Český rok-duben by Masarykova veřejná knihovna Vsetín

aneb Kde konèí svìt? Almanach vítìzných prací literární soutì e dìtských autorù Zlínského kraje 2011/2012

Masarykova veøejná knihovna Vsetín Spolufinancováno Zlínským krajem a Ministerstvem kultury ÈR

Vsetín 2012

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 O ztracených semínkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1. apríl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Otloukej se pí alièko aneb moje Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Apríl, toaletní papír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Takový obyèejný apríl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Duben u nás doma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Jak to chodí na apríla / Zlá Morana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Zlatý dé kvete v dubnu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Koneènì zajímavé Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Mohlo to tak dopadnout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Po roce plave jaro v potoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Velikonoèní pøekvapení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 29. duben Robert . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Dùvod proè mám rád duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 18. duben. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Jarní záhon, Jarní voda, Jaro, Duben, Velikonoèní zajíèek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jaro, Pomlázka, Popletený duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Jak to chodí na apríla, Apríl, Slepièí pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Bezchybný aprílový plán , Apríl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Sbohem snìhy, Proutek vrbový, Jaro je tu , Duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Velikonoce, Pestrobarevný duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Apríl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Ferdùv velikonoèní pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Záchrana vajíèka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Honba za pokladem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Velikonoce u mravencù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Kniha pokladù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Skoøápka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Dubínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Vítìzové krajského kola dìtské literární soutì e Èeský rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Úvod Vá ené a milé ètenáøky, vá ení a milí ètenáøi, sborník vítìzných prací literární soutì e dìtských autorù Zlínského kraje vám byl pøedstaven poprvé v roce 2000 a vydala ho Knihovna Kromìøí ska. Soutì je od roku 2001 souèástí celostátního projektu Klubu dìtských knihoven pøi Svazu knihovníkù a informaèních pracovníkù ÈR Kde konèí svìt. Cílem tohoto projektu je podporovat literární i výtvarné aktivity dìtí. Dìti z jednotlivých regionálních klubek dìtských knihoven ÈR pro tento roèník zpracovávaly téma Èeský rok. Dìti z okresù Kromìøí , Uherské Hradi tì, Vsetín a Zlín inspirativnì v próze, poezii a v oblíbené kategorii komiks ztvárnily dubnovou tématiku jaro, zvyky, obyèeje, apríl, hledání pokladù Své práce pojaly neobyèejnì hravì a s humorem. Soutì organizovaná v rámci Zlínského kraje nyní u vstoupila do dvanáctého roèníku. Celkem se zúèastnilo ve Zlínském kraji literární soutì e 655 dìtí. Na hodnocení prací se podílely odborné poroty v Knihovnì Kromìøí ska, v knihovnì Bene e Buchlovana v Uherském Hradi ti, v Masarykovì veøejné knihovnì ve Vsetínì a v Krajské knihovnì Franti ka Barto e ve Zlínì. Do krajského kola postoupily vítìzné práce z jednotlivých okresních kol. Soutì ící byli rozdìleni do vìkových kategorií (1. - 3. tøída, 4. - 5. tøída, 6. 7. tøída, 8. - 9. tøída, speciální koly 1. stupnì a speciální koly 2. stupnì), pøièem próza, poezie a komiks se hodnotí oddìlenì. V øadì prací, které najdete v tomto sborníku, se mù ete setkat s krásnými, poetickými obraty napø. turèinka, kokarda, krásnooèko, 1. apríl, zlá Morana. Mù ete se potì it slovíèky, která voní jarem a vala skými zvyky: Po roce plave jaro po potoce, Otloukej se pí alièko aneb Moje Velikonoce Slu í se podìkovat v em dìtem za to, e napsaly svou báseò, prózu nebo komiks a soutì e se zúèastnily. Masarykova veøejná knihovna Vsetín dìkuje za finanèní podporu Zlínskému kraji (vydání sborníku) a MK ÈR. Jako krédo sborníku Èeský rok Duben si vypùjèím slova Jana Amose Komenského: Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi Marie Pokorná zástupkynì øeditelky Masarykovy veøejné knihovny Vsetín

Václav Hrabinec 3. tøída, Z Velehrad

O ztracených semínkách Byla jednou ètyøi malá semínka - turèinka, kokarda, krásnooèko a gazánie. A ta se rozhodla, e si vyjdou do svìta. "Ale kam?" napadlo malou kokardu. "Neboj se. Na svìtì je hroznì moc hlíny, kde mù eme vyrùst a být pìknými kvìtinami." Tak la a la, a do la do jedné zahrádky, ale zahrádka byla u plná jiných kytièek. "Nic pro nás, je tu plno," øekla gazánie. Tak la semínka dál a po nìkolika dnech uvidìla v dálce prázdnou zahrádku. Ale e byla moc malá, tak ne tam do la, paní, co tam bydlela, osadila zahrádku u svými semeny. Na e parta zesmutnìla. Nejmlad í semínko si stì ovalo: "Proè není na svìtì nìjaká zahrádka, kde bychom mohly vyrùst?" Putovala dál. Pøi la do mìsta. Dívala se po celém mìstì, ale nikde ádná zahrádka. Tu semínka uvidìla, e ve výloze kvìtináøství mají spoustu druhù hlíny a kvìtinek. Ale byla noc, tak e se nemohla dostat dovnitø a èekat se jim nechtìlo. Nakonec usoudila, e pùjdou dál. Ale ne do la k dal ímu námìstí, byl den a malá semínka spatøila, e jednomu pánovi vypadla velká bankovka. "Kupme si autíèko!" napadlo krásnooèko. "Mám dobré oèko, mù u øídit." Tak la semínka do hraèkáøství, koupila si tam autíèko Ferrari na ovládaèku a to u pak byla jiná sranda, ne se pachtit po ulicích pì ky. Potom si semínka zaèala projí dìt celé mìsto. Nebolely je nohy a popadla je radost, e projedou svìt. Úplnì zapomnìla na to, e to jejich autíèko je na baterie. A tak jednou, kdy jeli kolem malého obchodu, zjistili, e jim dochází baterie. Nikdo nevìdìl, co dìlat dál. Autíèko tam nechat? V ichni si mysleli, e nechat ho tam nechtìjí. Tak co? "Na cedulce je napsáno, e baterie stojí jen patnáct korun," øekla turèinka. "A tolik nám právì zbývá." A tak si semínka koupila baterii a odjela pøenocovat pod stromy. A kdy spala, brzo ráno, je na el jeden kluk pøi cestì do koly. A samozøejmì si vzal semínka do kapsy. Zapomnìl je doma z kapsy vydìlat a maminka se rozhodla kalhoty oprat. A tak se semínka dostala do praèky. Jeho maminka chtìla mít v dy v e èisté. A tak tam dávala rùzné prací prá ky. Cvak cvak a praèka byla zapnutá. A najednou praèka zaèala vsávat prací prá ek a na e semínka tou vodou a tím prá kem najednou jako kdyby byla tro ku vìt í a stalo se to. Zaèaly vylézat klíèky z kapes od kalhot a semínka náhle v praèce vyrostla. A kdy maminka vydìlávala prádlo z praèky, v imla si, e jsou tam nìjaké malé rostlinky. Tak je pøesadila z kapsy do své zahrádky. Starala se o nì a zjistila, e tím pracím prá kem je tì zkrásnìly. A mìla z nich velkou radost a do podzimu.

Jakub ák Z Mikolá e Al e Zlín

1. apríl

V jednom mìstì, na jedné ulici, v jednom domì bydlel kouzelník Peterson a dva skøítci Janek a Kubi ta. Tito skøítci byli velicí lumpíci a neustále si z kouzelníka Petersona dìlali legraci. Ten se ale jednou tak rozzlobil, e skøítky Janka a Kubi tu zaklel do hlubokého spánku. Mohli se probudit jen na jeden jediný den v roce a tím dnem byl 1. duben, apríl. A apríl je den plný legrace, utahování si z ostatních kolem, vtipkù, ertíkù a zábavy. Skøítkové si ho taky hezky dokázali u ít. Chystali na kouzelníka Petersona takové vtípky a ertíky a pøecházel zrak. Taky se tì il, a pøijde pùlnoc a skøítkové znovu usnou na celý rok. Takovým ertíkem byl i ten, kdy mu malou kouzelnickou hùlku ukryli na jeho vlastním kouzelnickém klobouku a pøedstírali, e se nìkam ztratila. Kouzelník hledal, kde mohl, ale hùlku najít nemohl. A skøítkové vidìli, e je Peterson opravdu ne astný a bez kouzelnické hùlky patný kouzelník, bylo jim ho líto. Skøítkové pøivedli Petersona k zrcadlu, aby vidìl, e ji mìl po celou hledání na klobouku. Pak se Janek s Kubi tou stra livì smáli, jak ho zase pìknì napálili. Takových vtípkù bylo za celý den spoustu a jeden lep í ne druhý. Skøítkové Janek a Kubi ta se v dycky tì ili, e si tento den u ijí a do pùlnoci a kouzelník Peterson a budou skøítkové znovu na dlouho spát. Jaroslav Hynèica 3. tøída, Z Neubuz

Otloukej se pí alièko aneb moje Velikonoce ,,Otloukej se pí alièko, nebude -li se otloukati, budu na tì alovati básnièkou, pøi které mi dìdeèek vytloukal pí alku z vrbové ,,halúzky , zaèíná nejen jaro, ale pro mì v dy zaèínají velké pøípravy na Velikonoce. Jako první je klabání. S kamarády chodíme po tøi dny po vesnici s øehtaèkami a klabaèkami. Poslední den na Bílou sobotu dostaneme výslu ku. S dìdou pleteme tatar neboli pomlázku z vrbových proutkù a hned ho vyzkou ím na mamince. Maminka mi pro parádu uvá e první ma li. Na velikonoèní nedìli pomáhám mamince barvit vajíèka. Moje barva je zelená, a tak vajíèka nazeleno barvím já. Nejlep í je pondìlí, proto e chodím pøed obìdem i po obìdì mrskat holky z na í koly. Mrskání je bezva, proto e i kdy tatarem mrskám holky pøes zadek, tak za to nedostanu pohlavek ani kopanec. A kdy jim k tomu øeknu pìknou básnièku, dají mi do ko íku nejen barevné vajíèko, na tatar ma lièku, ale i nìjakou dobrotu. Rád chodím po mrskaèce s kamarádem Prokopem a Cyrilem, proto e je vìt í sranda. Veèer bývám pìknì ucapkaný, ale v dy se zase s kluky domluvíme, e dal í Velikonoce budeme chodit zase spolu a je tì vymrskáme více holek.

