František Škarvan: Vzpomínky

Vzpomínky Slou!il jsem t"em prezident#m, d$lník#m a církvi.

Franti%ek &karvan

Vydala Zdenka Bílá (!karvanová) Praha 1999 Dotisk 2000

27.3.1910 – 22.4.1992

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Dv! poznámky úvodem Ke vzniku m!ch vzpomínek K napsání m!ch vzpomínek – p"edev#ím na dobu práce v kancelá"i prezidenta republiky (1936 - 1949) – jsem se odhodlal po mnoha vybídnutích p"átel a znám!ch.

Musím v#ak "íci, $e jsem od prv!ch po%átk& nosil v sob' nutkavou touhu "íci o lidech, jim$ jsem slou$il, jejich$ politické i lidské potí$e jsem poznával, prostou pravdu zbavenou re$imních p"ístup&. V dob' vlády t'chto tvrd!ch autoritativních re$im& to nebylo zdaleka mo$né. A$ v polovin' let osmdesát!ch necht'l jsem ji$ vy%kávat a rozhodl jsem se, $e se pokusím n'které v'ci zachytit. Základem se staly osnovy a poznámky k referát&m, které jsem m'l v krou$cích blízk!ch znám!ch a p"átel na jejich naléhání a prosby p"i r&zn!ch p"íle$itostech, i diskuse, které z nich vyr&staly.

Potí$ je v tom, $e moje zápisky, poznámkové kalendá"e a pod., mi sebrala státní bezpe%nost p"i domovní prohlídce 19. prosince 1948. Byl jsem tedy odkázán na pam'( a r&zné re$imní publikace.

M'l jsem také své psychické zábrany. Jsem oprávn'n mluvit o lidsk!ch vlastnostech, %asto kritizovateln!ch, u lidí, jim$ jsem tak blízko stál? P"itom jejich nedostatky byly %asto zv't#ovány a zd&raz)ovány, a( z neznalosti, %i ze zlé v&le. *asto se t'mto lidem zám'rn' k"ivdilo. Vid'l jsem jejich p"ímo fyzické utrpení. Proti obecnému p"esv'd%ení lidí první republiky zam'"ilo se nejprve masivní a nemilosrdné u%ení nacistické, které se cht'lo zmocnit i %eského %lov'ka a$ do nejhlub#ích jeho my#lenkov!ch základ& a to v#emi prost"edky. Po krátkém intervalu povále%ném v letech 1945 - 1948 zase proti obecnému prvorepublikovému p"esv'd%ení lidí zam'"ilo se dal#í deformující u%ení, u%ení marx - leninské. To p"etvá"elo %lov'ka, zvlá#t' mladého %lov'ka, k svému deformovanému obrazu po dlouh!ch %ty"icet let.

Ve sv!ch 79 letech jsem se spolu s ostatními kone%n' a ne%ekan' do%kal dne, kdy – koncem listopadu 1989 – jsem znovu pro$il pocit #t'stí, jak jsem jej pro$il ve svém chlapectví koncem "íjna 1918.

Up"ímn' jsem se sna$il nezd&raz)ovat sebe, i kdy$ jsem si byl dob"e v'dom toho, $e to subjektivní nelze ze vzpomínek vylou%it úpln'.

Pro orientaci "tená#$ V roce 1936, po studiu práv a po dvou letech vojny, jsem se chystal najít si n'jaké zam'stnání. Na#e republika se zotavovala z t'$ké hospodá"ské krize a musela vynakládat zna%né finan%ní prost"edky na zbrojení proti nebezpe%í, rostoucímu vedle nás. Sehnat zam'stnání nebylo snadné.

Jednoho dne v srpnu 1936 mi p"i#el dopis profesora Dr. J. L. Hromádky,

5

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

abych se ucházel o slu$bu druhého osobního tajemníka ji$ v ústraní $ijícího prezidenta T. G. Masaryka. +el jsem za touto ne%ekanou a p"ekvapující nabídkou, jel jsem se p"edstavit do Lán, a byl jsem p"ijat do sekretá"ské práce. V blízkosti T. G. Masaryka pro$il jsem v Lánech posledních t"ináct m'síc& jeho $ivota. Umírá 14. zá"í 1937. To byla má prvá sekretá"ská slu$ba.

V tragickém roce 1938 jsem byl povolán v kv'tnu z Lán do pra$ské kancelá"e prezidenta republiky Dr. Edvarda Bene#e. P"i mobilizaci v zá"í 1938 jsem nastoupil ke svému útvaru, druhému p'#ímu pluku Ji"ího z Pod'brad v Litom'"icích. V pohrani%í, pod Je#t'dem, uprost"ed les&, jsem pro$íval provád'ní mnichovského rozhodnutí. Po demobilizaci koncem "íjna 1938 jsem se vrátil do Kancelá"e prezidenta republiky, která byla po abdikaci Dr. E. Bene#e opu#t'na, bez prezidenta. 30. listopadu 1938 byl zvolen Národním shromá$d'ním t"etí prezident republiky Dr. Emil Hácha.

Politická situace byla naprosto nejistá, republika orvána o své pr&myslové kraje i o hranice, o tzv. Sudety. Troskám p&vodní (první) republiky za%alo se "íkat „druhá republika“. Její sou%ástí bylo i Slovensko. V b"eznu 1939 zvy#ovalo se vnitrostátní i mezinárodní nap'tí. Dr$eli jsme no%ní slu$by. Na mne p"ipadla taková slu$ba ze 14. na 15. b"ezna. 14. b"ezna se od *eskoslovenské republiky odtrhlo Slovensko. 15. b"ezna ráno jsme pro$ívali okupaci zbytk& na#eho státu, %esk!ch zemí, n'meckou armádou. *echy a Morava byly z Hitlerova rozhodnutí za%len'ny do svazku n'mecké "í#e. Z uveden!ch zemí byl z"ízen tzv. „Protektorát Böhmen und Mähren“.

Dr. Hácha se stal tzv. státním prezidentem tohoto útvaru. 16. b"ezna 1938 po osobních zm'nách v kancelá"i byl jsem rozhodnutím #éfa kancelá"e ministrem Dr. Ji"ím Havelkou ur%en do funkce osobního tajemníka Dr. Emila Háchy. To byla má druhá sekretá"ská slu$ba vlastn' na#emu t"etímu prezidentovi.

V zá"í 1939 vypukla druhá sv'tová válka útokem N'mecka na Polsko.

Po válce, v kv'tnu 1945 o$ila *eskoslovenská republika, do Prahy se z exilu vrátil ná# druh! prezident Dr. Edvard Bene#. Po pra$ském povstání (5. - 9.kv'tna) byl jsem op't povolán do slu$eb kancelá"e. Pracoval jsem v r&zn!ch jejích odborech a funkcích, od prosince 1947 jsem byl p"id'len kanclé"em Smutn!m do funkce osobního tajemníka prezidenta republiky Dr. Bene#e. V této slu$b' jsem setrval do jeho smrti 3. zá"í 1948. To byla má t"etí tajemnická slu$ba, tentokráte druhému prezidentovi na#í republiky.

Byl jsem v celé té dob' (1939 - 1948) bezprost"edním sv'dkem p"evá$n' velikého zármutku a velikého zklamání národního a netrp'livého o%ekávání v'cí p"í#tích. Pí#i ve ví"e v kone%né vít'zství pravdy o lidech, kte"í nesli odpov'dnost, stáli v tém'" absurdních situacích, které byly nad jejich síly a které museli p"esto "e#it.

V létech 1951 a$ 1970 (do svého d&chodu) jsem pracoval nejprve jako pomocn! d'lník, pozd'ji jako vyu%en! elektromontér p"i stavb' za"ízení

6

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

velmi vysokého nap'tí. V únoru 1969 jsem byl zvolen %lenem synodní rady, to jest nejvy##ího správního orgánu *eskobratrské církve evangelické, od roku 1971 synodním kurátorem této církve. Tuto slu$bu církvi jsem ukon%il roku 1979.

7

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

8

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Druh"m sekretá#em T. G. Masaryka Po skon%ení právnick!ch studií (1934), po návratu z vojenské slu$by (1936), v srpnu 1936, p"i#la mi naprosto neo%ekávaná nabídka – dopis prof. J. L. Hromádky, %lov'ka, ke kterému jsem m'l opravdovou úctu a jeho$ p"átelství jsem si vá$il, abych se hlásil jako druh! tajemník do soukrom!ch slu$eb T. G. Masaryka. Byl tam hledán mlad! právník se #ir#ími zájmy a se znalostí cizích jazyk&. M'l jsem se nejprve hlásit v kancelá"i prezidenta republiky na Hrad'.

V kancelá"i, kam jsem p"í#tího dne do#el, jsem byl p"ijat odb. radou Vojt'chem Scherksem. P"ijal mne vlídn'. Nechal si „pro spisy“ Hromádk&v dopis a poslal mne do Lán, abych se p"edstavil. Správce zámku pan Nev"ela m&j p"íchod ohlásil paní doktorce Alici Masarykové. Ta mne p"ijala k rozhovoru. Mluvili jsme p"edev#ím o m!ch dosavadních studiích, cestách do ciziny a mimostudijních zájmech, zvlá#t' o práci v Akademické Ymce.

Byla velice laskavá. Mluvila ti#e, mírn', a$ s ur%it!m ostychem. „Chcete-li, m&$ete od pond'lka u nás pracovat.“ V jednom dnu, kter! zb!val z n'kolika voln!ch, jsem se rozjel do Senohrab za profesorem J. L. Hromádkou, abych mu podal zprávu a pod'koval. P"ijal mne s radostí, byl velice mil! a up"ímn!. „Víte, "eknu vám otev"en', vybíral jsem mezi vámi a dr. Valentou. Kdyby m'l Valenta odbytou vojenskou slu$bu, byl bych vyzval jeho. Tak te, se ale dr$te! P"eji vám hodn' úsp'ch&.“ Pár slov o Akademické Ymce. Akademická Ymka bylo sdru$ení vysoko#kolsk!ch student& s kulturn' k"es(ansk!m zam'"ením. M'la své o d n o $ e v e v y s o k o# k o l s k ! c h m ' s t e c h . Ve d o u c í m b y l p r á v' Dr. J. L. Hromádka, profesor teologie na tehdej#í Husov' teologické fakult', ji$ tehdy %lov'k s #irokou, mo$no "íci sv'tovou pov'stí.

Na práci se podílel také Dr. Emanuel Rádl, pak redaktor Jaroslav +imsa, ing. Josef Teindl, sl. Julie Matou#ková, pozd'ji profesor J. B. Sou%ek a "ada dal#ích vynikajících lidí. Jejich rozhled po sv't', jejich vzd'lání, hluboká demokrati%nost, p"imknutí se k dílu T. G. Masaryka, F. X. +aldy, bylo to, co strhávalo mladé, inteligentní lidi. Akademická Ymka byl samostatn! spolek, právn' odd'len! od tzv. Ymky velké. Vedení Ymky v#ak pochopilo blízkou p"íbuznost cíl& obou sdru$ení a ochotn' poskytovalo pot"ebnou podporu a úto%i#t' Akademické Ymce. Akademická Ymka poskytovala ochotn' pomoc student&m a lidem v nouzi. Dr$ela semknutá pohromad' v dobách dobr!ch i zl!ch. Jsem p"esv'd%en, $e její %lenové p"inesli procentueln' nejv't#í vále%né ob'ti na sv!ch $ivotech, proto$e pomáhali zachra)ovat $ivoty druh!ch. Musím "íci, $e $ivot s Akademickou Ymkou m'l rozhodující vliv na celou mou budoucnost. Odtud ono posilující spolehnutí se, $e %lov'k v $ivot' není nikdy sám.

9

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Jaroslav Valenta byl m&j nejmilej#í p"ítel. Setkali jsme se nejprve na gymnaziu. Rostli jsme spolu. Pak v Akademické Ymce. Nyní stojíme oba na k"i$ovatce. Jak bych byl Járovi p"ál tuto %estnou, naprosto v!jime%nou slu$bu! Nev'd'l jsem tehdy ani já, ani Jára, $e pro$íváme vlastn' rozhodnutí o $ivot' a smrti nás dvou, jak se ukázalo za protektorátu.

K tomu na vysv'tlenou: Za dva nebo t"i t!dny, v zá"í nebo v "íjnu 1936 mi p"i#lo kladné vy"ízení mé, je#t' za vojenské slu$by podané $ádosti, o p"ijetí do soudních slu$eb. V dob' doznívající hospodá"ské krize a nedostatku pracovních p"íle$itostí to byl zna%n! úsp'ch. Mohl jsem nastoupit jako soudní auskultant k soudu do Chebu. Pravideln' se za%ínalo v soudní slu$b' v trestním oboru. Cheb byla $havá p&da, plno henleinovsk!ch provokatér&, násilí, teroru. *e#tí soudci, kte"í uplat)ovali republikánské zákony a jednali právn' naprosto korektn', byli po 15. b"eznu 1939, po n'mecké okupaci, první, na nich$ se vybíjela nacistická pomstychtivost. Pozvání do Lán, které jsem p"ijal, mi zachránilo $ivot.

O osudech Jaroslava Valenty bude t"eba mluvit p"edev#ím v souvislosti s odbojem za druhé sv'tové války.

Po rozhodnutí o p"ijetí do slu$by T. G. Masaryka byl jsem p"edstaven konceptním ú"edník&m kancelá"e jako jejich nov! spolupracovník. Stejn' mi bu#ilo srdce siln'ji, kdy$ jsem vstupoval do lánského zámku.

10

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Tiché stá#í P"i#el jsem v srpnu 1936 ji$ jen do klidu lánského $ivota. T"ináct m'síc& bylo mi pak dop"áno slou$it T. G. Masarykovi. Vzpomínám, jak jsem byl vzru#en v'domím, $e $iji v dom', v n'm$ $ije Masaryk, pod jednou st"echou s ním. Vzpomínám, jak jsem vstupoval do okruhu zvlá#tního nap'tí, vstoupil-li jsem do pokoje, v n'm$ byl p"ítomen.

Prvé mé setkání s panem prezidentem se uskute%nilo asi po %trnácti dnech pozváním k %erné káv', podávané po ob'd'. Sed'l ve svém k"esle, uprost"ed jasného pokoje lánského bytu. P"edstavila mne pí. dr. Alice Masaryková. Byl jsem up"ímn' rád, $e jsem mohl pro$ít tuto chvíli, a p"ece jsem byl nesv&j v p"ítomnosti tohoto velkého %lov'ka i proto, $e jsem cítil, $e jsem poru#il soukromí a klid pán' prezident&v, $e p"ed cizím %lov'kem poci(uje n'jak siln'ji omezení, dané stá"ím. Necht'l a neum'l klamat sám sebe ani druhé. Byl si v'dom ran, které mu stá"í zasadilo. P"ijímal je, jako je p"ijímá mu$, nemluvil o nich rád, nedal se v#ak jimi zdeptat.

Laskavé pozvání k usednutí a vyzvání, abych "ekl n'co o tom, co jsem d'lal, s %ím jsem se dosud zab!val. Pozorné a ú%astné naslouchání. A zvolna proniká %lov'kem v'domí, $e je v okruhu oné hluboce fundované demokrati%nosti, spo%ívající na v'domí metafyzické rovnosti lidí. Cítí# to, uv'domuje# si to, uvol)uje se v tob' nap'tí.

Z&stal individualitou i ve svém stá"í. Vytvo"il si své prost"edí, sv&j sv't, ve kterém $il. Byl to sv't rodiny. Byla to p"edev#ím jeho dcera, paní doktorka Alice, která v'novala panu prezidentovi v#echen sv&j %as, v#echnu pé%i a lásku. Byla du#í celého domu, byla pr&vodkyní i p"ed%itatelkou, hostitelkou i vyslankyní, spolutvo"ila dny pana prezidenta. Po boku paní doktorky stály dv' sestry o#et"ovatelky, oddané, tiché a v'rné. Sestra Rodzjanková a sestra Kapsová doslou$ily panu prezidentovi do smrti. Vedle sester n'kolik prost!ch lidí v'novalo panu prezidentovi p"edev#ím svou oddanost. Bez "e%í, samoz"ejm' a tak, $e pan prezident i ostatní cítili, $e svou práci d'lají rádi. Slu$bu t'chto osob p"ijímal pan prezident s vd'%ností a díkem. Radostí stá"í TGM bylo setkání s t'mi %leny rodiny, kte"í sv!mi povinnostmi byli vázáni mimo domov, se synem Janem, tehdy na#ím vyslancem v Anglii, s dcerou Olgou, s vnuky a vnu%kami, s nete"í paní Lípovou a jejím chot'm. Takové radostné dny pro$íval pan prezident v lét' 1937 se sv!mi vnuky Herbertem a Leonardem Revilliodov!mi. T'#il se z jejich p"ítomnosti. Nikdo z nás tehdy netu#il, $e pan prezident pro$ívá s nimi své poslední léto a $e oni sami p"e$ijí svého velkého d'de%ka jen o n'kolik let.

11

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Sekretá#ská práce Pan prezident Masaryk abdikoval v prosinci 1935. Byl jsem tehdy na vojn' a zpráva dolehla na mne náhle, nep"ipraveného. Pocítil jsem bolest a úzkost. Bolest, $e kon%í velká doba Masarykova, $e n'jak kon%í bezstarostnost mládí. A úzkost, co bude. Zvládneme jako národ sami sebe, zvládneme spoustu t'$k!ch otázek, ji$ z"ejm!ch, latentních, a zvládneme nové úkoly, jimi$ byla doba z"eteln' obtí$ena?

Po abdikaci se pan prezident uch!lil do Lán. S ním ode#el do Lán i jeho dlouholet! osobní tajemník dr. Antonín Schenk. M'l vy"izovat dopisy, korespondenci, která bude docházet do Lán. O%ekávalo se – lidmi, zatí$en!mi právnick!m my#lením – $e proud dopis&, kter! docházel prezidentu Masarykovi v dob' jeho aktivity na Hrad, p"ejde na nového prezidenta republiky.

Ov#em skute%nost byla taková, $e sv'domit! a pe%liv! doktor Schenk nebyl sto docházející rozsáhlou korespondenci zvládat, zvlá#t' pak p"i mnoha dal#ích úkolech, které s lánsk!m pobytem pana prezidenta Masaryka souvisely. Soukromé v'ci pana prezidenta obstarával ministersk! rada kancelá"e prezidenta republiky dr. Strnad. On byl také pov'"en najít dal#ího pracovníka. Znal práci profesora J. L. Hromádky mezi studenty a tak se obrátil na n'j. Profesor Hromádka mi pak poslal dopis, v n'm$ m' vyzval, abych se o tuto práci ucházel. Nad tím jsem stál v údivu. A p"ece myslím, $e nic zde nebylo náhodné. V Hovorech s TGM Karla *apka seznamoval jsem se s $ivotem a r&stem mladého Tomá#e Masaryka. Shán'l jsem a %etl v#echno, co v dob' mého mládí bylo publikováno o TGM, nebo z jeho star#ích prací (na p". Jak pracovat?, O studiu d'l básnick!ch, Sebevra$da, Moderní %lov'k a nábo$enství). Má oddanost T. G. Masarykovi byla up"ímná, spontánní. Bude to v#ak v#echno sta%it? A zde musím pod'kovat dr. Antonínu Schenkovi. Byl to laskav!, shovívav! a p"ejícn' p"istupující %lov'k. V!born! filolog a právník. Snad p"íli# úzkostliv!. Byl po první sv'tové válce p"id'len francouzské misi u nás jako tlumo%ník. Pak p"e#el do ministerstva zahrani%ních v'cí a odtud do kancelá"e prezidenta republiky jako ú"edník, vyhlédnut! pro práci osobního tajemníka, kdy$ dlouholet! osobní tajemník pán' prezident&v dr. Ku%era p"e#el do slu$eb ministerstva zahrani%í a nastoupil místo na#eho vyslance ve Stockholmu. S doktorem Schenkem mne brzy spojilo up"ímné p"átelství. P"ed námi le$ela stále se obnovující korespondence, adresovaná T. G. Masarykovi. Mnoho pozdrav& korporací, organizací i jednotlivc& z domova i ze zahrani%í. Mnoho dar&.

Mnoho $ádostí o podpisy. -ádosti o p"ísp'vky do politick!ch, sociálních %i kulturních publikací a %asopis&. Mnoho $ádostí o souhlas k pojmenování nám'stí, ulic, budov jménem pana prezidenta. Hodn' lidí psalo o sv!ch osobních strastech. Mnozí psali panu prezidentovi dr. E. Bene#ovi a zárove) b!valému prezidentovi, aby se za jejich v'c u prezidenta republiky

12

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"imluvil. Nejvíce bylo proseb o pomoc v t'$ké hospodá"ské situaci, proseb o zam'stnání a p"ímo i o men#í finan%ní v!pomoc v nouzi. To bylo skli%ující a je#t' více skli%ující byla bezmoc. Nebyly dostate%né prost"edky a ani autorita pana prezidenta nemohla odstranit ko"eny zla – lidskou sobeckost a lp'ní na majetku. -iv' jsem cítil pot"ebu sociálních zm'n: rozd'lit pracovní p"íle$itost tak, aby se na ka$dého %lov'ka dostal zachra)ující kus práce. Zatím se "e#ily $ádosti o zam'stnání vysv'tlujícími omluvn!mi dopisy nás, sekretá"&, pisatel&m. Kdy$ bylo vid't, $e by byl vítán i mal! p"ísp'vek pro rodinu, postupovali jsme takové $ádosti kancelá"i do Prahy, kde referent pro sociální v'ci dr. Riegel tyto dopisy bral jako adresované ú"adujícímu prezidentu republiky a po pro#et"ení odesílal – bohu$el opravdu malé %ástky – $adatel&m. +et"ili jsme pana prezidenta, vy"izovali jsme t'$ké v'ci sami. P"esto v#ak souhrnn', obecn', pan prezident o bíd' lidí v'd'l a myslím, $e se tím trápil. Paní dr. Alice mi jednou ulo$ila, abych opat"il data a prostudoval sociální a hospodá"ské pom'ry na Kraslicku, v jednom z center nejv't#í bídy.

Za dárky jsme tlumo%ili podle dan!ch pokyn& pod'kování. V't#ina dar& byla po p"edlo$ení panu prezidentovi odesílána do Prahy do muzea dar&.

K $ádostem o podpisy pana prezidenta do knih, na autogramové lístky u nás i z ciziny jsme vysv'tlovali, $e pan prezident autogramy pro zdravotní omezení nem&$e ji$ poskytovat a v náhradu jsme zasílali grafick! list s fotografií a faksimilem autogramu. Tento postup byl dán zdravotním stavem, ochrnutím ruky pana prezidenta.

K pravideln!m povinnostem sekretá"sk!m pat"il ka$dodenní referát panu prezidentovi. Jeho doba b!vala po odpolední vyjí$,ce, kolem 18. hodiny. To volala telefonem sestra o#et"ovatelka, $e pan prezident prosí o referát. Nejprve p"icházela na "adu denní po#ta. Referovali jsme o do#l!ch pozdravech a darech, o návrzích na "e#ení n'kter!ch v'cí, závisl!ch na schválení pana prezidenta, jak je p"ipravila pra$ská kancelá", o charakteristick!ch %i zajímav!ch drobnostech. Druhá %ást referátu byla o zprávách, komentá"ích, %i zásadních stanoviscích z denního tisku. Pan prezident vd'%n' referát p"ijímal. V't#inou poslouchal a jen pohybem hlavy %i ruky nazna%il p"ípadn', $e u$ v'c zná, $e není t"eba referovat. Jindy si dal referovat podrobn', a bedliv', zkoumav' sledoval referujícího sv!ma stále $iv!ma, tmav!ma o%ima. Své pod'kování m'l odstup)ované. Nejvy##í hodnotu m'lo latinské „Gratias“. Pat"ilo k p"edpoklad&m dobré sekretá"ské slu$by, $e sekretá" nesmí b!t ni%ím p"ekvapen, vyveden z míry, $e doká$e v'ci zvládnout a poradit si v ka$dé situaci. Pom'rn' %asto se stávalo, $e p"icházeli za panem prezidentem lidé s r&zn!mi nápady, $ádostmi, radami, %i podn'ty osobn'. Bylo pot"ebí taktn' v'c vyslechnout, vysv'tlit, p"ípadn' $ádat o písemné vypracování návrhu, aby o v'ci mohlo b!t dále jednáno. *asto jsme museli upozornit i na ú"ední nekompetentnost pana prezidenta,

13

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

jeho nezasahování do v'cí soukrom!ch a podobn'. *asto ji$ takov!to rozhovor s tajemníkem p"inesl vy"e#ení.

14

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

$iroké lánské spole%enství Bylo krásn!m rysem $ivota v Lánech, $e kruh rodinného spole%enství nebyl pevn' uzav"en!. Naprostá d&v'ra k t'm, kte"í byli v pracovním vztahu k panu prezidentovi nebo k dr. Alici Masarykové, otevírala toto spole%enství i dal#ím osobám. *lenkami rodiny se staly v záv're%ném období $ivota TGM sestry o#et"ovatelky. St"ídaly se neustále u pana prezidenta. Sekretá"i, sekretá"ka paní doktorky, archivá"ka dr. -ela Ga#paríková, byli %asto zváni ke spole%nému posezení u krbu, k %aji, ale i na ve%e"i %i na ob'd. To bylo v dob', o ní$ pí#i, ji$ bez ú%asti pana prezidenta, kter! ob'dval a ve%e"el ve svém pokoji.

Dr. Alice Masaryková byla st"edo#kolská profesorka, dáma tehdy 58letá, která pro$ila n'kdy i velice t'$k! $ivot. Za první sv'tové války byla Rakouskem v'zn'na. Z té doby pochází krásná sbírka jejích dopis& a dopis& její matky paní Charlotty G. Masarykové do v'zení. Za republiky studovala sociální otázky a pracovala intenzivn' v *sl. *erveném k"í$i. Její zásluhou byly pravidelné akce velikono%ního míru *erveného k"í$e. V druhé sv'tové válce $ila a pracovala pro *eskoslovensko v USA. Po válce p"ijí$dí do republiky. Po tragické smrti bratra Jana vrací se do USA, kde pracuje literárn'. Tam napsala své vzpomínky na d'tství a mládí. Pozd'ji je posti$ena zrakov!mi potí$emi a umírá v roce 1966. Byla u#lechtilá, plná lidské laskavosti, a state%n' nesla r&zné prom'ny svého lidu a své zem'.

Svému otci byla v$dy naprosto oddanou dcerou.

Jan Masaryk, tehdy ná# vyslanec v Britanii, se rád vracel do Lán ke svému otci. Znamenalo to v$dy o$ivení v Lánech. V Lánech bydlel, %asto zají$d'l do Prahy ke sv!m p"átel&m. Jan Masaryk byl bezprost"ední, velice otev"en! a d&v'"iv! %lov'k. V$dycky vid'l na lidech více dobr!ch ne$ #patn!ch stránek. Sám budil dojem bezstarostného %lov'ka, ale opak byl pravdou. I kdy$ p"ijí$d'l na dovolenou, nebylo snad jediného rána, aby nevolal lond!nské vyslanectví, neov'"oval si stav zále$itostí a nekonzultoval s ministerstvem zahrani%í v Praze. N'kolikráte takto ráno jsem byl volán do jeho lo$nice, kde – je#t' v hlubok!ch nedbalkách – m'l u$ rozpracován denní plán a sekretá"i sv'"oval p"ípravu. Na podzim roku 1938, kdy jsem ji$ opustil Lány a pracoval v Praze a kdy se schylovalo k dramatickému politickému záv'ru t'$k!ch zápas&, ozval se n'kolikrát telefonicky z Lond!na a ve velkém sp'chu $ádal o informování p"íslu#n!ch %initel&, $e te, je na %ísle telefonu Foreign Office, za p&l hodiny bude na dal#ím telefonním %ísle a pod. Poznával jsem v n'm %lov'ka neoby%ejn' aktivního, sv'domitého, kterému le$ely zájmy zem', kterou zastupoval, velice na srdci.

Nezapomenu onoho bolestného v!razu v celé jeho postav', kdy$ v ranních hodinách 14. zá"í 1937 p"i#el do pracovny, kde byli ti, kte"í zprost"edkovali styk se sv'tem a kdy ohla#oval o%ekávan! a p"ece pal%iv'

15

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

bolestn! a mnoho neblahého skr!vající odchod svého velkého otce.

Pod'koval políbením skorem ka$dému, kdo n'jak!m zp&sobem pe%oval o dobré dny jeho otce. Od celé rodiny jsme pak dostávali knihu „Masaryk ve fotografii“ s v'nováním „... ve vd'%ném vzpomínání up"ímn' Va#i Jan Masaryk – vd'%n' podepisuje se Alice G. Masaryková. Velikonoce 1938“ V#ichni sourozenci se m'li rádi. N'kdy se cítila paní dr. Alice povinna k laskavému napomínání svého bratra, kterého m'la velice ráda, kdy$ uvolnil gejzír vtipn!ch historek a prohlá#ení. Jan Masaryk se v#ak nedal: „Elisko, ty má# sv&j názor, kter! je jin! ne$ m&j. To se nedá p"ed'lat,“ a pokra%oval s úsm'vem dál. Jeho o%i prozrazovaly bezprost"ední ovládnutí t"eba p"edstavou osoby, o které mluvil, o%i byly $ivé, a$ klukovsky rozesmáté. Do Prahy zají$d'l z Lán autem, které sám "ídil. Rád si také vyjel na koni do lánsk!ch les&.

Druhá dcera paní Olga Revilliodová, její mu$ MUDr Revilliod a oba chlapci, vnukové pana prezidenta Leonard a Herbert, p"ijeli v letech 1936 a 1937 n'kolikrát do Lán ze +v!car, kde $ili. Paní Olga byla hluboce nábo$ensky v'"ící $ena, pe%livá maminka a man$elka. M'la #irok! okruh intelektuálních a kulturních zájm&. Velice pozorná dáma, která p"i ka$dém p"íjezdu p"ivezla v#em lánsk!m lidem n'jakou milou pozornost ze +v!car.

Její man$el, #v!carsk! Francouz, léka", byl tich!, jakoby do sv!ch otázek zabran!, laskav! %lov'k.

Druh! syn Masaryk&v, Herbert, nadan! malí" (jeho velké obrazy jsou v Národní galerii), umírá v první sv'tové válce p"i tyfové epidemii (1915).

Zanechal po sob' dv' dcery, dr. Annu Masarykovou a paní Herbertu Masarykovou. Setkání s ob'ma dámami bylo v$dy vítan!m zpest"ením dn& pán' prezidentov!ch. Snad smím p"ipojit, $e i my ostatní jsme se na setkání s ob'ma dámami t'#ili.

-ivotní p"íb'h obou vnuk& Leonarda a Herberta Revilliodov!ch slu#í zaznamenat zvlá#t'.

Z rodu Masarykova Pamatujeme se na fotografie prezidenta Masaryka ve spole%nosti dvou mal!ch chlapc&, vesele se batolících a hrajících si v tráv'. Byli to jeho vnuci Leonard a Herbert Revilliodovi.V roce 1937 strávili poslední léto se sv!m d'de%kem v Lánech. Známe je ze stejnojmenného filmu, ov#em tehdy ji$ jako dva dospívající chlapce. Pamatujeme se na onu scénu, jak doprovázejí pana prezidenta na vyjí$,ce z lánského zámku, na Nov!ch Dvorech zastaví ko%ár a pan prezident je rázem obklopen d'tmi lesních d'lník& a zam'stnanc&. Po jejich obdarování – technickou stránku obstarali pohotov' oba chlapci – rozjí$dí se ko%ár zase k dal#í jízd', sledován d'tsk!m, radostn' mávajícím hejnem. To je prot'j#ek k obrázk&m z poh"bu T. G. Masaryka. Také odtud známe z fotografick!ch a filmov!ch záznam& 16

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

oba chlapce. Tentokrát vyprovázejí se sv!m str!cem, vyslancem Janem Masarykem, svého d'de%ka. Tehdy jsme se s ob'ma chlapci setkali naposledy. Sv'tová vich"ice znamenala pro vnuky Masarykovy odlou%ení od %eské zem'. Herbertovi bylo tenkrát #estnáct let, Léno byl patnáctilet!.

Opou#t'li nás dva chlapci, stojící nejen na prahu jino#ství, ale i na prahu vyspívání v duchovn' krásné lidi. Jejich nenucen! zp&sob jednání, p"i tom ohleduplné respektování osobnosti druhého, spojené s podma)ující d&v'"ivostí, up"ímnost a otev"enost, to v#e vytvá"elo z chlapc& malé gentlemany. Intelektuáln' je ovládal $iv! a d&kladn! zájem o ka$dou v'c.

Pamatuji se, s jak!m nad#ením vypráv'li chlapci o archeologick!ch vykopávkách na pra$ském Hrad', o pravd'podobném vzez"ení p&vodního k&lového opevn'ní, o románsk!ch hradních stavbách.

V roce 1937 byl Herbert $ákem mezinárodní $enevské #koly. Studoval odd'lení klasické. Studuje s velkou lehkostí, je prv!m $ákem t"ídy. Má neobvykl! zájem o um'ní (hudbu,malí"ství) a o mineralogii. Po"izuje si a pe%liv' vede vlastní mineralogickou sbírku. Mlad#í Leonard studuje na státní koleji o jeden ro%ník ní$e. Stejn' i on bez obtí$í je prvním $ákem ve t"íd'. B'hem svého studia oba chlapci zú%astní se aktivn' skautského hnutí, Leonard se velmi rychle stává vedoucím skupiny, získává d&v'ru i lásku sv!ch kamarád&.

P"i studiu na #v!carsk!ch #kolách s vyu%ovacím jazykem francouzsk!m u%í se chlapci se svou matkou a %esk!mi studenty – u%iteli – %e#tin', poznávají %esk! sv't, národní starosti i radosti, seznamují se s prací svého d'de%ka, tak$e náv#t'vy *eskoslovenska znamenají pro n' jen dotvrzení a p"ezkou#ení poznaného.

Dne 19. kv'tna 1940, pod dojmem mezinárodních událostí, rozhodli se chlapci se svou matkou k odjezdu ze +v!car do Anglie. Unikají tak"ka v posledním okam$iku n'mecké záplav' ve Francii. Zachycují v Saint Malo doslova poslední lo,, odvá$ející anglické p"íslu#níky, jsou snad jediní neangli%ané, kte"í si na p"epln'nou lo, zjednávají p"ístup. Cesta Francií, pro$ívající sv&j rozklad a pád, v proudu uprchlík&, ve zmatku a nepo"ádku, byla obtí$ná. I tu chlapci pomáhají, kde je t"eba, matkám s mal!mi d'tmi, p"ená#ejí zavazadla, usm'r)ují, "ídí.

Odjezd ze -enevy znamenal pro oba chlapce p"eru#ení studií v posledním stadiu, u Herberta nadto p"eru#ení studia a zdokonalování hry na housle u profesora André de Ribeau. 25. kv'tna dorazili do Lond!na.

Nez&stávají tam, jdou na venkov, ú%astní se skautského tábora a v zá"í, po slo$ení p"edepsan!ch zkou#ek, vstupují v Edinburghu na filosofickou fakultu (Faculty of Arts). Herbert studuje jazyky (francouz#tinu, n'm%inu, angli%tinu) a hudbu. Zdokonaluje se ve h"e na housle, aby po dosa$ení akademického gradu vrátil se v roce 1942 do Lond!na, kde se pak v'nuje na královské hudební koleji studiu mistrovské hry houslové. Pojímá své um'ní jako pomoc lidem. Chodí se svou hudbou do lond!nsk!ch slums, koncertuje

17

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"i církevních slavnostech v zapadl!ch %tvrtích, hraje vojsku, p"i podnicích sociálních institucí, ve #kolách. Chápe sociální funkci um'ní a plní ji.

Leonard studuje na uvedené fakult' v'dy politické, hospodá"ské a sociologii. Studuje vá#niv' celé dílo svého d'de%ka T. G. Masaryka.

P'stuje sport, jmenovit' atletiku. Spole%n' se sv!m bratrem zú%astní se v dob' prázdnin vále%né pracovní slu$by v pracovních táborech. Nenávidí válku, vidí v#ak, $e k míru se nedosp'je jinak, ne$ rychl!m skoncováním vále%n!ch hr&z. Cítí svou osobní odpov'dnost v tomto sm'ru. Je p"esv'd%en, $e je pot"ebí pracovat v#emi silami pro vít'zství, aby co nejd"íve byl nastolen mír a lep#í sv't. V roce 1942 vstupuje jako dobrovolník do R.A.F., do anglického královského letectva a podrobuje se prvému v!cviku v Anglii. V únoru 1943 prod'lává leteck! v!cvik v Kanad', poté na Bahamsk!ch ostrovech. Nav#t'vuje Spojené státy, kde se setkává se sv!m str!cem a tetou, ministrem Janem Masarykem a dr. Alicí Masarykovou, obnovuje styky s %eskoslovensk!mi vojáky a s %eskoslovensk!mi pracovníky zahrani%ního odboje. Vstupuje v kontakt také se sv!mi #v!carsk!mi krajany. Formáln' #v!carsk! státní p"íslu#ník, srdcem poután ke spravedlivé p"i %eskoslovenské, doufá, $e bude moci slou$it v %eskoslovenském letectvu a pracovat pro *eskoslovensko. V zá"í 1944 dosahuje v Ottav' hodnosti „Pilot officer“, pozd'ji „Flying officer“.

Vrací se za%átkem roku 1945 do Anglie, slou$í v n'kolika posádkách, na ostrov' Tiree v souostroví Hebrid. Zde se stává ob'tí leteckého ne#t'stí. P"i v!konu slu$by, za letu, jeho$ cílem bylo zjistit pom'ry meteorologické a podmínky obla%nosti, dochází ke srá$ce letadel. Umírá náhle ve sv!ch 23 letech, spolu s patnácti kamarády. Jeho t'lo odpo%ívá na vojenském h"bitov' ostrova Tiree.

Herbert se vrací na podzim 1944 do Edinburghu, aby pokra%oval ve studiu. Projevuje se v#ak u n'j únava z námahy p"estálé p"i bombardování Lond!na. Za%átkem roku 1945 je zasa$en zprávou o smrti bratrov'. Je to p"íli# tvrdá skute%nost pro citlivé srdce. Oslaben, podléhá 24let!, po akutním onemocn'ní, 13. února 1945. Zpopeln'n v Edinburghu 15. února 1945.

