NĚCO NAVÍC… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .220 1. Sportovní lezení a tělesná hmotnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .220 1.1 Potence pro snižování TH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .221 1.2 Úprava TH ve sportovním lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .230 1.3 Změna kompozice těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .239 1.4 Úprava tělesné hmotnosti v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .248 2. Zdravotní rizika tréninku sportovního lezce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .254 ZASTŘEŠENÍ STAVBA TRÉNINKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .259 1. Základní struktura tréninku sportovního lezce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .260 2. Vylaďovací období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .263 PSYCHIKA SPORTOVNÍHO LEZCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .268 1. Strach poprvé – jak jej dostat pod kontrolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .269 2. Psychika lezce jako složka výkonu ve sportovním lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .271 2.1. Možná vás bude zajímat … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .272 2.2. Vliv psychiky na výkon ve sportovním lezení – VHLED I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .273 2.2.1 Vlivy – nebezpečné lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .276 2.2.2 Vlivy – přímá soutěž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .277 2.2.3 Vlivy – nepřímá soutěž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .279 2.3. Vliv psychiky na výkon ve sportovním lezení – VHLED II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .281 3. Možnosti a způsoby ovlivňování psychiky VHLED III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .285 3.1. Ovlivňování psychiky v „základní“ rovině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .286 3.2. Ovlivňování psychiky v „provozní“ rovině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .289 3.2.1 Cyklus „MECH“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .291 3.2.2 KB opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 3.2.3 Koncentrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .299 3.2.4 Manipulace kognitivní úrovně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .306 3.2.5 No, neKUPte to, když je to tak levný … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .311 3.3. Trénink psychiky v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .313 4. Praktické aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .319 4.1. Nebezpečné lezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .319 4.2. Lezení v přímé a nepřímé soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .323 4.2.1 Základní rovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .324 4.2.2 Provozní rovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .325 4.2.3 Ciao, Rudi … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .328 5. Bacha, jsem šílený, lezu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .329 ZÁVĚR 1. Nejste v tom sami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .335 2. K hranicím vlastních možností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .342 4. Není zvykem … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .350 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .351

SÍLA Zapomeňte teď na chvíli na všechny ty řeči o technice lezení a její důležitosti. Na všechna ta „moudra“ o efektivitě a účelnosti pohybu, na všechna ta doporučení, která dnes a denně slýcháváte při lezení kolem sebe – lez hlavně nohama, nevis tolik na rukách, šetři sílou … Proč byste šetřili, když máte síly dostatek a mohli byste klidně i rozdávat?

Nebo se vám síly nedostává? Vy snad neuděláte pět shybů na jedné ruce? A co padesát shybů na centimetrové liště, to uděláte? Že tu „padesátku“ nedáte dokonce ani na hrazdě? Tak to máte skutečně nejvyšší čas pustit se do práce a začít se vážně věnovat „královské disciplíně“ v tréninku sportovního lezce – tréninku SÍLY. Nezoufejte, taky neudělám pět shybů na jedné ruce. Neudělám dokonce ani jeden – a řeknu vám, že žít (a někdy tak trochu i lézt) se s tím dá celkem v pohodě.

Na druhé straně, musím na tomto místě oficiálně, i když nerad přiznat – někdy to bez té síly skutečně nejde. Nebo jenom velice těžko, asi jako v létě na sáňkách … Bez ohledu na to, co všechno jste si už přečetli o technice lezení a co všechno si ještě přečtete o psychice, taktice a nevím o čem ještě, bez síly se ve sportovním lezení prostě neobejdete. Lezení je především pohyb. A i když jde o pohyb nadmíru kreativní a estetický (hlavně v podání skutečně kvalitních techniků), taky jde o pohyb se značnými, někdy až enormními nároky na sílu. Jenom to v podání těch nejlepších tak nevypadá. Prostě „klamou tělem“.

EMANA ještě asi neznáte. Eman je typický hobby lezec. Trénuje 3x týdně, zhruba po třech hodinách – vesměs lezením. Leze na dlouhé stěně s lanem, nebo krouží bez lana kolem dokola. Leze celkem tvrdě, ale spíše ve vytrvalostním režimu. Doleze do těžšího místa a sedne do lana, nebo seskočí. Vyklepe, oddechne a leze dál. Žádný jiný trénink mimo lezení neprovozuje. Neshybuje, nevisí na lištách, nechodí do posilovny – jenom leze.

Má celkem hezký pohyb, leze uvolněně, měkce a elegantně, hlavně v kolmém a mírně převislém terénu. Nad lezením zbytečně nepřemýšlí, leze plynule, „točí“ se na stupech, intuitivně rozumí průběhu vlastního lezeckého pohybu. Na druhé straně – zastaví ho každý tvrdší a brutálnější silový krok. Není schopen „zatnout“ do chytu a prolomit prsty „až to zapraská“. Není schopen pořádně zabrat do fixu, nebo dynamicky a výbušně skočit po chytu. Není schopen lézt kroky, které jsou umístěním a velikostí stupů a chytů, jaksi nepřirozeně těžké. Není schopen vydat se na hranu své fyzické výkonnosti – neumí to, nechce se mu do toho a „nebere mu to ani jeho hlava“. Všechno to své lezení tak nějak provlní a odšlape, vyfintí a odbaletí – přesně jak jsem psal v kapitole o technice. Úplně se v ní našel. Ale jenom v kolmém a mírně převislém terénu a v krocích, které má v „komfortní zóně“ své fyzické výkonnosti.

Když se dostane do těžkého, ale skutečně těžkého místa – konec, šlus, nula bodů. Sedne … a nechá se spustit.

Je prostě slabý, lezec Eman – a není sám, možná taky znáte ve svém okolí někoho podobného.

V lezení najdete spousty lezců, disponujících kvalitní technikou, kteří by se v určité chvíli své tréninkové a lezecké kariéry měly začít vážněji a systematičtěji zabývat tréninkem síly. Dosud jenom lezli a lezli a dosud to tak bylo v pořádku. Lezení jim dalo to nejcennější, co mohlo – kromě vlastních zážitků taky celkem kvalitní pohyb po skále a umělé stěně. Schopnost lézt po nohách, uvolněnost, plynulost a eleganci. Taky intuitivní porozumění průběhu lezeckého pohybu – prostě všechny základní atributy kvalitní lezecké techniky.

V určité chvíli je však potenciál techniky vyčerpán a další výkonnostní progres je možný jenom propojením techniky se sílou. Chyty se zmenšily, stupy jsou horší, převis je větší – je potřeba zabrat a přitvrdit. Posunout se dál, vydat se k hraně své fyzické a silové výkonnosti, „osahat“ si ji a seznámit se s ní. A pak – opatrně ji začít posouvat. V určité chvíli je prostě čas „stát se silnějším“.

Jiná veliká skupina lezců, zejména MANÍKŮ a PROFÍKŮ, na to přišla už dávno, a právě proto je v lezení tam, kde je. Usilovně pracují na své síle, a když to dělají správně, čerpají ze synergického efektu vzniklého kvalitním propojením SÍLY a TECHNIKY. Díky větší síle lezou techničtěji, díky kvalitní technice pak dokážou svojí sílu využít ještě lépe – a tak stále dokola.

To se pak ty těžké cesty lezou samy …

Zpátky k EMANOVI. Taky on má své ambice a nechce se mu donekonečna jen tak „kroužit kolem“. Rád by se zlepšoval a lezl těžké cesty – ale bez síly se dál nepohne. Měl by zesilnět – a to tak, že VELMI. Zesilnět jednorázově – být silnějším v jednotlivém pohybu, lezeckém kroku i v ucelené pasáži o délce do pěti metrů. Právě to ho „kopne“ ve výkonnosti výš. Podstatně a výrazně výš.

S větší sílou podrží menší chyty, ustojí menší a horší stupy, dosáhne dál a výš – a to všechno v ještě převislejším terénu, než dosud.

S větší silou bude schopen oddechnout v stále menších a menších chytech. S větší silou přeleze přes jednotlivá těžká místa svého dosavadního lezení s menším úsilím a doleze celkově dál. S větší silou bude moci zkoušet stále těžší kroky a cesty.

Jednoduše a stručně – s větší silou na tom bude výrazně líp.

54

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

SÍLA

Jenom pozor na jeden důležitý detail. Dosud jsem mluvil hlavně o Emanovi. Možná taky tak trochu i o vás, ale hlavně o něm – vás totiž neznám … Přístup „čím víc síly, tím lépe“ – který zřejmě „prosakuje“ z dosavadního textu, chápejte proto na své osobní úrovni jenom jako předpoklad. Pouhý předpoklad toho, co byste asi mohli vylézt a dokázat – nic víc, nic míň. Pro někoho „bohužel“, pro jiného „bohudík“ – záleží na osobnosti, situaci, okolnostech, přístupu a úhlu pohledu. A že se v tom „filozofování“ tak trochu ztrácíte? Nevadí … Pojďme se dál společně věnovat tréninku síly.

1. POJEM „SÍLA“ A JEJÍ PROJEVY VE SPORTOVNÍM LEZENÍ Když to pojmu obecně, velice zjednodušeně a spíše z teoretické roviny – síla je práce svalů, nutná a potřebná k provedení jakéhokoliv, byť sebenepatrnějšího pohybu. Dokonce nejenom k provedení pohybu, kdy se pracující sval hýbe – zkracuje a prodlužuje, ale sílu potřebujeme i k udržení statické pozice, kdy se sval „jenom“ napíná.

Jako lezci potřebujeme sílu k tomu, abychom byli schopni lézt – a taky k tomu, abychom udrželi tělo na skále ve statické pozici – než zapneme jištění, oddechneme nebo promyslíme, co a jak dál.

Podle toho co, kde a jak lezete, budete potřebovat příslušný druh a projev síly. Pro provedení jednorázového, maximálně těžkého lezeckého pohybu, kroku, nebo krátké pasáže budete potřebovat jednorázovou „porci“ co největší maximální síly.

Na opačné straně spektra stojí lehčí, ale o to delší lezení, kdy budete muset opakovaně a dlouhodobě „produkovat“ sice menší, ale déletrvající vytrvalostní sílu. Tou se budeme zabývat v kapitole o vytrvalosti a dál budu pojmem síla označovat už jenom sílu jednorázovou – maximální.

Protože lezete po chytech, jednou z nejdůležitějších složek síly sportovního lezce je síla prstů a předloktí. I když jde o základ komplexní síly lezce, u které vše podstatné začíná, sama o sobě by vám byla k ničemu. Prsty sice drží tělo na skále, ale to tělo je potřeba taky nějak „sunout“ nahoru – a nejlépe pomocí síly paží, trupu a nohou.

Dalším kritériem dělení a upřesňování pojmu „síla“ je rychlost provedení pohybu. Lézt můžete pomalu, kontrolovaně a rozvážně, v některých chvílích dokonce až se zastavením pohybu a přechodem do statického režimu (už jsme o něm mluvili na začátku – zapínání jištění, promýšlení další akce …) nebo taky rychle a dynamicky, někdy dokonce až výbušným provedením pohybu.

