Občanské vzdělávání by Masarykova veřejná knihovna Vsetín

Občanské vzdělávání Studijní materiály k výukovému modulu

Komunitní knihovna ve Vsetíně jako centrum dalšího vzdělávání Registrační číslo CZ.1.07/3.1.00/37.0064

ISBN 978-80-904967-7

Obsah Předmluva ............................................................................................................................................... 4 Ekologie v domácnosti / Monika Havlásková.......................................................................................... 7 Ekologické problémy regionu a možnosti řešení / Jiří Trezner ............................................................. 25 Ekologické využívání zdrojů / Miroslav Janík......................................................................................... 33 Problematika Fair trade a fairtradová města / Petr Kozel .................................................................... 49 Třídění a recyklace odpadů / Marie Kordulová ..................................................................................... 59 Škola finanční gramotnosti (investice) / Pavel Pelc............................................................................... 67 Peníze a bankovnictví / František Dřevojánek ...................................................................................... 79 Pojištění majetku / Petra Tomancová ................................................................................................. 103 Pojištění osob / Eva Borutová ............................................................................................................. 111 Stavební spoření a hypotéky / Radomír Zimek ................................................................................... 121 Úvěry, finanční plánování, dluhová past / Soňa Zelíková.................................................................... 137 Bezpečný internet / Jiří Románek ....................................................................................................... 145 Média beze strachu / Pavel Rejman.................................................................................................... 153 Kritické myšlení a média / Eva Stejskalová.......................................................................................... 159 Vytváření občanského názoru / Michal Berg ...................................................................................... 173 Volný čas dětí / Renata Trličíková ....................................................................................................... 183 Zdravé dítě / Eva Hurtová.................................................................................................................... 193 Zdravotní péče / Robert Teleky ........................................................................................................... 201 Život s handicapem / Libor Podešva.................................................................................................... 209

Předmluva Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně (MVK Vsetín) je realizátorem projektu Komunitní knihovna ve Vsetíně jako centrum dalšího vzdělávání, registrační číslo CZ.1.07/3.1.00/37.0064. Projektem reaguje na nutnost rozvoje dalšího vzdělávání s aktivním podílem jednotlivců na občanském životě. Přispívá tak k rozvoji občanského vzdělávání obyvatel a jejich schopnosti učit se v průběhu celého života. Poskytovatelem projektu je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR a je realizován v období od srpna 2012 do října 2013. Zahrnuje dvě souběžné roviny: • rovina vzdělávací • rovina komunikační V rámci vzdělávací roviny MVK Vsetín realizuje kurzy v modulech občanské gramotnosti. Pro výuku jsou zpracovány studijní materiály a pořízena odborná literatura, dostupná pro účastníky, veřejnosti k půjčení. Pro vzdělávání se využívá i elektronická aplikace a e-learning. Model vzdělávání a zpracované studijní materiály se poskytují dalším knihovnám. Vzdělávání je určeno občanům s trvalým pobytem v ČR, kteří dosáhli určitého stupně vzdělání, resp. za sebou mají vstup na trh práce (cílová skupina projektu). V rámci vzdělávání jsou realizovány 3 tematické celky: •

Občanské vzdělávání

•

Lidská práva a společensko-právní gramotnost

•

Aktivní občan a rozvoj lokálních prostředí a regionů

V každém celku jsou různé tematické moduly, složené z jednotlivých kurzů, které mohou účastníci navštěvovat dle svého zájmu a možností. Výuka probíhá převážně prezenčně v MVK Vsetín. 1) Občanské vzdělávání A. Ekologie, udržitelný rozvoj a odpovědné spotřebitelské chování Ekologie v domácnosti; Ekologické problémy regionu a řešení; Ekologické využívání zdrojů; Třídění a recyklace; Město Fair Trade B. Odpovědný přístup k financím Peníze, bankovnictví; Investice a kapitálový trh; Stavební spoření, hypotéky; Pojištění osob; Pojištění majetku; Úvěry, Finanční plánování, Dluhová past – praxe občanské poradny C. Média a informační technologie Chování k médiím; Bezpečný internet; Manipulace prostřednictvím médií; Kritické myšlení a média; Vytváření vlastního občanského názoru D. Zdravý životní styl; Život s handicapem; Volný čas dětí; Zdravé dítě; Zdravotní péče

2) Lidská práva a společensko-právní gramotnost A. Právní a ekonomické minimum Občan a úřady; Práva a ochrana spotřebitele; Právo na informace; Ekonomické minimum B. Prevence kriminality, šikany, domácí násilí Domácí násilí; Šikana na pracovišti; Rovné příležitosti v praxi; Psychické násilí; Pomáhající instituce v regionu 3) Aktivní občan a rozvoj lokálních prostředí a regionů A. Dobrovolnictví Dobrovolnictví v místě, dobrovolnictví ve světě, společenská odpovědnost firem B. Vztah k regionu Region a komunita; Místní tradice; Mezigenerační dialog; Kulturní dědictví a kulturní památky Tato publikace zahrnuje konkrétní studijní materiály k prvnímu výukovému modulu Občanské vzdělávání. Dana Riedlová

EKOLOGIE V DOMÁCNOSTI

Mgr. Monika Havlásková

říjen 2012

Úvod „ Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo co udělat může, nemá smysl.“ (E. Burke) Díky překotnému vývoji našeho konzumního života jsme se odcizili přírodě a uzavřeli se do našeho umělého, 100% vydezinfikovaného a chemicky ošetřeného světa, kde jsme se stali součástí nekonečného cyklu: kup – spotřebuj – vyhoď a honem utíkej koupit nové. Proč bychom se měli zamýšlet nad tím, jak žijeme, jak naše domácnost ovlivňuje životní prostředí? Vždyť jsou daleko závažnější ekologické problémy. Velké chemičky, uhelné elektrárny, automobily a letadla, ozonová díra… já a moje domácnost, to je jen kapka v moři. Jistě, představa, že by jedna domácnost zachránila svět, je komická. Jenže každá z těch kapek v moři využívá elektrickou energii, chemikálie, většina jezdí autem. Jsme to my spotřebitelé, kdo neustále jakoby dávají velkým chemičkám pokyn, aby vyráběly další chemikálie, obchodním řetězcům, aby prodávaly výrobky přitažlivěji zabalené, potraviny lépe ochucené, barevnější a trvanlivější. Chceme rychlejší auta a pohodlnější život - čím dál víc spotřebováváme, vyvíjíme čím dál víc předmětů na jedno použití a hromadí se tuny nerecyklovatelného odpadu. Pokud vám není jedno, co tu po sobě zanecháte svým dětem a vnoučatům a všem příštím generacím, nabízím vám několik tipů nebo kroků směrem k ekologické domácnosti.

Co znamenají ta cizí slova …vysvětlení základních pojmů Acidifikace - okyselování (snižování pH) dané složky prostředí v čase, přičemž daná složka zároveň ztrácí schopnost sama dosáhnout původního stavu neutralizací. Důsledek znečištění atmosféry především oxidem siřičitým a oxidy dusíku. Alergie - porucha imunitního systému. Organismus odpovídá na antigenní podnět silnou nebo kvalitou nepřiměřenou reakcí, která v důsledku vede k jeho poškození. Biodegradabilní plasty - jsou takové plasty, jejichž degradace (rozklad) je výsledkem působení mikroorganismů. Tyto plasty však nemusí být vyrobeny z obnovitelných zdrojů, existují i biodegradabilní plasty vyrobené na bázi ropy. Biodegradabilní plasty také nemusí být nutně kompostovatelné. Do kompostovatelných plastů řadíme plasty degradovatelné biologickými procesy během podmínek kompostování na CO2, H2O, anorganické složky a biomasu. Na výrobu biodegradabilních plastů je možné použít širokou škálu zemědělských surovin (kukuřice, brambory, cukrová řepa, obilí, olejniny), či vedlejší produkty z potravinářské výroby např. upotřebené tuky, syrovátku a podobně. Biodiverzita - biologická rozmanitost, různorodost; rozmanitost organismů na všech úrovních organizace druhů, populací i společenstev. Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Přitom nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi. Biodiverzita v tomto pojetí je považována za vlastnost života. Biopreparáty - biologické prostředky k ochraně rostlin (například draví roztoči, některé bakterie a podobně). Jsou alternativou k chemickým prostředkům – pesticidům. Biopotraviny - jsou potraviny vyrobené z bioproduktů, tj. produktů kontrolovaného ekologického zemědělství, což je velmi pokrokový způsob hospodaření s kladným vztahem k půdě, rostlinám, zvířatům a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, 8

postřiků, hormonů a umělých látek. Bioprodukt je tedy surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství. Může to být například zelenina, ovoce, obiloviny, luskoviny, olejniny, syrové mléko, vejce nebo zvířata v kusech. Výroba biopotravin je vymezena zákonem č. 344/2011 Sb., o ekologickém zemědělství. Biosféra - veškerý oživený prostor na Zemi, živými organismy osídlená část zemské kůry, ovzduší a vod. Představíme-li si Zemi jako jablko, pak tloušťka jeho slupky zhruba odpovídá vrstvě biosféry, která je ve skutečnosti silná asi 20 km. Civilizační choroby - je skupina onemocnění, které se spíše než popisem vymezují výčtem, i když v obecnosti lze patrně říci, že se jedná o choroby, které jsou spojeny s životním stylem především moderní doby a větších měst. Hlavními příčinami vzniku těchto chorob jsou průmyslová velkovýroba a druhotně i příjem kaloricky bohatých potravin zejména tučných a slaných a přeslazených jídel, které jsou převážně z živočišných zdrojů, dále pak významný úbytek fyzického pohybu, nadměrná konzumace jídla, alkoholu a cigaret a zvýšený stres. Za civilizační chorobu se označuje například: AIDS (HIV), cévní onemocnění, předčasná ateroskleróza, infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, hypertenze, obezita, diabetes, nádory, syndrom vyhoření, stres a další. Detergenty - látky rozpouštějící se ve vodě a odstraňující špínu, užívané k mytí, praní a podobně. Skládají se z tenzidů (povrchově aktivní látky), zesilujících složek, plniv, optických zjasňovačů, barviv a parfémů. Ekologie - věda studující organismy, jejich populace, vztahy populací a společenstev, vztahy organismů a jejich životního prostředí. Je to obor biologie. Ekolog je vědec. Člověk chovající se ohleduplně k životnímu prostředí však není ekologem, a je známka nevzdělanosti takto tyto lidi označovat! Ekologická stopa - je uměle vytvořená jednotka, která určuje, kolik metrů čtverečních Země potřebuje člověk k dané činnosti, či kolik metrů čtverečních Země potřebuje pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin, dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje. Někdy se pro přehlednost čísel používají též hektary. Umožňuje změřit udržitelnost chování jednotlivců i skupin vůči Zemi. Ekoznačky - Ekologické značení výrobku by mělo svědčit o jeho ekologické přípravě a šetrnosti k přírodě. Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je založený na vytvoření konkurenčního prostředí na trhu mezi výrobky porovnatelných kvalitativních parametrů. Zavádí další výběrové kritérium, které zahrnuje stanovené ekologické požadavky na výrobek. Ovlivňování vzorců spotřeby a výroby vede k realizaci udržitelného rozvoje. Podstata označování ekologicky šetrných výrobků spočívá v certifikaci produktu nezávislou třetí stranou. Mezi hlavní ekoznačky patří: Ekologicky šetrný výrobek - označení výrobků (a služeb), které jsou v průběhu celého životního cyklu šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Certifikát Ekologicky šetrného výrobku/služby podepisuje ministr životního prostředí a MŽP jako garant programu stanovuje kritéria hodnocení výrobků. „The Flower“ – „Květina“ - V Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru se můžete setkat se symbolem Ekoznačky EU v podobě stylizované květiny. Květina je udělována výrobkům šetrným vůči životnímu prostředí. Na Květinu můžete narazit na domácích spotřebičích, počítačích, oděvech a obuvi, čistících prostředcích, také u turistických ubytovacích služeb a služeb kempů. Jedná se o zcela dobrovolný systém fungující již od roku 1992. Ekoznačka je 9

