Letní čtení s Knihou Zlín 2018

Letní čtení s Knihou Zlín

Editorial

Milí čtenáři, možná stejně jako já vnímáte léto jako vytoužené období, kdy se můžete zastavit a najít si čas na věci, které máte rádi. Pro mě jsou už od dětství prázdniny neodmyslitelně spjaté s chvílemi, kdy se mohu stáhnout z reálného světa a vydat se na různá dobrodružství po světech fikčních a objevovat nové příběhy i souvislosti. I když se čtení stalo v mé profesi každodenní rutinou, pořád se těším na prázdniny, kdy můžu odložit pracovní věci a číst zase jen tak pro ra­ dost, protože pocit a zážitek z dobře napsané knihy dokáže překonat jen máloco.

Pokud i vy máte léto spojené s chutí příběhů, rádi odhalujete různé souvislosti a poznáváte nové věci, můžete se začíst do naší prázd­ ninové čítanky a najít si v ní inspiraci pro své toulky světem knih.

Tentokrát jsme si řekli, že vás čtením o našich knihách rozhodně nechceme nudit a vymysleli jsme pro vás nový formát, kde si můžete přečíst rozhovory s našimi oblíbenými autory a dozvědět se i zají­ mavosti o vydaných nebo připravovaných knihách. Kromě toho si každý týden můžete zasoutěžit o naše knihy.

Doufám, že si v naší prázdninové čítance najdete pro sebe nebo pro své děti právě tu knihu, která vás potěší a zpříjemní vám léto.

Spoustu čtenářských zážitků a krásné léto přeje, Lucie šéfredaktorka

O filmech, snech, lásce, kočkách a psech, a o vrahovi mladých žen.

Nora Eckhardtová, nové jméno na české literární scéně

České autorce Noře Eckhardtové vyšla letos debutová kniha Sen letící želvy, román o filmech, snech, lásce, kočkách a psech, a o vrahovi mladých žen. Nora Eckhardtová řadu let působila v marketingu různých kulturních institucí, mimo jiné i v pražských kinech Aero, Světozor a Bio Oko. A právě práce v kině a vášeň pro filmy ovlivnily i téma její knižní prvotiny. Ústřední postava příběhu, Viktor, pracuje v kině Obzor, má na starost jeho dramaturgii, a po nocích, protože trpí nespavostí, sní o tom, že natočí velký film.

Trápí Vás nespavost, Noro, podobně jako Viktora?

Ano, tohle je pro mě velké téma. Myslím, že jen ten, kdo to opravdu zažil (nebo zažívá), může pochopit to zoufalství a bezmoc, kdy se ještě v pět ráno převalujete a víte, že za pár hodin vstáváte do práce. A taky to, jak nevyspání ovlivní člověka na celý den. Já nespavostí trpím od mládí – knihu Sen letící želvy jsem psala s malým dítětem, což je zas taková vynucená nespavost. Myslím, že ty dvě hodiny spánku za noc po dobu cirka jed­ noho roku knihu dost ovlivnily – mám pocit, že to v mozku spustilo nějaké zcela nové pochody, které snad knize prospěly.

A nejlepší nápady přichá­ zely většinou někdy k ránu.

A když už se Vám podaří usnout, zapisujete si sny do notýsku stejně jako Viktor?

To jsem dělala dřív – ne že bych v těch zápis­ cích našla vyloženě inspiraci k nějaké tvorbě, ale je to zábava. Čím víc si toho člověk napíše, tím víc si další noc pamatuje (dá se to oprav­ du trénovat, že si ráno vybavíte dokonce dva až tři sny). Sny obecně jsou ostatně moc zajímavé téma – a ne úplně prozkoumané – možná se tomu budu věnovat v některé z dal­ ších knih ještě hlouběji. Nicméně si, stejně jako Viktor, zapisuji ty noční nápady nebo myšlenky, které se dají v knize zužitkovat.

Když je mozek unavený a uvolněný, vymýšlí zajímavé věci.

Přiblížíte nám začátky příběhu Viktora, Ele­ ny a Egona, Oskara a Štístka, Žvejka, tajem­ ného Pana Z.?

Příběh vznikal tak nějak spontánně během prá­ ce. Měla jsem na začátku hrubou osu příběhu, ale téměř celá ta kostra se postupně změnila, nacházela jsem nové souvislosti a vznikaly

nové dílčí pointy, příběh se tvořil sám. I po­ stavy se proměňovaly – jasno jsem měla od za­ čátku jen o Panu Z. Nicméně ráda si nalajnuji práci předem, rozvrhnu kapitoly, abych měla aspoň zhruba čeho se při psaní držet.

Snila jste vlastně o tom, že napíšete knihu?

Nebo o tom, že natočíte film?

Nene, to vůbec ne. Upřímně řečeno, psát jsem začala během těhotenství jen tak zkusmo a opravdu pravidelně (denně) až když bylo malému tak půl roku. Živě si vybavuju dlouhé procházky ve Stromovce s kočárkem, kdy jsem přemýšlela o příběhu a postavách, i ty krátké chvilky u počítače, když syn zrovna spal doma.

Nejlepší nápady přicházely většinou někdy k ránu.

z filmů jmenuji třeba Kill Bill od Taranti­ na, Život pod vodou od Wese Andersona, Zvětšeninu od Antonioniho, Arizona Dream od Kusturici. Nesmím opominout Lynche, Allena, Jarmusche, Burtona… A knihy? Tře­ ba Mannův Kouzelný vrch, Londýnská pole od Martina Amise, Milá páně od Alberta Cohena nebo z nejnovějších třeba Nebeská tělesa od Eleanor Cattonové. Čtu ale vše od Zoly nebo Daphne du Maurier přes Umberta Ecca až po Joa Nesbøho.

Sníte o něčem, co byste chtěla napsat?

Psaní pro mě byla relaxace – odpočinek od vyčerpávající péče o dítě a také způsob jak si zachovat zdravý rozum. Až později, když se mi povedlo rukopis dokončit, jsem začala uva­ žovat, že zkusím oslovit některé nakladatelství.

O natočení filmu jsem neuvažovala nikdy – přestože jsem dlouhá léta pracovala v kině a pro filmovou distribuční společnost a filmy jsou moje velká láska. Neříkám, že by mě to nelákalo, ale raději tvořím sama (s dítětem to ostatně ani jinak nejde). Film je velmi komplexní forma umění – možná tak napsat nějaký scénář…

Ano, ano, dokonce jsem už s novou knihou začala – nechci prozrazovat detaily, jen že se příběh bude částečně odehrávat v minulosti (cirka konec devatenáctého století). Téma mě napadlo už před lety, když jsem bydlela v Praze na Výtoni – řeka bude mít v knize velkou úlohu.

Jaké filmy jsou Vaší srdeční záležitostí?

A knihy?

Filmy miluju už od mládí, knih jsem také přečetla stovky, je těžké vybrat favority, až jsem z toho trochu ve stresu. Ale dobře –

ukázka

koupit

„Obrazotvornost Karin Tidbeckové je zřetelně severská, ale jinak obtížně zařaditelná.

Její povídky jsou skvělé.“ > Ursula K. Le Guinová

Sobí hora ukrývá příběhy, které vám uvíznou v mysli

Setkat se s autorkou tak výjimečně talentovanou, že se zdá, jako by do literárního světa vtrhla stejně prudce a nečekaně jako Athéna zrozená z hlavy Dia, je nesmírně vzácné. Žijeme však ve výjimečné době a zdá se, že v Karin Tidbeckové se nám dostalo autorky, kterou si taková doba žádá.