Nedá mi to ještě se na chvíli u „statiky“ nezastavit. Zajímavý režim ta statika – a taky tak trochu „filozofická kategorie“. I když je lezení především pohyb, „lézt“ můžete i bez toho, abyste se hýbali. Nebo opačně, i když se nehýbete, stále „lezete“ – samozřejmě, pokud už nevisíte v laně. A ještě trochu jinak – i když se stále ještě hýbete (ale bohužel už směrem dolů), nelze říct, že „ještě lezete“. Čert aby se v tom vyznal.

Spíše jenom informativně vnímejte ještě rozdělení síly na relativní a absolutní. Relativní síla je co největší síla (v absolutním vyjádření) při vaší co nejnižší hmotnosti – právě takovou by v ideálním případě měla být maximální síla každého sportovního lezce.

Její „obtloustlejší sestřičku“ – absolutní sílu, doprovázenou a částečně taky podmíněnou vyšší tělesnou hmotností – tu raději nechte vzpěračům, vrhačům a dalším silákům. Ta nám jako lezcům v bojích s gravitací moc nepomůže.

Jednotlivé projevy a druhy síly nikdy nevyužíváte v lezení tak izolovaně a odděleně, jak by se to mohlo zdát z jejich předchozího popisu. Všechno se to vzájemně slévá, propojuje, prolíná a doplňuje do jedné výsledné „hmoty“ – vašeho lezení.

Nikdy nelezete odděleně a vybraně, jenom v jednom režimu. Plynule přecházíte z toho pohybového (lezu – ve smyslu „hýbu se“) do toho statického („nehýbu se“, protože třeba cvakám jištění) – a opačně. V akci jsou vždy jak prsty a předloktí, tak paže, trup a nohy. Jak svaly zad, ramen a bicepsů, které bezprostředně „tahají“ pohyb vzhůru, tak „svalový zbytek“, který se někdy více, někdy méně – ale vždy na lezení spolupodílí. Někdy taháte více pravou, někdy levou rukou. Někdy za spoďáky, jindy za bočáky, taky za lišty, obliny, nebo dírky. Někdy lezete v kolmém terénu a spíše „po nohách“, jindy spíše visíte na rukách v převisu, nebo taky na patě a „za břicho“ ve stropu. Lezete prostě vším, co je k dispozici – prsty, rukama, nohama, celým tělem …

Taky hlavou – a mám čím dál, tím větší dojem, že tou především.

Tím „Lepidlem“, které všechny izolované druhy a režimy síly propojuje dohromady, je mezisvalová a nervově svalová koordinace.

Právě ony zabezpečí, že všechny izolované druhy a projevy síly vzájemně spolupracují a ladí (nebo taky ne …) a já osobně je považuji za rovnocenné „silové režimy“ – i když se nejedná o projevy síly v pravém slova smyslu a taky jejich „trénink a rozvoj“ je někdy celkem problematický.

SÍLA

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

55

Mezisvalová koordinace (MSK) zabezpečuje při lezení vzájemnou souhru svalů a svalových skupin. Nervově svalová koordinace (NSK) pak vzájemnou souhru svalů a jejich řízení pomocí centrální nervové soustavy (CNS). Právě díky MSK a NSK vypadá vaše lezení jako skutečné lezení.

Většina z vás měla možnost poznat vliv MSK a NSK i ve své lezecké a tréninkové praxi, jenom jste možná o něm nevěděli a neuvědomovali si jej. Právě MSK a NSK mohou za to, že vás těžké místo po 15 minutách trpělivého nácviku „pustí“. V tak krátké době nemůže dojít k žádnému přírůstku síly prstů nebo paží – naopak, tělo fyzicky střádá a je stále unavenější.

A přece to nakonec přelezete – právě kvůli stále lepší a lepší souhře vašeho silového „orchestru“.

Samozřejmě, aby bylo co ladit, propojovat a „sehrávat“, je potřeba nejdříve zapracovat na rozvoji jednotlivých druhů a projevů síly.

Přistupme teď k podstatě věci – k zodpovězení té stěžejní otázky, která na nás slabé, dnes a denně dotírá z každého neudrženého chytu, z každého nedotáhnutého přítahu a z každého (silově) nezvládnutého lezeckého kroku. Jak trénovat sílu?

2. TRÉNINK SÍLY Sílu můžete trénovat různě – na hrazdě, nebo v posilovně, lezením a bouldrováním na umělé stěně, nebo na skále, visením a shybováním na lištách, poskakováním na lištové desce – CAMPUS BOARDU, taky šplháním na laně, nebo přehmatáváním po převislém žebříku, případně několika dalšími způsoby. „Sílit“ můžete všeobecně, nebo speciálně – izolovaně, nebo komplexně – pod odborným vedením trenéra, nebo samostatně – programově a plánovitě, nebo improvizovaně a intuitivně. Nelze říct, který ze způsobů je tím nejlepším. Každý má své výhody i nevýhody a každému bude v jeho individuální situaci vyhovovat něco jiného. Důležité je „jenom“ si umět správně vybrat.

Ještě než se do toho pustíte a začnete míchat svůj vlastní a jedinečný silový koktejl, zastavte se na chvíli a zamyslete se. Skutečně potřebujete trénovat právě sílu? Cílenému tréninku a rozvoji síly by se měli věnovat jenom lezci s dostatečně kvalitní technikou a jenom v případě, že právě síla je evidentně nejslabší složkou jejich lezeckého výkonu.

Specializovaný trénink síly je absolutně nevhodný pro úplné začátečníky. Zablokuje přirozený rozvoj techniky lezení a ve většině případů zabrání ve využití celkového výkonnostního potenciálu lezce. Návrat zpět – k větší efektivitě lezení – je sice možný, ale většinou tristní a komplikovaný. Stejné doporučení platí i pro lezce, kteří lezou sice delší dobu, ale z různých důvodů s evidentně slabou a špatnou technikou.

Opatrná by měla být v tréninku síly taky značná skupina výkonnostních a vrcholových lezců. Většina z nich má, vzhledem ke svým lezeckým cílům a ambicím, síly dostatek – jenom ji nejsou schopni kvalitně a beze zbytku využít. Zčásti kvůli slabší technice lezení, ale taky kvůli absenci taktiky, nebo rezervám v psychické oblasti, nelezou to, na co mají fyzicky natrénováno.

Další nadměrné soustředění se právě a jenom na trénink síly jim brání ve správném posouzení a zhodnocení efektivity jejich tréninkového úsilí. Postupují sice v tréninku a lezení vpřed, otázkou ale je, jestli ve „správném kurzu“ a dostatečnou rychlostí.

Cílený a systematický trénink síly je vhodný pro všechny lezce (bez rozdílu výkonnosti), kteří se při dostatečně rozvinuté technice lezení „strefili“ a začali využívat synergii vzájemného vztahu techniky a síly. Díky kvalitní technice odevzdávají vše, co v nich je a pomocí kvalitního tréninku síly pracují na tom, aby toho v nich bylo čím dál, tím víc. Postupují vpřed – ve správném kurzu a správnou rychlostí – vstříc plnému využití svých veškerých možností a podmínek.

A vyloženě jako sůl potřebuje trénink síly skupina kvalitních techniků – zejména dívek a žen – kteří již vyčerpali potenciál růstu výkonnosti, docílený pomocí kvality a efektivity pohybu, a kteří se chtějí posunout do vyšších pater obtížnosti. Dál už to bez tvrdého, silového záběru prostě nepůjde.

Tak co, jak jste na tom? Už víte, kam patříte? Bez ohledu na to, jestli jste skálopevně přesvědčeni, že v zájmu zlepšení své výkonnosti se bez cíleného a specializovaného tréninku síly dál nedostanete, nebo jenom přemýšlíte, jak s danou problematikou naložit, měli byste se v dalším kroku obeznámit se základní metodikou tréninku síly, konkrétně a především: • s tréninkovými prostředky a tréninkovými metodami • s tréninkem všeobecné a speciální síly • s izolovaným, kombinovaným a komplexním přístupem k tréninku síly

56

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

SÍLA

VYTRVALOST Pojem vytrvalost znamená v obecné rovině schopnost vydržet … – ve sportu pak schopnost organizmu dlouhodobě a opakovaně vykonávat pohybovou činnost menší intenzity (obtížnosti). Ve sportovním lezení označuje pojem „vytrvalost“ schopnost vydržet lézt co nejdéle – a tím pádem taky schopnost dolézt co nejdál. V souvislosti s vytrvalostí nejde při lezení ani tak o to, jak těžké pohyby a kroky děláte, ale spíš o to, kolik jich uděláte a jak dlouho to vydržíte … … i když na vrcholové úrovni to „splývá“ do zajímavé podoby „jak těžké a (taky) jak dlouho“.

Vymezit a charakterizovat pojem „vytrvalost“ jenom jako pouhou schopnost vydržet lézt co nejdéle je značně zjednodušující a nepřesné. Sportovní lezení je sportem mnoha rozdílných disciplín, situací a přístupů – a stejně rozdílné jsou i nároky na „vytrvalost sportovního lezce“. Nejrozmanitěji se vytrvalost projevuje v rámci jednotlivých lezeckých disciplín a stylů lezení. Jinou vytrvalost bude potřebovat závodník v lezení na obtížnost, jinou lezec věnující se přírodnímu bouldrování (potřebuje vůbec nějakou vytrvalost?), jinou lezec věnující se zejména „kolmému písku“, nebo naopak – vyznávající výhradně „převislé vápno“ a ještě jinak vytrvalý bude muset být třeba „outdoorový naturalista“, který se baví lezením v horách.

Vytrvalost se projevuje různě i „uvnitř“ konkrétní disciplíny. „Převislé vápno“ může být různě dlouhé, různě těžké, s různě kvalitními možnostmi oddechu v průběhu lezení a s různým charakterem lezení (víc do prstů – víc do paží, techničtější – silovější, po nohách – po rukách …). „Kolmý písek“ od vás bude vyžadovat zejména schopnost „vydržet v prstech“ – ale taky schopnost vydržet se koncentrovat na přesnost a preciznost pohybu a schopnost vydržet psychicky.

Při lezení v horách budete muset vydržet „speciálně lezecky“ – v konkrétní pasáži, nebo délce, kterou lezete. Dále pak „obecně lezecky“ – vydržet lézt délku za délkou, celý den a někdy i několik dnů za sebou. Taky musíte vydržet „nelezecky“ – více/méně náročný pochod pod stěnu, případný hlad, žízeň, zimu, nebo horko, tahání báglů a taky návrat zpět do civilizace. A ve všech výše zmíněných případech se může nakonec jako nejdůležitější vytrvalostní „špecie“ jevit schopnost „vydržet mentálně“ – neopustit se a bojovat doslovně do posledního dechu, protože tělo a „fysis“ vydrží strašně moc – ve většině případů výrazně víc, než hlava.

Vytrvalost, jako schopnost vydržet může taky znamenat, že v rámci lezeckého dne, nebo víkendu, budete chtít vydržet co nejvíc pokusů (nálezů) do svých projektů, v rámci lezeckého výjezdu budete chtít vydržet lézt co nejvíce dnů bez nutnosti regenerace a taky budete zřejmě chtít vydržet lézt co nejdéle na co nejvyšší možné aktuální úrovni výkonnosti. V této souvislosti je vytrvalost zejména o trénovanosti – rychlosti regenerace a schopnosti oddechnout si – jak v cestě a v průběhu lezení, tak mezi jednotlivými nálezy a pokusy, mezi jednotlivými lezeckými, nebo tréninkovými dny, nebo mezi jednotlivými obdobími tréninku.