spravována Evropskou radou pro eko značení (EUEB), s podporou Evropské komise a všech členských států EU a EHP. BIO – produkt ekologického zemědělství - Biopotraviny jsou zpracovány z kontrolovaných a certifikovaných produktů ekologického zemědělství. Neobsahují syntetická barviva, aromatické a konzervační látky, dochucovadla, emulgátory a další cizorodá aditiva, která zvyšují zdravotní rizika potravin nebo zatěžují či znečišťují životní prostředí. Při výrobě se nepoužívají nebezpečné postupy (např. ionizované záření), neobsahují GMO, jsou označeny známkou BIO. Jsou to potraviny s vysokou nutriční kvalitou. Nákupem biopotravin podporujete vlastní zdraví, šetrný přístup k životnímu prostředí, produkci kvalitních, bezpečných a zdravých potravin, prosperitu a sociální stabilitu venkova. Modrý králíček – označuje kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. FSC - Certifikát FSC zákazníkům zaručuje, že dřevo pochází z šetrně obhospodařovaných lesů. Certifikace FSC představuje důvěryhodný systém lesní certifikace s celosvětovou působností. Díky své transparentnosti, otevřenosti všem zájmovým skupinám a díky striktním sociálním a ekologickým standardům má FSC podporu největších environmentálních organizací jako WWF, Friends of the Earth nebo Greenpeace, stejně jako velkých obchodních řetězců, jako je Hornbach, IKEA, B&Q či Home Depot. Na trhu najdeme FSC certifikované hračky, nábytek, okna, dveře, schody, železniční pražce, zahradní nábytek, nábytek do domácností, kanceláří, potřeby pro kutily, kuchyňské náčiní a stavějí se domy a mosty ze dřeva FSC. Ozon friendly/CFC free – výrobky neobsahující freony. Energetický štítek - při nákupu nového spotřebiče je dobrým vodítkem energetický štítek. U většiny výrobků platí, že kategorie C a D představují jakýsi průměr, kategorie F a G označují nehospodárné spotřebiče. Díky vývoji se s výrobky těchto kategorií naštěstí setkáváme výjimečně. U chladniček je dokonce zakázáno prodávat na našem trhu výrobky horší než D, naopak zde byly zavedeny dvě kategorie pro nejúspornější výrobky, označené A+ a A++. Na energetickém štítku najdeme i další důležité údaje. Například u praček a myček je důležitým údajem také spotřeba vody, hodnotí se i kvalita praní (resp. mytí) a účinnost odstřeďování (resp. účinnost sušení). U chladniček a mrazniček důležitá i kvalita izolace - hlavně když dojde k výpadku elektrického proudu. Čím lepší izolace, tím déle vydrží potraviny nepoškozené. U většiny výrobků je velmi důležitým údajem také hluk, který velmi významně ovlivňuje komfort užívání. Označování spotřebičů štítky je povinné, pokud by v obchodě štítek chyběl, riskuje prodejce pokutu. Environmentální – týkající se životního prostředí.

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) - předávání soustavy znalostí a dovedností týkajících se zákonitostí biosféry, vztahů člověka a životního prostředí, problémů životního prostředí z globálního i lokálního hlediska a možností i způsobů dosažení udržitelného rozvoje, - ovlivňování vztahu k přírodě, odpovědnosti za jednání vůči prostředí, ohleduplnosti a spolupráce v mezilidských vztazích, - působení na utváření hierarchie životních hodnot a celkového životního stylu ve smyslu potřeb udržitelného rozvoje. Eutrofizace - je proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor. Rozlišujeme přirozenou eutrofizaci (jejímž hlavním zdrojem je výplach těchto živin z půdy a rozklad mrtvých organismů) a nepřirozenou, nadměrnou eutrofizaci způsobenou lidskou činností. Dusíkaté látky a fosfáty způsobující nepřirozenou eutrofizaci často pocházejí z hnojiv používaných v zemědělském sektoru a dešti splavovaných do vodních toků, existují však i jiné signifikantní zdroje (u fosforu třeba některé prací prostředky, přicházející do řek kanalizací). Fair Trade - (do češtiny překládáno také jako spravedlivý či férový obchod) je obchodní partnerství, jehož cílem je přímá a účinná podpora znevýhodněných výrobců z rozvojových zemí. Toho se snaží docílit především poskytováním „férových“ obchodních podmínek pro zapojené výrobce, důrazem na dodržování základních norem pracovního práva a ochrany životního prostředí a zvyšováním informovanosti spotřebitelů o situaci malých zemědělců a řemeslníků v rozvojových zemích. Fair Trade tak poskytuje konkrétním lidem v rozvojových zemích šanci vymanit se z bludného kruhu bídy vlastními silami a žít důstojný život. Odkupní cena surovin (např. káva, banány, bavlna) je nastavena na určitou úroveň a nepodléhá výkyvům trhu. Fair Trade současně dává spotřebitelům jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit alternativní ekonomický model, dát hlas jinému způsobu obchodování s výrobky a s v neposlední řadě získat velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu. Globalizace - je termín používaný k popisu změn ve společnosti a ve světové ekonomice, které jsou důsledkem dramatického vzrůstu mezinárodního obchodu a sbližování kultur. Globální problémy – nejrůznější závažné problémy, které ovlivňují život na celé planetě: např. populační růst, znečištění atmosféry včetně kyselých dešťů, znečištění vod a hrozící nedostatek pitné vody, oteplování země (skleníkový efekt), ničení tropických deštných pralesů, snižování biodiverzity, vyčerpávání surovinových zdrojů, poškozování ozónové vrstvy, rostoucí produkce odpadů, šíření pouští (dezertifikace) apod. Kyselý déšť - je definován jako typ srážek s pH nižším než 5,6. Normální déšť má pH mírně pod 6 — je mírně kyselý. Toto přirozené okyselení způsobuje oxid uhličitý, který tvoří s vodou slabou kyselinu uhličitou. Kyselý déšť je způsoben oxidy síry pocházejícími ze sopečné činnosti a spalování fosilních paliv, nebo také oxidy dusíku pocházejícími například z automobilů. Jakmile se rozptýlí do atmosféry, začnou reagovat s vodou za tvorby sirných a dusíkatých kyselin, které padají na zem ve formě deště. Může také vznikat malé množství kyseliny chlorovodíkové. Zvýšená kyselost v půdě a ve vodních tocích se nepříznivě projevuje na rybách a rostlinstvu. Kyselý déšť také urychlí zvětrávání uhličitanových 11

materiálů (například vápencové skály nebo i omítek na budovách atd.). Pokračuje boj proti tomuto fenoménu. Odpad - je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Z pohledu práva přesně odpad definuje zákon č. 106/2005 Sb. o odpadech, kde jsou uvedeny i příslušné definice a povinnosti týkající se odpadů v České republice. Druhy odpadu: Odpady lze dělit z různých hledisek. Podle skupenství hmoty se dělí na pevné a kapalné, podle původu na odpady z těžby, průmyslové odpady, zemědělské odpady a komunální odpady. Další rozdělení je podle nebezpečnosti odpadů na nebezpečné (NO) a ostatní odpady (OO). Složky komunálního odpadu jsou papír, sklo, plasty, kovy, biologicky rozložitelný odpad, nebezpečný odpad a zbytkový odpad. Zbytkový komunální odpad je složka komunálního odpadu, která zbývá po vytřídění využitelných a nebezpečných složek a objemného odpadu. Pesticidy - jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin, skladových zásob, technických produktů, bytů, domů, výrobních závodů nebo i zvířat a člověka. Nejvíce se pesticidy uplatňují v zemědělství. Použití pesticidů a látky, které jsou za pesticidy považované, jsou upravovány zákonem. Jako prostředky na ochranu rostlin smí být v České republice použity jen ty přípravky, které jsou uvedeny v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin. Vliv pesticidů na přirozené fungování ekosystému a zdraví člověka je většinou nepříznivý, žádoucí je omezené užívání. Mezi nežádoucí důsledky nadměrného nebo nesprávného používání pesticidů patří hynutí včel, kontaminace povrchových vod, narušení ekosystému nebo jejich kumulace v živých systémech. Povrchové napětí - je efekt, při kterém se povrch kapalin chová jako elastická fólie a snaží se dosáhnout co možná nejhladšího stavu s minimálním rozpětím. To znamená, že se povrch tekutiny snaží dosáhnout stavu s nejmenší energií. Čím větší je povrchové napětí, tím „kulatější“ je kapička této kapaliny. Povrch kapaliny se tedy chová tak, jako by byl tvořen velmi tenkou pružnou vrstvou, která se snaží stáhnout povrch kapaliny tak, aby měl při daném objemu kapaliny co nejmenší plochu. Pokud by na kapalinu nepůsobily vnější síly, měla by kulový tvar, protože koule má ze všech těles stejného objemu nejmenší povrch. Při působení vnějších sil je situace poněkud složitější. Vždy se však volný povrch kapaliny snaží snížit velikost celkového povrchu na co možná nejmenší možnou míru. To je důvod, proč je hladina klidné vody v otevřené nádobě (v gravitačním poli) vodorovná, neboť jakýkoli jiný tvar volné hladiny kapaliny by zvětšil celkový povrch kapaliny. Jsou-li vnější síly velmi malé proti silám povrchového napětí, bude se kapalina snažit zaujmout přibližně kulový tvar. To se děje např. u drobných kapiček tvořících mlhu apod. Povrchové napětí způsobuje, že některé druhy hmyzu (například vodoměrky) se mohou pohybovat po vodní hladině. Objekt, který by vodní hladinu prorazil, by se nutně potopil. Některé předměty, např. žiletky nebo kousek alobalu, lze položit na vodní hladinu, aniž by se potopily; když je ale potopíme dostatečně hluboko, klesnou až na dno. Velké povrchové napětí ztěžuje proces smáčení. Například destilovaná voda smáčí látky obsažené v oblečení velmi špatně, perlí. Toto je jeden z důvodů, proč se při praní přidávají prací prostředky, které svými mýdlovými látkami (tenzidy) smáčení usnadňují. Recyklace - je výraz pro takové nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a omezuje zátěž životního prostředí. Recyklace se dělí na přímou a nepřímou. Přímá recyklace (reusing) znamená znovuvyužití věci bez další úpravy (typickou přímou recyklací je znovuvyužití

