VIGGO
ALRIK
MAGNAR IRIS ESTRID
SPRรกVCE AXEL
ZIMMERMAN A DOLLY P GLORIA
V Noční můře získala Maggie Migréna šifrovací klíč, který byl namalovaný na stropě knihovny.
Viggo s Alrikem se musejí odstěhovat z Mariefredu – a navíc každý jinam!
A je to tu: závěrečný souboj.
host
Pax draugova oběť
10 ˙ ˙
DRAUGOVA OBET
åsa larssonová & ingela korsellová henrik jonsson
brno 2019
Muze
zřícenina kostela Kärnbo
oranžerie
Jelení obora domek Henryho Nazdárka
MaRiefredská škola
Krejčovský dvůr
radnice ostrůvek Ankholmen Nábřežní restaurace
ejní železnice
Mariefredský kostel Kostelní návrší Ulice Klostergatan Lottenlund
Molo pro parníky
= Naučná stezka PAX = Audiostezka PAX
Zámek Gripsholm
Draugen
Copyright © Åsa Larsson and Ingela Korsell, 2018 Illustration © Henrik Jonsson, 2018 Cover picture © Henrik Jonsson
Cover design © Henrik Jonsson, Lena Thunell
Published by agreement with Ahlander Agency Translation © Marie Voslářová, 2019
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2019
ISBN 978-80-7577-749-2
316. kapitola
Kam se podělo písmeno D?
„Řekni, kdyby se blížil Thomas,“ šeptá Viggo Omarovi.
Je poslední hodina a třída 4. A má dílny. Viggo se u ka-
tedry sklání nad počítačem učitele Thomase, od kterého
Thomas odešel a neodhlásil se. Jak můžou být dospělí tak neuvěřitelně natvrdlí?
„Co chceš dělat?“ ptá se Omar s vytřeštěnýma očima.
„Poslat mail ředitelce Agnetě, přece,“ ušklíbne se Viggo.
„Od Thomase. Jak se píše výpověď? S tvrdým?“
„S tvrdým,“ odpoví šeptem Omar. „A po v je e s háčkem.“ Omar se nervózně ohlíží do učebny výtvarné výchovy,
kde probíhá hodina. Učitel Thomas právě vysvětluje žákům, 9
Draugova oběť
co dělají špatně. Podle všeho neumějí držet štětec. Totiž
nedrží ho tak, jak je to správně podle Thomase.
Viggo se taky bleskurychle ujistí, že si ho učitel nevšímá,
ale nijak nervózní není. Jenom cítí, jak moc učitele Thomase nenávidí. Nenávidí, nenávidí, NENÁVIDÍ!
Uběhly dva týdny od té příšerné schůzky, na které uči-
tel Thomas a sociální pracovník Björn rozhodli, že Alrik
s Viggem nemůžou dál zůstat u Anderse a Lajly. A neje-
nom to! Navíc prohlásili, že bráchy rozdělí. Už nebudou bydlet pohromadě!
Dnes je pátek. Viggův i Alrikův poslední den ve ško-
le. Viggo se má v neděli stěhovat do nové rodiny ve Smålandu a Alrik na nějaké místo poblíž Norrtälje, o kterém sociální pracovník mluvil jako o speciálním domově pro
mládež. Jenže Viggovi to vůbec nezní jako nějaký domov, spíš jako vězení pro děti… které nikdo nechce… anebo
nezvládá.
„Pohni, Viggo,“ sykne Omar. „Bude tu každou chvíli.“ „No jo, no jo.“ Viggo zápasí s klávesnicí.
Áááá! Písmena mu poskakují před očima. Který pošaha-
nec vymyslel, že jich bude tolik? Kam se podělo písmeno D?
Tady!
Před několika dny jim volala máma a brečela do telefonu
tak strašně, až jí skoro nerozuměli, co říká. Oznámila jim, 10
Kam se podělo písmeno D?
že se zase vrátila do léčebny a že je na tom hodně špatně.
Takže u ní bydlet nemůžou. Když Viggo pomyslí na to,
co s nimi bude dál, těžko se mu dýchá. Katastrofické myš-
lenky se kupí jako bouřkové mraky.
Alrik od té schůzky skoro nepromluvil. Připomíná zom-
bie. Když Viggo bráchu takhle vidí, dostává šílený strach.
Jako by na Alrikovi někdo zmáčkl tlačítko OFF.