Oba chlapci cht'li b!t jen prost!mi ob%any nového sv'ta. P"es toto p"ání nebyli by jimi asi z&stali. Byli by ji$ sv!m $ivotem a v'rn!m pln'ním povinností, které rozpoznali jako závazné, vyrostli nad pr&m'r. V$dy( i v jejich smrti, zvlá#t' pak v tragické vzájemnosti zakon%ení $ivota, je kus klasické velikosti.

18

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

19

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Lánsk" h#bitov a hrob Od 2. zá"í 1937 zm'nily se Lány. Jejich prv! obyvatel podstupoval sv&j poslední zápas. -ivot v Lánech ztichl. Jen zven%í doléhalo vln'ní zv!#eného zájmu o vzácn! $ivot. Pak ony dny nap'tí a starostí. Nové nad'je, nov! náraz a pokles sil. Kone%n' ona nezapomenutelná noc ze 13. na 14. zá"í, kdy nad'je mizela, plamen doho"íval, kon%il se velk! $ivot. Není mo$no zapomenout z t'chto chvil v!razy tvá"í, sotva sly#iteln! zvuk krok&, zmlknutí po oznámení zprávy Janem Masarykem, telefonické její ohla#ování a pokornou reakci na druh!ch koncích telefonních spoj&, zvon'ní umírá%ku.

Bylo zvlá#tním darem $ivota poznat toto prost"edí, to veliké a lidské, prosté i zvlá#tní, co vytvá"elo onu specifickou atmosféru lánského zámku a pln' pochopit, pro% den 14. zá"í 1937 byl dnem obecného smutku a bolesti.

A jako ostrou perokresbu charakteru a velikosti T. G. Masaryka si $ivotem stále nosím onu – "ekl bych – duchovní konfesi Masarykovu z druhého dílu Hovor& s Karlem *apkem: „Mám-li "íci, v %em se m&j $ivot vyvrcholil, tedy ne v tom, $e jsem se stal prezidentem a $e mohu nést tuto stejn' velikou %est jako t'$kou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li to tak nazvat, je hlub#í: $e jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevy#krtl z toho, ve% jsem v'"il a co jsem miloval jako chud! student, jako u%itel mláde$e, jako nepohodln! kritik, jako reformní politik, $e stoje v moci, nenacházím pro sebe ni$ádného jiného mravního zákona, ani jiného vztahu k bli$nímu, k národu, k sv'tu, ne$ jaké mne "ídily p"ed tím. Smím "íci, $e se mi potvrzuje a napl)uje v#e, ve% jsem v'"íval, tak$e jsem nemusel zm'nit nic na své ví"e v humanitu a demokracii, na svém hledání pravdy a na nejvy##ím mravním a nábo$enském p"íkazu lásky k %lov'ku. Pravím to ze zku#eností, kter!ch stále je#t' nab!vám ve svém postavení, $e není jiné morálky, jiného etického "ádu pro státy a národy a jejich správce, ne$ pro jednotlivce. Není to osobité uspokojení z toho, $e jsem po cel! sv&j $ivot, tak podivn' a slo$it' utvá"en!, z&stal sám sebou; d&le$it'j#í je, $e v tolika zkou#kách z&staly a ov'"ily se ty lidské a obecné ideály, které jsem vyznával. .íkám si, $e v tom neustálém zápase o lep#í p"í#tí národa a lidstva stál jsem na stran' dobré. To v'domí sta%í, aby $ivot %lov'ka byl krásn!, a jak se "íká, #(astn!.“ T. G. Masaryka poh"bíval cel! národ. O míst' posledního odpo%inku rozhodoval kruh rodiny. Zva$ovaly se r&zné mo$nosti. P"edev#ím Praha, sídlo hlavy státu. Vybudovat d&stojn! památník n'kde v areálu Hradu?

Národní poh"ebi#t' na Vy#ehrad'. Také vrch -i$kov byl zva$ován. Domov ve svém stá"í nalezl pan prezident v Lánech. Tam pro$íval velké pot'#ení p"i vyjí$,kách ko)mo do krásn!ch k"ivoklátsk!ch les&, tam pro$íval chvíle

21

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

odpo%inku v zámeckém parku, tam se zam!#lel s Karlem *apkem nad sv!m $ivotem.

Lánsk! h"bitov ze svého vyv!#eného místa p"ehlí$í kus %eské zem', zem', která v bezprost"edním sousedství vydává své uhelné poklady pro teplo domov& i jako zdroje energie pro pr&myslové podniky. M'l rád tu hornickou vesnici. Na lánském h"bitov' byla ji$ pochována cho( pana prezidenta, paní Charlotta. V prostém hrob', v "ad' lánsk!ch nebo$tík&.

A práv' tak, v prostém hrob' bude odpo%ívat i pan prezident. Po exhumaci byly poz&statky paní Charlotty ulo$eny do prostorného nov' vybudovaného hrobu, kam byl ulo$en i T. G. Masaryk. Za deset a p&l roku p"ibyl k rodi%&m i jejich syn Jan. Lánsk! h"bitov s hrobem t'chto lidí vrostl pevn' do národního pov'domí. Stal se poutním místem na#ich i zahrani%ních náv#t'vník&.

22

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Zá#í 1937 - b#ezen 1939 Smrtí Masarykovou, rozesláním asi 8000 pod'kování za projevy ú%asti a smutku, záv're%nou likvidací n'kter!ch zále$itostí na pokyn rodiny Masarykov!ch v Lánech, rozlou%ením s rodinou pana prezidenta, se zam'stnanci zámku, lesní správy a státního statku a odchodem do Prahy, do Kancelá"e prezidenta republiky v kv'tnu 1938, vstoupil jsem do nejistého období ve svém $ivot', které trvalo do 16. b"ezna 1939. Bylo to období celkové i individuální nejistoty lidské, právní, politické.

Na Hrad', v Kancelá"i prezidenta republiky, tedy nyní kancelá"i dr. Edvarda Bene#e, byl jsem p"id'len ku pomoci dr. Emilu Sobotovi v politickém odboru, jeho$ vedoucím byl odborov! p"ednosta dr. Josef Schieszl. Pokra%oval jsem vlastn' v práci, kterou jsem d'lal p"edtím v Lánech. Ne#lo v&bec o provozování politiky, jak se jí %asto rozumí. Byl to prost' písemn! styk se zástupci obcí, m'st, organizací, politick!ch stran a r&zn!ch spolk&, t!kající se v't#inou jejich vztahu k ob'ma prezident&m, k prezidentu Masarykovi, i kdy$ ji$ zesnulému, %i k prezidentu Bene#ovi.

Byly to pozdravy, projevy oddanosti republice i dr. E. Bene#ovi v dob', kdy starosti obecné byly naprosto naléhavé, kdy drásající zprávy z nejbli$#í ciziny p"icházely jedna za druhou.

Vzpomínal jsem na pom'rn' je#t' poklidná léta lánská. Nyní jsem se ocitl na úst"edním míst' na#ich d'jin, na Hrad'. Rozhlí$el jsem se po svém novém p&sobi#ti s respektem, i kdy$ jsem ji$ nepoci(oval ono rozechv'ní, jako kdy$ jsem vstupoval do lánského zámku. Tady jsem vstupoval do ú"edních místností Kancelá"e prezidenta republiky.

Kancelá" zaujímala hradní trakt na t"etím nádvo"í, trakt obrácen! k jihu, na Prahu, zatímco na severní stran' objektu, nad t"etím nádvo"ím, byly chodby, kter!mi se p"icházelo ke kancelá"ím od schodi#t'. Vstup do celého traktu byl pod p'kn!m pozdn' barokním balkonem, p"iléhajícím k severní stran' budovy. Z obou stran se otvíraly vzácné pohledy : na jih p"es malostranské st"echy na celou Prahu, na sever na velebn! chrám sv.Víta.

V prvním a druhém pat"e byly krásné kancelá"ské místnosti. V prvém pat"e ú"adovna #éfa kancelá"e kanclé"e dr. P"emysla +ámala s kancelá"emi tajemník&, v druhém pat"e kancelá"e konceptních ú"edník& a písa"ek.

Kancelá" prezidenta republiky nebyl velk! ú"ad. Celkem asi 13 - 14 konceptních ú"edník&, v't#inou doktor& práv, a asi také tolik písa"ek. T'sn' pod katedrálou, v odd'lené budov' probo#tství, byla pak ú%tárna a spisovna kancelá"e. V#echna tato za"ízení spolu s vojensk!m odd'lením kancelá"e slou$ila pro sledování úkol&, ústavou sv'"en!ch panu prezidentovi. Toto mimo"ádné prost"edí v#t'povalo %lov'ku pov'domí dávn!ch historick!ch souvislostí. Sousedili jsme s traktem star!ch královsk!ch kancelá"í, s mohutností a krásou Vladislavského sálu, zbytk& paláce Karla IV., a v základech se vzru#ujícími románsk!mi sály nejstar#ího hradu.

23

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Mé osobní právní postavení v kancelá"i bylo v dob' mého p"íchodu do Prahy pon'kud kuriosní. P"i#el jsem do Prahy jako soukrom! zam'stnanec správy zámku v Lánech. Funk%n', na venek, mé postavení bylo ozna%ováno jako „druh! osobní tajemník prezidenta T. G. Masaryka“. V kancelá"i v Praze jsem v#ak byl p"ijímán jako rovn! v#em "ádn' ustanoven!m, zkou#kami pro#l!m ú"edník&m státní správy (tzv. pragmatikálním ú"edník&m).

V!razná vzpomínka na p'kné pom'ry v kancelá"i souvisí se vzpomínkou na mobiliza%ní noc v zá"í 1938. Doma mne vzbudilo stále opakované hlá#ení v rozhlase, jak jsme je nejprve sly#eli ze sousedních byt&: „Prezident republiky a vláda vyhla#ují v#eobecnou mobilizaci“. Byl jsem také v ro%níku, kter! byl mobilizován. Narychlo jsem si sbalil v'ci a #el jsem asi po jedenácté hodin' no%ní telefonicky ohlásit odchod k pluku svému „zam'stnavateli“, ú"edník&m kancelá"e. Pamatuji se, jak shromá$d'ní ú"edníci, p"edev#ím dr. Sobota, sek%ní #éf dr. Schieszl, dr. Schenk, dr. Ledvina, vzali vd'%n' na v'domí m&j odchod k pluku.

V#ichni cítili pot"ebu "íci mi n'kolik srde%n!ch slov na rozlou%enou. V'd'li, $e by docílili p"es vojenskou %ást kancelá"e moje vyreklamování pro slu$bu v kancelá"i i za mobilizace. Na to jsem v#ak nikdy nemyslil, naopak bych byl b!val zkru#en!, kdybych m'l z&stat doma. +li jsme do dobrodru$ství.

Rozlou%il jsem se svou – vlastn' – novoman$elkou a s tisíci dal#ích zálo$ních voják& jsem odjí$d'l neosv'tlenou elektrikou na nádra$í, odkud do Litom'"ic, k 2. p'#ímu pluku. Z kancelá"e jsem byl jedin! konceptní ú"edník, jedin! mlad!, jedin! kter! povolání podléhal a ode#el. Ostatní pro v'k stáli stranou.

Mobilizace byla vyúst'ním velkého politického nap'tí. Blí$ilo se k bou"ce.

V#ichni jsme mysleli na prezidenta dr. Edvarda Bene#e. Pro$íval t'$ké dny, kdy hrozila zkáza dílu, jemu$ zasv'til cel! $ivot, *eskoslovenské republice.

V zá"í 1938 p"i poslechu nenávistného, $lu%ovitého projevu, %i spí#e "evu Hitlera, kter! p"ená#el i ná# rozhlas, #la po lidech hr&za a vztek, hluboká lítost a obavy o dr. Bene#e a o národ, kter! reprezentoval.

N'kolikrát jsme pana prezidenta vid'li na ve%erní procházce, na liduprázdné Jelení ulici za Hradem, zamlklého, v doprovodu jeho $eny. Jen osobní strá$ci zpovzdálí sledovali jeho pou( tichou ve%erní kon%inou, periferií Hradu, plnou staré poezie, v!hled& a v tuto dobu t'$kého smutku. +el sám, drobn! mu$, na kterého hled'ly o%i celého sv'ta v jeho nesmírn' t'$kém rozhodování. Ano, nejbli$#í byla my#lenka prosby o Bo$í ochranu pro n'j i pro národ.

V tomto zá"í za%aly i no%ní slu$by v kancelá"i. Práv' p"ed rokem, v zá"í 1937, to byla prvá serie no%ních slu$eb v dom' t'$ce nemocného T. G. Masaryka v Lánech. Nyní dr. Edvardu Bene#ovi ústilo #esté desetiletí

24

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

$ivota do t'$k!ch k"e%í hluboké sv'tové krize. V ní %elil vy#inutému %lov'ku, kterému padl k nohám cel! velk! a nadan! národ. Z t'chto no%ních slu$eb si pamatuji zvlá#t' na noc, kdy jsme p"ijímali asi kolem druhé hodiny no%ní nep"íjemn!, kategorick! telefonát z anglického vyslanectví, $ádající, aby pan prezident p"ijal ihned anglického a francouzského vyslance. Byla to noc hanby Anglie a Francie, noc brutální politiky, noc poh"bení jak!chkoli morálních zásad, noc zrající zrady, noc diktátu b!val!ch p"átel.

25

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

26

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Slovo o mobilizaci a slu&b! u pluku P"i mobilizaci byla nálada bojovná, bez pochybností a bez rozva$ování.

V#ude zatemn'ní. Do Litom'"ic k druhému p'#ímu pluku jsem dojel k ránu.

Opat"ení v!stroje jak$ tak$ #lo. Hor#í to bylo s v!zbrojí. St'$í jsme po kasárnách shán'li lehké kulomety pro své %ety. Asi %tvrt! %i pát! den jsme byli dopraveni vlakem nejprve do N'meckého Jablonné. Po p"íjezdu jsme tam %ekali u nádra$í na dal#í rozkaz. Pu#ky jsme m'li postavené v kozly, torny odlo$ené. Jaké bylo moje p"ekvapení, kdy$ jsem se tam setkal s dobrou „paní Siebertovou“, N'mkou, $enou, která pat"ila pevn' do mého mládí, k u%ení n'm%in', práv' v N'meckém Jablonné. V jejích o%ích jsem %etl v!raz velkého p"ekvapení a neklidu. Vyptávala se starostliv', zda n'co nepot"ebuji, zda jsem jedl. Pod'koval jsem za v#echno. Za n'jakou dobu p"i#la znovu a p"iná#ela v bandi%ce teplou polévku a chléb. Roze#li jsme se s pocitem lítosti a trápení.

Stanovi#t' na#eho praporu byla obec Jitrava, le$ící na rozcestí silnice do Hrádku nad Nisou a do Liberce. Byli jsme zv'davi na na#e obranná za"ízení.

Ano, byly v jedné linii protitankové zátarasy z ocelov!ch kozl&. Byly n'kde i p"eká$ky z ostnat!ch drát&. Ale bunkr byl na celém úseku vybudován jeden z %erstvého betonu, je#t' v #alování a v d"ev'né stavební ohrad'. Na#e rota byla v prvé linii. Byl jsem velitelem zálo$ní %ety dvou p"edsunut!ch %et. Zaujali jsme palebné postavení na vojenském okraji lesa. Vyhrabali jsme okopy pro kulomety. Velitel praporu byl star! rakousk! d&stojník podplukovník +t'pánek, velitel roty poru%ík v záloze Pot&%ek.

Posledního zá"í, k ve%eru, byl jsem volán spolu s n'kolika dal#ími ni$#ími d&stojníky na velitelství praporu. Na#el jsem tam d&stojníky praporu v divoké nálad'. P"i#el toti$ rozkaz, $e budeme bez boje ustupovat z na#ich pozic. Vid'l jsem podplukovníka +t'pánka ne#(astného, zu"ivého, pak zase v slzách. On, star! voják, má poslechnout rozkazu politik&, lidí bez cti, handlí"&, zaprodanc&! Nejhor#í nadávky chrlil na „d'vku politiku“.

Jediná nad'je mu zasvitla z dal#ího rozkazu: ve t"i hodiny ráno 1. "íjna 1938 obsadit hlídkami p"íchody z N'mecka k nám. Budou-li jimi chtít postupovat n'mecké jednotky vyzvat je k zastavení postupu s tím, $e jinak zahájíme palbu. Byl jsem s dv'ma vojáky vyslán na silnici, která sm'"ovala k Hrádku a k -itav'. Byl jsem vyzbrojen pistolí a vojáci m'li celkem dv' pu#ky.

S t'mito zbran'mi jsme m'li zastavit postupující n'mecké jednotky, p"ípadn' i tanky. V#echno mi to p"ipadalo naivní, diletantské, bez fantazie.

Na druhé silnici, do Liberce, byl touto slu$bou pov'"en poru%ík z povolání.

Byl to d&stojník sousedící liberecké divize. M'l tam rozmíst'nou celou %etu, dokonce jedno dvoucentimetrové protitankové d'lo. Kategoricky konstatoval „blbost“ celého rozkazu a prohlásil, $e jakmile se objeví N'mci, zahájí bez dal#ího palbu. N'mci tento den nep"i#li, zato jsme #est ranních

27

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

a dopoledních hodin le$eli na poli na de#ti a d&sledkem bylo nachlazení a silná r!ma po celou dobu mobiliza%ní slu$by.

V p"í#tích dnech jsme ustoupili asi %ty"i a$ p't kilometr&, za silnici z N'meckého Jablonné do Liberce. Tehdy také z armády odcházeli v dlouh!ch proudech p"es na#e linie na#i vojáci n'mecké národnosti.

Nebylo mezi námi nep"átelství. Mávali jsme si navzájem na rozlou%enou.

Nev'd'li jsme ani my, ani oni, co nás %eká.

Moje %eta se stala po ústupu %elní %etou. Tábo"ili jsme v lese, v místech, kde m'la b!t p&vodn' druhá obranná linie. Tam m'ly b!t op't pevn&stky, betonové bunkry. Byly ov#em vyhloubeny jen základové jámy do hloubky asi sedmdesáti centimetr& a byly vykáceny pr&seky. Do t'chto jam jsme si nanesli osekané v'tve z pora$en!ch smrk&, zabalili se do stanové plachty a tak jsme nocovali. Bojová morálka velice poklesla, ústup a ne%innost vykonaly své.

Vysílal jsem ob%as hlídky k pr&zkumu terénu p"ed námi. Jednou z t"í%lenné hlídky se vrátili jen dva vojíni. T"etí, velitel hlídky, svobodník Leitner byl zajat N'mci. Na#i plnili rozkaz správn': vystoupit na men#í kopec, kter! le$el na kraji lesa a po pr&zkumu terénu se vrátit zp't. Na kopec vystupovali tak, $e první #el velitel. Oba vojáci z&stali pon'kud vzadu. Jakmile velitel vystoupil na vrcholek kopce, vysko%ili dva n'me%tí vojáci a zajali ho. Oba na#i vojáci uprchli a hlásili celou historii.

Leitner byl odveden k n'meckému veliteli, byl vysl!chán, zda nem'l n'jak! úkol vzhledem k tomu, $e severn'ji od kritického místa v ten den po silnici projí$d'l Hitler ve svém triumfu. Uv'"ili mu, $e jeho úkolem bylo jen rekognoskovat terén p"ed kopcem bez jakéhokoliv zvlá#tního poslání a zase se vrátit. Druhého dne N'mci zajatce propustili. Nejvíce se divili, $e %lov'k, kter! má ryze n'mecké jméno, nezná ani slovo n'mecky. Leitner pak byl p"ekvapen rozdílem mezi vybaveností n'meck!ch a na#ich voják&. Také celkem slu#n!m zacházením.

Po jednom t!dnu tábo"ení v lese jsme ustoupili dál do *ech, za "eku Jizeru, do Mod"i#ic. Ústup byl poznamenán hlubok!m poklesem kázn' a únavou voják&. My, ni$#í d&stojníci, jsme byli ost"e %in'ni odpov'dn!mi za tento stav. Nebyla to ov#em na#e vina, byla to reakce na v#echno to zklamání a rozpoznání tvrd!ch skute%ností, na#í nedostate%né p"ipravenosti a improvizací, které jsme cítili na v#ech stranách.

N'mecké obyvatelstvo vesnic, jimi$ jsme procházeli, projevovalo v&%i nám zna%nou zdr$enlivost. Srde%n' jsme byli p"ijímáni v %esk!ch vesnicích.

Tvrd' jsme si musili uv'domovat následky nepru$ného my#lení o v'cech politick!ch a vojensk!ch, my#lení bez fantazie a p"edstavivosti a to nejen u nás, ale i v m'"ítku evropském. Koncem "íjna 1938 jsme byli demobilizováni.

28

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Druhá republika Vrátili jsme se dom& a rozhlí$eli jsme se po nové tvá"i domova.

Domova? V$dy( k n'mu nerozlu%n' pat"ilo v#echno to duchovní, co u$ od za%átku roku 1938 za%alo b!t napadáno, co bylo nyní vystaveno útok&m domácím i zahrani%ním, tvrd#ím a soust"ed'n'j#ím: a( to byla parlamentní demokracie, %i duchovní klenba politického a sociálního $ivota, t'$ká situace finan%ní a hospodá"ská, ztráta hlavy státu s nejistou situací ústavní a správní v&bec. Národ v zoufalství a depresi, ubozí uprchlíci ze Sudet.

Státní vedení bez perspektivy. Aktivizovaly se v#echny ty periferní politické skupiny, objevovaly se snahy o brutální pravicovou politiku zá#tí proti vlastním lidem, %asto politiku msty a slepé nenávisti. Pod v#emi námi se pohnula pevná p&da, na které jsme stáli.

Prezident republiky dr. Bene# abdikoval a odlet'l 5. "íjna 1938 do Anglie. Kancelá" prezidenta republiky, do ní$ jsem snad je#t' pat"il, jen setrva%ností z&stávala pohromad'. *ekalo se p"edev#ím na vy"e#ení otázky volby nového prezidenta.

Sám osobn' jsem $il v nejistot'. Mou v!hodou bylo mé mládí a d&v'ra, kterou jsem si za rok a p&l zkou#ky získal. V kancelá"i pot"ebovali mladého právníka. Nev!hodou byla snaha vedení vyhov't obecnému volání po úsporách v ú"adech, v investicích atd. Vedení kancelá"e "e#ilo mou situaci kompromisem tak, $e bylo ochotno ponechat mne pracovat v kancelá"i, p"itom ale jen v pom'ru soukromoprávním, za ni$#í plat za%ínajícího státního vysoko#kolského zam'stnance. Tedy u#et"ili n'co z mého dosavadního platu, m'li mladého ú"edníka a v dané situaci jsem byl nucen b!t spokojen i já.

Dne 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem tzv. druhé republiky prezident Nejvy##ího správního soudu dr. Emil Hácha. P"icházela osobnost, autorita dob"e známá v právnick!ch kruzích, nová%ek v práci politické. A( tak %i onak, volba dr. Háchy v situaci nejistoty znamenala úlevu.

Jeho p"íchodem do#lo k n'kter!m osobním zm'nám v kancelá"i. Kanclé" +ámal p"edstavil prezidentovi ú"edníky kancelá"e. To byl jeho poslední ú"ední akt. Pak se pod'koval ze své funkce a uvolnil své místo novému vedoucímu kancelá"e, ministru dopravy dr. Ji"ímu Havelkovi, %lov'ku d&v'ry dr. Háchy, rovn'$ v!znamnému právníku Nejvy##ího správního soudu. Odtamtud p"e#el do kancelá"e dr. Kliment, docent %esk!ch právních d'jin na právnické fakult' Karlovy University. Stal se vedoucím politického odboru. Do kancelá"e p"i#el dal#í Slovák, dr. Dolník, kter! byl pov'"en funkcí osobního tajemníka pana prezidenta.

29

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

15. b#ezen 1939 V b"eznu 1939 pro neklidn! v!voj na Slovensku byly znovu zavedeny v kancelá"i no%ní slu$by. Do takové slu$by jsem nastupoval i 14. b"ezna k ve%eru. Vyhledal jsem n'které %leny kancelá"e, abych se informoval na situaci. „Dnes budete mít klidno. Pan prezident odejel do Berlína k "í#skému kanclé"i, aby mu vysv'tlil a obhájil stanovisko a po%iny vlády ve v'ci Slovenska. Ne$ se vrátí, tak se ur%it' nic dít nebude.“ Skute%nost byla ale jiná. 15. b"ezna asi ve 4 hodiny ráno volá telefon. „Tady dr. Ledvina. Kolego, posloucháte rozhlas? Zapn'te si ho! Hlásí, $e v n'kolika hodinách bude v Praze n'mecké vojsko. Odpor nemá b!t kladen.

M'jte se dob"e.“ Upozorn'ní odpovídalo skute%nosti. V hlá#ení byly informace o tom, $e prezident Hácha se rozhodl odevzdat ochranu %esk!ch zemí do rukou v&dce a "í#ského kanclé"e Adolfa Hitlera. N'meckému vojsku, které vstoupí na území republiky, nemá b!t kladen odpor, v#echno má z&stat beze zm'ny, v dosavadním stavu. Cítil jsem, $e p"ece není mo$né z&stat ne%inn! v tuto tragickou chvíli. Volám hned p"ednostovi kancelá"e min. dr. Havelkovi.

Potvrdil mi správnost rozhlasového hlá#ení i správnost záv're%ného pokynu ponechat v#echno v klidu. Tento pokyn jsem nerespektoval. Sedl jsem k telefonu a obtelefonovával jsem v#echny ú"edníky kancelá"e, abych je upozornil na vyu$ití zb!vajících asi t"í hodin. V't#inou jsem se setkal s díky za upozorn'ní a s oznámením okam$itého odchodu volaného do kancelá"e.

Byli ov#em i takoví, kte"í cht'li dodr$et p"íkaz pasivity a dostavit se do kancelá"e v normální ú"ední hodinu.

Asi v dev't hodin p"ijela prvá vojenská auta a vojenské jednotky na motocyklech na Hrad%anské nám'stí, p"ed první hradní nádvo"í. Byl to a$ fantastick!, neuv'"iteln! pohled na Hrad%anské nám'stí, zapln'né uniformami „polní #edi“, vojensk!mi auty a motocykly. V tu dobu jsem odcházel dom& po no%ní slu$b'. Kdy$ jsem se vrátil odpoledne do kancelá"e, byla ji$ zabrána a obsazena %ást Hradu kolem prvního nádvo"í.

Tého$ dne, 15. b"ezna k ve%eru objevil se na Hrad' Hitler. Zjistil to dr. *iha", kdy$ kontroloval v p"ední %ásti Hradu, co N'mci zabrali.

Dr. Hácha byl v tuto dobu je#t' na cest' z Berlína dom&. Jeho zvlá#tní vlak byl n'kolikrát na n'meck!ch stanicích zadr$en. Nebylo nikomu jasné pro%, z jakého d&vodu. Odpov', dala ve%erní náv#t'va Hitlerova v Praze.

16. b"ezna vydává Hitler dekret o z"ízení protektorátu *echy a Morava.

16. b"ezen p"inesl zm'ny i do prezidentské kancelá"e. Vzhledem k vytvo"ení samostatného Slovenského státu z 14. b"ezna ode#li z kancelá"e v#ichni Slováci – dr. Belansk!, dr. Rak#any a dr. Dolník, dosavadní tajemník dr. Háchy. Druh! tajemník dr. Remza byl vá$n' nemocen, místo z&stalo neobsazeno. Proto jsem byl ur%en 16. b"ezna p"ednostou kancelá"e dr. J. Havelkou do funkce osobního tajemníka dr. Háchy. V nov!ch

30

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

pom'rech to byla funkce s mnoha nov!mi neznám!mi. Jevilo se mi to – po mobilizaci op'tovn' – jako ur%ení do prvé linie, b!t pohotov' v t'$k!ch situacích, do nich$ jsme v#ichni vstupovali, a kde zále$elo na ka$dém i "adovém vojákovi.

V#echno dopadalo na bedra dr. Háchy jako t'$ké rány. Pomocí, na kterou pln' spoléhal, bylo to, $e m'l kolem sebe lidi oddané a ob'tavé.

Myslím p"edev#ím na dr. Havelku, pozd'ji ing. Aloise Eliá#e. Ti ho state%n' a ob'tav' za#títili v nutn!ch politick!ch akcích. M'l také "adu osobních p"átel, kte"í mu byli lidsky velkou pomocí. Byl "ádn' zvolen!m prezidentem, kter!m se stal ve stavu velké nouze národa. Nesledoval v&bec své osobní cíle. Jeho stanovisko, v úzkém kruhu bez obalu prohla#ované, bylo: „Dr$ím jen místo doktoru Bene#ovi. Dr. Malypetr mi "ekl, $e je to nejv!#e na dva roky.“ Dr. Hácha se pomalu blí$il k sedmdesátce (nar. 1872). D'lal ov#em dojem daleko star#ího, t'$ce chodil, snadno podléhal únav'. Ji$ tehdy bylo u n'j mo$no pozorovat p"íznaky sta"ecké sklerózy, trvalé vracení se ve vzpomínkách do mlad#ích let, k ur%it!m epizodám, vypravovan!m vtipn' a se smyslem pro dramatickou plasti%nost. V této vybrou#ené form' to byly p'kné historky o zajímav!ch lidech, o jejich slabostech i p"ednostech.

Pat"ilo k povinnostem sekretá"sk!m b!t trp'liv!m poslucha%em. Ov#em to v#echno nic neubíralo na Háchov' schopnosti kritického pohledu. M'l v&bec stál! sklon k pesimismu.

Jeho t'$k! zá$itek byla cesta do Berlína k Hitlerovi 14. b"ezna. Rád se z n'j osvobozoval sdílením s druh!mi.

Taková p"íle$itost se vytvo"ila o velikono%ním víkendu 1939 na loveckém záme%ku v D"eví%i, kterému v té dob' dával p"ednost p"ed lánsk!m zámkem. Víkendu se zú%astnil dr. Hácha se svou dcerou Miladou.

Hostem obou byl profesor dr. Sommer se svou paní. Ze své funkce tajemnické jsem dr. Háchu doprovázel. A ov#em ze slu$ební povinnosti p"ijeli s námi oba osobní strá$ci, inspekto"i Vav"ík a Kulvajt, up"ímní a poctiví *e#i. Probouzející se jarní p"íroda slibovala slunce a teplo. Vzduch von'l v&ní %eské zem'. Zem' vydávala ji$ nyní v dubnovém chladu své kouzelné kv'ty podlé#ek a sasanek. Nejv't#í radostí, jako ukazatelem k nad'ji, se staly vonící snítky l!kovce. Rostly na stráních pstru$ího potoka V&znice, v údolí nedaleko za záme%kem.

V p"edvelikono%ní Bílou sobotu dr. Hácha se svou dcerou a hosty Sommerov!mi zajeli do Rakovníka na slavnost vzk"í#ení. Církevní slavnost, pro v'"ícího k"es(ana základního v!znamu, ale i pro pr&m'rného, ochablého k"es(ana, na prav! v!znam tohoto dne zapomínajícího, stala se v tomto roce p"íle$itostí pro v!raz národní víry v op'tovné vzk"í#ení národa. Po návratu na D"eví% jsme o tom ve%er hovo"ili. Povzbuzující byla velká ú%ast na#ich lidí na slavnosti. Myslím, $e ú%ast dr. Háchy nebyla p"i tom ani zpozorována.

31

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Snad práv' dobrá, sváte%ní pohoda, která ovlivnila i dr. Háchu, p"isp'la k jeho sdílnosti a otev"enosti o nedávn!ch tvrd!ch zá$itcích ze 14. a 15. b"ezna v Berlín'. Ty v#echny m'l je#t' ve velice %erstvé pam'ti. Kdy$ jsem ho druh! den doprovázel p"i procházce v parku, znovu se k v'ci vracel.

Vypravoval, $e vláda v nejv't#í tísni, která vypl!vala ze slovenské situace, provedla v b"eznu na Slovensku ur%itá mocenská opat"ení, která situaci zklidnila, ale byla siln' kritizována v N'mecku. Vláda se proto rozhodla k posledníku kroku: vy$ádala si náv#t'vu dr. Háchy u Hitlera, aby mu vysv'tlil d&vody vládních opat"ení na Slovensku. Hitler p"ekvapiv' s náv#t'vou souhlasil a proto dr. Hácha okam$it', 14. b"ezna odpoledne do Berlína odejel. Doprovázela ho jeho dcera Milada, jako osoba nejbli$#í, její$ pomoc v n'kter!ch situacích mohla b!t velice u$ite%ná. Za vládu jel ministr zahrani%ních v'cí dr. Chvalkovsk!, za kancelá" dr. Kliment. Dr. Hácha byl v Berlín' na nádra$í p"ivítán ministrem zahrani%í Ribbentropem se v#emi poctami hlavy státu.

Dr. Hácha vypravoval, $e byl velice p"ekvapen, kdy$ ministr Ribbentrop v aut' cestou z nádra$í mluvil o situaci *ech a Moravy – po slovenském odtr$ení – v tom smyslu, $e nejlep#ím "e#ením by bylo, kdyby *echy a Morava se daly do ochrany Velkon'mecké "í#e. Pou$il i slova „protektorát“.

Dr. Hácha byl ihned po p"íjezdu p"ijat Hitlerem. Hitler jednal ji$ jen o p"evzetí tzv. „ochrany“. Podle n'j by prezident Hácha ve"ejn!m prohlá#ením m'l sv'"it osud *ech a Moravy do jeho rukou. Dr. Hácha jako právník bránil se p"edev#ím právními argumenty: Ústava mu nedovoluje u%init podobné rozhodnutí. To je v'c, spadající do kompetence parlamentu.

Také vláda v Praze o podobné mo$nosti v&bec neuva$ovala. Hitler proti tomu prohla#oval, $e navrhované "e#ení je jeho pevné rozhodnutí. Kdyby ho musel dosáhnout vojensky, odhaduje a je ochoten ob'tovat t"icet tisíc voják&. Mar#ál Göring, kter! byl rozhovoru p"ítomen, hrozil, $e v takovém p"ípad' jeho letecká zbra) uká$e své mo$nosti.

Dr. Hácha vzpomínal, jak hrozné chvíle pro$íval. Osobní léka" Hitler&v byl p"ipraven mu pomoci. On v#ak pomoc odmítl a do#lo jen k léka"ské kontrole zdravotního stavu. Nakonec bylo dr. Háchovi dovoleno, aby telefonicky zavolal vládu v Praze. Té dr. Hácha vysv'tlil situaci a vláda dala souhlas k p"ijetí u$ kategorického po$adavku.

To byl v!sledek no%ního, asi t"íhodinového rozhovoru mezi Háchou a Hitlerem. O Slovensku se v&bec nemluvilo.

Dom& odjí$d'l prezident Hácha s v'domím naprosté právní neplatnosti tohoto „dojednání“ a s pocitem provin'ní, které v sob' neustále nosil a o kterém mluvil otev"en' v u$#ím kruhu.

Dnes ji$ ov#em víme, $e „"e#ení“ %eskoslovenské otázky bylo vymy#leno a dávno p"edem p"ipraveno v Berlín'. Aktivita na#í vlády

32

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

s cestou do Berlína se neoby%ejn' hodila do celkového n'meckého aran$má.

Byla vyu$ita, prezident Hácha byl znásiln'n a vrátil se jako zlomen! %lov'k do obsazené zem'. Jeho t"íhodinov! odpor brutalit', nátlaku a hrozbám Hitlerov!m, Göringov!m a dal#ích byl pro tohoto starého oslabeného %lov'ka dobr!m lidsk!m v!konem. Vím, $e uva$oval o sebevra$d'.

33

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

34

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Dr. Emil Hácha S dr. Emilem Háchou jsem se poprvé setkal za sv!ch právnick!ch studií.

Prof. dr. Hoetzel, profesor správního práva, byl jeho obdivovatelem a p"ítelem. Vzal nás, mladé právníky, jednou na p"elí%ení, konané p"ed Nejvy##ím správním soudem, jemu$ p"edsedal práv' dr. E. Hácha, první prezident tohoto soudu. Jednalo se myslím o vodoprávní spor. St'$ovatel vedl stí$nost proti rozhodnutí jakéhosi okresního ú"adu. Spor se u Nejvy##ího správního soudu projevoval jako spor advokáta s "e%nickou praxí proti v'cnému, neefektnímu právníku okresní politické správy.

Dr. Hácha rozhodoval p"esn' podle zákona. Uznal, $e stí$nost nebyla oprávn'ná, st'$ovatele odmítl a potvrdil stanovisko ú"adu. To bylo v roce 1933.

Jin!, jak se pozd'ji ukázalo, $ivotn' v!znamn! spor, rozhodl senát Nejvy##ího správního soudu veden! dr. Háchou po volbách 1938. Ve sporu se rozhodovalo o stí$nosti dvou n'meck!ch poslanc& na rozhodnutí na#eho správního ú"adu v jejich volební v'ci, v otázce právoplatnosti jejich zvolení do Národního shromá$d'ní. Dr. Hácha rozhodl p"esn' podle zákonn!ch p"edpis& a dal za pravdu ob'ma st'$ovatel&m. To siln' zap&sobilo v N'mecku.

Koncem listopadu 1938 se dr. Hácha stává prezidentem okle#t'né *eskoslovenské republiky. Slo$ek, které k tomuto "e#ení, k volb' práv' dr. E. Háchy, vedly, byla celá "ada. P"edev#ím nesmírn' obtí$ná politická, hospodá"ská a právní situace zbytku *eskoslovenské republiky. Z toho vypl!val nedostatek vhodn!ch osobností, které by mohly tento ú"ad v tak zlé situaci zastávat. Osobností s autoritou nikoli ryze politickou, p"ece v#ak obecn' uznávanou, kterou by mohly imponovat uvnit" národa i vn', navenek, p"edev#ím v N'mecku. O%i hledajících padly na prezidenta Nejvy##ího správního soudu. Byl to %lov'k s rozhledem a vysok!m vzd'láním, %lov'k v'dom! si p"evzaté odpov'dnosti, v'dom! si své ceny, %lov'k tém'" bez politick!ch ambicí, skromn!.