automobilových součástek z vrakoviště). Nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyužití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu. Sinice - vodní květ je charakteristické zelené zbarvení tekoucích i stojatých vod do zelena. Je způsobováno přemnožením mikroorganizmů, hlavně sinic. Některé sinice mají totiž schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Nejčastěji se vodní květy sinic vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji sinic již v průběhu června. Přemnožení je přirozenou reakcí mikroorganizmů na zvýšené znečištění povrchové vody minerálními látkami (hlavně fosforu). Tyto látky, které jsou pro mikroorganismy vítanými živinami, se do povrchové vody dostávají z kanalizace našich vesnic a měst, kde ještě není zavedena čistírna odpadních vod. Daleko ve větší míře se ale dostávají do řek a rybníků smýváním z polí, kam se dostaly procesem organického a minerálního hnojení a v nepatrné míře též ze vzduchu a srážek. Smog - je chemické znečištění atmosféry, které je způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jedná se o jev, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. Z odborného hlediska se smog rozlišuje na dva typy. Londýnský - Redukční smog (též londýnský nebo zimní), je označení pro složeninu městského a průmyslového kouře s mlhou, vyskytující se během roku typicky v zimních podmínkách s výraznými přízemními inverzemi teploty vzduchu. V závislosti na průmyslovém znečištění moderní společnosti je zimní smog složen převážně z oxidů siřičitého SO2 a některých dalších látek, které snadno podléhají oxidaci. Tyto látky mají často silně redukční účinky na své okolí. Los Angelský - Oxidační smog byl objeven ve 40. letech v kalifornském městě Los Angeles. Bývá označován též jako kalifornský fotochemický či letní smog. Tento druh smogu má silné oxidační, agresivní, dráždivé (na sliznice, dýchací cesty, oči atd.) a toxické účinky. Stand-by režim - velká část domácích a kancelářských elektrospotřebičů odebírá proud, i když je vypnutá. Jde hlavně o elektroniku: televize, videa, satelitní přijímače, hi-fi věže, počítače a tiskárny, faxy, kopírky, ale i mnoho druhů lampiček. Jak je to možné? Tyto spotřebiče se vyznačují tím, že mají zabudovaný transformátor, který spotřebovává proud neustále. Vypínač je až "za" tímto transformátorem, který je připojen k síti stále. Spotřeba není příliš velká, 1 až 20 W, zejména moderní spotřebiče již mají spotřebu pouze okolo 1 W. Obvykle je, ale takovýchto spotřebičů více a provoz je nepřetržitý - celý den, celý rok... Například vypnutý počítač se spotřebou 20 W spotřebuje za rok 175 kWh. Při ceně elektřiny okolo 5,- Kč/kWh je to už 875,- Kč ročně! Spotřebiče, které nemusejí být ve stand-by režimu (elektronika bez dálkového ovládání) lze vypínat buď vytažením šňůry ze zásuvky, nebo elegantněji společným vypínáním pomocí speciálního prodlužovacího kabelu. Tenzidy - Tenzid (tensit, surfaktant, saponát) je povrchově aktivní látka (dříve nazývaná kapilárně aktivní látka). Snižuje povrchovou či mezifázovou energii a proto se samovolně koncentruje ve fázovém rozhraní. Označení surfaktanty je převzaté z angličtiny, zatímco tenzidy k nám proniklo z němčiny. Synteticky připravené tenzidy se také nazývají saponáty. Jelikož tenzidy snižují povrchové napětí rozpouštědel, usnadňují tak rozpouštění a odstraňování nečistot. Proto se často používají v čisticích a pracích prostředcích. Známým příkladem tenzidu je mýdlo.

Termostat - zařízení umožňující plynulou regulaci teploty (například uvnitř domu) a tím umožňuje efektivní využití tepelné energie. Moderní termostaty jsou programovatelné a umožňují například pravidelné snižování intenzity vytápění v nočních hodinách nebo v závislosti na venkovní teplotě. Úsporná žárovka - je v podstatě zářivka miniaturizovaná do té míry, aby vešla do běžných svítidel a vybavená příslušnou paticí. Světlo v ní vzniká na zcela odlišném principu než v běžných žárovkách, kde září rozžhavené vlákno a 90% energie se změní v teplo. Zde vyzařují ionty (kladně nabité částice) plynu v zářící části a odevzdají tak část energie, kterou jim dodal průchod elektrického proudu. Tato žárovka spotřebovává podstatně méně energie než žárovka klasická. Při stejné svítivosti, jakou vydává klasická žárovka o příkonu 100W, spotřebuje úsporná žárovka pouze 21W. Na každou spotřebovanou kilowatthodinu se musí spálit asi 1 kilogram uhlí, přičemž se do ovzduší uvolní více než 1 kilogram skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2). Zelený bod - značka ZELENÝ BOD je ochrannou známkou. Označení obalu značkou ZELENÝ BOD znamená, že za tento obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu v souladu se Směrnicí ES 94/62. Zpětný odběr - zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů na území České republiky bez nároku na úplatu. Účelem je jejich využití nebo odstranění. Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Povinnou osobou se rozumí právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky vyrábí nebo dováží. Účelem zpětného odběru není pouze využití nebo odstranění odpadu z těchto výrobků. Důležitější je vzniku tohoto odpadu předcházet. Povinnost zpětného odběru se vztahuje na: a) oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků, b) elektrické akumulátory, c) galvanické články a baterie, d) výbojky a zářivky, e) pneumatiky, f) elektrozařízení pocházející z domácností Životní prostředí - životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek, kterými je obklopen (například i městské prostředí apod.). Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka.

Domácí ekologie •

Souhrn nároků člověka na životní prostředí „princip nejlepší dostupné technologie“ ve smyslu nejšetrnější k životnímu prostředí, dosažitelné jak ekonomicky tak i fakticky.

•

U domácí ekologie by nejspíše mělo platit, že co si organismy k životu vezmou a spotřebují, to zase po čase vrátí do látkového koloběhu k využití dalším generacím.

•

Domácí ekologie by tedy měla fungovat jako vědomá člověčí nápodoba přirozeného chodu přírody.

•

V minulých dobách byl postoj k věcem denní potřeby zcela běžný, jako např. jídlo dojez, materiál spotřebuj, užitý využij jinak, oblečení i boty donos nebo předej mladšímu, za neopravitelné najdi nebo vyrob náhradu, odepři si co je zbytečné…

•

Dnes je nahrazen jakýmsi běžícím pásem kup-spotřebuj-zahoď-utíkej koupit nové

V přirozených společenstvích potřeba pohání výrobu, kdežto konzumní společnost vytváří umělou potřebu, aby ospravedlnila zvyšující se výrobu. (ovlivnění reklamou?) Tato potřeba pak přispívá k úniku od odpovědnosti za životní prostředí, k pocitům neomezenosti zdrojů i neoprávněnosti rozmařilého plýtvání výrobky i energiemi.

Praní a úklid Prací prášky představují chemikálie, jichž se v domácnosti spotřebuje zdaleka nejvíce. Rozpuštěné ve vodě mizí spolu se špínou z pračky do kanálu - a kam potom? Běžný prací prostředek obsahuje až 14 různých látek, které se po vyprání prádla dostávají do odpadní vody a do životního prostředí. Největší zátěž pro životní prostředí představuje fosfor, který ještě řada pracích prostředků na našem trhu obsahuje. Přitom v některých evropských státech se jiné než bezfosfátové prostředky neprodávají. Čističky odpadních vod všechen fosfor neodstraní a část ho tedy vypouští do řek. Tam způsobuje růst tzv. vodního květu, který znemožňuje koupání, může vyvolat alergické reakce, ztěžuje úpravu vody na pitnou a způsobuje řadu dalších potíží. Běžný prací prášek obsahuje kromě dříve tak diskutovaných fosfátů i další chemické látky, z nichž ne všechny jsou pro praní nezbytné. To se týká zejména tzv. plnidel, které neperou, ale zajišťují dobrou sypkost prášku. Při výběru doporučujeme dávat přednost: Pracím prostředkům bez fosfátů Jejich používání je jedním z předpokladů toho, aby naše povrchové vody neobsahovaly nadbytek živin (fosforu) a aby se rok co rok neobjevoval na rybnících, přehradách a jezerech vodní květ (nevábný zelený povlak na hladině, který může při koupání vyvolat alergické reakce, při úpravě na pitnou vodu působí potíže). Informaci o obsahu fosforu na obalech většinou marně hledáme, v naší tabulce proto uvádíme, které prací prostředky fosfor obsahují. Od října 2006 na pultech obchodů nenajdete prací prostředky na textil, které by obsahovaly více jak 0,5 % hmotnosti fosforu. Kompaktním pracím prostředkům Takto jsou nazývány prostředky, které neobsahují pomocné látky - soli, které pro praní nemají žádný význam a zbytečně zasolují povrchové vody. Kompaktní prací prostředky se vyrábějí výhradně bezfosfátové. Při jejich používání je třeba věnovat velkou pozornost správnému (nižšímu) dávkování. Bohužel na našem trhu jsou zatím vzácností. Kompaktní prací prášky neobsahují plnidla a minimalizují tak dopady na životní prostředí nejen sníženým objemem chemikálií, ale i obalových materiálů a energií při výrobě a distribuci. Pokud ale koncentrovanější kompaktní prášky nebudete dávkovat podle návodu (zpravidla o třetinu menší množství, než u klasických prášků), zatížíte odpadní vody