Vytrvalost se projevuje i v tréninkovém procesu, kde se zajímavou „konkurenční výhodou“ jeví schopnost vydržet co nejvíc trénovat – jak v rámci jednotlivého tréninku, tak v průběhu tréninkové sezóny, nebo celé sportovní kariéry. Kdo vydrží víc trénovat, bude nakonec i lepší … nebo možná jenom „trénovanější“ – případně taky „přetrénovaný“.

Vytrvalost může mít taky zásadně rozdílnou podobu v závislosti na výkonnostní úrovni lezce a na způsobu jeho přístupu k lezení, k tréninku – ale i k životu. Vytrvalost můžete vnímat jako přirozenou a intuitivní „soft“ disciplínu, nebo jako teoretický a metodicky přesný „hard“ systém. Vytrvalost taky „přesahuje“. Je ovlivněna a podmíněná technikou, pohyblivostí a silou – a dost často a zcela zásadně taky taktikou a psychikou. Jako taková se pak projevuje i v praxi – i když patří mezi exaktní složky výkonu, vyžaduje – ve snaze nějak ji analyzovat a „objektivně uchopit“ – nejenom teoretické znalosti, ale i značnou „porci“ zkušeností a intuice.

Je toho skutečně hodně, co všechno lze zařadit pod pojem „vytrvalost“ a jak široce lze chápat tuto složku výkonu. Možná se vám teď dokonce zdá, že jsem se nechal tak trochu unést … A možná máte i pravdu, ale právě tohle všechno je ta skutečně pravá vytrvalost – alespoň podle mého pojetí a vnímání. A právě takovou ji budeme v dalších kapitolách postupně rozkrývat.

1. NENÍ VYTRVALOST JAKO VYTRVALOST Už to na vás zřejmě „dýchlo“ z předchozího textu – „vytrvalost“ je značně rozmanitá a poměrně i složitá disciplína. Asi by to teď chtělo zahájit „frontální informační útok“ a analytickým způsobem celou tuto kategorii, až někam na úroveň toho nejmenšího detailu, podrobně popsat.

Obecná a speciální, celková a lokální, kardiovaskulární a silová, statická i dynamická – a taky cyklická a acyklická. „Krátká – střední – dlouhá“, při vysoké i nízké intenzitě zatížení, aerobní i anaerobní – a pak ještě dál, až někam k tukům, sacharidům, ATP, kreatinfosfátu a laktátu.

VYTRVALOST

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

101

Nic takového, alespoň zatím, nebude. Rád bych vám místo toho představil koncepci přirozeného přístupu k rozvoji vytrvalosti – tak, jak se mi líbí, jak jí věřím a jak se jí taky v celé své dosavadní tréninkové a lezecké praxi intuitivně věnuji.

Nejenom z dlouhodobého časového hlediska celé lezecké kariéry, ale i z hlediska významového a hierarchického by měl rozvoj vytrvalosti ve sportovním lezení probíhat ve třech samostatných, na sebe navazujících fázích, ve kterých jde postupně o: • rozvoj „přirozené“ vytrvalosti • rozvoj vytrvalosti prostřednictvím zvýšení maximální síly • trénink „fyzické“ vytrvalosti Na počátku všeho (časové hledisko) – a taky na vrcholu všeho (významové hledisko) – stojí rozvoj „přirozené“ vytrvalosti v podobě schopnosti dolézt co nejdál pomocí přirozeně kvalitní techniky, chytré a mazané taktiky a uvolněné, nekolabující a výkon podporující psychiky. Obyčejnou schopností kvalitně zalézt uděláte pro svoji vytrvalost daleko víc, než sebekvalitnějším tréninkem.

Skutečně nemusíte, v zájmu rozvoje své celkové vytrvalosti, zběsile shybovat na lištách, nebo s nateklýma rukama počítat kroky v rámci speciálního vytrvalostního lezení na umělé stěně. A už vůbec byste neměli tímto způsobem začínat svoji lezeckou kariéru.

Začněte přirozeně – na případný specializovaný trénink bude čas a prostor později.

Dalším krokem v pořadí je rozvoj vytrvalosti prostřednictvím zvýšení maximální síly. Právě úroveň vaší „maximálky“ rozhoduje při lezení o tom, s jak velikým úsilím provádíte jednotlivé pohyby a kroky, jak intenzivně a těžce vnímáte a prožíváte vlastní lezení, jak náročný režim práce svalů aktivujete, případně kde všude si dokážete v průběhu lezení odpočinout. Silnější lezec na tom bude ve všech těchto aspektech podstatně líp – a v konečném důsledku tím vytváří předpoklady pro své (vytrvalostně) kvalitnější lezení.

S přiměřeně rozvinutou přirozenou vytrvalostí, doplněnou kvalitní a funkční maximální silou, se většina lezců dostává, podle mého názoru, k naplnění podstatné části svého výkonnostního potenciálu. Možná, že to platí i pro vás. Jakmile …

• budete lézt technicky správně a nebudete, případnou nedokonalostí svého lezeckého pohybu, zbytečně plýtvat s celkem omezenou zásobou energie …

• a taky když podpoříte kvalitní techniku lezení přiměřenou maximální silou, která vám umožní přelézt přes těžká místa cesty lépe, rychleji, efektivněji a hlavně s menším úsilím …

• a pokud budete při lezení i myslet – takticky a chytře – a nebudete přehlížet možnosti, jak své technické a fyzické schopnosti podpořit i touto „nefyzickou“ složkou výkonu …

• a hlavně když nebudete při lezení zbytečně „vyšilovat“ a přemýšlet o blbostech, které vám nepomůžou – spíše vás jenom znejistí a psychicky rozhodí, … … pak se můžete v klidu a na „plné pecky“ pustit do díla. Úroveň vaší vytrvalosti, jako přirozené schopnosti dolézt co nejdál, bude určitě dostačující ke splnění většiny vašich výkonnostních cílů.

Ti nejšikovnější mohou tímto způsobem podávat skutečně obdivuhodné výkony. Tomáš Mrázek se rozvojem své přirozené vytrvalosti propracoval (přirozeně prolezl) ke svým prvním cestám obtížnosti 8c, k prvním vítězstvím na českých závodech a k titulu juniorského Mistra světa. Následný rozvoj maximální síly (v podobě krátkého, dva měsíce trvajícího období tvrdého bouldrového tréninku pod vedením Radka Součka), jej jako juniora (a do té doby spíše skalního lezce) katapultoval mezi dospělými k titulu vicemistra světa, k vítězství v prestižním závodu ARCO ROCK MASTER a ke dvěma vítězstvím v závodech Světového poháru v lezení na obtížnost.

Pro ty nejvrcholovější „pushéry“ – a taky pro všechny zástupce vytrvalostních lezeckých disciplín – třeba závodního lezení na obtížnost, nebo atletického skalního lezení v převisech – je pak k dispozici ještě třetí a nejvyšší úroveň – trénink „fyzické“ vytrvalosti, jako izolované schopnosti svalů, vykonávat dlouhodobou práci menší intenzity. Na hranicích výkonnosti každého lezce se vyskytují situace, kdy reálně „natéká a teče“ (a nejenom do bot …), kdy nepomůže ani sebelepší úroveň techniky, kdy nestačí ani sebemazanější taktika, kdy není ani minimální možnost alespoň nepatrně oddechnout a kdy je k dispozici už jenom to jediné a poslední – vydržet a odolat únavě.

Schopnost odolávat únavě je jednou z populárních a často používaných definicí vytrvalosti. Podle mého názoru, únavě odolat nelze – dříve, nebo později vás doběhne – a skolí. Kvalitní vytrvalostní lezení znamená především únavě předcházet – a až ve chvíli, kdy to už není možné, můžete začít odolávat – a někdy, podle situace a taky právě podle úrovně vaší „fyzické“ vytrvalosti, možná i odoláte a dolezete do cíle dřív, než vás to definitivně a nevratně „vypne“.

Takže ano, i poslední a nejvyšší „level“ rozvoje celkové vytrvalosti má svůj patřičný význam a opodstatnění. Až tímto krokem se 102

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

VYTRVALOST

dostanete do skutečného cíle – k hranicím svého potenciálu a k plnému využití svých možností. Jenom tím, prosím, ani v lezení, ani v tréninku nezačínejte. Začínat od konce se totiž ve většině případů nevyplácí.

Abych byl, v souvislosti s prezentovaným „celostním“ pojetím vytrvalosti, přesný a úplný, musím závěrem zmínit ještě další zdroje.

Vaši schopnost vydržet a dolézt co nejdál ovlivňuje taky: • složení svalů a jejich predispozice pro spíše vytrvalostní, nebo spíše silové lezení • tělesná hmotnost lezce – a její souvislost hlavně s maximální statickou sílou prstů • a další genetické, vrozené, případně výchovou získané předpoklady pro vytrvalostní lezení S výjimkou případné úpravy tělesné hmotnosti (je pojednána na jiném místě knížky) se záměrný trénink vytrvalosti těmito aspekty přímo nezabývá – i když jeho vlivem může u některých z nich dojít k jejich přirozenému ovlivnění – třeba jako v případě složení svalových vláken.

Koncepce přirozeného přístupu zřejmě nebude pro každého – v jejím případě jde totiž o typický příklad „soft“ přístupu k dané problematice, který nemusí „objektivisticky“ založeným, nebo „napruženým“ a na výkon zaměřeným jedincům zrovna vyhovovat. Spousta dalších lezců má už „fázi přirozenosti“ dávno za sebou a výkonnostně (vytrvalostně) dál je posune už jenom exaktní a kvalitně metodicky vedený trénink „fyzické“ vytrvalosti.

Na druhé straně – pro mnoho z vás to může být ten pravý a plně vyhovující přístup. Začít zvolna a lehce, přirozeným, na kvalitu pohybu zaměřeným lezením. Samozřejmě „nespat na vavřínech“ a šlapat do toho čím dál, tím víc – jak v objemu a rozmanitosti lezení, tak v obtížnosti. Následně opět přitvrdit a rozvojem maximální síly postoupit (=nechat se katapultovat) o úroveň výš – do sféry vytrvalosti, plně postačující pro splnění většiny lezeckých cílů, plánů a snů.

Až pak, když výkonnostní ambice zavelí, když aktuální úroveň výkonnosti už nebude stačit a potenciál přirozeného přístupu bude téměř vyčerpaný, začněte skutečně trénovat …

Možná vám to všechno bude trvat déle, než vašemu zuřivě shybujícímu spolulezci. Taky budete potřebovat víc trpělivosti, občas budete váhat a pochybovat, nebo hledat správný směr.

V „konečném součtu“ vaší lezecké kariéry ale určitě „dolezete“ dál.

1.1 ROZVOJ PŘIROZENÉ VYTRVALOSTI Podstatou rozvoje přirozené vytrvalosti je především naučit se lézt. Lézt uvolněně a beze strachu (psychika), s co nejmenším fyzickým úsilím (technika pohybu) – a taky „chytře a mazaně“ (taktika). Tím vším uděláte pro svoji celkovou vytrvalost mnohem víc, než stovkami shybů na hrazdě, nebo tisíci metodicky správně odlezenými kroky na umělé stěně.