O světě za hranicemi toho, co důvěrně známe, psal lord Dunsany, duchov­ ní otec fantasy, již před sto lety. S tím, jak se na začátku jednadvacátého století stala z fantasy jedna z dominantních literárních forem, prošel tento svět intenzivní gentrifikací a komodifikací a stal se mainstreamovou záležitostí.

V žánru spekulativní fikce mě tedy dnes jen skutečně máloco dokáže překvapit.

Nevzpomínám si ale, kdy jsem naposledy četla sbírku povídek, která by mě ohromila tak jako právě Sobí hora; po jejím dočtení bych jen stěží hledala slova, kterými bych vystihla, jak jsou ty příběhy zvláštní a krásné a jak obtížné je vypudit je z mysli.

se to jeví mně. Své prózy publikuje už deset let a některé povídky z této sbírky nejprve vyšly v její rodné švédštině, ve sbírce nazvané Vem är Arvid Pekon? (Kdo je Arvid Pekon?).

Anglické překlady několika z nich byly publi­ kovány v časopisech a antologiích ve Spoje­ ných státech i ve Spojeném království. V roce 2010 se Karin Tidbecková zúčastnila prestižního semináře Cla­r ion Wri­ ter’s Workshop, jenž je tradičním prubířským kamenem pro všechny spi­ sovatele, kteří mají ambici prorazit v žánru science fic­ tion. Je také jedním z mála autorů science fiction, kteří získali grant od Švédského literárního fondu. Letos jí ve Švédsku vyjde první román.

„Musím to vědět,“ řekla Augusta. „Jaká je podstata světa?“ Džinka odhalila v úsměvu obě řady zubů. „Kterého?“

Karin Tidbecková samozřejmě není na literární scéně tak nečekaným úkazem, jak

Přesto je zarážející, kolik pozoruhodných poví­ dek tato útlá knížka obsahuje. Texty Karin Tidbeckové svou horečnou intenzitou a pozo­ ruhodnými zcizujícími efekty někdy připo­ mínají práce Jamese M. Tiptreeho jr. (Alice Sheldonové); zejména povídky „Tety“ a „Dža­ gannáth“ si nezadají s dnes již klasickým vylí­ čením mimozemského vědomí, které Tiptree předvedl v povídce „Love is the Plan the Plan is Death“ (Láska je plán, plán je smrt).

Tidbecková je však ve svém psaní velkorysejší a emocionálně mnohem angažovanější než Tiptree. I tehdy, když se dějí nevysvětlitelné věci, což není v těchto povídkách nic mimo­ řádného, reaguje na to čtenář podobně jako postavy Tidbeckové, s určitou podvědomou empatií. Pocity ztráty, úžasu nebo melancho­ lické rezignace nikdy nepřeváží nad hlubším poznáním, že – jak už si povšiml Hamlet – je více věcí na nebi i na zemi, nežli se celé vědě vůbec zdá. Tak jako v povídce „Augusta Prima“, kde se titulní postava ptá: „Musím to vědět,“ řekla Augusta. „Jaká je podstata světa?“ Džinka odhalila v úsměvu obě řady zubů. „Kterého?“ V jednom z rozhovorů Karin Tidbecková mluvila o zešeřelém (skutečném) světě, v němž ve Švédsku žije: „Velkou část života trávíme za soumraku, což je přechodový stav, území nikoho. Světlo je během stmívání tako­ vé přízračné, melancholické. Myslím, že se to přeneslo i do mého psaní, tedy ona přízrač­ nost a melancholie, ale také ten pocit, že člo­ věk udělal krok stranou a vstoupil do jiného světa, kde se slunce na své pouti zastavilo.“

„Proč jsi mě stvořila?“ zeptal ses. „Stvořila jsem tě, abych tě mohla milovat,“ řekla jsem ti.

Tenhle pocit přechodnosti a překračování hranic je cítit ve všech povídkách sbírky Sobí hora, které v sobě zahrnují lidové báchorky, fantasy, magický realismus, science fiction a – v případě povídky „Pyret“ – také borgesov­ skou taxonomii imaginárních bytostí. Ně­

které z těch příběhů jsou značně znepokojivé, ale také svým temným způsobem humorné a neuvěřitelně zvláštní. Karin Tidbecková má stejný dar jako slavný Robert Aickman – schopnost vyvolat v nás intenzivní pocit odci­ zení vůči světu, o němž jsme se domnívali, že ho známe, a nasměrovat nás k trhlině v něm, z níž se může vynořovat (a také vynořuje) lec­ cos nepředstavitelného. A především je v řadě jejích povídek hmatatelná absence – absence nejbližších (především rodičů); absence ply­ nutí času; absence dostatečného povědomí o světě, který její postavy obývají.

Příroda však nesnáší vakuum, a to ani v para­ lelní rovině existence, a tak se objevují dříve nepředvídatelné věci, aby prázdnotu zapl­ nily. „Sobí hora“, má zřejmě nejoblíbenější povídka z této sbírky, je geniální přehlídkou nadpřirozena. Kvůli povídce „Kdo je Arvid Pekon?“ budete možná už nadosmrti váhat, zda zvednout telefon, a „Britina prázdninová vesnička“ vám připomene, jak strašidelně může působit rekreační rezort, když je po

sezóně. V povídce „Moruškový džem“ nám vypravěčka přibližuje svůj rozhovor s bytos­ tí, kterou stvořila v plechovce: „Proč jsi mě stvořila?“ zeptal ses. „Stvořila jsem tě, abych tě mohla milovat,“ řekla jsem ti.

Ze stejného důvodu napsala Karin Tid­­ becková své povídky – aby je čtenáři milovali.

V mém případě se jí to podařilo. A mám takové tušení, že vy si je zamilujete také.

Elizabeth Handová, Slovo úvodem Americká autorka Elizabeth Handová napsa­ la skutečně krásný a zasvěcený úvod k po­ vídkové sbírce Karin Tidbeckové, Sobí hora.

Najdete v ní třináct pozoruhodných povídek, navzájem zcela odlišných, přesto tvořící smy­ sluplný celek, s prvky fantasy, science fiction, lidových báchorek i magického realismu. „Z času na čas sa objavia knihy, ktoré zasko­ čia výnimočnou imagináciou svojho autora a presne takou je aj zbierka poviedok Sobí hora. Kombinácia odcudzenia moderného sveta, severského folklóru a až borgesov­ skej fikcie je úkaz, ktorý by nemal ujsť pozornosti.“ > Jan Blažovský, medziknihami.dennikn.sk

pečí a na nic se nelze spolehnout – dokonce ani na jazyk nebo na samotnou hmatatelnou realitu. Amatka je podmanivý a velmi ori­ ginální román o svobodě, lásce a tvořivosti vyprávěný strhujícím a neotřelým literárním hlasem: „Vanja šla do svého pokoje, zavřela dveře a posadila se ke stolu. Vytáhla z kapsy tu věc, která bývala tužkou, a pečlivě si ji prohlíže­ la. Stále měla tvar, který jí Vanja dokázala odpoledne vnutit. Bělavý povrch byl chladný a trochu drsný. Vanja ji promnula mezi pal­ cem a ukazovákem. „Lžíce,“ zašeptala. „Lžíce, lžíce, lžíce, lžíce, lžíce.“ Materiál se lehoun­ ce zachvěl. Vedle psacího stroje leželo její označovací pero. Vzala ho do ruky a napsala na předmět ve své ruce „lžíce“. Hrot pera na několika místech povrch prorazil, byl to stejný pocit, jako když člověk napíchne kus houby na vidličku. Vanja se naklonila nad stolem. Zavřela oči a snažila se přimět svou mysl, aby udělala tu věc, tu zapovězenou věc – aby si skutečně představila, že určitá věc je něčím jiným. „Lžíce,“ vydechla. „Lžíce, lžíce, lžíce, lžíce, lžíce‑lžíce‑lžíce‑lžíce‑lžíce‑lžíce…“ Byla tak blízko, že slyšela ono mlasknutí, s nímž hmota mění svůj tvar. Otevřela oči.

