“BRNO MÁ V SOBĚ NĚCO MLADISTVÉHO A BEZELSTNÉHO”

ROZHOVOR S VLTAVOU

Vltava je v pravém slova smyslu fenomén fungující od roku 1986 a již od prvních tónů šla vždy svou vlastní a navýsost originální cestou. Styl psaní písní, poetika, humor i hlas Roberta Nebřenského jsou jasným poznávacím znamením kapely i v současnosti, o čemž se budete moci brzy sami přesvědčit u nás v Kabinetu. I proto jsme Robertovi poslali pár otázek. (otázky kladl Banán)

1/ Co se vám vybaví jako první, když se řekne Brno?

Takové příjemné měkko a vlídno. Kupodivu jsem v Brně nikdy nebyl jinak než pracovně a celkový vjem mám složený ze střepin vzpomínek spojených s hraním nebo natáčením. Místa, situace, lidé. Zdá se mi, že Brno má v sobě něco mladistvého a bezelstného.

2/ Vltava začínala hrát už v roce 1986. Bylo složité fungovat v kapele před rokem 1989? A co všechno změnil listopad tohoto roku? A napadlo vás tehdy, že budete v roce 2022 ve Vltavě stále fungovat a odpovídat na otázky do rozhovor jinak než osobně nebo dopisem?

Náš kulturní svět před rokem 1989 nebyl zdaleka tak pestrý jako je dnes, současně byl více naivně opravdový a v celé společnosti poutal mnohem více přirozeného zájmu. Hrát v kapele znamenalo často také občanský a politický postoj. Publikum si nacházelo významy v jinotajích a být hudebníkem bylo i z tohoto důvodu dosti atraktivní. V mnoha ohledech je to tedy dnes mnohem těžší. Hudba a umění zdaleka nejsou v někdejším centru pozornosti a dnešní umělec, musí více a rozhodnutě chtít a věřit svojí cestě. Samozřejmě, že jsem netušil, že budu v roce 2022 hrát a odpovídat v rozhovoru na otázky. Listopad 1989 změnil úplně vše. Dnes ale víme, že lidé jsou stejní. Zatímco dříve stačilo volat po svobodě, dnes prožíváme, jak je těžké svobodu unést, jak s ní správně naložit a že pro mnoho lidí svoboda zatím není.

3/ Jak to má vlastně Robert Nebřenský s tzv. komunikačními technologiemi a sociálními sítěmi? Jste v tomto ohledu spíše staromilec nebo tam vidíte jasný potenciál, který se dá pozitivně využívat? A propadáte občas nostalgii? S komunikačními technologiemi jsem se nespřátelil. Propagační potenciál naštěstí v kapele zvládá obstarávat náš saxofonista Ondřej Klímek. Moje osobní cesta vede naopak ven z tohoto prostředí. Nostalgii někdy vnímám při pohledu na své dětství, když vidím, jak tehdejší svět, obtěžkaný vážnými problémy, byl vlastně ještě tolik tolik v pořádku a že se mu dalo přeci jen do jisté míry rozumět.

4/ Současnou Vltavou tvoří spousta mladších hudebníků a dokáži si představit, že přinášejí nové a zajímavé impulzy a trochu jinou energii. Vnímáte to také tak? A jak byste charakterizoval vnitřní dynamiku v kapele?

Ano, takto přesně to vnímám. Bez jejich vlivu bych byl dávno zaprášeným muzeálním exponátem. Oni hrají a já s nimi v tom existuji jako médium. Chemismus kapely a jeho využití v praxi je můj celoživotní hlavní obor. Jsem závislý na společné harmonii všech.

5/ Jaké má Vltava (krom koncertu v Kabinetu, na který se všichni těšíme) plány? Můžeme letos např. očekávat novou desku?

Nová deska je přesně tím, k čemu se letos vztahujeme a na co se nejvíc těšíme. Album o 16ti písních je natočené a nachází se ve stádiu závěrečného hudebního mixu. Ponese název „Spass muss immer sein“ a věříme, že vyjde letos v září. Album si budete moci poříditi jak na vinylu, tak na CD. Při koncertě v Kabinetu z něj uvedeme řadu písní... Letos ještě chystáme nový zpěvník

„Prodává se kytara“ o 100+1 písni, nějaký klip a hlavně koncerty, koncerty, koncerty, protože to je náš život!