Klára Machù Z Uherský Brod

Apríl, toaletní papír Mùj pradìda, který vloni zemøel skoro v 90 letech, byl èlovìk, který v ivotì pro il i hodnì tì kých a zlých zkou ek, ale nikdy neztratil smysl pro humor a velice rád vymý lel rùzné lumpárny, ale v echny byly pøitom takové, aby jimi nikomu neublí il. Neztrácel smysl pro legraci ani v dobì, kdy u byl upoutaný na lù ko a i tady, kdy u vìdìl, e tu dlouho nebude, bavil nás svými vtípky a mìl radost, e se smìjeme! Byl to opravdu zvlá tní èlovìk. Jak jsem poznala a taky jak vím z vyprávìní své babièky a maminky, bìhem svého ivota pradìdeèek provedl opravdu hodnì aprílových kouskù a mo ná by to bylo i na knihu. Pradìdeèek byl nápaditý tøeba s dárky. Krabièka vypadající jako originální krém Nivea nakonec po otevøení obsahovala povidla a pìknì zabalená bonboniéra nabídla po otevøení místo bonbonù ka tany z lesa A pradìdeèkovi vùbec nevadilo dát takový dárek jako jediný na oslavì. A proto e i mnì, která mám narozeniny na konci bøezna, dal v úhledné krabièce pastièku na my i, a to my i v paneláku nemáme, rozhodla jsem se i se svými bratranci, e si z nìho 1. dubna tak trochu udìláme srandu. Proto e pradìda miloval letáky a rùzné slevy a kdy ho nìjaká sleva upoutala, kupoval si i to, co vùbec nepotøeboval, napadlo nás øíct mu právì na apríla, e se bude moc zdra ovat toaletní papír, e jsme to èetli na internetu. Bylo vidìt, e se chytl , rychle studoval poslední letáky a zji oval, kde je v akci nejlevnìj í záchodový papír. Ov em ádný hypermarket u nìho v malém mìsteèku nebyl a pradìda vozil vìt inu nákupù na kole anebo vlakem asi z 20 kilometrù vzdáleného mìsta, a tak dal 200 korun mé mamince, aby mu papír nakoupila. Ta ale nevìdìla o tom, co jsme dìdovi napovídali za nesmysly o cenì toaletního papíru a zøejmì si jen myslela, e si to její dìda tak pøeje, aby ve svých 86-letech nemusel vozit toale ák na kole a tak se ho ani neptala, proè chce papír za 200 korun. Pradìda bydlel v domì sám, jen se psem, a tak nikdo z rodiny nemohl èekat, co se bude dít. Pradìda hned po na em odjezdu sedl na kolo a objel v echny veèerky v okolí, kde skoupil témìø v echen toale ák. Nìkolikrát za den vyjí dìl na svém staøièkém oblíbeném kole po okolí a domù navá el papír. Kdy se ho sousedka ptala, co s tím bude dìlat, øekl jí, e je to dobré na zateplení baráku Tady uplatnil svùj smysl pro humor. Pradìdovi jezdívala jeho dal í dcera o víkendu vyprat prádlo a pouklízet. Kdy pøi la do domu po nìkolika dnech navá ení toaletního papíru, byla z toho v oku. Toaletní papír nebyl jenom ve velké pøedsíni, ale také na gauèi v kuchyni. A vlastnì od ní se pradìda dozvìdìl, jaká je pravda A jak to v echno dopadlo? My jsme se pøiznali a museli jsme s bratranci uhradit ze svých pokladnièek kody, proto e pradìdeèek do nákupu toaletního papíru investoval opravdu hodnì i z odlo ených penìz. A od toho dne nám dával ke v em svátkùm, narozeninám, Vánocùm balík toale áku, a ani tak ho nestihl v echen rozdat. 7

Je mi líto, e pradìdeèek ji zemøel, proto e jeho smysl pro humor nám v rodinì docela chybí. Klára Machù Z Uherský Brod

Takový obyèejný apríl

Je první duben a to znamená apríl. A proto e je v ední den, musím vyskoèit z vyhøátého pelí ku. Sotva se po ránu rozkoukám, upozoròuje mì babièka, abych si dávala pozor, e je apríl a aby si ze mì nìkdo nevystøelil. No co, vystøelím si já z babièky, napadlo mì bleskovì. Kdy si umývám zoubky, volám na babièku, e mi do la pasta a e mi má ze skøínì donést novou. Kdy babièka otevírá skøíò, vysype se na ni lékárnièka a já musím jít pomoci babièce posbírat vìci na podlaze. Ov em jdu s pastou v ruce a tak od babièky dostanu malý pohlavek, takový opravdu malinký Z babièky se sranda pøece nedìlá! Babièka mi chystá svaèinu a pak u vybíhám za kamarádkou, která na mì hned vyhrkne, e mám naopak kalhoty! Pohroma, podívám se na sebe, kalhoty mám obleèené dobøe a kamarádka se mi smìje: Apríl, apríl Jdeme spolu na autobus a pøemý lím, jak bych jí to vrátila, e si ze mì udìlala takovou srandu, ale nic mì nenapadá. Kdy vysedneme z autobusu u koly, upozorní mì druhá kamarádka, e mám rozepnutou aktovku. Proto e mám na mysli, e je apríl, nevìøím tomu a pokraèuji v chùzi. Za chvíli na mì volá dal í spolu aèka: Klárko, ztrácí vìci Bohu el, toto nebyl apríl. Sbírám vìci, které mi z aktovky vypadly a zavírám aktovku. To je tedy den a to je tì nebylo ani osm hodin! Zaèíná vyuèování a ná pan uèitel si dnes dává pozor, abychom mu nìco neprovedli. Ubíhá první hodina a tu znièehonic nìkomu zaène vyzvánìt mobil a na to je ná pan uèitel velmi alergický. Nikdo ani nedutá a ka dý naslouchá, èí je to mobil, nakonec zji uji, e je to mùj telefon a vùbec nechápu, proè zvoní, kdy zvuk mám neustále vypnutý. Hrabu v kapse v ta ce a vytahuji mobil, ale ne mùj! Je to mobil mé babièky! Jsem z toho zmatená, jak se mi dostal do aktovky. e by to byl taky apríl? A co babièka bez mobilu? Co kdy ho bude hledat? Nakonec jsem radìji vytáhla baterku z mobilu a bylo ticho. Uèitel mì ani nijak nekáral, proto e vidìl, e jsem z toho zmatená. Kdy skonèilo vyuèování, spolu ák na mì volal, e mì venku èeká babièka. A tak jsem se rychle oblékla, proto e jsem si myslela, e babièka hledá mobil, ale pøed kolou nikdo nebyl a z okna na atnì se na mì tento spolu ák klebil a volal: Apríl, apríl! Kdy jsem pøi la domù, byla jsem ze v eho tak unavená, e jsem si musela jít lehnout. Podaøilo se mi usnout a kdy jsem se probudila, myslela jsem, e je druhý den ráno a zaèala se vypravovat do koly, a tak ze mì byli v ichni udiveni. Mám ráda humor, srandu, legraci a zábavu, ale tento aprílový den mi dal docela zabrat! 8

Martin Tom íèek 5. tøída, Z Neubuz

Duben u nás doma Vstávám do studeného, ale sluneèného jarního rána. Je sobota a tatínek u zase není doma. Je èas rození jehòátek, a proto vím, e mu musím jít pomoct. Vyèistím si zuby a posnídám rohlík s máslem. Je tì na mamku zavolám, e jedu za ta kou na ovèín. Beru si helmu a kolo a za chvíli se øítím po silnici. Kdy pøijedu, tatínek je tì poklízí a já jdu za ním. Beru seno do náruèe a dávám ho do jeslí. Ta ka mi øekl, abych napustil vodu do labu. Voda tekla pomalu a já musel poèkat, a se v echny laby naplní a po okraj. Musím je tì pøidat oveèkám seno, proto e u v echno se raly. Malá jehòátka kolem mì skáèou, bìhají a velmi skotaèí. Asi si s nimi pùjdu hrát. Hladím je, bìhám s nimi a dovádím. Najednou vidím oveèku bokem, zatím co ostatní erou seno. Zdálo se mi to divné, a tak jsem zavolal na ta ku, e asi oveèka rodí. A opravdu, bylo to tak. Chvíli jsme poèkali a oveèka zaèala rodit. Ta ka pomáhal jehòátku ven. Nejdøíve la kopýtka, pak celé pøední no ky, na nich polo ená hlavièka, potom tìlíèko a zadní no ièky. Porod se astnì zdaøil! Ta ka mne poslal pro sprej a zastøíkal jehòátku konec utr ené pupeèní òùry. Narozené jehòátko zatím pije mléko od maminky. Na konci dubna nás je tì èeká vyhánìní oveèek na pastvu. Na ovèín jsme pøijeli traktorem. Ta ka mi øekl, abych si stoupl k malému lesu, aby se tam oveèky nezabìhly. Pak si vzal plechový kbelík a ruèkou zatøískal, aby za ním ovce ly. V echny se hned rozebìhly. Nìkteré ly po polní cestì, jiné bì ely k lesu, ale tam jsem stál já a roztáhl ruce, abych jim zabránil jít dál do lesa. Potom u to bylo snadné. Ale je tì jsem musel zabìhnout k druhému konci ohrady, abych zadìlal dráty na bránì. Potom jsme jeli ovcím pro vodu. Za traktor jsme pøipojili velkou nádr . Dojeli jsme domù a napustili ji a po okraj. Zavezli jsme ji zpìt k ovèínu, zapojili elektøinu a jeli domù. Myslím, e máme dost pestrý duben. Monika Slezáèková 4. tøída, Z Emila Zátopka Zlín

Jak to chodí na apríla / Zlá Morana A bylo jaro. Sníh u zmizel, na louce se v echno zelenalo, u vykoukly z trávy první sedmikrásky a lutá sluníèka pampeli ek. Z vesnice vycházel prùvod lidí a míøil k potoku. To lidé vyná eli Smrtku zvanou také Morana od svých domovù pryè z vesnice, li jí utopit v potoce. Morana pøedstavovala zimu a nemoci, utopení Morany v potoce symbolizovalo odchod zimy a pøíchod jara. Kdy lidé utopili Moranu v potoce, vraceli se v prùvodu zpìt do vesnice. Pøi cestì si lidé prozpìvovali, ukali na døívka a na bubínek. Nesli líteèko, ozdobený stromeèek, který symbolizoval jaro. 9

Co se v ak mezitím dìlo v potoce? Tìlo Morany se spojilo s du í zimy a Morana ob ivla. Zaèala sílit její moc a ona postupnì svolávala své pomocníky, sníh, mráz a vichøici a pøikázala jim: Probuïte se ze svého spánku a udìlejte poøádkou, ale poøádnou zumu!!! A sníh, mráz a vichøice se do toho dali. Za chvíli bylo v ude bílo. Mezitím co zlá Morana konala své dílo, se holèièce Markétce zabìhl její milovaný mourek Camfourek. Markétka mìla o Camfourka strach a tak se za ním vydala. Nevadilo jí, e je v ude sníh a mráz, la stále dál od vesnice. Nakonec do la a k potoku. Lidi ve vesnici byli celí ne astní, e se zase vrátila ukrutná zima. Malý Filípek, nejvìt í Markétèin kamarád si v iml, e se Markétka ztratila a vydal se jí hledat. el po jejích stopách, sil mu ubývalo, celé tìlo ho záblo. Celý utrmácený, prokøehlý a vyhladovìlý si sedl pod strom. Málem by pod stromem usnul nav dy, kdy najednou nad sebou usly el: uk, uk, uky, uk. To datel zrovna léèil strom. Filípek se zeptal: Datle, nevidìl jsi náhodou moji nejlep í kamarádku? Datel odpovìdìl: Vidìl, Filípku, kdy Markétka hledala svého kocourka, zlá Morana jí usnesla na svùj ledový zámek. A jak ji mohu osvobodit? Zeptal se celý ne astný Filípek. Sám by si na ledový zámek nikdy nedo el, poèkej chvíli, zavolám ti své pøátele . Za chvíli se nad stromem objevil èerný mrak, to na datlovo zavolání pøiletìl orel. Mìl èerné peøí, obrovské drápy a jiskøivé oèi. Le te spolu zachránit Markétu od zlé Morany , øekl datel. Filípek se posadil orlovi na záda a letìli. Letìli pøes øeky a moøe, jezera a údolí a doletìli k vysoké skále, na které stál mohutný ledový zámek. Orel vysadil Filípka na vysoké vì i se slovy: Dál si musí poradit sám. Budu na tebe èekat na tom vysokém smrku. Tady má jedno moje peøíèko. A mnì bude potøebovat, upus ho na zem. Sotva se Filípek rozlouèil s orlem, zahlédl Markétku. Promluvil na ni, ale Markétka jej vùbec nepoznávala. Zoufalý Filípek upustil peøíèko a pøivolal orla. Øekl mu, co vidìl a prosil orla o pomoc. Orel zanesl Filípka na køi álové jezero za jezerní vílou. Moudrá jezerní víla se podívala do jezera, které ji ukázalo pravdu: Morana dala Markétce vypít nápoj zapomnìní, proto si Markétka nic nepamatuje. Pøipravíme jí kouzelný nápoj z bylinek a ten jí vrátí pamì . ¨ Jezerní víla se podívala podruhé do jezera a to jí odhalilo dal í tajemství: Moc zlé Morany je ukryta ve støíbrném proutku na nádvoøí hradu. Kdo zlomí proutek, zlomí i moc a sílu zlé Morany. Filípek neme kal, jezerní víla mu pøipravila zázraèný nápoj pro Markétku a orel odnesl Filípka zpìt na vì . Filípek dal Markétce vypít zázraèný nápoj. Markétka ihned Filípka poznala a ptala se ho, co tady dìlá. Filípek odpovìdìl: pøi el jsem tì zachránit. Ale nejdøíve se musíme zbavit zlé Morany. Musíme najít støíbrný proutek, ve kterém je ukryta její síla . Markétka chvíli pøemý lela, a pak si vzpomnìla, kde vidìla støíbrný proutek. Filípek pøivolal orla, oba se usadili orlovi na záda a potichu vyletìli ze zámku. Letìli a na samý konec zahrady. Tam rostl strom, v jeho korunì byl støíbrný proutek. Orel 10

donesl dìti a ke stromu, Filípek rychle utrhl proutek a pøelomil ho. Ozval se stra livý výkøik a celý zámek zaèal tát. Orel na nic neèekal, vznesl se do vzduchu a vracel se s Markétkou a Filípkem do vesnice. Z vý ky vidìli, jak v ude na zemi tál sníh a údolí a louky se zaèaly zelenat. Zima odcházela a pøicházelo jaro. A bylo jaro. To bylo ve vesnici radosti, e se ztracená Markétka s Filípkem vrátili. Ve vesnici hned vystrojili velkou oslavu a dìti musely povídat celý neuvìøitelný pøíbìh. Josef Mocòák 7. tøída, Z afaøíkova Vala ské Meziøíèí