Na jednom konci se to roztáhlo do vypouklé­ ho oválu. Připomínalo to lžíci. Zhluboka se nadechla a zkusila to znovu.“

Amatka V případě, že vás výrazný a originální rukopis Karin Tidbeckové zaujal, můžete se těšit na podzimní vydání její románové prvotiny Amatka. Surrealistický románový debut zasazený do světa, který je stvořen a udržován jazykem, navazuje na literární odkaz Margaret Atwoodové a Ursuly K. Le Guinové.

Ve světě, který stvořila Karin Tidbecková, je každý podezřelý, nikdo se nemůže cítit v bez­

ukázka

koupit

Vydejte se na prázdninová dobrodružství do Škunerové zátoky

Pobřeží Škunerové zátoky s písečnými plážemi, starými doly a vojenskými bunkry postavenými za války, majákem a okolními statky, je místem jako stvořeným k úžasným prázdninovým dobrodružstvím.

Prožívají je Cecílie, Une, Leo a jejich věrný psí kamarád Egon. Zkratka jejich počáteč­ ních písmen, ve správném pořadí, dala zá­ roveň název celé sérii – CLUE. V angličtině význam slovíčka CLUE můžeme chápat také jako stopu ve vyšetřování. A právě trojice malých detektivů je v každém díle série na stopě nějaké záhady, kterou je potřeba vyřešit.

A nejde o žádné banální věci, děti prožívají skutečná dobrodružství, v nichž jim jde mno­ hokrát i o život.

v kočárech tažených koňmi. Za války dům zabrali Němci a ubytovali v něm důstojníky.

Místo pak střídalo majitele, až dům znovu koupili Cecíliini rodiče, zrenovovali ho a začali pokoje pronajímat hostům. Cecílie s tatínkem bydlí v prvním patře soukromé části penzionu. Stejně tak i Leo se svojí mámou. Vysoko nad celý penzion se tyčí věž s věžním pokojíkem a právě tam se Cecílie, Leo, Une a Egon setkávají. Ostatně půdorys penzionu i plánek celé Škunerové zátoky je možné podrobně prozkoumat na předsád­ kách knih.

Egon je Unin pes. Je tvrdohlavý a dělá si, co chce.

Není výjimkou, že úspěšní skandinávští autoři píší detektivky i pro malé čtenáře.

Stejně tak i zkušený a úspěšný norský spi­ sovatel Jørn Lier Horst s dlouholetou praxí policejního vyšetřovatele má na svém kontě i detektivní série pro děti: CLUE a Případy pro Detektivní kancelář č. 2. Obě řady patří v Norsku spolu s knihami Joa Nesbøho k nej­ oblíbenějším a nejprodávanějším ve věkové kategorii dětí od 9 do 12 let.

Děti se střetávají a vymýšlejí strategie pro svá nová dobrodružství v penzionu Perla, který vlastní a provozuje táta Cecílie. Penzion po­ stavil Cecíliin prapradědeček před více než sto lety. Tehdy hosté připlouvali parníkem k lodnímu molu nebo přijížděli vlakem do města a odtud pak pokračovali až k pobřeží

Detektivní série Jørna Liera Horsta má ještě jedno specifikum. Dobrodružný a napína­ vý příběh je navíc v každém díle obohacen o další rozměr, jenž rozvíjí lehce filozofické téma. Citlivě zakomponovaná „moudra“ tak dětem naznačují cestu, díky níž se jim podaří odhalit nejedno tajemství. V Záhadě mal­ tézských hodin narazí na téma času a odpo­

Správná čtyřka malých vyšetřovatelů: Cecílie, Leo, Une a pes Egon.

vědi na otázky jak ho využít a nepromarnit, nacházejí v učení svatého Augustina, v Záha­ dě mořského dna hledají spolu s Aristotelem zlatou střední cestu, která je dovede k vyře­ šení případu. V Záhadě otevřených hrobů se setkají s myšlenkami dánského filozofa Sørena Kierkegaarda. „Záhada maltézských hodin je dokonale namíchaným koktejlem, který bude mladé generaci velmi lahodit. V útlém formátu se skrývá bohatá přehlídka napětí a jemného humoru ve vkusném hávu, při jehož rozbalo­ vání se nebudou nudit děti ani rodiče.“ > Monika Mudrová, severskekrimi.cz

mapa, podivná noční návštěva a podzemní labyrint chodeb. Celým příběhem se proplétá filozofické téma podané zajímavým a lehce přístupným stylem. V tomto díle si autor jako leitmotiv zvolil téma času. Hlavní hrdinové budou během svého pátrání po vzácných hodinách přemýšlet a debatovat o tom, co to čas vlastně je, proč je tak neuchopitelný a jak ho lze promarnit či naopak využít co nejsmysluplněji.

Vyšlo 2017

„Právem zasloužených 5 hvězdiček pro Jørna Liera Horsta. Za prvé a především vzrušu­ jící a půvabná próza, a navíc se jako bonus přečtením Záhady maltézských hodin něco nového naučíte.“ > Art Desk

Záhada mořského dna #3

Záhada maltézských hodin #2 Jedno z nejluxusnějších zlatnictví v Norsku bylo vykradeno. Kromě zlata a drahocen­ ných šperků zmizely i vzácné maltézské hodiny. Zloději byli dopadeni, ale cenné ho­ diny se nenašly. Pak jeden z lupičů uprchne z vězení a jeho stopy vedou až do Škunerové zátoky. Cecílie, Leo, Une a Egon musejí společně rozmotat případ plný otazníků.

Nechybí ukrytý deník, tajemný klíč, záhadná

V penzionu Perla se ubytoval filmový štáb a pláž se hemží herci. Natáčení akčních scén se jako komparz účastní také Cecílie, Leo, Une a dokonce i pes Egon. Nad zátokou se vznáší helikoptéra, mezi ostrůvky probíhá divoká honička na člunech a pyrotechnici připravují velkolepou explozi. Ta zvíří vody zálivu tak důkladně, že mořské dno vydá děsivé tajemství – na hladinu vyplave bota.

Bota s torzem lidské nohy… Ve třetí části sé­ rie CLUE není nouze o napětí. Nechybí dra­ matické potápění, spousta peněz a vyřizovaní starých účtů. A aby toho nebylo málo, o další krůček se přiblížíme i k vyřešení záhady, co se stalo loni v létě s Cecíliinou maminkou.

