Zaha Hadid by katusenka131

ZAHA HADID

TATO OSLAVNÁ PUBLIKACE JE VYTVOŘENÁ NA POČEST SVĚTOVÉ ARCHITEKTKY ZAHA HADID

OBSAH Život

Ocenění

Seznam staveb

Požární stanice

Skokanský můstek

Muzeum

Kulturní centrum

Sídlo přístavní správy 36

31.10. 1950, Bagdád, Irák 31. března 2016 Miami, USA Proslulá britská architektka původem z Iráku, držitelka Pritzkerovy ceny za architekturu a významná představitelka dekonstruktivismu. Její stavby jsou futuristického vzhledu, založené na křivkách a geometrických tvarech.

ZAHA HADID ŽIVOT Architektka měla už od malička silné rodinné zázemí. Měla vzor úspěšného otce a sama neviděla důvod, proč by nemohla být stejně tak ambiciózní. Koneckonců Irák byl tehdy jiný, než jak jej známe dnes. V liberálním státu bylo mnoho ženských vzorů, v architektuře jich však bylo poskrovnu i ve světě.

diční muslimskou výchovu. V arabském světě je totiž islámská kultura a arabská kultura to samé. Je to kultura, nikoli náboženství,“ prohlásila před časem. Díky tomu, že už jako malá na mezinárodních školách poznávala nejen muslimy, ale i křesťany či židy, považovala automaticky za normální, že spolu lidé otevřeně komunikují. Tohle přesvědčení ji neopustilo ani během studií na progresivní londýnské Architectural Association School of Architecture.

Už jako dítě byla Zaha Hadid vystavena širokému a rozmanitému pohledu na život. Ze své zkušenosti znala mnoho odlišných kultur a dostávalo se jí rozmanitého vzdělání.

V Bagdádu ji vyučovali francouzské římskokatolické jeptišky, středoškolské vzdělání získala ve Švýcarsku a Velké Británii. Poté vystudovala matematiku na univerzitě v Bejrútu a po obdržení titulu se vrátila do Velké Británie, kde v

Zásadní vliv na budoucí architektku měl otec - politik a liberál. Právě on ji seznamoval s rozdílnými kulturami, samozřejmě nejvíce s její vlastní. „Nikdy jsem neměla tra-

roce 1977 získala diplom na Architectural Association. Zde se setkává s Remem Koolhaasem, Danielem Liebeskindem či Bernardem Tschumim.

profesor na University of Applied Arts ve Vídni. V roce 1982 získává atelier první projekt – The Peaks Spa – lázeňské centrum v Hong Kongu, které však nikdy nebylo zrealizováno. Své první realizace se Zaha Hadid dočkala až v roce 1993, celých 13 let po založení atelieru. Tímto projektem byla požární stanice Vitra ve Weil am Rhein. Do té doby získávalo studio finance z prestižních soutěží.

Právě u Rema Koolhaase později obhajuje svou diplomovou práci na téma Malevičova tektonika a později s ním navazuje spolupráci v jeho vlastním atelieru Office of Metropolitan Architecture (OMA). V roce 1980 Zaha Hadid zakládá v Londýně vlastní atelier – Zaha Hadid Architects. Dále vyučuje na řadě věhlasných škol a institucích – Harvard University´s School of Design, University of Illinois´s School of Architecture, nebo Columbia University. Od roku 2001 také působí jako

Všechny projekty byly hodnoceny jako velmi pokrokové, vizionářské a provokativní, nicméně stále zůstávaly pouze na papíře. Zaha Hadid se jako architektka musela naučit, jak představit svůj radikální design klientovi, aby jej přijal a později z realizace nevycou-

val. Skutečným průlomem v kariéře Zahy Hadid se stal projekt Richard and Louis Rosenthal Center pro současné umění v Cincinnati v Ohiu. Od té doby je Zaha Hadid prakticky k nezastavení. Jako první žena na světě získala Pritzkerovu cenu a stejně neuvěřitelný je i její rozsah znalostí a zkušeností. Za vše mluví počet realizací, včetně urbanismu měst jako Peking, Istanbul či Bilbao.

vybočují z řady a matematika ji posloužila jako obor ze kterého mohla čerpat inspiraci. Styl Zahy Hadid se dá popsat jako neomodernistickýa dekonstruktivistický. Zahu Hadid je jednou ze 100 nejvlivnějších lidí světa. Architektka obětovala pro architekturu a svůj věhlas téměř vše ze svého osobního života. Na druhou stranu se stala jedním z nejvýraznějších ženských vzorů všech dob. Její počet realizací nezadržitelně stoupá a snad se i v České republice jedné dočkáme.