K tomu v#emu se dr. Hácha %asto spontánn' a bez zábran vyjad"oval: „Oni za mnou chodili lidé a "íkali mi, $e je to má národní povinnost kandidaturu p"ijmout. Byl to hlavn' Jan Malypetr, kter! mne uji#(oval, $e je to jen na p"echodnou, krátkou dobu, nejv!#e na dva roky. A chodili moji dob"í p"átelé. A tak co mi zb!valo. Já tady opravdu jen dr$ím místo doktoru Bene#ovi.“ „-e mne uznávají N'mci, no za to nemohu. V tom sporu (volebn'právním) t'ch dvou sudetsk!ch n'meck!ch poslanc& jsem rozhodl a musel rozhodnout p"esn' podle zákona. Byli podle zákona v právu.“ Pokud jde o b'h jeho $ivota tedy velice rád vzpomínal na svou konceptní slu$bu u %eského zemského v!boru, nevy##ím orgánu %eské samosprávy v Rakousku. Tam slou$il a$ do roku 1916 s "adou vynikajících na#ich lidí: prof. Ji"ím Hoetzelem, dr. Mastn!m, dr. Pacákem a dal#ími.

35

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Roku 1916 byl poslán k soudnímu dvoru ve Vídni, po návratu pracoval u Nejvy##ího správního soudu, od r.1925 jako první prezident soudu.

Docent srovnávacího práva správního na Karlov' universit', %len Akademie v'd a um'ní, U%ené spole%nosti +afa"íkovy v Bratislav', Stálého rozhod%ího soudu v Haagu. Byl vynikající znalec anglického ve"ejného práva. Autor %etn!ch právnick!ch studií. Dlouhou dobu byl tajemníkem na#í nejp"edn'j#í v!tvarné instituce, Moderní galerie. K jeho p"átel&m z v!tvarník& pat"ili profesor Nechleba, prof. Ot. Nejedl!, dokonce jeho p"íbuzn!mi byli akad. malí"ka Anna Ro#kotová a arch. Kamil Ro#kot.

Dr. Emil Hácha byl zajímavá, v!razná osobnost. M'l charakteristick! ost"e "ezan! obli%ej. Lidsky velice laskav!, d&v'"iv! %lov'k, se sklonem k ironii. *lov'k vysoké kultury a inteligence, vynikající právník. P"edev#ím jeho zásluhou m'l ná# Nejvy##í správní soud, jeho$ byl dlouholet!m prezidentem, mimo"ádnou úrove). Byl v!born! lingvista. Znal dokonale n'mecky a anglicky. *lov'k s um'leck!m cít'ním. Byl %lov'kem velké se%t'losti a sám byl autorem "ady básní, které vy#ly i tiskem.

Jeho vyjad"ování m'lo zvlá#tní, propracovanou formu. Ve sv!ch odborn!ch elaborátech usiloval o p"esné a krásné vyjád"ení my#lenky. Takto vyt"íben! stylistick! tvar m'l blízko k tvar&m básnick!m. N'které jeho ú"ední elaboráty pro vysokou v'cnou hodnotu i pro hodnotu stylisa%ní jsou vynikající studie, s objevn!mi post"ehy a vysokou cenou v'deckou.

Takovou studií je nap"íklad nález o právní podstat' University Karlovy. M'l vyt"íben! smysl pro vtip. Tak sv&j vztah k období prezidentování %asto ilustroval sentencí: „Zapomn'l jsem v prav! %as do hrobu se ulo$iti“.

V osobním styku byl velice laskav!. K n'kter!m lidem dovedl v#ak b!t ironick! a sarkastick!. To tam, kde vycítil ambicioznost, nest"ízliv! p"ístup k v'cem, n'kdy také mnohomluvnost. *asto byl takto p"íkr! ke sv!m p"íbuzn!m. „P"íbuzenství mi není na závadu v sympatiích“ byla jeho deviza.

Byl dobr! *ech. M'l %eské #koly, %eské gymnasium v *esk!ch Bud'jovicích. Do Lán byli jednou pozváni i jeho spolu$áci p"i sjezdu maturant& %eskobud'jovického gymnasia. *asto byl p"edstavován jako v'"ící katolík. V'"il velmi liberální vírou.

Uznával sílu a v!znam k"es(anské víry v $ivot' lidí. Jednou napsal: „V'"ím v pomoc Bo$í na této na#í cest'“ (spole%ná cesta v#ech *ech& ke #(astné budoucnosti vlasti). Do kostela v#ak nechodil.

Jeho vztah k politice a k politik&m byl zdr$enliv!, m'l v#ak o politick! v!voj v$dy $iv! zájem. St"ízliv' vid'l na#e mo$nosti, snad p"ecen'né po první sv'tové válce.

Zcela v!jime%n! vztah m'l dr. Hácha ke zví"at&m. Kdy$ uhynul oblíben! domácí terier, jeho smrt velice t'$ce nesl. Byl vá$n' zarmoucen a zotavoval se z tohoto #oku n'kolik dn&. Pokud jde o zví"ata, m'l Hácha

36

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

svá ustálená „axiomata“. Odmítal nap". jíst telecí %i jehn'%í maso s od&vodn'ním: „Já d'ti nejím“.

Miloval hory, p'stoval v mládí alpinismus. Také plavání bylo jeho oblíben!m sportem.

P"i jednom víkendovém zájezdu 1939 na D"eví% za$ili jsme men#í dobrodru$ství jak my, tak p"edev#ím dva %lenové osobní ochranky. Byl krásn! jarní den a pan prezident rozhodnul, $e odpoledne p&jdeme v#ichni na obhlídku blízkého okolí d"eví%ského záme%ku. V'd'li jsme, $e v!chodn' od louky, na které stála hlavní budova d"eví%ského areálu, je pom'rn' hluboké údolí se pstru$ím potokem V&znice, kter! se nedaleko vlévá do Berounky. Neznali jsme v#ak tu západní %ást d"eví%ského polesí. A proto, p&jdeme se podívat tam. +lo se zpo%átku po rovin', po slu#né cest', mlad!m, v't#inou listnat!m lesem. Pak se p'#ina ztratila a terén se za%al sva$ovat do údolí. P&da byla dost obtí$n' sch&dná, hodn' kamenitá. +li jsme a$ k zalesn'né stráni, která prudce klesala kamsi do údolí. Kameny pod nohama ují$d'ly, ch&ze se stávala nejistou, a$ nebezpe%nou. Co$pak my, ale star! pán, t'lnat! 68let! dr. Hácha, se svou nejistou ch&zí, snadnou únavností, a tím s velkou mo$ností pádu a p"ípadného úrazu. Oba %lenové ochranky vrchovatou m'rou znervozn'li. V&bec jsme nev'd'li, kde jsme a kam p"ijdeme. Co d'lat? Pan prezident necht'l se vracet a #plhat se namáhav' do kopce, souhlasil se sestupem po p"íkré stráni. Cele ho strhla vzpomínka na alpinistiku. Obklopili jsme ho a po mal!ch úsecích jsme zvolna sestupovali, a$ se otev"el v!hled do údolí Berounky. Stáli jsme p"ímo nad $elezni%ní tratí. Ta vlevo od nás probíhala t'sn' pod strání, po které jsme sestupovali, napravo asi 100m od nás tra( p"echázela po most' p"es "eku na druhou stranu, kde byla n'jaká obec. Bylo nám v#em jasné, $e zpáte%ní cestu na D"eví% musíme absolvovat auty. P"itom místo, kde jsme stáli, bylo autem naprosto nep"ístupné. A znovu: co d'lat? Vyslali jsme jednoho z inspektor&, aby projednal telefonicky na#i cestu zp't na D"eví%.

Musel p"ejít po kolejích most, zjistil, $e jsme ve -loukovicích a s osazenstvem záme%ku v D"eví%i za"ídil na#i cestu zp't. *ekali jsme na jeho návrat. Pak té$ pan prezident s ostatními musel po kolejích dráhy Beroun – Rakovník p"ejít most, aby se dostal k silnici, po které mohla p"ijet auta osmikilometrovou oklikou p"es Ni$bor. V#echno dopadlo nakonec dob"e, auta p"ijela a inspektor&m, zaji#(ujícím bezpe%nost dr. Háchy, spadl kámen ze srdce.

Pro ve%erní posezení bylo dost látky k hovor&m, úvahám a kombinacím.

Podivovali jsme se, $e je v&bec mo$né v blízkosti Prahy p"ijít na místo tak promy#len' odd'lené od ostatního sv'ta, jako bylo údolí Berounky u $loukovického mostu pod vysokou skalnatou strání za $elezni%ní rakovnickou tratí.

37

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Dr. Hácha se necítil b!t v&dcovskou osobností. Nadto v roce 1938 hlásila se naléhav' p"edstava, $e sv&j $ivotní úkol ji$ splnil. Lidsky byl velice zasa$en smrtí své man$elky Marie práv' v roce 1938.

Jeho dal#í cestu mu vyt!%ily ne%ekané okolnosti. A navíc smysl této cesty pak rámovali, ozna%ovali a vykládali lidé z jin!ch vrstev a jin!ch prost"edí, kte"í sledovali i jiné zájmy ne$ jen objektivní vysti$ení skute%nosti a m'li moc takové pojetí prosazovat. Ke cti Háchov' musíme "íci, $e dlouho se zdráhal "íci své ano k nejt'$#ímu úkolu, k vedení mnichovsk!m diktátem zdeformovaného státu, na podzim roku 1938.

Vyjednava%i apelovali na jeho národní povinnost ú"ad prezidenta p"evzít.

17. listopadu 1939 dr. Hácha napsal: „Kdy$ jsem se v listopadov!ch dnech minulého roku zdráhav' odhodlával p"ijmouti volbu za prvního ú"edníka státu, myslil jsem si, maje sv&j $ivotní úkol ji$ za sebou, $e nebudu ni%ím více, ne$ jak!msi místodr$ícím pro krátkou dobu p"echodnou, v ní$ se ná# politick! $ivot po drtivém podzimním ot"esu uklidní a usjednotí za vedení zku#en!ch politick!ch v&dc&. Osud vlo$il v#ak na mne úlohu podstatn' jinou a nesrovnateln' tí$iv'j#í, kdy$ 16. b"ezen tohoto roku v%lenil na#e zem' do Velkon'mecké "í#e“.

V %em vid'l dr. Hácha svou „podstatn' jinou a nesrovnateln' tí$iv'j#í“ úlohu po 15. b"eznu? Nová situace národa p"iná#ela spoustu po$adavk&, které se m'ly plnit, i "adu nebezpe%n!ch mo$ností, kter!m bylo t"eba %elit.

Dr. Hácha dob"e cítí, $e na tuto práci nesta%í. Bylo jeho #t'stí, $e m'l kolem sebe "adu naprosto oddan!ch lidí, ochotn!ch stát p"i n'm i v nejt'$#ích politick!ch zápasech. Koncepci konkretní politické práce, práce neoby%ejn' slo$ité, sv'"il dr. Havelkovi. Havelka byl %lov'k, kterému v&bec nechyb'lo pochopení pro lidské a národní pot"eby, nechyb'lo mu ani pochopení pro tvrdé, kruté skute%nosti politické, nechyb'la mu pru$nost k improvizování, nutnému v prudkém v!voji v'cí, a p"edev#ím nechyb'l mu optimismus a state%nost.

Naprosto naléhav!m úkolem se stala nutná politická a odborová organizace nej#ir#ího okruhu na#ich lidí. Bylo vybráno padesát osob, které znamenaly zárodek budoucí organizace. Rodilo se Národní souru%enstí, rodily se i nové odborové organizace. +lo o organizace seskupené kolem osoby dr. Háchy. V!voj ov#em nebyl zcela jednozna%n!. Brzy se objevily skupiny, které ve svém radikalismu a záke"nosti p"ed%ily i oficielní místa nacistická. Tyto skupiny byly jimi ze za%átku podporovány, a nacisté vy%kávali, jak se osv'd%í v politické praxi. Brzy celkem rozpoznali, $e to jsou národem opovrhovaní lidé, od kter!ch nemohou v politickém $ivot' nic o%ekávat, leda vlastní kompromitování. Nakonec souhlasili s jejich rozpu#t'ním a zákazem %innosti. (Vlajka, %e#tí fa#isté) Ve v#em byla pak jedna základní potí$: psychické ústrojenství dr. Háchy mu nedávalo pot"ebné p"edpoklady pro p"ekonávání t'$k!ch ran a i v radostech v$dy se mu objevovaly „t!ravé obavy“. Jak se mu jevila na

38

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"íklad na#e situace po první sv'tové válce vysv'tluje v rozhlasovém projevu z 16. b"ezna 1939: „P"ed dvaceti lety zajásala v#echna %eská srdce, napln'na jsouc nad'jí, $e vstupujeme do #(astného údobí na#ich národních d'jin, které nám p"iná#í trvalou vládu na#ich v'cí. Stál jsem opodál tehdej#ího historického d'ní, ale moji radost z na#eho netu#eného úsp'chu kalila t!ravá obava, zda jsou dány v#echny vn'j#í a vnit"ní záruky trvalosti na#í tehdej#í víry. Nyní po dvacetiletí vidím, ke svému zármutku, $e tehdej#í mé obavy nebyly bezd&vodné...“ V tomto citátu charakterizuje sám jeden ze základních rys& své povahy: t!ravé obavy, tedy veliká skepse, n'kdy a$ hlubok! pesimismus.

Druhou záva$nou skute%ností, která velice zt'$ovala situaci, bylo pom'rn' rychlé ub!vání t'lesn!ch a du#evních sil a schopností. Dr. Hácha brzy ztrácel schopnost p"ijímat, ut"ídit a za"adit nové poznání a nová fakta.

Ji$ v roce 1942 mi klade otázku: “Kdo s k!m vlastn' vál%í?“ Jemu byly ukládány projevy, které mu byly krajn' cizí, které jen s p"emáháním p"e%ítal v rozhlase. Bylo to hrubé a %ím dál více rostoucí zneu$ívání jeho osoby.

P"i tom jsme zblízka a intenzivn' pro$ívali velké utrpení: Na Háchu se obraceli ti nejubo$ej#í, kter!m byla nejt'$#í pomoc. Popravy, $alá"e a koncentráky, to bylo to, co na dr. Háchu tvrd' a v záplav' doléhalo.

V prvém období války d'sivé úsp'chy N'mc&. Tak za%ínaly roky utrpení, hr&zy a nap'tí.

Jen soust"ed'ná, pevná víra v kone%né vít'zství svrchované pravdy a spravedlnosti, odevzdanost do rukou Bo$ích, byla pomocí, jak p"e$ít. Tak se %lov'k osvobozoval od hr&z, jen tím se vymykal dosahu strachu.

Velice zesílila Háchova odkázanost na lidi. Cht'l je mít neustále kolem sebe. Byl nerad sám. N'kdy bylo opravdu vy%erpávající b!t mu partnerem v dopoledních hodinách, p"i ob'd', v odpoledních hodinách, p"i ve%e"i a ve%er. To bylo p"edev#ím tehdy, kdy v zámku nebyla $ádná náv#t'va. Ve spole%nosti zapomínal dr. Hácha na mnohá trápení.

Snad n'kolik slov o v#edním $ivot' v Lánech. Dr. Hácha tak kolem desáté hodiny scházel ze svého bytu ve druhém pat"e do prvého patra, do kancelá"e tajemníkovy. V'd'l, $e den p"edtím, pozd' ve%er, byly odposlouchávány zprávy ze zahrani%ních rozhlas&, Lond!na, Beromünsteru.

Podle nich jsem referoval podrobn' o situaci. O%ekával pravideln' i moje hodnocení. Mluvil jsem s dr. Háchou naprosto otev"en', z ryzího %eského, ba mo$no "íci masarykovského a bene#ovského hlediska, v pevné nad'ji v kone%nou porá$ku N'mecka. Byl snad v tu chvíli povzbuzen a sdílel nad'ji, aby vzáp'tí upadl znovu ve skepsi a studenou, a$ deprimující st"ízlivost. Tak také p"ijal zprávu o vypuknutí války n'mecko – sov'tské.

P"ijal ji se „smí#en!mi pocity“.

Byly doby, kdy byl t'$ce zra)ován osobn'. Tehdy, kdy$ nacisté bezohledn' postihovali v'zením i smrtí lidi, kte"í s Háchou spolupracovali, na jejich$ pomoc byl odkázán, o nich$ v'd'li, $e jejich v'zn'ní %i smrt bude

39

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

na Háchu p&sobit neoby%ejn' t'$ce. Tak p&sobilo zat%ení dr. Havelky, p"edsedy vlády ing. Eliá#e, "ady lidí z Národního souru%enství, pak jejich popravy, zvlá#t' poprava ing. Aloise Eliá#e.

Velkou oporou a pomocí zvlá#t' pak v pozd'j#ích ranách a utrpeních se stala dr. Háchovi jeho dcera Milada. Dr$ela svého otce, dodávala mu odvahu a nad'ji a svou inteligencí prohlédala, resp. sna$ila se prohlédnout pod povrch událostí. Byla to state%ná *e#ka, která siln' trp'la nejen po%áte%ním p"ízniv!m v!vojem n'meck!ch v'cí, ale i starostmi o %ist! #tít svého otce.

K lidem, které si dr. Hácha rád zval, které m'l rád kolem sebe, pat"il p"ítel nejbli$#í, profesor dr. Otakar Sommer s chotí, %ast!m hostem b!val v Lánech p"edseda protektorátní vlády gen. ing. Alois Eliá#, stejn' i p"ednosta kancelá"e doc. dr. Ji"í Havelka. Z %len& rodiny p"ijí$d'l ob%as %inorod!, aktivní, laskav! bratr prezident&v ing. Theodor Hácha, a také nete", akademická malí"ka Anna Ro#kotová.

Bylo ov#em nutné mít spole%enské kontakty i s n'meckou stranou. O to dbali Háchovi politi%tí poradci. Lidsky neohro$en cítil se s protektorem Neurathem. Myslím, $e Neurath p"ece jen pomohl v ur%it!ch v'cech, s nimi$ se na n'j dr. Hácha obrátil, p"edev#ím v otázce propu#t'ní internovan!ch student& po 17. listopadu 1939. „Tak dnes budu zas polykat ropuchy“ – to byl úvod k náv#t'v' u K. H. Franka. K n'mu cítil a$ odpor. A p"ece i u n'j orodoval za internované. Hácha mluvil o velkém utrpení lidí zav"en!ch v n'kter!ch koncentra%ních táborech. Frank p"iznal, $e existuje kategorie „zni%ujících tábor& (Vernichtungslager)“.

Prosby Háchovy m'ly v't#inou snad jen morální v!znam. Reálné v!sledky byly mizivé. V roce 1941-1942 po zat%ení p"edsedy %eské vlády gen. A. Eliá#e a ministra dr. J. Havelky pro styk s vedením zahrani%ního odboje se dr. Hácha siln' – s energií, která mu zb!vala – zasazoval o jejich propu#t'ní. N'mci p"istoupili na "e#ení kompromisní. P"i osobní záruce dr. Háchy zm'nili v'zení Havelkovo na domácí v'zení, Eliá#e nechali N'mci ve vazb', aby ho v heydrichiád' popravili. Po zat%ení Havelkov' nastoupil na místo #éfa kancelá"e dr. A. Popelka, vysok! ú"edník kancelá"e.

Nemoc dr. Háchy postupovala nezadr$iteln'. U$ jen %tení p"ipraven!ch projev& d'lalo mu zna%né potí$e. Obsah a dopad toho, co %etl, si u$ jen t'$ko uv'domoval. Situace se stávala neudr$itelnou. Do#lo k tomu, $e v roce 1944 v!konem prezidentsk!ch oprávn'ní byl pov'"en p"edseda vlády prof. dr. Krej%í a po n'm R. Bienert.

Práce v'rného komorníka pana P"íhody se zv't#ily a ztí$ily tak, $e je nemohl zastat. V roce 1944 p"i#ly dv' sestry o#et"ovatelky. Dr. Hácha ztrácel schopnost pohybu, pohyboval se jen na vozíku. Nechápal souvislosti skute%ností, které se odehrávaly kolem n'ho. Hrozné bylo, $e neustále jeho jménem byl udr$ován kontakt se sv'tem, byly odesílány telegramy, jeho

40

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

jménem byly p"edná#eny projevy. V roce 1945 poklesl dr. Hácha na úrove) nejprimitivn'j#í, zcela malého dít'te. Jen revolu%ní atmosférou je snad vysv'tlitelné, $e du#evn' nep"í%etn! byl po skon%ení války vzat do vazby trestního soudu na Pankráci. Dr. Hácha nebyl ur%it' schopen si uv'domit, co se s ním d'je. Do vazby byl vzat bez o#et"ovatelek. Prvním %inem v'ze)ské správy muselo b!t jejich povolání. Smrt byla k n'mu milosrdná. Zem"el ve v'ze)ské nemocnici na Pankráci po t"ech t!dnech vazby a po #esti a p&l létech svého tragického prezidentského ú"adování. Byl zcela ti#e poh"ben do rodinné hrobky na Vinohradském h"bitov'. Na hrobce je uvedeno jen jméno jeho choti, paní Marie Háchové.

Záv'rem t"eba "íci: Dr. Hácha byl ú"edníkem – právníkem, kter! cht'l slou$it zákon&m. Také své prezidentství pojímal jako v!kon ú"adu. Byla v#ak na n'j vlo$ena mimo"ádná úloha politická: chránit a p"evést národ p"es nejhrozn'j#í dobu jeho d'jin. Dr. Hácha to v'd'l na za%átku své funkce, v'd'lo to dob"e jeho nejbli$#í okolí, v'd'l to národ, kter! ve svém celku byl k n'mu shovívav!. Hácha musel zápasit s n'meck!m úto%níkem, musel zápasit i se skupinami %esk!ch aktivist&, kte"í germanofilsk!m radikalismem a záke"ností p"edstihovali N'mce (Rys - Rozséva%, min.

Moravec). Celou dobu $il v dobré informovanosti o stanoviscích %eskoslovensk!ch %initel& v zahrani%í, které stále uznával a respektoval.

Sám skeptik, m'l zápasit s malodu#ností a s n'kdy ochromujícím nedostatkem víry druh!ch. Byl tragicky oslabován vleklou nemocí, která skon%ila jeho naprostou bezmocí.

Do neju$#ího krou$ku aktivních konceptních ú"edník& dr. Háchy zasáhlo gestapo dvakráte. St'tím byl popraven dr. Strnad, ob'#en dr. Emil Sobota, oba – smím to snad "íci – moji dob"í p"átelé. Dr. Strnad pom'rn' dlouho dodával zprávy o %esk!ch v'cech do Lond!na ve spojení s dr. Kloudou. Po n'm pokra%oval v této práci dr. Sobota, kter! nadto zachytil v "ad' pronikav!ch studií rafinovan! n'meck! rozklad %eské „autonomní“ administrativy ve"ejn!ch v'cí, její naprosté pod"ízení n'meckému vlivu a dohledu. Tyto studie, v dob' války zakopané v lahvích v zemi, byly po válce publikovány v knihách „Co to byl protektorát“ a „Glosy 1939 - 45“ u Josefa Laichtera.

Po válce byl dr. Hácha krut' a soustavn', s pou$itím v#ech mocensk!ch prost"edk&, stigmatizován a zbavován cti.

41

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Vále%ná léta a moji p#átelé Siln!mi i jemn'j#ími lidsk!mi, rodinn!mi, rodov!mi, národními, nábo$ensk!mi a ideov!mi pouty vrostlí a zapojení do osobní i národní minulosti byli jsme p"epadeni událostmi podzimu 1938, ránem 15. b"ezna 1939, a v#í tou brutalitou, která tehdy za%ala, následovala a stup)ovala se.

D&sledkem u lidí, v'dom!ch si ceny $ivota v jeho plnosti, musela b!t obrana. Ta se uplat)ovala r&zn!m zp&sobem u jednotlivc&, aby pror&stala t'lo národa jako $ivotodárné podhoubí. N'kde p"er&stala v uv'dom'l! odpor, %asto nikoli jen odpor jednotlivc&, ale u$ cel!ch skupin. To p&sobilo N'mc&m nejistotu. Toto stálé rozvíjení a r&st obrany bylo to, %ím jsme mohli my, tvrd' sledovaní lidé, nejú%inn'ji p"ispívat bojujícím silám pravdy a spravedlnosti.

Jedním z takov!ch spontánních center odporu bylo studentské sdru$ení, v n'm$ jsem $il a z n'ho$ jsem jako student vy#el, Akademická Ymka. Smrt Jaroslava Valenty, Jaroslava +imsy, Rudolfa Mare#e, Zdenky Pakové, man$el& +makalov!ch a mnoha dal#ích, to byly rány gestapa tímto sm'rem.

Zde jsme byli my, p"e$iv#í, snad nejhloub'ji zasa$eni. Vzpomínky na tyto zesnulé jdou stále s námi.

Pro$íval jsem %asto za války situace, kdy nezbylo ne$ nést b"emeno %in& a my#lenek a$ do konce sám, nesm'lo se p"ená#et ani na nejbli$#í, nem'li-li b!t ohro$eni. Zde pln' platilo slovo $almu 37, 5: „Uval na Hospodina cestu svou a slo$ v n'm nad'ji. On( zajisté v#echno spraví.“ Nejt'$#í zkou#kou byl pro mne osud spolu$áka, p"ítele, bratra a vojáka Je$í#e Krista, Jaroslava Valenty, kterého jsem opravdu miloval, jeho$ jsem p"ivedl do Akademické Ymky a kter! m'l podle rozpoznání J. L. Hromádky p"ijít na sekretá"ské místo k T. G. Masarykovi.

K jeho nedo$it!m sedmdesátinám jsem se pokusil vysledovat jeho cestu a boj v t'ch tragick!ch letech. Napsal jsem: „Do $ivota ka$dého z nás vryly se n'které zá$itky mimo"ádn' siln'.

Takovou skute%ností, p"íkladem i závazkem byl a z&stává $ivot dr. Jaroslava Valenty. 8. února 1981 by se do$il sedmdesáti let. Zem"el v#ak jednat"icetilet!. Záv'r svého mladého $ivota, $ivota uv'dom'lého k"es(ana, pro$il v podmínkách hrozn!ch, krut!ch. Ob'toval za druhé sebe, ale i $ivot otc&v a mat%in. Upadl do t'$kostí, z nich$ pak hledal uniknutí pokusem o vykupující smrt, která mu v#ak v tu chvíli nebyla dop"ána.

My, kte"í jsme milého Jaroslava znali od jeho chlapeck!ch let, jsme dob"e v'd'li, $e to je krásn!, %ist! chlapec, rozumov', mravn' i citov' bohat!, laskav! p"ítel a tvrd!, hou$evnat! sportovec. P"itom byla v n'm tém'" donkichotská odvaha a rytí"skost. V létech právnick!ch studií vstoupil do Studentského k"es(anského sdru$ení (Akademické Ymky) a vyrostl ve v'"ícího, uv'dom'lého k"es(ana. Po skon%ení studií, jako doktor práv a %lov'k s dobr!mi teologick!mi znalostmi, mezitím získan!mi

43

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

studiem, zasv'cuje sv&j $ivot zápasu o správnou $ivotní orientaci mlad!ch student&, stává se nástupcem Jaroslava +imsy jako sekretá" Akademické Ymky. Své k"es(anství spojoval s p"edstavou bojové, vojenské oddanosti a poslu#nosti Je$í#i Kristu. Ji$ z apo#tolské doby zaznívalo mu a zaznívá i nám slovo o vojáku Je$í#e Krista: „Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do zále$itostí oby%ejného $ivota – chce obstát p"ed tím, kdo mu velí.“ (II.Tim. 2,4) Byl jedin!m synem u#lechtilé maminky Jaroslavy a dobrosrde%ného, laskavého otce Josefa. Oba m'li svého syna nesmírn' rádi. Kus sympatií p"ená#eli i na jeho spolu$áky, kamarády a p"átele. Shledávali jsme se u nich s velk!m pochopením pro na#e mladé nápady, pro na#e prázdninové cesty, pro sport. V Akademické Ymce setkal se zbo$ností a s d&slednou mravní opravdovostí, která hledala cestu k pevn!m duchovním základ&m $ivota jednotlivce i spole%nosti. I on prom!#lel otázky biblické, teologické, duchovní, kulturní, sociální. Zvlá#t' ho zajímaly praktické d&sledky k"es(anovy víry, jak se jeví ve vztahu jedince a spole%nosti, v mezilidsk!ch vztazích. O tom napsal r. 1942 studii „*lov'k a spole%nost“. P"ed tím r. 1940 vydává jinou svou práci: „O bibli, %asnosti a v'%nosti“. Tam se zab!vá otázkou $ivota a smrti. A tam má my#lenku, i kdy$ jen jako poznámku v závorce, kterou sv!m $ivotem p"ekonal. .íká tam o prvotním k"es(anu: „Vid'l smysl svého $ivota v tom, aby sv'd%il $ivotem pro Pána a aby se #í"ilo evangelium. A radoval se i tehdy ( ba práv' tehdy – a na to u$ jsme dnes hromadn' zapomn'li a nedokázali bychom to ) byl-li v této slu$b' sv!m utrpením a t"eba i smrtí ú%asten utrpení, pohan'ní a smrti Kristovy.“ V létech 1935 - 37 koná svou zákonnou slu$bu v armád'. V roce 1938, v dob' mobilizace, stojí ve zbrani na hranicích v je#t'dsk!ch horách.

Z mravních d&vod& byl pro vojenskou obranu za ka$dou cenu, nesouhlasil s p"ijetím republiku zni%ujících podmínek bez boje. Za p&l roku, v b"eznu 1939, pro$ívá drav%í úder k válce se p"ipravujícího nacistického N'mecka proti zbytk&m republiky. V#echno pro$íval intenzivn', se siln!m zaujetím, smutkem, ba i hn'vem.

V#echno u n'j vyús(ovalo do vnit"ní p"ipravenosti na odpor i proti p"esile. Po okupaci rozvinul #irokou akci pro pomoc trpícím a pronásledovan!m. Hledal pro n' pomoc i u druh!ch. Spoléhal p"itom na spolupráci t'ch, kte"í pro své k"es(anství nesm'li odmítnout a opravdu rádi a ochotn' poskytovali pomoc, takovou, která byla nejpot"ebn'j#í. Byli to odhodlaní lidé z evangelick!ch církví, jmenovit' z %eskobratrské církve evangelické, z Jednoty bratrské a %lenové Akademické Ymky. V'd'l dob"e, s k!m se pustil do zápasu. Jeho ilegální akce, podnikané ve prosp'ch druh!ch, to byly nové a nové v!zvy gestapu. Organizoval út'ky t'ch, jim$ hrozilo nebezpe%í. Osobn' doprovázel po Praze a svou p"ítomností kryl

44

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

mu$e, jeho$ fotografie, publikovaná ve ve"ejném zatyka%i, visela na tém'" ka$dém uli%ním rohu. Pátrání bylo vystup)ováno slibem velik!ch odm'n.

Na Valentu byli doporu%eni para#utisté, vysazení na p&d' protektorátu, vyslaní sem k akci proti hlav' n'mecké protektorátní správy. P"inesli záva$né dopisy od vedoucích osob zahrani%ního odboje, které Valenta p"edával pak dál. Pro odbojové vedení v zahrani%í se staral se sv!mi p"áteli od za%átku o spolehlivé a rychlé zprávy. Na tomto zpravodajském poli vykonal spolu s dal#ími spolupracovníky mimo"ádnou práci, která byla mimo"ádn' cen'na v zahrani%í. Opat"oval a uschovával vysíla%ky. Pracoval s jednou a n'kolik dal#ích m'l v rezerv' u sv!ch p"átel. To u$ $ije v hluboké ilegalit', nebydlí doma u rodi%&, m'ní bydli#t', $ije s fingovan!mi doklady.

Mal! nedostatek v nich stal se mu v noci po atentátu na Heydricha v kv'tnu 1942 osudn!m. P"i domovních prohlídkách byla zji#(ována také jeho toto$nost a pro uveden! mal! nedostatek byl odveden na policejní ú"adovnu k vysv'tlení v'ci. To byl po%átek hr&zy, kterou musel pro$ít.

P"ed tím v dob' pronásledování prom!#lel celou situaci. Mohl odejít, z&stával v#ak v'dom' na boji#ti. Jist' na modlitbách zpytoval sám sebe, prosil o sílu, prosil o ochranu p"edev#ím pro ty, které svou %inností p"ivedl do nebezpe%í, by( i s tím oni souhlasili. Jist' se p"ipravoval na vzdorovité, $ivoty lidí zachra)ující ml%ení. Jist' po%ítal s fyzick!m utrpením a byl p"ipraven na vlastní smrt. +el do tohoto zápasu, jeho$ nerovnosti si byl dob"e v'dom, jako mu$, jako voják. A p"ece – po%ítal s ,ábelskou brutalitou, která byla p"ipravena postihnout z vypo%ítavosti %i ze msty vinné i nevinné, rodiny, rody, celé obce? Po%ítal s tím, $e oslabován a lámán t'lesn' i du#evn', bude n'kolikrát stav'n p"ed mo$nost zániku $ivot& osob, na nich$ mu velice zále$elo?

To, $e $ijeme, $e $ijí kolem nás druzí, kte"í byli v ilegálním kontaktu s Valentou, je dokladem toho, $e tento vzácn! %lov'k vydr$el – s pomocí a z milosti Bo$í – se silami fyzick!mi i psychick!mi natolik, $e sv!m ml%ením, vykupovan!m znovu a znovu utrpením, dokázal skr!t a zachránit velkou "adu sv!ch p"átel.

Ne#lo v#ak jen o $ivoty lidí. +lo o v'rnost p"edstav', kterou Valenta vystopoval p"i studiu Písma, v práci s k"es(anskou mláde$í: Bojovník Je$í#e Krista musí $ít %ist', pravdiv', nesobecky, p"ísn' sám k sob'. Musí vid't a v'd't, kde je pravda a kde je le$, kde jsou slabí a uk"ivd'ní, kde utla%ovatelé a kde uti#t'ní. Nebát se l$i, násilí a sprostoty, milovat pravdu a dovést ob'tovat pro tento ú%el v#echno. Tomuto svému p"esv'd%ení z&stal v'ren.

10. %ervna 1942 v heydrichiád' byla v seznamu popraven!ch uve"ejn'na jména rodi%&, otce Josefa a matky Jaroslavy. Byli popraveni „pro styk s nep"áteli "í#e“. Z toho jsme vyrozum'li, $e se jist' d'jí zlé v'ci kolem Jaroslava. Nezb!vá ne$ modlitba a plná odevzdanost do v&le Bo$í.

45

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Teprve po válce jsme poznávali, %ím a jak musel Jaroslav procházet.

P"itom – v#emu lidskému navzdory – se nemohu zbavit pocitu, $e Pán B&h ho m'l rád. Dal mu p"edpoklady a sv'"il mu mimo"ádné úkoly, které Jaroslav poslu#n' plnil.

Vzpomínáme na state%ného %lov'ka, vzpomínáme na jeho state%nou maminku a tatínka, kte"í se v'dom' – se slovy posily pro svého syna – ob'tovali. A spravedlivé je vzpomenout v#ech t'ch brat"í a sester z církve, z Jednoty bratrské i z Akademické Ymky, kte"í stáli kolem Jaroslava Valenty, kte"í mu pomáhali a z nich$ mnozí #li stejnou cestou k smrti v Mauthausenu 24. "íjna 1942. Pomní%ek na Vinohradském h"bitov' p"ipomíná jména a základní $ivotní data %len& rodiny Valentovy. Deska se jmény t"í vedoucích odbojov!ch pracovník& z Akademické Ymky, z nich$ jedno je jméno dr. Valenty, p"ipomíná v hale Husova domu jeho práci a ob'(. Hluboko v na#ich srdcích a $ivotech je jeho p"íklad a jeho památka.

46

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Kv!tnová revoluce na Hrad!

Koncem dubna 1945, po smrti Hitlerov', byl odeslán zdánliv' Hách&v kondolen%ní telegram Hitlerovu nástupci admirálu Dönitzovi. To byl %in skupinky lidí kolem Bienerta a Popelky, o kterém dr. Hácha ji$ nemohl mít nejmen#í p"edstavu. Bylo to dal#í hrubé zneu$ití jména dr. Háchy, kter! $ivo"il v Lánech.

Z popudu dr. *iha"e vypravili jsme se spolu 2. kv'tna za dr. Popelkou, p"ednostou kancelá"e. Vytkli jsme mu zneu$ívání jména dr. Háchy. „Válka je p"ece u$ prohraná. Nyní je t"eba myslet na jiné v'ci: Ukázat prohru a $ádat N'mce o p"edání správy na#ich zemí do %esk!ch rukou.“ Dr. Popelka vzal na#e p"ipomínky a návrhy velice vá$n'. O na#í iniciativ' informoval ministerského p"edsedu Bienerta a d&v'ryhodné %eské ministry Kalfuse a Kamenického.

Dr. Bienert se rozhodl, $e si vy$ádá náv#t'vu u K. H. Franka a p"ednese mu po$adavek p"edání "ízení v'cí do %esk!ch rukou. Náv#t'va se m'la uskute%nit 4. kv'tna. Frank v#ak nebyl ten den v Praze. Do#lo k ní 5. kv'tna odpoledne.

K. H. Frank s po$adavkem p"edání správy p"ekvapiv' souhlasil, jen $ádal voln! odchod N'mc& na západ. O v!sledku rozhovoru a o své následné cest' do rozhlasu, odkud by oznámil tento v!voj, nás ministersk! p"edseda Bienert informoval telefonicky. Tuto jeho zprávu jsme o%ekávali s dr. Popelkou a s ministry Kalfusem a Kamenick!m v kancelá"i na Hrad'.

Po cest' Prahou byl v#ak v bou"ící Praze dr. Bienert zadr$en a zaji#t'n na Starom'stské radnici. Mezitím se rozho"ívalo povstání.

Docházely vzru#ující a spolehlivé zprávy o postupu americk!ch tank& a$ k Berounu. Pak zazn'lo z rozhlasu volání o pomoc. V tu dobu vyv'sili jsme se souhlasem Popelkov!m na balkon' na t"etím nádvo"í p"ipravené vlajky: sov'tskou, americkou, anglickou a %eskoslovenskou. Sou%asn' vyrazilo n'kolik %len& tzv. revolu%ního v!boru p"i kancelá"i prezidenta republiky, o n'm$ jsme dosud nev'd'li, proti n'meck!m hradním hlídkám. Vyzbrojeni byli pu#kami a revolvery. Ne$ v#ak dob'hli k branám a k vchod&m do Hradu, zahájili po nich na nádvo"ích palbu N'mci. Zast"elili #oféra Vágnera a t'$ce post"elili dal#ího hradního zam'stnance Pe(ase.

