Hostivice s nádechem

Itálie

Závod HRUN se stal srdcovkou mnoha lidí žijících i pracujících v Hostivici. Jedním z nich je i rodák Pavel Sochr, který zde žije se svou rodinou a podniká v oblasti gastronomie. Jeho pizzu „z Grácie“ ochutnal už asi každý ve městě.

Rok 1998 si možná pamatujete díky finále Nagana, ale například u nás v Hostivici se v té době otevírala restaurace, která nabídla svým prvním návštěvníkům pizzu a těstoviny na několik způsobů. Od té doby se samozřejmě jídelní lístek rozrostl a stejně tak se změnily stravovací návyky zákazníků. „Naši zákazníci jsou dnes někde jinde, jsou zcestovalí, mají přehled, leccos na dovolených ochutnali, vybírají si a očekávají solidní úroveň. Nároky šly nahoru, a to je dobře. Preferují kvalitní přípravu z prvotřídních surovin. V devadesátkách musely servírované těstoviny doslova plavat ve smetaně. To už je naštěstí za námi,“ říká Pavel Sochr, majitel hostivické restaurace Pizza Grill Gracia.

Prozraďte, jak to celé začalo? Jak vás napadlo pořídit si v Hostivici restaurační zařízení?

To byla náhoda. Víc jak čtvrtstoletí zpátky. Všiml jsem si tehdy opuštěné budovy našeho bývalého kina, která celkem znatelně chátrala, a napadlo mě otevřít si tady klub s nějakým menším občerstvením, přidat kulečník, bowling, šipky. Byl jsem mladý a v Hostivici mi chybělo místo, kde by se lidi, kromě toho, že se slušně nají, mohli i bavit. Začal jsem běhat po úřadech, shánět razítka, zjišťovat, co je třeba… a nakonec jsem se rozhodl pro pizzerii. Tak velkou ambici jsem sice původně vůbec neměl, zato jsem ale měl dobrého kamaráda, který uměl pizzu. To rozhodlo. A protože jsme ji chtěli dělat poctivě, zapracovali jsme na kvalitě surovin. Velký posun byl, když jsme si nechali postavit pec na dřevo.

A proč padla volba zrovna na italskou kuchyni?

Hned po vojně jsem měl možnost nějakou dobu pracovat v italské hotelové restauraci, kde jsem si poprvé přičichl k vůním jihu a nadchl se pro italskou kuchyni. A jestli jsem věřil, že s ní uspěju? No jasně, kdo by neměl rád pizzu… Ono, když je vám 22 let, tak se vrháte do života po hlavě. Jdete si za svým a problémy nebo nějaká rizika si moc nepřipouštíte, pokud vůbec. Bavilo mě to. Itálii mám pořád moc rád, navštěvuji ji několikrát do roka, a to nejen pracovně.

Jaké italské jídlo patří mezi vaše nejoblíbenější a proč?

V jednoduchosti je kouzlo: u mě vede bruschetta s rajčaty, tomatová polévka a třeba těstoviny aglio olio peperoncino.

Před časem jste na náměstí otevřel také vinotéku, ve které kromě vína prodáváte i nejrůznější italské pochutiny. Co vás k tomu přivedlo? Co bylo prvotním impulsem?

Otevřeno máme již druhým rokem. A na otázku, co bylo impulsem, by vám asi nejlépe odpověděla moje žena, podle níž potřebuju pořád něco budovat. Nejsem zrovna klidná povaha. Jídlo je moje práce i vášeň. Od pizzerie k obchodu s italskými delikatesami a vínem to pro mne byl jen další logický krok. S řadou těch produktů v restauraci pracujeme, a tak mě vedla i motivace tyhle vynikající značky zprostředkovat sousedům, aby za nimi nemuseli dojíždět někam daleko.

Vinotékou s delikatesami jsem si udělal další radost, tak doufám, že mi nějakou dobu vydrží. Pro mě, a věřím, že i pro další, je příjemné sednout si v létě pod strom nebo slunečník, do klidné části hostivického náměstí, dívat se do zeleně a něco dobrého ochutnávat. Dát si třeba kousek sýra s lanýžem a zapíjet to sklenkou prosecca. Užívat si den. I to je součást kultury jižních národů. V těch nejmenších italských městech se majitelé obchodů a restaurací znají, navzájem respektují, je to rodina. Vysedávají před svými podniky se sklenkou vína a baví se s hosty.

Tohle mám rád, protože jídlo a víno je často spojené s dalšími zážitky, kulturou, hudbou, dobrou společností, s přáteli. V loňském roce jsme měli několik degustací produkce českých i zahraničních vinařství. Začali jsme s hudebními večery. Chtěli bychom, aby se u nás zákazníci cítili dobře a vinotéka fungovala nejen jako obchod, ale i jako místo, kde se mohou na náměstí potkávat, ať už soukromě, pracovně nebo se prostě jen dobře bavit.

Energie jsou na maximu, ceny potravin rostou, všechno se zdražuje… Nebojíte se, že lidé přestanou do restaurací chodit?

Ano jistě, obavy jsou na místě, zdražování je věc, která se dotýká každého z nás, ale pokud bych takhle přemýšlel, nemohl bych dál v gastronomii pracovat. Věřím, že vždy budou lidé, kteří si chtějí užít dobré jídlo a rádi se nechají obsloužit.

Jak jste na tom vlastně s návštěvností?

Změnilo se nějak zákaznické chování po dlouhém období, kdy byly restaurace kvůli covidové pandemii zavřeny?

Covid návštěvnost ovlivnil zásadně. To všichni dobře víme. Řadu podniků to položilo a hosté se po zrušení omezení začali do restaurací vracet jen velmi pomalu. Naštěstí aktuálně už jsme na tom lépe. Po první vlně covidu, kdy nebyly informace, o které by se dalo opřít, nedalo se plánovat, jsme se vrhli na přípravu a rozvoz jídel. Vedlejším pozitivním efektem je, že si na tuto službu lidé zvykli a dál ji využívají.

Je o vás známo, že kromě dobrého jídla a pití také rád sportujete. Za pár dní se v Hostivici pořádají běžecké závody, přidáte se?

Ano, sportu fandím a velmi rád se přidám k našim hostivickým závodům, nicméně tentokrát jen jako jeden ze sponzorů.

Děkuji za rozhovor a hodně spokojených zákazníků.

Foto: Kristina Černá