Zlatý dé kvete v dubnu Le ím tady, u ani nevím odkdy. Jak jsem se sem dostal, si pøesnì nepamatuji. Tentokrát bylo teplo, svítilo sluníèko a v echno bylo voòavé. Letìl jsem vzduchem a nejednou jsem pøistál na tomto místì. Je nás kolem plno. Nejdøíve jsme v ichni le eli v trávì, ale postupnì jsme se propadli dolù. Není to zase tak patné. Je tady pøíjemnì teplo, plno kamarádù a taky pár star ích a zku enìj ích kolegù. Teï mì napadlo, e jsem se vám zapomnìl pøedstavit. Jmenuji se asi Taraxacum officinale, ale nevím to urèitì. Povídal jeden star í, a si nedìlám starosti, e své jméno urèitì taky nezná. Jsme toti semínka a svoje jména poznáme, a vyrosteme. Doteï tady bylo pøíjemnì, pìknì jsem si hovìl na svém místeèku a nic moc se nedìlo. Teï se to ale mìní. Zaèíná tu být pìknì horko a vlhko. Taky kabátek, ve kterém jsem schovaný, mi zaèíná být malý a celý se jaksi nafukuju. V ichni jsou na tom podobnì. Jeden starý koøen øíkal, e je duben a to je ná èas. Nevím sice na co, ale celkem se tì ím. Právì ze mne zaèíná nìco lézt ven. Jedna èást jde nahoru a druhá dolù. A já se nemù u doèkat, co se stane. Zaèínám se nìjak zvìt ovat a ka dý den jsem silnìj í a blí k tomu teplu, co jde shora. Ka dou chvíli musím do nìèeho narazit a zlomit se. Teï se to stane. Uf, kde to jsem? První uvidím svìtlo, které si pamatuji ze své cesty sem. Rozhlí ím se kolem a vidím kamarády Primulu veris, Violu arvensis, Tussilago farfara a v echny ostatní. Je tady krásnì. V echno má ú asné barvy zelenou, lutou, èervenou. Sly ím plno zvukù. Zaèínám se taky zelenat a na hlavì se mi nìco dìje. Èím je vìt í teplo, tak se mi hlava kulatí a já mám na hlavì u pìkný klobouk. Teï jsem pìknì veliký a mohu se poøádnì rozhlédnout. Jsem asi na zahradì. Moje hlava mi pomalu praská a klube se z nìco lutého. U vím, to je kvìt a já jsem opravdu Taraxacum officinale pampeli ka neboli smetánka lékaøská.

Andrea Ovèáèková 7. tøída, Z Zubøí

Koneènì zajímavé Velikonoce Ráno je krásné. Sluníèko svítí a na nebi ani jeden mráèek. Zuzko, u je èas vstávat, venku je teplo a mimo to, máme dneska spoustu práce. Zítra jsou Velikonoce! up, up, a u jsi v kuchyni na snídani! probouzí natì ená maminka svou dceru a roztahuje pøi tom okenní závìs. Mami, nechápu, jak mù e hned po ránu tak nad enì mluvit o práci, vrèí rozespalá Zuzka. Zase Velikonoce. Nesná ím tenhle svátek. Celou sobotu se bude uklízet a péct... Jééé, tolik práce jenom proto, aby se barákem pøehnala horda klukù, co holce napráskají pomlázkou a se erou, na co pøijdou. A je tì dostanou malovaná vajíèka a èokoládky a nevím, co je tì...!!! Nestì uj si a vstávej, neodpustil si pøipomínku její star í bratr Ondra. Velikonoce jsou náhodou super svátky! Kdy jindy v roce mù u holce beztrestnì naflákat? No, nìco takového jsem opravdu potøebovala sly et... mumlá si Zuzka a neochotnì vstává. Ondra se má - celý ten svátkový uklízecí den je mu úplnì ukradený. On si jen smotá z proutí pomlázku a má vystaráno... A se pøí tì narodím, budu kluk! Celou sobotu se uklízelo. Samozøejmì bez Ondry. Prý jede za nìjakým kamarádem z vý ky a vrátí se a v pondìlí. No jasnì - zase je v echno na mnì. Zuzka se z té patné nálady ne a ne dostat... Ale veèer, kdy ji maminka pochválila za krásnì uklizený dùm, øekla si, e to zase nebyl a tak ztracený den. V echno svítilo jako nové a na mamince bylo vidìt, jak je ráda, e je Zuzka tak ikovná a e v echno spolu tak dobøe zvládly. Velikonoèní nedìle. Zuzka dnes moc brzy vstávat nemusí. Vèera se uklidilo, dnes maminka napeèe koláèe a budou se barvit vajíèka. Zuzka sice z Velikonoc moc nad ená není, ale vajíèka barví ráda a umí je krásnì zdobit. Nalepuje na nì ornamenty ze slámy, lepí na nì rùzné obrázky a moooc se jí to povedlo! Crrrrrrrrrrrrrrrrr,crrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!! A je to tady! Velikonoèní pondìlí! Hody, hody, doplovody... køièí malý soused Pé a a u se hrne k Zuzce, aby splnil svoji povinnost a ka dou holku v domì pìknì pomlázkou polechtal. To ploto, teto, abys byla celý lok zdlavá! Tohle Zuzku rozesmálo. Je tì nedávno tohohle malého kvora vozili v koèárku a dnes tu stojí s pomlázkou jako velký chlap! Tak to moc dìkuju, e se stará o moje zdravíèko. A teï si za to, zlatíèko, vyber hezké vajíèko! nabídla Zuzka svá krásná vajíèka. Ale já mám lad i èokoládu... nakukuje Pé a do o atky s èokoládovými zajíci, a tak Zuzka vytáhne toho nejvìt ího: Tady má . Jsi mùj první koledník, zaslou í si nejvìt ího! Bìhem dopoledne zmizeli z o atky v ichni èokoládoví zajíèci, kuøátka i oveèky. Pøi li i Zuzèini kamarádi ze koly, strejdové, i dìda pøijel, a Zuzku moc potì ilo, e si na rozdíl od malých mlsalù, v imli jejích krásnì zdobených vajíèek. 12

Kdepak se nám zasekl ten Ondra? maminka u skoro chystá obìd a brácha nikde... U jsme tadýýý - hody, hody, u jsme tady - kde jste holky schovaný? Hodíme vás do vany! Ondra, a s ním jeho banda kamarádù. A v ichni v ú asné náladì! Zuzku polilo horko. Co e? Do vany?? Pomóóóc!!! A u ji mají a v ichni se hrnou do koupelny. A voda z kohoutku u teèe. No to si pøece nenechám líbit! bleskovým pohybem pøepnula páèku. Dlouhá sprchová hadice sebou mrskla a voda zaèala støíkat na v echny strany! Pomóóc! Vodaaa! Bacha! Uhni! Najednou byli mokøí úplnì v ichni. Teda, ségra, tys nás dostala, øekl Ondra, kdy se v ichni su ili v altánku na zahradì. No, èekali jsme v echno, ale takovou rychlou akci fakt ne, ocenili Zuzèinu pohotovost Ondrovi kamarádi. To jsem zvìdavá, kdo dá tu koupelnu do poøádku, ozvala se za nimi maminka. Pøinesla koláèe a kávu. Kluci se vydì enì otoèili. Jejda, prù vih, mamèa je na tvaná, e jsme udìlali binec... No kdo, já a kluci, øekl pokornì Ondra. Vy jste uklízely v sobotu, já uklidím dneska... Jasnì, jasnì, smála se maminka. Umím si pøedstavit ten vá chlapský úklid! Ale klidnì se do toho pus te, já vám za to udìlám prima pizzu. Jé, mami, to já ti ráda pomù u a kluci a se sna í, pronesla kodolibì Zuzka a spìchala za maminkou do kuchynì. A jak to v echno dopadlo? Koupelna sice nebyla uklizená jako pøed akcí, ale maminka kluky pøesto pochválila a ta pizza, ta byla výborná!!! A veèer v posteli si Zuzka øekla: Velikonoce moc nemusím, ale dneska to byla sranda... Luká Bill 7. tøída, Z Zubøí

Mohlo to tak dopadnout Néé! Zase ty Velikonoce!! Zase budu mít nohy jak vánoèní stromeèek. Já nechápu, proè si kluci alespoò jeden rok nemù ou ty tatary a jalovce odpustit?! mrèela Mí a, kdy jí do oèí zasvítilo sluneèní svìtlo odra ené ze zrcadla pinavého od rtìnky a oèních stínù, povì eného na protìj í stìnì. Sluneèní svìtlo se odrá elo i od okolních narù ovìlých zdí, osvìcovalo malou televizi v rohu na polièce. Høejivé sluneèní svìtlo záøilo i na blýskavé pøebaly holèièích románù naskládaných v malé knihovnièce. Nad uplíky s obleèením se vyjímaly pomuchlané plakáty popových hvìzd i ame13

rických chlapeckých rockových skupin. Mí o, pojï u dolù, za chvilku pøijdou koledníci! volala mamèa pod schody. Znìlo to dost hlasitì, proto e Mí a mìla pokoj hned nad schody, tak e sly ela v echno, co se po domì ustlo. Ne, mami! Já z tý postele nevylezu! Dneska z pokoje nevyjdu! postavila si hlavu. Ale neplácej hlouposti a up up dolù! Ne! Já se zamknu a basta! oponovala dál. To ani nezkou ej, odvìtila mamèa a na tváøi se jí zcela urèitì rozzáøil její kouzelný úsmìv. Jinak bys taky mohla dostat zaracha, domluvila a la namazat dal í tácek chlebíèkù sýrovou pomazánkou. Ka lu na kluky i na Velikonoce, jdu si je tì lehnout. V ak mì mamka pak vzbudí, zamumlala si Mí a a zavøela oèi Kde to jsem? Mííí o, Míí o! Hhh, co je? Kdo to je? dívka se zaèala otáèet na v echny strany. Míí o! Kdo to volá?! To jsem jáá! ozval se znovu hlas. Kdo? Kdo jsi? Pøece já! Pøed Mí ou se objevil malý li ácky koukající skøítek. A a teï si uvìdomila, e je v nìjakém zvlá tním lese. V ude kolem jen vrby a jalovce, staré i mladé malé výhonky. Nikde ádná borovice, buk nebo alespoò malý smrèek. Místo hub tu na zemi le ela jenom vajíèka a kolem pobíhali zajíci. Vesele barevní jako nazdobený vánoèní stromek. Byl to nìjaký jiný svìt. Kdo jsi? Odkud mì zná ? Já jsem pøece Pomlázek! P - Po Pomlázek? A co jsi zaè? Odkud mì zná ? Já znám v echny lidi slavící Velikonoce! To já pøiná ím kouzlo tìchto svátkù, skøítek byl asi rád, e Mí u vidí, ale ona nebyla moc nad ená nikdy ho nevidìla ani nesly ela, bála se mu vìøit. Tak e ty mù e za to, e jsou ka dý rok Velikonoce?! odhodlala se Mí a k otázce. Ano, já. A ty teda mù e zaøídit, aby nebyly? Ano, to taky umím! Hmm, myslím, e bychom mohli být kamarádi, ne? Mí i se v hlavì zaèal rýsovat její ikovný plán. Plán na zru ení Velikonoc. Sbohem mé bolavé nohy! Proè ne, já jsem se v emi kamarád, kdy chtìjí být oni kamarádi se mnou Super! pousmála se li ácky na Pomlázka. Tak jo! Jsem rád, e jsme kamarádi! Já taky, já taky odvìtila Mí a. Nejdùle itìj í bude pøesvìdèit Pomlázka, aby byl na mé stranì a myslel si, e jsem jeho kamarádka, aby pro mì udìlal cokoliv, potom to u bude hraèka. 14