Zaha Hadid otřásá starými pravidly formálního prostoru. Stropy a stěny nahrazuje něčím, co připomíná proud či kapalinu. Nejčastěji se mluví o zkamenělé či zamrzlé tekutosti, která zdánlivě popírá veškeré známky pevnosti. Architektka o sobě tvrdí, že ráda dělá věci, které

ZAHA HADID OCENĚNÍ 1982

Gold Medal Architectural Design, 59 Eaton Place, London

2002

Austrian State Prize for Architecture, Bergisel schanze

2004

Pritzkerova cena

2005

RIBA European Award, BMW Central Building

2006

RIBA European Award, Phaeno Science Centre

2007

Thomas Jefferson Medal in Architecture

2008

RIBA European Award, Nordpark Cable Railway

2010

RIBA European Award, Muzeum MAXXI

2010

Stirlingova cena, Muzeum MAXXI

2011

Stirlingova cena za Evelyn Grace Academy v Brixtonu

2016

Zlatá medaile Královského institutu brit ských architektů

ZAHA HADID STAVBY • Požární stanice Vitra (1994), Weil am Rhein, Německo • Bergisel Ski Jump (2002), Innsbruck, Rakousko • Centrum pro současné umění Rosenthal (2003), Cincinnati, Ohio, Spojené státy • Hotel Puerta America (2003-2005), Madrid, Španělsko • BMW Central Building (2005), Lipsko, Německo • Ordrupgaard annexe (2005), Kodaň, Dánsko • Phaeno Science Center (2005), Wolfsburg, Německo • Vinný pavilon R. Lopez De Heredia (2001-2006), Haro, La Rioja, Španělsko • Issam Fares Institut pro veřejné politiky a mezinárodní záležitosti na Americké univerzitě v Bejrútu (2006-14), Bejrút, Libanon • Centrum Maggie v nemocnici Victoria (2006), Kirkcaldy, Skotsko • Nové stanice Hungerburgbahn (2007), Innsbruck, Rakousko • Chanel Mobile Art Pavilion (2006-08), po celém světě • Most Pavilion (2008), Zaragoza, Španělsko • Pierresvives (2002-12), Montpellier, Francie • MAXXI - Národní muzeum umění 21. století (1998-2010), Řím, Itálie. [104] Vítěz Stirlingovy ceny 2010. • Guangzhou Opera House (2010), Guangzhou, Čínská lidová republika • Most Sheikh Zayed (2007-10), Abú Dhabí, Spojené arabské emiráty • Galaxy SOHO v Pekingu, Čína. • Londýnské aquatické centrum (2011), letní olympijské hry 2012 , Londýn, Velká Británie • Muzeum Riverside (2007-11), vývoj muzea dopravy v Glasgow , Skotsko • CMA věž CGM (2004-11), Marseilles, Francie 15

• Akademie Evelyn Grace (2006-10) v Brixtonu, Londýn, Velká Británie. Cena Stirlinga 2011. • Capital Hill Residence, v Moskvě, Rusko. • Galerie Roca London (2009-11) v přístavu Chelsea, Londýn, Velká Británie • d‘Leedon, Singapur (2011) • Kulturní centrum Heydar Aliyev (2007-12) v Baku, Ázerbájdžán. • Eli a Edythe Broad Umělecké muzeum (2010-12), East Lansing, Michigan, Spojené státy • Mandarin Oriental Dellis Cay, Villa D (2012) (soukromý dům ve výstavbě), Dellis Cay, Turks a Caicos • Knižní a výukové centrum Vídeňské univerzity ekonomického a podnikatelského kampusu (2010-2013) • Salerno námořní terminál (2007-13), Salerno, Itálie • Napoli nádraží Afragola , Itálie (2013) • Jockey Club Innovation Tower (2013), Hongkong • Dongdaemun Design Plaza (2008-14), Soul, Jižní Korea [ • Citylife kancelářská věž ( Storto ) a rezidenční, Milan, Itálie (2014) • Budova Investcorp, St Antony‘s College, Oxford (201315), Velká Británie. • Centrum výzkumu a výzkumu ropy krále Abdullaha , Rijád, Saúdská Arábie (2010-15) • Nanjing Mezinárodní mládežnické kulturní centrum , Čína (2016) • Antwerp Harbour House, Antverpy, Belgie (2016)