Vyv'#ení prapor& a tato akce m'ly za následek zákrok n'meckého plukovníka, velitele Hradu, u #éfa kancelá"e dr. Popelky. Popelka mu vysv'tlil, $e p"ece válka kon%í, $e %eské orgány podle dojednání dr. Bienerta s K. H. Frankem p"ebírají správu zem'. S tímto vysv'tlením se n'meck! velitel spokojil a ode#el.

Vzáp'tí v#ak se na t"etím nádvo"í objevila vojenská rojnice s d'lem.

D'lo zaujalo palebné postavení u obelisku proti vchodu do kancelá"e, rojnice postupovala proti kancelá"i. Seb'hl jsem dol& a #el proti voják&m

47

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

k veliteli. Ten kategoricky $ádal o sejmutí a odevzdání sov'tského praporu.

Nezbylo ne$ vyhov't. Po sejmutí praporu se vojáci stáhli.

Po n'jaké chvíli v#ak, do t"etice, p"i#li n'me%tí d&stojníci s doprovodem a na"ídili sejmutí v#ech prapor&. Na"ídili soust"ed'ní v#ech v kancelá"i p"ítomn!ch ve druhém pat"e traktu kancelá"e na t"etím nádvo"í a provedli prohlídku v#ech osob, zda nevlastní zbran'. U této asi t"iceti%lenné skupiny %esk!ch ú"edník& a ú"ednic ponechali vojensk! dozor. Nep"estávali p"itom tvrdit, $e jsme svobodní, odchod v#ak nedovolovali s tím, $e není mo$n! v zájmu osobní bezpe%nosti. Tato internace trvala do 8., resp. 9. kv'tna.

6. kv'tna do#lo zde k tragické události. Proti Hradu bylo vyst"eleno n'kolik d'lost"eleck!ch granát&. Bylo to pr! z pankrácké plán', z d'l vlasovc&. Granáty m'ly zasáhnout pevnost N'mc&, Hrad. Prv! granát zasáhl okenní parapet v kancelá"i dr. Popelky ve 2. pat"e fronty, obrácené ku Praze.

U okna stál hradní léka" dr. Havránek. Granát explodoval asi v p&lmetrové vzdálenosti od jeho obli%eje. Dv' nebo t"i minuty p"ed zásahem byl jsem od tého$ okna ze spole%nosti dr. Havránka odvolán telefonick!m zavoláním své $eny Zdenky. S ní jsem mluvil telefonním aparátem umíst'n!m na chodb', tedy mimo zasa$enou místnost. Ve chvíli, kdy jsme rozhovor kon%ili, sly#ela je#t' v telefonu detonaci. byly vyra$eny dve"e kancelá"e, kde nebylo pro bíl! prach na krok vid't. V tu chvíli vyb'hli z místnosti oba minist"i, kte"í byli spolu s námi na Hrad' internováni, Kalfus a Kamenick!, oba úpln' bílí od prachu.

Zevnit" oz!valo se chropt'ní. Dr. Havránek le$el odhozen asi p't metr& od okna s deformovanou a rozbitou hlavou a s utr$enou rukou. Z horní polovice t'la m'l str$ené #aty. Je#t' $il. Zorganizoval jsem %etu #esti mu$&.

Odnesli jsme dr. Havránka v doprovodu sestry n'meckého *erveného k"í$e desperátsk!mi, opil!mi, ob%as bez cíle st"ílejícími skupinami n'meck!ch voják& p"es Hrad%anské nám'stí do vojenské nemocnice za Toskánsk!m palácem. Tam za hodinu, na opera%ním stole, dr. Havránek skonal. Vrátili jsme se pro mrtvého a donesli ho zp't na Hrad. T'lo dr. Havránka spolu s t'lem mrtvého Vágnera bylo ulo$eno v p"ízemní místnosti v k"ídle mezi druh!m a t"etím nádvo"ím. 7. kv'tna jsme pod dozorem N'mc& oba poh"bili v prozatímních rakvích do prozatímního hrobu, vykopaného nedaleko vchodu do Královské zahrady z Pra#ného mostu.

Po této události byli jsme p"emíst'ni z druhého patra do p"ízemních místností, v úrovni zahrad, bez telefonického a jakéhokoli jiného spojení s ostatním sv'tem.

N'mce pra$ské povstání p"ekvapilo. Nepo%ítali s ním. Ozna%ovali je v rozhovorech za #ílenství. Ztí$ilo jim v#ak út'k z m'sta. -ivot N'mc& na Hrad' kon%il ve zna%n' vy#inut!ch formách, dan!ch rozkladem pora$ené armády. Za dr. Popelkou p"i#el na p"íklad n'jak! N'mec a nabízel mu ke koupi vojenskou pistoli. Byl odmítnut a dr. Popelka, proto$e nev'd'l, zda nejde o provokatéra, hlásil p"íhodu d&stojníkovi. Ten po n'jaké dob' se

48

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

vrátil s tím, $e doty%ného zast"elil. N'kolik voják& sehnalo civilní #aty a v r&zn!ch ústraních se p"evlékli do civilu, aby snadn'ji unikli kontrole.

Zbran' nabízeli zdarma.

8. kv'tna ve%er do místnosti v p"ízemí vb'hla moje $ena Zdenka. B'$ela ke mn', objala mne a pak vysv'tlovala v#em, $e m&$eme jít dom&, $e N'mecko kapitulovalo, $e je konec války. Nikdo jí necht'l v'"it. Rozlou%il jsem se a po opu#t'ném Hrad%anském nám'stí, se st"eleck!mi okopy na rozích, jsme #(astn' p"e#li Kanovnickou ulicí do na#eho domova v Jelením p"íkop', %p.188.

Dne 9. kv'tna ráno dun'la z h"i#t' za Jelení ulicí nad na#ím domkem d'lost"elecká palba na Prahu. V Praze se bojovalo. I my jsme se v domku chystali k obran' se sekerami a pohrabá%i. Asi v p&l desáté objevili se na cest' k domku nad Jelením p"íkopem t"i pu#kami ozbrojení mu$i, z nich$ jsem m'l dojem, $e to jsou partyzáni. P"eb'hl jsem od domku k nim. Byli to první pr&zkumníci sov'tské armády. Za chvíli za nimi ulicí U Brusnice p"ijely prvé sov'tské tanky. Bylo to vysvobození z nejistoty a m'li jsme up"ímnou radost, vyjad"ovanou objetími.

Sov'tské tanky svedly pak v bezprost"edním sousedství Hradu je#t' poslední d'lost"eleckou bitvu o tzv. „kadetku“.

P"íchod Rus&, kter! kon%il na#i nejistotu, pat"il rozhodn' k velk!m a radostn!m chvílím $ivota.

Na hradní p&d' jsem pro#el dal#í k"i$ovatkou historie, t'sn' kolem smrti. Jako dít' jsem pro#el první sv'tovou válkou. Na mnohé velmi silné zá$itky z ní se dob"e pamatuji. Léta od mobilizace, od 1. "íjna 1938 a$ do konce druhé sv'tové války, do 9. kv'tna 1945, byla léty, kdy m&j $ivot byl neustále v sázce. O $ivot #lo 1. "íjna 1938 na silnici do Hrádku nad Nisou.

O $ivot #lo p"i zapojení na práci Jaroslava Valenty, p"i zapojení na %innost dr. Strnada i dr. Soboty. To v#echno jsem proná#el sám v sob', celou dobu války. Svou Zdenku jsem nemohl zatí$it p"i její starosti o d'ti. Povinností bylo: ml%et, neroz#i"ovat okruh zasv'cen!ch a b!t vd'%n! za ml%ení state%n!ch p"átel, kte"í #li na smrt.

O událostech na Hrad' v dob' kv'tnového povstání se nikdo nikde nic nedov'd'l. Po mnoha létech se za%aly objevovat v tisku otázky, jak je to mo$né. Tak v %asopise „P 70“ z 25. 1. 1970 se nad touto skute%ností pozastavuje Vladimír Brodsk! v %lánku „Kv'tnová revoluce a pra$sk!

Hrad“. .íká: „Kdybyste prolistovali kteroukoli pragensii nebo monografii o Kv'tnové revoluci, nedov'd'li byste se zhola nic o tom, co se odehrálo na nejpamátn'j#ím míst' Prahy, na pra$ském Hrad'.

T'm, kte"í v'd'li o cest' Bienertov', o v!sledku jeho rozhovoru s Frankem (p"i kterém Bienert hodn' riskoval), o jeho zadr$ení, které nebylo %inem jen ni$#ích odbojov!ch orgán&, t'm jsou souvislosti jasné.

49

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Po válce – 1945 Kdy$ jsme se po 9. kv'tnu setkávali s p"áteli a znám!mi, s osv'tlen!mi ulicemi po dlouhém zatemn'ní, s rozkvétající p"írodou, jako bychom se opravdu probouzeli z dlouhého spánku. Musili jsme si na normální $ivot zvykat. Ov#em mnoho %asu k rozhlí$ení nebylo. Byly hluboké nedostatky, povále%né zmatky administrativní, hospodá"ské i mezilidské. Nejprve jsme p"ipravovali návrat vlády. S vládou a pozd'ji s dr. Bene#em p"i#li mnozí dal#í pracovníci jak z Anglie tak z Moskvy. P"icházeli ubo$áci z koncentrák&, ale mnozí, velice pot"ební pro novou práci, se nevrátili v&bec. Z opa%né strany byl problém zde $ijících N'mc&. Mnozí na#i lidé si odreagovávali pro$itá nap'tí, nejistotu i hr&zy, jiní ml%ky odreagovávání trp'li. +est let demoralizace zap&sobilo. Byli kolaboranti, byli i lidé z kolaborace nespravedliv' na"%ení, %asto jen z osobních d&vod&. Jak %asto se otvírala snadná cesta k jepi%í karié"e, k majetku. Co lidí $ilo v nejistot', co lidí zbyte%n' trp'lo! Siln! tlak t'ch, kte"í se opírali o vít'znou v!chodní mocnost byl v#ude cítit.

Byl jsem revolu%ním v!borem p"i kancelá"i prezidenta republiky, kter! se vytvo"il v ilegalit' z d'lnick!ch zam'stnanc& hradní správy (z"ejm' z podn'tu komunist&), jako prv! povolán do slu$by k p"íprav' návratu prezidenta dr. E. Bene#e. Byl to slo$it! úkol. Nám p"ipadla hlavn' p"íprava p"íjezdu z nádra$í na Hrad, uvítání na Hrad' nejen pana prezidenta, ale i vlády a celého doprovodu. A tehdy jsem poprvé p"i#el do styku s bezpe%nostními sov'tsk!mi orgány. I kdy$ jsme byli s to bezpe%nost dr. Bene#e zajistit vlastními silami, p"ece celé prostranství p"ed Wilsonov!m nádra$ím uzav"ely bezpe%nostní sov'tské vojenské orgány. My, kte"í jsme se podíleli na organizování p"íjezdu, jsme m'li písemné pr&kazy o na#em slu$ebním pov'"ení. Spoléhaje na „bumá$ku“ vy#el jsem z uzav"eného prostoru, abych spo%etl a p"ekontroloval auta, která %ekala na odvezení p"ijí$d'jících %len& vlády. Kdy$ jsem se vracel, nepropustil mne voják, kolem n'ho$ jsem p"edtím vycházel, ji$ zp't. Prokazoval jsem se bumá$kou, ale nepropustil, jen odkazoval na „komandira“. +el jsem k veliteli, ale ten se na bumá$ku ani nepodíval a s nacvi%enou bryskností mne odmítl. Nic nepomohlo mé vysv'tlování, $e jsem %len prezidentovy kancelá"e, zákaz vstupu byl úpln!. Nezbylo mi ne$ si sednout do jednoho %ekajícího na#eho auta a projet kordonem p"i nastupování p"ijí$d'jících na#ich lidí. M'l jsem z celé p"íhody divn!, skli%ující pocit. P"ivítání pana prezidenta ve m'st' bylo spontánní, velice srde%né.

Pak p"i#ly dny v#ední. Vedoucím kancelá"e prezidenta republiky se stal kanclé" Jaromír Smutn!, vedoucím politického odboru zpo%átku dr. Prokop Drtina, pozd'ji vyslanec dr. Jan Jína, vedoucím kulturního odboru spisovatel Josef Kopta. S kanclé"em Smutn!m p"ijela jeho sekretá"ka ing. Ludmila Ka#pa"íková, ze Slovák& p"ijeli dr. Kordo#, dr. Houdek. Po

51

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

r&zn!ch, n'kdy lehce, n'kdy tí$eji pochopiteln!ch peripetiích v m'sících a letech povále%n!ch, po uznání i po útocích, v't#inou skryt!ch, kdy v#ak ani na chvíli jsem neztratil víru ve vít'zství pravdy a spravedlnosti, nikdy nepropadl nenávisti, i kdy$ jsem se musel n'kolikrát energicky ozvat – stal jsem se nejprve pracovníkem hradní stavební správy pod neoby%ejn' laskav!m prof. dr. Pavlem Janákem, abych byl v r. 1946 povolán jako sekretá" kanclé"e Smutného vedle ing. L. Ka#pa"íkové. Za tuto rehabilitaci jsem byl kanclé"i Smutnému up"ímn' vd'%en. Byla prolomena ur%itá bariéra, vyp'stovaná n'kter!mi „p"íznivci“ i doktrinou o „potencionálním nep"íteli“. Jako sociální demokrat odmítl jsem vstoupit do KS* p"i vedením stran dojednaném „splynutí“. Za%átkem roku 1947 jsem nastoupil op't do politického odboru, k dr. Janu Jínovi s posláním, které mne velice t'#ilo: p"ipravovat návrhy projev& pro pana prezidenta pro audience, náv#t'vy, zájezdy atd. „A prosím t', aby tam nebyla samá p"ídavná jména“ – to byla jediná sm'rnice, kterou jsem pro tuto práci od dr. Jíny dostal. Toto období pat"ilo zas k radostem $ivota, k radosti z tv&r%í práce. Jednou jsem vypracovan! návrh odevzdával osobn' dr. Bene#ovi. „D'láte to dob"e, pokra%ujte a d'kuji vám.“ To bylo jeho uznání za tuto práci, které mne pot'#ilo. V r. 1946 obrátili se na mne zástupci Zemské rady osv'tové v Praze o vypracování souboru stanovisek dr. Bene#e k naléhav!m povále%n!m otázkám . Vypracoval jsem se souhlasem pana prezidenta a kanclé"e men#í publikaci „EB národu“. Vy#la v "íjnu 1946.

V poznámce po"adatele jsem tam napsal: „V bohatém a událostmi p"epln'ném $ivot' pana prezidenta republiky dr. E. Bene#e bude jist' období let 1945 a 1946 pat"it mezi pracovn' nejbohat#í. Pan prezident se vrací do osvobozené vlasti z druhého svého exilu a dává se do usilovné práce na základech nového státního $ivota. Jeho práce je tentokráte ur%ena k budování domova, zatím co nová mezinárodní pozice *eskoslovenska – p&vodní mezinárodní postavení *eskoslovenska bylo hlavním plodem usilovné práce dr.E.Bene#e po první sv'tové válce – byla probojována pod vedením pana prezidenta v podstat' za druhé války sv'tové. Setkává se s t'mi, kte"í %ekají na jasné, uvá$ené a do budoucna zam'"ené odpov'di %lov'ka, kter! intensivn' prom!#lel duchovní, sociální a politickou problematiku doby. Pan prezident odpovídá, radí, nabádá. Úkol& pro budování nového státu, pro vytvá"ení $ivota v nové státní form' je mnoho. Bylo by jich mnoho ji$ za doby klidné, neproblematické.

Nov! stát je v#ak t"eba budovati ve zmatku ideovém a mravním, zp&sobeném nejv't#í válkou d'jin, která je sama produktem doby revolu%ní, která se v#ak stává sou%asn' inspirátorkou dal#ího revolu%ního dramatického v!voje. Z této zm'ti, z tohoto prudkého a ví"ivého zmatku pan prezident zji#(uje základní prvky, t"ídí je, rozli#uje konstruktivní slo$ky od slo$ek destruktivních, podstatné od vedlej#ích a ukazuje stále a znovu sv!m poslucha%&m a náv#t'vník&m, o% ve sv't' jde, jaká je na#e pozice

52

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

v tomto sv'tovém d'ní, jaké stanovisko my, jako stát a národ i jako jednotlivci musíme zaujmout. Vychází z analysy doby, aby pak poznatk&, k nim$ takto dosp'l, pou$il v konkretní otázce, aby z obecn!ch, jednotn!ch p"edpoklad& do#el k specifick!m, zcela konkretním záv'r&m. Jde v$dy o nedogmatické, tím v#ak p"esv'd%iv'j#í zji#t'ní skute%nosti a vyvození záv'r&.

Které jsou tyto v#eobecné základní skute%nosti?

A. -ijeme na p"echodu ze spole%nosti liberalistické do spole%nosti socialisující, socialistické.

B. Destruktivní individualismus epochy liberalismu projevil se v nejhrozn'j#í form' ve fa#ismu a nacismu. Boj s tímto nebezpe%ím není dobojován. Je t"eba po%ítat s reakcí, je t"eba ochránit to, co bylo vykoupeno bídou a utrpením milion&.

C. Sporné otázky, které vzniknou a s nimi$ musíme po%ítat, musíme "e#it klidn', v'cn', bez násilí, v!vojov'. Je t"eba sná#enlivosti a úcty %lov'ka k %lov'ku, je t"eba nové demokrati%nosti.

D. Hlavní problém, o kter! p&jde v budoucnosti, je otázka zachování nezadatelné svobody individua v nové socialistické spole%nosti, sledující zájem a prosp'ch celku – p&jde o novou socialistickou morálku, p&jde konec konc& o nového %lov'ka.

Zd&raz)ování problému mravního jest pak ten trval!, stále zn'jící tón ve v#ech úvahách a projevech pana prezidenta.“ V souvislosti s tím, $e jsem stále bydlil ve slu$ebním byt' v hradním objektu v Jelením p"íkop', byl jsem snadno dosa$iteln! v naléhav!ch p"ípadech. Telefonistka v hradní centrále, nev'd'la-li si n'kdy, zvlá#t' v no%ních hodinách, rady, p"epojovala hovory na mne. Jednou v noci, kolem druhé hodiny, mne budí telefon. Telefonistka, celá zoufalá, mi hlásí, $e n'jak! advokát z Tábora telefonicky ohla#uje, $e tam'j#í lidov! soud odsoudil k trestu smrti n'jakou $enu pro udava%ství. Podává pro ni $ádost o milost. Rozsudky lidov!ch soud& se vykonávaly dv' hodiny po vynesení.

Lh&ta pro projednání a vy"ízení $ádosti o milost byla tedy nesmysln' krátká, v$dy( k $ádosti se vyjad"oval soud, pak ministerstvo, které podalo vyjád"ení skorem v$dy negativní, tedy návrh na neud'lení milosti. Telefonoval jsem ihned na ministerstvo. V'd'li o p"ípad', v'd'li o $ádosti o milost. Návrh pro pana prezidenta byl negativní. Zb!valo asi 30 minut do poskytnut!ch dvou hodin. Bylo na mn', zda budu telefonicky budit pana prezidenta %i nikoli.

P"i tom jsem znal praxi, $e pan prezident respektoval stanovisko ministerstva, v'd'l jsem také, $e dr. Bene# pot"ebuje klid. Nebudil jsem ho, vzal jsem na sebe tíhu rozhodnutí. Ráno jsem p"ípad hlásil kanclé"i Smutnému. Po návratu od pana prezidenta mi "ekl, $e ten se velice zam!#lel nad p"ípadem. Vzhledem k tomu, $e #lo o $enu, byl by asi milost ud'lil.

Byly by sta%ily minuty k záchran'?

53

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

V této dob' jsem také dvakráte sv'd%il u soudu. V procesu proti K. H. Frankovi jsem vlastn' potvrdil údaje Frankovy, $e náv#t'va Frankova u dr. Háchy 28. "íjna 1939 se odehrála v odpoledních hodinách, nikoli dopoledne.

Druhé sv'dectví bylo záva$n'j#í a pro mne t'$#í. Musil jsem potvrdit odpov'dnost dr. Popelky za nabídku tzv. vládního vojska pro n'meck! wehrmacht, kterou pod rozhodujícím Popelkov!m vlivem u%inil K. H. Frankovi dr. Hácha.

O% se jednalo? V nepolitickém ú"ednickém krou$ku kolem #éfa kancelá"e dr. Popelky vznikl n'kdy v roce 1943 nápad zavd'%it se K. H. Frankovi nabídkou tzv. vládního vojska pro vojenskou slu$bu v rámci n'mecké armády, která byla ji$ siln' tísn'na spojenci. P"i tom ani auto"i tohoto podniku nebrali v'c vá$n', od po%átku byli p"esv'd%eni, $e Frank nabídku odmítne, ale my budeme „hez%í“. Naprosto jsem nesouhlasil s takov!m hazardem v tak vá$né v'ci. Stejného mín'ní byla i dcera dr. Háchy, paní Rádlová. Byla z toho ne#(astná. Spolu jsme p&sobili na dr. Háchu, aby tento plán rozhodn' odmítl. Dr. Hácha byl v t'$kém rozhodování. Na#e d&vody a argumentaci uznával. Kdy$ v#ak p"i#li auto"i návrhu, ne"ekl jim své stanovisko, naopak choval se, jakoby uznával argumentaci jejich. P"i tom jsme museli dbát toho, aby nebylo p"íli# z"ejmé na#im pán&m, $e zpracováváme dr. Háchu k odmítnutí celého podniku.

Tento zápas trval n'kolik dn&. V den náv#t'vy u K. H. Franka odjí$d'l dr. Hácha spolu s dr. Popelkou autem z Lán. Byl jsem p"izván, abych dr. Háchu do *ernínu doprovázel. P"i cest' jsem sed'l v odd'lené %ásti auta spolu s dr. Háchou a Popelkou. Byl jsem sv'dkem vytrvalého p&sobení Popelkova na dr. Háchu, kter! pod vlivem své dcery o v'ci váhal. Popelka neustále argumentoval hlavn' v!hodností nabídky, která nebude p"ijata, ale bude platit, a ovliv)oval v tomto duchu vytrvale Háchu do poslední chvíle.

Bylo mi jasné, $e Hácha ve své slábnoucí pam'ti i v&li má ji$ jen tyto jeho poslední v'ty. A ty od"íká i Frankovi. Vládní vojsko bylo nabídnuto.

Nabídka v#ak podle o%ekávání nebyla p"ijata. Cel! ten pr&b'h cesty jsem musil p"i p"elí%ení dosv'd%it. Nebylo mi dob"e, bylo mi Popelky líto.

Dr. Popelka byl odsouzen k p'ti let&m v'zení.

V prosinci 1947 jsem byl povolán z rozhodnutí kanclé"e Smutného do funkce osobního tajemníka dr. Edvarda Bene#e, tedy ji$ ke t"etímu prezidentovi. Znal jsem ji$ dob"e odpov'dnost, namáhavost a %asovou i psychickou náro%nost takové práce. Nemyslil jsem ov#em, $e budu brzy znovu procházet po boku na#eho hlavního demokratického %initele nov!m pr&se%íkem na#ich d'jin – únorem 1948.

Je#t' na za%átku roku 1948 jsem jednal s nakladatelem -ike#em (na doporu%ení kanclé"e Smutného a se souhlasem pana prezidenta) o rozsáhlém v!b'ru z celého díla dr. Bene#e, zpracovaném do formy jak!chsi rozhovor&. Byla by to b!vala veliká práce. Byla dojednána práv'

54

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"ed „únorem“. Ten znamenal konec nejen této práce, ale i nakladatelské %innosti soukrom!ch nakladatel& v&bec. Mimo to, jméno dr. Bene#e stejn' jako T. G. Masaryka m'lo zmizet z na#í kultury i politiky

55

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

56

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Únor 1948 Koncem roku 1947 a za%átkem roku 1948 docházelo k napjat!m sch&zím vlády. Vnitropolitické zále$itosti nab!valy na intensit', blí$il se termín voleb v r. 1948. Nap'tí nebyla zde poprvé a byla p"edstava, $e zde nejsou ani naposled.

V únoru stup)uje se nap'tí ve vá$nou vládní krizi. O% p"i ní #lo?

Ob%anské strany vid'ly, $e komunisté jdou krok za krokem, tvrd' a cílev'dom', za jasn!m plánem zmocnit se moci. Komunisté nev'"ili v dobr! v!sledek voleb a cht'li proto normálním volbám s pluralitou stran p"edejít. Cestou m'lo b!t obsazování v!znamn!ch mocensk!ch míst ve státní správ', p"edev#ím v ministerstvu vnitra, jejich lidmi. Ob%anské strany se bránily a ve snaze znemo$nit Gottwaldov' vlád' dal#í „práci“, sáhly ke krajnímu prost"edku, k demisi sv!ch ministr&. Komunisté spustili volání na poplach, $e jde o pokus rozbít tzv. národní frontu. „Vít'zn! únor“ není v podstat' nic jiného ne$ promy#lená akce k dovr#ení moci jedné strany, strany komunist&, a serie a z"et'zení kardinálních chyb a nedostatk& na stran' druhé, na stran' demokrat&.

1. My#lenka, $e se uhájí a prosadí politická koncepce tím, $e strana p"ed vlastním st"etnutím (ve volbách) vyklidí obsazená politická místa, byla od po%átku ne#(astná. Prvá strana projevila v odpov', nekompromisní v&li natla%it lidi své d&v'ry na uvoln'ná místa i ve vlád' a proto volání „pane prezidente, p"ijm'te demisi!“. Demisionovav#í p"i tom o%ekávali, $e pan prezident demisi nep"ijme.

2. Rozhodování z&stalo na samotném prezidentovi. Tak byl zdravotn' oslaben! prezident zatí$en mimo"ádn!m nap'tím, z"ejm' ji$ nad únosnou míru sv!ch tehdej#ích mo$ností. -il zase v nap'tí, obdobném tomu, které pro$íval p"ed deseti lety, v zá"í 1938, v tu#ení tragick!ch mo$ností pro Masarykovo i své dílo, pro demokratickou republiku, zase osamocen, s ub!vajícími silami.

3. V nastalé osamocenosti od politick!ch p"átel p"ipadlo rozhodné poradní slovo kanclé"i Smutnému a dr. Jínovi. Oba, hodní lidé, myslili v#ak ve star!ch sterotypech parlamentní demokracie a nedovedli – vzdáleni oby%ejnému politickému $ivotu – vid't a jednat citliv', nov', rychle a rozhodn', jak "ítící se situace vy$adovala. Je bohu$el smutnou zku#eností, $e kanclé"i Smutnému i dr. Jínovi nebyl p"íli# dlouho, v pom'ru k rychlosti politického v!voje, jasn! smysl této, podle nich b'$né „vládní krize“, a $e nesta%í %ekat na „uklidn'ní“. Teprve, kdy$ na Hrad p"i#la v sobotu 21. února (druh! den krize) deputace, vyslaná z manifestace, konané na Starom'stském nám'stí a neústupn' se domáhala rozhovoru s panem prezidentem, se zd'#ením prohlásil Jaromír Smutn! v soukromém krou$ku ú"edník&: „Tohle není oby%ejná vládní krize!“

57

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

4. Pan prezident v celé své povále%né práci naprosto up"ímn' zd&raz)oval, $e je také prezidentem komunist& a v$dy je také v rámci tzv. parlamentní demokracie respektoval. I v této krizi hledal – na základ' platn!ch politick!ch zásad a asi i proto, $e se ani necht'l odpoutat od dosavadního zp&sobu politického my#lení – "e#ení na p&d' parlamentní a ústavn' právní. „V nové vlád' musí b!t zástupci v#ech politick!ch stran.“ To byl po$adavek, kter! vzná#el na Klementa Gottwalda a tomu po$adavku slíbil Gottwald vyhov't.

Svá zásadní politická stanoviska pan prezident formuloval k p'ti%lenné delegaci, zástupc&m manifestant& ze Starom'stského nám'stí. Delegace p"ednesla panu prezidentovi p"esn' stejná stanoviska, která mu p"ednesl Kl. Gottwald. Vedoucí deputace, p"edseda krajské odborové rady pra$ské B. Kozelka, tlumo%il p"ání v#ech zam'stnanc& – jak pravil – pra$sk!ch, kladensk!ch a plze)sk!ch závod&, kte"í dnes dopoledne zastavili práci a #li manifestovat na Starom'stské nám'stí. Toto p"ání vyznívá v ten smysl, aby demise %len& vlády v#ech t"í politick!ch stran, kte"í demisi podali, byla panem prezidentem p"ijata. Nová vláda má b!t dopln'na ze zástupc& celonárodních organizací, je$ dávají záruku, $e úsilí o obnovu a budování státu bude úsp'#n' pokra%ovat. V nové vlád' má z&stat v %ele dosavadní p"edseda Gottwald, kter! má d&v'ru pracujícího lidu. Minist"i, kte"í demisi podali, nemají b!t do nové vlády p"ijímáni za $ádn!ch okolností.

Pan prezident odpov'd'l: „Na va#i otev"enou "e% chci vám odpov'd't rovn'$ naprosto otev"en': Od chvíle, kdy krize za%ala, se nejprve odn'kud vyno"ila zpráva, $e pr! bude ú"ednická vláda. Jakmile jsem to sly#el od p"edsedy Gottwalda, kategoricky jsem prohlásil, $e ú"ednická vláda pro m' neexistuje, $e $ádnou ú"ednickou vládu nebudu nikdy jmenovat. Pozd'ji jsem sly#el od p"edsedy vlády Gottwalda, $e má b!t u%in'n pokus, aby komunisté byli p"inuceni podat demisi. Ani takov! pokus já nep"ijímám stejn' jako pokus první a nep"ijmu. A je#t' n'co: budoucí vláda nebude nejen bez komunist&, ale nebude ani bez Gottwalda. Gottwald je p"edseda nejsiln'j#í strany a kdy$ bude jmenována nová vláda, to$ ji povede Gottwald. To je mn' jasno. A jestli$e pravíte, aby ti nebo oni ve vlád' nebyli, to jde ov#em dále. Já jsem s ministry, kte"í podali demisi, v&bec je#t' nemluvil. Mají jist' svoje d&vody, ale nem&$ete na mn' $ádat, abych ji$ nap"ed se vyslovoval. Jako prezident jsem povinen nutit lidi a politické strany, aby se od sebe neodlu%ovali, já v#em musím "íkat: Vy musíte spole%n' a spolu pracovat. Kdyby podali demisi komunisté, musil bych $ádat, aby to ned'lali a aby dosavadní spolupráci s ostatními udr$eli.

Kdybych se vyslovil anebo jednal podle va#eho p"ání, zasahoval bych tím do pom'r& stran a do t'chto v'cí prezident nezasahuje. Na to nemohu ani myslit. Kdo bude v!konn!m v!borem své strany navr$en k jmenování a kdo bude v budoucnosti jmenován a kdo ne, to si musí vy"ídit p"edseda vlády.“

58

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

*lenové delegace p"ipomn'li, $e p"ání velké v't#iny pracujících je, aby odstoupiv#í minist"i se ji$ nevrátili do vlády, a $e tedy prezident tomuto p"ání se musí podvolit.

Pan prezident odpov'd'l: „Já nesmím "íci, $e ten nebo onen musí do vlády. Bude tu p"edseda vlády a ten bude mn' %leny nové vlády navrhovat.

A já jsem v$dy stanovisko p"edsedy vlády bral vá$n' v úvahu. Opakuji, $e nechci postavit justament proti justamentu. Chci vám jenom "íci, $e se musíme na cel! problém dívat objektivn' a mou povinností je sna$it se, abych strany dostával dohromady ke spolupráci a nikoliv proti sob'.“ 5. Je#t' ke druhé zásadní chyb' mu$& z vedení kancelá"e s pozdním poznáním dramati%nosti chvíle. Myslili, $e s "e#ením není t"eba sp'chat, $e se v'ci uklidní. Opak byl pravdou. Druhá strana vyvinula od za%átku velikou aktivitu, provád'la dal#í a dal#í naplánované nátlakové akce.

V sobotu 21. února ráno zcela otev"en' ozna%ila noc na 21. února nocí mobiliza%ní sekretá"ka K. Gottwalda paní Köllerová. „V&bec jsme se nevyspali, jezdilo se po závodech.“ S instrukcemi. O manifestaci na Starom'stském nám'stí, o akci zasílání telegram& panu prezidentovi pro p"ijetí demise. Do#lo jich p"es t"i tisíce. Také druhá strana podnikla podobnou akci pro nep"ijetí demise. T'chto telegram& do#lo kolem patnácti set.

6. Prome#kána byla chvíle, kdy pan prezident se mohl v rozhlasovém projevu obrátit k národu a vylo$it mu situaci. Kdy$ byla pot"eba projevu rozeznána a za%alo se o projevu mluvit, uznal pan prezident, $e pravdu má Gottwald, kdy$ tvrdí, $e projev prezident&v bude mít v!znam tehdy, a$ bude moci sd'lit národu své konkretní "e#ení.

7. Klement Gottwald vyu$il d&v'ry, kterou m'l u prezidenta, vyu$il v#ech chyb, které se kupily jedna na druhou a vyu$il i fyzického oslabení E. Bene#e. Byla to hra ko%ky s my#í. Pan prezident opu#t'n!, izolovan!, váhající, vy%erpan!, stojí p"ed t'$k!m úkolem. Jak mi ho bylo líto, kdy$ vy%erpán a unaven ve%er 24. února mne prosil, abych po ve%e"i p"i#el znovu do kancelá"e, proto$e „musíme b!t p"ipraveni“.

V jednom z t'ch napjat!ch dn& jsem byl poslán k vedoucímu lidové strany Msgre Hálovi, abych mu vy"ídil, $e pan prezident u$ neud'lá chybu, kterou provedl po Mnichovu a nebude abdikovat. Stejn! vzkaz #el i k %esk!m socialist&m.

8. *asto se mluvilo mezi lidmi o tom, $e dr. Bene#ovi byla odep"ena mo$nost pou$ít síly, tj. odep"eno nasazení armády. Na to dr. Bene# nikdy nepomyslil, to se vzpíralo celé jeho podstat' demokratického politika. To je jasné i z odpov'dí, které dal delegaci dne 21. 2. Nebyl zde zpo%átku fyzick! nátlak. Byl zde politick! tlak a izolace. Ke konci za%aly se objevovat náznaky fyzického nátlaku v ozbrojen!ch Lidov!ch milicích, které vy#ly do ulic. To pat"ilo k posledním fázím v!voje.

59

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Pan prezident polo$il Kl. Gottwaldovi po$adavek – myslím $e to bylo 24. února – aby se mohl, d"íve ne$ se bude rozhodovat v otázce p"ijmout %i nep"ijmout demisi, seznámit s návrhem nové vládní sestavy. Tuto listinu p"edlo$il Kl. Gottwald 25. února dopoledne. Formáln' splnil podmínku, aby tam byli zástupci nekomunistick!ch stran. Za *eské socialisty tam byl dr. +lechta a posl. Neuman, za lidovce páter Plojhar. Navíc tam byl %lov'k mimo"ádné d&v'ry prezidentovy, ministr zahrani%í Jan Masaryk. Tuto listinu nechal Gottwald panu prezidentovi k prom!#lení. Vzáp'tí nav#tívil pana prezidenta Jan Masaryk a spolu probírali návrh. Posuzování návrhu d&v'"iv!m a bezelstn!m Janem Masarykem, jeho$ s n'kter!mi komunisty pojilo srde%né p"átelství, a kter! naopak m'l kritick! a ironick! postoj k n'kter!m politik&m ob%ansk!ch stran, bylo celkem pozitivní. Nad návrhem se k panu prezidentu Bene#ovi vyjád"il: „To není tak hrozné. To byste mohl p"ijmout“.

Pan prezident návrh nové vlády ve st"edu 25. února odpoledne p"ijal a p"ijal i podanou demisi ob%ansk!ch ministr&.

Z období lidov' demokratické republiky jsme tím vstoupili do období „budování socialismu a komunismu“, do období diktatury proletariátu.

V této ostrosti vid't situaci nebylo panu prezidentovi v tuto chvíli dáno.

Podle oficiální terminologie #lo o „vládu obrozené Národní fronty“.

Co "íci k tolika chybám, k nim$ do#lo v únoru 1948. Snad vzpomenout jedné zlé skute%nosti, kterou %asto konstatují ti, kte"í hloub'ji studují historii, toti$ toho, jak tito znalci historie stojí v údivu nad slepotou a podivnou mdlobou nejodpov'dn'j#ích diplomat&. Ji$ F. M. Dostojevskij v Deníku spisovatelov' se pozastavuje nad stavem oficiální diplomacie: „...d'jiny Evropy nyn'j#ího století sv'd%í o nedostatku rozumu u tohoto stavu. Oni v#ichni jsou více mén' chyt"í, o tom není pochyby, v#ichni jsou vtipní, ale jak! je jejich rozum!“ V u%ebnicích pro #koly se te, uvádí: „V#ude byly voleny ak%ní v!bory Obrozené národní fronty, t.j. orgány, které m'ly o%istit ná# ve"ejn! $ivot od reakcioná"&“. Ve dnech následujících po 25. únoru „byla provedena o%istná akce lidu v závodech, ú"adech, na #kolách“. Dve"e ke zv&li, k bolestem a utrpení se op't otev"ely.

Pan prezident se po n'kolika dnech odebral do Sezimova Ústí. Byl zdrcen: le$, podvod, násilí. V kv'tnu resignuje dr. Edvard Bene# na prezidentsk! ú"ad a 9. %ervna je zvolen prezidentem Klement Gottwald.

Ministersk!m p"edsedou se stal Antonín Zápotock!... „V#echny d&le$ité státní funkce byly v rukou komunist&“ "íká sama #kolní u%ebnice.

3. zá"í 1948 umírá dr. Edvard Bene# nemocí – jak to bylo charakterizováno z léka"sk!ch míst – typickou pro intensivn' du#evn' pracujícího.

60

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

„Nenápadnost Února 1948.“ (Mladá fronta, 28. 2. 1981, pplk. Jos. Chy#ka) „Je únor 1948. Mlad! mu$ v uniform' p"íslu#níka SNB dochází na Václavské nám'stí. Letm! pohled na hodinky. Je n'co po t"etí.