Pomlázku, a kde to vlastnì jsem? Jsi ve Kraslicovì, v domovì Velikonoc tady nabírám celý rok sílu, abych je mohl zase vyèarovat! On umí i èarovat! Tak e tohle je tvùj domov? A neprovedl bys mì tu, prosím?! Ale beze v eho. Tak u pojï! Pomlázek se rozutíkal a bì el pøes celý les a utíkal, utíkal a utíkal. Mí a samozøejmì pádila za ním. Míjeli stromy, keøe, vajíèka, potùèky Po chvilce bìhu dobìhli pøed komplex mnoha továren rùzných barev a tvarù. Tam byla èervená kulatá továrna, tady zase modrá tíhlá a vysoká budova. Tady se vyrábìjí kraslice, aby mìli chlapci co dostat za koledu, øekl trpaslík a ukazoval na velikou fialovou vejcovitou továrnu. Opravdu Mí i pøipomínala vajíèko. To je tì existuje? V dy dneska u se dávají èokoládová vajíèka, ne? A co myslí , e dává koledníkùm tøeba tvoje babièka, he? No, je pravda, e ta ka si v dycky od babièky donese malované vajíèko! Vlastnì má pravdu, babièky poøád rozdávají malované kraslice. A co se vyrábí tady? Tady za pomoci Rychlorùstu, který jsme tu vynalezli, rostou vrby a jalovce k Velikonocùm pøece patøí pomlázka nebo jalovec, ne? Mí a chtìla rychle od téhle továrny pryè. Velikonoce by toti nebyly tak hrozné, ale jediné, co jí vadilo, byly právì tatary a jalovce. A co se vyrábí tady? Mí a mrkla a ukázala na malou zelenou továrnu ve tvaru oveèky. No pøece beránci! Beránci, jací beránci? koukla dívka tázavì na skøeta. No pøece velikonoèní! Peèení! Tvoje máma nepeèe na Velikonoce beránka? No, peèe. I babièka ho peèe, ale kam se dostávají tihle? To jsou speciální, nevyrábí se jich nijak moc. Ty jsou pro Je í ka a pro takovou tu elitu! Tak e jednoho tohohle beránka bude jíst Je í ek? A jak se k nìmu dostane? Normálnì! Dobìhne na nebe sám! Pøedstavit si peèeného beránka, jak skáèe po obláècích a pak mu malinký Je í ek ukousne ucho, byla pro Mí u nadmíru legraèní, proto se tro ièku zahihòala, aby to nebylo vidìt: Peèení beránci neumí bìhat! Nebuï trdlo! Pomlázek na nic neèekal, zapískal. Otevøela se velká vrata a odtamtud vyskákal malý roztomilý peèený beránek. Na krku mìl pìknou rolnièku pøivázanou na ma li a hopsal si to pøímo ke skøítkovi. Ten mu jenom nìco za eptal do ou ka a beránek si to u skákal do nebe. Ten byl pro Je í ka? otázala se Mí a s jiskrami v oèích. Ále, to je jeden z moc nepovedených ten je pro Jidá e. Jidá je v nebi? Samo, kde by mìl být? No, v pekle, ne? Kdy Je í kovi tak ublí il, ne? 15

To pùvodnì mìl být ale hodný Je í ek se ho zastal. Mezitím do li k dal í a snad i nejvìt í továrnì. Páni, to je ale velká továrna! Co se tady vyrábí? Tady se tatary a jalovce napou tìjí Jarním zdravím a Svì estí. A proè? No, proto e Velikonoce jsou mimo jiné od toho, aby chlapci dìvèata vy lehali. To je mi jasné, ale proè? Proto e kdyby to kluci neudìlali, dìvèata by uschla, tos nevìdìla? Ne, nevìdìla Tak e kdybych náhodou tøeba já Velikonoce ráda nemìla a nenechala se vy lehat tak by se z tebe do roka stala suchá vìtvièka! varoval Mí u velmi vá ným hlasem døíve veselý a zatím i pøátelský skøítek. Hhh, a nel e mi? znejistìla Mí a a rad i se uji ovala. Ne, chce vidìt, jak dopadly holky, které se na Velikonoce nenechaly zmrskat? Nó . Tak dobøe! A kde jsou?? Chy se mì za ruku, já ti to uká u, dívka se nedùvìøivì skøítka vzala za ruku a on zaèal mumlat: Èáry, máry, v emi tøemi! A jsme pøed nezbednicemi! Najednou se zaèal víøit prach, modrý záblesk! A stáli jsme pøed øadou zvadlých a starých stromù. No, ale já ádné holky nevidím? Ony se schovaly? koukala se do v ech stran. Tady, jsou pøímo pøed tebou! Ty myslí tyhle stromy? Mí a mìla takový divný pocit. Jako by na ni dýchlo nìco zlého, jako by ty stromy na ni mluvily v její hlavì. Vidí ta jména? Káèa Mrzutá, Jíøa Nafintìná, Agáta Protivná ukazoval skøítek na jmenovky pod tìmi nejohyzdnìj ími stromy. Ten byl uschlý a malý, se zamotanými vìtvemi, tenhle mìl jenom pahýlky. Mí a se necítila dobøe to ero, ty stíny onìch stromù, ten smutek Má tìstí, e jsi mì potkala, jinak bys dopadla jak tyto nezbednice. A jak ví , e bych tak dopadla i já? Copak ses nechtìla zamknout v pokoji? Copak jsi mì nechtìla vyu ít, abych zru il Velikonoce? A jak to ví ? Øíkal jsem ti, e znám v echny slavící Velikonoce! Kdybych dal na tebe a Velikonoce zru il, tak by uschly v echny holky i tvoje maminka! Prosím, odpus mi! Byla jsem hloupá, e jsem neznala zvyky Velikonoc! Odpustí mi? klekla Mí a pøed skøítka na kolena. Já ti nemám co odpou tìt. Jsem pøece tvùj kamarád, nebo ne? usmál se a podal Mí u ruku. Dìkuju Au! Co se dìje? Nìjak mì chladí, bolí a píchají nohy! Mí i to pøipadalo, jako kdyby upadla na podlahu s vysypanými pendlíky. Ajáj, je to tady! 16

Co je - Au! tady? Zapomnìla ses zamknout, jak jsi chtìla, tak se probuï! Co?!!!! Hezké Velikonoce, Mííí o! mával skøítek ztráceje se dívce pøed nosem. Au, au! Já se zrovna vzbudila! Nechte mì! Hody, hody, doprovody ! Kluci!!! Ondøej Mertlík tercie, Gymnázium Otrokovice

Po roce plave jaro v potoce Probudili mì ptáci. Ka dé ráno øvou jako zbìsilí, tak proè by to dnes mìlo být jinak? Je první máj a já mám první schùzku s Bárou. Chodí o rok ní do osmièky - a myslím, e tentokrát by to mohlo vyjít. Má dlouhé vlasy rezavé a v pihaté tváøi velkou pusu. Poøád se nìèemu smìje, ale jinak je docela chytrá. Skoro jako já. Pùjdeme nìkam ven. Pøíroda prý s holkama dìlá divy. Kdyby aspoò bylo teplo. Ale dne ní první kvìten je zata ený a zdá se, e ka dou chvíli zaène pr et. Dali jsme si sraz u potoka. Tam nikdo nechodí. Jdeme proti proudu. Tráva je zelená, tlusté blatouchy kvetou a vèely bzuèí, i kdy je pod mrakem. Voda pøeskakuje pøes kameny. Ná potok vlastnì není potok, spí men í øíèka. Voda je vysoko, u týden støídavì pr í a leje. Kecáme o kole. Minuli jsme poslední domy. Tøeba bych ji mohl vzít za ruku. A sakra. Na nìco jsem pøece zapomnìl. Na bøehu potoka, pod splavem, le í hromádka úhlednì poskládaného obleèení a vedle ní sportovní boty ADIDAS. Je prvního kvìtna. A na prvního kvìtna se sportovec, sokol a svìtobì ník Jaroslav Hú èava v dycky koupe v potoce. Jaro je odnìkud ze Slovenska. Má mìkký pøízvuk, dobrý metr pìtaosmdesát a ve svých dvaasedmdesáti ani gram zbyteèného peku. Vypadá na padesát a je stále v pohybu. Trénuje mladé fotbalisty, vede cvièení mu ù v místní sokolovnì a po veèerech hraje kuleèník nebo ku elky v na í hospodì. Dokonce se prý letos v létì chystá na poznávací cestu do Indie. Zkrátka èupr dìdek takový bych chtìl v dùchodu být. Jen doufám, e zase nebude mít nìjaké øeèi o tom, jak jsou meze je tì studené. Do li jsme blí . Jaro se v dycky koupe pod splavem je tam malá tùòka. Jenom e ho tam nìjak není vidìt. Jaro je nepøehlédnutelný. Kdy se na prvního kvìtna koupe, zpívá si u toho Hore háj dole háj hore hájom chodník a dìlá takové ty sokolské pohyby rukama. Teï v ak bylo ticho. A v tùni pod splavem se nìco bìlalo. Tohle vùbec nevypadalo dobøe. Rychle jsem se zul a rozbìhl se k vodì. To bílé ve vodì byl Jaro. A nejspí byl mrtvý. 17

Ne pøijela záchranka, vytáhli jsme ho z vody a zkou eli umìlé dýchání, ale Jaro se ani nepohnul. Doktor si jej poslechnul, zkusil puls a chvíli je tì se sani ákem o ivovali. Pak nás pochválil a øekl, e si z toho nemáme nic dìlat zøejmì to byla srdeèní zástava. Nalo ili tìlo do sanitky a jeli do pitálu. Prý se bude muset udìlat soudní pitva. Zaèalo pr et. Otoèili jsme se a vraceli se zpátky kolem potoka. Líp u moje první rande opravdu dopadnout nemohlo. V sanitce se zatím doktor pohodlnì usadil a vytáhl placatici s rumem. Slou il celou noc a trocha odpoèinku neza kodila, zvlá kdy jej èeká dvacet kilometrù po okreskách mezi poli ve spoleènosti mrtvého. Tak na zdraví, øekl a zvedl pleskaèku k ústùm. Najednou mrtvý zaka lal a posadil se. Na tvoje, synku, øekl a znovu si odka lal. Má tam je tì trochu? Je mi hrozná zimmmma. To urèitì není jen tak, øekla Bára. Sedìla na lavièce pøed kolou a mìla svetr s takovými rù ièkami, který jí skvìle tvaroval u tak dobøe tvarovanou postavu. Jaro je sportovec. Jakápak srdeèní slabost? Zvìst o slavném zmrtvýchvstání Jaroslava Hú èavy u obe la po dìdinì a nevyhnula se ani na í kole. Lidi byli vesmìs rádi. Jaro byl velice oblíbený. Nechybìl na ádné zábavì, na ádném setkání a v ichni vìdìli, e bez nìj by to nebylo ono. Pár dní si pole í ve pitále a zase bude jako rybièka. I já jsem byl rád, e to tak dopadlo. A taky jsem byl rád, e jsem nedával umìlé dýchání mrtvole. Ty, Jo ine, poslouchej, povídá zas Bára. To opravdu není jen tak. Máma øíkala, e mu dìlali testy a objevili v krvi nìjaké divné cizí látky. Máma Báry dìlá sestru na místním støedisku a ví o v em, co se kde ustne. A co s tím chce dìlat? na to já. Bára se ke mnì naklonila a za eptala: Myslím, e se ho nìkdo chtìl zbavit. A my musíme zjistit, kdo to byl. A tak jsme se znovu se li u potoka. Bylo u trochu tepleji a dokonce sem tam vykouklo slunce. Bylo to fajn. Bára sedìla na pokácené ol i hned vedle mì a vedla detektivní øeèi. Tøicátého dubna se pálily èarodìjnice. Dìlal se oheò, pilo se, a kdyby nìkdo chtìl, mohl dìdkovi klidnì nìco dát. Proto musíme zjistit, komu by mohlo prospìt, kdyby dìda umøel. Moc lidí mì nenapadlo, ale co tøeba Tonka Obadalová s tou jsou na no e u dlouho. Tonka má v dìdinì malou samoobsluhu a Jaro na jejím krámu nenechá chlup suchý prý prodává draho a obèas i s pro lou zárukou. A co ten jeho soused, ten Langr, vzpomnìl jsem si já. Dohadují se o hranice zahrady. Nebo otec Vojtìch, napadlo mì dal í jméno. Jaro dotáhl nedávno z mìsta nìjaké kní ky o buddhismu a alternativní medicínì a rozdával je v nedìli lidem pøed kostelem. 18