Vyšlo 2018

Záhada otevřených hrobů #4

Záhada dolu Esmeralda #6

Ve Škunerové zátoce se po nocích něco děje.

Cecílie, Leo, Une a Egon zjistí, že kdosi vykopává staré hroby. Ukáže se, že i starý kostel u hřbitova má svá tajemství. Prý se v něm zjevuje duch kněze. Navíc se kamarádi dozví, že před šedesáti lety si vzal jiný kněz do hrobu tajemství týkající se německého zlata. Policie také znovu otevře případ smrti Cecíliiny maminky a vyšetřuje jej jako vraž­ du. Konečně se dozvíme, co se s ní uplynulé léto doopravdy stalo. Vynoří se nové záhadné okolnosti, které nás zavedou ke ztracené ná­ kladní lodi, zlatu a perlám, a taky se dozvíme, proč se penzion vlastně jmenuje Perla.

Naši mladí detektivové se vydají do podze­ mí. Chtějí prozkoumat nejhlubší ze tří dolů nacházejících se ve skále za penzionem. Důl je už dlouho zavřený a jsou v něm zřetelné stopy po důlním neštěstí. Kamarádi objeví bedny s dynamitem, štoly ale ukrývají i jiná tajemství, která neměla vyjít na denní světlo.

Vyjde 2019

Vyjde na podzim 2018

Záhada plachetnice Liberty #5 Je podzim a ve Škunerové zátoce vládne babí léto. Cecílie a její kamarádi najdou noviny, ze kterých někdo vystříhal písmenka a slova, mimo jiné i „miliony“ a „zabít“. Jde o vydě­ račský dopis, který se nesmí dostat do rukou policie, takže je na odvážných dětech, aby našly jeho autora. Zdá se, že je stále někde ve Škunerové zátoce. A aby toho nebylo málo, u Kamenitého ostrůvku kotví tajemná plachetnice a v lese parkuje zaprášené auto se zakrvavenými hadry na zadním sedadle.

Vyjde 2019

Pro děti od 8 do 12 let.

ukázka

koupit

„Celý svět v zrnku písku zhlédnout a nebe v polní květině na dlani sevřít nekonečnost a věčnost v pouhé hodině.“ > William Blake

Marcus Chown a jeho vesmír

„Život ve vesmíru vzniknout může, o tom není pochyb. Pohlédněte do zrcadla. Při velkém třesku byl vesmír bez života. Teď jsme tu alespoň my.“ Světově uznávaný popularizátor vědy, britský vědec Marcus Chown, dokáže vyprávět o ves­ míru, kvantové teorii i teorii relativity, tedy záhadných věcech, ke kterým většina z nás získala v hodinách fyziky posvátný odstup, nebo doslova odpor, tak poutavým způsobem, až jsme mnozí zaskočeni, o jak fascinující poznání jsme byli v rámci školní výuky obrá­ ni. Způsobem sobě vlastním dokáže utkat slova a věty o vzniku vesmíru a pestrosti světa, v němž žijeme, a srozumitelným způsobem umí vysvětlit i ty nejsložitější fyzikální jevy.

Marcus Chown vystudoval fyziku a astrofy­ ziku a nejprve pracoval jako radioastronom v Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně. Záhy však objevil svou silnou stránku spočívající v umění vysvětlit i ty nej­ složitější fyzikální jevy komukoli, třeba tomu, „kdo se mnou například pojede autobusem“, jak sám dodává. „Poté, co jsem přečetl nespo­ čet knih, které údajně vysvětlují kvantovou teorii a teorii relativity i naprostým laikům, a nebyl jsem z nich příliš moudrý, jsem se rozhodl, že to přece musí jít i jinak,“ tvrdí Marcus Chown. Své nadání uplatnil jako konzultant pro kosmologické záležitosti vědeckého týdeníku New Scientist, stal se častým hostem rozhlasových a televizních debat, působí jako novinář, komentátor a mo­ derátor, účastní se nejrůznějších (i literárních)

festivalů. Dosud napsal jedenáct knih, za něž získal prestižní ocenění.

Marcus Chown rád čte beletrii, zajímá se o historii a propadl běhání. V roce 2012 uběhl Londýnský maraton a údajně zřídkakdy to při jakémkoli setkání nezmíní během prvních tří minut. Sám skromně dodává, že zatímco on píše o absolutně neužitečných věcech jak pro člověka, tak pro zvířata, jeho žena dělá mnohem společensky záslužnější práci v po­ době péče o nevyléčitelně nemocné.

Studia všeho pro mě neznámého jsem si užíval plnými doušky. Začal jsem si cenit toho, v jak báječném světě žijeme – mnohem fantastičtějším než cokoli, co by lidé kdy mohli vynalézt. Během psaní jsem si uvědo­ mil spoustu překvapivých věcí, například… > že organismy zvané hlenky mají celkem 13 pohlaví (a vy máte dojem, že není snad­ né najít a udržet si toho pravého partnera), > že celé lidstvo by se dalo vměstnat do objemu kostky cukru, > že jste z jedné třetiny houba – jinými slovy, sdílíte s houbami třetinu své DNA, > že v přízemí budovy stárnete pomaleji než v jejím horním patře, > že klíčovou výhodou, jakou měli pravěcí lidé oproti neandrtálcům, bylo… šití, > že v IBM kdysi předpokládali, že počíta­ čů se na celém světě využije tak… pět, > že jen dnes vaše tělo vytvoří přibližně 300 miliard buněk – to je víc než hvězd v naší galaxii (jednoho to odrovná, není divu, že už se mi dnes nechce dělat nic),

> věřte tomu nebo ne, vesmír je možná jeden obrovský hologram. I vy jste možná jen hologram.

Máte­­­­­­­‑li pocit, že vše v naší přeinformované společnosti kolem vás letí jako rozmazaná šmouha, rád bych se pokusil vám ve své knize rychle a bezbolestně přiblížit, jak svět jednadvacátého století funguje. Koneckonců je to pokus jedince porozumět všemu. Ne, ani to nemohu s jistotou slíbit. Berte ji jako pokus jedince porozumět všemu… první díl.

Jaký to nádherný svět (úryvek z předmluvy Marcuse Chowna)

Kvantová teorie nikoho nezabije Chcete pochopit základní principy vesmí­ ru, v němž žijeme? Chcete se dozvědět, jak je možné, že se celé lidstvo vejde do jediné kostky cukru? Proč každé vaše nadechnutí obsahuje atom, který vydechla Marilyn Monroe? Proč v nejvyšším patře budovy stár­ nete rychleji než v přízemí? Kvantová teorie, obecná i specifická teorie relativity, velký třesk, pravděpodobnostní vlny, kvantová „zapletenost“… To vše, slovy Jiřího Grygara, v podání „autora s mimořádným smyslem pro paradoxy a provokace všeho druhu, který umí čtenáře doslova přikovat ke svému textu.“

Musíme si promluvit o Kelvinovi I zde se Chown pokouší všedním jazykem přiblížit i laikům problematiku vzniku vesmí­ ru, významu nekonečné rozmanitosti a pes­ trosti světa, ve kterém žijeme, záhadu tmavé noční oblohy, která by teoreticky měla zářit stejně jako povrch typických hvězd nebo

původ železa kolujícího v naší krvi. Těšte se na rozkrytí souvislosti mezi vaším televizním přijímačem a vznikem vesmíru. S upřímností sobě vlastní autor prohlašuje některé běžně uznávané závěry za nesprávné. Většina ast­ ronomů se tak v jejich interpretaci mýlí. Jeho nová kniha rozhodně změní způsob, jakým vidíte svět. Chown vám jako určitý průvodce umožní číst kosmická znamení anebo, slovy Williama Blakea, „vidět svět v zrnku písku“!