Z postranních ulic se na nám'stí za%ínají slévat hlou%ky lidí. D'lník&m skon%ila práce. Ringhoferáci, kolbe)áci ... Za chvíli jich jsou desetitisíce.

Stojí s nimi a p"ímo fyzicky vnímá nap'tí, které se p"ená#í z jednoho na druhého, ze souseda na souseda. Poslouchá projevy, ale ví, $e tohle není definitivní te%ka, $e je#t' n'co musí zákonit' p"ijít. Kone%n' celou tou obrovskou plochou za#umí. U mikrofonu je Kl. Gottwald. ‚Práv' se vracím z Hradu od pana prezidenta. Dnes ráno jsem mu podal návrh na p"ijetí demise ministr&, kte"í odstoupili 20. února tohoto roku, a sou%asn' jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kter!mi má b!t vláda dopln'na a rekonstruována. Mohu vám sd'lit, $e pan prezident v#echny mé návrhy, tak jak byly podány, p"ijal. Soudruzi a soudru$ky, dekrety jak propou#t'cí, tak i jmenovací, jsou panem prezidentem podepsány a za chvíli budou mnou kontrasignovány.‘ Poslouchá ta slova, sna$í se soust"edit, ale nejde to. N'kde v mozku se mu usadil refrén – tak tohle je vít'zství. Na chvíli pocítí n'co jako zklamání.

Tohle je hrozn' jednoduché, kde je ta bitva, na kterou jsme se p"ipravovali.

Je je#t' p"íli# mlad! na to, aby chápal v'ci jinak ne$ v jejich vn'j#kovém odrazu, aby pochopil události v jejich vnit"ním slo$itém $ivot'. Tak tohle je vít'zství, opakuje si a trochu ned&v'"iv' kroutí hlavou.“

61

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

62

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Tajemníkem dr. E. Bene'e Vytvá"el jsem si vztah k dr. Bene#ovi ji$ od studentsk!ch let. Imponoval mi u$ od mého mládí jako $ák a pozd'ji spolupracovník TGM. Pak jsem se setkal s dr. Bene#em, tehdy ministrem zahrani%í, jako mlad! student na konferenci Akademické Ymky ve Velkém Mezi"í%í. Bylo to v roce 1931.

P"edná#el nám student&m o otázkách mezinárodní politiky. Nevím ji$ jak hodnotil tehdej#í mezinárodní situaci, ale jasn' si pamatuji na formu jeho p"edná#ky. Jeho p"esnou analysu, stanovení premis a z toho plynoucí logické záv'ry – bylo to strhující. Podruhé nám p"edná#el v Ymce o podmínkách úsp'#ného $ivota. Pak dokonce p"i#el naprosto neformáln' mezi nás k záv're%né diskusi na toto téma a odpovídal na mnoho otázek.

Sesedli jsme se kolem stolu k opravdové besed'. P"edná#ka byla pak vydána tiskem. A t"etí setkání bylo na filosofické fakult', kde dr. Bene#, pod dojmem nebezpe%ného v!voje v N'mecku, m'l cyklus p"edná#ek – seminá" o mezinárodních otázkách, o demokracii. V roce 1935 se dr. Bene# stává druh!m prezidentem *eskoslovenské republiky. Pak jsem se s ním a jeho paní n'kolikrát setkal p"i jejich pravideln!ch náv#t'vách u TGM v létech 1936 a 1937 v Lánech.

V zá"í 1937 se dr. Bene# lou%í jménem národa s na#ím prvním prezidentem, sv!m otcovsk!m p"ítelem, T. G. Masarykem. Dojímal svou odvahou, sv!m odhodláním, s ním$ bral na sebe Masarykovo d'dictví v dob', která za%ínala b!t velice zlá. Myslili jsme pak na dr. Bene#e mnohokrát v úzkosti o jeho zdraví i $ivot. D'sily nás v r.1938 ty nenávistné útoky Hitlerovy, jed nepravd a pomluv, které rozhlas #í"il i k nám, koncentrovaná nenávist kterou vkládal do svého „Herr Benesch“ nebo do ozna%ení „Tschechei“. V té dob', na podzim 1938, u$ za #era, chodíval dr. Bene# se svou paní na nutné procházky po zamlkl!ch Hrad%anech.

A zase ná# tísniv! pocit úzkosti o jeho $ivot, kdy$ jsme ho potkávali na liduprázdné Jelení ulici %i jinde. Pak zrada Francie a Anglie, Mnichov, mobilizace, abdikace a odlet do nové emigrace. Zhroucení díla, které spolu s Masarykem od svého mládí budoval. Hr&za zkázy, peklo marnosti.

Dr. Bene# se v#ak nevzdává. Vidí budoucnost daleko p"esn'ji ne$ vedoucí státníci Západu. Vidí, $e sv't se "ítí do války. Svou analysu situace vkládá do lond!nsk!ch rozhlasov!ch projev& pro domov. V#ichni jsme na tyto projevy %ekali, byly pro nás sv'tlem ve tmách úzkosti, n'kdy hr&zy, která se mohla stát beznad'jí. Pak v roce 1945 slavn! návrat a intenzivní práce, p"edev#ím vnitropolitická. A v této situaci stává se znovu úst"ední postavou.

K n'mu se upínají nad'je tak mnoh!ch lidí u nás. Nad'je v klidn!, organick! v!voj od liberální demokracie k demokracii sociální, socializující. +el jsem do práce sekretá"ské rád. Ale u$ od po%átku jsem vid'l a byl tísn'n obavou o zdravotní stav pana prezidenta. Objevovaly se u n'j

63

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

v!razn'j#í p"íznaky zasa$ení jeho nervové soustavy nemocí. U$ od %ervna 1947 pot"eboval pan prezident velice klid. 9. 10. 1947 pí#e J. L. Hromádka paní Han' Bene#ové: „V#ichni se úzkostliv' a stále chv'jeme o sílu a zdraví jeho více ne$ o vlastní zdraví....Tolik ho pot"ebujeme práv' dnes! Na sv!ch cestách po republice jsem vycítil, jak se kde kdo spoléhá na jeho moudrost a mravní pevnost! Myslíme na n'ho bez p"estání“. V této obrovské d&v'"e, v d&v'"e v jediného %lov'ka bylo jist' mnoho p'kného. Bohu$el i nebezpe%ného.

Pan prezident u$ pro svou nemoc m'l velmi omezen! styk s lidmi.

Pravideln!m ú"edním náv#t'vníkem byl u n'j Klement Gottwald, komunistick! p"edseda vlády. Vytvo"il mezi sebou a prezidentem vztah p"átelské d&v'ry. Dr. Bene# si jej vá$il pro jeho otev"enost na rozdíl od d"ív'j#ího ministerského p"edsedy Zde)ka Fierlingera, kter! mnohé v'ci panu prezidentovi zaml%oval. To obojí ov#em nebylo náhodné, to v#echno m'lo od za%átku sv&j v!znam.

Pan prezident si zval k poradám i zástupce ostatních stran. V p"átelském kontaktu byl zvlá#t' se zástupci %sl. socialist&. Jinak k panu prezidentovi p"icházeli v't#inou jen vedoucí %initelé kancelá"e: kanclé" Jaromír Smutn! a odborov! p"ednosta politického odboru dr. Jan Jína. Oba dlouholetí diplomaté. Sbírali politické informace p"edev#ím p"i spole%ensk!ch setkáních, na vyslanectvích, p"i banketech. Dr. Jína jako politick! referent m'l styky, resp. sna$il se o n', s vedoucími %initeli v#ech na#ich politick!ch stran. P"es n'j i p"es kanclé"e Smutného #la mnohá d&le$itá sd'lení od prezidenta i zp't od politik& k prezidentovi. Voln! p"ístup k panu prezidentovi m'l i ministr zahrani%í Jan Masaryk, oddan! p"ítel, tém'" spolupracovník a %asto i rádce.

Pokud #lo o sekretá"e, styk z&stával tém'" na rovin' ú"ední. Dr. Bene# si chránil své soukromí. V n'm hrála vynikající úlohu jeho cho(, paní Hana Bene#ová. Styk s ní zprost"edkovávala sekretá"ka, její nete" sl. Ji"ina Bene#ová, resp. její sestra paní Bo$ena Klu%ková.

64

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Jan Masaryk Do událostí únorov!ch spadá i smrt ministra zahrani%ních v'cí Jana Masaryka. „Jeník byl hlubok! %lov'k“ to byla slova, jimi$ dr. Alice Masaryková bezprost"edn', hned ráno, reagovala na %in svého bratra. Ani na okam$ik nepochybovala, $e to byla sebevra$da, která má hlubok! smysl.

10. b"ezna 1948 jsem p"i#el do kancelá"e na Hrad' a dr. Jína mi sd'lil, $e Jan Masaryk spáchal sebevra$du. Kanclé" Jaromír Smutn! mne volal k sob' a $ádal m', abych se odebral k paní dr. Alici Masarykové a byl jí k disposici, kdyby cokoliv pot"ebovala. Paní doktorka bydlela v Loretánské ulici, nedaleko *ernínského paláce, kde ke smutné události do#lo. Vyjád"il jsem jí svou zcela up"ímnou ú%ast – znal jsem její láskypln! vztah k bratrovi. Hovo"ili jsme o d&vodech a motivech Janova %inu. Její základní p"ístup vyzníval v charakteristiku, na za%átku uvedenou.

Lidé jen t'$ko p"ijímali p"edstavu, $e Jan spáchal sebevra$du. „Jan je p"ece synem TGM, kter! tak rozhodn' ve svém díle sebevra$du odmítal.

Jak by to mohl ud'lat?“ Rád bych uvedl n'které charakteristické skute%nosti, které mn' motivují jeho rozhodnutí. Jan byl citov! %lov'k a m'l velice rád svého otce. V roce 1938, p"i %aji, kter! paní doktorka Alice uspo"ádala na rozlou%enou s n'kter!mi pracovníky v Lánech, v atmosfé"e bilancování a lou%ení, prohlásil Jan Masaryk: „Co jsem za$il, to mi nikdo nevezme. M'l jsem skv'lého otce. Byl jsem dvanáct let %eskoslovensk!m vyslancem v Lond!n'“.

Po p"edná#ce o Franklinovi D. Rooseveltovi v r. 1946 v Husov' dom' v Praze odpovídal Jan Masaryk ve voln!ch dotazech také na p"ipomínky, které vyznívaly v ten smysl, $e v novém stát' jsou lidé usm'r)ováni a "ízeni – odpovídá: „Kdyby mne n'kdo nutil, abych m'l rád Smetanu a ne Dvo"áka, tak v takovém sv't' bych rad'ji ne$il“.

Jak jsem ji$ uvedl, ministr Jan Masaryk m'l také 25. února 1948 v!znamn! podíl na rozhodnutí dr. E. Bene#e p"ijmout demisi ministr& a jmenovat novou vládu „obrozené Národní fronty“. Velice sledoval ohlas p"edev#ím toho, $e p"ijal dal#í své jmenování ministrem zahrani%ních v'cí.

Mluvil o tom se mnou a dr. S!korou v p"edpokoji p"ed pracovnou pana prezidenta (v tzv. malé knihovn'), kdy$ k dr. Bene#ovi #el jednou koncem února. „Co tomu lidé "íkají?“ „Nejvíce se podivují nad tím, $e %lenem Gottwaldovy vlády jste i Vy.“ „To já vím!“ Kdy$ pak odcházel od pana prezidenta, p"i odchodu z na#eho sekretá"ského pokoje, navázal na na#i p"edcházející rozmluvu a "ekl: „Tak je#t' n'jakou dobu si nemyslete, $e jsem lump“.

Pak p"i#el 7. b"ezen, devadesáté osmé narozeniny TGM. Jan Masaryk byl velice citliv! na nepravdy, zvlá#t' o svém otci. Musil trp't, kdy$ n'kte"í pisatelé prohla#ovali TGM za tém'" komunistu a jiní zase za nep"ítele

65

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

d'lník&. To Janem ot"áslo. A to u$ bylo ve dnech, kdy se dály „o%isty“, kdy si lidé nebyli jisti, co bude s nimi zítra. V noci z 9. na 10. b"ezna krize vrcholila, Jan Masaryk kon%í $ivot, aby svou smrtí vyk"ikl, protestoval a pokusil se o zlep#ení pom'r&. 10. b"ezna jsem mluvil s dr. +pa%kem, sv!m dobr!m znám!m z vojny, osobním tajemníkem Jana Masaryka. Potvrdil mi, $e Jan Masaryk se neustále vracel k otázce, zda se n'co zm'ní k lep#ímu, kdyby se „odd'lal“. Jeho smrt byla sebeob'tování.

66

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

V Sezimov! Ústí Dr. Bene# byl v$dy p"esn!m analytikem sv'tové politické situace.

Pochopil, $e první sv'tová válka p"inesla mimo"ádnou p"íle$itost *ech&m a Slovák&m k dosa$ení svobody s vít'zstvím Dohody (Francie, Anglie, Italie, USA). V roce 1918 do#ly jeho rozbory zápasu o svobodu napln'ní.

Presti$ 34letého dr. Bene#e byla mimo"ádná doma a stoupala v zahrani%í s mírou jak se tam uklid)oval a stabilizoval nov! mezinárodní "ád, reprezentovan! Spole%ností národ&. Skrze ni a v ní získal dr. Bene# mimo"ádné postavení pro *eskoslovensko v mezinárodním $ivot'.

Doma musil v#ak zápasit jednak s politiky v'kem star#ími, kte"í t'$ce nesli partnera %i soupe"e o hodn' mlad#ího a úsp'#ného, jednak s n'kter!mi politick!mi dobrodruhy, kte"í p"es n'j mí"ili na TGM. V roce 1935 je zvolen prezidentem republiky, aby v létech p"í#tích musil pro$ít tragedii národní i osobní, zradu, l$i, brutalitu, útoky na psychickou i fyzickou integritu. V r. 1938 znovu musí – nakonec osam'l! – hledat cesty z t'$ké krise národa a státu. Je to druhé jeho t'$ké osobní rozhodování za cel! národ a stát. Prvé u%inil na za%átku první sv'tové války. Odchází podruhé do emigrace.

Po #esti a p&l roce druhé sv'tové války vrací se v r. 1945 dr. Bene# dom&, up"ímn' vítán, le% oslaben, také dlouh!m, nesnadn!m zápasem o znovuuznání *eskoslovenska. Tentokrát po boku své $eny. Za první sv'tové války z&stala zde, doma. Byla $alá"ována, trp'la za svého mu$e.

Rád se vrací do Sezimova Ústí. Tam si vybudovali sv&j domov. Na soutoku Lu$nice a potoka, zvaného Kozí (podle Kozího Hrádku). Budovali jej s vkusem, bez zbyte%né nákladnosti a p"epychu celou p"edvále%nou dobu, tak jak to dovolovaly okolnosti (i jejich hospodá"ské). Pro$ívali zde oba mnoho radosti. D&m zasadili do velké zahrady, pe%liv' udr$ované i vlastní prací. Do tohoto domova vnesli sv&j spole%n! $ivot, kter! ochra)ovali jako velk! dar. Bylo to man$elství dvou mimo"ádn!ch lidí, nebo( i paní Hana Bene#ová byla mimo"ádná $ena. Únor 1948, akce vedená %lov'kem, jemu$ dr. Bene# v'"il, akce stranická, programov' t"ídní, maskovaná zdánliv!m respektem k parlamentarismu a zájmem o celek, ve skute%nosti ovlivn'ná obavami z nep"íznivého v!sledku voleb a p"íkazy zvenku, znamenala zas nové $ivotní zklamání a slzy v o%ích. Bylo to t"etí zásadní rozhodování dr. Bene#e, jak!mi cestami p&jde ná# stát a oba jeho národy. Tentokrát v dob' po druhé sv'tové válce. Ná# národ ve sv!ch novodob!ch d'jinách takov!m prv!m zásadním rozhodnutím pro#el pod v&dcovstvím Franti#ka Palackého, kter! v r. 1848 zásadn' odmítl pozvání na celon'meck! sn'm ve Frankfurtu. Druh!m osudov!m obdobím, kdy nám pro na#i je#t' nep"ipravenost unikla mo$nost prosazení %eské historické identity, bylo období t'$k!ch vnitrorakousk!ch zápas& v letech #edesát!ch 19. století,

67

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

v dob', kdy se z rakouského centralismu vít'zn' vymanily Uhry a do#lo k rakousko – uherskému vyrovnání. Dal#í národní rozhodování bylo rozhodování za první sv'tové války, ji$ s v!raznou ú%astí dr. Bene#e. Ústavu 9. kv'tna 1948 rozhodl se pan prezident nepodepsat a abdikovat.

P"ihlásil jsem se kanclé"i Smutnému, $e dále setrvám v sekretá"ské slu$b'.

Nabídka byla p"ijata.

Abdika%ní den byl krásn! jarní den. Zahrada v Sezimov' Ústí byla zapln'na poletujícím chm!"ím odkvétajících topol&. Byla to zvlá#tní atmosféra p"i jedné z posledních scén mimo"ádného $ivota dr. Edvarda Bene#e.

V Sezimov' Ústí stávalo se %ím dál tím více z"ejmé onemocn'ní pana prezidenta. Nejistá ch&ze, ob%as zavrávorání. Chodil jsem na referáty tém'" denn', pravideln' dopoledne. Ob%as mne p"ijel vyst"ídat na n'kolik dn& dr. Jind"ich Procházka, mlad! ú"edník kancelá"e prezidenta republiky.

Podstatnou %ást referátu tvo"ily zprávy z tisku. Bylo o %em referovat. Na#e spole%nost za%ala prod'lávat podstatné zm'ny. Bylo hodn' zat%en!ch, hodn' út'k& znám!ch lidí. Podstatnou zm'nu pro$il pan prezident po út'ku dr. Zenkla. Byl mu p"id'len strá$ce, k zabrán'ní p"ípadnému út'ku (i kdy$ út'k u dr. Bene#e nep"icházel v úvahu). Byl to zvlá#tní strá$ce. Mladík, hrubé visá$e, na kterém bylo vid't, $e není zvykl! pohybovat se v kulturní spole%nosti. Jeho zázemí bylo n'kde v hospodách, u piva. P"i#el do Sezimova Ústí n'kolik dní p"ed zhor#ením zdravotního stavu a smrtí pana prezidenta.

M'l jsem %est slou$it dr. Bene#ovi do jeho smrti (zem"el 3. 9. 1948), pro$ít "adu lidsky sbli$ujících chvil v t'ch krátk!ch t"ech m'sících v Sezimov' Ústí. Jako odkaz z této doby mi z&stalo, smím to snad tak "íci, p"átelství paní Bene#ové. Její zájem o v#e dobré, její objektivní, loyální oce)ování mnoh!ch skute%ností, její bohatá osobnost a uctivé a citlivé kontakty a$ do konce jejího $ivota byly jednou z velk!ch radostí mého $ivota.

Paní Hana Bene#ová $ila do sv!ch 89 let ve vzpomínkách na svého mu$e, ale i se zájmem a pln' $ivotem sou%asnosti. Zem"ela 2. 12. 1974.

Sezimovo Ústí stalo se i místem ulo$ení t'lesn!ch ostatk& pana prezidenta Bene#e 10. zá"í 1948. Také urna s popelem paní Hany Bene#ové byla zde ulo$ena v r.1974.

Poznámka opisova!ky, dcery Zdenky: Kam a" moje pam#$ sahá, vybavuje se mi ka"doro!ní rituál. V"dycky p%ed vánoci, a$ se d#lo co cht#lo, nakoupil tatínek kytky v kv#tiná!i, obvykle brambo%íky nebo azalky, jednou si vzpomínám i na bíl& 'e%ík, k tomu bonboniery a vydal se na náv't#vy – k paní Bene'ové na Loretánské nám#stí a k paní Herbert# a dr. Ann# Masarykové, gratulovat k vánoc(m. Myslím, "e nevynechal ani jeden rok.

K paní Bene'ové nás jako malé holky (se sestrou Hani!kou) jednou vzal

68

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

s sebou, paní Bene'ová projevila p%ání nás vid#t. Ur!it# jsme m#ly bílé pun!ochá!e a m#ly jsme pokyn chovat se slu'n#. Pamatuji se na dojem z velikého a sv#tlého bytu s v&hledem na Prahu p%es Úvoz a na k%ehkou a tehdy se mi zdálo velmi starou dámu s pro'ediv#l&mi blond vlasy.

Tyhle tatínkovy ka"doro!ní náv't#vy m#ly i jak&si nádech zakázaného dobrodru"ství, alespo) tak to p(sobilo na m#. Nebylo to asi nikdy vysloveno, ale ur!it# maminka !ekala s nap#tím, jestli se vrátí, nebo jestli ho za ten zlo!in zav%ou (to muselo b&t v padesát&ch letech). V"dycky se vrátil.

Zav%en& sice byl stejn#, ale to je jiná kapitola.

69

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

70

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

V!zení Po smrti prezidenta dr. E. Bene#e z&stal jsem je#t' n'jakou chvíli v Sezimov' Ústí, abych po"ídil n'kolik soupis&. V "íjnu jsem se vrátil do pra$ské kancelá"e. To bylo ji$ za prezidenta Klementa Gottwalda.

V té dob' u$ bylo provedeno slou%ení sociální demokracie s komunistickou stranou. Byl jsem organizovan! sociální demokrat, aktivní %len místní organizace na Hrad%anech. O slu%ování a o nárocích z toho vyvozovan!ch na jednotlivce se hodn' hovo"ilo. Mluvil jsem o tom s "adou lidí, mezi jin!mi i s Josefem Koptou, spisovatelem a p"ednostou kulturního odboru kancelá"e prezidenta republiky. „Já jsem spiritualista. Já do strany programov' materialistické nemohu vstoupit“, prohlásil. V tom jsme si rozum'li, také já jako k"es(an jsem do KS* nevstoupil. Moje rozhodování nebylo t'$ké, rozhodnutím jsem se jenom osvobodil z %ehosi pochmurného.

To p"evá$ilo natolik, $e mne ani nenapadlo myslit chvíli na to, jak noví mocipáni se chytnou tohoto mého rozhodnutí, jako projevu nesouhlasu s politikou pana prezidenta Gottwalda, nesouhlasu rozhodného pro cel! m&j dal#í $ivot.

Z té doby stojí za zmínku dv' setkání. Chodil za mnou na Hrad student – romantik, sociální demokrat, studující lesního in$en!rství, kter! pracoval na +umav' a navázal styk s Ameri%any. Nabízel mi p"echod do N'mecka.

O mo$nostech jsem uva$oval a na tom v podstat' z&stalo.

Druhé setkání bylo na svatb' mého známého, *echoameri%ana, v prosinci 1948. P"edstavil mne sekretá"i amerického velvyslanectví, kter! mne hned pozval na jeden z p"í#tích dn& k sob' na ob'd. Nezbylo mi nic jiného ne$ pozvání p"ijmout. +krt p"es v#echny plány ud'lala státní bezpe%nost.

19. prosince 1948, ráno kolem páté hodiny se dostavili do na#eho bytu t"i mu$i, provedli domovní prohlídku (sebrali mi "adu poznámkov!ch kalendá"&) a prohlásili, $e p&jdu s nimi. Odvezli mne do Bartolom'jské ulice. Vy#et"ovali mne z pokusu nedovoleného opu#t'ní republiky. Bylo mi jasné, $e ve stadiu, ve kterém zákrok provedli, mi musí prokázat úmysl. Ten jsem pop"el i p"i konfrontaci. A proto$e vy#et"ující sp'chali na koupi váno%ních dárk& – skon%ili jsme neúsp'#nou konfrontací. Byl jsem odvezen do pankrácké v'znice, kde jsem v suterénní cele strávil nejprve n'kolik dn& v samovazb'. Byly to zvlá#tní pocity vstupovat v doprovodu dozorc& do t'chto míst v institutu, vybudovaném p"ece jen k jin!m cíl&m. Ka$dá spole%nost má právo a povinnost bránit se proti asociálním a zlo%ineck!m $ivl&m. Ov#em posuzování asociality se m&$e rychle m'nit. P'kn' vystihl m'nící se reality jeden z dozorc&, kdy$ prohlásil: „Dnes b!t zav"en je %est!“ Váno%ní svátky jsem strávil v ruzy)ské v'znici, kam jsem byl p"evezen, u$ v #ir#í spole%nosti lidí, kte"í byli spojeni osobou studenta – romantika.

Najmenoval pod fyzick!m nátlakem asi osmdesát osob, které znal, hlavn'

71

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

sociální demokraty. Z nich asi t"icet bylo zaji#t'no. +lo o „potenciální“ nep"átele re$imu. Po t"ech ned'lích nás p"evezli zp't na Pankrác, kde jsme byli rozmíst'ni do r&zn!ch cel mezi ostatní zaji#t'né. V malé cele nás bylo 5 - 6 osob. Bylo t"eba zvykat na ztrátu soukromí ve v#ech okam$icích velice prosaického $ivota. Sná#eli jsme se v#ak dob"e. Ze znám'j#ích lidí jsem v cele za$il poslance De%iho, virtuosa - %elistu Franti#ka Smetanu, dr. Malá%e, d&stojníka - letce na#í zahrani%ní armády, Josefa Soka, podplukovníka na#í armády, odsouzeného pro vzpouru k smrti. Po rozsudku byl z na#í cely p"eveden do zvlá#tní cely „abyste m'l klid“. Byl popraven.

Tak jsem strávil dev't m'síc&, v celku trvala vazba 10 m'síc&. Z vazby jsem zaslal "adu dopis& rodin'. Kdy$ se dlouho nic ned'lo, $aloba nebyla podávána, obrátil jsem se na prezidenta K. Gottwalda jako %len jeho kancelá"e s $ádostí o n'jaké rozhodnutí. Zárove) velice ú%inn' se ve v'ci anga$oval prof. J. L. Hromádka. Mluvil o mn' s ministrem spravedlnosti dr. *epi%kou. V motáku jsem v "íjnu 1949 dostal zprávu, $e v'c je na dobré cest'. Po n'kolika dnech následovalo propu#t'ní.

Ke 3. zá"í, prvému v!ro%í smrti dr. E. Bene#e, jsem z v'zení napsal oddan! dopis paní Han' Bene#ové. Dopis jí do#el a velice ji pot'#il. Vazba mne vedla k zvroucn'ní mého vztahu k Bohu. Znovu jsem intenzivn' pro$íval onen osvobozující p"ístup k $ivotu jako za války: naprosté odevzdání se do v&le Bo$í. Neza$il jsem – díky tomu – nikdy ani ve v'zení pocit úplné nesvobody, ztracenosti, $ivota na kolenou. V$dycky jsem mohl stát zp"íma, podpírán Je$í#em a Pánem Bohem.

Po propu#t'ní z vazby p"i návratu z v'zení dom&, v elektrice z Pankráce do Nuslí, pr&vod%í dob"e odhadl, odkud jedu. Situaci komentoval poznámkou: $ádné stromy nerostou do nebe.

Radostné bylo shledání s d'tmi, se $enou i $enin!mi rodi%i. Stejn' radostné bylo tého$ dne ve%er setkání s p"áteli z Akademické Ymky. Cítili jsme hluboce ono spojení v Je$í#i Kristu, nad n'$ není spojení vy##í.

A s %ist!m sv'domím jsem mohl k dotazu bratra prof. Ji"ího Sou%ka prohlásit, $e ani v'zn'ní mne nenaplnilo nenávistí. Byla to zku#enost $ivota a jen trochu jsem také p"ímo na sv!ch bedrech nesl tíhu doby.

Z toho, co jsem se vzáp'tí dov'd'l, jsem pochopil, $e uv'zn'ní bylo pro mne novou záchranou $ivota. Zase jsem necht' bral $ivot z rukou jiného, zase se zv't#ovalo konto m!ch dluh&. P"edev#ím: Tém'" v#ichni mlad#í kolegové z kancelá"e dr. Bene#e byli za mého v'zn'ní zata$eni do – provokatéry vyvolané – protistátní akce. Byli uv'zn'ni a souzeni, mnozí byli odsouzeni k n'kolikaletému v'zení. Nejkrat#í trest dostal dr. Jind"ich Procházka, náhradník pro sekretá"skou práci u dr. Bene#e, pro nehlá#ení trestného %inu. Byl v#ak posti$en nejvíce, v továrn' „Karborundum“ v Benátkách nad Jizerou utrp'l p"i práci tak t'$k! úraz, $e zem"el.

A za druhé: Ze setkání se sekretá"em amerického velvyslanectví, sjednaném na americké svatb', p"irozen' také se#lo. Tím se#lo i z dal#ích

72

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

plán&, které americk! %initel pro mne chystal. Musil nastoupit n'kdo dal#í.

Pro tento ú%el byl m!m p"ítelem s americk!m vyslaneck!m sekretá"em seznámen po mém zat%ení JUDr. Wahl. Mlad! právník, sociální demokrat z p"ední pra$ské rodiny. V!sledkem setkání na konec bylo trestní "ízení pro trestné %iny proti republice, rozsudek trestu smrti a poprava. Tomu v#emu jsem unikl jen díky zat%ení státní bezpe%ností. Znovu mi byl darován $ivot.

Po prvé to bylo, kdy$ jsem nastoupil v Lánech a nikoliv v Chebu, po druhé za války ob'továním se dr. Valenty, dr. Strnada, dr. Soboty. Po t"etí odvoláním k telefonu mou $enou 6. 5. 1945 za internace na Hrad' za pra$ského povstání, po %tvrté vy#et"ovací vazbou.

Kdy$ jsem se v "íjnu 1949, po propu#t'ní z vazby, hlásil v „obrozené“ Kancelá"i prezidenta republiky, byl jsem uveden ke kádrovému referentovi soudruhu Musilovi. Probrali jsme spolu situaci. „Vy jste jako sociální demokrat nesplynul s KS*. Je to z"ejm! projev nesouhlasu s politikou pana prezidenta Kl. Gottwalda. Vy dob"e chápete, $e v prezidentov' kancelá"i nem&$ete z&stat. Navrhujeme vám p"echod k Okresnímu národnímu v!boru pro Prahu - západ.“ Pod'koval jsem, ale "e#ení s ONV jsem odmítl. Jako právník bych byl dostal do referátu trestní v'ci. Tam jsem se exponovat necht'l. Prohlásil jsem, $e rad'ji p&jdu do v!roby. „To by byla #koda va#eho vzd'lání.“ -ádal jsem tedy o p"evedení do Státního ú"adu statistického.

Bylo mi vyhov'no a za%átkem prosince jsem tam nastoupil s ur%ením do knihovny. Práci si pro mne pracn' vym!#leli. M'l jsem d'lat dokumentaci, kterou ode m' nikdo necht'l. Cítil jsem, $e je to situace velice p"echodná. K ní p"isp'l i kádrov! posudek, kter! jsem dostal od dr. Bryndy z KPR. Cel! m&j $ivot byl specifick!, nelehk!. I zde jsem se sna$il dávat t'm, kter!m jsem slou$il, víc ne$ slu$bu. I kus srdce. Ne v#ak jen proto, $e to byli prezidenti, ale proto, $e to byli v#elijak posti$ení lidé. Ale je#t' víc jsem dostával.

Po propu#t'ní z v'zení, po jedenap&lleté slu$b' ve Státním ú"ad' statistickém, byl jsem „poradou úsekov!ch d&v'rník& vybrán pro v!robu“.

Poznámka opisova!ky dcery Zdenky: K téhle kapitole mám taky vzpomínku. Pamatuju se na no!ní prohlídku v byt# v Jelením p%íkopu, ale dlouho jsem "ila v domn#ní, "e to bylo gestapo – chlapi v !ern&ch kabátech, nad post&lkou mojí mlad'í sestry Hanky. *e to musela b&t StB mi do'lo mnohem pozd#ji, u" proto, "e gestapo u nás "ádnou prohlídku nikdy ned#lalo. Kdy" byl tatínek ve vy'et%ovací vazb#, bydleli jsme u babi!ky a d#de!ka v Dejvicích. Pravou p%í!inu tatínkovy nep%ítomnosti p%ed námi tajili, u" nevím, co nám namluvili, ale vím, "e jsem z n#jak&ch náznak( a 'u'kání stejn# v#d#la, "e je „zav%enej“. P%istoupila jsem ale na jejich hru, abych je neuvád#la do rozpak( a %ekla jsem jim, "e jsem to stejn# v#d#la, a" kdy" se tatínek vrátil dom(. Myslím, "e se jim tomu necht#lo moc v#%it, ale byla to pravda.

73

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

74

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

D!lníkem (1951 - 1970) „Likvidace p"ebujelého administrativního aparátu.“ Únor 1948 uvedl do pohybu "adu událostí v $ivot' ka$dého, také samoz"ejm' v $ivot' právník&. Probíhal-li $ivot právníka navíc atypicky, na exponovan!ch místech, stal se takov! %lov'k zvlá#( podez"el!, rázem se zm'nil v potencionálního t"ídního nep"ítele vlastn' nového státu, vzniknuv#ího jakoby mimochodem, nenápadn'. Práv' proto musil tento stát vynalo$it a vynakládal zna%nou energii na zaji#t'ní své existence. Jedním z takov!ch opat"ení byl zásah proti dosavadnímu ú"ednictvu, proveden! ve form' tzv. p"echodu administrativních zam'stnanc& do produktivní práce.

Akce se rozb'hla v %ervnu 1951. Byly nastartovány vlastn' akce dv'. Podle prvého vládního usnesení z první poloviny %ervna 1951 #lo o p"echod „zbyte%n!ch“ ú"edník& z ur%it!ch ú"ad& do ur%it!ch v!robních závod&.

T'ch bylo sedm. Ze Státního ú"adu statistického jsme m'li p"ejít do kotlárny *KD Dukla – Karlín. Druhá akce za%ala usnesením vlády z 29. 6. 1951. Byla to tehdy dob"e známá akce „77.000“.

Obojí vládní rozhodnutí zasáhlo hluboko do $ivota daleko více lidí ne$ 77 tisíc a ot"áslo mnoha rodinami.

P"e#el jsem do v!roby podle prvého vládního usnesení z poloviny %ervna. Pr&b'h a provedení akce bylo svérázné. V sobotu 9. %ervna 1951 jsme m'li pracovat do 12.30 hodin. Ve 12.15 se ozval telefon. Hlásil se n'jak! soudruh. „Jsem tv&j úsekov! d&v'rník. Ty mne asi nezná#, ale to nevadí. Mám s tebou vy"ídit takovou drobnost. Ví#, my jsme m'li poradu úsekov!ch d&v'rník& o p"echodu administrativních ú"edník& do v!roby. Byl jsi také vybrán. Ty ov#em podepí#e#, $e jde# dobrovoln'.“ Na m&j dotaz, kdy bude tento p"evod proveden, mi bylo "e%eno, $e se provádí ihned.

Prohlásil jsem, $e musím-li odejít, nebudu nic podpisovat o dobrovolnosti.

V následujícím t!dnu jsem zjistil, které podniky p"ijímají p"evád'né pracovníky. Bylo to #est továren a jeden montá$ní podnik, toti$ Elektromontá$ní závody. Zdálo se mi, $e %ast'j#í zm'na pracovního prost"edí p"i montá$ích na r&zn!ch místech, poznání r&zn!ch kout& republiky a r&znorodost montá$ní práce jsou p"i zm'n' kladem. Nav#tívil jsem dispe%era t'chto závod&, p. Uhlí"e. Setkal jsem se s jeho chápav!m postojem. M'l jednu podmínku: $e nastoupím do montá$ní skupiny, pracující v $elezárnách v T"inci ve Slezsku. P"ijal jsem, a v pond'lí 18. %ervna 1951 jsem stál jako pomocn! d'lník v montérkách uprost"ed t"ineck!ch $elezáren.

Nevím, bylo-li mo$né najít v't#í kontrasty mezi slu$bou v kancelá"i prezidentov' a prací v obrovsk!ch $elezárnách, které se nalézaly tehdy

75

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

v rekonstrukci, provád'né za provozu, uprost"ed hlu%ících, d!majících, $houcích vysok!ch pecí, hutí, sléváren, a koksoven s jejich $eleznicemi, úzkokolejkami, transportéry, auty, s jejich hlukem, zápachem, prachem, blátem a #pínou, v!kopy a d'rami a v#ude se povalujícím stavebním a montá$ním materiálem. První dojem byl pocit degradace, poní$ení, sklí%enost, smutek. Ale p"átelské, neformální, srde%né p"ijetí v#emi d'lníky kolem bylo pro mne vzáp'tí osvobozujícím zá$itkem. Jejich otev"ená stanoviska, v nich$ se zra%ila svoboda p"em!#liv!ch a chytr!ch lidí, jejich respekt ke vzd'lání, touha n'co se dov'd't, diskutovat, byly v podstat' návratem do sv'ta svobodn!ch lidí a do normálních poloh. Zamiloval jsem si tyto drsné lidi s dobr!m srdcem, s ned&v'rou ke v#emu, v %em tu#ili politickou %ertovinu. Nikdy jsem se jim nepodbízel a oni mne nechávali $ít m!m vlastním $ivotem, $ivotem trochu zvlá#tního %lov'ka, v'"ícího k"es(ana, kter! chce $ít ti#e a pokorn' pomáhat druh!m. Myslím, $e mnozí porozum'li. Cítili mou lásku a já cítil pod tvrdou slupkou i jejich. Sedmnáct let jsem trávil s nimi od pond'lka do pátku na stavbách, v horku i zim', v de#ti i slunci, na v!#kách sto$ár& i v pr&lezn!ch kabelov!ch kanálech pod zemí, p"i montá$i ocelov!ch konstrukcí i cenn!ch porcelánov!ch p"ístroj& i p"i zapojování slo$it!ch obvod& ovládacích a signálních. Byla-li mou radostí dvanáctiletá slu$ba t"em prezident&m, pokládám práci 19 let p"i budování na#í energetiky za víc ne$ rovnocennou. Musela to b!t práce stejn' poctivá, stejn' promy#lená a byla vid't, z&stávala zde za %lov'kem.

A navíc mi bylo dáno, $e jsem dob"e poznal d'lníky, poznal jsem mezi nimi "adu takov!ch, na které budu do smrti vzpomínat. *asto jsem porovnával jejich prost"edí s prost"edím na#ich církevních sbor&. A %asto jsem si "íkal, $e odpou#t'ní a dobr!ch lidsk!ch vztah& je mezi d'lníky víc, ne$ mezi na#imi %leny v n'kter!ch sborech. Tím, $e jsem pracovn' neuh!bal, $e jsem #el do ka$dé práce, $e jsem byl ochoten riskovat sebe, $e jsem „dával“ co jsem mohl a um'l, získával jsem jejich d&v'ru.