S Viggem je to úplně naopak, ten je jako utržený ze
řetězu. S tlačítkem ON zmáčknutým čtyřiadvacet hodin
denně. V pondělí, první den po vánočních prázdninách,
učitel dílen Thomas vyjádřil naději, že se Viggo „pokusí
během svých posledních dní ve škole chovat jako dobrý
kamarád“. Aby na sebe všichni navzájem měli „i pár hezkých vzpomínek“. Jakmile začala přestávka, Viggo vyběhl
ven a učiteli jednu krásnou vzpomínku přichystal. Suggen
a Galten hlídali a on zatím Thomasovi omotal auto toalet-
ním papírem. Suggen to natočil a nahrál na Snapchat.
A pokračovalo to podobně. Viggo překonával všechny
rekordy v řádění. Takže parádních vzpomínek budou mít spoustu.
Seznam deseti nejlepších Viggových výkonů za poslední
týden ve škole vypadá takhle: Na místě číslo…
11
Draugova oběť
10. Když na školním dvoře hráli Vládce hory, hru, při které Vládce stojí na hromadě sněhu a ostatní se ho snaží shodit a zaujmout jeho místo, vyvolal několik rvaček .
9. Nalil potravinářskou barvu do nádobky na tekuté mýdlo u umyvadla ve třídě (několik spolužáků pak mělo zelené ruce).
8. Vlezl do šatny 1. B, sebral všem čepice a vyházel je na strom na školním dvoře (prvňáci děsně buleli).
7. Nastrkal kousky umělé hmoty do zámků několika tříd , takže nešly odemknout (= odpadly dvě hodiny).
6. Vylezl na střechu školy a ostřeloval kolemjdoucí sněhovými koulemi a kousky ledu.
5. Natáhl přes záchodové mísy ve škole průhlednou fólii .
4. Vytáhl Antonův batoh na školní vlajkový stožár.
3. Svázal k sobě tkaničky všech zimních bot, které byly v botníku (několik dětí zmeškalo školní autobus domů).
12
Kam se podělo písmeno D?
2. Zahájil v jídelně pizzovou válku tím, že začal házet pizzou jako létajícím talířem ( jedna pizza se přilepila na strop).
…a na prvním místě… bubny víří… 1. Vkradl se do prázdné školní kanceláře a krkal a prděl do školního rozhlasu, takže to bylo slyšet po celé škole (deváťáci museli přerušit závěrečnou zkoušku).
Učitelé jsou z Vigga na mrtvici, ale Lajle s Andersem nikdo
nevolá a nestěžuje si, dokonce ani učitel Thomas. Všichni totiž vědí, že je to Alrikův a Viggův poslední týden
v Mariefredu.
Simon to denně odpočítává. Jakmile byli učitelé z do-
slechu, celé pondělí oběma bráchům opakoval: „Už jenom
pět dní ve škole, vy socky.“
Den nato jeho kámoši pokračovali: „Už jenom čtyři dny
a pošlou vás z pěstounský do na-pěst-ounský péče.“
Ve středu věnoval Viggo Simonovi krásnou vzpomínku
na předpředposlední den: při tělocviku se nenápadně vy-
tratil do šatny a vystřihal tři díry na zadku jeho značkových spodků.
13
Draugova oběť
Spousta kluků ze třídy chce s Viggem během jeho po-
sledního týdne trávit čas. Protože se kolem něj pořád něco
děje a nehrozí, že si to někdo odnese. Všechno se totiž svádí
na Vigga a jemu je to jedno.
Kdyby se Země srazila s kometou, celá mariefredská
škola by říkala, že za to může Viggo Delling.
Viggo datluje e-mail ředitelce Agnetě. Hlavně napsat
všechna slova správně, aby ředitelka neměla podezření.
A je to!
Dávám výpověť — Thomas Petterson Komu:
Agneta.Kullberg@Mariefredssskolan.se
Kopie: Slepá kopie: Předmět:
Dávám výpověť
Ahoj! Dávám výpověť z práce, protože jsi inkompetentní řiditelka. Trhni si nohou. Thomas
Obzvlášť spokojený je Viggo se slovem „inkompetentní“.
Jak mu vysvětlil Alrik, znamená to, že je někdo v něčem neschopný. Zní to jako fakticky dospělé slovo. 14
Kam se podělo písmeno D?
„Je čas pustit se do úklidu!“ zavolá učitel Thomas z učebny,
aby ho všichni slyšeli. „Nezapomínejte, co vždycky říkávám:
Nic není důležitější než ŘÁD a POŘÁDEK!“
Když si Viggo představí, co asi učitel Thomas řekne, až
otevře skříň se všemi svými hřebíky, šroubky a matkami,
musí se pro sebe usmát. Všechny je totiž smíchal, takže
jsou teď na jedné hromadě. Thomasovi bude trvat hodiny, než je roztřídí.
