SLOVNÍK MĚSTSKÉ MUZEUM KRNOV
Čepel - vzniká při výrobě kamenných nástrojů jako zvl. tvar úštěpu, jehož délka je více než dvakrát větší než šířka. Čepele jsou užitečné díky dlouhým a ostrým řezným hranám. Čepelka s otupeným bokem - kamenná čepelka, jejíž jedna hrana je otlučením otupena tak, aby poskytla oporu pro prst nebo se dala lépe upevnit do rukojeti.
Střípky minulosti
Drasadlo - úštěpový, jen vzácněji jádrový masivní nástroj, jedna jeho strana je opracována výraznou hrubou retuší. Hřivna – platidlo v době bronzové, ve středověku pak váhová a mincovní jednotka. Kosíř - nářadí na řezání slámy.
ZA POZNÁNÍM MINULOSTI
Sekeromlat – zbraň (i výrazný symbol společenského postavení vlastníka) různé šíře s průvrtem v ose ostří, pečlivě zpracovaný povrch. Šídlo - špičatý nástroj k vypichování otvorů pro šití (v kůži). Škrabadlo - kamenný nástroj vyrobený z úštěpu nebo čepele, tvarovaný do ostré obloukovité hrany. Používaný k odstranění tuku z vnitřní strany zvířecí kůže nebo ke zhotovení dřevěných a kostěných výrobků.
Mazanice - hlína užívaná pro povrchovou úpravu, př. obydlí, mohyly, kotlovité hroby, pece apod.
Štípač - kamenný nástroj s rovnou ostrou pracovní hranou (na rozdíl od zahroceného pěstního klínu), používaný ve starším paleolitu.
Mlat - válečná zbraň.
Terina - pravěká širší vázovitá nádoba s úzkým hrdlem.
Osudí - amfora – lužická kultura, na rozdíl od ostatních amfor má malá nefunkční ucha a široké hrdlo. Plnila funkci hrnce, a nikoli nádoby na transport tekutin. Často se do osudí ukládal popel zemřelých.
Teslice - nástroj k opracování dřeva s ostřím postaveným kolmo k podélné ose topůrka; tím se liší od sekery, jejíž ostří je s osou topůrka souběžné.
Pazourek nerost organického původu vyskytující se v křídové hornině, hnědé či šedé barvy. Tvrdý, ale snadno štípatelný materiál prvních nástrojů a zbraní paleolitického člověka. Pěstní klín - víceúčelový kamenný jádrový nástroj, patřící do starších fází paleolitu. Byl vyráběn odrážením úštěpů ze dvou plochých stran jádra tak, aby vznikl poněkud zploštělý hruškovitý tvar s hrotem na jednom konci. Prejzy - dvoudílná střešní krytina z pálené hlíny, užívaná od antiky a zvl. oblíbená v 18.století. Projekt realizovaný Městským muzeem Krnov za finanční pomoci Moravskoslezského kraje, jehož cílem je představit široké veřejnosti prostřednictvím stálé expozice nálezy z archeologických výzkumů v oblasti Krnovska a ve virtuální i písemné podobě přiblížit bohatou historií města a jeho okolí.
Sekáč - masivní nástroj většinou jádrový (valounový tvar). Základní část nebývá opracovaná, ukončení hrubě otlučeno do nepravidelné pracovní hrany.
Přeslen - malý provrtaný disk z kamene nebo z vypálené hlíny, působící jako setrvačník točícího se vřetena při spřádání vlákna.
Tyglík - malá keramická nádobka užívaná k roztavení kovu a jeho nalévání do formy. Udidlo - součást uzdy, vkládaná dobytčeti do tlamy. Urna - popelnice, nádoba obsahující pozůstatky jednoho či více zemřelých.
spálené
Úštěp - tenký plátek kamene, obvykle s ostrými hranami, vyrobený odrážením od jádra. Úštěpový nástroj - kamenný nástroj vyrobený z úštěpu jemnějším opracováním pomocí otloukače (přitloukače). Vrták - nástroj zpravidla čepelový, jeden jeho konec je strmě oboustranně vybrán tak, že vybíhá v úzký, protáhlý a souměrně široký výčnělek. Zrnotěrka - používána jako kovadlina z jemnozrnné šedé horniny sedimentačního původu.