Pokud jde o problém právník&, bylo by t"eba je#t' poznamenat: staré dobré pojetí práva, jako objektivní skute%nosti nad námi v#emi, které se musilo jevit jako brzda politické svévole, musilo ustoupit. Právníci, z&stalili p"ece u právni%iny, mohli dál existovat jen s pocitem zpronev'"ení se dobré v'ci, kdy$ ve svém právním rozhodování musili po%ítat s hledisky „zájmu d'lnické t"ídy“, tj. s hledisky hrstky vládnoucích politick!ch mocipán&. Odstra)ování star!ch právník&, to byla cesta k takovémuto deformovanému, oficieln' zavád'nému „právnímu“ postupu.

76

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

O té mé nové práci Ta moje nová práce nebyla ani jednoduchá ani bezpe%ná, naopak, co bylo mo$ností úraz& u obráb'cích stroj& (vrta%ek, brusek), jaká nebezpe%í v!#ek, nezvládnutí t'$k!ch b"emen, chybného kroku do v!kop&, mo$nosti úrazu elektrick!m proudem velmi vysokého nap'tí (VVN) tém'" na ka$dém kroku. Malé p"ehlédnutí a jaké mohlo mít a n'kdy m'lo následky! -e jsem se vyvaroval vá$n'j#ího úrazu, to nebyla rozhodn' jen má v'c. Velice d'kuji t'm, s nimi$ jsem spolupracoval. Po stránce %asové to byla práce náro%ná.

Pracovali jsme od #esti hodin ráno, do #esti hodin ve%er, s hodinovou p"estávkou na ob'd. Jak se n'kdy po ob'd' necht'lo zas do zimy nebo do vedra! Obdivoval jsem ukázn'nost montér&. Je ov#em pravda, $e n'kdy vysadili z práce, ale to byla n'jaká kolektivní nákaza, která velela: “Uka$te, $e jste pány. V#ak to do$enete!“ Je#t' v dob', kdy se pracovalo v sobotu, jezdívali jsme z montá$e dom& v pátek k ve%eru. Monté"i byli v komunistickém "ádu u nás pr&kopníky voln!ch sobot, tedy p'tidenního pracovního t!dne. Montérská práce na rozvodn!ch za"ízeních velmi vysokého nap'tí byla prací velice náro%nou na kvalitu. V#echny #rouby ve spojích vodi%& musely b!t naplno dota$eny, nem'lo-li za"ízení vyho"et.

Stejn' tak #roubové spoje konstrukcí i signálních a ovládacích vedení vy$adovaly stoprocentní práci. Stále jsem py#n! na to, $e t"inecké $elezárny jsou i m!m dílem, stejn' jako Slapská p"ehrada, elektrárna v Po"í%í, ústav atomového v!zkumu v .e$i u Prahy a velká serie rozvoden, které jsme stav'li „na zelené louce“ a za t"i %tvrt' roku %i za rok uvád'li do provozu, a( to byl Beroun, Hradec u Kadan', *KD Vyso%any, Chot'jovice, Jílové u Hodkovic, *echy St"ed (Mochov), Vítkov u Sokolova, V!#kov u Loun, .eporyje a mnohé dal#í. Stavba rozvoden mne za%ala velice t'#it. Bylo v ní tolik nového: práce se $elezem, hliníkem, porcelánem, pod"ízená a$ dosud pro mne neznám!m, ale nesmlouvav!m po$adavk&m a zákon&m t"í fází velmi vysokého nap'tí. Spina%e, odpojova%e, mohutné transformátory, m'"ící transformátory proudu a nap'tí, podp'rné isolátory a pr&chodky, voltmetry a ampérmetry, sb'rny a odbo%ky, vzduchová technika, dálkové ovládání, propojení velínu s "ídícími sk"ín'mi a p"es n' se v#emi vysokonap'(ov!mi p"ístroji a to v#e v p"esn!ch formách a tvarech s celkov!m siln!m estetick!m vyzn'ním, to byl sv't, v n'm$ jsem $il. Brzy jsem za%al poci(ovat radost i z toho, $e za%ínám trochu rozum't celému systému rozvodu elektrické energie z elektráren a$ ke spot"ebitel&m, elektrifikaci na#eho celého $ivota. Po p&l roce práce v T"inci byla mi sv'"ena stavba rozvodny na novém hutnickém provozu pro v!robu drobného kolejiva v Ko)ské. Byl mi p"edán text smlouvy, resp. t"í smluv, t!kajících se kompletní v!stavby, kde byly vyzna%eny %asy a %ástky ur%ené za práci, byl mi dán k ruce velice mil! chlapec, Slovák, Frantík Vern! a tak jsme se s chutí pustili do práce. +la nám velice dob"e od ruky, a$ tak dob"e,

77

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

$e to bylo znepokojující. O% #lo? Snad by p"isp'l k pochopení dopis, kter! jsem v této v'ci p"ipravil, ale myslím, $e neodeslal. Byl to dopis psan! v d'lnickém duchu: Vá$en! pane Uhlí"i!

Dne 22. dubna 1952 obrátil jsem se na Vás s prosbou o odvolání z T"ince. Uvedl jsem Vám ji$ tehdy pro to své d&vody. Nechci Vás p"íli# obt'$ovat, ale snad smím pro ujasn'ní n'které v'ci znovu uvést a p"ipojit skute%nosti nové. Pracoval jsem od prosince 1951 na rozvodn' v Ko)ské.

Od ledna 1952 pracoval jsem v úkolu. M'l jsem instalovat v#echna obvyklá za"ízení, kter!ch je t"eba k provozu 6kV rozvodny o 20 kobkách, od hlavních sb'rnic a$ po napojovací pasovinu ke kabel&m, p"ívody k traf&m atd. D'lal jsem tu práci rád, s chutí a s nasazením zna%né energie. P"es pom'rn' nízkou %ástku úkolá"em za práci stanovenou (za v#echno, celkem t"i úkoly, kolem 62000 K%) mohl jsem po%ítat s ur%itou %ástkou dobírkovou.

S ní po%ítal pro nás p&vodn' i ná# vedoucí, nebo( úmysln' stanovil úkolové procento zpo%átku ní$, toti$ jen 20% a jen postupn' zvy#oval je na 35%, tak$e pr&m'rná hodinová mzda za cel! úkol %inila asi 20 K%s, a slíbil, $e u#et"ené peníze dostaneme v dobírce. V úkolu jsem pracoval s montérem F. Vern!m. Montá$ rozvodny byla ze strany zákazníka termínována, p&vodn' na konec b"ezna, pak k 10. dubnu, pak k velikono%ním svátk&m, pod nap'tí byla pak skute%n' dána 27. dubna t.r. Rozvodna byla usilovn' p"ipravována tak, $e nebylo ani rozli#ováno mezi prací nutnou %i tou, která by mohla po%kat a tak, $e nebylo rozli#ováno zda práce je v úkolu %ili nic.

Dne 27. b"ezna oznámil mi v#ak vedoucí, $e na#e finan%ní situace je p"íli# dobrá, $e do 9. b"ezna jsme m'li vybráno teprve 22000 K%s a $e nem&$eme – vzhledem k tomu, $e jsme vlastn' na zau%ení – vykázat velk! zisk, $e „nem&$eme vyjet na 180%, nem&$eme vyd'lat tolik jako zku#ení monté"i“.

Ji$ d"íve jsem m'l pocit, $e k tomu cíli, k omezení na#eho v!d'lku, sm'"uje.

Dne 18. dubna prohlásil p"ed t"emi montéry, $e on a úkolá" „za"ídí, abychom dobírku nebrali $ádnou“. Pod dojmem tohoto stavu v'cí jsem Vás nav#tívil v Praze dne 22. dubna a odtud vyplynula má $ádost o odvolání z T"ince. Potají jsem v#ak p"ece doufal, $e na#e práce – hlavn' po stránce finan%ního v!sledku – nebude p"ece jen tak zneuznána. V$dy( ná# vedoucí dob"e v'd'l, $e práce byla v celku a v krátké dob' ud'lána, $e jsem se p"i ní staral o "adu dal#ích zále$itostí (práce pro zedníka, pro nat'ra%e, spoluú%ast p"i doprav' a p"ebírání dovezeného materiálu, obstarávání b'$ného materiálu, v p"ípad' nouze skládání a no#ení materiálu, "ídících sk"íní, odpojova%& na velkou vzdálenost a v t'$kém blátivém terénu, vym'"ování míst pro sokly, usazování a vyva$ování válc& a motor& v kompresorové stanici atd.).

Chyby, které mi nyní, ex post, vedoucí vyt!ká, jsou: a) moc jsem sám d'lal, proto$e jsem práci nedovedl organisovat; b) byl pr! v rozvodn'

78

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

nepo"ádek, proto$e byly p"ímo v rozvodn' kufry montér&, zbyte%n' dlouho se tam povaloval svazek uzem)ovacího pásku; c) nedovedl jsem porou%et lidem.

Jde o „chyby“, o jejich$ existenci na#emu vedoucímu na#eptaly t"etí osoby, mn' ne p"ílí# p"átelsky naklon'né. A jsou bezpodstatné, proto$e ad a) byli jsme na práci dva, podle teorie svrchu uvedené, organisování práce by spo%ívalo z"ejm' v tom, $e bych se jen díval na práci druhého; ad b) v rozvodn' byl po"ádek, pokud to omezené prostorové mo$nosti dovolovaly. Kdy$ p"i#li vzducha"i se sv!mi kufry, plynov!mi lahvemi, hadicemi od autogenního sva"ování atd. a na rozvodnu p"i#lo asi o 5 - 6 lidí více, mohl vzniknout nepo"ádek, kter! jsme v#ak hled'li zvládnout. Dojem nepo"ádku byl mo$ná zvy#ován také tím, $e v't#ina pomocník&, kte"í na rozvodnu p"i#li, nem'la vlastní ná"adí a ve snaze pracovat, bralo se ná"adí pracujícím od rukou. Pro kufry jsme nem'li na celé rozvodn' bohu$el $ádnou místnost, kam bychom je ulo$ili. Ten svazek uzemn'ní tam z&stal proto, $e z n'ho jsme brali stále na dopl)ky uzemn'ní, podle toho, jak jsme dod'lávali za"ízení rozvodny. Ad c) Lidem jsem v't#inou neporou%el.

Po$ádal jsem je o to, co bylo t"eba a ud'lali mi to v$dy rádi a ochotn'. P"i tom jsem na n' samoz"ejm' nek"i%el a sna$il jsem se neb!t roz%ilen!. Moje nad'je na spravedliv'j#í ocen'ní na#í práce byla ov#em naivní. Dne 10. dubna p"i#lo vyú%tování, podle n'ho$ úkolová dobírka %iní v mém p"ípad' 320,- K%s, u F. Verného 208,- K%s a tak práci na rozvodn' v Ko)ské kon%ím s pocitem k"ivdy na mn' i F. Verném spáchané.

Prosím, abyste mi prominul, $e jsem Vás obt'$oval sv!m psaním.

Up"ímn' Vá# F.+.

K dopisu bych cht'l jen objektivn' poznamenat, $e celá zále$itost byla dána i mzdovou politikou obecnou, tím $e v!#e v!d'lk& jest státem kontrolována a "ízena. Ov#em je d'lnické a mezi d'lníky b'$né, proto$e nutné, o své spravedlivé v!d'lky se intenzivn' brát. Nakonec jsem se se sv!m mistrem roze#el v dobrém a po n'kolika létech jsem se s ním op't se#el na veliké stavb', ve V!#kov' u Loun a v Dra$icích.

Rád vzpomínám na stavbu rozvodny (vlastn' sou%ást vodní elektrárny) ve Slapech. Poznal jsem tehdy mohutnost p"ehradní stavby, která je samé $elezo a beton. Rozvodna je ve Slapech vlo$ena do t'lesa hráze. V!vody z rozvodny byly provedeny 100kV kabely na skály nad hrází. Stav't na prudkém svahu pot"ebné $elezné konstrukce pro tyto v!vody pomocí mohutného #ten!"e byl pro mne vzru#ující zá$itek a konstrukce z&stávají trvalou dob"e viditelnou stopou mé práce.

V roce 1956, p"i stavb' rozvodny Beroun pod kopcem Damilem, z rozhovor& s kamarády - d'lníky zrodila se ve mn' my#lenka na stavbu rodinného domku jako útulku pro stá"í a vylep#ení d&chodu.

79

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Montá$e byly v't#inou dlouhodobé, 12 - 15 m'síc&. V$dy jsem pracoval s dobr!mi lidmi. Ona by se ani jinak ta práce neda"ila. Byli jsme odkázáni jeden na druhého. Ten byl schopen práce ve v!#kách, onen m'l kus p"irozené inteligence, spojené s fysickou silou a odvahou a rád zápasil s metrákov!mi problémy.

V posledních létech jsem byl vysílán na práce mén' atraktivní, zato nebezpe%né. Bylo to dáno tím, $e milí soudruzi poznali, $e jsem ochoten k jinému pohledu na práci ne$ ostatní, k pohledu nikoli ryze ekonomickému, mzdovému, n!br$ i k pohledu motivovanému obecn!m zájmem, k pohledu a p"ístupu víc ne$ socialistickému. Tak jsem byl povolán k práci na rozvodn' v .eporyjích. Mzdové fondy, peníze na práci tam nebyly ji$ v&bec $ádné, zato naprostá nutnost provést jednak uzem)ovací sí(, jednak venkovní osv'tlení rozvodny, a to v mimo"ádn' t'$k!ch podmínkách pov'trnostních v únoru a v b"eznu. Byli jsme tam vysláni v malé skupin', její$ vedení bylo sv'"eno mn'. -ili jsme tam v t'$ké, ba nejt'$#í práci, jakou jsem kdy konal, t"i m'síce na konto a z fond& jiné stavby. V únorovém blát', v t'$kém, jílovitém, mazlav' rozbahn'ném terénu jsme kladli uzem)ovací pásky do zem', uzem)ovací uzle jsme vkládali do metrov!ch jam neustále se napl)ujících vodou, kterou jsme musili neustále od%erpávat elektrick!mi %erpadly, abychom s prací usp'li.

Styd'l jsem se posílat lidi do takov!ch podmínek. A p"ece lidé #li, víc z

80

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"átelství ne$ z %eho jiného, lidé jako byl Franti#ek *í$ek odn'kud od T!na nad Vltavou. Nejmén' p"íjemná byla pak rekonstruk%ní práce v rozvodn' 100kV elektrárny v Mydlovarech. V provozu, pod nap'tím, bylo t"eba p"evést ovládání polí rozvodny ze starého do nov' postaveného, vzdálen'j#ího velínu. Práce nebezpe%ná, zodpov'dná, za to nejmén' placená. Tam nesm'ly b!t toti$ pou$ity úkolové mzdy, byl jsem placen v %asové mzd', 10,- K%s za hodinu.

Pozd'ji, jako p"edseda závodního v!boru, jsem mohl mluvit na podnikov!ch v!robních poradách, kdy$ se jednalo o rekonstruk%ních pracích, konan!ch v mimo"ádn' t'$k!ch podmínkách, o vysok!ch mravních hodnotách, které prokazují na#i lidé, monté"i, a které je pot"eba v jejich práci vid't, znát a vá$it si jich. Byl jsem p"i tom #okován neschopností na#ich vedoucích pochopit tyto skute%nosti. Tak zdeformovan! byl ji$ p"ístup k práci a k %lov'ku nov!mi národohospodá"sk!mi doktrinami, zb'silostmi plánování a k"e%ovitou snahou vyma%kávat z lidí pln'ní plánu.

P"i tom „pln'ní“ bylo dost %asto pln'ním fiktivním, kdy se spí#e pln'ní vyspekulovalo, vysuponovalo, vyzáplatovalo.

-e tyto z"etele byly uplat)ovány s tvrdou bezohledností – #lo toti$ p"i tom o premie vedoucích pracovník& – sv'd%í i malá dramata, která se n'kdy odehrávala p"i #ibeni%n' termínovan!ch datech dokon%ení prací bez %asov!ch reserv a dostate%ného zaji#t'ní náhradních materiál&. Tak tomu bylo nap"íklad p"i „nají$d'ní“ rozvodny v Hradci u Kadan'. Termín uvedení rozvodny do provozu zn'l: do konce roku. Prakticky v posledním pracovním dnu v roce. V tento den se rozvodna „nají$d'la“ po velkém #turmování v p"edchozích dnech, t!dnech a m'sících v posledních ve%erních hodinách, v mrazivé prosincové noci. Pro #patné vnit"ní propojení jednoho ze t"í m'"ících transformátor&, transformátor sho"el. Úsilí a práce "ady m'síc& a t!dn& se propadla v jednom okam$iku. Co d'lat ve dvou %i t"ech zb!vajících hodinách, aby rozvodna do uplynutí termínu b'$ela? Doslova jsme „vybrali“ reservní pole. Ve tm' a mrazu jsme odpojili vyho"el! transformátor, odpojili jsme zdrav! v reservním poli, vym'nili jsme je, znovu zapojili zdrav! a rozvodna mohla b!t dána do provozu. To je ov#em p"íli# stru%né vylí%ení tvrd!ch a dramatick!ch okam$ik&, které jsme musili je#t' v n'kolika no%ních hodinách pro$ít, v nedostate%ném osv'tlení, unavení, zk"ehlí, po vy%erpávajících dnech práce a p"i metrákov!ch vahách díl& m'"ícího transformátoru. Jen ten, kdo ví, $e v takové elektriká"ské záme%ni%in' nad drah!mi porcelánov!mi p"ístroji musí b!t v$dy podán stoprocentní v!kon, nic nesmí vyklouznout z ruky, dovede ocenit state%nost a ob'tavost celého d'lnického kolektivu, kter! nadává a soptí, ale nakonec ud'lá i nemo$né.

V roce 1965 byl jsem vyzván k"es(anskou slu$bou %eskobratrské církve evangelické, abych se zamyslil nad odpov'dností k"es(anovou na pracovi#ti a za pracovi#t'. Tedy nad otázkami nejt'$#ími: jak se osv'd%uje moje víra a

81

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

k"es(anství v ka$dodenním $ivot' a práci. Cítíme dob"e, $e ten, kdo v dne#ním prost"edí a $ivot' se hlásí ke k"es(anství, vystupuje n'jak z "ady a bere na sebe vysoké závazky: závazek lásky k lidem, závazek solidarity s lidmi a p"ece odli#nosti, závazek v'rnosti lidem, ale p"edev#ím závazek v'rnosti Bohu a Je$í#i Kristu, závazek totální pravdivosti, jednoty slov a %in&. To tedy znamená k"es(anská odpov'dnost na pracovi#ti: neodlo$it principy k"es(anského $ivota ani ve v#ední den, na pracovi#ti. Myslím, $e hlavn' tak, $e k"es(an pracuje lépe a sv'domit'ji ne$ druzí, $e ve vztahu k druh!m je tich! a mírn! a p"ece ur%it! a jemn' vyci(ující nepravdu a le$, i pracovní nepravdu a le$, t.j. #patnou práci a ulejváctví. Jako dal#í projevy, plynoucí z lásky k %lov'ku na pracovi#ti bych uvedl: pohotovost k pomoci, p"ísnost k sob', p"iznání se k chybám a omyl&m, respekt k druh!m.

Odpov'dnost na pracovi#ti znamená tedy p"edev#ím odpov'dnost za práci.

K"es(an&v pom'r k práci plyne z poznání, vyvozeného z písma, $e B&h postavil %lov'ka do ráje „aby jej d'lal a ost"íhal“. *lov'k prací p"ímo napodobuje Boha a tím potvrzuje, $e je stvo"en k Bo$ímu obrazu. Bible tedy vidí v práci p"ím! úkol od Boha, ne $ivotní nezbytnost k záchran' od hladu a zachování $ivota. Smysl lidského $ivota není v#ak toto$n! s jeho prací a dílem. Posláním $ivota je slu$ba Pánu Bohu, bohoslu$ba a ov#em i slu$ba lidem. V lidském $ivot' má stejnou d&le$itost jako práce i odpo%inek.

Biblické odpo%inutí manifestuje lidskou svobodu od vlastního díla.

Odpov'dnost za pracovi#t' – to znamená p"edev#ím odpov'dnost za spolupracovníka. Dnes odpov'dností za pracovi#t' se konkrétn' rozumí tzv. bezpe%nost práce. Je velk!m pokrokem, $e do v#edního pracovního $ivota v!razn' pronikla my#lenka bezpe%nosti na pracovi#ti. P"i práci elektromontér& jde o situace záludné a mimo"ádn' nebezpe%né, od úraz& elektrick!m proudem a$ k úraz&m mechanick!m, jako je pád z v!#ek.

K otázkám duchovním mají d'lníci ve své v't#in' neutrální postoj Jejich názory o t'chto v'cech jsou dost primitivní. Co respektují, to je opravdové p"esv'd%ení. P"i rozhovorech musíme b!t v$dy p"ipraveni na "adu dotaz&: pro% a k %emu nábo$enství, otázka v'rohodnosti bible, otázka, kdo byl Je$í#.

Mnoho lidí uznává Je$í#&v zákon lásky jako pravidlo pro nejlep#í zp&sob $ivota. Je t"eba jim v#ak "íci, $e to není v#e a postavit proti tomu opravdovou k"es(anskou antropologii a otázku h"íchu, vykoupení, spasení.

A "e% p"ijde asi i na otázky jak B&h zasahuje do d'jin, do $ivota národ&, jednotliv!ch lidí. A na montá$ích by m'l mít k"es(an jasnou p"edstavu o dal#ích otázkách, které se dot!kají sféry osobního $ivota: o man$elství, o rodin', o odpov'dnosti za dít', o %istot' pohlavního styku (ne pou$ití druhého ke své kratochvíli), o alkoholismu, o problémech mláde$e a pod.

A v$dycky pamatovat, $e d'lníci jsou lidé s dobr!m srdcem, ale tvrd' kriti%tí, lidé p"átel#tí, ale p"ímí, otev"ení.

V létech 1962 - 64 jsem byl vybrán v na#em podniku k u%)&m jako mistr v!robního v!cviku. Ve skupin' jsem m'l syny politicky velmi

82

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

exponovan!ch otc& (ú"edník ministerstva vnitra StB, d&stojník politické v!chovy). Kdy$ jsem se dostal s n'kter!mi chlapci do konfliktu kv&li nekázni, vyu$ili postavení sv!ch otc&. D&sledkem toho bylo, $e jsem musil "editeli podniku vylo$it svou minulost. D"íve jako d'lník jsem nebyl kádrován. Na p"ím! pokyn ÚV KS* jsem se – s lehk!m srdcem – vrátil od u%)& mezi d'lníky.

83

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

84

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Rok 1968 V roce 1968 jsem pracoval na rekonstrukci rozvodny p"i elektrárn' v Mydlovarech, v ji$ních *echách. Byla nás tam malá skupina asi 6 - 7 montér&, stavbyvedoucím byl Antonín Hluzík. Sledovali jsme v prv!ch m'sících roku s $iv!m zájmem ná# vnitrostátní v!voj. Upozor)oval jsem své kamarády, $e se d'jí pod povrchem záva$né v'ci. Byli mnozí, kte"í tomu nev'"ili. Nebylo skute%n' nic markantního vid't. Teprve, kdy$ na na#i stí$nost ve v'ci na#eho pracovního vybavení p"ijela n'kdy v dubnu náhle komise z úst"edí a slíbila nápravu a opravdu se o ni vynasna$ila, otev"ely se n'kter!m o%i. Byla to toti$ naprosto neobvyklá reakce a neobvyklá ochota.

Pak u$ #ly události obecné, ale i podnikové, rychle za sebou. Na stavbu do#el ak%ní program odborové organisace, kde hlavním bodem byly svobodné volby do závodního v!boru. Byla svolána mimo"ádná podniková konference ROH. Na ní bylo rozhodnuto o provedení nov!ch demokratick!ch voleb do závodního v!boru a byla sestavena kandidátka, která umo$)ovala dostate%n! v!b'r lidí. V Mydlovarech jsem zabránil, abych z tohoto pracovního úseku byl na kandidátku navrhován. Ale na podnikové konferenci bylo pro tuto listinu p"ipomenuto i mé jméno. P"i následujícím odhlasovávání volebního v!b'ru jsem pro#el podle po%tu hlas& jako 32. kandidát, byl jsem tedy na kandidátku padesáti osob za"azen. A$ dosud jsem se stále pokládal za jednoho z "adov!ch montér&, kter! nenápadn' $ije a pracuje v malé skupince lidí jednou na jihu *ech, podruhé, a to %ast'ji, na severu %i severozápad', ale i jinde, podle pot"eb podniku.

Takov!ch montérsk!ch skupin, v't#ích %i men#ích, bylo v *echách a na Morav' aspo) dvacet p't, a asi také tolik skupin stavebních, zednick!ch.

I k nim jsem m'l dobré lidské vztahy. Podnik m'l tehdy asi 2000 tisíce zam'stnanc&. Volby byly skute%n' demokratické. Na ka$dé stavb' se odevzdávaly hlasy do zape%et'n!ch uren. Z padesáti lidí, uveden!ch na kandidátce, m'lo b!t #krtnuto 25, zb!vajících 25 se m'lo stát %leny závodního v!boru. Hlasovalo asi 1500 zam'stnanc&. V!sledek: +karvan 1179 hlas&, Frant. Kone%n! 1161 hlas, Milan Tvrd! 1118 hlas&. Volební komise ve své zpráv' z 27. 5. 1968 konstatuje: „Zp&sob provedení voleb byl naprosto demokratick! a nemá proto v historii voleb do závodního v!boru ROH v národním podniku Energovod obdoby.“ Závodní v!bor v ustavující sch&zi, konané 3. %ervna 1968, volil svého p"edsedu. Byl jsem jím zvolen. Volbu jsem p"ijal. Cht'l jsem jednak pomoci dobré obecné v'ci, tak jak se vyvíjela od ledna v na#í republice, jednak docílit spravedliv'j#í odm')ování p"edev#ím na#ich d'lník& na stavbách.

A musím p"iznat, $e d&v'ra lidí, spontánní a bez propagandy, byla pro mne velkou satisfakcí. Ode#el jsem pod nátlakem do v!roby a byl jsem znovu uznán za dobrého. Byla to radost $ivota. Sna$il jsem se poctiv', abych uznání a d&v'ru nezklamal. Na tomto v!znamném odborá"ském míst'

85

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

pro#el jsem obdobím ne práv' snadného hledání nové cesty v na#em podniku. Zase jsem se musel spoléhat na pomoc a milost, na pravdu a spravedlnost, sna$it se neublí$it a pomoci, kde bylo pot"ebí a jen trochu mo$no. A bylo t"eba i zde %elit lstem a l$ím, tendencím pomstychtivosti a odplaty.

V kv'tnu 1968 jsem byl po$ádán, abych v klubu „Joná#“ („Klubu sp"ízn'n!ch du#í“ p"i divadle Semafor) se pokusil odpov'd't na "adu otázek, t!kajících se názor& d'lník& a jejich vztahu k sou%asn!m zm'nám v na#í zemi, ke student&m, k inteligenci v&bec, o tom, co si myslí o politick!ch stranách, o novém vedení na#eho státu, o státoprávním uspo"ádání *SSR, o p"edvále%né republice. Téma bylo stanoveno velice #iroce: „Jak je mezi d'lníky?“ .ekl jsem tehdy: „Toto téma je téma pro celou velkou sociologickou studii, na kterou v#ak v dan!ch podmínkách se mi nedostává ani %as, ani pot"ebné sociologické vzd'lání. A tak budu mluvit o sv!ch osobních zku#enostech z minul!ch 17 let, za dobu práce mezi d'lníky, které se budu sna$it konfrontovat s $ivotem, názory, mín'ním d'lník& dnes, v roce 1968, jak je pro$ívám denn' na svém pracovi#ti. – V %ervnu 1951 b'hem jednoho t!dne se m&j $ivot radikáln' zm'nil.

Z knihovny Státního ú"adu statistického jsem p"e#el jako pomocn! d'lník Elektromontá$ních závod& do t"ineck!ch $elezáren, do v!stavby závodních rozvoden. Jak se ke mn' d'lníci chovali? Krásn'. Byli otev"ení, up"ímní.

Byli zv'daví, nikoli v#ak zlomysln' zv'daví, jak se projevím. Bude ne#(astn!? Bude mít zájem o práci? Bude se n'jak od nás li#it? Sami mi od po%átku velmi ochotn' pomáhali. Na#el jsem pochopení pro svou zv'davost.

Dal jsem se do zápasu o zvládnutí nového zam'stnání, nové práce. Neustále se mne tehdy zmoc)oval divn! pocit: za% jse# vlastn' placen? V$dy( co to je, usadit isolátory, odpojova%, práce s pasovinou, práce na koncovkách vodi%&... To by byla za normálních okolností zábava, kus aktivního odpo%inku. Kde je ono zap"a$ení mozku, ono n'kdy pracné zvládání v'cí intelektem, t"íd'ní a za"azování skute%ností do souvislostí, vyvozování záv'r& z premis, ona – zkrátka – du#evní práce, kterou jsem a$ dosud d'lal?

Pocit, $e jsem placen za hru, za zábavu, jsem jen postupn' p"ekonával.

Kriti%nost d'lník&, jejich svoboda v&%i tomu, co se jim p"edkládalo k v'"ení, jejich p"irozená inteligence a p"átelství mi otevíraly cestu k pocitu svobody, k radosti $ivota ve svobodném prost"edí uprost"ed útlaku, k"ivd a bezpráví. To bylo to nejv't#í a nejcenn'j#í, co jsem získal. Nau%il jsem se chápat a oce)ovat sebev'domí d'lníka. Sebev'domí, $e doká$e ud'lat dobrou práci %asto za velmi t'$k!ch podmínek, práci, kterou jin!, t"eba studovan!, nedoká$e, proto$e nemá dost fysick!ch sil, dost odvahy, dost zku#eností a fortele, dost sebejistoty, $e by ji v&bec zvládl. D'lník má siln! pocit, $e je ten, kdo tvo"í skute%né hodnoty a $e tzv. inteligence z této práce $ije. A nedivme se mu, $e svou praxí a zku#enostmi je v tom utvrzován. Pro n'j reprezentantem inteligent& jsou konkrétní lidé z jeho okolí, technici,

86

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

dispe%e"i, ú%ta"i, ostatní ú"edníci z úst"edí závodu s nimi$ p"ijde do kontakt&, kte"í by m'li pro n'j sv'domit' pracovat. A co zji#(uje? -e jejich práce je – z r&zn!ch d&vod& – málo kvalitní, $e je t"eba neustálé kontroly jejich rozhodnutí, opat"ení, aby jeho d'lnická práce p"i tom za n'co stála.

Zku#enosti z posledních let d'lníky v jejich kritick!ch názorech jen utvrdily. Zvy#ují se pracovní po$adavky, stagnují mzdy, trvá nemo$nost dovolat se práva a zastání, moc je stále soust"ed'na v rukou n'kolika lidí v podniku. Necitlivé a necitelné manipulování s lidmi, %asto i hrubé a bezohledné zacházení, neúcta a nerespekt k %lov'ku, propast mezi slovy a %iny, to v#echno vytvo"ilo stav hluboké ned&v'ry v lidi naho"e, v cel! systém, v podnikové a odborové vedení i ve státní z"ízení.

Do toho p"i#el leden a jaro 1968. Základní postoj ned&v'ry se u d'lníka nezm'nil. N'co se za%alo dít, ale bez d'lníka. Na obrazovkách vystupovali spisovatelé, studenti, „samí dokto"i a profeso"i“. A p"i tom na sv!ch místech z&stávali a z&stávají lidé, kte"í tam sed'li 15, 20 let. „To je v#echno divadlo, to je v#echno domluven!, a( nám nikdo nic ne"íká. Je to zase jen boj o koryta a my z toho nebudeme mít nic. To se stále mluví a nic se ned'je.“ I kdy$ pr&b'hem pokra%ujícího demokratiza%ního procesu se mezi d'lnictvem názory na mnohé v'ci m'nily sm'rem k lep#ímu chápání v'cí, je nutno "íci, $e d'lnictvo ve své mase z&stává pasivní. D&vodem toho je i to, $e nové a nové v'ci se hrnuly jedna za druhou. Bylo toho najednou moc.

Lidé se t'$ko orientují. V'ci nebyly dost jasn' a v%as vysv'tlovány. Nebylo a$ do posledních dn& dost jasn' "e%eno, co demokracie znamená pro d'lníka. Podle samotného sd'lení d'lník& hraje v pasivit' svou úlohu i strach. Tak dlouho bylo t"eba po%ítat s r&zn!mi mo$nostmi a te, by se to v#echno najednou zm'nilo?

Myslím v#ak, $e hlavní v'cí v onom pasivním postoji d'lník& je dvacet let nedostatku opravdové, demokratické, ob%anské svobody od února 1948.

Tomu d'lníci %elili aspo) svobodou ve svém vlastním pracovním prost"edí.

T'ch dvacet let manipulování k nesamostatnosti v my#lení zanechává hlubokou stopu.

D'lník je v't#inou dob"e hospodá"sky situován. Dost si vyd'lává, umí se energicky o sv&j v!d'lek p"ihlásit. Jeho $ena také v't#inou pracuje. Mnoho si sám dovede ud'lat. Má v't#inou auto nebo motocykl, vlastní domek, vyzná se v mnoha praktick!ch v'cech, co$ obecn' a v!znamn' usnad)uje dne#ní $ivot: od bohat!ch praktick!ch zku#eností (dr&be$, v%ely, ryba"ení, ovocná"ství, zahrádká"ství) a$ po odborné znalosti a zku#enosti ze zam'stnání a to %asto z mnoha obor& (stavebnictví, záme%nictví, auto, práce se d"evem, elektrika"ina a mnohé jiné). To jej d'lá hledan!m a vá$en!m %lov'kem. K t'mto v'cem se upínají i jeho zájmy. O v'ci zdánliv' mén' praktické se – bohu$el – p"íli# nezajímá. Demokratisa%ní proces je ve st"edu zájmu jen u men#iny d'lník&. Myslím, $e asi polovina d'lník& je i dnes lhostejná. Z druhé poloviny rozhodn' v't#í díl je progresivní, men#í %ást má

87

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"ipomínky, $e ani d"íve nebylo v#echno #patné a $e teprve uvidíme, zda to v#echno nepovede ke zmatk&m. Vylo$en!ch zastánc& minulého je v#ak velmi málo.

Otázky, t!kající se postoj& d'lnictva v dne#ní dob', jsou otázky klí%ového v!znamu. D'lnická t"ída vysp'la. Hraje svou po%etností, svou kritikou d"ív'j#ích, ale i sou%asn!ch "ád&, svou snahou po zlep#ení vlastního hospodá"ského postavení rozhodující úlohu i v dne#ní situaci. Bude velmi zále$et na tom, zda d'lníci dob"e zvolí své v&dce a zda tito se uká$í na v!#i sou%asné komplikované situace.

Co je úkolem inteligence ve vztahu k d'lník&m? .ekl bych nejprve, $e jím není kritika a pou%ování, ale trp'livé poznávání, pochopení, porozum'ní a slu$ba. B!t skromn!, p"ísn! a kritick! k sob', neuplat)ovat svou p"ípadnou p"evahu. Z&stat v pozadí a p"ipraven k pomoci a hlavn' mít d'lníky rád p"es jejich lidské chyby a nedostatky, ale pro jejich velké schopnosti, p"ímost a dobré srdce a tak p"isp't k tomu, aby bylo dosa$eno cíle obrodného procesu, jím$ musí b!t duchovní i hmotné zlep#ení situace d'lník& a p"es d'lníky ka$dého %lov'ka v tomto stát'.“

88

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

P#edsedou závodního v"boru 21. srpen 1968 Ve své %innosti p"edsedy závodního v!boru sna$il jsem se o nápravu v'cí, které mne bolely. Nedocílil jsem v#ak tém'" nic. A( to byly mzdy, a( to bylo vyplácení diet, tak aby p"esn' odpovídalo p"edpis&m, a( to byly p"ísp'vky podniku do fondu kulturních a sociálních pot"eb. N'kolikrát jsem zd&raznil, $e postoje a v!kony d'lník& jsou %asto více motivovány pocitem odpov'dnosti v&%i podniku a celé spole%nosti, zájmem o práci a radostí (i kdy$ skr!vanou) z v!sledk&, tedy motivy mravními, ne$ stimuly mzdov!mi. Tomu se tak t'$ko dalo rozum't.

Velice ostr! mzdov! zápas s "editelem podniku Krepindlem jsem svedl pro spravedliv'j#í odm')ování pracovnic z ú%táren. Jsou to $eny, na jejich$ rychlé a p"esné práci zále$í klid a spokojenost v#ech d'lník&. Jejich platy neodpovídaly mno$ství, d&le$itosti a velikosti po$adavk&, na n' kladen!ch.

Z tohoto zam'"ení mé práce vznikalo z po%átku mnohé vysv'tlování, pozd'ji vá$né spory s pracovníky, zvlá#t' vy##ích kategorií úst"edí. Cht'li zlep#ení svého postavení v organizaci podniku z titulu svého vzd'lání, ve jménu denivelizace. Zvolna se vyvíjel stav, kdy se za%aly uplat)ovat velice subjektivní, sobecké snahy a zájmy. Nebyl jsem proti spravedlivému vylep#ení jejich postavení, ov#em nepokládal jsem to za prvo"adou a hlavní otázku obrodného procesu obecn' a zvlá#t' v na#em montá$ním podniku.

Znal jsem podmínky obojí práce, jak kancelá"ské, tak manuelní. A vd'%n' musím konstatovat, $e jsem na#el zastání u d'lnick!ch %len& závodního v!boru p"i prudk!ch diskusích se zástupci vy##ích kategorií podniku.

Z diskusí dob"e pochopili o co se vlastn' jedná, i mé rozhodné zastávání zájm& d'lník&.