„Už jde!“ zasyčí Omar skrz zuby. „Viggo? Už to máš?
VIGGO!“
Jo, Viggo už to má. Odešle e-mail, rychle se skrčí a pro-
leze pod katedrou. Cestou na místo do něho vrazí ramenem
Simon a zasyčí:
„Dostanete s Alrikem nakládačku, abyste věděli!“
Opakuje mu to několikrát za den od chvíle, kdy mu Vig-
go rozstřihal značkové spoďáry. Ale Viggo jen krčí rameny.
Slizmonovy výhrůžky jsou mu ukradené.
Učitel Thomas se vydá na obchůzku po třídě, aby zkon-
troloval úklid. Nikdo totiž nesmí odejít, dokud všechno není zářivě čisté a každičká věc není na svém místě. Viggo
s Omarem své lavice uklízejí obzvlášť pečlivě. Viggo do-
konce ještě přeleští stůl rukávem. Když kolem něj Thomas prochází, podezřívavě si odfrkne.
15
Draugova oběť
Právě se chystá otevřít skříň s hřebíky, ale zazvoní mu
telefon. Thomas rychle mrkne na displej a otočí se ke
třídě:
„Ticho!“ řekne s důležitým výrazem. „Volá mi ředitelka
Agneta.“
Halas ve třídě se ztlumí. Všichni se na učitele Thomase
podívají.
Viggo se setká s Omarovým vyděšeným pohledem.
„Ale ne,“ zamumlá Omar. „Jsme v háji!“
„NAZDAR, AGNETO!“ zavolá Thomas hřmotným a sebe-
jistým hlasem do telefonu.
Z nějakého důvodu pokaždé do mobilu křičí.
„Jak ti můžu pomoct, drahá?“
Vzápětí zmlkne. Všichni v místnosti slyší Agnetin rázný
hlas. Nerozumějí, co říká, ale chápou, že je naštvaná. Pořádně naštvaná!
Obočí se učiteli Thomasovi zvedá na čele výš a výš. Výraz
má čím dál zaskočenější. Viggo si pomyslí, že vypadá jako
klobása s odumřelým mozkem.
„Ale… cože?“ koktá Thomas a máchá rukou, jako by chtěl
naznačit, že on za nic nemůže.
„Můžeme jít?“ zavolá Nadia a ukáže na hodiny na zdi.
„Už máme končit.“
Učitel Thomas na třídu přezíravě zamává. 16
Kam se podělo písmeno D?
„Ano, ano, koukejte zmizet!“ zasyčí. „…NE! Ty ne, Ag-
neto!“
Všichni vyrazí ke dveřím, ale Viggo s Omarem jsou nej-
rychlejší.
Jakmile se ocitnou na školním dvoře, plácnou si. Yes!
Patří mu to! Rádi by věděli, co ředitelka Thomasovi řekla.
Řehtají se tak, že málem upadnou na zem. Suggen s Galtenem jdou kolem a zaslechnou, co se stalo. Pozdraví se
s Viggem klouby prstů a prohodí, že ve škole bude nuda,
až se odstěhuje.
Potom odběhnou a volají:
„Tak se měj, Viggo!“ „Ozvi se!“
„Já už taky musím jít,“ přidá se Omar. „Za chvíli mi jede
autobus.“
Několikrát do sebe s Viggem přátelsky šťouchnou.
„Tak příště!“ řekne Omar. „I když…“
Oba najednou zvážní, protože ani jeden z nich neví, kdy
se zase uvidí.
Omar Vigga rychle obejme. Viggo se dívá za ním.
Snaží se uvědomit si, jestli je smutný. Ale nic zvláštního
necítí. Katastrofické myšlenky zřejmě vyrazily na kafe.
Viggo ve skutečnosti vnímá jenom to, že to v něm vře a že
je plný energie. Je paráda, že se mu podařilo ten e-mail 17
Draugova oběť
z Thomasova počítače poslat! Super poslední číslo! Pomsta
je skvělý pocit.
A Omar je bezva a je s ním zábava, pomyslí si. Oprav-
dický kamarád. Viggo doufá, že zůstanou v kontaktu, jak si slíbili.
Otočí se a chystá se vyrazit domů. Ale vtom u stojanu
na kola někoho uvidí. A katastrofické myšlenky jsou rázem
zpátky.
18
317. kapitola
Jak to zvládnu?
Vigga píchne u srdce. U stojanu na kola stojí Alrik. Úplně sám.
Jaké to asi brácha v tom speciálním domově pro mládež
bude mít? pomyslí si Viggo. Bude tam nejmladší. A jak to zvládnu já bez něj?