Vesmír v tweetech Marcus Chown tuto knihu napsal spolu se svým přítelem, holandským vědeckým novinářem, Govertem Schillingem. Dva zkušení autoři publikací tak dali dohroma­ dy odpovědi ve tweetech o 140 znacích na 140 nejzásadnějších otázek z oblasti fyziky a astronomie. Vytvořili unikátní knihu, jež své čtenáře zavede na jedinečnou exkurzi po vesmíru. Mají odpovědi na všechno, počínaje základními úvahami – Proč je obloha v noci temná? Proč se hvězdy na noční obloze chvě­ jí? – až po ty nejzáludnější – Co jsou kvasary? či Co předcházelo velkému třesku? Některé otázky se ukazují být stejně překvapivé jako odpovědi na ně. Je možné, že veškeré galaxie, které jsme pomocí dalekohledů schopni spatřit, nejsou ničím jiným než optickým kla­ mem? Dalo by se na Saturnově měsíci Titanu plavat? Jak je možné, že se Měsíc nezřítí na Zemi? (Což, jak se ukáže, mimochodem není vůbec hloupá otázka.) A plaval by Saturn, kdybychom měli dost velkou nádrž s vodou?

ukázka

koupit

„Umění je cokoli, co vám jako umění projde.“ > Andy Warhol

Artberry, knihy o umění

Zajímá vás umění? Chcete vědět, jak umění může ovlivnit váš každodenní život? A jak utváří současný svět, ve kterém žijeme?

Chcete rozpoznat hodnotu uměleckých děl?

Založit si vlastní uměleckou sbírku? A chcete ji umět v čase zhodnotit? Nejen odpovědi na vaše otázky naleznete v knihách z umělecké řady Artberry.

Francise Alÿse, dvojici Allora & Calzadilla, Luca Tuymanse a Marinu Abramovićovou.

Jedná se nejen o umělce, kteří „v současné době patří k nejoslavovanějším, ale také o ty, jimž se dostává uznání jiných umělců a mají významný vliv, aniž se sami stali celebritami.“ Jejich tvorba je provokativní, složitá a nezříd­ ka vyvolává rozpačité reakce.

„Na to, do jaké míry si vážíme umění, má obrovský vliv naše představa o tom, co je a co není umění a kdo a jak ho vytvořil.“ > Denis Dutton, filozof

Jak číst současné umění může posloužit jako vodítko k porozumění a objevování ohrom­ ného množství rozmanitých děl vystavených v muzeích a galeriích po celém světě.

„Nic si nevyslechne víc absurdních názorů než obraz visící v muzeu.“ > Edmond de Goncourt, kritik umění

Oranžový Balonkový pejsek

Jak číst současné umění Dosud poslední knihou v edici Artberry je ti­ tul Michaela Wilsona, Jak číst současné umě­ ní: Umění 21. století zblízka. Michael Wilson, nezávislý kritik, kurátor, editor a autor řady článků a esejí věnovaných současnému a mo­ dernímu umění a vizuální kultuře, vybral 388 současných umělců a jejich díla – fotografie, instalace, sochy, malby, videa a performan­ ce – vytvořené v průběhu posledních dvou desetiletí.

Pozornost věnuje současným nejvýznam­ nějším umělcům, mezi jinými jmenujme

Po delší době se bude nový titul edice Artber­ ry opět věnovat trhu s uměním. Jejího autora, Dona Thompsona, ekonoma a sběratele umě­ ní, není třeba představovat, čtenáři znají jeho bestsellery Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) a Supermodelka a krabice Brillo. V září se na pultech knihkupectví objeví v českém překladu Oranžový Balonko­ vý pejsek, který nese název podle ikonického díla Jeffa Koonse.

Prostřednictvím knihy se můžete ocitnout ve věhlasných aukčních síních, nahlédnout do světa obchodníků s uměním a dozvědět se historky někdejších vedoucích pracov­ níků z New Yorku, Londýna, Lucemburku a Pekingu odpovědných za nákup a prodej

uměleckých děl. Don Thompson svůj pohled na obchod s uměním podává také skrze optiku behaviorální ekonomie. Některé po­ střehy odrážejí iracionalitu lidského chování a rozhodování. Jiné se týkají snahy ovlivnit jednání sběratelů při koupi uměleckých děl.

Nabízíme vám exkluzivně úryvky z první kapitoly Oranžového Balonkového pejska, do níž se můžete začíst ještě před vydáním knihy:

Obdivovat umění je lidské.

Kupovat umění je božské. „Svět nejprestižnějšího současného umění se svými obchodníky, agenty a aukčními domy je mnohem složitější a důmyslnější, než se obecně soudí. Poté, co vyšly mé dvě před­ chozí knihy zabývající se trhem s uměním, po mně mnozí chtěli, abych jim vysvětlil co, jak a proč. Jakožto ekonom a akademik bych to měl vědět, ale zatímco některé jevy jsem pochopil, jiné pro mě zůstávají záhadou.

Jistý vhled nabízí behaviorální ekonomie, na kterou se v této knize častokrát odvolávám.

Jiné aspekty se týkají iracionality rozhodova­ cího procesu. A ještě jiné lze vysvětlit úsilím ovlivňovat chování jedince marketingem.

Takový marketing má pobídnout jedince k předem zamýšlené změně chování, která bude mít dopad na jeho výběr, aniž by se cokoli změnilo na jeho ekonomické motivaci.

Pobídka je, jestliže umístíme ovoce do výše očí, nikoli jestliže zakážeme nezdravé jídlo.

Ve světě uměleckých aukcí je zřejmou po­ bídkou, když aukční dům u draženého díla

uvede seznam předchozích majitelů, knih, které o něm píší, a výstav, na nichž se objevi­ lo. Méně nápadnou pobídkou je přemalování aukčních místností, aby se prostředí hodilo k prezentaci nabízených prací. V listopa­ du 2012, kdy probíhala aukce impresionis­ tických obrazů, byly stěny aukčních prostor Sotheby’s natřeny bílou barvu s šedivým nádechem, která měla dílům zajistit neutrální pozadí. Jakmile aukce skončila, místnost byla přemalována namodro, aby se stěny barevně shodovaly s tmavě modrými, pololesklými potahy židlí, protože se o takovém prostředí soudilo, že vytváří příhodnější atmosféru pro současné umění.

Také při jiných aukcích se setkáme s modrou, pokud se draží současné umění a je třeba zdůraznit otevřenost, nebo s čokoládově hnědou, která značí zem i nadčasovost, jest­ liže jsou v nabídce staří mistři. A pro vysoce abstraktní díla se používá mírně dishar­ monický nátěr podporující tvořivost. Tato volba závisí na intuici aukčních odborníků (či spíše odbornic, protože muži prý mezi nimi nejsou). Vědecká literatura dokládá, že barevné odstíny mohou ovlivňovat společen­ skou interakci, ale vlivem barev na hodnocení předmětů se nezabývá. Většina kultur přisu­ zuje barvám nějaký význam, ale ten nemusí být vždy stejný. A vzhledem ke kulturnímu koktejlu sběratelů, kteří se scházejí v aukč­ ních místnostech, si lze těžko představit, že někdo vybere dokonalou barvu, která mu dopomůže zvednout prodej.