Po vzru#ujících a napjat!ch dnech léta 1968, kdy se naplno rozehrával zápas nového sm'ru s dogmatiky, p"i#el úder z 21. srpna 1968, p"íchod a „bratrská pomoc“ sov'tské armády. Byl to ot"es, kdy$ z no%ního telefonátu mé dcery Hani%ky jsem se dov'd'l, $e jedno sov'tské letadlo za druh!m, s nákladem tank& p"istává v Ruzyni a odtud tanky sm'"ují do centra Prahy. „Je to hrozn!, vi, táto!“ Jak nevzpomenout na noc ze 14. na 15. b"ezna 1939! Jak nemyslit na zvlá#tní d'jiny národa, celou dobu tak t'$ce zápasícího o samostatnou existenci fyzickou i duchovní. I my jsme v závodním v!boru d'lali spolu s ostatními závody co bylo mo$ného. Byla starost o stavby, o lidi na stavbách, o d'ti na prázdninovém tábo"e. Ale i o lidi v úst"edí. Ze stanovi#t' okupujícího vojska na novom'stském konci Jiráskova mostu bylo do domu úst"edí Energovodu na rohu Gorazdovy ulice bez jakéhokoli d&vodu n'kolikrát st"íleno z ru%ních zbraní; do jeho zdí se zavrtalo na t"ista náboj& z pu#ek a samopal&.

Velvyslanectví SSSR v Praze jsme adresovali protest:

89

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

„V odpov'dném zamy#lení nad posledním v!vojem v'cí kolem nás, obracíme se na vás jménem 2.200 pracovník& národního podniku Energovod s touto resolucí: Pln' se stavíme za prohlá#ení legální vlády *SSR ze dne 21. 8. 1968.

Kategoricky trváme na t'chto po$adavcích: 1) Okam$it! odchod okupa%ních vojsk z území *SSR. 2) Okam$ité propu#t'ní internovan!ch a zavle%en!ch zákonn!ch p"edstavitel& na#í republiky.

3) Neuznáváme $ádnou jinou vládu ne$ tu, která byla "ádn' a svobodn' ustavena na základ' zákon& této republiky.

4) Hluboce litujeme a odsuzujeme skute%nosti, $e v dané nezákonné situaci se na#li lidé, kte"í pom!#lejí na p"ípadnou zradu strany, státu a nastoupeného polednového v!voje.

5) Protestujeme proti nekulturnímu, primitivnímu a nelidskému chování okupa%ních armád.“ Byly podpisové akce, byly protestní stávky, kdy na hodinu se Praha p"ed o%ima cizích voják& prom'nila v mrtvé m'sto, bez jediného %lov'ka na ulicích; byly podpisové akce pro vyhlá#ení neutrality státu. Lidé pot"ebovali n'co d'lat, n'jak se projevit. A byly ov#em i ob'ti.

V závodním rozhlase hned po 21. srpnu jsem informoval: „Drazí p"átelé, soudruzi a soudru$ky! V%era dopoledne bylo rozhodnuto, abych odejel na stavby. Za%ínám dnes plnit tento program. Cht'l bych jménem závodního v!boru i jménem celozávodní organisace KS* "íci jedno: co nás strhlo v tomto roce a co nás p"ivedlo i do dne#ní situace, byla my#lenka svobodného $ivota, svobodného pod zákonem humanistického socialismu.

Je ne#t'stím na#ím i na#ich partner&, $e do#lo na této cest' k tragickému srpnu. Jedno v#ak je jisté: velkou my#lenku opravdu lidského socialismu m&$eme uskute%nit i p"es tanky a samopaly, budeme-li k sob' opravdu lid#tí. To p"edpokládá mluvit pravdu, dbát lidské i soudru$ské cti zde v na#em podniku, v na#em národ', v na#em stát'.“ Srpen nás vyvedl z na#í práce, které by b!valo bylo velice mnoho. Na podniku by bylo t"eba legalizovat %innost rad pracujících, na vedoucí místa dosadit energické, zodpov'dné odborníky, ekonomy, právníky, lidi vzd'lané, %estné, a provád't spravedlivou úpravu mezd a plat& v#ech zam'stnanc&, kte"í odvád'jí spole%nosti kvalitní a poctivou práci. Na nic z toho se nedostal %as. Protistrana nastoupila do protiakcí. Vedoucí lidé Pra$ského jara byli postupn' zatla%ováni a odstra)ováni. Rovn'$ v podnicích se p"ikro%ilo ke zm'nám. Ná# závodní v!bor pokra%oval ve své práci – hledali jsme mo$nosti d'tské rekreace za zru#en! pion!rsk! tábor pro d'ti na#ich zam'stnanc& v Zahrádkách na -elivce. Provedli jsme v!m'nu na#ich montá$ních ubytovacích objekt& ve Strá$i pod Ralskem za chatov! rekrea%ní tábor v Chrastné pod Je#t'dem, dosud v majetku Uranov!ch dol&. 27. b"ezna 1969 jsem p"ekro%il 59 let svého v'ku a

90

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

vstoupil jsem do roku #edesátého, do roku, na jeho$ konci jsem mohl odejít do d&chodu. O m&j odchod byl velice intensivní zájem. N'kolikráte jsem byl "editelem i kádrov!mi a stranick!mi orgány na to dotazován. Mé stanovisko ji$ z d"ív'j#ka bylo jasné: t'#il jsem se do d&chodu a byl jsem rozhodnut odejít do d&chodu dnem sv!ch #edesátin. V rámci kádrov!ch prov'rek bylo vypracováno 13. 1. 1970 celkem objektivní hodnocení mé %innosti a zasláno *eskému odborovému svazu pracovník& energetiky: “K va#emu vyzvání ze dne 30. 12. m.r. %.j.627/69 sd'lujeme: Soudruh dr. +karvan se stal %lenem ZV-ROH a jeho p"edsedou v %ervnu 1968. P"ed tím zastával funkce úsekového d&v'rníka na stavbách rozvoden v na#em podniku. Jako %len a p"edseda závodního v!boru usiloval p"edev#ím o pomoc d'lník&m na stavbách. Tato jeho snaha byla uznávána hlavn' mezi d'lníky, jak je známo. Stanoviska, která zaujímal v pr&b'hu let 1968 a 1969 vycházela v$dy z toho hlediska, pomoci p"edev#ím na#im zam'stnanc&m.

Politicky nikdy nepopíral sv&j socialistick! postoj. Jako %len ÚV *OSPE (Úst"edního v!boru *eského odborového svazu pracovník& v energetice) referoval v$dy poctiv' o konferencích a zasedání ÚV, resp. o sjezdu Svazu, kde se zú%ast)oval jako delegát. Jako p"edseda v závodním v!boru uplat)oval v$dy své zku#enosti ze staveb, ale také své zku#enosti jako právník. Získal si i d&v'ru vedení podniku, %ím$ p"isp'l ke klidnému v!voji vztah& vedení k odborovému orgánu na#eho závodu.“ 27. b"ezna 1970, o sv!ch #edesátinách, jsem se rozlou%il s lidmi i s odborá"skou prací. Rozlou%ení bylo srde%né, velice p"átelské. Na stran' podniku proto, $e se "e#í jeden p"ípad, kter! se "e#it musil, na stran' zam'stnanc& proto, $e odchází %lov'k, kter! dob"e poznal nespravedlnosti a nedostatky p"i práci v podniku a sna$il se o nápravu.

Sám jsem opou#t'l d'lnické povolání s vd'%ností za 19 let $ivota, kter! byl tvrd!, ale bohat! a krásn! lidmi, s nimi$ jsem se seznámil, $il a pracoval.

V roce 1948 pro$íval a protrp'l jsem únor po boku dr. E. Bene#e jako jeho osobní tajemník, tedy v naprostém, bezprost"edním st"edu událostí, jako p"ím! sv'dek tvrdé politické hry.

Rok 1968 pro$íval jsem stejn' na $havém %elném míst' obrozujícího se d'lnického odborá"ství, uprost"ed %i trochu na #pici lidí, tou$ících po svobodném $ivot' a tvrd' zastaven!ch cizími tanky a samopaly. To byly dva zlomy, únor 48 a srpen 68, mezi které byla zasazena má d'lnická práce.

91

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

92

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

(ivot pod dozorem Celou dobu mého „v!robního“, manuelního zam'stnání jsem $il v „nenápadné“ evidenci státní bezpe%nosti. Ta stávala se n'kdy ov#em i velice nápadnou. Tak v roce 1956 pracoval jsem na rekonstrukci rozvodny na dole Barbora v Jáchymov'. Jednou odpoledne p"i#el ke mn' milicioná", pov'"en! slu$bou v rozvodn' a se zkomolen!m m!m jménem se shán'l po mn', $e mám jít k telefonu. Takov! telefonát %lov'ka zpozorní. „Tady Janík, hele,, bude# te, na rozvodn'?“ „No budu, ale kdo volá?“ „No p"ece tv&j kamarád, Janík! Tak tam po%kej!“ Vrátil jsem se ke svému opravdovému kamarádovi, s ním$ jsem pracoval. Hned jsem mu "ekl, $e se po mn' shání z"ejm' státní bezpe%nost. Jeho reakce byla pro d'lníka typická: „Tak zmiz támhle zadem! Já o ni%em nevím.“ Odmítl jsem s tím, $e nemám pro% utíkat. Zárove) jsem cítil zv!#enou a nervosní pé%i na#eho milicioná"e. Pak p"i#el n'jak! mu$, z"ejm' hrub#ího jádra, ale se snahou vypadat kultivovan' a p"edstavil se jako ú"edník ministerstva vnitra. Vy#li jsme z rozvodny, abychom projednali ú%el jeho náv#t'vy. Vysv'tloval, $e p"ijel, aby mne pozval k náv#t'v' ministerstva vnitra, kde by se jednalo o vysv'tlení n'kter!ch okolností kolem p"ípadu studenta Svobody z r.1948. P"i té p"íle$itosti se dotazoval, jak jezdím dom& a nazna%oval, $e p"ijel autem, $e se vrací, a $e by mne, kdybych m'l volno, vzal do Prahy. Pod'koval jsem a slíbil, $e p"ijdu na vnitro p"i své cest' do Prahy. Následující sobotu jsem v 9 hodin ráno p"i#el do budovy vnitra. M&j náv#t'vník z Barbory mne o%ekával, odvedl mne do jednoho z horních pater, kde p"es n'kolikeré m"í$ové záv'ry na chodbách mne uvedl do kancelá"e s v!hledem na Hrad%any. Tam m' o%ekával dal#í ú"edník, stroh!, odm'"en!. Ten mne hned vyzval, abych jim vypov'd'l o své protistátní %innosti. „-ádnou neprovozuji.“ „Jde nám o tu, kterou jste vyvinul po únoru 1948, pro kterou jste byl tehdy vy#et"ován a kterou jste pop"el. Vy znáte p. Horu. Ten nám v#echno pov'd'l. Vy jste tehdy uva$oval o odchodu na západ. Pov'zte nám o tom.“ Od toho uplynulo 8 let, celá zále$itost byla u$ dávno uzav"ena, nemohl jsem nikomu ublí$it, m'l jsem za sebou p"es #est let úsp'#né a cen'né práce na montá$ích. Od za%átku jsem cítil, $e tohle není asi to hlavní, o% se jedná. Ze v#ech t'chto d&vod& jsem p"iznal, $e o odchodu jsem tehdy uva$oval v t'$ké $ivotní situaci také, k pevnému úmyslu odejít jsem v#ak nikdy nedosp'l. Prohlásil jsem, $e toto vysv'tlení %iním proto, aby se naplno vyjasnil m&j vztah ke státu. Na to mi byla polo$ena otázka, co tedy ud'lám abych od%inil sv&j tehdej#í domn'l! trestní %in. Poukázal jsem na svou sou%asnou d'lnickou práci. „To je va#e povinnost, to nic ne"e#í.“ Trval jsem v#ak na svém. Diskutovali jsme dál a %ím dál mi bylo jasn'j#í, $e o%ekávají mou ochotu ke spolupráci se státní bezpe%ností. Kdy$ jsem vyslovil nahlas tento názor, velice se jim ulevilo. P"ití$ilo se jim, kdy$ jsem od prvého momentu "ekl kategorické „ne“. „V$dy( o nic se v podstat'

93

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

nejedná. Máte známé v zahrani%í, máte jejich d&v'ru, napí#ete jim jen pozdrav k vánoc&m!“ „Nebudu nikomu nic psát! Vy máte mo$nost m' zav"ít. P&jdu do v'zení rad'ji, ne$ abych komukoli #kodil. Nesrovnal bych to p"ed Bohem se sv!m sv'domím. Jsem v'"ící evangelík. Vím, co mohu a co ne.“ Ná# rozhovor, kter! m'li neoby%ejn' pe%liv' p"ipraven! (detaily z osobního $ivota mého i mé $eny), trval do 3 hodin ned'lního rána, celkem 18 hodin. „Rozmyslete si to a p"ij,te nám za t!den "íct!“ S tím jsem byl celkem ne%ekan' propu#t'n.

Pak jsem nav#tívil uvedenou instituci na telefonickou v!zvu asi t"ikráte, v$dy v del#ích intervalech. Poslední náv#t'vu jsem musil vykonat v prosinci. Setrval jsem na svém negativním stanovisku ke spolupráci i na svém positivním stanovisku k socialismu, jak jsem k n'mu dosp'l ve svém osobním $ivot' a jak jsem o tom v diskusi s nimi mluvil. „Tak napi#te %lánek o svém positivním stanovisku k socialismu. My si pro n'j p"ijdeme.“ Namítal jsem, $e o mn' nikdo neví, $iji nenápadn', má slu$ba osobního sekretá"e m'la charakter opravdu osobní slu$by, nikoli slu$by politické.

O %lánek se v#ak u$ nikdy nep"ihlásili.

Pak to bylo ob%asné informování v podniku o mém chování. Na to jsem byl sv!mi p"áteli v$dycky upozorn'n. A nechyb'ly i kontakty udánliv!ch „zájemc&“ o vstup do montérské práce z práce administrativní, dotazy, jak to sná#ím, jak se cítím. Také dotazy intelektuálské , nap". telefonick! dotaz na n'jakou publikaci o diskusních metodách a podobn'.

94

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Ni&bor Od roku 1957 oddal jsem se Ni$boru. Na své %tvrté montérské stavb', v Beroun', jsem dosp'l k záv'ru, $e by bylo dob"e v%as myslit na léta d&chodu tím, $e bych si n'kde postavil domek, jako sv&j útulek pro d&chod.

Okolo Berouna je p'kná krajina. P"es své známé jsem za%al pátrat po n'jaké mo$nosti koup' pozemku nebo domku. M'l jsem tehdy malé auto JavaMinor. Provoz se stával pro mne p"íli# nákladn! a rozhodl jsem se je prodat.

Koupil je pan Bieber z Ni$boru. Ten mi dohodil ke koupi parcelu svého p"íbuzného v Ni$boru – -lubinci. Ke koupi opravdu do#lo a od té doby také ke sn'ní, plánování a práci. V ní jsem na#el únikovou mo$nost z r&zn!ch starostí a trápení. Práce to byla velice tvrdá: kácení strom&, jejich odv'tvení, ulo$ení. Vyrovnání terénu, rozkopání povrchu p&dy prorostlé ko"eny, nabité oblázky a tvrdé, tvrdé. Oblázky jsem vybíral a %istil pro pou$ití v budoucí, plánované stavb'. Zem jsem musel p"evá$et z míst ni$#ích a získával jsem tak rovinu pro zahrádku. Kde to bylo mo$né, zasadil jsem hned stromy.

Myslil jsem od po%átku na stavbu rodinného domku. V roce 1964 se v#ak v novinách objevila nabídka tzv. ruské chaty, vlastn' malého rodinného domku, v podstat' d"ev'ného, celoro%n' obyvatelného. Stála 17000 K%s.

Cenu bylo mo$no platit ve splátkách. Pou$il jsem této v!hody a pom'rn' velice snadno jsem po"ídil domek, s p'knou verandou, navíc se suterénními velice slu#n!mi místnostmi a dv'ma podkrovními lo$ni%kami. R. 1968 byla stavba kolaudována.

Rodina, montá$e, parcela a stavba v Ni$boru plus ú%ast na $ivot' salvátorského sboru zaplnily m&j $ivot v létech #edesát!ch úpln' a beze zbytku. V „pra$ském jaru“ zm'nila se situace dost podstatn'. Byla pak náplní mého $ivota práce odborá"ská, ale i práce v nov' vzniklé Spole%nosti pro lidská práva, zalo$ená dr. Emilem Ludvíkem a pokusy o o$ivení YMCA, zahájené spolu s mil!m bratrem J. Aplem. V církvi pak, od února 1969, po volb' do synodní rady, velká práce na novém návrhu církevního z"ízení. Návrh byl hotov v r. 1971.

95

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

96

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Pasování na elektriká#e K m!m #edesátinám napsal do Kostnick!ch Jisker %lánek br. profesor dr. Josef Smolík. Za%átkem dubna jsem dostal velice mil! dopis, vyvolan! tímto %lánkem. Datován 30. b"ezna 1970. „Vá$en! pane doktore!

Mo$ná se podivíte, kdo se také hlásí, aby Vám k va#im #edesátinám pop"ál v#e dobré – hlavn' sílu a pokoj, kter! p"evy#uje v#elik! rozum lidsk!. Mohl bych Vás nechat hádat, bylo by to asi marné. Dávno u$ jsem ve Va#í pam'ti vybledl natolik, $e byste mne v ní moc t'$ko hledal. Kdy$ Vám ale pomohu? Pan profesor Smolík v %lánku v posledním %ísle Kostnick!ch Jisker prozrazuje, $e jste %ást své $ivotní kariéry pro$íval té$ „v díln' elektriká"ské“. Nevím, kdy a kde jste do ní nastoupil, doufám ale, $e si vzpomenete na T"inec, na #kodováckou partu Uhlí"ovu. Ten je jist' pam'tihodn!, u$ pro svoji robustní postavu. A on mne o Vás informoval jako o zvlá#( inteligentním %lov'ku, kterému doba hanebn' k"ivdí. A tak i já jsem Vás poznal. V zam'stnání jsme sic spolu do %in'ní mnoho spole%ného nem'li. Já jsem vedl konkuren%ní skupinu elektriká"skou – Kolbenovu. Ani já si nepamatuji na nic podrobného, jen se mi zdá, $e jste mi n'kdy vypravoval jaké latifundie máte snad n'kde v Podkrkono#í, a $e jste tam o dovolené sekal trávu a odvád'l pro blaho státu? A jednou – snad jsme se se#li p"i odchodu z továrny a trochu jsme pochodili a popovídali v parku na Kanad'. Ov#em podrobnosti u$ dávno vybledly, ale nezdá se mi, $e bychom se byli domluvili, $e jsme evangelíci... To v#echno se mi vybavilo po p"e%tení vp"edu zmín'ného %lánku. Z T"ince jste se mi ale ztratil, snad jste p"e#el k Energovodu – já jsem z&stal u E.Z. (Elektromontá$ní závody)... Já jsem z T"ince p"e#el do Kun%ic, potom jsem dával dohromady závodní elektrárni%ku pro Motorlet v Jinonicích a svoji elektriká"skou karieru jsem skon%il v papírn' ve +t'tí... V roce 1960 jsem ze +t'tí ode#el do d&chodu.

Nem'l jsem samoz"ejm' tu#ení, $e se s vámi v $ivot' takhle nep"ímo shledám, p"esto ale jsem na Vás ob%as vzpomínal. A byl bych Vám, pane doktore, moc vd'%en, kdyby Vám vybyla chvíle %asu a n'co byste mi o sob' sd'lil. Kdy jste ode#el z té elektriká"ské rodiny, jaké máte na ni vzpomínky, m'l-li jste potom místo, kde jste mohl své znalosti a v'domosti víc uplatnit ne$ mezi námi, jestli ta rehabilitace Vám n'jak pomohla, a jak nyní, slou$íte-li krom' synodní rady je#t' n'kde jinde? A nebojte se, já u$ Vás potom nebudu víc obt'$ovat. Vím, $e právníci mají hodn' drah! inkoust.

Sám u$ p't let p"ekra%uji tu biblickou hranici – v#ech dn& let na#ich je let sedmdesáte – a od p"edlo)ska jsem na tom se zdravím dost chatrn'. Hlavní defekt: slabé srdce. Cht'l jsem ho nechat vym'nit, "íká ale léka", $e to staré se mnou vydr$í. Tak snad. Vám do dal#ích let p"eji hodn' klidu a pokoje, a i trochu úsp'ch& a radostí. B&h Vám pomáhej.

97

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Up"ímn! pozdrav. Josef Krátk!, Radovesnice I, po#ta Kolín.“ Ov#em$e jsem cenu inkoustu nepo%ítal a milému bratru Krátkému jsem napsal velice srde%n! dopis o velké radosti, kterou mi p"ipravil. Vypsal jsem mu po pravd' sv&j $ivota b'h. A do#el druh! jeho dopis z konce dubna 1970. „Je pravda, za"íkal jsem se, $e Vás nebudu obt'$ovat dal#ími dotazy %i sv!mi nápady, $e mi pln' sta%í, dozvím-li se n'co o Va#í nedávné minulosti.

A zatím to vypadá, $e moje za"íkávací formule byla málo ú%inná. Ale prosím, pose%kejte s úsudkem trp'liv' a$ na konec. Já Vám toti$ chci jen pod'kovat za mil! a laskav! Vá# dopis a pov'd't Vám, jak moc jsem byl p"ekvapen. Nemohu "íci pro%, ale m'l jsem v$dy za to, $e jste po odpykání jakéhosi trestu p"i manuelní práci v na#í rodin' se vrátil k povolání p"im'"en'j#ímu a bli$#ímu Va#emu vzd'lání. Z Va#ich zpráv je ale jasné, $e jste p"i nás nejen a$ do konce setrval, ale nabyl i "emesln!ch znalostí a tak se s námi s$il. Vím $e to v té na#í elektriká"ské rodin' bylo v#elijaké, ale já jsem ji p"es v#echny vady a nedostatky m'l rád a dodnes s pot'#ením vzpomínám na v#echny její %leny, pokud jsem je poznal. A te, tedy jste k nim p"ibyl – "ekl bych legitimn' – i Vy. A kdo by byl mohl tenkrát v T"inci tu#it, $e dosáhnete nejen pravoplatného %lenství, ale po %ase i té nejvy##í hodnosti, které "adov! elektriká" dosáhnout m&$e – budete p"edsedou závodní rady. To byla skute%ná bomba! Pokud já se na Vás pamatuji, byl jste tich!, skromn! %lov'k. -ádn! vejtaha, ani advokátská huba plechová (doufám, $e v té na#í rodin' jste si osvojil nejen "emeslo, ale sem tam i obhroublej#í v!razy, a $e mi je prominete), a p"ece taková kariera! A víte, na co jsem si p"i %tení vzpomn'l? Na Josefa egyptského nebo na Daniela – proroka. I oni byli postaveni z prost"edí ve kterém vyrostli, které bylo jejich, do prost"edí a okolností jim cizích, neznám!ch, a p"ece i zde dosáhli tak ne%ekan!ch úsp'ch&. Kdyby bylo mo$ná p"enést se p"es n'jaké to tisíciletí zp't, do t'ch star!ch dob, pak by mo$ná i pan profesor Smolík ve své reportá$i ve Va#em p"ípad' napsal, $e „Hospodin byl s ním“. I já se z toho t'#ím a jsem na to hrd!, i kdy$ sám $ádnou zásluhu ani podíl p"i tom nemám. Snad jen z titulu svého evangelictví. Tak aby i nadále B&h byl s Vámi a pomáhal Vám ve Va#í %innosti a Va#ich p"edsevzetích...

Kdy$ sekám na zahrad' trávu, vzpomenu si v$dy na Va#e latifundie.

Vá# Krátk!.“ Pak p"i#lo oznámení, $e 12. %ervence 1970 ve v'ku 75 let dotlouklo toto laskavé, dobré srdce.

S "adou takov!ch dobr!ch p"átel jsem se lou%il nad jejich hroby.

15. srpna 1968 s m!m b!val!m mistrem Václavem Vo#ahlíkem, 23. zá"í 1968 s kamarádem Balcarem, kter! ne#(astn' zahynul elektriká"skou smrtí,

98

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

zásahem elektrického proudu, 26. zá"í 1968 s Franti#kem Pospí#ilem, m!m p"edch&dcem v p"edsednictví závodní rady.

A byli dal#í, které jsem m'l rád, kte"í pro mne hodn' v mém $ivot' znamenali. Na úrovni bratra Krátkého byl dal#í ná# v'"ící bratr - evangelík, vynikající odborník, montér Havelka. Z mlad#ích jak nezmínit Lá,u Dudiaka, odborníka na slovo vzatého a nesmírn' laskavého %lov'ka. Citliv! chlapec z rodiny zem'd'lského podruha, kter! intenzivn' pro$íval bídu a sociální ubohost sv!ch rodi%& a stal se p"esv'd%en!m komunistou. Ze svého %lenství v#ak nikdy nic nem'l. Nem'l také ni%eho takového zapot"ebí.

Z hlubokého zájmu o elektrika"inu vypracoval se na odborníka, vysílaného na montá$e do ciziny, na zku#ebního technika a v!zkumného pracovníka.

Druh! takov! byl Bohou# Ferenc. Laskav! Moravák, v$dy vesel!, pohotov! k pomoci. Vedoucím montérem na nejv!zna%n'j#ích stavbách elektráren byl Franti#ek Kone%n!. Pro své znalosti a d&v'ru spolud'lník& byl povolán do pra$ského úst"edí. Srdcem v#ak z&stal v terénu, na stavbách. A byli tu dal#í milí a laskaví lidé. Nejbli$#í p"ítel Ládi Dudiaka, v'"ící katolík Jan Valsa zahynul v r.1968 elektriká"skou smrtí na rozvodn' v .eporyjích. Tehdy jsem napsal jeho man$elce: „Vá$ená paní Valsová, kdy$ jsem se dov'd'l o Honzíkov' osudu, bylo mi opravdu smutno. Znal jsem Honzíka dlouhou dobu, naposled jsme spolu dod'lávali "eporyjskou rozvodnu od prosince 1966 do dubna 1967. Velmi jsem si Honzíka vá$il pro jeho charakter a pracovní zápal. Uchovám v sob' v$dy jasnou vzpomínku na n'j jako na p"íklad state%ného, charakterního, pracovitého mladého %lov'ka.“ Dne 21. %ervence 1969 zem"el Josef Uhlí", svérázná postava, ú"edn' dispe%er pracovních sil odboru 23, jinak „táta montér&“. Jeden ze staré party poctiv!ch elektriká"&, opravdov!ch mistr& ve svém oboru, %lov'k vysok!ch lidsk!ch kvalit. Poznal jsem ho je#t' v Elektromontá$ních závodech, u n'j jsem za%ínal, s ním jsem pak p"e#el do Energovodu. Od prv!ch okam$ik& si mne získal sv!m pochopením a povzbuzujícím slovem. Byli jsme pak dobr!mi p"áteli. Dlouhá léta jsem d'lal ve skupin' Uhlí"ova p"ítele Aloise Zmrhala, poctivého "emeslníka, evangelíka. Ve Zmrhalov' skupin' pracoval i zedník Karel Novák, kter! m'l rád „v#echno co se to%í“, nad#en! automobilista, mechanik. Ob'tavcem, kter! byl p"ipraven rozd'lit se o své poslední, byl p"ítel Chlapec. M&j dal#í skupiná" byl Toní%ek Hluzík, laskavé dobrotisko. kter! m'l "adu trápení ve svém soukromém $ivot'. Mlad!, odvá$n! stavbyvedoucí byl Bohou# Keist, kterému jsme pomáhali p"i prudkém zán'tu slepého st"eva rychl!m p"evozem do nemocnice. Dal#í dobr! chlapec byl Mirek Dupal ze +t'chovic.

Snad bych m'l "íci i n'kolik slov o "editeli podniku Václavu Krepindlovi. Byl to typick! d'lnick! "editel. Vyrostl z „elektrického“ zedníka. Vpravil se do postavení "editele rychle a d&kladn'. Pevn' dr$el podnik ve sv!ch rukách. Byl tvrd! a p"ísn! k lidem i k sob'. Denn' dojí$d'l

99

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

vlakem z .eporyj, kde bydlil v malém, venkovském domku. Do úst"edí v Praze jsem p"i#el velice z"ídka – tam jsem své nad"ízené velice málo znal.

Poslání M&j otec mi v$dycky "íkal, kdy$ jsem chodil do #kol: “U% se, co má# v hlav', to ti nikdo nevezme“. Ve svém $ivot' jsem poznal, $e to je jen pravdy p&l. Ta druhá polovice by asi m'la znít: “ale nespoléhej na to, $e t' to v$dycky u$iví.“ Mohou toti$ nastat ve vn'j#ím sv't' okolnosti, které p"ed%í v#echno po%etnictví, fantasii a které t' natla%í do naprosto neo%ekávan!ch situací. Zkrátka: Ta lo,, na které ses plavil, ztroskotá a tob' nezbude ne$ za%ít plavat a vyhlí$et novou pevninu. A nebude moc vybírání.

P"istál jsem na pevnin' elektrick!ch rozvod&. Trvalo mi chvíli, ne$ jsem p"i#el rozvodná"ské elektrika"in' „na kloub“, ne$ jsem se dopídil toho, co "emeslníci silnoprouda"i na ní mají, pro% u tohoto "emesla z&stávají cel! $ivot. A myslím, $e se nem!lím, $e je to p"edev#ím sebev'domí z dobré a poctivé práce. Je to práce s k"ehk!m materiálem, jím$ je porcelán, v kombinaci s materiálem velice tvrd!m, se $elezem. Ta kombinace provád'ná a rostoucí na n'kolika hektarov!ch plochách 100, 200 kilovoltov!ch rozvoden poskytuje %lov'ku jen trochu vnímavému, svou spo"ádaností, ladností, zákonitostí, kterou %lov'k tvo"í, p"ímo um'lecké zá$itky. To st"ídání horizontál a vertikál, trubkov!ch vodi%& a ocelov!ch vodiv!ch lan, sm's $elezn!ch sto$ár&, b"even, podstavc& a stojen, p"esn' vyvá$en!ch. +edé nát'ry konstrukcí, %ervené nát'ry sb'ren, hn', isolátor&, zele) trávník&, okrová $lu( cesti%ek, to je základní barevn! akord ka$dé rozvodny. A té pe%livosti p"i práci! Dodr$ení doskokov!ch vzdáleností, dota$ení ka$dého #roubu na svorkách hliníkov!ch lan, tak aby se svorka nezah"ívala nad dovolenou míru, aby nevznikalo lo$isko pro t'$ké po#kození, to zas je zdrojem radosti a snad i p!chy nad dobr!m dílem.

A kone%n' v'domí, $e tady proudí zdroje sil od generátor& a transformátor& pro celé rozlehlé území, pro celá m'sta, stejn' jako pro malá sv'télka v na#ich domácnostech, to v'domí vyvolává v pam'ti baladické ver#e Ji"ího Wolkera o o%ích topi%ov!ch.

A tak, i kdy$ jsem se v mládí n'co nau%il z práv a nebylo mi to vzato, p"ece to bylo ut'sn'no zapomínáním do malého a je#t' men#ího prostoru, v#emu na vzdory z&stala v %lov'ku citlivá resonance ze #kol a #ir#ích zájm& pro nové skute%nosti, která by se neoz!vala bez montérské d"iny a otlu%en!ch kloub&.

100

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

101

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

N!kolik slov k pokusu o obnovení %innosti YMCA v r. 1968 Jak jsem se ji$ zmínil, podali jsme v %ervnu 1968 s br. J. Aplem a za spoluú%asti n'kolika dal#ích b!val!ch %len& na ministerstvo vnitra $ádost o obnovení %innosti Ymky.

Dne 22. %ervna do#lo na mou adresu pozvání min. vnitra k náv#t'v' na ministerstvu. Ve st"edu dne 25. %ervna jsem ministerstvo nav#tívil. Byl jsem p"ijat referentem dr. Malíkem. Oznámil mi, $e ministerstvo uva$ovalo o oznámení znovuzahájení %innosti YMCA. Do#lo k záv'ru – jako v jin!ch obdobn!ch p"ípadech – $e YMCA podle práva v létech padesát!ch platného, skute%n' zanikla. Va#i zástupci tehdy spolup&sobili. Nastoupilo také proml%ení. Majetek, kter! zde byl, byl p"eveden na stát a ten jím disponoval. Ti kdo jej od státu nabyli, obdr$eli jej bona fide. „Jsou to pro vás snad tvrdé skute%nosti, mohly je ovlivnit tehdy r&zné okolnosti, ale je to stav, kter! je t"eba vzít realisticky na v'domí. Je$to ohlá#ení o obnovení Ymky nesta%í, doporu%uji vám podání $ádosti o ustavení Ymky. Po stránce majetkové doporu%ujeme po konstituování Ymky dohodu s t'mi, kte"í mají budovy v u$ívání.“ Ministerstvu vnitra jsme adresovali pak následující p"ípis: „Ministerstvo vnitra v Praze. V'c: YMCA v *eskoslovensku.

-ádost o schválení podle zákona %. 68/1950 Sb. K na#emu jednání s Va#ím ú"adem sd'lujeme, $e jsme se na sch&zi p"ípravného v!boru, konané dne 1. 7. 1968, rozhodli po$ádat o schválení stanov dobrovolné organisace YMCA v *eskoslovensku, k"es(anského sdru$ení mlad!ch lidí. Stanovy v 15 exemplá"ích, podepsané %leny p"ípravného v!boru s adresami, a ur%ení zmocn'nc& pro styk s Va#ím ú"adem, p"ikládáme. Ke své $ádosti p"ipomínáme, $e jsme se k ní rozhodli po uvá$ení v#ech okolností jen z nutnosti. Chceme toti$ p"edev#ím respektovat p"ání b!val!ch i hlásících se p"íznivc& Ymky po její existenci, práci a %innosti, proto$e p"íli# vrostla p"ímo do podstaty ka$dého z nás.

Dovedete to jist' jako stoupenci komunistick!ch my#lenek o spravedliv'j#í sv't a o blaho %lov'ka pochopit. Proto jsme se tak t'$ce lou%ili v létech padesát!ch s Ymkou, kdy, a%koliv jsme se ni%ím neprovinili, jsme likvidovali pod nátlakem, pod hrozbou soudní persekuce.“ Z ministerstva vnitra do#el pak dopis z 26. %ervence 1968. %.NV-III/ 3-1201/68 „Pan JUDr. Franti#ek +karvan, Zborovská 56, Praha 5 Ministerstvu vnitra p"ípravn!m v!borem zam!#lené organisace YMCA podána $ádost o schválení stanov této organisace podle §2 zák. %. 68/1951 Sb. Ministerstvo vnitra zahájilo p"íslu#né "ízení, rozeslalo návrh stanov ú%astník&m "ízení a vyzvalo je k zaujetí stanoviska. Jakmile toto stanovisko 103

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

a p"ípadné p"ipomínky obdr$í, projedná je se zástupci Va#eho p"ípravného v!boru. Podle dosavadní praxe je mo$no po%ítat s tím, $e stanoviska ú%astník& "ízení budou známa koncem prvé poloviny srpna t.r. Uvítali bychom, kdybyste se v této dob' u nás informovali o stavu "ízení a mo$ném termínu projednání. Volejte laskav' p"edem na tel.%. 0946, linka 454 nebo 473 (dr.Skála). Vedoucí odd'lení: Hanák.“ Ne$ k tomu a k dal#ím ú%inn!m krok&m k provedení plánu znovuustavení Ymky do#lo, zm'nila se podstatn' situace 21. srpna 1968. Po n'kolika sch&zích p"ípravného v!boru skon%ilo jednání.

104

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Slou&il jsem církvi 1969 - 1979 (Psáno 1991) Dlouho jsem zva$oval, zda v&bec mám psát o své slu$b' církvi, tedy o t"etím svém $ivotním pracovním úseku.

Kdy$ jsem se z mnoha d&vod& rozhodl kladn', tedy jsem uva$oval, jakou formu volit. To je toti$ období, z n'ho$ mám ji$ dost detailních archivních materiál&. To mne svád'lo k obvyklé form': zachytit v %asovém sledu jednotlivé dvouleté úseky $ivota církve od synodu k synodu po dobu deseti let. Pak ov#em by se tento t"etí, podrobn'j#í díl siln' odli#oval od p"edcházejících dvou díl& stru%n!ch vzpomínek. A práv' tento t"etí díl je pln! intenzivních pro$itk&, nap'tí, radostí, zklamání i bolesti. V$dy( v teologii a v církvi se d'je mnoho v#elijak!ch v'cí.

Pravdou je, $e obtí$nosti jsem si byl v'dom – ov#em jen %áste%n' – ji$ tehdy, kdy$ jsem odpovídal na dotaz, zda bych p"ijal kandidaturu do synodní rady. Ke kandidatu"e jsem dal souhlas. Poctiv' jsem p"i tom prosil o pomoc Bo$í a dar Ducha. A tuto pot"ebu poci(uji práv' tak nyní, kdy$ se zam!#lím nad svou prací v církvi.

Tu%ené potí&e P"edev#ím jsou to zvlá#tnosti církevní práce v&bec: %lov'k a B&h. To m&$e b!t vztah nulov!, %lov'k bez Boha, nebo to m&$e b!t ur%it! stupe) závislosti %lov'ka na Bohu skrze víru. Pak jako k"es(ané mluvíme spí#e o $ivot' %lov'ka v Kristu, s Kristem. Mohou to b!t m'"ítka uplat)ovaná s láskou, s v'domím vlastní nedostate%nosti, nebo uplat)ovaná %i spí#e zneu$ívaná bez lásky, dokonce s v'domím vlastní nad"azenosti, neomylnosti, dosazení sebe na místo aspo) prorok&. Tím se pak m&$e vytvo"it hrozn! stav laika mezi intelektuáln' #kolen!mi teology bez milosti a lásky.

Sta%il jsem za v#ech obdobn!ch okolností na práci ve vedení církve?

Nezpronev'"il jsem se Je$í#i Kristu, Pánu církve? To byly záva$né otázky ji$ v dob' klidného $ivota církve.

V dob' mé práce v synodní rad' p"istupovaly otázky specifické: církev v ohro$ení, v programové a agresivn' zv!razn'né ateistické spole%nosti.

Jak p"i této p"íle$itosti nevzpomenout na vzácného bratra synodního seniora dr. Václava Kej"e. Na ty ranní chvíle, kdy jsme prom!#leli na#i situaci, kdy jsme poctiv' usilovali o to, aby církev byla opravdu církví Je$í#e Krista i v t'ch t'$k!ch podmínkách, aby nese#la z jím vyt%ené cesty, na chvíle ozá"ené darovan!m sv'tlem poznání ve dnech nejt'$#ích.