Pospíší si k němu.
„Čau,“ řekne. „Co tu děláš?“
Alrik se na něj unaveně podívá.
„Copak jsi zapomněl?“ odpoví potichu. „Na co?“ vytřeští oči Viggo.
19
Draugova oběť
„Anders s Lajlou nás tu přece mají vyzvednout,“ řekne
Alrik. „Jedeme na nákup.“
V posledním týdnu si Anders s Lajlou brali v práci od-
poledne volno, aby mohli trávit čas s Alrikem a Viggem. Po
škole společně podnikali spoustu zábavných věcí: zašli si do
kina, byli se podívat na zápas švédského poháru v házené,
vyrazili do libanonské restaurace, udělali si výlet do akvaparku. A dnes se chystají do Södertälje, aby tam nakoupili
nějaké nové oblečení a pro každého kufr. Alrik s Viggem
nikdy vlastní kufry neměli. Když se přistěhovali do Marie-
fredu, své věci si přivezli v černých pytlích na odpadky.
Anders s Lajlou jsou tak šíleně hodní, až se Viggovi zdá,
že se tím všechno skoro ještě zhoršuje. Je to zvláštní, ale
možná by to pro něj bylo lehčí, kdyby se všichni dokázali
pořádně pohádat, než s Alrikem Mariefred opustí.
„A jo,“ vzpomene si Viggo. „Kufry. Promiň! Já zapomněl.“
„Nemohl bys přestat pořád říkat promiň?“ vzdychne Alrik
a začne se věnovat telefonu.
„Dobře,“ zašeptá Viggo a zadívá se na svoje boty.
Dlouho stojí mlčky. V tu chvíli nějak neexistují slova,
která by mohla něco změnit. Beznaděj je přikrývá jako těžká deka.
Viggovi se dělá knedlík v krku. Chtěl by Alrika rozveselit,
ale je to těžké. Zkouší mu ukázat v mobilu videa toho, co 20
Jak to zvládnu?
poslední dobou prováděl ve škole. Alrik se sem tam zasměje, ale brzy se změní zpátky v zombie. A Viggovi znovu sevřou
hrudník katastrofické myšlenky.
Jak. To. Má. Zvládnout. Bez. Alrika!
Nedokáže si to představit. Alrik byl přece vždycky
s ním.
Nemysli na to, řekne si a silně se kousne do rtu. Hlavně
se nesmím rozbrečet. Ne tady. Na školním dvoře.
Viggo začne vykládat o e-mailu, který poslal z Thoma-
sova počítače ředitelce, ale Alrik se věnuje telefonu. Viggo
toho nechá, mlčky stojí a botou maluje obrazce do sněhu.
Školní dvůr se vyprazdňuje. Viggo vyhlíží k silnici. Ne-
měli by tu Anders s Lajlou už být?
„Vy dva jste skutečně mistři ve schovávání!“ ozve se za
nimi najednou.
Viggo se otočí a uvidí Iris, s rukama v kapsách a s dredy
nacpanými pod vytaženou kapucí.
„Kde celý týden vězíte?“ pokračuje Iris naštvaně. „Proč
ani neodpovídáte na zprávy? Máme tady čarodějnici, která
může každou chvíli vzbudit nestvůru pod podlahou. Copak
jste zapomněli?“
Alrikovi zčernají oči.
„Copak jsi zapomněla ty, že se musíme odstěhovat?“
řekne.
21
Draugova oběť
„A že pošlou každého z nás jinam?“ dodá Viggo. „Ty ne-
chápeš, jaké to je!“
„Kdo jiný by to měl chápat než já!“ zvolá Iris. „Já jsem se
taky musela rozloučit se svou sestrou, což vám asi nedochází!“
To už je na Vigga moc. Najednou cítí, jak je na Iris na-
štvaný.
„S tvou mladší ségrou to bylo jinak,“ zakřičí. „Ty ses od-
stěhovala DOBROVOLNĚ. Rozhodla ses SAMA! My ne-
můžeme rozhodovat O NIČEM! Tohle nikdy nepochopíš!
A VŠECHNO JE TO TVOJE VINA!“ „MOJE VINA?“ zaječí Iris. „Jak to podle tebe může být MOJE VINA?“
„Kdyby ses nenechala chytit černou čarodějnicí, nemu-
seli jsme tě zachraňovat,“ odpoví Viggo. „A pak by nás ne-
natočila ta debilní kamera… a pak…“
Viggovi dojde dech. Je strašně rozzlobený. Má pocit, jako
by se mu z uší valil černý kouř. Iris si odfrkne. Viggovi to skoro připadá, jako by se ušklíbala. „Všechno jsi ZNIČILA!“ zařve.