nespotřebovanými chemickými látkami a takové praní vás vyjde dráž místo toho, abyste ušetřili. Mýdlovým pracím prostředkům Mýdlo se ve vodním prostředí velmi rychle a úplně biologicky odbourává, čili rozkládá, na látky v přírodě běžné. Vhodné jsou hlavně pro ruční praní. Vyrábí se zmýdelňováním tuků živočišného i rostlinného původu působením louhu (hydroxid sodný či draselný) nebo slabších zásaditých látek (soda, potaš) při teplotách 80-100°C. Mýdlo se ve vodním prostředí velmi rychle a úplně biologicky rozkládá na látky v přírodě běžné. Uklízení, praní či mytí nádobí jsou činnosti, které se každodenně dotýkají každého z nás. Přitom se potkáváme s chemikáliemi, které více nebo méně zatěžují životní prostředí. Navíc tyto prostředky ohrožují naše zdraví. Je pravda, že na každém rohu číhají zákeřné bakterie, které musíme okamžitě zahubit, nebo zahubí ony nás? A jak tedy uklízet? Naše domácnost není operační sál!!! Obětí „chemické očisty" jsou nejen zárodky, které způsobující nemoci, ale také my lidé, domácí zvířata a životní prostředí. Mnoho používaných prostředků proti plísním a škůdcům může urychlit alergickou reakci. Dezinfekční přísady a účinné látky v pracích a čisticích prostředcích navíc zabíjí také bakterie, které jsou pro lidi užitečné, čímž trvale oslabují náš imunitní systém. Kromě toho jsou dezinfekční prostředky smrtící pro řadu potřebných mikroorganismů, které napomáhají rozkladu splašků v čistírnách odpadních vod. Tipy: Vyhýbejme se úklidovým prostředkům s nápisy: „dezinfekční", „baktericid", „hubí bakterie", „biocid", „antibakteriální", „s aktivním chlorem" či „čistí hygienicky". V našich domácnostech dezinfekce není ani nutná, ani vhodná. Čistoty a hygieny můžeme dosáhnout při běžném uklízení čištěním normálními prostředky bez dezinfekčních přísad. V domácnostech by měl být použit dezinfekční prostředek, pouze pokud to výslovně nařídí ošetřující lékař/ka. Ekologický úklid znamená především změnu myšlení a následně změnu postupů. Někdy si přitom vzpomeneme na naše babičky, jindy ekologické postupy znamenají použití moderních materiálů a prostředků, např. mikrovláknových mopů. V žádném případě nejde o návrat k velké dřině našich předků, rýžákům či valše. Ani na běžný úklid nemusíme používat běžné chemikálie, které se v přírodě nerozloží. Obyčejné mýdlo je daleko šetrnější a lze jím mýt i podlahu. Do mýdlového (neparfemovaného) roztoku se může přidat výluh z citronové kůry nebo pár kapek éterického oleje, který vám příjemně provoní byt. Na trhu jsou i ekologické úklidové prostředky, prostředky na mytí nádobí (i do myček), které myjí stejně dobře jako ty běžné, neekologické.

Osobní hygiena a kosmetika Hygienu není třeba přehánět. Dnešní vyspělá společnost se mimo jiné vyznačuje všelijakými fobiemi z bakterií, ale na oplátku se to mezi námi jen hemží alergiemi. Samozřejmě neříkám, že máme chodit neumytí, nečesaní a zapáchat, abychom se co nejvíce přiblížili přírodě, ale můžeme opět vybírat přípravky, které neobsahují látky zatěžující životní prostředí. Nemusíme mít v každé koupeli a sprše bublinky, můžeme používat třeba sprchové a koupelové oleje, 16

které jsou naprosto přírodní, příjemně voní a navíc nevysušují pokožku. Vlasům více prospěje, dopřejeme-li jim občas přírodní péči v podobě různých medových či bylinkových kúr, než když je budeme každý den mýt šamponem. I deodoranty mohou být k přírodě citlivé či necitlivé. Je jen na nás, jaký typ zvolíme. Výroba přírodní kosmetiky Aby byla přírodní kosmetika opravdu přírodní, je třeba dodržet jistá pravidla a postupy výroby. Rostliny a byliny se sbírají šetrným způsobem pro zachování druhové rozmanitosti. Přírodní kosmetika v žádném případě nesmí obsahovat parafín, vazelínu nebo silikon. Je přísně zakázáno používání chemických UV filtrů. Samozřejmostí je absence barviva, syntetických, vonných a konzervačních látek. Používáním přírodní kosmetiky šetříme i přírodu, jelikož odpad vzniklý při výrobě těchto produktů se likviduje ekologickou cestou. Nikdy se tyto výrobky netestují na zvířatech!!! Používáním přírodní kosmetiky pomůžete nejen svému tělu, ale i přírodě a životnímu prostředí

Energie Dříve se lidé nechávali obsluhovat otroky nebo využívali zvířat. Dnes se nechávají obsluhovat energií. Dříve byl komfort jedněch závislý na utrpení jiných bytostí. Nyní je komfort těch, kteří si to mohou dovolit, závislý na utrpení celé planety. Nechávejme se tedy obsluhovat jen tak a jen tolik, jak to opravdu potřebujeme. Energie je nejenom stále vzácnější a dražší, ale výroba neustále se zvyšujícího množství energie poškozuje životní prostředí takovým způsobem, že to ohrožuje existenci lidstva a života na planetě vůbec. Spalování fosilních paliv je jedním z hlavních „viníků“ globálních změn klimatu, jejichž důsledky začínáme již pociťovat všichni. Pokud nedojde k radikální změně, budou následky na podnebí ničivé. Kromě hledání a využívání nových, čistých zdrojů energie je tuze významným řešením rozumné hospodaření s energií, její co nejefektivnější využívání. Elektřina u nás pochází většinou z velkých zdrojů, které představují zátěž pro životní prostředí, ať se jedná o spalování uhlí, problémy s ukládáním vyhořelého jaderného paliva, či o změnu krajiny při stavbách velkolepých vodních děl. Energie z obnovitelných zdrojů je samozřejmě velmi důležitá, v budoucnu jiná než obnovitelná energie stejně nebude. Abychom však pokryli naši spotřebu jenom z ní, je třeba tu spotřebu významně snížit. Stále platí, že jediná skutečně čistá energie je energie nevyrobená, ušetřená. •

Izolace domu - základ všeho

•

Za topení hliníkovou folii

•

Větráme krátce a intenzivně

•

Okna i dveře mají dokonale těsnit

•

Zavírání ventilů

Osvětlení Bílé zdi jsou nejúspornější Na osvětlení se dá hodně ušetřit. Množství spotřebované energie můžeme hodně ovlivnit barvou stěn, podlahy a stropu. Bílá odráží více než 80 % světla, tmavozelená 15 % a černá jen 9 % světla. Není ale bílá jako bílá, stojí za to používat ty nejsvětlejší (označené např.„polar“), ač jsou dražší. Rozhodně se vyplatí.

Výběr druhu osvětlení V domácnostech jsme volili mezi žárovkou obyčejnou nebo halogenovou a zářivkou kompaktní nebo rovnou. Nyní už dáme v mnoha případech přednost LED světlům. Ta totiž obvykle dokáží poskytnout potřebné osvětlení cílových ploch s nejmenším elektrickým příkonem, i když až na výjimky vydávají při daném příkonu méně světla než zářivky. Úspornější jsou proto, že nesvítí do zbytečných směrů.

Odpad Třídění odpadů se stalo pro většinu synonymem pro ekologické chování. Jak nám to jde, najdete v boxu Třídění v České republice. Překvapivým se ale může stát, že tato vytříděná množství odpadů v ČR tvoří jen 12 % celkového vyprodukovaného množství odpadu na jednoho českého občana a rok. Zbytek odpadu je skládkován či pálen. Přitom Německo, Rakousko, Nizozemsko i jiné země už dnes materiálově využívají kolem 50 % komunálního odpadu. Třídění v České republice Množství vyprodukovaného odpadu rok od roku neklesá, ale naopak mírně roste. V roce 2009 každý občan ČR vyprodukoval přes 300 kg odpadu, z toho vytříděná složka činila jen asi 36 kg. Údaje ČSÚ. I když se snažíme o důsledné třídění a následnou recyklaci, musíme si uvědomit, že většinou není levnou záležitostí, často je investičně a energeticky náročná, a i při recyklaci vznikají odpady. Takže recyklace je důležitá, ale nepostačuje. Odkud pochází komunální odpad, který poté putuje především do spaloven nebo na skládku? Pochází z našeho nákupního košíku. Jak předcházet vzniku odpadů Hlavní zásadou je nakupovat věci, které skutečně potřebujeme a které dokážeme dostatečně využít. Všímejme si, že při nákupu výrobků nekupujeme jen samotné zboží – kupujeme i jeho obal, který záhy nepotřebujeme. Řadu věcí není nutné si kupovat, můžeme si je vypůjčit. Ať už je to nářadí, sportovní vybavení nebo oblečení. Rozbitou věc můžeme nechat opravit. Tím ušetříme energii a suroviny potřebné k výrobě nové věci. Ve většině měst a v některých vesnicích existují opravny oděvů, ale také opravny obuvi, kabelek, deštníků, zipů. Oprava věci šetří životní prostředí i náš čas a je cenově výhodnější. V obchodech preferujeme méně zabalené zboží. Víte, proč je bonboniéra tak drahá? Není to lepší čokoládou, ale množstvím obalů, ve kterých je zabalena. Její cena je vysoká, a to nejen z hlediska peněz, ale i z hlediska zátěže životního prostředí. V obchodech preferujeme zboží zabalené do jednoho druhu obalu. Kvůli snadnější a šetrnější výrobě obalu i recyklaci vzniklého odpadu. Nejlepší je navštěvovat obchody, kde vám zboží prodají do vašich vlastních obalů, odváží, odlijí nebo odsypou do přinesených nádob.