Jenom e faráø na èarodìjnicích nebyl, pøemý lela Bára. A Langer u v osm veèer nevìdìl, èí je. Ale Tonka byla ve stánku s obèerstvením. Kdyby mu dala nìco do piva, nikdo by to nepoznal. Dìda nepije pivo, to ví pøece ka dý. Nosí v dycky malou støíbrnou pleskaèku na slivovicu. Ale ráno ji sebou nemìl. Nemìl. Co kdybychom nejdøív za li k nim a zkusili ji najít? Dobrý nápad. Babièka Hú èavová bude jistotnì na poli a urèitì nebude mít zamknuté. Plí ili jsme se k Jarovì domu jako dva agenti. Byl to velký dùm s obrovskou zahradou. Dìda mìl rád biozeleninu a bioovoce a èasto mluvil o tom, jak je dobré jíst jídlo, které si èlovìk sám vypìstuje. Mìli i králíky, slepice a kaèeny a ka dou zimu zabíjeli prase. Na dvoøe bylo ticho. Po babièce ani stopy. Opatrnì jsme pøebìhli dvùr. Dveøe byly zavøené a zamèené na klíè, který trèel ze zámku. Logika starých lidí je pro mì nìkdy nepochopitelná. Opatrnì jsem otoèil klíèem a ve li jsme dovnitø. Byl to typický dùm star ích lidí velká kuchyò s kamny, obývák s vystaveným sklem a velkou televizí a lo nice s nastlanými peøinami, která vonìla mýdlem a zatuchlinou. Bylo vidìt, e v peøinách u pár dní nikdo nespal. Okno bylo otevøené, pod svìtlem se honily mouchy a na jednom noèním stolku stála dìdova støíbrná pleskaèka. Vezmi ji do igeli áku, a nesma e otisky, za eptala Bára, která se asi èas od èasu dívá na Expozituru. Dobøe, øekl jsem stejnì ti e a popo el ke stolku. Pak za mnou vrzly dveøe. Dobrý den, dìcka, øekla babièka Hú èavová. Pøi li jste si pro mì? Brali jsme se dobøe pøed padesáti lety, zaèala babièka své vyprávìní a ztì ka usedla za stùl. Mìla èervené, oteklé ruce a oèi, které pøipomínaly starého udøeného konì. Potkali jsme se na spartakiádì. On byl veselý jako ptáèek, pìknì zpíval a toèil se kolem mì, jako bych byla jediná na svìtì. Jenom e pak jsme se vzali, pøi ly dìti a on poøád jenom po zábavách, poøád veselý, poøád by jezdil po svìtì. Já jsem obstarala dìcka, udìlala v echno kolem baráku, chodila pracovat do kravína a on byl poøád volný jako ten pták. Já jsem pracovala, on se bavil. I za cizíma enskýma chodil. Mìla jsem ho poøád ráda, ale postupem èasu u to ne lo vydr et. Chtìla jsem, abychom to tady trochu omezili, proto e u na v echnu práci nestaèím, ale on e ne, e musíme mít pole a zvíøata a pøitom na nic ani nesáhl. A teï je tì chtìl vzít na e úspory na tu cestu do Indie, prý se tam chce podívat ale za co koupíme uhlí na zimu nebo co bych chtìla nebo potøebovala já, to mu bylo jedno. Já jsem nechtìla, aby to takhle dopadlo. Víte, on má nízký tlak a já zase vysoký a oba na to bereme léky. Øíkala jsem si, e kdy mu dám ty moje, tøeba ho to trochu zabrzdí, e bude muset k doktorovi a dá koneènì pokoj s nìjakou Indií. Dala jsem mu to do té jeho fla tièky. 19

Ale byla to hloupost. Mohlo ho to zabít. A kdyby ne, nic by se nezmìnilo. On u jiný nebude. My my nikomu nic neøekneme, øekla Bára a podívala se na mì. e ne, Jo ine? Ne, neøekneme, slíbil jsem. Nikomu ani slovo. Ale vy byste to mìla.. nìjak vyøe it. Tak dobøe, usmála se babièka a její tváø jako by v tu chvíli omládla. A o mì se neboj. Já u to nìjak vymyslím. Slunce svítilo a nebe bylo modré jako babièèina zástìra. Jo, máj, lásky èas A jaká je to láska, kdy se mù e zmìnit ve zvyk, nebo dokonce v nenávist? Pak mì Bára vzala za ruku a øekla: Pojï, prosím tì. Nám se tohle nestane. Mìla pravdu. Uplynul rok. Byl tady znovu první máj a já byl sám. Bára se v létì zamilovala do nìjakého instruktora na táboøe a dala mi ko em. Jo. Lep í, ne kdyby se mì po padesáti letech pokusila otrávit. Babièka Hú èavová, zdá se, vzala svùj ivot koneènì do svých rukou. Jakmile se dìda vrátil z nemocnice, odstìhovala se do Domovinky ve mìstì. Mìla tam svùj pokojík, chodila ka dý den na procházky a s ostatníma babkama na kafíèko a byla spokojená. Zato dìda za ten rok zkusil jako pes poprvé v ivotì se o sebe musel starat a dìlat nìjakou tu práci. Bylo pìknì a tak jsem vzal kolo a rozjel se proti proudu potoka. Kdo ví, mo ná uvidím, jak po roce plave Jaro zase v potoce. Ale nejspí ne Jaro na podobné hlouposti nemá èas. Musí obstarat zvíøata, zasadit zemáky a Najednou jsem je uvidìl. li po úzké pì ince. Babièka nesla v ruce kytici rù í a dìda kolem ní obletoval jako motýl Emanuel. Slu nì jsem pozdravil a fièel dál. Zdálo se mi, e na mì babièka spiklenecky mrkla, ale kdo ví, mo ná to bylo jen zdání. Asi pøece jen zítra pozvu Janu na rande. Je z na í tøídy, poøád se nìèemu smìje, ale jinak je docela chytrá. Jo, láska je skvìlá vìc. Jenom to èlovìk nesmí vzdát. Lucie Hùtová 9. tøída, Z Kunovice U Pálenice

Duben

Podle Pøedstavy jaro kvete stromy jsou obtì kány nì nými bìlostnými a rù ovými kvítky, první petrklíè a bledule se zubí na svìt, jiskøivì zelená tráva roste a roste. Slunce svítí lidem do tváøí jako teplé vlídné pohlazení po chladné zimì. Ale ve Skuteènosti v e vypadá jinak stromy se neprohýbají pod kvìty jara, jenom na nich sem tam uvidíte bílý flíèek, prvosenky se skrývají pod snìhem èi blátem, tráva se jen velmi pomalu a unavenì zvedá. Slunce obèas vysvitne, ale za chvíli se opìt schová za mraky. V ude je tì pøetrvávají chladné vánky. Není proto divu, e se Pøedstava a Skuteènost nìkdy pohádají, a pak kolem sebe chodí jako dva cizí lidé na ulici. A v pøípadì jara se tyto dvì dámy hádají èasto. 20

Nejèastìji? V dubnu. A podle toho, která sleèna zrovna vítìzí, bývá také poèasí. Sluneèné, zamraèené, de tivé, suché, tropické, zimní a arktické. Kdo by se mu pak dubnu divil, e je pova ován za vtipálka mezi mìsíci? Proti jeho ertùm existuje jediná obrana pranostika. Takové zastaralé výsledky sporù z minulých let. Je jich mnoho. Jedna taková se vztahuje i k Markovi a Jiøímu. To to tenkrát vypadalo . Pøedstava, krásná mladistvá zlatovláska, se vy plhala do koruny stromu, který skoro záøil svou èerstvostí, zelení, je se u nìjakou dobu neukrývala pod nánosy tì kého snìhu. Rozpustile se chytla vìtve nad hlavou a zaèala pohupovat nohama ve vzduchu. Podívala se kolem sebe, spokojená se svou prací. V echny krásy dubnového poèasí vynikly pøesnì tak, jak mìly. Co tady dìlá , nemù e si tohle praktikovat nìkde jinde?! zasyèel jí najednou u ucha stín. Pøedstava sebou polekanì trhla. Málem spadla. Otoèila se na Skuteènost, která si pøisedla, a sjela ji rozzlobeným pohledem. Star í enu to v ak nijak nevykolejilo. Ne, nemù u! Nemyslí , e by si lidé zaslou ili jaro, jaké si pøedstavují? Já jim aspoò dìlám radost, vyplázla na ni jazyk Pøedstava. To tedy nedìlá . Jsi jenom iluze. Lidé by se spí mìli nauèit vidìt vìci tak, jak vypadají doopravdy! V dy je duben, a ne léto! odfrkla Skuteènost a zamraèila se na kvetoucí krajinu. V momentì nìkolik stromù pøi lo o èást svých listù, tráva tro ku poklesla, na nebi se zaèaly prohánìt jemnì edivé mraky. Pøedstava jen ne astnì zaskuèela. Tolik pìkného krutá Skuteènost znièila! Mám toho akorát tak dost! Copak nevidí , co jsi zpùsobila?! strèila zuøivì zlatovláska do brunetky vedle. Ta se zakymácela, a proto e se nedr ela ádné vìtve, letìla støemhlavým pádem dolù. Dopadla pøímo na zadek. Okolí se v tu ránu zmìnilo zpátky na takové, jaké ho vytvoøila Pøedstava. Jen e druhá ena to prostì nemohla skousnout. Natáhla se, chytila dívku za kotníky a stáhla jí pøímo za sebou. Vztekle na sebe syèely a ukazovaly prsty. Kdy neumí bojovat férovì, bude nás muset nìkdo rozsoudit. Vidí tu døevìnici u lesa? Pùjdeme tam a zeptáme se statkáøe, který tam ije, jak má podle nìj duben vypadat, vztyèila se nad Pøedstavou triumfálnì Skuteènost s rukama zalo enýma v bok. Mlad í dívka souhlasnì kývla. Chudák Marek zrovna típal døíví, netu íc, co v echno ho èeká. Byl to docela urostlý mladý mu ijící si v klidu daleko od mìsta. Práce mu la dobøe, jen obèas mu chybìla lidská spoleènost. Rodièe u ne ili, se sousedy se nikdy nijak zvlá nepøátelil, enu si je tì nehledal. A tak kdy mu o chvíli pozdìji na dveøe zaklepala hezky vypadající star í ena s havraními vlasy a chlapeckým vzhledem, byl víc ne pøekvapený. Je tì víc ho udivilo, kdy po jejím boku spatøil drobnou bezchybnì upravenou zlatovlásku s tváøí patøící snad dávným bohyním. Nepokrytì na tu rozdílnou dvojici zíral. Dobrý den, víte, s pøítelkyní se trochu hádáme. Vidìly jsme Vás na dvoøe a napadlo nás, jestli byste nám mohl pomoci a rozsoudil ná spor. Jaké je podle vás lep í poèasí? 21