POČÁTKY ČLOVĚKA ( asi 14 000 000 – 30 000 před naším letopočtem) Stejně jako všechno na naší planetě, vznikl postupným vývojem i člověk. Jeho existenci, rozvoj pohybových, fyzických a duševních schopností potvrzují jak nálezy kosterních ostatků, tak používaných nástrojů. S každým novým objevem se pak historie lidského rodu obohacuje o nové podrobnosti a posunuje naše poznání zase o kousek dál. antropogeneze hominizace
- proces vzniku, vytváření a vývoj člověka - proces napřimování postavy, vývoj mozku, vývoj rukou jako pracovního orgánu, vznik řeči
Ramapithecus (býložravec) - pohyb po čtyřech končetinách, ale i vzpřímeně, živil se hlavně semeny a plody Australopithecus (všežravec) – kolébavá chůze, rostlinná strava doplněna sběrem drobných živočichů, používání kamenů jako nástroje Homo habilis (člověk zručný) – vzpřímená chůze, potrava získávána sběrem a lovem pomocí jednoduchých nástrojů, vytváření malých tlup
NEJSTARŠÍ DĚJINY ČESKÝCH ZEMÍ DOBA KAMENNÁ (asi 1 500 000 – 2 000 let před naším letopočtem) paleolit (starší doba kamenná) – 1 500 000 – 8 000 let před n. l. starý paleolit 1 500 000 – 100 000 př. n. l. - Homo erectus střední paleolit 100 000 – 40 000 př. n. l. - Homo sapiens neanderthalensis mladší a pozdní paleolit 40 000 – 8 000 př. n. l. Homo sapiens sapiens mezolit (střední doba kamenná) – 8 000 – 5 800 let před n. l. v Evropě asi 5 milionů lidí, země zalesněná, postupné vyhynutí mamutů a výskyt menší zvěře, dokonalejší nástroje neolit (mladší doba kamenná) – 5 800 – 3 500 před n. l. domestikace zvířat, rozvoj řemeslné výroby, rozšíření zemědělství a jeho oddělení od lovu a sběru, směna výrobků, nárůst populace, uctívání předků – hroby, oběti, rozvoj keramiky, symbolické umění, první opevněná sídliště
Homo erectus (člověk vzpřímený) – kolektivní lov velké zvěře, kamenné zbraně, první setkání s ohněm, primitivní řeč
Homo sapiens neanderthalensis (člověk neandrtálský) - lov mamutů, používání ohně, oblečení z kůží zvěře, život v jeskyních, později stavba primitivních obydlí Homo sapiens sapiens (člověk současného typu) – podobá se současnému člověku jak vzhledem tak myšlením, zdokonalené nástroje, soužití v rodech, dělba práce, artikulární řeč, postupné využívání nových materiálů – měď, bronz, železo
eneolit (pozdní doba kamenná) – 3 500 – 2 000 let před n. l. počátek poznávání kovů (měď), plně rozvinutá dělba práce, nástup patriarchátu, rozvoj megalitických staveb, vznik prvních státních útvarů v Mezopotámii a Egyptě, na našem území různé kultury (dle typu keramiky) – kanelovaná, jevišovská, šňůrovitá, zvoncovitých pohárů atd.
kultury u nás : unětická – rozvíjí se v úrodných nížinách mohylová – podle budování mohyl nad hroby popelnicových polí – podle způsobu pohřbívání (popel uložen do keramických nádob – popelnic a poté na posvátné pole) DOBA ŽELEZNÁ (700 před n. l. – přelom letopočtu) - poznávání a využívání železa a železných výrobků hallstattská doba – podle pohřebiště v rakouském Hallstattu – typická geometrická výzdoba keramiky laténská doba – dle jezera La Tene ve Švýcarsku – velký rozvoj keltské materiální a duchovní kultury (využívání nových hmot jako sklo, smalt, používání hrnčířského kruhu, rozvoj zemědělství, peněžního obchodu…) ŘÍMSKÁ DOBA (přelom letopočtu – 4. století) - expanze Říma a posun germánských kmenů na jih STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ (počátek 5. – konec 6. století) - vpád Hunů do Evropy, zánik jejich říše a příchod Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy - rozmach zemědělství, řemeslné výroby, válečnického umění, dřevěné hrady nahrazují opevněná hradiska s kamennou zdí. Postupný rozpad rodových uspořádání, vznik nových společenských zřízení – nastává středověk. Poznámka : datace jednotlivých období - naučná literatura z 90. let 20. století.
DOBA BRONZOVÁ (2 000 – 700 před n. l.) - objev bronzu (měď + cín), nové nástroje, první společná dělba práce, specializace řemesel – hrnčířství, textilní výroba, hornictví … Vydalo: MIKS - Městské muzeum Krnov, květen 2006