Který obal je nejlepší? Většina zboží se bez obalu neobejde. Spotřební zboží bývá baleno v obalech z papíru nebo z plastu. Výraznou předností papíru oproti plastům je, že se dá daleko snadněji recyklovat. Podíl recyklace plastů je u nás malý. Podstatná část plastových obalů končí buď na skládce, kde se budou rozkládat velmi, velmi dlouho, nebo ve spalovně, kde se z nich získá zpět trochu energie. Recyklací se však uspoří energie mnohem více. Recyklace ovšem také znamená prakticky vždy degradaci suroviny. Jen zřídka se ze sběrového papíru a skla vyrobí stejně kvalitní kancelářský papír nebo láhev. Papírové obaly Papírové obaly jsou z hlediska životního prostředí asi nejlepší, ale neplatí to vždy zcela jednoznačně. Zejména v případech, kdy se obal umastí nebo ušpiní, není papír vhodný. Špinavý papír se nehodí pro recyklaci, musí se vyhodit. Někdy je tedy lépe použít tenké mikrotenové sáčky. Ty spotřebovávají jen velmi málo surovin a energie na výrobu, prakticky nic neváží. U krabic je třeba dát si pozor, zda není papír potažen plastovou fólií (zevnitř). Tato úprava znemožňuje recyklaci papíru, takže takovýto obal nelze dát do sběru. To platí i pro povoskovaný papír. Stále častěji se lze setkat s obaly, na kterých je deklarováno, že jde o výrobek z recyklovaného papíru. Takovýto obal je pro ekologického spotřebitele ten pravý. Sklo Vratné skleněné lahve jsou obvykle pro přírodu nejšetrnější. Proto jim dává ekologický spotřebitel přednost. Skleněná láhev může být naplněna až sedmdesátkrát, než je vyřazena a znovu roztavena pro výrobu nové lahve. Vratné lahve se musí vymývat s použitím značného množství energie, vody a čisticích prostředků. Při výrobě nové jednorázově plněné plastikové lahve však je znečištění prostředí mnohem větší. Největší nevýhodou skleněné láhve zůstává to, že je těžší, takže na dopravu se spálí více nafty. Vozí-li se skleněné lahve více než 100-300 km (údaje se poměrně dost liší), bývá plastová láhev z hlediska životního prostředí vhodnější. Nápojové kartony Ekologický spotřebitel se každopádně vždy vyhýbá nápojům v krabicích (Tetrapak, Variopack...), protože tyto obaly jsou velmi problematické. Jsou totiž vyrobené z papíru, potaženého plastem a hliníkovou fólií a tyto složky je velmi obtížné znovu oddělit. Relativně nejjednodušší je z nich znovu získat papír, který se na nápojové obaly používá velmi kvalitní. Naštěstí je v ČR v řadě měst možnost nápojové obaly třídit – buď do zvláštních oranžově označených kontejnerů nebo současně s papírem nebo plasty. Na takových kontejnerech je vždy vyznačeno, zda do nich nápojové kartóny odkládat nebo ne. Ekologický spotřebitel nápoje v kartonových obalech nakupuje co nejméně a poté je vypláchnuté a narovnané („do placata“) odloží do příslušného kontejneru na tříděný odpad. Hliníkové plechovky Nápoje v hliníkových plechovkách eko spotřebitel nekupuje. Hliník je mezi obaly zdaleka nejnáročnější na spotřebu energie i surovin na výrobu. Plechovky i jiné obaly z hliníku

zbavené zbytků potravin, papírových nálepek a plastových součástí (např. tabletková dražé) odevzdat ve firmách, které obalový hliník vykupují. PET-lahve Co se týče nevratných PET-lahví (polyetylentereftalát), dává eko spotřebitel přednost modrým a bílým před zelenými a jinak barevnými. Barevné se totiž hůře recyklují a o výsledný produkt není takový zájem (což dokládá i to, že jediný tuzemský zpracovatel odpadních PET-lahví jiné než bílé a modré prakticky nebere). PET-lahve jsou z plastových obalů nejlépe recyklovatelné. Vyrábí se z nich např. oblečení. Eko spotřebitel se snaží PETlahve dále využít (lidové tvořivosti se meze nekladou - jako láhev, okapní svody, lopatka na psí exkrementy atd. atd.). Když je vyhazuje, nezapomene je před odložením do kontejneru na plasty řádně smáčknout, s povoleným víčkem. PVC Je-li to možné, ekologický spotřebitel se důsledně vyhýbá obalům i výrobkům z PVC. Tento plast je z hlediska životního prostředí velmi problematický. Při výrobě produktů z PVC se používají stovky přísad. Mnohé z nich jsou mimořádně jedovaté a známé jako příčiny závažných poškození lidského zdraví i prostředí. Patří mezi ně těžké kovy, např. kadmium, olovo a jiné sloučeniny. Nejobvyklejší přísadou jsou změkčovadla obecně označovaná jako ftaláty - z nich se nejčastěji používá di-2-ethylhexylftalát (DEHP). DEHP má také mírně estrogenní účinky. Jejich karcinogenita se zkoumá.

Potraviny Potravní řetězce (tj. kdo či co je v přírodě komu potravou) jsou jedním ze základních ekologických vztahů. Důvody, proč se zabývat svou vlastní potravou (či potravou svých blízkých) jsou v podstatě čtyři. Za prvé: výběrem potravin můžeme podstatně ovlivnit spotřebu energie a dalších zdrojů a omezit znečištění prostředí mnoha škodlivými látkami. Například kupujeme-li potraviny zblízka, šetříme velké množství energie a emise mnoha škodlivin včetně CO2 oproti potravinám dováženým přes půl planety. Za druhé: výběrem potravin člověk výrazně ovlivňuje zdraví a krásu krajiny (např. ekologické zemědělství). A za třetí: výběrem, přípravou a konzumováním potravy člověk významným způsobem ovlivňuje své zdraví. Světová zdravotnická organizace uvádí, že nedostatečná nebo přílišná strava a špatná kvalita pitné vody působí přes 50 % zdravotních potíží, zatímco ostatní vlivy jako duševní pohoda, lékařská péče, znečištění ovzduší zůstávají hluboko vzadu. Za čtvrté: mnoho vegetariánů a veganů (to jsou ti, kteří odmítají i mléčné produkty) se neživí masitou stravou z etických důvodů. Uvědomují si, že se jezením masa podílejí na utrpení leckterých hospodářských zvířat. Co je to vlastně bio a co mi může přinést? Slovo biopotraviny má přesný význam! Biopotraviny jsou vyrobeny z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstovaných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a nařízení Rady (ES) č. 834/2007. 20

Biopotraviny neobsahují zbytky pesticidů, průmyslových hnojiv a antibiotik, protože nesmějí být zvířatům přidávána do potravy. Při zpracovávání bioproduktů je zakázáno používat chemická aditiva (umělá barviva, sladidla, konzervační látky nebo syntetické chuti) a metody jako ionizující ozařování nebo genetické inženýrství. Navíc jsou celou cestu z pole až na pult obchodu přísně sledovány kontrolními organizacemi pro ekologické zemědělství (KEZ, Abcert, Biokont). Jak bio poznám? Na první pohled Biopotraviny prodávané v Česku poznáte podle národní bioznačky - tzv. zelené zebry, kromě ní najdete na výrobku také kód příslušné certifikační organizace. Od léta 2010 povinně nesou všechny biopotraviny vyprodukované v EU také evropskou bioznačku - zelený list z hvězdiček. Čeští distributoři tedy povinně na obalech umisťují obě značky. Krom toho musí být na obale balených potravin napsána země původu zemědělských surovin, ze kterých je výrobek vyroben. Více na webu Ministerstva zemědělství. Co všechno může být bio? Všechno V kvalitě bio si dnes můžeme koupit téměř cokoliv. Tedy zdaleka nejen obiloviny a luštěniny, ale i maso, máslo a mléčné výrobky, zeleninu, ovoce, celozrnné i bílé těstoviny, dětskou výživu, pochoutky jako např. kečup, chipsy, víno, čokoládu nebo uherák z nefalšovaného biovepřového. Na českém trhu je několik tisíc druhů bio výrobků. Zdaleka tedy neplatí, že bio = zdravá výživa pro lidi s dietou. Na druhou stranu se zdravější typy potravin s bio, nepřímo pojí tím, že je zákazníci vyžadují a spojují si bio s přínosem pro své zdraví. Častěji tedy najdete bio mouku celozrnnou než bílou, bio hnědý třtinový cukr než bílý řepný a podobně. V poslední době je rozvinutý také prodej biopotravin přes internet, ve vyhledávači si rychle najdete vhodný obchod. Tento způsob je obzvlášť výhodný pro obyvatele menších obcí, kde jsou biopotraviny málo dostupné - přes internet si lze objednat zásilku pohodlně až do domu.

Doprava Doprava, obzvláště silniční, má zásadní vliv na znečišťování a devastaci krajiny, na zdraví obyvatel. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Hlavním produktem spalování je oxid uhličitý (CO2), hlavní trvanlivý skleníkový plyn, takže doprava je významným přispěvatelem globálních klimatických změn. Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost. Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého. Své emise můžeme spočítat poměrně snadno: vynásobíme každý litr benzinu, který spotřebujeme, číslem 2,29, respektive 2,60 v případě nafty, a dostaneme svůj příspěvek ke znečištění v kilogramech CO2. Pro srovnání: během hodiny dokáže listnatý strom odebrat z ovzduší asi třicet gramů oxidu uhličitého (a uložit ve formě ligninu, celulózy a jiných cukrů), člověk naopak tolik vytvoří (oxidací potravy), kdežto auto uvolní za hodinu jízdy deset až dvacet kilogramů oxidu uhličitého – a to z uhlíku, který by jinak zůstal bezpečně uložený ve formě ropy hluboko v zemi. 21

Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu. Moderní katalyzátory sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého motoru. Například pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl. Právě v městském provozu je přibližně čtvrtina cest kratší než tato vzdálenost, a katalyzátor tak není dobrým nástrojem na snižování emisí. Dnešní benziny jsou bezolovnaté, ale zase obsahují více jiných škodlivých látek. Tabulka 2 uvádí škodliviny vznikající při automobilové dopravě a jejich negativní vlivy. Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). Škody způsobené hlukem se v rámci Evropské unie odhadují na desítky miliard euro vinou snížené schopnosti pracovat, nemocí a úmrtí. Hluk však znamená i riziko pro jiné živočichy. Auto zabere na parkovišti místo pro cca 10–14 kol. Při výrobě auta se spotřebuje takové množství energie, které je potřeba pro výrobu 70–100 jízdních kol. Ročně zemře na následky dopravních nehod kolem 1 milionu lidí. Zdraví lidí ničí i polétavý prach a oxidy dusíku, které rovněž pocházejí z výfuků aut. Pro zajímavost tři čísla: V roce 1960 bylo v Brně zaregistrováno 9 000 automobilů, v roce 1993 už 140 000 automobilů, ke konci roku 2008 přes 230 000 vozidel.

