Pax noční můra
9 ˙ ˙
Nocni můra
åsa larssonová & ingela korsellová henrik jonsson
brno 2018
Krejčovský dvůr
Jelení obora
Škola
Radnice a náměstí
Dům Estrid a Magnara
Zámek Gripsholm
Maran
Copyright © Åsa Larsson and Ingela Korsell, 2017 Illustration © Henrik Jonsson, 2017 Cover picture © Henrik Jonsson
Cover design © Henrik Jonsson, Lena Thunell
Published by agreement with Ahlander Agency Translation © Marie Voslářová, 2018
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018
ISBN 978-80-7577-436-1
282. kapitola
Ííí… úúú… ííí… úúú…
Ííí… úúú… ííí… úúú… Je Štědrý večer. Ve škole houká poplašné zařízení. Viggo s Alrikem se vloupali dovnitř, aby zachránili Iris před Maggie Migrénou.
Freja z toho rámusu šílí. Střídavě kňučí, štěká a vyje.
Ordinace školní zdravotnice připomíná mrazák. Vzduch
zhoustl magií. Kolem Vigga a Alrika se vznášejí židle, papíry,
injekční stříkačky a další předměty. Uprostřed leží na pod-
laze obrovský bílý had, úplně tuhý. A vedle něj stojí zmrzlá
Iris, jako ledová socha.
Jediné, čím Iris dokáže pohnout, jsou oči, a není to žádná
legrace! Má je tak hrozivé, že Alrik i Viggo o krok ustoupí. 9
noční můra
Irisiny zorničky tvoří svislé černé čárky uprostřed bělma. Přesně jako u hadů. Co se s ní stalo? Není nebezpečná? Jako první se k ní rozběhne Alrik.
„No tak, pomoz mi!“ křikne na Vigga. „Musíme ji odtud
dostat.“
Jenže Viggo neslyší. Zírá na něco za Alrikem, je jako
opařený.
Alrik se otočí a prudce zalapá po dechu. Stojí za ním pa-
vouk. Stejně vysoký jako on a porostlý ostrými černými chlupy.
I obří pavouk je zmrzlý. Ale na podlaze pod ním leží hůl
a ta je tak žhavá, že se led i zledovatělé pavoučí nohy po-
malu rozpouštějí. Zvuky tající námrazy se Alrikovi hrozivě zařezávají do uší.
KAP, KAP, KAP.
Pavouk na ně obrátí svých osm očí. Strnule nadzvedne jed-
nu nohu. Led praská, křupe, taje. Pod pavoukem se dělá louže.
KAP, KAP.
Nemělo by to být slyšet. Alarm pořád ještě houká. Přesto
Alrik v mozku slyší každičkou kapku vody dopadající na podlahu pod pavoukem. Zvuk mu duní v hlavě.
Pokusí se s Iris zacloumat, ale nemůže ji odlepit od země.
„Pojď mi pomoct, dělej!“ křikne znovu na Vigga.
Viggo se probere z ochromení a pospíší si k němu. Spo-
lečně se pokoušejí Iris odtáhnout a strkají do ní. Jenže se 10
Ííí… úúú… ííí… úúú…
jim ji pořád nedaří odtrhnout. Jako by se snažili vyvrátit ze země tlustý strom.
KŘACH!
Ozve se rána, pavouk odloupne od zmrzlé podlahy další
nohu. Zvedne uvolněné končetiny a šlápne do louže.
ŠPLOUCH!
O krok se přiblíží.
„NÉÉÉÉ!“ vykřikne Viggo.
Nedokážou zmrzlou Iris ani pohnout. Z Vigga s Alrikem
bude co nevidět pavoučí večeře a z Iris nanuk jako moučník.
Viggo se rozběhne na místě, nohy chtějí utíkat, ale hlava ho nutí zůstat.
Vtom se v Alrikovi něco ozve. Položí ruce na ledovou
sochu Iris. Ta se mu podívá hadími zorničkami do očí
a on má stejný pocit, jako když na něj Estrid upře svůj
zelený čarodějný pohled. Dokonale ho to uklidní. Pak mu
uprostřed těla vybuchne jakási síla, rozšíří se mu do paží
a do prstů. Alrik něco zavolá. Nějaké slovo, které nikdy
neslyšel. Vlastně to ani není slovo. Je to spíš výkřik nebo skřek.