A pak se na Iris vrhne. Napřahuje se a rozmachuje a tečou
mu přitom slzy, ale Iris uskakuje, jako by to nic nebylo. To
Vigga rozzuří ještě víc. Snaží se ji praštit znova a znova, ale
nedokáže se trefit. Nakonec se zhroutí na zem a už jenom skučí.
22
Jak to zvládnu?
Iris zůstane nehybně stát s bezvýrazným pohledem.
Alrik dojde k zoufalému bráchovi a obejme ho. Trochu
ho pohoupe. Úplně jako když byl Viggo malý a brečel, že
chce mámu. Už je jim jedno, že je může vidět někdo ze školy.
V tu chvíli to není důležité.
„Jak to… mám zvládnout… bez tebe, Alriku?“ vzlyká
Viggo.
„Zvládneš to,“ zamumlá Alrik. „Vstávej!“
Viggo se vyškrábe na nohy. Naštvaně se zamračí na Iris
a otře si obličej rukávem.
Potom uslyší zatroubení auta.
„To je Lajla s Andersem.“ Alrik odtáhne Vigga k autu. Iris neřeknou ani slovo.
Iris se dívá, jak Alrik s Viggem naskakují do auta, odjíždějí a ani se na ni nepodívají.
Takže tohle bylo rozloučení, pomyslí si. Po všem, co jsem
pro ně udělala.
Taky cítí vztek. Alrik s Viggem se tak šíleně litují, jenže
oni dva se přece neloučí navždycky, na rozdíl od Iris a Glorie.
Můžou si každý den telefonovat. Budou mít jeden druhého, i když spolu nebudou bydlet. Ale teď se zlobí a chovají
se jako sobecká mrňata, která dokážou myslet jen na sebe.
Přesně to černá čarodějnice chce. 23
Jak to zvládnu?
Černá čarodějnice, správně. Iris nemá ponětí, proč se
v knihovně ještě nic nestalo. Když Můra získala klíč z Estridina snu, čekali, že se každou vteřinou z podlahy vyřítí nestvůra. Ale uběhly víc než dva týdny a pořád nic. Iris
samozřejmě ví, že určité druhy magie vyžadují čas na pří-
pravu. Možná je to proto.
Jedna věc je každopádně jistá. Černá čarodějnice Maggie
Migréna se nikdy nevzdá. Nikdy.
Uf, Viggova slova o Glorii Iris hodně zasáhla. Jak může
Viggo tvrdit, že Iris opustila Glorii dobrovolně? Co on
o tom ví? Iris musela utéct, aby mohla být čarodějnicí. Do-
kud se doma musela snažit „chovat normálně“, jak říkával táta, připadala si jako ve vězení. Když Iris použila na svou
rodinu šálení smyslů, Gloria byla vzteky bez sebe. Mani-
pulace fungovala na tátu a jeho novou ženu, ale na Glorii
ne. Protože to nebylo v souladu s Gloriinou vůlí. Gloria nepovažovala Iris za problém. Nechtěla na ni zapomenout.
Později Iris občas napadlo, jestli s tím šálením smyslů
neudělala chybu. Byla tehdy rozzlobená a smutná a nevěděla si rady. A dopadlo to, jak to dopadlo. Jenže teď už je
pozdě s tím něco dělat, protože na tenhle druh manipulací
neexistuje protizaklínadlo.
Iris si už mockrát říkala, že Glorii pošle zprávu. Ale na-
konec to nikdy neudělala. Viggo to podal tak, jako by Iris 25
Draugova oběť
byla zlá a bezcitná. Jenže ona se jen snaží Glorii chránit,
a sebe taky. Protože pomyšlení na cokoli, co nějak souvisí s její rodinou, hrozně bolí.
A co bych měla napsat? uvažuje Iris. Co bych mohla
Glorii říct, aby to pochopila a přestala se zlobit? Glorii je jenom sedm. Její vzpomínky na mě vyblednou. Ať chce nebo ne. I tohle pomyšlení bolí.
Školní dvůr už je úplně prázdný. Začíná se stmívat. Po
ulici sviští auta. Všichni se vracejí domů k rodinám. Iris ještě chvíli stojí a myslí na svou mladší sestřičku Glorii, která
bydlí v Hamburku, v Německu. Tak daleko.
Iris se po ní stýská tolik, až cítí bolest po celém těle. Uvidím Glorii ještě někdy? uvažuje. Nejspíš ne.
Jenže Gloria není v Hamburku. Je blíž, než Iris tuší. Mnohem blíž.
26