Pohyb nám prospívá Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb – běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“. Tou lidé dříve trávili denně celé hodiny.

Naše zahrada V Česku máme to štěstí, že naše země je poseta tisíci zahrádek, ať už u rodinných domů, na okrajích vesnic a měst, v zahrádkářských koloniích, u škol a veřejných institucí. Takové bohatství nám mohou závidět i vyspělejší země. V posledních letech ale zahrady nenápadně ustupují výstavbě, mění se z užitkových na okrasné či jenom na prázdné travnaté plochy. Ty, které zbývají, jsou často intenzivně chemicky ošetřovány. Přitom i obyčejná zahrada může být malou přírodní rezervací, která: •

nabízí životní prostor živočichům, kterým ubývají úkryty v krajině

•

produkuje pro vás čerstvé a zdravé potraviny bez chemie

•

umožňuje celé rodině relaxovat, setkávat se a tvořit

•

je esteticky krásná a pestrá s množstvím různých stanovišť

•

je místem pozorování, poznávání a učení se přírodním procesům

Vyvarujme se použití pesticidů Pesticidy jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců a k ochraně rostlin, skladových zásob a podobně. Jako prostředky na ochranu rostlin smí být v České republice použity jen ty přípravky, které jsou uvedeny v 22

Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin. Počátkem roku 2009 byla v Evropské unii přijata nová legislativa upravující používání pesticidů. Ta zakazuje pesticidy s rakovinotvornými účinky a s látkami poškozujícími genetickou informaci buněk. Organické zbytky Veškeré organické zbytky ze zahrádky a částečně i z domácnosti můžeme bez obtíží kompostovat (bramborové slupky, zbytky ovoce a zeleniny, trávu, drobnější větvičky, ale i zbytky čaje a kávy, zvířecí exkrementy, kuchyňské zbytky, pomyje apod.). Kompostovat lze rovněž opadané listí, ještě lepší je však ponechat je ležet na záhonech, kde před nastávající zimou vytváří nejpřirozenější půdní kryt. Podzimní pálení listů ze zdravých stromů je nesmyslem, který jen zbytečně obtěžuje sousedy dráždivým dýmem. Dobře kompostovatelný je také dřevěný popel, který navíc můžeme skvěle využít k regeneraci přesazovaných dřevin posypáním půdy kolem stromku. Popel z uhlí a briket se však vzhledem ke zvýšenému obsahu škodlivin do kompostu nehodí. Kompost umisťujeme na polo zastíněném místě.

Závěr Tak jsme zlehka nahlédli pod pokličku ekologické domácnosti a přivoněli k přírodě, i nám samotným, šetrnému žití. Můžeme žít stylem "po nás potopa", ale můžeme se k zemi, na níž přebýváme, chovat šetrně a ukázat i ostatním, že lze žít jinak - brát větší ohled na druhé a nemít na prvním místě vlastní pohodlí a komfort. Věřte, že takový životní styl je nakonec i příjemnější.

Zdroje 1. JUHÁSZOVÁ, A., HIPŠ, J., JEŽEKOVÁ, P.: ENERGIA - učím (sa) o Zemi s radosťou, Bratislava 2004CEA Živica. 2. VLAŠÍN, Mojmír, Petr LEDVINA a Aleš MÁCHAL. Desatero domácí ekologie. 2009. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=128&i=81 3. MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno, 2006. ISBN 80-86626-08-0. 4. HAVLÁSKOVÁ, Monika a Lenka PAVELČÍKOVÁ. Nejen desatero domácí ekologie – nápadník aktivit pro učitele. 2009. 5. Aby se nám rozsvítilo – Šetrná energie pro každého. Brno 2000, Hnutí DUHA – přátel Země ČR. 6. CHAJDA, R.: Fyzika v kuchyni – 105 zábavných pokusů s jednoduchými pomůckami. Olomouc 2005. Votobia. 7. Člověk a automobil – sbírka úvah doplněná konkrétními údaji. Olomouc 1999, Hnutí DUHA - Olomouc. 8. KROPÁČEK, I.: Nulový odpad – moderní, ambiciózní koncepce šetrného odpadového hospodářství. Olomouc 2003, Hnutí DUHA - Olomouc.

9. RÁZGOVÁ, E.: Ekologická stopa – Unese Země Vaše kroky? Praha 2003, Ústav pro ekopolitiku. 10. LEDVINA, Petr, editor: Nekup to! Environmentálně šetrné nakupování. ZO ČSOP Veronika, 2006. 11. ŠIMONOVÁ, P.,VOTÁPKOVÁ, D.: Voda. Praha 2006, Sdružení TEREZA. 12. HLOBILOVÁ, I.: Úsporné spotřebiče. Praha 2003, Sdružení TEREZA. 13. ČIHÁKOVÁ, K.: Doprava. Praha 2007, Sdružení TEREZA. 14. ERNEKEROVÁ, P., JURÁSKOVÁ, P.: Odpady, Praha 2007, Sdružení TEREZA.

WEBOVÉ STRÁNKY ENVIWEB – dostupné z http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/61121/ekologickadomacnost Společnost po Fair trade – dostupné z www.fairtrade.cz ZO ČSOP Veronika Brno – informace k ekologii domácnosti, ekoporadna, - dostupné u www.veronica.cz NaZemi - informace o původu zboží a pracovních podmínkách v daných zemích, projekty organizace NaZemi Fairtradová města atd., dostupné z www.svetvnakupnimkosiku.cz NICM – dostupné z http://www.nicm.cz/ekologicka-domacnost

EKOLOGICKÉ PROBLÉMY REGIONU A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ NA VALAŠSKU, SOUČASNOST A BUDOUCNOST

Ing. Jiří Trezner

říjen 2012

Obsah 1.

Obecné vymezení pojmů ekologie, životní prostředí, udržitelný rozvoj

Stav životního prostředí ve městech, obcích regionu

Hodnocení jednotlivých složek životního prostředí a. Voda a vodní hospodářství b. Ovzduší c. Odpadové hospodářství d. Půda jak zemědělská, tak lesní e. Příroda a krajina f. Další faktory ovlivňující člověka (hluk, vibrace, záření)

Občanská společnost (spolková činnost) a životní prostředí

Východiska a cíle

Obecné vymezení pojmů ekologie, životní prostředí, udržitelný rozvoj

DEFINICE EKOLOGIE Slovo ekologie vzniklo z řeckého slova oikos - prostředí, dům, domácnost, které je příponou ke slovu logos - věda. Obecně lze definovat, že ekologie je věda zkoumající vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím, věda o souvislostech v přírodě, studiu vnitřní struktury a funkce přírody, nauka o ekosystémech. V současnosti se jedná o velmi populární slovo, které se často uvádí v nesprávných až mylných souvislostech. DEFINICE ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Životní prostředí chápeme jako soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka. Dle definice Ministerstva ŽP ČR se jedná o systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

UDRŽITELNÝ ROZVOJ Klasická definice ze zprávy Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj r. 1987 zní takto: „Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích, a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“ Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů § 6 Trvale udržitelný rozvoj - Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Stav životního prostředí ve městech, obcích regionu Hodnocení jednotlivých složek životního prostředí

Voda a vodní hospodářství Zásobování pitnou vodou Na úseku vodního hospodářství má dominantní postavení v regionu společnost Vodovody a kanalizace Vsetín, a.s.. Tato společnost je vlastněna městy a obcemi okresu Vsetín. Z hlediska výroby pitné vody jsou v regionu stěžejní tyto zdroje: zdroj (2011)

ÚV Karolinka

Výroba vody v tis. m

% podíl na celkové výrobě

3 702,9

57,2

Povrchová voda

ÚV Val.Meziříčí

501,2

7,7

Povrchová voda

Vsetín - Ohrada

1 588,4

24,5

Podzemní voda

Rožnov p. Radh.

476,4

7,4

Podzemní voda

12,5

0,2

Podzemní voda

188,8

2,9

Podzemní voda

Kelč místní zdroje celkem

Nejvýznamnějším zdrojem pitné vody v regionu je vodní dílo Karolinka. Zajišťuje dodávku surové vody v průměrném množství 250 l/s a minimální průtok pod nádrží ve výši 30 litrů za vteřinu. Hráz je vysoká 35,5 metrů nad terénem a v koruně má délku 391,5 metru. Nádrž o objemu 7,65 milionu m3 byla uvedena do provozu v roce 1985. Kapacita bezpečnostního přelivu je při maximální hladině 104 m3/s. Po vypracování projektu přehrady, byla roku 1976 stavba povolena Krajským národním výborem v Ostravě a samotné stavební práce poté začaly v červnu roku 1977. Výstavba se protáhla až do konce roku 1985 a do trvalého provozu bylo dílo uvedeno v roce 1987.

Rizika: •

zranitelnost povrchových vod

•

povodně

•

klesající odběry pitné vody (2011 - 83 l/osoba/den, 1995 - 150 l/osoba/den)

Čištění odpadních vod Smyslem čištění odpadních vod je snížení rizika kontaminace povrchových či podzemních vod znečišťujícími látkami. Společnost VaK Vsetín provozuje celkem 435 km kanalizačních stok, na které je napojeno 92 764 obyvatel. Podíl obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci v aglomeraci okresu Vsetín, kde společnost Vodovody a kanalizace Vsetín provozuje kanalizační sítě je 92% a tvoří 67% celkového počtu obyvatel okresu Vsetín. Nejdůležitější investiční akce k zajištění čištění odpadních vod byla Čistá řeka Bečva I. (celkové náklady se pohybovaly okolo 1,5 mld. Kč) a Čistá řeka Bečva II. (celkové náklady by neměly být vyšší než 1,8 mld. Kč). I přes rozsáhlou kanalizační síť je zvláště v menších obcích problém s čištěním odpadních vod. V současnosti jsou povolovány pouze domovní čistírny odpadních vod a jímky na vyvážení. Dle zkušeností mnohdy neplní svoji funkci. Rizika: •

nedůsledné čištění odpadních vod

•

havárie na ČOV

•

kontaminace odpadních vod těžko odbouratelnými látkami

Ovzduší Na kvalitu a čistotu ovzduší dohlíží následující orgány státní správy - pověřené obecní úřady, krajské úřady, česká inspekce životního prostředí, ministerstvo životního prostředí, z hlediska ochrany zdraví krajské hygienické stanice. Informace a údaje z registru emisí a zdrojů znečisťování ovzduší (REZZO) spravuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Nejvýraznějším zdrojem znečistění v regionu jsou mobilní zdroje znečistění (REZZO 4), a to s podílem na celku 56 % u tuhých látek, 61 % u oxidů dusíku a 66,0 % oxidu uhelnatého. Největší podíl znečistění oxidem siřičitým šel na vrub velkým stacionárním zdrojům (REZZO1 - nad 5 MW výkonu), a to 78 %. AGROTECH, spol. s r.o. - farma ŽV Poličná; Austin Detonator s.r.o. Vsetín; CIE JOAMAR, s.r.o. - lakovna; kataforézní lakovna Příluky; Crystalex CZ, s.r.o. - závod sklárna Karolinka; CS CABOT, spol. s r.o. Mštěnovice; DEZA, a.s. - Energetika DEZA, - Spalovna; Chemické výroby Krásno nad Bečvou; ENERGOAQUA, a.s., - Výtopna Rožnov pod Radhoštěm; ESPO, s.r.o. Rožnov pod Radhoštěm; FORM s.r.o. - laminovna Střelná; INDET SAFETY SYSTEMS a.s., Vsetín; IRISA, výrobní družstvo Vsetín; KOVAR s.r.o. Leskovec; LISS, akciová společnost 28