105

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Up"ímn' jsme se modlili za v#echny bratry a sestry, i za ty, o nich$ jsme byli p"esv'd%eni, $e chybují. Prom!#leli jsme jejich situaci, situaci na#ich kritik&, kte"í tvrd' sledovali ka$dé hnutí synodní rady. Nejmocn'j#í ná# odp&rce byla a z&stávala státní církevní správa, reprezentovaná sekretariátem pro v'ci církevní v ministerstvu kultury. Tam, vzetím státního souhlasu, svou nejnov'j#í a nejpou$ívan'j#í zbraní, vy"azovali na#e duchovní ze slu$by, zbavovali je místa kazatel& a tím citeln' ohro$ovali existenci církve.

P"i#el jsem do synodní rady s odhodláním bránit církev v období stup)ujícího se tlaku let 1969 a následujících. Pro#li jsme bezprost"edn' p"ed tím obdobím velk!ch nad'jí na lep#í $ivot církve a k"es(an&.

Vedle slo$itostí duchovních a teologick!ch byla slo$itá i právní problematika církve, která $ije navíc v sekularizovaném sv't'. Teologické vzd'lání na#ich mlad#ích duchovních snadno svád'lo k zjednodu#ujícím postoj&m. Podle nich p"íkazy Bible jsou nad"azeny p"íkaz&m lidsk!m, se sekularizovan!m sv'tem je t"eba zápasit. Byla to po%etnost konflikt&, která dala vzniknout tzv. teologii pr&#vih& („blahoslavení ti, kte"í jsou v pr&#vihu“).

O právní otázky se v't#inou starali právníci, %lenové synodní rady.

U mne byla ov#em t'$ká césura 19 let, kdy jsem v p"edstav', $e právnickou práci nebudu ji$ pot"ebovat, opustil sledování totální p"em'ny právních p"edpis& z první republiky a sledoval jsem otázky elektrotechnické. A zde musím pod'kovat svému p"edch&dci na míst' kurátorském bratru dr. Pavlu +imkovi. Seznamoval mne s nov!mi právními skute%nostmi, s nov!mi pragmatick!mi p"ístupy státní správy k právním otázkám. Zvlá#t' tyto p"ístupy byly mimo"ádn' záva$né, sahající na samé právní ko"eny postavení církve.

J. L. Hromádka (Josef Lukl Hromádka) Po prvé sv'tové válce, po vzniku evangelické teologické fakulty, která z po%átku nesla jméno Husovo, získal vliv na mladé bohoslovce vedle starozákonníka prof. Da)ka mlad! profesor systematické teologie J. L. Hromádka. Mladí studenti, a nejen studenti teologie, ale p"es Akademickou Ymku i studenti dal#ích obor& byli osloveni vá$nou snahou Hromádkovou vná#et k"es(anské principy z Písma do $ivota k"es(an& a k"es(anské církve. Opravdovost k"es(anova musí platit i v ob%anském a ve"ejném $ivot'. Tedy my#lenka tzv. k"es(anské politiky. Obraz $ivého k"es(anského politika jsme v#ichni m'li p"ed sebou: T. G. Masaryka. Podle n'j solidnost, soudru$nost, opravdovost, byly základní vlastnosti této studentské skupiny. Její vnit"ní síla se projevila v druhé sv'tové válce.

Dlouhá "ada ob'tí, velké utrpení mnoh!ch tak"ka posv'tilo památku Akademické Ymky.

106

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Po druhé sv'tové válce dor&staly d'ti Akademick!ch Ymka"& let, kdy u$ se tvo"ily v AY tzv. st"edo#kolské krou$ky. Zatím co ti z AY, kte"í p"e$ili pronásledování gestapa, byli po válce za%le)ováni do práce na nejr&zn'j#ích místech, kde jich bylo t"eba, vytvá"eli tito mladí nové krou$ky mlad!ch k"es(an&. I zde tvo"ila k"es(anská víra základ, z n'ho$ se vycházelo.

V t'chto krou$cích stávala se úst"edním problémem mlad!ch, p&sobením n'kter!ch z nich, základní politická otázka, otázka moci. Pod mocí totáln' zdeformovanou $ili tito mladí spolu s cel!m národním kolektivem v dob' války. V roce 1945 pro$ívali jsme konce této moci a náhl! p"íchod osvobození. N'jak jsme nesta%ili situaci rychle vnit"n' zvládnout. Tu#ili jsme toti$, $e n'kde jsou v'ci stále v proudu, $e máme svobodu, ale jen podmín'nou. Podmínka vypr#ela v únoru 1948 na 42 let. Tíha t'chto 42 let nejvíce le$ela na lidech v'"ících, mezi nimi zvlá#t' na duchovních, nadan!ch intelektuálech v't#inou s mimo"ádnou citlivostí mravní.

P"istoupila-li k tomu mladistvá netrp'livost, v!sledkem byly – jak jsem ji$ uvedl – konfronta%ní st"ety s orgány státní církevní správy. N'kdy zazn'la v t'chto sporech kritika vlastní církve, p"edev#ím její slabosti, tak$e se zdálo, jakoby tito brat"i, zápasící v't#inou s politick!mi exponenty, byli siln' ovliv)ováni politick!mi metodami práce v&bec. Vná#eli politické prvky do celého svého chování a dál do $ivota církve. To bylo ov#em v strohém protikladu s tím, jak p&sobil u%itel v#ech nás bratr prof. dr. Hromádka, tehdy pracující v USA v Princetonu, jeho$ %estnost i laskavost i k protivník&m zvlá#t' v církvi byla v#eobecn' známa a siln' na druhé p&sobila.

Organizace církve Uprost"ed v#ech t'chto vliv& $ila církev: jednotlivci i rodiny sdru$ené ve farních sborech, sbory ve t"inácti seniorátech, senioráty ve sboru pov#echném (v církvi). .ídícím orgánem církve byly církevní synody, konané ka$dé dva roky. Na synody byli vysíláni zástupci v#ech seniorát&.

Byli to jednak správní reprezentanti seniorát&, to je senior a seniorátní kurátor, jednak dal#í %lenové delegace, volení na seniorátním shromá$d'ní (v konventu) podle po%tu sbor&. Synod mívá kolem sta %len&. Synody se t'#ily velké pozornosti celé církve. T'#ily se i velké pozornosti státní církevní správy. Ta v'd'la, $e i v dob' její pozornosti na celé d'ní církve budou temata synodu a diskuse projednávána s otev"eností a pravdivostí.

Diskuse byly v$dy i v t'chto dobách i p"ed ú"edníky státní správy otev"ené, pravdivé a $ivé.

16. synod 16. synod se konal v únoru 1969, ani ne #est m'síc& po okupaci sov'tskou armádou. Navíc to byl synod volební, kdy byl volen synodní 107

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

senior a dopl)ovala se synodní rada dv'ma laiky. Synodním seniorem byl zvolen dr. Václav Kej", duchovní obecné úcty i autority.

Nálada v církvi po událostech r. 1968 byla bojovná. V!razem toho bylo záv're%né usnesení „Synod svému národu“. Bylo rozhodnuto dát toto provolání vytisknout a rozeslat je do sbor& církve a podle mo$nosti roz#í"it ve ve"ejnosti. Od tohoto okam$iku byla zahájena prudká kampa) státní církevní správou o odvolání tohoto provolání. Nápor v této v'ci se soust"edil na nov' zvolenou synodní radu. V "ad' rozhovor&, k nim$ jsme byli ministerstvem kultury povoláni, jsme vytrvale vysv'tlovali, $e to je rozhodnutí synodu, které nem&$e m'nit synodní rada. Spor dosp'l k ultimativnímu po$adavku do ur%itého dne p"edlo$it dopis, ur%en! sbor&m v církvi, kter! by vyhovoval p"ání státní správy. P"ipravili jsme nakonec dopis, kter! konstatoval obecné pravdy, nikoliv v#ak odvolání provolání. To z&stalo v platnosti. N'kolik fará"& bylo pro vyv'#ení provolání ve sborov!ch sk"í)kách souzeno soudy a odsouzeno.

P"i hodnocení p"í#tího, 17. synodu, jako jeho nejv't#í nedostatek bylo státní správou ozna%eno to, $e tento synod nezru#il provolání 16. synodu.

Je#t' v období Charty 77 nám státní bezpe%nost neopomn'la p"ipomenout, $e politická linie církve a synodní rady je stále stejná, nep"átelská. „Nic jste neud'lali. Od #estnáctého synodu, od provolání Synod svému národu, p"es va#e r&zné podniky a stanoviska, a$ k odmítání odlou%it se od t'ch, kte"í podepsali Chartu, to je stále stejná linie. Za to ponesete odpov'dnost.“ To bylo stanovisko státní správy. Stanovisko mlad!ch, stanovisko stejn' tvrdé a nespravedlivé, bylo: udánlivá ústup%ivost a$ kolaborace synodní rady. Taková vyjád"ení chodila do protestantské p"átelské ciziny. Bylo to nepravdivé, zlé.

Které podniky, která stanoviska...

Po na#em odmítnutí odvolat prohlá#ení „Synod svému národu“ vym!#lela státní církevní správa na církev nové újmy. Jednou z prvních bylo prohlá#ení státní správy, $e církev nemá právní autonomii, $e je – vzhledem k finan%ní závislosti na státu – jen organizace "ízená národními v!bory.

Bránili jsme se celkem úsp'#n' poukazem na státní zákony o církvích a na vlastní církevní z"ízení, uznané a respektované státem. Nazna%ené kladné v!sledky na#í obrany si vy$adovaly dlouhé porady na sch&zích synodní rady i jednání na ministerstvu. N'kte"í kraj#tí církevní tajemníci za%ali u$ postupovat jako skute%né "ídící orgány (ru#ení a spojování sbor& a pod.).

Jinou újmou "ádného právního stavu byly tzv. „metodické v!klady státních zákon&“, které %asto obracely smysl zákonného p"edpisu v prav! opak (na p". v!klad zákona o neperiodick!ch tiskovinách). Kdy$ jsme se proti tomu ohradili, projednání rozhodnutí sporné zále$itosti mezi státem a církví se v'dom' odkládala „ad Calendas graecas“. P"i tom se odbojnému 108

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

duchovnímu, kter! se dr$el zn'ní zákona, zkracoval jeho plat o 200 K%s, co$ znamenalo na p". z 800 K%s na 600 K%s.

K eklatantnímu poru#ení právního "ádu do#lo sam!m generálním prokurátorem. Synodní rada obrátila se na n'j s díkem, $e se ve Federálním národním shromá$d'ní ve své zpráv' o stavu zákonnosti u nás energicky postavil za striktní dodr$ování zákonnosti. Zárove) si st'$ovala, $e bohu$el ve v'cech církevních dochází neustále k hrubému poru#ování platn!ch zákon& na#imi ú"ady a $ádala o nápravu. Celkem promptn' do#el p"ípis generální prokuratury, $e v t'chto p"ípadech se nejedná o poru#ování zákon&. Je to jen v!raz státní politiky v&%i církvím. *ili: rozhodující je pohled politick!, nikoli právní, a to je pr! v po"ádku.

109

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

110

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Charta 77 Politické naléhání n'kolika brat"í, aby postup synodní rady proti státní správ' byl energick!, vrcholilo po publikaci Charty 77, kterou podepsala "ada na#ich duchovních. A stejn' vrcholilo neurvalé mocenské naléhání státní správy na z"eknutí se t'chto brat"í. A uprost"ed ne dost informovaná a od otev"eného pravdivého informování masivn' odd'lená církev, zmítaná navíc zdeformovan!mi fámami.

Vytvá"el se t'$ko únosn! stav pro #est vy%erpan!ch, dv'ma politick!mi soupe"i usm!kan!ch brat"í v synodní rad'.

P"itom v tomto roce 1977 kon%ilo funk%ní období bratra synodního seniora dr. Kej"e. Cht'l p"edat církev svému nástupci aspo) trochu konsolidovanou podle církevního z"ízení a Zásad, zam'"enou na vlastní práci zv'stovatelskou, kazatelskou, misijní a pastora%ní. Na#im postoj&m k d'ní kolem Charty a k Chart' samé státní správa dob"e rozum'la. Celá dlouhá historie kolem podpis& za%ala otázkou státní správy, asi dvakráte %i t"ikráte opakovanou, jestli n'kdo z nás, %len& synodní rady, Chartu nepodepsal. Správn' toti$ vid'la t'snou blízkost na#ich my#lenkov!ch v!chodisek k ideov!m v!chodisk&m Charty. A tu jsme jí neskr!vali. Tato blízkost ale byla ji$ od vzniku provolání „Synod svému národu“ a t'$kého zápasu o jeho zachování.

Ale i brat"i, kte"í podepsali Chartu, p"iznávali, $e nemají situaci lehkou.

Vzniklo pro n' dilema: jak! vztah si vytvo"it k církvi, jak! k „hnutí“. Vedle v#eobecné Charty 77 byl o n'co pozd'ji vypracován dodatek %. 9, kter! byl v'nován církevním pom'r&m u nás v republice.

Navíc podpisovatelé Charty z na#í církve p"ipravovali dal#í dodatek o pom'ru státní církevní správy k na#í církvi a hodlali jej zaslat na Federální shromá$d'ní.

Bratr synodní senior dr. Kej" v nesmírn' obtí$né situaci v ní$ jsme byli, v stálém mimo"ádném tlaku státní správy, kdy byly v %innosti dal#í organizace státního mocenského aparátu, jako na p". státní bezpe%nost, cht'l tomuto úmyslu zabránit. Pozval zástupce skupiny k sob' a sna$il se mu vysv'tlit d&vody, které jej k po$adavku ji$ $ádné zvlá#tní podání za na#i církev neposílat vedou. Po zdráhavém postoji a nejasné odpov'di autora plánu, odeslání podání Federálnímu shromá$d'ní zakázal. Jednat jménem církve mezi synody je povolána synodní rada. Synodní rada o v#ech p"ehmatech státní správy proti na#í církvi se státní správou ji$ jednala, a dopis, bude-li jí sv'"en pro jednání, pou$ije, zvlá#t' budou-li tam n'jaké nové skute%nosti. Neuposlechnou-li organizáto"i a dopis p"es zákaz a s poru#ením sv!ch slu$ebních závazk& ode#lou, bratr synodní senior pohrozil rezignací na sv&j ú"ad.

Asi po %trnácti dnech organizáto"i oznámili, $e dopis Federálnímu shromá$d'ní odeslali.

111

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Bratr synodní senior Kej" pojal tento %in jako nespravedliv! a svévoln! útok na svou církevní autoritu a práci, a synodní rad' oznámil svou rezignaci. Synodní rada vyjád"ila svou d&v'ru bratru synodnímu seniorovi a jeho rezignaci nep"ijala. Nemohla jednat jinak vzhledem k mimo"ádn' nebezpe%né celkové situaci, v ní$ se celá církev i se synodní radou nacházela, a kterou chápala celá církev a$ na 11 podpisovatel& sporného podání. Synodní rada cht'la smír. Rozhodla vytvo"it komisi, která m'la podniknout pokus o smír.

Stáli jsme p"ed mlad#ími bratry jako prosebníci o mír v církvi. Oni to v'd'li a p"ece znovu se vzbou"ili, tvrd' a bezohledn', metodami okopírovan!mi z politick!ch zápas&, na samém konci jednání p"i formulaci záv're%ného prohlá#ení, vzdáleni jak!chkoli stop lásky, vzdáleni pokání, nep"ijali v'tu: „Signatá"i litují, $e vedení církve bylo p"ivedeno jejich podáním a$ na okraj mo$ností nést dále odpov'dnost za církev.“ Ano, na#e fyzické síly byly vy%erpány. Tu noc, kdy jsme museli konstatovat, $e jednání ztroskotala, musil jsem hledat léka"skou pomoc. V nemocnici, kam jsem byl ihned p"evezen, podnikl léka" nejnutn'j#í chirurgick! zákrok. Po %ty"ech m'sících jsem musel b!t operován. „*eho jsme m'li litovat?“ To byla otázka pronesená je#t' v roce 1990 na chodb' Karolina po slavnostním za%len'ní teologick!ch fakult do svazku University Karlovy.

Záv'rem historie „Charta 77 a církev %eskobratrská evangelická“ bylo církevní "ízení past!"ské kázn' pro hrubou nekáze) signatá"&. Jedenácti ordinovan!m brat"ím, kte"í podepsali podání Federálnímu národnímu shromá$d'ní a p"es zákaz synodního seniora jej odeslali, ulo$ila synodní rada d&tku s v!strahou. Byl to po"ádkov! trest, kter! po jednom roce byl „vymazán“. Toto církev zahanbující soupe"ení a politiká"ské trumfování bylo vedeno po dlouhá léta. Ji$ 26. "íjna 1973 obrátil se synodní senior dr. Kej" na na#e mladé bratry s naléhav!m apelem: „Nenechte se zpanovat hn'vem ani pocity zneuznání. Pro Kristovu lásku hledejte cestu k církvi, k brat"ím, od kter!ch se odd'lujete, spoluvytvá"ejte jednotu a neubli$ujte lidem, kte"í vám nic zlého neu%inili, ale po "adu let hledali jen va#e dobro.

Mohli bychom poru%it, ale pro lásku Kristovu prosíme.“ P"esto se za%aly op'tovn' objevovat pokusy o nové útoky na synodní radu. P"evedli jsme takovéto plané jednání na tí$ivou otázku, jak je mo$né, aby brat"í vedoucí nespravedlivé útoky v církvi mohli bez vlastní úhony vysluhovat svatou ve%e"i Pán'.

Prostí %lenové církve zpo%átku siln' sympatizovali s mlad!mi radikály.

Teprve pozvolna pozorovali brat"i dva sm'ry v jejich práci: spravedliv! zápas proti postupujícímu tlaku státní správy, v n'm$ po%ítali s pomocí a ochranou synodní rady, ale vedle toho i vyrovnávání v podstat' star!ch ú%t& s vedením církve.

112

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Hlas synodní rady z roku 1980 k mé práci v synodní rad': „Jeden úsek $ivota byl Tvá slu$ba na nejvy##ím míst' v církvi. P"ipadla na Tebe v dob' snad v&bec nejnesnadn'j#í, kterou na#e spojená církev ve své krátké historii pro#la. Nashromá$d'né a p"edtím latentní rozpory se tehdy provalily a p"ipravily nesl!chan' t'$ké chvíle kormidelník&m, kte"í nem'li jin! cíl, ne$ lo, církve provést bou"emi a úskalími bez úhony.“

Rozlu%t'ní?

Na po%átku mé práce v synodní rad' stála má naprostá d&v'ra v pravdu a v mo$nost dohody diskusí, rozhovorem s k!mkoli a o %emkoli. Toto své p"esv'd%ení o metodách práce jsem uplat)oval v rozhovorech se spolubratry v synodní rad', kte"í v#ak byli %leny p"edcházejících synodních rad a situaci v církvi dob"e znali. Jejich mín'ní byla skeptická. „To nezná# n'které na#e mladé kritiky, tam jsme ztroskotali v$dycky.“ Nev'"il jsem. +el jsem za n'kter!mi. Probírali jsme situaci církve. Rozhovor se stával ost"ej#í a ost"ej#í. Prosil jsem, abychom mluvili klidn'. A to byla velká chyba. „Brat"e, to jste ztratil m&j respekt! Vy, star! akademick! Ymka" a radíte k umírn'nosti? To bych nev'"il!“ A ztratil jsem vlivem p&sobení skupiny Nová orientace nejen jeden hlas, ale asi %tvrtinu hlas& p"i p"í#tích volbách do synodní rady.

K tomu ke v#emu chci poznamenat, $e zále$itost jsme p"edlo$ili celé církvi. Církev schválila postup synodní rady.

113

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

114

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Díky bratru profesoru J. B. Sou%kovi Po válce jsem pro$íval krásné p"átelství k panu profesorovi J. B. Sou%kovi. Sblí$ení za%alo p"i ú%asti na nové práci v nov' zalo$ené Akademické Ymce. Profesora Sou%ka neoby%ejn' zajímaly mé zku#enosti z vále%n!ch let i v!voj situace povále%né. *asto jsme o tom hovo"ili. Z t'chto hovor& se vyvinuly pravidelné novoro%ní sch&zky v rodin' pana profesora. *ím více jsme se st!kali, tím více jsme si rozum'li a sbli$ovali se. J. B. Sou%ek m'l velik! rozhled po sv'tov!ch událostech. Dovedl vyhmátnout to nejpodstatn'j#í, dovedl problém zformulovat a odhadnout pravd'podobn! v!voj. Obohacoval nás. Ov'"oval si v rozhovorech své analysy. M'l mou up"ímnou úctu. N'která setkání s dr. Sou%kem byla opravdu mimo"ádná. Tak setkání ze 17. "íjna 1949. Odpoledne jsem byl propu#t'n z pankráckého v'zení a ve%er jsem se setkal s profesorem Sou%kem na sch&zce p"átel z Akademické Ymky u Kr%má"ov!ch. Jeho otázky po nov!ch m!ch zku#enostech #ly ke ko"en&m. „Nenávidíte te, své v'znitele?“ „Ne, necítím nenávist.“ Pak jsem #el „do v!roby“. Jak $iv', a$ $ádostiv' se vyptával na mé zku#enosti ze $ivota v d'lnickém prost"edí. „Nemyslíte, $e by církvi prosp'lo, kdyby také „#la do v!roby“?“ Musil jsem p"isv'd%it. Vzal mi toti$ tuto my#lenku „z hlavy“. – Velice jsem si cenil jeho kní$ky „Víra a sv't“, jeho promy#len!ch, hluboce k"es(ansk!ch postoj& v oblasti záva$n!ch otázek $ivota.

Jeho blahop"ání po mém zvolení synodním kurátorem bylo a$ zahanbující: “Církev si m&$e blahop"át ke svému kurátorovi“.

Ze zápas& s Novou orientací jsem si odná#el "adu otázek, které mne zneklid)ovaly. A byl to zase profesor Sou%ek, kter! mn' tyto otázky pomáhal zodpov'd't. To tehdy, kdy$ k desátému v!ro%í úmrtí J. B. Sou%ka r. 1982 vydal prof. Lud'k Bro$ "adu jeho studií pod souborn!m názvem „Slovo – %lov'k - sv't“. U mne padly na p&du, zkyp"enou nedávn!mi diskusemi. P&sobily na mne tém'" osvobodiv' z nejistot a zmatk&.

U Sou%ka %lov'k sleduje nejen p"esnou my#lenkovou práci, ale zakou#í protrp'né, hluboce pro$ité, vymodlené a na vysoké intelektuální úrovni zachycené p"ibli$ování se k Slovu Bo$ímu, vystihování Slova Bo$ího, neváhám "íci: Slovo Bo$í samo. Brat"i %asto tvrdili, $e Duch svat!, tedy B&h sám, jim ur%ité v'ci "ekl, jiné ne"ekl. Sly#me J. B. Sou%ka: Mluví i dnes B&h a o %em mluví? „B&h sám vyhledal %lov'ka, B&h se k n'mu sklonil, B&h k n'mu promluvil. A chce mluvit, ano mluví stále skrze sv'dectví prorok& a apo#tol& v Písmu svatém...je$ jest neopakovateln!m a nenahraditeln!m sv'dectvím o tomto Slovu a je$ se proto Slovem Bo$ím stává, kdy$ B&h promluví skrze jeho zv'st a vytvo"í si tak víru v Je$í#e Krista. – Toto $ivé slovo Bo$í, to jest promluvení Bo$í skrze sv'dectví Písem, se obrací k %lov'ku, ke skute%nému celému %lov'ku a "íká mu v moci a $ivé autorit' v$dycky ur%ité v'ci: mluví mu o soudu a usv'd%uje

115

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

jej z jeho viny, p"iná#í mu jistotu Bo$í odpou#t'jící lásky a formuje, ovládá, usm'r)uje, %ili posv'cuje jeho cel! $ivot. Ale pamatujme: to v#echno %iní $ivé, aktuální promluvení Bo$í k %lov'ku skrze Písmo a sv'dectví Ducha.

Není to abstraktní teorie, n!br$ $ivé d'ní, jeho$ subjektem je B&h a které proto nemáme my lidé ve své moci. Nemá je ve své moci ani církev, ov#em ani teologie.“ Ze slova Bo$ího vyvozovali brat"i celé programy. J. B. Sou%ek mluví o slovu Bo$ím a kulturních programech. A to co platí o kulturních programech, platí tím více o programech politick!ch.

Slovo Bo$í a programy kulturní. „Toto slovo Bo$í se obrací k %lov'ku.

K skute%nému, celému %lov'ku, ke mn', k tob', ne k n'jak!m abstrakt&m.

Mluví k n'mu osobn' a nep"iná#í mu v prvé "ad' n'jaké pou%ení o jak!chkoli v'cech. Proto své téma neformulujeme: Slovo Bo$í a kultura, n!br$ Slovo Bo$í a kulturní %lov'k, %i je#t' v!razn'ji: a tvo"ící %lov'k (%lov'k kulturn' tv&r%í i kulturu p"ece jen také aktivn' p"ijímající). Slovo Bo$í nep"iná#í p"ímo $ádné programy pro kulturu samu o sob', n!br$ oslovuje %lov'ka.“ Zdálo se %asto, $e brat"i jsou nadáni schopností tv&r%ím, neot"el!m zp&sobem zpracovávat otázky nábo$enské. Sou%ek: Na#e nábo$enství musí b!t kriticky tv&r%í nábo$enství. „Co v#ak tedy slovo Bo$í "íká kulturn' tv&r%ímu %lov'ku? Prvním a v mnohém smyslu základním p"íkladem je to, co slovo Bo$í mluvilo a mluví k %lov'ku tvo"ícímu na poli nábo$enském.

Pro tento obor máme ov#em v Písmu svatém nejhojn'j#í a nejv!slovn'j#í stopy Bo$ího promlouvání k lidem. A v tomto oboru také mluví slovo Bo$í nejp"ísn'ji, ano nejtvrd'ji. V tomto oboru je nejjasn'ji patrno, $e p"ední stránka slova Bo$ího je soud a hranice lidského tvo"ení. Neu%iní# sob' rytiny ani jakéhokoli podobenství... je stále prvním a nejd&le$it'j#ím obsahem toho, co slovo Bo$í "íká práv' nábo$enskému %lov'ku... Pro tento obor tvo"ení znamená slovo Bo$í zabrzd'ní a p"íkaz zdr$enlivosti a st"ízlivosti.“ Co znamená obda"ení Duchem Svat!m, jeho$ se brat"i %asto dovolávali?

Sou%ek: Opravdové obda"ení Duchem Svat!m: Posv'cení. „Jestli$e %lov'ku konkrétn' vstoupilo do cesty slovo Bo$í, je$ si ho podrobuje, je$ mu udává a stanoví meze, je$ si ho bere do kázn', pak %lov'k pro$ívá posv'cení.

Jdouce ve stopách sv'dectví Písem stále znovu a stále více chápeme pravdivost a spasitelnost toho, co se nám tu p"iná#í a stále více se z toho pochopení sami radujeme a tak si je osvojujeme.“ Zdálo se nám, $e milí brat"i byli %asto velice vzdáleni realismu k"es(anské víry. Sou%ek: Realismus k"es(anské víry je stejn' vzdálen od povrchního optimismu jako %asto nemén' povrchního pesimismu. „B&h tob', h"í#níkovi, nabízí odpu#t'ní a p"ikazuje ti, abys u$ te, v tomto zajisté zlém sv't', $il k jeho cti a sláv'. Zda sv't zm'ní# %i ne, o tom nebádej: jisté je, $e má# milovat, bojovat proti zlu v sob' i okolo, pomáhat bli$nímu,

116

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

p"ilo$it ruku k dílu, rozmno$it o n'co oblast spravedlnosti a pravdy, aspo) té spravedlnosti, která je lidem dosa$itelná, a té pravdy, kterou %lov'k m&$e poznat... Není to jedno, zda ve své denní praxi se rozhoduje# pro mo$nosti hor#í %i lep#í, l$iv'j#í %i pravdiv'j#í, bezohledn'j#í %i spravedliv'j#í.

Rozhodnutím pro lep#í cestu m&$e# a má# manifestovat svou víru, vzdát chválu Bohu, dosv'd%it, $e do tvého $ivota se v#í jeho k"ehkostí zasahuje milost a moc Bo$í. Bude# to v#e %init st"ízliv', bez p"ece)ování mo$ností a dosahu takov!ch projev&, ale také nebude# tyto mo$nosti zleh%ovat a nebude# tvrdit, $e je v#echno jedno.“ Byly vzná#eny po$adavky, aby na#e církev byla sv!m radikalismem opravdovou církví Kristovou. K tomu J. B. Sou%ek: „Církev Kristova $ije uprost"ed sv'ta dosud nevykoupeného. Není jejím úkolem se nad sv't povy#ovat nebo dokonce nad ním panovat, a není jejím prvním posláním sv't m'nit, je v#ak od sv'ta odli#ena a odd'lena odpu#t'ním a posv'cením Bo$ím, a má práv' proto b!t sv'tlem sv'ta a solí zem'.“ Institu%ní církev byla pro mnohé bratry v!lupkem v#eho zlého.

J. B. Sou%ek: Církev a ú"ad: „...protest proti p"ecen'ní organiza%ní slo$ky církevního $ivota nesmí vést k p"ecen'ní a osamocení slo$ky duchovn' entusiastické. Církev je a z&stane zalo$ena na autorit', ne arci p"edn' na autorit' ú"adu a organizace ani na autorit' hotov!ch formulí (dogmat), ani na autorit' svémocn!ch nábo$ensk!ch osobností, n!br$ na $ivé autorit' Kristov', p&sobící skrze slovo Písma a skrze dar Ducha.“ Církev viditelná m&$e zahynout, "íkali brat"i. Z&stane církev neviditelná, církev Kristova. J. B. Sou%ek: „V!raz neviditelná církev je o#idn!. Pochází z tradice platonské (z rozli#ování podstaty od zjevu) a snadno svádí k tomu, aby se podstata církve hledala tak, $e se obejde viditelná stránka církve. A to je scestné... Církev je v$dy viditelná, neviditelné je království Bo$í.“ Brat"i byli nez"ízen' individualisti%tí. Jejich sv'domí bylo pro n' poslední autoritou. J. B. Sou%ek k nábo$enskému individualismu: „Pojem neviditelné církve b!vá v nov'j#í dob' spojen s nábo$ensk!m individualismem, jemu$ je ka$dé obecenství n'%ím druhotn!m, by( velmi pot"ebn!m a cenn!m. Ze v#eho, co jsme dosud "ekli, plyne, $e tento individualismus není biblick!. Církev není tvo"ena zám'rnou nebo spontánní %inností neodvisl!ch zbo$n!ch jedinc&, n!br$ povoláním Bo$ím. Údem církve lze b!t toliko skrze osobní víru – to( pravdiv! motiv individualismu – ale církev je p"ed vírou, je p"edm'tem víry, jedinec je vykoupen svou ú%astí na darech a zaslíbeních, dan!ch církvi, to je hranice oprávn'ného individualismu.

Brat"i potírali své odp&rce proto, $e nebyli podle jejich p"edstav dokonalí. J. B. Sou%ek: „V jedné v'ci ov#em z&stane k"es(anská víra v$dy velice obez"etná a zdr$enlivá: nebude si %init ilusí o tom, $e v oblasti relativit tohoto sv'ta je mo$ná absolutní dokonalost. (Jde o) stále nové, obtí$n' a kr&%ek za kr&%kem jdoucí úsilí o potla%ování zlo"ád& a k"ivd.

117

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Zabsolut)ování relativit je v$dy modlá"stvím, které m&$e vést jen ke zl!m konc&m. Kristova p"ipomínka, $e jeho království není z tohoto sv'ta, stále platí a je stále jedinou ochranou zdraví proti v#elijaké lidsky absolutistické nákaze. *eho je mo$no dosáhnout jest, aby k"ivda a nelidskost nebyly p"ímo podstatn!m znakem spole%ensk!ch "ád& a aby po%et jednotliv!ch k"ivd a nelidskostí, d'jících se i uprost"ed slu#n!ch a v zásad' spravedliv!ch obecn!ch po"ádk&, byl neustále stla%ován na jakési p"edem neur%itelné, neredukovatelné minimum.

J. B. Sou%ek se stal pro mne velikou oporou. Po jeho slovech mohu jít s novou nad'jí a jistotou dál nesnadnou cestou víry.

118

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Jmenn" rejst#ík Apl, J. ...............................95, 103 Balcar .......................................99 Belansk!...................................31 Bene#, Edvard ...6, 13, 23, 24, 25, 29, 35, 51, 52, 54, 59, 61, 63– 64, 65, 67–68 Bene#ová, Hana .....64, 67, 68, 72 Bene#ová, Ji"ina .......................64 Bieber .......................................95 Bienert, R. ....................41, 47, 50 Brodsk!, Vladimír....................49 Bro$, Lud'k ............................115 Brynda......................................73 *apek, Karel ......................12, 21 *epi%ka.....................................72 *iha"...................................30, 47 *í$ek, Franti#ek .......................81 De%i ..........................................72 Dolník ................................30, 31 Dönitz.......................................47 Dostojevskij, F.M. ...................60 Drtina, Prokop..........................51 Dudiak, Ladislav ......................99 Dupal, Miroslav .....................100 Eliá#, Alois .........................31, 40 Ferenc, Bohuslav .....................99 Fierlinger, Zden'k ....................64 Frank, K.H. ............40, 47, 50, 54 Ga#paríková, -ela ....................15 Göring ......................................32 Gottwald, Klement 58, 59, 60, 64, 71, 72 Hácha, Emil 6, 29, 30, 31, 35–42, 47, 54 Hácha, Theodor ........................40 Háchová, Marie..................38, 41 Hála ..........................................59 Havelka, Ji"í 6, 29, 30, 31, 38, 40, 99 Havránek ..................................48

Hitler, Adolf............24, 30, 32, 63 Hluzík, Antonín..................85, 99 Hoetzel, Ji"í ........................35, 36 Hora .........................................93 Houdek .....................................52 Hromádka, J.L. ...6, 9, 12, 43, 64, 72, 106–7 Chlapec.....................................99 Chvalkovsk! ............................32 Chy#ka, Jos. .............................61 Janák, Pavel .............................52 Janík .........................................93 Jína, Jan..................51, 52, 57, 64 Kalfus .................................47, 48 Kamenick! .........................47, 48 Kapsová ....................................11 Ka#pa"íková, Ludmila..............52 Keist, Bohumil .........................99 Kej", Václav ....105, 108, 111, 112 Kliment ..............................29, 32 Klouda......................................41 Klu%ková, Bo$ena ....................64 Köllerová .................................59 Kone%n!, Franti#ek ............85, 99 Kopta, Josef........................52, 71 Kordo# .....................................52 Kozelka, B. ..............................58 Krátk!, Josef.............................98 Krej%í .......................................41 Krepindl, Václav ....................100 Ku%era ......................................12 Kulvajt .....................................31 Laichter, Josef...........................42 Ledvina...............................24, 30 Leitner ......................................28 Lípová ......................................11 Ludvík, Emil ............................95 Malá% .......................................72 Malík ......................................103 Malypetr, Jan .....................31, 35

119

Franti#ek +karvan

Vzpomínky

Mare#, Rudolf...........................43 Masaryk, Herbert .....................16 Masaryk, Jan ...11, 15, 16, 17, 18, 21, 22, 60, 65–66 Masaryk, T.G. 6, 9, 11, 12, 17, 21, 25, 63, 106 Masaryková, Alice...9, 11, 13, 15, 16, 18, 65 Masaryková, Anna ...................16 Masaryková, Herberta..............16 Masaryková, Charlotta G. ..15, 22 Mastn! .....................................36 Matou#ková, Julie ......................9 Moravec ...................................41 Musil ........................................73 Nechleba...................................36 Nejedl!, Ot. .............................36 Neuman ....................................60 Neurath.....................................40 Nev"el.........................................9 Novák, Karel ............................99 Pacák ........................................36 Paková, Zdenka........................43 Palack!, Franti#ek ....................67 Pe(as ........................................47 Plojhar ......................................60 Popelka, A. .......40, 47, 48, 49, 54 Pospí#il, Franti#ek ....................99 Pot&%ek.....................................27 Procházka, Jind"ich ............68, 73 P"íhoda .....................................41 Rádl, Emanuel ...........................9 Rádlová ....................................54 Rak#any....................................31 Remza.......................................31 Revilliod...................................16 Revilliod, Herbert ........16, 17, 18 Revilliod, Leonard .......16, 17, 18 Revilliodová, Olga ...................16 Ribbentrop ...............................32 Ribeau, André de......................17 Riegel .......................................13 Rodzjanková.............................11

Roosevelt, F.D..........................65 Ro#kot, Kamil ..........................36 Ro#kotová, Anna ................36, 40 Rys-Rozséva%...........................41 Schenk, Antonín .................12, 24 Scherks, Vojt'ch.........................9 Schieszl, Josef ....................23, 24 Siebertová.................................27 Smetana, Franti#ek ...................72 Smolík, Josef............................97 Smutn!, Jaromír 6, 51, 55, 57, 58, 64, 65, 68 Sobota, Emil.....23, 24, 41, 49, 73 Sok, Josef .................................72 Sommer, Otakar .................31, 40 Sou%ek, J.B. ...........9, 72, 115–18 Strnad .....................12, 41, 49, 73 Svoboda ...................................93 S!kora ......................................65 +alda, F.X. .................................9 +ámal .......................................29 +imek, Pavel ..........................106 +imsa, Jaroslav...............9, 43, 44 +lechta......................................60 +makalovi ................................43 +pa%ek ......................................66 +t'pánek ...................................27 Teindl, Josef ...............................9 Tvrd!, Milan ............................85 Uhlí", Josef ...................75, 78, 99 Vágner................................47, 48 Valenta, Jaroslav 9, 10, 43–46, 49, 73 Valenta, Josefa ...................44, 46 Valentová, Jaroslava...........44, 46 Valsa, Jan .................................99 Vav"ík .......................................31 Vern!, F. ...................................79 Vo#ahlík, Václav ......................99 Wahl .........................................73 Zápotock!, Antonín .................60 Zenkl ........................................68 Zmrhal, Alois ...........................99

120

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

-ike#.........................................55

121

Franti#ek +karvan

VzpomĂ­nky

122