POŽÁRNÍ STANICE VITRA Weil nad Rýnem, Německo 1991 – 1993 Tato požární stanice je dílem Zahy Hadid a Patrika Schumachera. Rolf Fehlbaum, ředitel Vitry, kdysi Zaze Hadid nabídl, ať pro něj navrhne židli. Zaha byla potěšena, ozvala se ale, až když hledal architekta pro požární zbrojnici. Nejrozlehlejší část tvoří garáže, v severní části jsou umístěny šatny a sociální zařízení, v patře najdete jídelnu s kuchyňským pultem a příjemnou terasu. Z té je vidět území Německa, Francie i Švýcarska. Hadid je pověstná svým dekonstruktivistickým pojímáním stavební formy. K této poloze dospěla během studií na londýnské Architectural Association ve skupině architektů experimentujících s odkazem

ruských konstruktivistů. Její stavby jsou jako zkamenělé expresionistické skulptury plné neklidu a dynamiky. Podobný koncept charakterizuje i stavbu hasičské zbrojnice ve Weilu. Jistá nervozita a permanentní připravenost k hasičskému zásahu se odrazila i ve hmotě domu. Hadid dokonce zapojila hasičskou techniku do výrazu stavby. Nejrozlehlejší část stavby tvoří garáže, na jejichž podlaze jsou otištěny startovací dráhy vozidel. V severní části budovy se nacházejí šatny a sociální zařízení pro mužstvo, v patře pak jídelna s kuchyňským pultem a příjemná terasa, ze které je možné současně vidět území Německa, Francie a Švýcarska. 18

Všechny části stavby, včetně materiálu a osvětlení, jsou designovány do výsledného harmonického gesamtkunstwerku. Absence pravého úhlu v interiéru doznává především v umývárnách a na WC netradičních souvislostí. Hasičská zbrojnice byla prvním větším postaveným dílem Zahy Hadid. Vitra tak umožnila této umělkyni demonstrovat dekonstruktivistický směr architektury a zapsala ji do análů světové architektury. Poté, co Vitra přestoupila na centrální hlásiče požáru ve výrobních halách, ztratila zbrojnice svůj význam a hasiči její šikmou náruč opustili. Dnes je v ní umístěna expozice 100 kusů sedacího nábytku přibližující zajímavý vý19

SKOKANSKÝ MŮSTEK NA BERGISELU Innsbruck, Rakousko 1999 – 2002 Bergiselský skokanský můstek byl postaven pro rakouskou lyžařskou federaci. Celá stavba je vysoká 50 metrů, můstek je 90 metrů dlouhý a stal se dominantou města. Celá stavba je díky kavárně a vyhlídkové terase průnikem mezi sportovním areálem a společenskými prostory a je odtamtud krásný výhled na Innsbruck a Alpy. Do kavárny ve výšce 40 metrů zákazníky vozí dva výtahy.

Navrhli tu dynamický můstek, který dominuje svému okolí a stal se symbolem. Zaha Hadid definovala svůj projekt jako mezistupeň mezi mostem a věží. Téměř 50 metrů vysoký můstek se rozvíjí podobně jako had od své hlavy až po doskočiště. Hlava hada je určena kromě lyžařů i pro návštěvníky, kteří mohou navštívit místní kavárnu, nebo obdivovat úžasný výhled na město Innsbruck a Alpské panorama. Kombinace těchto funkcí je zcela logicky určena lokalitou, nicméně kombinovat jakoukoliv další funkci právě se skokanským můstkem je poměrně ojedinělý jev.