Rožnov pod Radhoštěm; M & V,divize PROSTIMZET Vsetín; Městská prádelna a čistírna Valašské Meziříčí, a.s. Krásno nad Bečvou; Miroslav Posád - MONTÁŽE, Provozovna na ulici Za Drahou, Valašské Meziříčí-město; MITO, SERVIS PRACOVNÍCH ODĚVŮ, s.r.o.Zubří; myonic s.r.o., Rožnov pod Radhoštěm; ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC, s.r.o., právní nástupce Rožnov pod Radhoštěm; Power Valašské Meziříčí, s.r.o. - plynová kotelna Valašské Meziříčí-město; PROMET FOUNDRY, Vsetín; SCHOTT CR, a.s. Krásno nad Bečvou; SCHOTT Flat Glass CR, s.r.o. Krásno nad Bečvou; SILASFALT s.r.o. - obalovna Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí-město; Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Valašské Meziříčí provozovna Krásno nad Bečvou; TES VSETÍN, a.s. Vsetín; Vsetínská nemocnice a.s. - plynová kotelna nemocnice, Vsetín; Window Holding a.s. - závod Zašová; Zásobování teplem Vsetín a.s. - plynová kotelna Jasenice - mimo provoz, Vsetín; Zásobování teplem Vsetín a.s. Teplárna Jiráskova, uhelná kotelna Jasenice, výtopna Ohrada Vsetín; ZEKOM slévárna s.r.o. Krásno nad Bečvou; Zemědělské družstvo Mír se sídlem v Ratiboři - farma ŽV, Pržno Rizika: •

vzrůstající podíl dopravy

•

ekonomický tlak na vytápění domácností

•

využití komunálních odpadů jako zdroje energie - dopad na ovzduší

Odpadové hospodářství Systém v odpadovém hospodářství je definován základním ustanovením zákona o odpadech č. 185/2001 S.: "Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit". V regionu existuje ucelený systém sběru a likvidace odpadů, byť provozovaný rozdílnými firmami. Produkce směsného komunálního odpadu ve svozové oblasti Vsetín rok SKO /tis. t/

2006 30,3

2007 30,3

2008 25,8

2009 27,8

2010 28,6

2011 25

2007 1,9

2008 1,6

2009 1,2

2010 1,7

2011 2,3

Produkce z recyklace - papír rok papír /tis. t/

2006 1,7

I přes klesající produkci odpadu se v roce 2011 zvýšil podíl recyklace, např. u papíru. Tyto údaje jsou dány zvláště ekonomickými faktory, jako je cena za recyklovanou komoditu a náklady na zpracování. Odpady lze nejen recyklovat, ale i energeticky využít. V mnoha regionech tento způsob využití naráží na odpor občanů, kteří se obávají nejen snížení kvality prostředí, ale i nákladů spojených s likvidací jejich odpadů. Skládkování odpadů je stále nejlevnějším způsobem jejich likvidace.

Rizika: •

díky zvýšení poplatků nárůst černých skládek

•

zneškodňování v domácích topeništích

•

regulace trhu s obaly

Půda jak zemědělská, tak lesní Stupeň ochrany zemědělského a lesního půdního fondu je definován podílem jednotlivých složek. Kategorie půdního fondu kategorie

ha %

orná půda

zahrady

17 889

15,648

2 126

sady

313

louky

11 494

1,860 0,274 10,054

pastviny

lesy

vodní plochy

zastavěné plochy

ostatní plochy

61 370

1 072

1 580

9 567

7,796 53,681

0,938

1,382

8,368

8 913

celkem

114324 100,000

Rizika: •

eroze - vodní i větrná

•

způsob obhospodařování půdy a hospodaření v krajině

•

povodně

Příroda a krajina Stát, z důvodu zachování přírodního bohatství, ochrany druhů a stanovišť, vyhlašuje chráněná území velkoplošná a maloplošná. Mezi velkoplošná patří národní park (NP) a chráněná krajinná oblast (CHKO). Maloplošná jsou např. národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR) a přírodní památka (PP). V regionu se nachází co do plochy největší chráněná krajinná oblast v ČR, a to CHKO Beskydy. Rozprostírá se na ploše celkem do 3 okresů - Vsetín, Nový Jičín a Frýdek-Místek. Celková plocha je 1 160 km2. Byla vyhlášena v roce 1973. Dále do regionu zasahuje CHKO Bílé Karpaty, vyhlášená v roce 1980 na ploše 715 km2. Zasahuje do okresů Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště a Hodonín. Mezi maloplošná chráněná území (dosud vyhlášeno celkem 46) patří: Bečevná (PP), Brodská (PP), Čertovy skály (PP), Dubcová (PR), Galovské lúky (PR), Halvovský potok (PR), Hrádek (PP), Choryňská stráž (PP), Choryňský mokřad (PR), Jarcovská kula (PP), Jasenice (PP), Ježůvka (PP), Kladnatá - Grapy (PP), Klenov (PR), Kněhyně - Čertův mlýn (NPR), Kopce (PP), Křížový (PP), Kudlačena (PP), Kutaný (PR), Lačnov (PP), Louka pod Rančem (PP), Louky pod Štípou (PP), Lúčky - Roveňky (PP), Makyta (PR), Mokřady Vesník (PP), Pivovařiska (PP), Pod Juráškou (PP), Poskla (PP), Pozděchov (PP), Prlov (PP), Pulčín Hradisko (NPR), Rákosina ve Stříteži nad Bečvou (PP), Razula (NPR), Růžděcký Vesník (PP), Rybník Neratov (PP), Skálí (PP), Smradlavá (PP), Stříbrník (PP), Sucháčkovy paseky 30

(PP), Svantovítova skála (PP), U Vaňků (PP), Uherská (PP), Vachalka (PP), Vršky - Díly (PP), Zbrankova stráň (PP), Zubří (PP). Kromě naší legislativy byly vyhlášeny tzv. chráněné ptačí oblasti (CHPO) v souladu s Směrnicí Rady EU č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Do našeho regionu zasahují CHPO Beskydy, Horní Vsacko a Hostýnské vrchy. Celkově lze hodnotit, že v rámci regionu existuje reprezentativní síť chráněných území, která plní svůj účel. Rizika: •

změny způsobu hospodaření v krajině

•

majetkoprávní vztahy

•

vzrůstající tlak na urbanizaci krajiny

•

průnik invazních druhů rostlin a živočichů

•

člověk

Závěr Během kurzu budou účastníci seznámeni se stavem životního prostředí a ekologie v regionu, na názorných příkladech budou modelovat praktické problémy, formou diskuse budou lektorem vedeni k pochopení základních principů ekologie.

EKOLOGICKÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

Mgr. Miroslav Janík

září 2012

Obsah 1. Zdroje neobnovitelné* Zdroje obnovitelné* Charakteristika regionu z hlediska zdrojů a jejich ekologického využití* Souvislost s ekonomikou a společností* Globální souvislosti* 2. Zdroje společenské jako obnovitelné ekologicky využitelné zdroje* Stav ekologického využívání společenských zdrojů* Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta a jejich vliv na ekologické využívání přírodních zdrojů* Interakce ekologického využívání zdrojů společenských a přírodních – výsledná kvalita života* 3. Příklady z regionu* Neobnovitelné zdroje* Obnovitelné zdroje* Příroda a krajina ekologické využití místních a tradičních zdrojů regionu – komplexní příklady Kosení karpatských luk a jejich využití – film * Místní trhy – Valašský mikulášský jarmek - film – Ukázky řízení* Inspirace*

Úvod Problematika zdrojů a jejich ekologického využívání v historii lidstva byla vždy podstatnou složkou fungování lidské civilizace. V současné technologické a znalostní společnosti se stává jedním z nejkritičtějších limitů dalšího jejich fungování včetně vlivu na přírodu a životní prostředí člověka. Problematika je v éře globalizace také úzce spjata s ekonomikou a sociálními faktory života společnosti. V tom smyslu je třeba této problematice věnovat stále větší pozornost a to nejen z pohledů rozhodování celé společnosti, ale stále více roste také význam osobního přístupu a životního stylu jednotlivců, rodin i dílčích společenských zájmových skupin. Je metodologickou otázkou zda přistoupit k tématu z ryze pozitivisticky vědeckého, odborného přístupu, nebo také zahrnout do tématu otázky společenských zdrojů jako ekologicky využitelných zdrojů zaměřením se na autory a témata vycházející z tzv. hlubinné ekologie a environmentálního vzdělávání, výchovy a praxe. I tomuto tématu se věnuje kurz v jeho interaktivní části prezentací zajímavých příkladů z regionu.