usmála se na nìj vlídnì Skuteènost a skoro koketnì zamrkala. Ehm. Aha. Jistì. Jo. No. Teï by bylo lep í, kdyby trochu zapr elo, pak by zase mohlo být sluneèno. Prostì tak, aby se daøilo úrodì, chápete? po krábal se na hlavì rozpaèitì mu . Situace, do které se dostal, mu pøipadala prazvlá tní. Co teprve, kdy se obì eny zavrtìly a zamraèily se na sebe, jako by s jeho odpovìdí nebyly spokojeny. Ale poèasí se pøece nemù e náhle a prudce mìnit! vyhrkly obì naráz. Marek se na nì pobavenì zadíval: A proè by nemohlo? Podle mì je nejlep í promìnlivé poèasí. Pøedstava chytla svoji spoleènici za ruku a odvedla ji o kousek dál. Myslím, e ten chlap tomu nerozumí. Ale je to èlovìk. Co budeme dìlat?! rozhodila popuzenì rukama. Najednou nebyla ani tak na tvaná na Skuteènost, jako spí na toho hloupého èlovíèka. Uvìdomila si, e pokud Markovy názory sdílí vícero lidí, ona Pøedstava, hlavní osobnost jejich fantazie, naprosto selhává! Já nevím. Taky se mi to nezdá. Mo ná je jenom pomatený. Snad bychom mìly jít za nìkým jiným. O kousek dál bydlí Jiøí a jeho ena doplnila Skuteènost, která chtìla zùstat nestranná. Ale to bude zbyteèné, jsou to sousedi, urèitì budou mít stejný názor na vìc, namítla Pøedstava. Obì dámy mìly své pochybnosti a nemohly si pøiznat, e by snad ony ve svých názorech mohly mít pár drobných chyb. Jejich vzájemný vztek se obrátil proti ubohému Markovi i celému jeho okolí. Dìkujeme, rozlouèily se eny, stále je tì vykolejené, a ode ly od jeho domu. Vrátily se ke stromu. Mladý statkáø je tì chvíli postával ve dveøích naprosto ohromen tou zvlá tní náv tìvou. Tak jaké bude poèasí? Podle mì, nebo podle tebe? mraèila se na Skuteènost Pøedstava. A co kdybychom se nehádaly? Lidé stejnì ádné na e poèasí neocení. Zkusme vytvoøit nìjaké spoleènì. Mír, sestøièko? natáhla ruku k zlatovlásce Skuteènost. Ta se zadívala na svoji dlouholetou spoleènici, odpùrkyni i sestru v jednom. Dobøe, stiskla ruku Skuteènosti Pøedstava. Spoleènì se pak zadívaly na krajinu, zpátky na sebe a zase na krajinu. Napøed jim zaèaly cukat koutky, ozývalo se drobné frkání. Pak se rozesmály naplno a celé okolí se pokrylo ledem a snìhem. V dy co je pár lidí na zemi, ony dvì jsou pøece Pøedstava a Skuteènost! (24.4., 25.4.) Jiøí a Marek mrazem nás zlek. Dominika Ovèáèková 9. tøída, Z Zubøí

Velikonoèní pøekvapení Po nádherné zimì se zase zaèaly ukazovat první známky toho, e tahle mocná panovnice ztrácí moc a pøichází dal í èást roku jaro. Mezi ty nejvìt í a nejbli í svátky patøí samozøejmì Velikonoce. Já osobnì tenhle svátek moc nemusím, proto e jako holka z toho nevyváznu bez rámù po pomlázkách neboli tatarech, v tom hor ím pøípadì po 'opravdu' oblíbe22

ném jalovci. Ale musím pøiznat, e ka doroèní malování kraslic, peèení velikonoèních beránkù a zdobení domu a zahrady mì moc baví. Minulý rok mé Velikonoce byly velmi 'divoké'. Sjela se k nám celá velká rodina, a proto e bydlíme v malé malebné vesnièce, pøi li na koledu skoro v ichni sousedé. A zrovna tentokrát kluci objevili nový hit, jak 'o ivit' ka doroèní velikonoèní probouzení... Nejen, e chodí nepøirozenì brzy ráno a zvoní na zvonky, jako kdyby hoøelo, ale vymysleli nìco, z èeho my holky nemáme vùbec radost polévání studenou vodou. Rozhodla jsem se, e se nenechám napálit a vymyslím nìco, èím ty kluky pøevezu. Díky tomu, e si moje kamarádka tímhle u pro la nìkolikrát, vìdìla jsem, co mám èekat. Ahoj Kláro! Jdou na to takhle: ráno zazvoní u va ich dveøí, ty jim otevøe a oni se na tebe vrhnou s jalovci a pomlázkami. A a bude úplnì vyøízená tím, jak se bude bránit, popadnou tì za nohy, za ruce, odnesou do koupelny, hodí do vany a pustí na tebe studenou vodu! No øeknu ti, není to nic pøíjemného! A oni se tím náramnì baví. Takový výbuch smíchu jsem snad je tì nesly ela, popisovala mi Linda pøes Skype svùj zá itek z loòských Velikonoc. No, to si dìlá srandu! nechtìla jsem vìøit. Tohle si kluci vá nì dovolí? A já jim za to je tì budu muset nìco dávat??? Pìkná nespravedlnost, co? Ale loni jsem se smála i já, proto e, kdy mì potom z té vany vytáhli, Radimovi uklouzly nohy na mokré podlaze a zahuèel tam místo mì, hihòala se Linda a já jsem vyprskla smíchy pøi pøedstavì, jak se asi Radim tváøil. Linda bydlí také na vesnici, ale nìkde Brna. Víska je to malièká, tudí tam nebydlí moc lidí a klukù je tam docela málo. Zato jsou ale vynalézavìj í a mají o to víc ztøe tìných nápadù, tak e nevím, která z nás to má hor í... Celé dny jsem dumala, jak to vymyslet a kluky pøechytraèit. la jsem se projít chtìla jsem mít na pøemý lení klid, který u nás doma nenajdu ani ve sklepì. Byl nádherný, úplnì jarní den! Slunce svítilo ostrými paprsky, pod nohama mi køupala stále je tì zmrzlá tráva a na stromech se tøpytil poslední zbylý sníh. Pro la jsem skoro celou vesnici i celý les. Kdy jsem procházela kolem rybníka, napadlo mì skvìlé øe ení! Zastavím vodu! Ano, pøesnì takhle jim zkøí ím plány. Proè mì to nenapadlo døív?! zajásala jsem. Budou hodnì pøekvapeni, kdy jim voda nepoteèe. Velikonoèní pondìlí se kvapem blí ilo. S babièkou a mamkou jsme malovaly kraslice. Já nejrad i zdobím voskem, babièka nalepuje v elijaké nálepky a mamka vy krabuje. Teta upekla tøi krásné beránky a ka dému uvázala okolo krku barevnou ma li. Bratránek s tátou vyklouzli, aby naøezali proutí na tatary, a urèitì si za li i pro jalovec. Nejspí byli celí rádi, e nemusí utírat prach nebo umývat nádobí, maminka toti v tom velikonoèním shonu umí zamìstnat úplnì ka dého. Klárko, pøines mi, prosím, vajíèka! volala na mì maminka. Klárko, kde mám...takové to... No, s takovým tím...? ptala se nejistì babièka. Nálepky, babi? Ty jsou v druhém uplíku, odpovìdìla jsem. Babièka pøesnì vìdìla, e vím, co chce. 23

Klárko, zajdi do komory pro mouku! ozvalo se zase z kuchynì. V ichni jsme se èinili, aby svátky byly dokonalé. A pøi el veèer pøed Velikonoèním pondìlím. Dávala jsem si pozor, abych se neproøekla o svém plánu pøed bratránkem, ta kou, nebo jiným klukem, proto e potom u by moje královská lest nebyla k nièemu. Poèkala jsem, a budou v ichni spát. Dobrou noc, Klári. Hezky se na zítøek vyspi, popøála mi mamka a ode la do lo nice. Bylo asi pùl desáté, celý dùm u spal a pøi la moje chvíle! Vyklouzla jsem z pokoje odhodlaná uskuteènit svùj ïábelský plán. První velká pøeká ka na nebezpeèné cestì k uzávìru vody èíhá hned vedle - máme toti papou ka, který kdy se nìco podezøelého hne, zaène vøískat na celé kolo - probudil by i mrtvého - ale zase na druhou stranu, dá se velmi lehce podplatit. Miluje ovoce a já jsem na to pøipravená! Potvùrka jedna chytrá. Uplatit se nechá jen mangem. Je tì tìstí, e máme ty supermarket, pochválila jsem sama sebe, do la ke dveøím pøes neskuteènì rozvrzané parkety a pomalinku, potichounku jsem je otevøela. Nakoukla jsem do chodby a rychle pøebìhla ke klícce s papou kem. Pépikù, to jsem já, Klára. Podívej, co jsem ti pøinesl, chlácholila jsem ho eptem a nabídla mu ovoce. Papou ek hned zareagoval. Chvíli jsem mìla strach, e zaène skøehotat, ale kdy jsem mu podala mango blí , pøi apkal k møí ce a nedoèkavì se vrhnul na nabízenou dobrùtku. Zatímco si Pepèa pochutnával, do la jsem do koupelny a nahmatala skøíòku s uzávìry vody. Na tìstí jsem si vzala baterku, abych nemusela rozsvìcovat. Kdy jsem se ale podívala do skøíòky, zarazil mì pohled na dvì páky. Bohu el, ka dá mìla jinou barvu èervenou a modrou. Øekla jsem si, e to není bomba a e je vcelku jedno, za kterou páèku zatáhnu. A tak jsem zatáhla za obì a zavøela dvíøka. Spìchala jsem z koupelny a málem jsem zakopla o kobereèek u vany uff - skoro jsem se natáhla jak iroká, tak dlouhá... Probìhla jsem kolem klece papou ek se na tìstí je tì ládoval posledními zbytky ovoce a mnì si snad ani nev iml. Doufám, e to zítra vyjde. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy! S dobrým pocitem jsem zalezla zpátky do peøin a v úplném klidu usnula. Crrrrrrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrr! ozvalo se u dveøí v pìt hodin ráno. Trhla jsem sebou a sly ela, jak nìkdo bu í na dveøe. Tak a je to tady, dámy a pánové. Dal í Velikonoce. Uvidíme, kluci, jak se vám bude líbit mé pøekvapení, radovala jsem se sama pro sebe. Je tì tìsnì pøed tím, ne jsem vy la z pokoje, jsem zapátrala v pamìti, jestli jsem tu vodu opravdu vypnula. Ano, vypnula. Mami, jdu otevøít! oznámila jsem a la jsem ke dveøím, na které bouchali kluci snad z celé vesnice. Trochu jsem se divila, jak to ty dveøe mohou vydr et. U jsem dr ela kliku a otevírala. Byla jsem zvìdavá, jak to dopadne. Jak se budou tváøit na to, jak jsem s nimi vybìhla. Otevøela jsem dveøe a... Èvááách! Èváách!!! Byla jsem celá mokrá! Od hlavy a k patì! Nevìøila jsem svým oèím! Kluci si s sebou vzali dvì velká vìdra vody Hody, hody, doprovody..,. vrhlo se na mì s pomlázkami asi pìt klukù a dal í dva 24

s jalovcem. Skoro mì svalili na zem. A pøesnì jak øíkala Linda takový výbuch smíchu jsem u nich je tì nevidìla. To si vypijete. Jen poèkejte! køièela jsem na nì v tom zmatku, v tom vzteku a máchala rukama. Po chvíli mi to do lo v dy to nemá cenu, jsou pøece svátky a tohle v echno k nim vlastnì patøí!!! Zaèala jsem se smát na celé kolo. Kdy se na mì dostateènì vyøádili, sebìhli se kolem mamky. Na mamku u voda nezbyla jistì ji to mrzelo.... Kluci dostali krásnou výslu ku vybrali si kraslice, dostali vdolky a nìjakou tu penì ní odmìnu a ode mì je tì pøi odchodu pohlavek samozøejmì ze srandy a pár výhrù ek, e si to s nimi vyøídím, ale poøád jsme se smáli jako pominutí. Pøí tí rok s námi zase poèítej! Pøinesem i vodu, tak se nemusí mý!. za ertovali a ode li ze dveøí. Je tì dlouho mávali a vidìla jsem je, jak spìchají k místní studni pro dal í várku vody. Zavøela jsem dveøe a chystala se jít do koupelny pro ruèník, abych se trochu usu ila a pøevlékla, ale ta ka mì pøedbìhl. Kdo, sakra, vypnul vodu?! Kláro?!? zakøièel táta z koupelny. Já se rad i nenápadnì vytratila do pokoje a øíkala si, e sice mi ten 'dokonalý' plán nevy el, ale pro ila jsem Velikonoce, na které budu hodnì dlouho minimálnì rok vzpomínat. Pavel Roman 8. tøída, Z Praktická a speciální Kromìøí

