4. GNU + LYSSA + WOLLONGONG / #noise #emo #posthc

Vysočina, rok 2009. Nikde nic. Jen basákova studentská kapela, která hrála ska. Zábavovky a tak. Myslím, že u nás byla právě ta podivná doba, kdy každej poslouchal Ska-P, chodilo se v řeznickejch košilích, Vysočina byla oblečená v Rejoice kalhotech a na krku se nosily takový ty kožený přívěsky, který po tělocviku děsně smrděly. Šli jsme na střední, začali chodit místo do hospod na koncerty a mít kapelu byl prostě sen. My ale chtěli hrát něco jinýho než ten hnůj, kterej byl okolo, no a taky jsme znali skvělý kapely, který tu nikdo neposlouchal. Tak jsme udělali set z coverů a začli hrát, jako osvěta, haha! Byli jsme hrozní. Nikdy jsme ale neměli ten pocit, že musíme do 5 let vyprodat Wembley. Proto se dost možná většina kapel okolo nás rozpadla, protože si mysleli, že za 2 roky budou jezdit ty největší fesťáky. My chtěli kapelu a zažívat všechno kolem, udělat svoje věci, pak třeba zaplnit domácí klub a pak vyjet na turné. Ze všeho jsme měli radost. Kdyby nám tehdy někdo řekl, že projedem Japonsko, nachystáme turné po Jižní Americe (zrušeno kvůli covidu), předskočíme Ignite, Anti Flag, Billy Talent, tak si cvrknem. No a letos nás čeká ten nejfantastičtější festival pro náš žánr – Punk Rock Holiday s headlinerem Bad Religion, předskakování Lagwagon v Rock Cafe a to všechno s novou deskou Something Tasty. Díky tomu, že se nám to všechno tak nějak rozumně dávkuje, v nás přetrvává to nadšení, který bylo na začátku. Jako kdybys do lokomotivy přidal uhlí a popojel zase o stanici dál. No a co je na tom nejlepší – že se dá cestovat dost nezvyklým způsobem.

2/ Když se podívám na obal vaší nové desky Something Tasty, tak mě napadá, jak moc vás baví pracovat s určitou formou punk rockového klišé a na kolik je to nadsázka…

No, naše poslední album a jeho cover jsme pojali na nás dost netradičně. Měli jsme menší půst, kdy jsme nic nevydali, a Covid nás trošku vyhecoval dotáhnout nějaký nápady, který se válely ve zkušebně. Vyšel z toho název desky Something Tasty. Prostě to muselo být po tý době fakt dobrý, něco s čím bychom se nebáli vylézt ven. Už v ten moment jsme měli hotovej singl Serial Chiller o takovým tom klasickým modelu mamahotelu. Přišlo nám super trošku zesměšnit model domácnosti z 50. let, kdy matka zůstává doma jako hospodyňka a táta nosí domů peníze. Má navařeno, otevřený pivo na stole a o víkendu pogriluje. Náš cover desky je přesně v grafice tý doby, ale uvidíte tam silnou samostatnou ženskou, zkérovanou feministku, která míchá místo plačinek na pánvici vinyly, který servíruje přímo pod nos svýmu synkovi. Ingredience jak se patří – 10 g punku, 15 g skateboardingu, 8 g NHL z devadesátek atd... For all the serial chillers, 90s lovers and everyday heroes! Máma co ví, co je dobrý! Je tam toho ukryto víc.

3/ Styl hudby, který hrajete, nemá v našich končinách vybudovanou zas až tak silnou tradici. Myslím tím vysoce energický, ale zároveň hodně melodický punk