Nechci samozřejmě degradovat celou problematiku rozvoje vytrvalosti přístupem „hlavně lezte – a o zbytek se postará příroda“ – ale taky si nemyslím, že byste museli svoji lezeckou kariéru začínat zrovna přísně teoretickým a metodicky přesným „trénováním“.

Raději přirozeně lezte – co nejvíc a v co největší míře rozmanitosti a pestrosti. Všichni kvalitní vytrvalci, které znám, začínali tímto způsobem. Hudy, Tomas, Mráza i Adam – a samozřejmě spousty dalších lezců – prostě jenom lezli a lezli …

Stejně jako Forrest, nebo Emil – když běhali, stejně jako „Žak“, Pipín a Enzo – když plavali a potápěli se a stejně jako Hermann, Walter, nebo Gaston, když lezli po kopcích. Totální nasazení a odevzdání se věci, protože právě tak je to bavilo – to je pak ta správná, nezničitelná a nezdolná přirozená vytrvalost TERMINÁTORA. A když ještě není, tak určitě bude – jenom vydržte …

Samozřejmě není od věci, „pustit“ do toho všeho i trochu metodiky a pragmatického uvažování. Lézt se záměrem co nejvíce rozvinout přirozenou vytrvalost je zejména o objemu – celkovém množství vašeho lezení. Vyrazit s partičkou každý druhý víkend na skály není zlé, ale lézt s motivovaným parťákem, každý druhý den, „od vidím do nevidím“, by bylo určitě lepší.

Rozvoj přirozené vytrvalosti je taky o intenzitě – obtížnosti lezení. Ta by sice neměla být tak vysoká, aby bránila rozvoji kvalitní techniky, taktiky a psychiky, ale na druhé straně – měla by být, při dodržení patřičného objemu, co nejvyšší.

Další důležitou podmínkou kvality „přirozeného přístupu“ je charakter a různorodost lezení. Technické lezení v položených a kolmých profilech vás sice „postaví na nohy“, ale nepomůže s „hrubou“ vytrvalosti paží. Lezení v převisech vás zase kvalitně „zvytrvalostní“ v pažích – ale pozor, stále ještě se leze (a lézt bude) hlavně nohama. Lezení na písku vám umožní ochutnat propojení VYTRVALOST

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

103

Edita Vopatová, „Ztracený sen“, Xb, Teplické skály, Česko

Foto: Pavel Žofka www.rockart.cz

Foto: Martin Spilka www.msfoto.unas.cz

Ondra Beneš, 10.délka „The End of Silence,“, 8b+, Berchtesgaden, Rakousko

STAŘÍ BOJOVNÍCI „Skuteční staří bojovníci“, kteří stále makají jako o život, jsou svým profesionálním přístupem k lezení, tréninku (a životu) v podstatě na úrovni výkonnostních (a nezřídka i vrcholových) lezců a v klidu si můžou ještě jednou přečíst doporučení pro tyto skupiny lezců na začátku kapitoly.

Pro ty zbylé, kteří z nějakého vážnějšího sportování, na různě dlouhou dobu, z různých důvodů a různě závažným způsobem, vypadli, skýtá úprava jejich TH (jak formou snížení hmotnosti, tak změnou kompozice těla) značnou možnost zvýšení jejich výkonnosti. Vaší základní strategií v tomto směru je přistoupit k úpravě TH komplexně a snažit se ji chápat jako jednu z částí celkové změny životního stylu, s přesahem do oblasti tělesné a psychické pohody, kompenzace „životního“ stresu a napětí a zvýšení celkové tělesné mobility běžného dne. Chápat ji jenom jako pouhý prostředek posunu ze šestého na sedmý stupeň UIAA považuji, bez toho, abych nějak snižoval vaše výkonnostní ambice, na vaši úrovni přístupu k světu a životu jako za značně omezující.

Vaše potence pro snižování TH je pravděpodobná – přece jenom, běžný život a vlivy civilizace dokážou za ta léta skutečně hodně.

Nebojte se po ní sáhnout a využít ji ke všem těm výše uvedeným příznivým vlivům a důsledkům.

Metodika vlastního snižování TH (stejně jako změny kompozice těla) bude ve Vašem případě stejná, jak byla uvedena v předchozích kapitolách – ale začněte určitě pomocí základních „soft opatření“. Jakmile vám „zachutnají“ zůstaňte už jenom u nich, i s tím důsledkem, že kupředu půjdete poněkud pomalejším a volnějším tempem. Vlastní lezeckou dietu – LED, hlavně v nějaké její vygradované a na výkon zaměřené podobě si nechte jenom jako rezervu, případně na překonání přirozeně dosažených osobních hranic a limitů – ale skutečně zvažte, jestli vám to ještě stojí za to, překonávat hranice zrovna v této oblasti – a klidně nechte LED ležet u ledu.

Na rozdíl od mladíka, který „trénuje“ jenom když shybuje a bouldruje (má to štěstí, že „hmotnost se za něj řeší sama“), vy si posuňte úpravu TH do roviny přímých složek výkonu a na své výstupy trénujte nejenom „konvenčním“ tréninkem sportovního lezce, ale využijte všechna další opatření, která vám v konečném důsledku srazí Vaši hmotnost o nějaké to kilo dolů.

Co se týče cíle vašeho snažení, úplně bude stačit „základní standard kvality“ – pro někoho 15, pro jiného možná i nějakých „vrcholově lezecky nepředstavitelných“ 18–20 % tuku. Podstatné je držet tu hodnotu tak, že si ani neuvědomujete, že něco „držíte“ – přirozeně, dlouhodobě, stabilně. A když se naskytne šance a život možná na chvíli „uvolní“ otěže – klidně do toho „řízněte“a když máte chuť, seběhněte ještě níž, možná na chvíli i k přirozené hranici vašeho potenciálu.

Na tu „skutečnou“ zapomeňte – ve vašem věku a na vaší úrovni přístupu k lezení, tréninku a životu jsou i zajímavější věci, do kterých lze „pouštět“ energii, čas i peníze.

Závěrem ještě několik slov k tomu již několikrát zmiňovanému odborníkovi na problematiku úpravy TH. Kdo to je, kde jej hledat, jakou by měl mít kvalifikaci, v čem by se měl vyznat, jak by měl pracovat apod.

V základech problematiky úpravy tělesné hmotnosti by se měl vyznat určitě každý kvalitní trenér – alespoň rámcově a na úrovni, na jaké to podává kapitola SPORTOVNÍ LEZENÍ a TĚLESNÁ HMOTNOST. Nemusíte, třeba z pozice rodiče nebo trenéra, zrovna a okamžitě navrhovat a aplikovat konkrétní výkonná opatření – stačí, když se zhostíte role „manažera úpravy tělesné hmotnosti“. Těch konkrétních „výkonných článků“ (měření kompozice těla, výživoví poradci, prodejny zdravé/racionální i speciální/sportovní výživy, trenéři v oblasti silového i kardio tréninku, osoby schopné kvalitně poradit i v oblasti psychických aspektů …) je kolem vás dostatek – podstatné je jenom vědět, co jako „manažer“ od nich chcete a potřebujete, následně oslovit ty správné „dodavatele“ a pak to všechno „kočírovat“ k prospěchu vašeho svěřence.

Jakmile to vezmete, z pozice osoby, která chce zapracovat na své hmotnosti (nebo na zkvalitnění skladby těla), do svých vlastních rukou – ale necítíte se na to zvládnout to sami – najděte si důvěryhodného, odborně (teoreticky, metodicky i prakticky) zdatného „dodavatele“ a řešte to. „Řešte“ to určitě společně – nenechte se odborníkem degradovat na pouhého vykonavatele příkazů a opatření, řešte to komplexně – jakmile neví nic třeba o psychických aspektech problematiky úpravy TH, není odborníkem, řešte to perspektivně – možná by vás mohl časem „převést“ na rovinu samostatného „fungování“, abyste ho nemuseli platit až do důchodu, a hlavně – řešte to všechno k vaší plné spokojenosti.

A nezapomeňte, ta spokojenost, tak ta se nachází prioritně ve vaší hlavě. Na displeji vaší váhy, ani na kusu papíru ji nenajdete – i kdybyste hledali sebelíp.

254

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

A NĚCO NAVÍC …

2. ZDRAVOTNÍ RIZIKA TRÉNINKU SPORTOVNÍHO LEZCE „Vás že nebolí ramena, nebo lokty? A dokonce ani prsty? Málo trénujete …“ Právě touto kapitolou a taky s obnoveným zraněním levého lokte jsem začátkem února 2011 začínal psát tuto knížku. A ještě s tubou Voltarenu, strečinkem, skotskými střiky a nadějí, že pět dní oddechu snad bude stačit a budu se moci vrátit zpátky k tréninku. Lepší a autentičtější začátek jsem si skutečně nemohl vybrat …

Sportovní lezení a jeho trénink je neskutečně agresivní a zdraví zatěžující činnost. To tvrdím z pozice bývalého vrcholového lezce, který leze a trénuje 22 let. A taky z pozice aktivního výkonnostního sportovce, který je i ve svých 46 letech stále ještě v relativně vysokém a intenzivním tréninkovém zatížení. Riziko zranění a přetížení je u sportovního lezení značně vysoké a roste – jak s ambicemi a výkonnostní úrovní lezce, tak s jeho věkem.

Lezecká tréninková zranění bych zjednodušeně rozdělil na NUTNÉ a ZBYTEČNÉ Pod pojmem nutné rozumím ta, kterým se žádný výkonnostní a vrcholový lezec neubrání. Jsou nutným důsledkem „pohybu na hraně“. Jedině pohyb na hraně v podobě maximálního tréninkového zatížení (zjednodušeně „co se do vás vejde“) vás dovede k plnému využití vašeho potenciálu a k dosažení výkonnosti, ke které jste předurčeni. Bez „pohybu na hraně“ nejsou nejenom olympijské medaile a světové rekordy, ale ani překonání osobních limitů a naplnění vlastního potenciálu. Nepříjemným důsledkem „pohybu na hraně“ je, že z hrany se dá spadnout a hezky si natlouct.

Plavecká ramena, basketbalové kotníky, tenistovy a oštěpařovy lokty, fotbalová a lyžařská kolena, průdušky běžce na lyžích, šachistovy …? Teď nevím. Že by nervy? A co my, lezci? Takže popořadě a odshora: ramena – lokty – prsty – zadní stehna – kolena.

Tohle všechno jsou (bohužel) běžné a nutné důsledky snahy výkonnostních a vrcholových sportovců naplnit svůj potenciál.

Pak tu jsou zranění zbytečná, z blbosti. Člověk se nerozcvičí, nezahřeje, evidentně se jednorázově přetíží. Těmto stavům je samozřejmě lepší se vyhnout, ale neznám sportovce a lezce, který by ve svém sportovním životě neudělal alespoň jednu blbost. A kdyby zůstalo jenom u té jedné jediné.

Nutná zranění a přetížení přicházejí náhle a nepozorovaně, (téměř) bez zjevné příčiny, jako důsledek objemu a intenzity tréninkového zatížení a (téměř) se jim nedá vyhnout. Může jich být jenom míň – díky zkušenostem, vnímavosti, pozornosti, opatrnosti … Nebo taky víc.