29. duben Robert

Kdy jsme se s bratrem Petrem, mým dvojèetem narodili, bylo na emu bratrovi Robertovi u est let. Napøed nás vozil v koèárku, a kdy jsme povyrostli, chodili jsme spolu ven. Døív jsme bydleli v Bezmìrovì a lítali po venku s na imi psy Lajkou a Mí ou a o prázdninách stanovali pøed na ím domem. Pak jsme se pøestìhovali do Kromìøí e. Na Zachar. Robert byl u velký a odstìhoval se od nás, ale èasto za námi jezdí. Koupil si auto. A vozí nás v nìm. Má hezkou holku. Jmenuje se Renata a plánují na øíjen svatbu a taky dítì, ale na e mamka øíká, e je to je tì brzy. Ale Robert si myslí, e ne. Renata tanèí ve folklorním souboru. Je ikovná. Líbí se mi. Její maminka nám slíbila, e si v létì mù eme u nich na zahradì opíkat buøty. U se tì ím. S bratrem Robertem máme hodnì spoleèných zá itkù. Minulý rok jsme spolu závodili na ètyøkolkách a tehdy nám slíbil, e od nìj dostaneme k patnácitnám babety. A doopravdy jsme je 5. ledna dostali. Ten den jsme oslavovali s bratrem Petrem, dvojèetem, na e patnácté narozeniny a Robert nám je dovezl. Podìkoval jsem mu. Musím si co nejdøív udìlat øidièák, ten zatím nemám, ale svou babetu jsem si u vyzkou el. Jezdí dobøe. A taky nás pozval do Zlína do cukrárny a do restaurace. Jen jednou mì bratr Robert na tval, a to tehdy, kdy mi dal za krk opravdického ivého hada. Neèekal jsem to a lekl jsem se. 29. dubna oslavíme jeho svátek. 25

Kristián Novotný 6. tøída, Z Praktická a speciální Kromìøí

Dùvod proè mám rád duben Proto e mám narozeniny a je jaro a Velikonoce a jdeme tatarovat holky s tatary a jalovcem. A taky klepaèkami jdeme vyklepat peníze a sladkosti. Jednou v dubnu, kdy jsem mìl narozeniny, tak k nám pøijel strých z Nìmecka. Øíkáme mu onkl a mamka a ta ka mu øíkají Walter. Pøivezl nám plno sladkostí, dort a ampáòo. Kdy jsme to v echno snìdli, tak jsme jeli do Brna do Bonga. Tam byla horolezecká stìna, autodrom, trampolíny, klouzaèka, skákací hrady, stolní hokej, tak jsme se tam vyøádili a pak jsme jeli do IKEI. Tam nám mamka koupila v em hranolky se sýrem a keèupem. Dostali jsme kelímky na pití a mohli si brát pití kolik jsme chtìli. To se nám moc líbilo. Pití jsme si napou tìli sami z velkých automatù. Na druhý den jsme jeli na krytý bazén do Vy kova. Byl tam tobogán malý, který vedl dovnitø do bazénu a velký vedl ven do bazénu. Ve velkém bazénu byl vodní proud. Ve Vy kovì jsme se byli podívat v Dinoparku. Byli tam v elijací dinosauøi a hýbali hlavami a ocasy. Nejvíce se mi líbil triceratops, proto e mrkal oèima a znázoròoval, e jí. Domù jsme pøijeli a veèer a k veèeøi jsme si dali párek v rohlíku. To byl bezvadný den a v e se stalo v mìsíci dubnu. Petra Vávrová Z Praktická a speciální Kromìøí

18. duben

18. dubna 2011 byl smutný den. Moje babièka mìla pohøeb. Zemøela dvanáctého dubna a mìla jsem ji moc ráda. Po ukonèení koly pùjdu studovat do Hole ova na peèovatelku, budu bydlet na internátì a dojí dìt domù na víkend a v nedìli pojedu zase zpátky do Hole ova. Proto e mì bavilo babièce pomáhat a starat se o ni, budu moct pomáhat ostatním lidem. 18. dubna 2012 budu mít patnáct let. Narodila jsem se v Kromìøí i a bydlím v Sulimovì. Ráda bruslím, hraji na høi ti s klukama fotbal, s holkama vybíjenou. Umím taky nohejbal. Ráda tanèím, poslouchám písnièky a hraju na flétnu. Ráda si hraju se sestøenicí a bratrancem. Mají ètyøi roky. A taky ráda venèím psy. Máme tøi. Báru, Èárlího a Bada. Chodím s nimi na pole a há u jim klacky. Nosí mi je zpátky. Kdy jsem se narodila, slo ila mi moje maminka krásnou písnièku. Ka dé mé narozeniny oslavujeme tak, e maminka upeèe dort. Nejradìji mám èokoládový. Postavíme dva stoly k sobì, abychom se v ichni ve li. Dáme na nì brambùrky, oplatky, køupky, oøí ky a pro mì a mé sourozence otevøeme dìtské ampaòské a pro mámu, tátu a star í sourozence dospìlácký ampus. Popøát mi pøijde dìdeèek a v ichni mí sourozenci. Nejmlad í je Martin, má sedm let, Erika dvanáct, Vlastík devatenáct a nejstar í Renata dvacet dva let. Ta u má své vlastní dìti, tak e jsem i teta. Letos si k narozeninám pøeju dotykový mobil a nové kolo. A budu mít 20. narozeniny, chci je oslavit v na í vesnici v kulturním domì. 26

Petr Raszka 3. tøída, Z Mikolá e Al e Zlín

Radek Vacula 3. tøída, Z Velehrad

Jarní záhon

Jaro

Jaro je roèní období, záhonek u je hotový.

U je jaro, to vím pøesnì, rozkvetly i první tøe nì. Vèelky bzuèí vesele písnièku na rozkvetlou kytièku.

Do dùlku vlo ím fazoli, musí se v ak pnout po holi. Zasadím rùzná semena, jen a se zahrádka zelená.

Narcisy i tulipány, záøí na v echny strany. eøík také rozkvétá, provoní nás do léta.

Co to v ak vidím, kde je má zahrádka, na místì záhonku je krtèí hromádka.

Duben

Hromádka tady, hromádka tam, v ak já ti uká u, kdo je tu pán!

U tu máme mìsíc duben, za kamny u nebudem. Jaro je tu opìt zpátky, zajdeme si do zahrádky.

V pastièce lákavá í ala voní, jak krtka znám, vyjede po ní. Pak rychle zanesu krteèka k lesíku, úrodu jistou sklidím do ko íku.

Rozkvétá tam plno kvítí, sluníèko tu na nì svítí. Travièka se zelená, bez èepky se chodit dá.

Jarní voda Vidím téci vodu po stráních, znamená to snad, e taje sníh?

Ulo íme rukavice, a hurá do ulice. Jaro u je tu!!!

Je to tak, v potoce zvedá se hladina, mám radost z toho, e jaro u zaèíná. Na dvorku hrají si nová ko átka, ve chlívku meèí mladièká kùzlátka.

Erika evcù 3. tøída, Z Neubuz

Na vìtvích èerstvé pupeny puèí, vèelky se z kvìtù pyl smetávat uèí.

Velikonoèní zajíèek Velikonoèní zajíèek má ko íèek plný malovaných vajíèek. Pøi la za ním slepièka, chtìla po nìm vajíèka. Zajíèek jí nechtìl dát a slepièka na nìj kokodák. Slepièko, snes si svoje vajíèko.

A potom na vìtvích uzraje ovoce, spadnou listy, zas nastanou Vánoce. Je tì e po roce v e se zas otoèí, zima odejde, jaro k nám zaskoèí.

Adéla Zábojníková 5. tøída, Z Velký Oøechov

Jaro

Jak to chodí na apríla

Je po zimì, co se stalo? No pøece pøi lo jaro. Stromy kvetou a voní, v kvìtech se vèely honí. Snì enky zahrádky zdobí, zvíøátka mláïátka rodí.

Na apríla to je prima, hned je teplo, hned je zima, Nic patného na tom není, poèasí se poøád mìní. Nachytáme maminku na rozbitém talíøku. Potom zase tatínka, e mu prase utíká.

Pomlázka Kluci si pletou pomlázky a holky si chystají barevné provázky. Vyplatí je malièko, ne dostanou vajíèko. Vajíèko pìknì barevné do ko íèku oupneme.

Apríl Jak to chodí na apríla? Nìkdy je to vá nì síla! prýmaøi se vyøádí a nás v dycky napálí.

David Habáò 5. tøída, Z Zlechov

Popletený duben

Jinak je to prima den, svítí slunce, jdeme ven.

Na stromì rostou rajèata, rozkvetla nám lopata.

Za chvíli se enem domù apríl øádí, vìøí tomu?

Vrána kráká v holubníku, prase sedí na truhlíku.

Johana Kovaøíková 4. tøída, Z a M Vysoké Pole

Koèka tìká pøed vraty, velbloud pije s ko aty.

Slepièí pøíbìh

U je duben, padá sníh, pojedeme na saních.

Jednoho dne v roce, bylo to právì na Velikonoce. Narodila se kuøecí holèièka, dostala jméno Anèièka.

Podjedeme Lysou horu, pojedeme z kopce dolù. Pøedjedeme horu ledu, nabouráme pyramidu.

Kuøièka to byla milá a byla ona celá bílá. S maminkou ila na dvorku, kde mìli i svou komùrku.

Kdo mi vìøil, ten se chytil, je to pravda nemilá. Máme pøece APRÍLA!

Ostatní byli rádi, e Anèièka s nimi kamarádí. Pozdì chodila spát a ráno musela brzo vstát.

Ve kole hned u dveøí pøivítal mì kamarád, kterého mám celkem rád. On øíká mi i nìkdy bratøe. Já snad oèím nevìøím. Hrùza. On má pravou ruku v sádøe?!

Na dvorku se dobøe mìla, zrního se pøejídala. Vyrostla z ní velká kráska, na la si kohouta, byla to láska.

Zeptal jsem se: Co se stalo? Nic. To by tak hrálo. APRÍL ,øek s úsmìvem kámo Luky a sundal tu sádru z ruky.

Z Anièky je dobrá máma, na kuøátka si pozor dává. Kohout jenom py nì stojí a v ichni kolem se ho bojí.

Pak nás dostal uèitel s aprílovým testem, odpoledne já trpitel propad jsem tátovým lestem. Veèer je tì nakonec napálil mì bratranec.

Denis Palát 6. tøída, Z Køí ná, Vala ské Meziøíèí

Bezchybný aprílový plán

A co mùj bezchybný aprílový plán? Mìl fakt jednu chybu, e jsem na nìj nenachytal letos ani rybu! Vlastnì na nìj nezbyl vùbec èas. Nevadí... V dy za rok bude apríl zas!

U se tì ím jako blázen na první dubnový den. A urèitì nejsem sám. Snad zùstane nevyzrazen mùj bezchybný aprílový plán.