Ještě nenápadnější pobídkou než barva míst­ nosti je citát z úvodu této kapitoly: „Obdivo­ vat umění je lidské. Kupovat umění je božské.“ Tak zněl nadpis celostránkového inzerátu Christie’s z května 2015, jehož otištění v ne­ dělních New York Times stálo 114 tisíc dolarů (podle uvedených sazeb vydavatele) a v lon­ dýnských Financial Times okolo šedesáti pro­ cent sazby NYT. Pod titulkem stálo mnohem

menším písmem: „Možná jste slyšeli o našem newyorském aukčním týdnu, při němž padaly staré rekordy. Tato bezprecedentní událost nám umožnila shromáždit na jednom místě umělecká díla, která opěvuje celý svět.“ Nadpis nekladl důraz na umění, ale na pře­ pych. Cílem inzerce Christie’s (a Sotheby’s) není oznámit konání večerních aukcí. O tom, kde a kdy se odehrají, všichni potenciální kupci vědí, už proto, že aukční domy se na ně přímo obracejí a zasílají jim kata­ logy. Záměrem inzerátu je ujistit ty, kteří mají finance na to, aby se aukce aktivně zúčastnili, že se jedná o vý­ znamnou a exkluzivní akci.

Inzerát má v přihazovači po­ sílit vědomí, že vydražit dílo na aukci Christie’s je daleko prestižnější, než kdyby ten či onen drahý předmět získal obyčejnou koupí.

smrtí. Grouchovým teorémem je jeho výrok, že by nikdy nevstoupil do klubu, jehož úroveň je tak nízká, aby ho přijal mezi své členy.

Verze behaviorálních ekonomů zní následov­ ně: před večerní aukcí Sotheby’s se u brzké večeře sejdou dva zámožní spekulanti s umě­ ním Michael a Neil. Michael se zmíní o svém plánu získat sochu Franze Westa, která se ten večer bude dražit za vyvolávací cenu 4 mili­ ony dolarů. Neil přizná, že toto dílo dal do aukce on a že vyvolávací cena je mno­ hem vyšší, než jakou mu aukční specialista doporučil jako cenu rezervní. Nyní se oba zamyslí. Michael ví, že Neil není žádný hlupák.

Proč tu věc prodává? Nezdá se, že by potřeboval peníze.

Nemá nějakou zákulisní informaci? Neil podobně přemítá o Michaelovi. Jestli se celý třese, aby za toho Westa vyplázl čtyři miliony, musí být jeho cena ještě vyšší. Michael se rozhodne nepřihazovat. Ale na tom nesejde, protože Neil dílo stáhne z aukce několik minut před jejím začátkem.“

Co a proč se děje v paralelním vesmíru, jímž je nejvyšší cenová úroveň trhu se současným uměním.

Přepych má dvojí hodnotu: pro samotného majitele a pro ostatní, jimž se zdá nedosažitelný. Pod­ mínkou takového pocitu nedosažitelnosti je, že s Christie’s jakožto s prestižní značkou musí být obeznámeno mnohem více lidí, než kolik si jich může dovolit účastnit se jejích aukcí.

Až se na následujících stránkách dočtete o horečném přihazování a rekordních cenách, mějte na paměti, že v racionálním světě, kde by panovala v otázce hodnoty umění sho­ da, by bylo méně spekulování. Pro takovou shodu by měl existovat řádný ekonomický termín, ale behaviorální ekonomové mu říkají Grouchův teorém. Groucho Marx nebyl eko­ nom, nýbrž americký komik, jenž byl ve své době považován za jednoho z nejvtipnějších.

Zemřel v roce 1977 ve věku šestaosmdesáti let a naposledy vystoupil ještě týden před svou

Oranžový Balonkový pejsek (úryvek z první kapitoly)

ukázka

koupit

Inspirace plyne z toho, kolik práce do ní člověk vloží

Dánský spisovatel Kaspar Colling Nielsen patří k autorům současné dystopické literatury a je považován za jednoho z nejoriginálnějších současných dánských spisovatelů.

Jeho styl se vyznačuje nápaditými příběhy s tragikomickým nádechem. Často popisuje život v existenciálně těžkých podmínkách nebo složitá dilemata.

Narodil se v Kodani, na Syddansk Universi­ tet v Odense získal titul z filozofie a ve studiu pokračoval v Kodani na Copenhagen Busi­ ness School. V roce 2010 vydal svoji prvotinu Mount Kodaň (česky 2018), která mu okamži­ tě vynesla cenu za nejlepší debutový román roku Årets Debutantpris spolu s oceněním Statens Kunstfond (Cena Státního fondu umění).

Jeho druhý román Dánská občanská válka 2018–24 (česky 2015) vyšel v roce 2013 a dočkal se nadšených kritik, velkými dánskými deníky Berlingske a Politi­ ken byl označen za jednu z nejlepších knih roku.

doucnosti, která se zdá být nepředstavitelná, děsivá a svůdná zároveň.

Odkud čerpáte náměty na všechny menší i větší příběhy?

To je různé. Od mala jsem trochu psal, ale po třicítce jsem se rozhodl, že napíšu knihu, seděl jsem před monitorem a nenapsal nic.

Teprve po roce jsem došel k tomu, že musím psát pravidelně, ráno brzy vstát a končit v půl páté. Pomalu jsem se zlepšoval, dostával se do formy, jako když člověk trénuje běh. In­ spirace plyne z toho, kolik práce do ní člověk vloží. Každého někdy políbí múza, ale to se stává velmi zřídka a nelze na to čekat.

Nezkrotné, inteligentní a úplně podivné příběhy

V roce 2017 mu byla udělena prestižní Hol­ bergova medaile za literární přínos. Ve stej­ ném roce vyšel jeho dosud poslední román Evropské jaro (česky vyjde 2019), groteskní a provokativní příběh o svobodě, rovnosti a různých druzích společenství v blízké bu­

Jak vás napadlo v debutu postavit u ploché Kodaně horu vysokou 3500 metrů?

Symbolizuje hora nebo její výstavba něco konkrétního?

Před dvaceti lety jsem projížděl Kodaní, nebe bylo tehdy zvláštní, mraky se shlukly tak, že vypadaly jako obrovská hora. Ta myšlenka mi připa­ dala úžasná a nedala mi spát. Představoval jsem si, co všechno by se v Dánsku s tako­ vou horou změnilo, například bychom měli řeky – teď žádnou pořádnou nemáme –, nové klimatické zóny, zvěř, ledovce a ovlivnilo by

„Elegantní, nápadité a plné fantazie.“ > Politiken

to celou vegetaci. Hora nemá symbolizovat nic specifického, ale umožňuje nahlížet na naši společnost z jiného úhlu. Jednu dobu mě přitahovalo psát o skulpturách, proto je v každém příběhu nějaký předmět, kolem kterého se vše točí. Hodně mě inspiroval Kafka, jeho krátké příběhy jsem četl už jako dítě, úplně mě pohlcoval, nic silnějšího jsem nikdy nečetl. (úryvek z rozhovoru Markéty Klikové s autorem pro portál iLiteratura.cz)

Dánská občanská válka 2018−24 Na počátku 21. století vypukne v Evropě válka, finanční krize z roku 2008 vede ke zhroucení evropského modelu státu blahoby­ tu. Nedlouho poté dojde v Dánsku v letech 2018–2024 k občanské válce. Občanskou válku zažil i pětadvacetiletý muž, který o ní vypravuje o čtyři sta padesát let později svému nejlepšímu příteli Geoffovi, tříset­ padesátileté sexuálně frustrované border kolii s vyvinutou schopností chápat a mlu­vit.

