ar
Ptačí rok
Ilustrovala Veronika Zubíková Básně vybral a sestavil Radek Štěpánek
Brno 2025
© Kateřina Bolechová, Petr Borkovec, Ondřej Buddeus, Petr Čermáček, Luděk Čertík, Martin David, Milan Děžinský, Vít Erban, Robert Fajkus, Ondřej Fibich, Radek Fridrich, Jan Frolík, Zuzana Gabrišová, Anna Gažiová, Klára Goldstein, Petr Hruška, Marie Iljašenko, Martin Kolář, Pavel Kolmačka, J. H. Krchovský, Josef Kučera, Slavomír Kudláček, Matěj Lipavský, Radek Malý, Lukáš Marvan, Markéta Mikulášková, Irena Mondeková, Vít Slíva, Jiří Staněk, Olga Stehlíková, Roman Darmošlap Szpuk, Radek Štěpánek, Bogdan Trojak, Marta Veselá Jirousová, Zdeněk Volf, Ivan Wernisch, 2025
Editor © Radek Štěpánek, 2025
Cover art and illustrations © Veronika Zubíková, 2025 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2025
ISBN 978-80-275-2243-9
Radek Malý
Labutí píseň
Přimrzla labuť k hladině řeky
když v noci prošel krajinou mráz
Sedí tam chvíli Sedí tam věky
Přimrzla labuť k hladině řeky
K ledu co dělí nás
Vidím tě jasně Díváš se na mě
Chci se tě dotknout Studená zeď
Dýcháme na led ve vlčí jámě
Vidím tě jasně Díváš se na mě
Led chutná jako měď
Labutí píseň mění se v skřeky
Zbyla hrst peří Zbyla hrst vět
Přimrzla labuť k hladině řeky
Labutí píseň mění se v skřeky
Voda se mění v led
Labuť velká: Antičtí básníci tvrdili, že labuť miluje hudbu, a když umírá, zpívá nádhernou smutnou píseň. Její druhové jméno v angličtině však zní mute, tedy „němá“. Jak to tedy je? Labuť se skutečně ozývá tlumenými chraptivými a chrochtavými zvuky nebo troubením či syčením. Nejčastěji lze její hlas zaslechnout, když se ptáci vyskytují ve velkých hejnech, například na zimovištích.
1 2 3 4 5
Radek Fridrich Krooa krooa
V labyrintu skalního města
leží šedý písek míšený sněhem.
Ostré zoubky namrzlých haluzí, zakouslý vítr v průduších skal.
Tam tvarovaná hlava žáby, tam otisk rybí ploutve, tam tlapa tajemného tvora.
Pískoví sloni vycházejí z chuchvalné mlhy a nebetyčně troubí.
Pod bělavým sluncem letí černý krkavec s ocelově modrým leskem křídel.
Slyšíš jeho krooa, krooa, na strmých voštinách?
Milan Děžinský
Dutiny kostí
Dutiny kostí k snazšímu létání, prázdno podporuje vzlet, v krajině tiché, v poli nebo u lesa, potažené jenom sněhem; několik stop, za kterými se honí děti a lovci, dvě rozevřené sbírky vášní za městem. Světla prosvěcují ptačí kostru v mlze.
Samotáři v peří svých domovů, na kraji noci zděděné po otci, pod matčiným svíravým svítáním s náčrtníky, slovníky a kružítkem vyměřují, kolik zbývá…
orrrp – orrrp – orrrp
– arrrrrp – ar – ar orrrp – orrrp – orrrp ar – ar – arrrrrp – ar orrrp – orrrp – orrrp arrrrrp – ar – ar orrrp – orrrp – orrrp ar – ar – arrrrrp orrrp – orrrp – orrrp – arrrrrp – ar – ar orrrp – orrrp – orrrp ar – arrrrrp – ar orrrp – orrrp – orrrp
– ar – ar – arrrrrp
Hlas krkavce