Stávající skokanský můstek Bergisel, který se nachází na stejnojmenné hoře v tyrolském Innsbrucku, již nevyhovoval, a proto byla v prosinci 1999 vypsaná mezinárodní soutěž na nový můstek. Tuto soutěž vyhráli Zaha Hadid Architects.

Od vchodu po vrchol věže vede schodiš22

tě o 455 stupních. Můstek však nabízí i 2 funkčně oddělené výtahy. V prvním patře se nachází prostor na seskok spolu se zázemím lyžařů. Ve druhém patře je luxusní kavárna Café im Turm s kapacitou až 100 osob. Skokanský můstek je koncipován tak, aby z interiéru nabídl výhled do 360 stupňů. Ve třetím patře se nachází vyhlídková terasa. Můstek má i 3 podzemní podlaží pod stojinou věže. Zde se nachází technické místnosti, sklady, kanceláře, zázemí pro personál a přípravný prostor pro skokany. V roce 2002 byla stavba oceněna Austrian State Prize for Architecture.

MUZEUM RIVERSIDE Glasgow, Skotsko 2007 - 2011

Muzeum bylo původně vnímané, jako skotské Guggenheim Museum, to však zdaleka není pravda. Na rozdíl od něj totiž nevypadá jako mimozemšťany zasazený objekt, který zastíní celé okolí. Naopak, zapadá do svého okolí jak panoramaticky, tak svým duchem. Jeho střecha, která může vzdáleně připomínat Guggenheim Museum, evokuje vlnění vodní hladiny nebo třeba křivka tlukotu srdce na monitoru.

Od 21. června roku 2011 budova Glawsgowského muzea dopravy ve skotském městě Glasgow u řeky Clyde. Výstavní plocha je přibližně 7 000 metrů čtverečních a je zde vystaveno 3000 exponátů včetně tramvají a lokomotiv, je koncipováno pro přibližně 800 návštěvníků. Budova byla navržena architektonickou kanceláří Zahy Hadid. Snaha architektů budovy nebyla budovu vyčlenit z okolního prostředí, nýbrž začlenit. Celá budova má evokovat pocit tunelu, který spojuje řeku Clyde a zbytek města, může připomínat také dvakrát přehnutý ubrousek. Stavba je pokryta pozinkovanými plechy.

Tvar budovy má vytvářet pocit tunelu, který spojuje řeku Clyde a město. To je také celá filozofie architektury stavby, která se má stát prostředníkem mezi těmito dvěma světy. K propojení má

dopomoci i kavárna pro 90 hostů, výukové prostory pro 60 posluchačů, zasedací místnost pro 50 hostů, recepce s posezením pro 120 návštěvníků a venkovní promenáda evokující rok 1900. Samotné muzeum je koncipované na 800 návštěvníků. Pokud vejdete do muzea, uchvátí vás jeho nazelenalý strop připomínající trupy lodí, který v působivé instalaci kryjí automobily, lokomotivy, tramvaje a vlastně všechno, na čem se kdy obyvatelé města Glasgow mohli pohybovat. Ve vstupní hale vás však nejdříve přivítá mohutní lokomotiva, postavená pro Železnice Jihoafrické republiky.

KULTURNÍ CENTRUM HEYDAR ALIYEV Baku, Ázerbájdžán 2007 - 2012 Konstrukce Heydar Aliyev centrum vytváří souvislý vztah mezi jeho okolím a interiérem. Náměstí, jako povrch země; přístupné všem jako součást městské zástavby v Bacu, se zvedá obklopujíc neméně veřejné vnitřní prostory. Komplikované útvary jako vlnění, záhyby a tvary mění tuto hmotu v architektonickou krajinu, která má mnoho funkcí: vítání, vpouštění návštěvníků přes různé úrovně interiéru. S tímto gestem budova rozostřuje konvenční rozlišení mezi architektonickými objekty a městskou krajinou, obálkou a městským náměstím, interiérem a exteriérem.

ty ze studia Zaha Hadid Architects jako hlavní místo pro pořádání výstav, koncertů a dalších kulturních aktivit v hlavním městě Ázerbájdžánu.