Nyní už čtyřistapětasedmdesátiletý boháč se udržuje naživu pomocí pokro­kového progra­ mu na obnovu kmenových buněk. Čas tráví se svými přáteli, společně vedou dekadentní a osamělý život, který vyplňují čtením básní, pořádáním sexu­álních orgií a vzájemným vyprávěním historek odehrávajících se okolo občanské války.

Geniální ro­mán balancuje mezi obyčejností a zvráce­ností, smysluplností a absurditou.

Vyšlo 2015 „Nezkrotný, inteligentní a úplně podivný pří­ běh, který překonává všechny překážky, aby dosáhl svého cíle: zažehnout ve čtenáři světlo entuziasmu.“ > Politiken

Mount Kodaň Dánská vláda se rozhodne nad hlavním městem – jedním z nejplacatějších míst světa – vztyčit tří a půltisícovou velehoru. Po obvodu dosahuje přes pětapadesát kilometrů a její povrch odpovídá zhruba 118 000 fotbalových hřišť. Hora nese název Mount Kodaň. Dán­ sko díky ní získá několik dalších klimatických

zón, od tropické až po polární, jež utvoří živnou půdu pro bezpočet nových exotických druhů, které až neuvěřitelně obohatí původní dánskou faunu a flóru.

V tomto dobře známém a současně podivně cizím prostředí se odehrává sedmnáct příbě­ hů, jejichž hrdinové mají úžasné představy o novém lepším životě, přičemž se však odmítají podřídit jak obyčejné logice, tak pří­ rodním zákonům či gravitaci. Jeden se skrze fyzické strádání snaží setkat s Bohem, druhý se speciální přípravou mění v magnetickou bytost, třetí se za pomoci drastických experi­ mentů naučí létat a mimo jiné postupem času zruší kastovní systém v Indii.

Vychází v srpnu 2018 „Kniha s velice svérázným stylem a ostře vy­ kreslenými příběhy. Přesvědčivý debut se sží­ ravým, až jízlivým, dechberoucím humorem.“ > Weekendavisen

Evropské jaro

derní společnost, která se na jeho plátnech opět stává součástí přírody. Stig Christiana přemluví, aby se za ním přestěhoval do nové společenské komunity na Lolland, kde si Stig zatím pořídil aljašského malamuta, se kterým objevuje krásy přírody.

Christian v umělecké sféře pociťuje podobné deziluze, ale jeho inspirace se až s nečekanou silou obrodí, když potká mladičkou a inspi­ rativně naivní Miu, která jej zbožňuje a ne­ klade příliš mnoho otázek. Idylický život na Lollandu pokojně pokračuje až do vážné nehody, která ovšem Stigovi umožní vytvořit úžasné umělecké dílo, jež podle jeho názoru definuje nové standardy, podle kterých má umění společnosti stále co nabídnout – vyža­ duje ovšem jisté oběti.

Evropské jaro je groteskním a provokativním příběhem o svobodě, rovnosti a různých dru­ zích společenství v blízké budoucnosti, která se zdá být nepředstavitelná, děsivá a svůdná zároveň.

Vyjde 2019

Na dánském ostrově Lolland vybuduje řada mezinárodně uznávaných vědců novou společnost, jež má za úkol spojit nejidyličtější prvky starého světa s nejnovějšími technolo­ gickými výdobytky. Do této venkovské idylky se přestěhují vysloužilý galerista Stig s man­ želkou Elisabeth, která zde díky skvělým badatelským výsledkům v oblasti neurologie dostane místo ve výzkumném týmu.

Stig přestává věřit, že umění dokáže v dnešní společnosti hrát ještě nějakou roli. Podle něj zažívalo autenticitu naposledy v osmdesátých letech a současní umělci malující doneko­ nečna všemožné kruhy v něm vzbuzují jen opovržení. Poslední zbytky respektu si u Stiga uchoval jen oceňovaný výtvarník Christian, jenž zobrazuje degenerující mo­

ukázka

koupit

„Kristina Ohlssonová je opravdová královna severské detektivky.“ > Måns Kallentoft

Kristina Ohlssonová, královna severské detektivky

Kristina Ohlssonová, autorka detektivních příběhů pro dospělé čtenáře i pro děti, patří k nejúspěšnějším autorům švédské kriminální literatury. Poprvé před pěti lety se českým čtenářům v knize Nechtění představila její na první pohled nesourodá dvojice detektivních vyšetřovatelů Fredriky Bergmanové a Alexe Rechta. A o letošních prázdninách vychází šestý díl, Potopa, jež, jak se alespoň zdá z vyjádření samotné autorky, celou sérii uzavírá.

charaktery postav. Její hlavní hrdinové nejsou žádní neohrožení superhrdinové s nadlidskými schopnostmi, ale skuteční lidé se špatnými i dobrými vlastnostmi, obyčejný­ mi všedními starostmi, proto se s nimi může čtenář snadno identifikovat. V rozmezí šesti dílů sledujeme jejich životní osudy, úspěchy, naděje, selhání a osobní tragédie. Jejich život není pouhou kulisou k vyšetřovaným zloči­ nům, ale plnohodnotným příběhem.

Hlavními postavami série je policejní analytička Fredrika Bergmanová a zkušený komisař, šéf týmu vyšetřovatelů, Alex Recht. Fredrika vlastně nikdy netoužila pracovat u policie. Když byla malá, snila o dráze violoncellist­ ky, ale vážná dopravní nehoda zmařila její sny.

Fredrika se nakonec stala kriminoložkou se specia­ lizací na trestné činy pácha­ né na ženách a dětech. Její cesta k vyšetřova­ címu týmu Alexe Rechta vedla přes pozici vyšetřovatele v Radě pro prevenci kriminality a pak přes členství v expertním týmu sociál­ ního úřadu. O práci u policie se ucházela proto, aby si rozšířila zkušenosti z praxe. Její začátky v policejním týmu nebyly vůbec jed­ noduché, uvědomovala si, že na své kolegy

„Nikdo nedokáže vymyslet takové zápletky jako ona. Jsou prostě brilantní.“ > Maj Sjöwallová

Sama Kristina Ohlssonová o začátcích své spisovatel­ ské dráhy říká: „Na konci léta roku 2007 jsem se pus­ tila do psaní, jehož výsled­ kem byli Nechtění, první kniha o Fredrice. Tehdy jsem jen matně tušila, že mi to, co bylo mým koníč­ kem už od sedmi let – totiž psaní –, změní život a stane se z toho práce na plný úvazek. Stejně tak jsem netušila, kolik příběhů v sobě nosím. Až když jsem práci dokončila, ukázal se mi (a myslím, že i všem ostatním) celkový obrázek toho, jak vlastně moje psaní vypadá. Divoce a nespou­ taně. Horlivě a zaníceně.“ Silnou stránkou Kristiny Ohlssonové jsou psychologicky propracované a věrohodné