Někdy dokonce bezprostředně ukončí kariéru, případně výrazně zkrátí její vrcholovou úroveň. Se „zapečenými“ rameny, „vylágrovanými“ lokty a pokřivenými prsty vás odešlou do lezeckého důchodu – v lepším případě někde do oblasti III. až V. stupně UIAA. Jak se tomuto stavu, kdy se zraníte ani nevíte jak a proč, vyhnout? Případně jak počet těch nutných a ke sportu patřících zranění co nejvíce snížit? Na vrcholové úrovni tréninku je totiž úplně eliminovat skutečně nejde.

Odpověď jsem již naznačil v předchozím textu – zkušeností, vnímavostí, pozorností a opatrností lezce v každé konkrétní situaci, v každé konkrétní chvíli a v každé minutě tréninku.

Příklad z osobní praxe: Mám relativně spolehlivý indikační znak na blížící se zranění prstů v důsledku jejich dlouhodobého zatížení speciálním tréninkem. Tím znakem (souborem signálů) je: • kvalitně se vyvíjející trénink síly prstů a evidentní nárůst jejich síly • následný rychlý přelez relativně těžké cesty • myšlenka a pocit „ty prsty už jsou fakt kvalitní – ještě trochu přitvrdím a budou úplně super“ Jakmile se „zřetězí“ tyto tři faktory, s vysokou pravděpodobností pak následuje zranění prstů. Žádná evidentní chyba, žádné výrazně vyšší zatížení – normální trénink, v prstu to „lupne“ – někdy ani to ne, objeví se jenom pocit nepatrné, neagresivní bolesti – a je to „doma“. Bolí to čím dál, tím víc a na to „přitvrzení tréninku“ nebo na ty „úplně super nejsilnější prsty“ mohu zapomenout. NUTNÉ, nebo ZBYTEČNÉ zranění? Blbost, nebo nutná daň za snahu sáhnout si na osobní vrchol? A dalo se tomu vůbec vyhnout? Na tyto otázky si každý musíme odpovědět sám a právě způsob vypořádávání se i s těmito aspekty tréninku odděluje ty průměrné od výjimečných.

Jsem zraněný, co s tím dál? Často se mě na to spolulezci a známí ptají – co s tím prstem, bolí to tak a tak, co s tím? Musím na tomto místě oficiálně přiznat, že sám nevím – nejsem lékař a ani tyto řádky nepíšu z pozice, že bych chtěl lékaře a jeho odborný zásah A NĚCO NAVÍC …

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

255

jednoduše uvěřila natolik, že získala naději a perspektivu – a propustila mě ze svých spárů. Umožnila dál pracovat, dokončit kapitolu o PSYCHICE SPORTOVNÍHO LEZCE a v podobě EXPERIMENTU se STRUKTUROU i kapitolu o stavbě a organizaci tréninku.

Stavba tréninku byl skutečný EXPERIMENT. Jeden nádherný experiment, jak pracovat s myslí a jak ji „zmanipulovat“ tak, aby vás nevyvážela z klidu – a tím pádem umožnila odevzdat aktuální maximum. Experiment, který vyšel, experiment, který byl podpořený mohutnou introspekcí jeho jediného účastníka, experiment, kterého jste měli možnost se zúčastnit – byť jenom formou tichého souhlasu.

Experiment, ve kterém MÁTE MOŽNOST přetvářením mojí STRUKTURY na tu vaši pokračovat a podpořit jej vlastní introspekcí – tak mohutnou, jak jen budete chtít.

Za vaši spoluúčast na EXPERIMENTU vám upřímně děkuji a slibuji, že příště se UŽ v termínech polepším a další knížku budu psát … další už psát nebudu, alespoň ne pro sportovní lezce.

3.3 TRÉNINK PSYCHIKY V PRAXI Jak s tím vším, co se tady dosud objevilo, naložit v reálné praxi tréninkového a sportovního života? S největší pravděpodobností si budete muset při lezení poradit sami. V izolaci před důležitým závodem, na písku, vysoko nad kruhem, v rozbité horské stěně nebo před rozhodujícím úsekem vašeho brutálního boje v převisu, než opustíte i tu poslední možnost odpočinku, tam všude budete jenom vy. Vy – jako myšlenka. Vy – jako emoce. VY – jako VÝSLEDEK. „Nástroje“ v podobě opatření k ovlivňování psychiky už máte. Rozebírali jsme je postupně – od těch, které zasahují spíše hlubší vrstvy vašich kognitivních pochodů ((modelování a manipulace KOG úrovně) až po „provozní opatření“ vhodné k hašení aktuálních myšlenkových krizí různého rozsahu (KUP, KB opatření) nebo k navození stavu mysli, aby ke krizím vůbec nedocházelo, v podobě koncentrace a pohroužení. Jakmile chcete, stačí je uchopit a můžete se pustit rovnou do práce.

Většina lezců pojme práci s vlastní psychikou zcela přirozeně a – v případě, že to všechno rovnou nepustí z hlavy – bude se snažit intuitivně ji ovlivňovat bezprostředně, v průběhu vlastního lezení. Další možností, která je k dispozici, je zvolit metodický tréninkový přístup a pojmout práci na vlastní psychice jako čistě tréninkovou záležitost.

Budu muset ty dva pojmy oddělit, abychom se zbytečně nezamotávali. „Trénink psychiky“ vnímejte v dalším textu jako záměrné nacvičování (trénování) práce s vlastní psychikou v zátěžových situacích, pojem „ovlivňování psychiky“ pak jako používání natrénovaného přístupu v reálném lezení. „Trénování“ i „ovlivňování“ jsou jednolitým a vzájemně propojeným procesem. Trénujeme psychiku, abychom ji mohli následně, v průběhu lezení, ovlivňovat – a tím ji trénovat pro všechny další, těžší a náročnější lezecké situace. Nebo taky „trénujeme ovlivňování – abychom pak ovlivňováním dále trénovali“. V klidu promyslete, není kam spěchat.

Stejně jako v případě tréninku zbylých složek výkonu i kvalita tréninku psychiky bude záviset zejména • na tréninkových podnětech v podobě záměrného vystavování se zátěžovým situacím • na tréninkových principech, které podmiňují kvalitu zatěžování a vlastního tréninku TRÉNINKOVÝ PODNĚT „Nebát se“ – třeba ve výšce nebo před rozhodujícím pokusem na důležitých závodech, stejně jako zvládat všechny další, při lezení se vyskytující, destruktivní vlivy psychiky, nenatrénujete čtením. To je jenom začátek. Chtě – nechtě (chtě = základní podmínka úspěchu v této oblasti) budete muset vkročit do arény a pustit se do boje s vlastním myšlením a emocemi. Jenom s tím bojem opatrně, přístup „usilování neusilováním“, je v oblasti psychiky častokrát lepší a efektivnější.

Psychiku byste mohli trénovat v jakékoliv denní situaci a v průběhu celého dne. Chtělo by to jenom pustit do svého denního, provozního fungování neustálý proces sebeuvědomování a pomocí introspekce, sekundu po sekundě, zkoumat své vnitřní myšlenkové a emocionální pochody, jejich příčiny a důsledky, projevující se určitým způsobem vašeho reagování a chování. Případně, v zájmu změny a zlepšení vašeho myšlení a citového prožívání, na to pak i průběžně reagovat. Jestli by vám právě tento postup pomohl k lepší psychické vyrovnanosti? Nevím – spíš mám dojem, že byste si tím zadělávali na umístěnku do „cvokhausu“.

Zdá se mi to nereálné a zničující, žít pod stálým osobním vnitřním monitoringem a kontrolou – stejně, jako se mi zdá zbytečně omezující žít s permanentně vypnutým monitorem.

V vztahu s tréninkem psychiky ve sportovním lezení může být zátěžovou situací v podstatě cokoliv – lezecký trénink nebo závod, kon314

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

SPORTOVNÍ LEZENÍ A PSYCHIKA LEZCE

krétní boulder nebo cesta, odpoledne na umělé stěně nebo lezecký den na skalách, lezecký víkend nebo výjezd, dobrodružství v horách – nebo třeba na poušti. Jakákoliv situace různé délky a náročnosti, v jejímž průběhu zostříte „vnitřní hledí“ na všechny své myšlenkové a emocionální pochody, vás může v případě kvalitního „tréninkového“ přístupu, zvednout na vyšší úroveň vaší celkové výkonnosti.

TRÉNINKOVÉ PRINCIPY Práce s tréninkovými podněty a vystavování se zátěžovým situacím musí probíhat i v rámci tréninku psychiky podle zásad klasických tréninkových principů. K těm, které se při tréninku psychiky uplatňují nejvíc, patří • princip volby odpovídajícího tréninkového podnětu/zátěžové situace • princip postupného růstu zatížení/náročnosti zátěžové situace • princip jednoty všeobecnosti a speciálnosti v rámci volby zátěžové situace Jakmile jste dosud nevěnovali tréninkovým principům nějakou zvláštní pozornost, v rámci tréninku psychiky se vyplatí „zbystřit“ a zaostřit na tuto kategorii pozornost. Stejně, jako je tomu při tréninku jiných složek výkonu, ani v případě tréninku psychiky nedopadne ignorování principů dobře a skončí menší kvalitou a efektivitou tréninku, nebo taky „zraněním“. A „zraněná duše“ (děvčata) nebo „poškozená mysl“ (kluci) se hojí déle, než šlachy a klouby prstů, nebo natržená svalová vlákna v rameni. Na konkrétní způsoby uplatnění a využití principů v tréninkové praxi přijdete určitě i sami – případně zjistíte i možnost a oprávněnost využití několika dalších.

TRÉNINK PSYCHIKY „Roubovat“ tréninkovou „psycho metodiku“ na běžné lezení není nijak velikým problémem a spousta lezení na skalách a umělých stěnách probíhá v rámci intuitivně a přirozeně uplatňovaných, výše uvedených principů. Bohužel – platí to i v opačném provedení …

Na druhé straně – tohle je knížka o tréninku, takže budeme teď trénovat psychiku v rámci konvenčního tréninkového procesu, zaměřeného na závodní lezení a lezecké disciplíny nepřímé soutěže.

Zajímavé – a tak trochu paradoxní je že o vlivech psychiky uplatňujících se v průběhu vlastního trénování, jsme vlastně ještě nemluvili – a mluvit ani nebudeme. Ne, že by nebyly podstatné – na výkon zaměřený sportovní lezec trénuje někdy víc, než leze – ale s malým zjednodušením lze říct – v tréninku není důvod bát se strachu z výšky, není důvod stresovat se před pokusem, není důvod kontrolovat myšlení ani emoční odezvu, kterou vyvolává. Není důvod – je to účel.

Když už jsem to nakousl, tak se k tomu alespoň stručně vyjádřím. Samozřejmě i v rámci trénování se uplatňuje spousta vlivů vaší psychiky, schopných snížit vám v konečném důsledku kvalitu tréninku. Jde nejčastěji o vlivy psychiky v podobě důsledků vzájemných vztahů s dalšími účastníky celého tréninkového procesu (rodič, trenér, sparing, další lezci) nebo o zasahování vlivů běžného života do tréninku.