Povol, pomyslí si. POVOL!
A led kolem Iris okamžitě roztaje! Voda z ní steče na
podlahu.
„Jak… jak jsi to udělal?“ vykoktá Viggo. 11
noční můra
Viggovy nohy přestanou utíkat na místě. Zato se mu
rozklepou kolena. Alrik vypadá, jako by se chystal každou
vteřinou omdlít.
Ale Iris je oba před sebou dostrká ke dveřím.
„Utíkejte!“ volá. „Jestli tu nechcete umřít, tak utíkejte.“ Iris, Alrik i Viggo se vyřítí ze školní ordinace. Poplašné zařízení houká dál a oni se ženou k hlavnímu vchodu, kter ým se kluci dostali dovnitř.
Kde je Freja? pomyslí si Alrik a rozhlédne se. Teď tu
přece byla?
Právě se chystají prolézt vchodovými dveřmi s vytluče-
ným sklem, když vtom se na dvůr přiřítí auto a zastaví pří mo před nimi. Reflektory jim posvítí do očí.
„Ostraha!“ zalapá Viggo po dechu. „Pomůžou nám! Urči
tě mají pistoli.“
„Nezbláznil ses?“ zatahá ho za ruku Alrik. „Nesmějí si nás
všimnout, protože to by…“
Alrik si rychle přejede prsty po krku, aby naznačil, že
jestli je s Viggem obviní z vloupání do školy, bude po nich. „Tak co budeme dělat?“ vykřikne Viggo.
Zčistajasna se před nimi vynoří Freja. Vyzývavě se na
Alrika podívá. Jako by říkala: „Pojďte za mnou!“ Rozběhne se napřed.
12
Ííí… úúú… ííí… úúú…
Alrik, Viggo a Iris bez přemýšlení poslechnou. Kolem
ordinace proběhnou obzvlášť rychle. Viggo má dojem, že
slyší těžký náraz do dveří. Ale není si jistý, protože houkání
přehlušuje všechny ostatní zvuky.
Freja je vede kolem sborovny a ředitelny do boční chodby.
Zastaví se až u zadních dveří, kudy se vychází na parkoviště pro učitele za budovou. Pak zaštěká a nejspíš tím myslí:
Tudy můžeme ven.
„Šikovná holka!“ lapá po dechu Alrik. „Šikovná.“
Páni, Alrik Freju prostě zbožňuje. Jak je možné, že je
tak chytrá?
Viggo vezme za zelenou bezpečnostní kliku a dveře —
únikový východ — se hladce otevřou.
V tom okamžiku alarm utichne. Někdo ho zřejmě vypnul.
„Co když teď pavouk sežere ty hlídače!“ lekne se Viggo.
„Musíme je varo…“
„To není pavouk!“ přeruší ho Iris. „Je to černá čarodějni-
ce. Nechce zabít hlídače. Chce zabít jenom nás. A Estrid s Magnarem. A zabrat si knihovnu. Musíme pryč.“ V tu chvíli uslyší cizí zaštěkání.
„Ale ne, mají s sebou psa!“ vyděsí se Viggo. Freja nastraží uši.
„Tudy,“ šeptne Alrik a kývne ke kůlně za parkovištěm
pro učitele.
13
noční můra
Všichni tři se přikrčí, přeběhnou parkoviště, a právě když
se dostanou za kůlnu, hlídač otevře dveře pro zaměstnance
a vykročí do tmy.
„HALÓ!“ zavolá. „Kdo je tam?“
Světlo baterky se míhá sem tam po parkovišti a kůlně.
Cizí pes tahá za vodítko.
„VYLEZTE!“ volá hlídač. „Nebo pustím psa!“
Ten netrpělivě poštěkává. Je poznat, že je veliký a nemů
že se dočkat, až se vrhne za zloději.
Vteřiny míjejí. Alrik, Viggo a Iris nehybně sedí za kůlnou.
Nikdo z nich ani nedutá. Až na Freju. Alrik ji drží za obojek, ale ona sebou hází a chce se mu vykroutit. „Utečeme,“ zašeptá Iris.
„Počkej,“ protestuje Alrik. „Nesmějí nás objevit. Pochop
to.“
Freja začne máchat ocasem a kňučet. Jako by si s tím
hlídacím psem hrozně moc chtěla hrát.