Zahrnuje řadu překrývajících se ploch, které byly navrženy architek-

Architekt použil ozdobné vzory a zakřivené formy tradiční islámské

Skelnými vlákny vyztužené betonové panely vytvořily zvlněné povrchy stěn, zatímco okna a vchody jsou začleněny do otvorů mezi různými objemy . „Centrum vychází z tuhé a často monumentální sovětské architektury, která převládá v Baku a vyjadřuje citlivost kultury Azeri a optimismu národa, který se dívá do budoucnosti,“ uvedl architekt projektu Saffet Kaya Bekiroglu.

architektury jako podklad pro návrh centra. Betonová konstrukce byla použita v kombinaci s ocelovým rámem pro vytvoření propracované geometrie konstrukce. Všechny svislé sloupy jsou skryty uvnitř obvodových stěn. Hladké plochy exteriéru pokračují přes interiér budovy, kde velká volná místa umožňují různé použití, včetně knihovny, muzea a hlediště s 1000 místy k sezení. Odstupňované balkony umožňují výhled mezi různými úrovni podlah, zatímco osvětlení je umístěno do úzkých výklenků stěn. 31

SÍDLO PŘÍSTAVNÍ SPRÁVY Antverpy, Belgie 2007 - 2016 Projekt rekonstrukce a nástavby správní budovy přístaviště v belgických Antverpách vzešel ze soutěže uspořádané v roce 2007 vlámskou vládou, městem Antverpy a provozovatelem přístavu. Jedinou podmínkou zadavatele přitom bylo zachování původního objektu a naopak nebylo vůbec určené umístění nové stavby.

také vyznačuje přechod mezi historickým centrem a obřím přístavním areálem. Přístavní správa čítající přes pět set zaměstnanců doposud sídlila v několika budovách. Jako nové sídlo byla vybrána opuštěná požární zbrojnice. Historický objekt s futuristickou nástavbou vyvolal rozporuplné reakce ihned po oznámení výsledků soutěže v roce 2009, kdy se v užším kole vybíralo z celkem pěti návrhů. Nejen obyvatelé Antverp, ale také porota byla překvapena nekompromisní hrou protikladů a umístěním nové přístavby nad historický objekt.

Historizující replika hanzovního domu upomíná na zlatou éru belgického kolonialismu v 16. století. Dostavba ze skla a betonu evokující vznášející se loď má naopak vyhlížet příchod nové zlaté éry do námořního přístavu. Kromě historického předělu nově navržená budova svým umístěním

Mohutná betonová noha podpírající 36

skleněný oblak je odpovědí na chybějící vertikálu požární věže původní zbrojnice, s níž původní projekt počítal, ale věž se nikdy nerealizovala.

nění fasády hledá inspiraci spíše ve zčeřených vlnách a plujících oblacích než přilehlých budovách. Pomocí trojúhelníkového rastru se na fasádě podařil pozvolný přechod od ostře řezaných přímek na jižní straně až po organicky zvrásněnou tvář severní strany. Translucentní plášť napomohl k vizuálnímu odlehčení čtyřpodlažní nástavby.

Budově požární zbrojnice byl po rozsáhlých analýzách navrácen původní vzhled. V citlivě zrekonstruovaném objektu a nově přistavěné části je společně umístěna administrativní část a technická správa. Jediným výraznějším zásahem je prosklené centrálním atrium, odkud lze spatřit nově navrženou vznášející se “vesmírnou loď“ orientovanou na osu kanálu Kattendijkdok a namířenou k historickému centru města.

Uvnitř je k dispozici téměř 13000 m² administrativní plochy, z čehož necelá polovina připadá nově navržené nástavbě. Kromě pracovních míst pro 500 zaměstnanců se zde nachází restaurace s panoramatickým výhledem, sál s kapacitou 90 osob, podzemní parkoviště pro 300 automobilů,

Nepravidelný tvar nové přístavby i mírně zvl37

místo pro 25 elektrických vozů a 190 jízdních kol.

Ve věku 65 let zemřela ve čtvrtek ráno 31.3. 2016 na následky srdečního infarktu tato nejslavnější architektka světa. Stalo se tak v nemocnici v Miami, kde se léčila s bronchitidou. Zaha Hadid byla známa pro svůj nezaměnitelný styl v architektuře, nevšedně řešené interiéry i neotřele řešený produktový design.

Vypracovala: Kateřina Leznarová Vydalo: nakladatelství Kniha a.s. 2017