Běžný trénink a celý tréninkový proces považuji za velice všeobecný tréninkový podnět a zátěžovou situaci s průměrnou náročností. V praxi „ostrého“, reálného lezení to pak bude už jenom těžší a těžší, nebo … – ještě těžší. Na druhé straně, někde se začít musí – a kde jinde, než v klidu vlastní bouldrovky případně v rámci nezávazného tréninkového lezení ve skalním převisu domácí oblasti. Jakmile nezvládnete své myšlení v těchto bezproblémových situacích (možná o trochu náročnějších a speciálnějších, než je třeba běh po lese …), v „ostré“ chvíli vyhrocené soutěže (možná celkem zbytečně, právě vaším nekontrolovaným myšlením, které do vás neustále „tepe“ – teď to dáš, teď musíš, neboj – máš na to, makej – poslední pokus, to musí vyjít!) to nezvládnete už vůbec.

I když lze psychiku trénovat v rámci jakéhokoliv druhu tréninkové činnosti, osobně si myslím, že bude úplně stačit trénovat ji čistě v rámci tréninkového lezení. Právě v rámci běžného tréninkového lezení máte možnost pomocí KB opatření, kontrolovat provozní rovinu svého myšlení a pomocí koncentrace a pohroužení navozovat stavy mysli, optimální pro podávání těch nejlepších výkonů. Využít by se dala určitě i vizualizace nebo manipulování kognitivní úrovně v průběhu náročnějších, možná i uměle vyvolaných zátěžových situací.

Představit si umím i „nejhlubší“ způsob práce s vlastní myslí – modelování kognitivní úrovně – třeba na základní zpracování pocitů a dojmů z tréninku. Využití „kognitivní uvěřitelné perspektivy“ asi neuplatníte – přece jenom, jde spíše o záchranný mechanizmus ve fázích rozsáhlejších, myšlenkových krizí v souvislosti se ztrátou perspektivy.

Vlastní trénink psychiky doporučuji rozdělit a provozovat ve dvou liniích: • trénink psychiky v průběhu standardního, běžného trénování • trénink psychiky v rámci vylaďovacího období SPORTOVNÍ LEZENÍ A PSYCHIKA LEZCE

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

315

Jarda Maršík, „Lustgarten“, Xc, Saské Švýcarsko, Německo

Foto: Pavel Žofka www.rockart.cz

V rámci běžného trénování máte ideální příležitost seznámit se s vašimi myšlenkovými a emočními pochody, uvědomit si jejich důsledky a naučit se je ovládat a usměrňovat. Tohle všechno můžete provozovat nejenom na té nejhrubší rozlišovací úrovni (tohle nebylo dobré/příště už nechci), ale i na jemnější úrovni průběžné kontroly mysli pomocí KB opatření a nakonec i na těch nejjemnějších úrovních vašich myšlenkových pochodů a pocitových stavů, na kterých pomocí koncentrace a pohroužení navozujete stavy mysli, jejíž pomocí byste se do výše uvedených „myšlenkových vytáček“ ani neměli dostat.

Osobní příklad – jakmile můj spolulezec v rámci lezeckého tréninku „hodí do placu“ boulder, který vypadá evidentně silově těžce, automaticky registruji jednoznačný myšlenkový pochod – „ ty jo, to vypadá krutě, ten krok doprava, s tím budu mít asi problémy“.

Samozřejmě že s ním mám problémy – a není to jenom kvůli nedostatku síly.

Na otázku, co s tím, odpovím jenom stručně a v obecnější rovině, abyste mohli moje návody aplikovat i na jiné situace podobného charakteru. Podstatné je vůbec si uvedený myšlenkový pochod uvědomit a znát jeho důsledky. Následně jej můžete nechat tak – když vám nijak zásadně neškodí a neomezuje vás. Přirozeně se s touto situací můžete vypořádat následujícím způsobem: • „zahltíte“ se kvantem zátěžových situací stejného charakteru (bouldry v rámci tréninku, i počty tréninků) a přiměřené obtížnosti, spočívající jak v přiměřené „myšlenkové“ obtížnosti bouldrů (spíše nižší až střední), tak v pohodovém a nestresujícím prostředí tréninku • každý z lezeckých pokusů podrobíte podrobné introspekcí (vhledu „dovnitř“ – své mysli, hlavy, nitra …) a budete pozorovat, co se ve vás, v rámci myšlení a pocitů, odehrává. Vaše introspekce by měla být přirozená a nenucená a pozorovat byste měli nehodnotícím, nekritickým, odosobněným a „nezúčastněným“ způsobem.

• výše popsaný a správně vedený postup práce s vlastním myšlením zabezpečí postupnou „úpravu“ a zklidnění vnitřních pochodů myšlení a prožívání – to všechno v rámci možností vašeho přirozeného potenciálu a s možností „změřit“ efektivitu vašeho úsilí pomocí škálovací stupnice (podrobnosti k tomu všemu lze dohledat v metodice INNER GAME – viz LITERATURA) • po evidentní a jednoznačně zaznamenatelné změně stavu k lepšímu lze postupně zvyšovat náročnost zátěžové situace – jak formou stále těžších a těžších bouldrů, tak formou tréninků ve stále náročnějším a stresujícím prostředí.

Růst zatížení v podobě stále větší náročnosti zátěžových situací je důležitý a vaší fantazii, jak toho docílit v tréninku, se meze nekladou. Můžete v rámci jednotlivých tréninků navodit různou úroveň stresu a nepohody, libovolným způsobem přitvrzovat a vytvářet tlak, sami před sebou si stavět jasné a tvrdé závazky, které vás budou vyvážet z klidu a budou vás nutit se s tím nějak poprat a vyrovnávat. Cizí lezecké prostředí, cizí lezecká parta, modelované závody vaši situaci v oblasti psychické pohody ještě zhorší – z tréninkového úhlu pohledu samozřejmě k vašemu prospěchu.

Co a jak konkrétně trénovat v rámci standardního, běžného tréninku? Uvědomování si průběhu myšlení a prožívání konkrétní situace a způsob zvládání jste četli o několik odstavců výš. Dalšími možnostmi práce s myslí je navozovat patřičnou úroveň koncentrace před konkrétním pokusem, zkoušet ji prohlubovat až do úrovně pohroužení – a samozřejmě, snažit se udržet tyto stavy mysli v průběhu celého pokusu, postupně čím dál těžšího a delšího.

Další možnosti tréninku je zaměřit se na práci s myslí v průběhu odpočinku v cestě. Můžete zkusit, v rámci odpočinku v cestě, neopustit stádium koncentrace (citově „podbarvená“ myšlenka „dnes to jde nějak ztuha, to už asi nedám …“ znamená, že jste z koncentrace vypadli) nebo nasadit KB opatření za účelem větší kontroly myšlenkově „rozhašené“ mysli. Při zlepšení výkonnosti v těchto parametrech můžete zkoušet záměrně opouštět stavy koncentrace a opakovaně se do nich zkusit vracet, třeba až do úrovně pohroužení. Tohle všechno by šlo ještě záměrně „šťavit“ vlastním stresovým myšlením nebo vnějším stresováním – prostě fantazii, jak se programově a záměrně „rozložit“ se meze skutečně nekladou, jenom abyste to pak zvládli všechno vstřebat.

V dalším stádiu pak můžete práci s myslí, jak jsem ji popisoval na úseku jednoho konkrétního pokusu, rozšířit i na dobu mezi pokusy, dobu celého tréninku apod. – s následným „přenosem“ do náročnějších a stresujících prostředí cizích stěn a závodů.

TRÉNOVÁNÍ PSYCHIKY V PRŮBĚHU VYLAĎOVACÍHO OBDOBÍ Tohle je věc, o které jsem z celé knihy přesvědčený asi nejvíc a za kterou bych se pral až do krve. Lezecká vítězství – a je jedno, jestli v přímé nebo nepřímé lezecké soutěži, se dosahují ve vylaďovacím období a právě prostřednictvím tréninku psychiky. Nikde jinde, než v rámci kvalitně vedeného vylaďovacího tréninku, nemáte možnost naučit se zvládat destruktivní vlivy psychiky vyplývající z nutnosti podat kvalitní lezecký výkon.

Samozřejmě, musíte mít psychicky „natrénováno v základu“ a ve „všeobecném objemu“ (všechno to, co jsme řešili dosud) – a na základě toho pak v rámci modelovaných zátěžových lezeckých situací vyhrotit stres až na skutečnou hranici možného. Nesrovnáte SPORTOVNÍ LEZENÍ A PSYCHIKA LEZCE

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

317

4.2.3 CIAO, RUDY … … naše práce nese plody – jednoznačně. Zažil jsem teď ve Španělsku asi největší bitvu INNER GAME, která v konečné fázi zase tak těžká nebyla a hlavně – vyšel jsem z ní jako VÍTĚZ! Měl jsem na to ST, ČT, PÁ, SO, NE – to jsem na jaře schválně takto naplánoval s tím, že to musí jednoznačně stačit. No a málem to nestačilo. Plán byl ve ST precizně nakrokovat a nejpozději ve ČT vylézt s tím, že bude rezerva.

STŘEDA – nakrokováno, hned druhým pokusem jsem precizně přelezl bouldr, který jsem na jaře vlastně v kuse ani neudělal, pak jsem ale podělal mikrokomponentu a upadl, třetí pokus ještě kousek dál, ale už mi došlo ČTVRTEK – 2 pokusy a oba pokusy jsem přelezl bouldr, ale pak spadl, teď si nějak nevzpomínám, kde přesně, ale prostě to nevyšlo (to je opouštění problému, ale fakt teď už nevím, co se dělo). Každopádně pokusy to byly dobré. Pátek rest.

SOBOTA – plný sektor Španělů, výborná nálada. Dal jsem 2 pokusy. První byl nádhera, všechno úplně parádní, precizní práce, ale poslední expreska mě zastavila, nemohl jsem cvaknout a ani za nic nešlo v těch hrozných chytech vyklepat. Řekl jsem dober, stejně jako ve ČT (už byl člověk značně nadlezlý a vynechávat tuto expu mi bylo značně nepříjemné, ale kdybych ji vynechal už ve ČT, asi bych to dal). Další pokus o dva chyty méně, nebyla už prostě síla, hafo mi nateklo ve vrchní pasáži.

A už začal být tvrdý pres, věděl jsem, že už je to špatný, málo času, zbývalo pár posledních pokusů. Visím v tom v podstatě 2 celé výjezdy + pár pokusů v roce 2009/zima (to už není málo) a navíc -letos mám 5x 8b+, tak proč tam padám, sakra, musel jsem vymyslet jinak ten vršek, protože bez vyklepání to prostě neudělám (nutno uvést, že jsem už 3 krát spadl v místě tak 8+) je to možný padat v takových krocích? Hrůza, hlava šrotuje, poseděl jsem si nahoře a po dlouhém kroku do špatného krapasu na stisk, jsem přišel na to, že to jde vzít druhou rukou na spoďák. A vyklepání vymyšleno, zaplať pánbůh, už jsem zas věřil, že když odpočnu, tak to vylezu. Takže co teď -> jasný rest v NE a v PO to napálit, jen aby vyšlo počasí, zdá se nejisté. Ten den vylezl jen jeden Španěl 8a+, jinak z cca 40 lidí nikdo nic, zajímavé.