Potopa #6 V křesle před krbem je nalezeno tělo postar­ šího muže. V prsou mu zeje díra po kulce, na malíčku má z neznámého důvodu navlečený snubní prsten své dcery. V jiné části města se majitel pohřebního ústavu pokouší najít svého bratra, který nikomu jinému kromě něj očividně nechybí a který namísto plánova­ ného přesídlení do Austrálie možná zmizel navždy. působí komplikovaně a nepřístupně. Vyčítali jí nedostatek intuice. Fredrika se i přes tyto překážky brzy prosadila a zejména Alexi Rechtovi dokázala skvěle sekundovat. Přesto, že vedoucím celého týmu je Alex, opěrný pilíř tvoří právě Fredrika. Zatímco ostatní se opírají o výsledky laboratorních a jiných vyšetření a marně přemýšlí nad různými důkazy i okolnostmi, které se s případem pojí, Fredrika spoléhá na svůj instinkt. A ten je vždy správný. Všechny knihy série se hodně zaměřují na vztahy hlavních aktérů. V popře­ dí je právě Fredrika a její poměr se starším přítelem Spencerem, který nakonec kvůli Fredrice a jejich společnému dítěti opustí manželku. Vody poklidného manželského ži­ vota Alexe Rechta jsou zase nerušeny vážnou nemocí jeho ženy. Dá se říct, že právě vztahy jsou jedním z nejlepších prvků knih Kristiny Ohlssonové. Postavy ožívají a my je vnímáme jako skutečné. Tým kriminalistů jako celek působí rozmanitě a kompaktně zároveň. „Knihy Kristiny Ohlssonové se vyznačují skvělým mixem napětí, akce a pohledu do životů hlavních postav.“ > severskedetektivky.cz „Zajímavá alternativa ke všem těm mužským kolegům, kteří se tomuto žánru věnují a skvě­ lý důkaz toho, že seveřané prostě umí a ne­ musí to být nutně Jo Nesbø.“ > Petr Čapek, severskedetektivky.cz

Ve stejnou dobu se zoufalá žena usilovně snaží neztratit kontrolu nad vlastním živo­ tem, zatímco se z jejího muže stává čím dál nebezpečnější člověk. Času už moc nezbývá a ochránit sebe a své děti pro ni začíná být nadlidský úkol.

Když Fredrika Bergmanová a Alex Recht mezi těmito na první pohled odlišnými případy odhalí spojitost, ocitají se v kruhu stop úzce souvisejících s hříchy z minulosti.

Alexovi chodí anonymní dopisy od člověka, který by rád ve všem zjednal pořádek. Kdo za dopisy stojí a proč je pachatel očividně vždy o krok napřed?

Davidovy hvězdy #5 Podle jisté staré židovské pověsti se prý po západu slunce zjevuje Papírový chlapec a unáší děti, které nejsou včas v posteli. Dnes už si na něj nikdo ani nevzpomene, ovšem jen do chvíle, kdy je ve Stockholmu za bílého dne před zraky rodičů a dětí zastřelena učitelka mateřské školy Šalamounovy obce. Vzápětí zmizí cestou na tenisový trénink dva židovští chlapci a později jsou nalezeni mrtví s pokres­ lenými papírovými pytli na hlavách. Fredrika Bergmanová a Alex Recht, kteří po Fredričině návratu k policii opět vytvořili tým, stojí před velice složitým a propleteným případem.

Oběti ráje #4 Na palubě plně obsazeného Boeingu 747 letí­ cího ze Stockholmu do New Yorku je krátce po startu nalezen výhružný dopis adresovaný švédské i americké vládě. Pokud v něm nadik­ tované požadavky nebudou splněny, letadlo vybuchne. Únos dostane na starost kriminál­ ní inspektor Alex Recht spolu s energickou Edenem Lundellovou z Protiteroristické jed­ notky Bezpečnostní policie. Prostředníkem mezi vládou a policií se stane Fredrika Berg­ manová, která toho času působí na Minis­ terstvu spravedlnosti a která je do vyhoštění také zapletená. Brzy však všichni zúčastnění pochopí, že plán únosců je mnohem krutější, než si dokázali představit.

Andělé strážní #3 V lesíku na stockholmském předměstí Mid­ sommarkransen je nalezeno zohavené tělo mladé ženy. Na místě činu dojde k dalším nálezům odhalujícím několik desítek let stará tajemství. Kdosi se opakovaně vracel do lesa, aby tu před okolním světem ukryl své oběti.

V domově důchodců sedí němá spisovatelka dětských knížek. Její jméno se opakovaně objevuje v policejním vyšetřování vražd v Midsommarkransenu, ale ona se uzavřela do ticha. Stopy vedou k té nejtemnější pravdě a Fredrika Bergmanová s Pederem Rydhem jsou neúprosně vtaženi do událostí kolem hrobu a smrti mladé studentky. Fredrika je navíc postavena před těžké dilema.

nou kněz vysvětluje, že poté, co si jeho dcera sáhla na život, nemohl dál žít. Dvojnásobné vraždy na Odenplanu se pod vedením Alexe Rechta ujme Fredrika Bergmanová. Brzy pochopí, že se jedná o něco mnohem složitěj­ šího, než jen o sebevraždu. Čas ubíhá, ale ti, kdo něco vědí, mlčí. „Brutálně zamotaná detektivka s nečekaně vlídným názvem.“ > neoluxor.cz

Nechtění #1 Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholm­ ské hlavní nádraží, zmizela malá holčička.

Policie začne brzy podezřívat jejího otce a na jeho dopadení vynaloží veškeré síly. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat, aby za­ vedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. „Debut talentované spisovatelky, která vý­ borně vykreslila místy ponurou a psychicky náročnou práci vyšetřovatelů.“ > Die Zeitung

Sedmikrásky #2 V bytě na stockholmském náměstí Odenplan je nalezen zastřelený kněz s manželkou. Zdá se, že oba spáchali sebevraždu, nejprve muž a po něm i jeho žena. V dopise na rozlouče­

ukázka

koupit

Eva, Pavla, Míša, Lucka a Miki, Radek (za objektivem) a Marek (z podmořských hlubin) vám přejí krásné letní dny plné skvělých příběhů.

Soutěž

Doufáme, že vás redakční výběr letního čtení zaujme a třeba i naláká k přečtení celé knihy. Tituly navíc můžete vyhrát v naší prázdninové soutěži. Každý týden od 16. července až do konce prázdnin vám dáme možnosti zapojit se do soutěže a vyhrát knihu, o kterou daný týden budeme soutěžit.

V magazínu najdete u každého titulu proklik na úryvek, v němž se skrývá odpověď na soutěžní otázku. Podrobnosti k soutěži najdete také na našem blogu, na němž bude otázka každý týden zveřejněna.

Sen letící želvy 16. 7.–22. 7.

Sobí hora 23. 7.–29. 7.

Záhada mořského dna 30. 7.–5. 8.

Vesmír v tweetech 6. 8.–12. 8.

Jak číst současné umění 13. 8.–19. 8.

Mount Kodaň 20. 8.–26. 8.

Potopa 27. 8.–2. 9.

blog

Letní čtení s Knihou Zlín 2018

KNIHA ZLIN Mostní 5552, 760 01 Zlín www.knihazlin.cz, info@knihazlin.cz Knihy lze zakoupit na www.albatrosmedia.cz telefon: 800 555 513