„Ticho, Frejo!“ má Alrik chuť křičet. „Sedni si a buď
zticha!“
„Pouštím psa!“ zavolá hlídač ze tmy. „Hledej, Ufoune!
HLEDEJ!“
Cizí pes vyrazí. Uhání přímo k nim.
14
283. kapitola
Pitomej, pitomej pes!
Alrik slyší, jak se pes žene ke kůlně. Jako by věděl, že se schovávají právě tam.
Teď už se Freja neudrží. Vytrhne se Alrikovi a vyřítí
se na parkoviště. Tam se zastaví. A začne vrtět ocasem! Alrik se buší pěstmi do hlavy.
Pitomej, pitomej pes! křičí v duchu. Tohle není hra!
Ale hlídací pes Ufoun prudce zabrzdí a vypadá to, že
Freja upoutala jeho pozornost. Pes zavětří s čumákem ve vzduchu. A taky zavrtí ocasem!
„Tak hledej, Ufoune!“ nakazuje mu hlídač.
15
noční můra
Jenže Ufoun ho neposlouchá. Protože teď jsou s Frejou
oba silně zaujati tím, že se zdvořile zdraví, což se pozná tak,
že si očichávají zadky. Freja uhne ocasem na stranu. „NE!“ zařve hlídač. „Ufoune, ke mně!“
Ufoun si ho nevšímá, psi už si hrají a běhají spolu dokola.
Sníh víří kolem.
Když se hlídač přiblíží, Freja vyrazí pryč. Běží jako blázen
přes parkoviště pro učitele k městu. Ufoun ji vesele honí.
Za pár vteřin jsou ti tam.
„Do prkenný ohrady!“ hřímá hlídač a rozběhne se za nimi.
„UFOUNE!“ slyší ho kluci a Iris volat. „KE MNĚ, POVÍ-
DÁM!“
Hlídač jim zmizí v dálce.
„Co se to děje?“ zašeptá Viggo.
„Myslím… že nás Freja zrovna zachránila,“ odpoví Alrik
rozechvělým hlasem.
„Musíme do knihovny,“ řekne Iris. „Černá čarodějnice
je silnější než kdy jindy. Jestli se tam dostane před námi, zabije Estrid s Magnarem a knihovnu si zabere. Ale já v sobě mám pořád ještě hadí sílu. Třeba ji dokážu zastavit.“
16
284. kapitola
Magie za chvíli dojde
Alrik, Viggo a Iris běží tak rychle, že cítí v puse chuť krve. Ke knihovně, co jim nohy stačí!
Alrik se celou dobu rozhlíží po Freje. Kde je? Co když se
jí stalo něco strašného!
Dorazí k domku a otevře jim Magnar.
„Iris!“ vykřikne a sevře Iris v mohutné náruči. „Mysleli
jsme, že jsi od nás jednou provždy odešla.“
Vypadá to, že ji už nikdy nehodlá pustit.
„Holčičko!“ dodá. „Co se ti to stalo?“
Iris je celá promáčená a na horním rtu má zaschlou krev
od toho, jak jí Maggie Migréna vytrhla kroužek z nosu. 17
noční můra
Za Magnarem se vynoří Estrid. Ale jakmile uvidí Iris,
bleskově couvne a popadne svou hůl. Skoro jako by se
bála.
„Co to máš s očima, Iris?“ zeptá se a pevně hůl sevře.
Iris se vymaní z Magnarova objetí. Obrátí hadí oči vzhů-
ru a vypadá to, že poslouchá. Ostatní ale nic neslyší.
„Chystá se sem černá čarodějnice,“ řekne Iris. „Cítím
to. Ona… mění se ve své skutečné já. Chce knihovnu.
Rychle!“
Iris se vrhne po schodech do sklepa. Ostatní ji následují.
Viggo s Alrikem zadýchaně vyprávějí Estrid a Magnarovi
o pavoukovi, o školní ordinaci a o tom, že černá čaroděj-
nice je Maggie Migréna. Probíhají podzemní chodbou do
knihovny. Estrid za nimi zabouchne těžké dveře. „Schovejte se!“ vyhrkne Magnar.
„DO KRYTŮ!“ zaječí z klece imp s kočičí čapkou.
„Není kam se schovat,“ řekne Iris.