Milan imek 6. tøída, Z Emila Zátopka Zlín

Apríl u se blí í a co já? Nechodím teï skoro ven a vymý lím stále více aprílové erty jen na rodièe, kamarády, strýce.

Apríl

Aprílové výmysly na ty kdekdo nemyslí. Dobìhne Tì ten i ta nejsi ádný filuta.

CRRR - budík øinèí a je tady v dubnu první den. Máma volá: Zaspali jsme, a to frèí! koda. Zrovna jsem mìl krásný sen.

Aprílové ertování má i Ty snad nìco k mání? Sem s tím, u jsem zvìdavý èím a co nás pobaví.

Rychle vstávám, v echno v spìchu, umýt, obléct, ta ku pøes rameno hodím, sotva lapám po dechu. A v tom máma: APRÍL. V dy je teprve est hodin. Vra se je tì do pelechu!

Sbohem snìhy

lutavá housátka vesele tìbetají, èmeláci z krokusù nektar sají.

Ly e dávám do sklepa kolo beru ven, kdy se jaro rozvoní slunko koukne sem.

V dubnu je poèasí nestálé, slunce se rychle støídá s mraky. Obèas z nebe spadne vloèka, zimo jdi spát, zavøi oèka.

Sbohem snìhy, jdìte spát jaro chci teï pøivítat. U Tì zimo nemám rád, v dubnu chci se s jarem smát.

Apríl je tu, bude sranda, ertík malý vyvedem. Napálíme kamarádky, pak se tomu zasmìjem.

Proutek vrbový

Konec dubna u se blí í, zapálíme ko átka. Zimu celou vy eneme, máji otevøeme vrátka.

Duben venku zavoní jdem na proutek vrbový otloukej se pí alièko zimy zbývá ji malièko.

Duben

Pomlázka se pøipraví kraslice se obarví a a pøijde pondìlí beránkem nás odmìní.

ivot v dubnu jenom bují, v ichni si ho u ívají. Svi sluníèko zlatým svìtlem, s láskou pohlaï zemi teplem.

Svátky jara oslavíme se zimou se rozlouèíme spoøádáme vajíèka co nám dala babièka.

Duben je ètvrtý mìsíc v kalendáøi, slunce na obloze záøí. Apríl je tu, bude sranda, napálí mì Petr, Standa.

Duben venku zavoní sbohem proutku vrbový èeká nás dnes písnièka od jarního sluníèka.

V dubnu si já dortík dám, v dy narozeniny mám. Pár dárkù dostanu, budu moc ráda, kámo ky dojedou, to je paráda. Poslední duben je mi hej, to èarodìjnice mají rej. U ohnì budeme písnì pìt, èarodìjnice mají slet.

Lucie Bouchalová 7. tøída, Z UNESCO Uherské Hradi tì

Jaro je tu

Jaro u voní, umí háj, v dy zítra zaèíná mìsíc máj.

Jaro je tu, slunce svítí, na louce rozkvetlo kvítí. A na malém rybníèku uvidíme kachnièku.

Velikonoce

vzít si de tník to nám radí televizní rozhlasy.

Hned slunce svítí jako v létì, hned taky de tík pøepadne tì. Studený vítr a taky chlad, je tì se zima nechce vzdát.

Velké svátky Velikonoc to jsou krásné tradice, dívky mají pøipravené malované kraslice.

Velikonoce u jsou tu zas, pomlázky, vajec a lásky èas. Tatínci proutí u nesou, kluci si pomlázky pletou. Maminky beránka cukrují, dìvèata vajíèka malují.

Chlapci chodí po vesnici pro vrbové proutky migrustovat dívkám no ky dostávají choutky. Hned jak ráno vyjde slunce, kdy u rosa opadá, vyjdou chlapci do vesnice, takhle se to dìlat má.

Zazelená se travièka, v ude se barví vajíèka. Pomlázky se chystají, pentlièky se støíhají.

Dívka èeká ustrojená nejlépe v ak v sukýnce, v rukou dr í vlastnoruènì malované kraslice.

Kùzlátko rù ky vystrèilo, v ude je veselo, v echno se probudilo. Vyrostlo velikonoèní osení, mù e zaèít jarní slavení.

Chlapec jemnì vymrská ji aby zdravá byla dál, ona za to ma li z lásky do tataru zamotá.

Tereza rámková 9. tøída, Z Zubøí

Velikonoce

Natálie Maléøová 9. tøída Z Zubøí

Stejnì jako ka dým rokem bílé plachty snì ných krás, ode ly svým ladným krokem za rok ov em pøijdou zas.

Pestrobarevný duben Jurá ùv poklad dnes mù e získat tím, e napí e o dubnu svùj vlastní rým, pohádku, scifi, èi drama i povídku, u teï mám z toho gulá ovou polívku.

Èas, kdy brouèci vylézají ptáèci letí z dálných cest, vùnì jara dech nám tají v echno kolem zaène kvést.

Bylo to jednou o jarní nedìli, dala jsem na stùl své psací potøeby. V hlavì v ak nesvítil mùj nápad ádný, nevonìl inkoustem papír, byl prázdný.

Vìt inou je tahle doba známá jarním poøádkem, peèlivì v e zameteme svým bøezovým ko átkem.

Oknem se zaèal drát dubnový vánek, odfoukl z místnosti pryè zimní spánek. Tu ka se rozbìhla na prázdné øádky,

Prvním dubnem zaèíná nám aprílové poèasí, 31

Sestru tu jsem lechtala, ta se tedy chechtala!

duben je tady, tak pojï do pohádky: Snì enka vykoukla ze luté trávy ven, koneènì sníh je pryè, tak v ichni pojïte ven. Snìhové vloèky teï ulehnou k spánku, nadvládu nechají paprskùm, vánku.

Dal í erty pøipravuji, nìco v koutì tajnì kuji. Do boty dát vidlièku, seèkejte tu chvilièku.

Ten jarní vánek tak zavoní sladce, za to my vdìèíme pøírodì matce. Stromy svou mízou vìtve si naplní, sluneèní svit modrou oblohu oslní.

Mamce teïka schovám ta ku, jdu po kádlit je tì brá ku. K pono kám do uplíku, strèím mouchy v pytlíku.

Jaro se probouzí, doznívá jeho sen. Tì ím se radostnì na ka dý nový den. Slimák se brouzdává studenou rosou, èmelák se potkal se sousedkou vosou.

Teï u musím do koly, plnit na e úkoly. Otázky mi v hlavì huèí, proè se dneska vlastnì uèí?

Beru ce na louce svatba se chystá, bere si motýla, je to vìc jistá. Moucha se chichotá ve vonném ráji, spoleènì s komárem na schovku hrají.

V dy je svátek vtipu, ertu, po lete ty knihy k èertu! Ve kole se tajnì plí ím, ke kabinetu se blí ím.

Pavouèí sleèna se py ní svou sítí, èeká, a enicha do ní si chytí. Potom ho omotá svou zlatou nití, láska jim vykvete jak jarní kvítí.

Kdy jsem dveøe otevøela, úèa letí jako støela. Co tu chce ty darebnice? Ihned se vra do lavice!

Mravenci domeèek staví si do patra, malá miminka budou mít natotata. Vla tovky od moøe z ,,dovèi se vrátily, vrabci si mysleli, e se jim ztratily.

Sklesle pádím do tøídy, vezmu zbytek od køídy. Rozdrtím ho na kousky, strèím jí ho do housky. Kdy si na e tøídní kousla, v oblièeji barva houstla. Jako krocan zrudla hned, u nemá hlas jako med.

Denisa Vlèková 9. tøída, Z Komenského I Zlín

Apríl

Kdo to proved? Pøiznejte se! Ka dý se hned strachem tøese. Já pak místo dobré známky, dostanu hned tøi poznámky! Najednou tu zvoní konec, aprílu je tìstí konec.

Apríl to je vtipù èas, smìjeme se zas a zas. erty má pøec ka dý rád, pojïte se teï se mnou smát. Ráno èile vyskoèím, do ticha hned zakroèím. 32

Kry tof Vale 2. tøída, Z Jaro ov

Marie Jankùjová 2. tøída, Z Velehrad

Sarah Sabaková 4. tøída, Z Vsetín, Trávníky

Jaroslav Trkovský 4. tøída, Z Louny

Dorota Ingrová / Veronika Maria Kuèerová 4. tøída, Z Velehrad

Jan Kováø 7. tøída, Z Vsetín, Rokytnice

Kateøina Janeèková 6. tøída, Z Vsetín, Rokytnice

Veronika Surá 7. tøída, Gymnázium Ro nov pod Radho tìm

Tomá Cáb 8. tøída, Z Zubøí

Adam Smetana, 8. tøída, Z Zubøí 59

Stanislav Ondøej 8. tøída, Z Zubøí

Noemi Koutná / Helena Hradílková 9. tøída, Z TGM, Bystøice pod Hostýnem

Vítìzové krajského kola dìtské literární soutì e Èeský rok PRÓZA I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Václav Hrabinec, Z Velehrad 2. Jakub ák, Z Mikolá e Al e Zlín 3. Jaroslav Hynèica, Z Neubuz

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. Klára Machù, Z Uherský Brod 2. Martin Tom íèek, Z Neubuz 3. Monika Slezáèková, Z Emila Zátopka Zlín

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Josef Mocòák, Z afaøíkova Vala ské Meziøíèí 2. Andrea Ovèáèková, Z Zubøí 3. Luká Bill, Z Zubøí

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. Ondøej Mertlík, Z Gymnázium Otrokovice 2. Lucie Hùtová, Z Kunovice U Pálenice 3. Dominika Ovèáèková, Z Zubøí

V. kategorie (praktické a speciální koly)

1. Pavel Roman, Z Praktická a speciální Kromìøí 2. Kristián Novotný, Z Praktická a speciální Kromìøí 3. Petra Vávrová, Z Praktická a speciální Kromìøí

POEZIE I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Petr Raszka, Z Mikolá e Al e Zlín 2. Radek Vacula, Z Velehrad 3. Erika evcù, Z Neubuz

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. David Habáò, Z Zlechov 2. Adéla Zábojníková, Z Velký Oøechov 3. Johana Kovaøíková, Z a M Vysoké Pole

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Denis Palát, Z Køí ná, Vala ské Meziøíèí 2. Milan imek, Z Emila Zátopka Zlín 3. Lucie Bouchalová, Z UNESCO Uherské Hradi tì

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. Tereza rámková, Z Zubøí 2. Natálie Maléøová, Z Zubøí 3. Denisa Vlèková, Z Komenského I Zlín

KOMIKS I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Kry tof Vale , Z Jaro ov 2. Marie Jankùjová, Z Velehrad

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. Sarah Sabaková, Z Vsetín, Trávníky 2. Jaroslav Trkovský, Z Louny 3. Dorota Ingrová / Veronika Maria Kuèerová, Z Velehrad

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Jan Kováø, Z Vsetín, Rokytnice 2. Kateøina Janeèková, Z Vsetín, Rokytnice 3. Veronika Surá, Gymnázium Ro nov pod Radho tìm

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. Tomá Cáb, Z Zubøí 2. Stanislav Ondøej, Z Zubøí 3. Noemi Koutná / Helena Hradílková, Z TGM, Bystøice pod Hostýnem

Èeský rok - Duben aneb Kde konèí svìt?

Almanach vítìzných prací literární soutì e dìtských autorù Zlínského kraje 2011/2012 Vsetín 2012 Vydáno v rámci projektu Klubu dìtských knihoven SKIP KDE KONÈÍ SVÌT? Spolufinancováno Zlínským krajem a Ministerstvem kultury ÈR Práce nebyly jazykovì ani stylisticky upravovány. Vydala Masarykova veøejná knihovna Vsetín v roce 2012 Dolní námìstí 1356, 755 01 Vsetín, tel.: 575 755 141 www.mvk.cz, mvk@mvk.cz Sestavil Jaroslav Sochora Grafická úprava a tisk: Exodus, grafické studio Ilustrace Tomá Cáb Poèet stran 68 Náklad 150 Vydání první ISBN 978-80-904967-0-5