NEDĚLE – mám rest, jdu jen s Kiki ji odjistit v 8a+, chce dát jen jeden pokus. Dává na pohodu, je pro místní hvězda. Já jsem se docela zklidnil, Una vaca menos, una vaca mas… O krávu víc nebo míň… vždyť jich mám letos už 5!!!!! Srovnaná mysl, nejsem ve stresu. Skoro každý den jsem povídal s Armandem, výborný poznatky, tím, že je tam pořád, má ty osudy lezců odsledovaný, a přesně ví… je taky dost inteligentní a fakt ví, co je sportovní lezení ve skalách. V podstatě přemýšlí jenom o tom, tak aby nevěděl…

PONDĚLÍ – v noci hrozná bouřka, hnus, ráno mraky, drobně prší. Už si i myslím, že cesta bude mokrá. Ve skalách nikdo. Mraky se ale hrozně valej a vypadá to na déšť, skála zatím suchá, 2 cesty na rozlez, první pokus padám hned v bouldru, soustředil jsem se na vršek – dolez. Přichází Armando – podpořit nás. Ondra vylézá 8a+, Peťa padá znovu v 8b, jdu další pokus, padám stejně jak předtím, v podstatě ještě o mikrokomponentu níž, začíná brutálně chcát, úplná tma, Armando si stoupne v pláštěnce na déšť a dívá se do mraků, říkám co děláš, pojď se schovat pod převis za námi a on: mluvím s počasím, ty to dáš a vysvitne slunce. Nevím co si o tom myslet. Za chvilku se déšť zmírnil, jdu na pokus, spadl jsem ještě níž, nedoskočil jsem ani tu lištu v bouldru, tam jsem tenhle výjezd ještě nespadl. Už je to jasný, nedám to, jsem v klidu. O krávu víc nebo míň… o nic nejde. Totální klid v duši, tak co, když jsem tu, dám ještě jeden, ale je jasný že když dolezu náááááhodou navrch, stejně mi už dojde a nedám to, navíc trochu mokrý. Dávám tak 1,5 h rest a mluvím s Armandem celou dobu, on ten den přišel jen tak za námi, celý víkend lezl, navíc přišel s bolavou nohou 3 km do kopce, jen kvůli nám.

Neprší, jdu odevzdaně na pokus, přelezu bouldr, ale drtím, žádná odevzdanost, po bouldru těžké sekvence dávám, a jsem v odpočinku, cvakám poslední expu, 2–3 krát klepu každou ruku, jde to! Slyším celou cestu jen Armanda, jak mi to přeje, tu upřímnost, to jsem ještě nezažil. Dolézám, držím poslední malou mírně zavlhlou lištu a je to tam!!!!! Juchů, de puta madre, jak jsem šťastný, vůbec, vůbec, vůbec jsem nevěřil, že je to možný a nikdo další tomu taky asi nevěřil.

Ondra další 8a, Peťa nevylezl svoje 8b škoda, pak dal ale alespoň 8a+, Kristýna ten den nic, ale vyradila mi 8a na flash, nádherná linie, totální užívačka, tak lehký kroky proti b+, všude jsem schopen klepat, i když jsem na sračky. Když jsem vybíral presky z 8a vyšlo slunce …

Konec a´la HOLLYWOOD, jenom napsaný skutečným životem. A člověkem samozřejmě, hlavně člověkem. Bez něj by to prostě nešlo, ani kdyby se život postavil na hlavu. Vždy to takhle bylo – a snad to tak i zůstane. A … … a stačí, konec. Asi je čas skutečně skončit. Bylo toho tady napsáno hodně – o myšlenkách a pocitech, o psychice a lidské mysli.

Nebo snad o „duši“? S tou duší opatrně, vzpomeňte si na úvod. Nechce se mi přesouvat se v tuto chvíli na platformu filozofie jazyka a začít „zkoumat“. Ale ten pojem, ten pojem mě láká … Jak to píše pan ŘÍČAN ve své PSYCHOLOGII? „Čtenář je možná překvapen, že existují a užívají se pojmy, které nelze přesně definovat, jako je právě pojem duše. Touto skutečností se zabývá filozofie jazyka. Zatím si prostě zvykneme, že tomu tak je.

Nechce se mi zvykat, a beru do ruky telefon …

328

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

SPORTOVNÍ LEZENÍ A PSYCHIKA LEZCE

5. BACHA, JSEM ŠÍLENÝ? LEZU! Zvonek telefonu bez přestání drnčí v zavřené skříňce. Házím na zem maglajzák a lezajdy letí vstříc koutu. Rychle se šacuji, sakra, do jaké kapsy jsem ten zatracený klíček dal. Ták a mám ho.

Pár zbrklých pohybů, při kterých nemohu trefit otvor zámku, jenž prodlouží o pár okamžiků ten naléhavě pronikavý tón. Konečně odemykám, přičemž zvuk s otvírajícími dvířky nabírá na hlasitosti a šátrající ruka jde přímo po zdroji neklidu. V ten drobný okamžik, než stisknu zelené sluchátko, vlnka pochybností proběhne přes mé čelo. Kdo mě to otravuje takto večer, když vůbec s nikým už nemám chuť mluvit?

Přesto zvědavé podvědomí mačká tlačítko a ruka svévolně přikládá mluvící krabičku k uchu. „Ano, Marek, prosím.“ „Čau, tady Tufi.“ „Těbůh, jak se máš?“ „Dobře, ale k věci, mám na tebe prosbu. Teď dokončujeme knížku o sportovním lezení…“ Z rozhovoru vyplynulo, že já, který může být označován téměř ze všeho, ale rozhodně ne ze systematičnosti, nebo kdovíjaké lezecké virtuozity, mám přispět svým pohledem do systematicky seřazené a lezeckými esy prošpikované knížky. Ješitnost to sice pohladilo, ale vzápětí sebereflexe vyslala slova. „Hele Tufi, jsi hodný a díky za nabídku, ale k psychologii lezení mám asi stejně daleko, jako Ciciliona k slušné dívce. Jedině, kde se cítím pevný v kramflecích, pokud bys chtěl výpověď psychopata, tak tam si věřím.“ „Ne, potřebuji praktický pohled ze života lezce, žádnou diplomku.“ „Hm, tak jo, dám pokus a vyhodit to můžeš vždycky.“ Pižmo zpocených těl nasáté ve stěnách šatny, oddělující dveřmi bouldrovku s točitými schody prchající ze sklepení od zbytku světa, bylo místem slibu. Jak s tím teď naložím, je pro mne skutečnou záhadou.

Zasadit a zalévat Je zajímavé, že tělesnou schránku ve většině případů dokážeme daleko lépe obhospodařovat, než stejně důležitou část, která koresponduje s naší hlavou. Pravdou je, pakliže se povede vyvážit poměr těchto dvou veličin, tak naše výkonnost, dovednosti a spokojenost mají větší šanci souběžně růst.

Co tím myslím?

Propadám se léty nazpět, míjím léta a před očima se v rychlosti míhají rozmazané výstřižky ze života, jak barevné číslice na ruletě.

Můžu říci, docela příjemný pocit, pokusit se vzpomenout si na chvíle, kdy se tvořily sny, přitom na cestě byla sotva udělána první šlápota. Možná můj optimismus, který můj kamarád Zdeněk předefinoval na chorobný, vytlačil špatné vzpomínky.

Usmívám se sám nad svým dávným konáním, přitom pohled se rozmazal a na monitoru se rozpily právě napsané věty.

První kroky k realizacím Nohy zapadají až ke kolenům do čerstvě napadaného sněhu. Je to načechraná lehká pokrývka tvořená z velkých vloček. Při každém došlapu panenská bělost povolí až k hustší konzistenci, která téměř sama vcucne chodilo do výšky kotníků. Bota při každém vyproštění váží nejméně sto kilo a je na hraně, že se svévolně vysvlékne. Lije ze mne pot, dech v obrátkách se chvílemi mění v zajíkání.

Před sebou mám nekonečnou pláň. Sníh a vítr si přisazuje, teď už nemá smysl se vracet. Po dalších třech hodinách jsem na konci.

Vyčerpaný, šťastný a obalený bahnem jak řízek, při pádech, které během expedice nastaly.

Docházím domů, kde mamka otvírá dveře a s vyvalenýma očima na mě nechápavě hledí. „Cos dělal? Krista Pána ty jsi, bl…, troub…,“ rozčilený hlas nedokáže ani dotvářet slova.

Nakonec se zadaří. „Hovado.“ Po potupném striptýzu na chodbě šestého patra před naším bytem odcházím přímo do koupelny. Potopený v horoucí vodě, ze které stoupá pokojně pára, znovu probírám dnešní výstup na pomyslný Everest. Naprosto nechápu, proč je můj skvělý výkon brán tak negativně a na lehkou váhu. Přece ten přechod rozbahněným oraništěm s nadílkou sněhu, který mi sloužil něco jako trenažér, byl perfektní přípravou.

Nebo ne?

Příhoda je směšná, ale cíl nikoliv.

Mozek se musí trénovat Když si řekneme trénink, máme převážně na mysli tužení svalů. Což je hodně zjednodušené synonymum pro cílené pilování techniky pohybové dovednosti, nabrání vytrvalostního objemu a ve správnou chvíli napuštění pístů pro explozivní výbušnost. Pro tyto SPORTOVNÍ LEZENÍ A PSYCHIKA LEZCE

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

329

ZÁVĚREM Pro ty z vás, kteří se mnou vydrželi statečně až do konce, mám v tuto chvíli ještě jednu informaci. Nejste v tom sami – stejně jako vy, i někdo další v tuto chvíli, něco „tréninkového“, určitě řeší. Čte nebo přemýšlí, debatuje, vysvětluje nebo poslouchá, případně i přímo někde visí a trápí se. Vědomí, že jste součástí společenství, posiluje. Že by další složka výkonu? Pro někoho určitě.

Je úplně jedno, kdo to je a s jakou mírou vážnosti se věnuje tréninku. Je úplně jedno, jaké má ambice a cíle, jak konkrétně trénuje, kde a čím vlastně žije. Podstatné je, že „je“ – on pro vás, vy pro něj – byť o sobě ani nevíte. Vlastně teď už jo. Už víte, že je i někdo další – naladěný na stejnou vlnovou délku jako vy, možná se právě teď hrabe v prachu své bouldrovky, možná leze vstříc slunci ukrytému za hranou nebo zplihle sedí v čekárně u lékaře, s „urvaným“ prstem.

Je už trochu dál, než vy, protože tohle už četl, případně o tom už dávno ví. Ví, že v tom není – a nikdy nebude, sám. Trénuje nebo přemýšlí o tréninku, leze po skalách a umělých stěnách nebo nic z toho a jenom tak sedí – ale určitě je v duchu s Vámi a posílá vám na dálku svoji energii.

Jo, a taky „jasnou zprávu“ – makejte, nejste v tom sami.

1. NEJSTE V TOM SAMI …

Je skutečně jedno, kdo to je? Jak tak nad tím přemýšlím, napadlo mě – nestálo by za to najít ho a dát mu taky slovo? Jak to všechno, co souvisí s tréninkem, vnímá a prožívá? Jaký má na to názor? Jak trénuje, co dělá stejně jako vy a co úplně naopak? A proč to všechno dělá právě tak – a ne třeba jinak?