„Co to máš s očima?“ zeptá se Estrid znovu. „Co tě takhle
změnilo?“
„Síla,“ odpoví Iris a oplatí Estrid zkoumavý pohled. „Kdy-
byste jenom věděla. Takovéhle to je, být čarodějnice. Se vším
všudy.“
„Tak nás zachraň!“ řekne Estrid se zoufalstvím v hlase.
„Protože já jsem čarodějnice jenom napůl.“ 18
Magie za chvíli dojde
Iris se k nim otočí zády a přelétne pohledem police
v knihovně. Vždycky se jí tu líbilo, vždycky cítila ke všem těm starým knihám a předmětům respekt.
Ale teď je to ještě lepší. Ocitnout se v knihovně je jako
vlézt do krásně vyhřátého bazénu, připadá si tu v teple a v bezpečí. Nikdy nevnímala tak silně, že knihovna je
živoucí.
Iris nevadí, že je celá od krve, že se ještě před chvílí brodi-
la vodou z rozbitého záchodu a bojovala s černou čarodějnicí.
Nevadí jí, že se na ně černá čarodějnice chystá. Stejně si připadá jako královna. Naplňuje ji podivuhodná síla bílého hada.
Je to, jako by v ní nepřetržitě vybuchoval ohňostroj.
Z polic spadne několik knih a Iris pochopí, že se jí snaží
skočit do náruče jako nemotorná štěňata. Nemůže si pomoct
a dá se do smíchu. Odněkud zdálky slyší hlasy ostatních: „Co s těmi knihami je?“ „Čemu se směješ, Iris?“ „Nepřeskočilo jí?“
Ale Iris neodpovídá. Sešle na svazky, které se vrhají z po-
lic, návratové zaklínadlo. Magie se jí řine z prstů jako pu-
kající popcorn. Ani se nemusí snažit. Knihy odletí zpátky na svá místa.
Jedna jí narazí do ruky. Jakmile se jí Iris dotkne špička-
mi prstů, stane se cosi zvláštního. Jako by se sama na půl 19
noční můra
vteřiny ocitla mezi stránkami. A když se kniha vzdálí, Iris
zná všechno, co je v ní napsáno. Kniha je o kouzelných stro-
mech. Iris okamžitě přesně ví, jak které vypadají i jaké mají magické vlastnosti a kde na světě rostou. Šup, a je to. Tohle dokáže hadí magie.
Ostatní kolem pořád něco pokřikují. Jenže ona na ně
nemá čas.
Imp s kočičí čapkou vřeští z klece na kamenném stole:
„KRYJTE SE!“
Iris si z jednoho dredu olízne trochu zbývajících hadích
slz. Magie jí za chvíli dojde.
Hadím pohledem vidí magickou ochranu knihovny. Už
chápe, jak funguje. Visí z různých předmětů jako pavuči-
ny utkané ze svítících vláken. Magické pavučiny společně
tvoří jedinou velikou síť kolem stěn a stropu. Předměty, na
kterých tkanivo drží, nevypadají nijak nápadně. Je to malé
zrcátko vypadlé z rámu, zaprášený vycpaný pták, prasklá
skleněná láhev a asi dvacet podobných věcí. Iris už chápe,
proč Estrid s Magnarem neustále opakují, že se z knihovny
nesmí nic vynášet ani půjčovat.
Iris vidí, že dávná ochranná zaklínadla propojují před-
měty s energií všech lidí z Mariefredu. Jakmile někdo udělá
nebo vysloví něco laskavého a dobrého, ochrana se zpevní.
Stačí, aby kdokoli zmínil název města Mariefred, a ochranu 20
Magie za chvíli dojde
to posílí, protože fred znamená švédsky mír. Je to jako dvou složkové lepidlo sestávající z dobré vůle lidí a z kouzel. Jejich
spojení je neuvěřitelně mocné. Jednoduchá a chytrá magie.
Předměty tedy fungují jako skoby, na kterých je síť za-
věšená, ale taky jako přijímače energie místních obyvatel.
A když o tom tak Iris uvažuje, všechny vypadají pořádně opotřebovaně a poničeně, možná ještě víc, než když do
knihovny přišla poprvé.
Musí si pospíšit, protože černá čarodějnice už opustila
mariefredskou školu a míří k nim. Iris to cítí. A magie bí-
lého hada v ní slábne.
„No jasně!“ řekne nahlas.
Už totiž ví, jak magickou ochranu knihovny posílit. Sta-
čí jenom…
Vtom se za ní ozve ŘACH!
21