Jenom jak to udělat? Komu vlastně dát slovo? Co člověk, to názor – a místo pro všechny v této knížce prostě není. A co jenom někteří z vás – třeba jako vzorek našeho společenství? Závodník, pískař, silový atlet ze skalních převisů. HOBÍK, MANÍK, PROFÍK. Mladý, střední, starý. Jeden z Brna, jeden z Ostravy, jeden z Prahy, možná taky někdo z menšího města nebo vesnice. Blbost, stejně je vás moc – a ani tak veliký počet názorů by na nějaký repre vzorek nestačil.

Takže jinak. „Tři mušketýři“ ti by se snad vešli. Hranice spektra nejlepší a „nejhorší“, a jeden zástupce středu. A už se mi dokonce i vybavují a „rýsují“ – ADAM, KUBA a KMEŤO. Jenom ty kategorie k nim jaksi nesedí, ale to nevadí. To dořešíme …

ADAM jeden z nejlepších lezců světa. Byla by škoda nezeptat se jej a nedat mu slovo, když už ho tady máme, když nám dělá čest a když my všichni máme tu čest mluvit stejným jazykem jako on. Adam určitě o tréninku něco ví – byla by skutečně škoda nezeptat se …

Pak KMEŤO – jeden ze „starších bojovníků“, až z dalekého Gaskoňska – teda pardon, Slovenska. Kmeťo je „stará škola“ kolmých profilů i „druhá míza“ skalních převisů. Pravda je, že mluví divným „nářečím“, ale „čo bolo, bolo – už to, bisťu bohu, prebolelo“. Podstatné je, že i když musí Kmeťo pracovat, starat se o dům a o rodinu, taky trénuje a leze francouzské osmičky. A hlavně Kmeťo má názor, taky by byla škoda nezeptat se jej.

A nakonec KUBA třetí do party. Ten nejhorší (?), ptáte se. Ale kdeže, vůbec ne. Kuba jako jeden z nás. Přece jenom – neleze každý jak ti dva a ztotožnit se s názory napůl lidí, napůl netopýrů, kterým se v převisech postupně (a nevratně!) odkrvuje mozek, nemusí být pro většinu „smrtelníků“ vůbec jednoduché. Kuba je skutečný smrtelník, člověk z masa a kostí s ním by se ztotožnit dalo, samozřejmě v případě, že by to za to stálo.

JAK TO TEDA VLASTNĚ MAJÍ S TRÉNINKEM PRÁVĚ ONI? Co jim trénink dal, případně co jim vzal? Čemu věřili, co a jak trénovali a trénují, co je bavilo a co ne, co měli dělat – a nedělali a naopak, co dělali – i když to dělat neměli. Čeho litují a co velebí, co trefili a kde se minuli, případně jak zní to jejich – „ach jo, to kdybych tehdy …“.

Zkusme se jich zeptat – kvůli inspiraci a příkladu, kvůli motivaci, kvůli těžším cestám a medailím, možná i kvůli české hymně a nějaké té husí kůži – a možná jenom kvůli větší osobní spokojenosti. Zkusme se jich zeptat, co oni a trénink – abyste zjistili, že je možná i jiná cesta, než ta, po které jste dosud šli – a taky jiná, než ta, o které jste dosud četli na stránkách této knížky.

336

| TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II | Rudo Tefelner

ZÁVĚR

Adam ONDRA Trénink mi v minulosti zněl spíše posměšným tónem. Ne že bych byl tím z klasiků, kteří říkají, že natrénovaná síla je podvod, ale bylo to dáno mým přístupem k lezení. Trénink měl pro mě význam něčeho monotónního, únavného, ale zpětně musím říci, že nezbytného. To, co se vám snažím říct je, že v minulosti jsem si nikdy před odchodem na trénink neřekl, že jdu trénovat. Prostě jsem šel na stěnu a to znamená něco, na co se musím těšit. Proč by pak jinak člověk lezl? Pod tréninkem jsem si představoval spíše zvedání činek v upocené posilovně, nikoliv kulturní prostředí kterékoliv zaprášené bouldrovky.

Tento přístup u mě fungoval dlouho. Nikdy jsem, kromě několika záchvatů, neshyboval, nekampusoval, neposiloval, pouze jsem lezl a bouldroval a do deseti let chodil do gymnastiky. Rozhodně ne že bych se flákal! Na bouldrovce jsem se vždy totálně zničil, s entusiasmem pobíhal od jednoho bouldru ke druhému. Ale zásadně jsem nedělal nic, co mě nebaví a nic, co by pro mě, jako malého kluka, bylo nebezpečné. Nebral jsem jako nejdůležitější vylézt co nejtěžší cestu ten rok a trénovat jako blázen, důležitější bylo zůstat zdravý a trénovat jako blázen v dospělosti bez žádných zbytečných předchozích zranění.

Tento přístup měl spoustu výhod. Bavil. Mohl jsem úžasně zapracovat na technice a efektivitě, protože kde chyběla síla, musel jsem to nějak „odrbat“. Přirozeně extrémně silní lidé to opravdu na začátku nemají jednoduché. Rychle se zlepšují, ovšem zapracovat na technice je pro ně nesmírně těžké, protože to všechno dokážou urvat, dokud nenarazí na limity síly. Zde bych důrazně upozornil, že dnes je to můj zdánlivě nevyčerpatelný zdroj, ze kterého čerpám, ať už visím za pár prstů v boulderproblému nebo vyklepávám na oblině na závodech světového poháru.

Jak šel ale čas, začínalo mi být jasné, že dál to takhle nepůjde. Neudělat shyb na jedné ruce je sice dobrý důvod ke chvástání se, že dokážu přelézt někoho, kdo jich dá deset, ale udělat jej přece jen může pomoci. Čím těžší cesty, tím nekompromisnější silové kroky. Čím vyšší úroveň závodů, tím větší krutá silová vytrvalost bez možnosti odpočinku. I když šla moje úroveň stále nahoru, řekl jsem si, že bude asi třeba si ošklivé slovo „trénink“ přece jen připustit k tělu. Jak na mě toto slovo působí teď? Mráz po zádech? Pocity nevolnosti? Ale ne, i na trénink je třeba se těšit a mít z něj radost. Zde ovšem přichází základní kámen úrazu. Čtěte dále.

Aby mě trénink bavil, bylo pro mě důležité totálně se na stěně rozbít. Pocit totálně vypuštěných předloktí, bolestí po těle, to bylo pro mě znamení dobře odvedené práce. Podle selského rozumu mi připadala naprosto geniální následující rovnice – čím více cest odlezu, tím více vytrvalosti, tím lepší výsledky. V hodně mladém věku to ještě mohlo fungovat. Tělo regeneruje rychle, z přílišných tréninkových dávek se rychle vylíže. Příliš jsem ale nepřemýšlel o kvalitě tréninku. Prostě jsem ráno chodil kampusovat, odpoledne na stěnu, o restdejích běhat a nechápal jsem, proč se cítím slabší a slabší. Kvantita. Čím více, tím lépe.

Pro první sezónu světového poháru v šestnácti letech to nějakým záhadným způsobem fungovalo. Po náhlém zvýšení úrovně lezců, s nástupem Jakoba Schuberta, přitvrzením silové vytrvalosti na závodech jsem najednou končil třetí a na stupeň nejvyšší už jsem jen mlsně koukal. Na závody jsem trénoval, trénink mě bavil, ale nezlepšoval jsem se. Na skalách jsem se spíše bavil, lezl pár cest denně a zlepšoval se. V čem by mohl být zakopán pes? Že by můj trénink postrádal potřebnou kvalitu? Že by bylo lepší dát pár cest denně, pořádně v nich zabojovat a celkem čerstvý jít domů, abych to stejné zopakoval další den? Stop! Tohle že má být ten trénink? Žádné odříkání, krev, litry potu a prodřená bříška prstů, obří mozoly? To jsem si dlouho nechtěl připustit, i když jsem viděl praktikovat to ostatní a i já sám jsem to praktikoval na skalách. Toť je můj základní problém při tréninku vytrvalosti.

Jak trénovat na bouldry? Speciální silové cviky na campusu a bouldrování s kamarády na bouldrovce, vzájemné hecování. Pohoda a zábava. Možná to je taky důvod, proč to dělá stále více lidí. I já to mám rád, ale lezení s lanem mi přirostlo k srdci jaksi více. Trénink vytrvalosti je bolestivější, ne vždycky baví, ale pocit lehkosti a silové převahy vysoko nad zemí je neopakovatelný, zatímco padat z deseti centimetrů na prdel může být velký „vopruz“. A snad právě pro tento kontrast, mezi zábavností boulderingového tréninku a bolestivého tréninku vytrvalosti, mám velký problém udržet na uzdě nekontrolovatelný pocit, že se musím rozbít na prach.

Po čase jsem si začal připouštět, že lezením spousty cest vytrvalost nezlepším. Ruce prostě 50 kroků křečovitého svírání chytů nevydrží, prostě to není fyziologicky možné. Je třeba na to jít přes sílu. Čím větší síla, tím větší lehkost, tím větší možnost odpočinku a rozparcelování si cesty na více částí. Bylo třeba přidat více specifického tréninku síly, ale na ten je třeba být odpočinutý a čerstvý.

A tudíž nezničit se na stěně den předtím na prach a soustředit se na kvalitu. Ani na skalách či na závodech nelezeme cestu o pět stupňů pod naším limitem ve stadiu totální unavenosti, ale odpočatí a čerství cestu na našem limitu.

Taktéž jsem se naučil dopřát si nějaký bouldering i při tréninku vytrvalosti. Rozhodně neuškodí a působí jako obrana proti stereotypu kroužení na bouldrovce, navíc je to výrazný psychologický argument. Když děláte to co vás baví a na co máte chuť, prospěje to vaší psychice a zároveň se i lépe cítíte.

ZÁVĚR

Rudo Tefelner | TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II |

337

Rudolf Tefelner TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE II © Fotografie na obálce: Pavel Žofka Andrej Chrastina, „T.H.C.“, XIc, Labské údolí, Česko © Fotografie v knize: Pavel Žofka, Petr Piechowicz, Radmil Schneider, Vojtěch Vrzba, Martin Spilka, Vlado Linek, Igor Koller, Michal Maděra Grafická úprava, sazba, litografie: Rock Art Studio s.r.o.

Odpovědný redaktor: Pavel Žofka Jazyková úprava: Eva Bublová Tisk: HRG Litomyšl www.hrg.cz Vydání: první Vydalo: © Rock Art Studio, 2012 Všechna práva vyhrazena Mechanická, fotografická nebo elektronická reprodukce díla či jeho části podléhá předchozímu písemnému souhlasu vydavatele a autora

WWW. ROCKPOINT.CZ

POŘÁDNÝ OUTDOOROVÝ E-SHOP NA ČESKÉM INTERNETU

• NOVINKY PRESTIŽNÍCH OUTDOOROVÝCH ZNAČEK • VIRTUÁLNÍ KATALOG ROCK POINT • TESTY A DOPORUČENÍ VYBRANÝCH MATERIÁLŮ • OTEVŘENO 24 HODIN DENNĚ, 365 DNÍ V ROCE • NAD 2 000 KČ DOPRAVA A BALNÉ ZDARMA • KLUB ROCK POINT ZÓNA (SLEVY A VÝHODY PRO STÁLÉ ZÁKAZNÍKY - ONLINE REGISTRACE)

Edita Vopatová HUDY climbing team Wild Roses Ambassador Rock Empire tester

© Foto: Pavel Žofka

www.hudy.cz