Neobnovitelné zdroje Za neobnovitelný zdroj energie je obvykle považován takový zdroj energie, jehož vyčerpání je očekáváno v horizontu maximálně stovek let, ale jeho případné obnovení by trvalo mnohonásobně déle. Zdroje, v jejichž čerpání lze teoreticky pokračovat další tisíce až miliardy let, jsou označovány jako obnovitelné zdroje. Typickými příklady neobnovitelných zdrojů energie především fosilní paliva: •

uhlí

•

ropa

•

zemní plyn 34

•

rašelina

•

hořlavé písky a hořlavé břidlice

Také sem patří jaderná energie, protože přirozené přírodní zásoby štěpných materiálů jsou také vyčerpatelné. Spotřeba energie přináší řadu problémů - její výroba je zajišťována z valné části spalováním fosilních paliv (tedy spotřebou neobnovitelného zdroje) a typicky s sebou nese produkci skleníkových plynů. Výroba energie z jiných než fosilních zdrojů také není bez problémů: vodní elektrárny vyžadují stavbu přehrad obvykle s rozsáhlými ekologickými, ale často též sociálními důsledky (zábor orné půdy, likvidace původních porostů, vystěhování obyvatelstva atd.). Jaderné elektrárny (kromě toho že také spotřebovávají neobnovitelný zdroj) představují kromě potenciálního rizika havárie nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého paliva. Většina stávajících jaderných elektráren navíc "nespaluje" jaderné palivo dostatečně efektivně. Obnovitelné zdroje dosud představují ve světové výrobě energie nepodstatný zlomek. Distribuce a spotřeba vyrobené energie je velmi nerovnoměrná - třetina světového obyvatelstva nemá částečně nebo vůbec přístup k elektřině, dokonce i ve vyspělých zemích trpí jistá část - zejména staršího obyvatelstva - nedostatkem energie pro zajištění slušné životní úrovně a je nucena žít v tzv. "chladných obydlích" (cold homes), viz např. [UKSDAR2001]. Za uplynulé půlstoletí narostla spotřeba neobnovitelných zdrojů několikanásobně (fosilní paliva, nerostné suroviny). Nebezpečí představuje i exploatace obnovitelných zdrojů, vedoucí k jejich degradaci - intenzivní rybolov, těžba dřeva, spotřeba vody, intenzivní zemědělství.

Obnovitelné zdroje Obnovitelný zdroj energie je zdroj, v jehož čerpání lze teoreticky pokračovat další tisíce až miliardy let. Toto označení se používá pro některé vybrané, na Zemi přístupné formy energie, získané primárně především z termojaderného spalování vodíku v nitru Slunce. Dalšími zdroji jsou teplo zemského nitra a setrvačnost soustavy Země-Měsíc. Lidstvo je čerpá ve formách např. slunečního záření, větrné energie, vodní energie, energie přílivu, geotermální energie, biomasy a dalších.

Definice v zákonech Definice obnovitelného zdroje podle českého zákona o životním prostředí je: „Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně, nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka.“Definice podle zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů): „Obnovitelnými zdroji se rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu.“

Využití obnovitelných zdrojů V roce 2006 pocházelo asi 18 % celosvětově vyprodukované energie ze zdrojů, označovaných jako obnovitelné. Většina z toho (13 % celkové spotřeby) pochází z tradiční biomasy (především pálení dřeva). Vodní energie, poskytující 3 % celkové spotřeby primární energie, byla druhý největší obnovitelný zdroj. Moderní technologie, využívající geotermální energie, větrná energie, sluneční energie a oceánská energie dohromady poskytovaly asi 0,8 % z celkové výroby. V březnu roku 2007 se představitelé Evropské unie dohodli, že v roce 2020 má být 20 % energie členských států vyráběno z obnovitelných zdrojů, aby se omezily emise oxidu uhličitého, který je považován za původce globálního oteplování. Investování do obnovitelné energie si vyžádalo náklady ve výši z 80 miliard amerických dolarů v roce 2005 a v následujícím roce náklady ve výši 100 miliard amerických dolarů v roce 2006. Obnovitelné zdroje energie jsou podporovány různými dotacemi nebo zvýhodněnými výkupními cenami energie. V České republice je elektřina z obnovitelných zdrojů podporována garantovanými výhodnými výkupními cenami nebo formou tzv. zelených bonusů. Z těchto dvou variant může každý vlastník elektrárny, která využívá obnovitelné zdroje energie, volit. V případě, že se rozhodnete pro státní výkup, veškerou vyrobenou elektřinu prodáváte distributorovi, který je povinen ji od vás odebrat. V případě, že se investor rozhodne spotřebovávat elektřinu sám, inkasuje od ČEZu, E.Onu nebo PRE tzv. zelený bonus. Zelený bonus dostanete na veškerou vyprodukovanou energii. Nespotřebované přebytky můžete volně prodat, tato částka je přičtena k zelenému bonusu. Není zde přitom stanovena hranice, kolik energie musíte sami spotřebovat a kolik jí můžete prodat distributorovi. Fotovoltaika: Vyplatí se výkup elektřiny nebo zelené bonusy?, Nazeleno.cz

Druhy obnovitelných zdrojů energie Energie ze Slunce Většina obnovitelných zdrojů má svůj původ v energii slunečního záření. Největší potenciál (ve smyslu množství energie, které nám může poskytnout) má přímé využití slunečního záření k výrobě tepla nebo elektřiny. Je to asi jediný obnovitelný zdroj, který by v případě nutnosti dokázal dlouhodobě pokrýt veškerou současnou potřebu energie. Na Slunci probíhají již několik miliard let termonukleární reakce. Těmito reakcemi se přeměňuje sluneční vodík (který obnovován není) na helium za uvolnění velkého množství energie. Ze Slunce je energie předávána na Zemi ve formě záření. Energetický příkon ze Slunce je ve vzdálenosti, v níž se nachází Země, přibližně 1300 W/m2. Tento výkon se označuje jako solární konstanta. Tato energie se využívá přímo, nebo přeměněná na jinou formu: •

Pokud se tato energie přeměňuje nějakým technickým zařízením (Sluneční kolektor, Fotovoltaický článek) přímo, mluvíme obvykle o sluneční energii.

•

Pokud je tato energie předtím vázána v živých organismech (většinou ve formě sloučenin uhlíku — například ve dřevě, olejnatých rostlinách, obilí), mluvíme o bioenergii. Zdrojem bioenergie jsou biopaliva, která se podle skupenství dělí na biopaliva tuhá, kapalná a plynná. V některých oblastech může být extenzivní využívání biopaliv kontroverzní záležitostí. 36

•

Pokud je tato energie vázána do potenciální energie vody (viz koloběh vody), mluvíme o vodní energii.

•

Pokud se tato energie přemění na kinetickou energii vzdušných mas, mluvíme o větrné energii.

•

Větrná energie může uvést do pohybu vodu na hladinách oceánů. Tuto energii nazýváme energií vln.

Větrná energie Větrná energie je dalším obnovitelným zdrojem energie. Síla větru byla již dříve využívána například k pohánění větrných mlýnů. V současné době je větrná energie využívána hlavně pro výrobu elektřiny pomocí větrných elektráren. Každý stát má přitom jiné podmínky pro rozvoj větrné energie. Nejlépe jsou na tom například státy, které mohou instalovat větrníky do moře.

Větrné elektrárny Podle velikosti vrtule a výrobní kapacity můžeme rozlišovat tři základní typy větrných elektráren: malé, střední a velké. Malými větrnými elektrárnami nazýváme taková zařízení, jež mají instalovanou kapacitu do 60 kW a průměr vrtule maximálně 16 m. Podtypem v této kategorii jsou tzv. mikrozdroje (s kapacitou do 2,5 kW a průměrem vrtule do 3 m), které jsou užívány zejména pro napájení baterií či domácích elektrospotřebičů. Malé větrné elektrárny od 2,5 do 10 kW slouží hlavně pro vytápění domů či ohřev vody. Rychlost větru můžeme změřit anemometrem. Ten je možné běžně zakoupit. Jeho cena se pohybuje kolem jednoho či dvou tisíc korun. Rozběhová rychlost větru u většiny malých větrných elektráren je kolem 3–3,5 m/s. K tomu, aby podaly slibovaný výkon, který by dokázal pokrýt alespoň částečně základní spotřebu elektřiny, je však potřeba vyšší rychlost větru. Zde pochopitelně hlavně záleží na konkrétních parametrech užívaného zařízení.Malá větrná elektrárna v praxi. Kolik vydělá?

Další druhy obnovitelných zdrojů •

Kinetická energie soustavy Země-Měsíc (přeměněná na energii přílivu).

•

Mezi obnovitelné zdroje se obvykle zařazuje navíc i energie z nitra Země (geotermální energie). Jedná se o zbytkové teplo z doby, kdy se planeta formovala, a částečně o teplo vzniklé rozpadem radioaktivních prvků. V některých případech však není vyloučeno vyčerpání „ložisek“ geotermální energie.

Neobnovitelné zdroje Za obnovitelné zdroje naopak není považována fosilizovaná biomasa, která je součástí geologických formací a je přeměněna v nerostné suroviny označované jako fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn, rašelina, ...). Sluneční energie se v nich akumulovala před delší dobou. Tyto zdroje jsou souhrnně nazývány neobnovitelné. •

Neobnovitelný zdroj energie

•

Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA)

•

Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice

•

Fotovoltaika v Česku

Obnovitelné zdroje Za obnovitelné zdroje naopak není považována biomasa, která je součástí geologických formací a je přeměněna v nerostné suroviny označované jako fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn, rašelina, ...). Sluneční energie se v nich akumulovala před delší dobou. Tyto zdroje jsou souhrnně nazývány neobnovitelné. Od začátku vývoje lidského druhu až do doby nedávné byly využívány výhradně obnovitelné zdroje energie, jiné ani nebyly k dispozici. Bude-li lidská civilizace na Zemi pokračovat, pravděpodobně se lidstvo opět dostane do stavu, kdy obnovitelné zdroje budou dominovat. Teprve v posledních několika staletích se postupně prosazovaly zdroje, které dnes považujeme za konvenční: uhlí, ropa, a naposledy uran. Vezmeme-li v úvahu, že písemná historie lidstva sahá 6000 let do minulosti, je toto poslední období zanedbatelné a je příliš brzy soudit, jestli je ziskem nebo ztrátou. Z tohoto pohledu je celkem lhostejné, jestli konvenční zdroje dojdou za 20, 50, 100 nebo třeba 1000 let. Může samozřejmě mnohem dříve nastat konec světa z vnějších příčin nebo se lidstvo může zlikvidovat v globální válce, pokud však má civilizace pokračovat, nastane s vysokou pravděpodobností situace, že obnovitelné zdroje budou opět dominovat. Z hlediska bezpečnosti dodávek energie je významné, že OZE jsou vesměs dostupné v místě použití. Pokud bude pokračovat současný trend růstu cen konvenčních energií a poklesu cen OZE, pak ani nemusíme řešit otázku životnosti zásob konvenčních energií, obnovitelné zdroje se prosadí ekonomickou cestou [Lomborg]. Záměrem podpory výkupu elektřiny z OZE je urychlit pokles výrobních cen tak, aby se OZE prosadily rychleji.

Energetický potenciál OZE Celkový energetický potenciál OZE byl v ČR odhadnut asi na 25 % současné spotřeby [Pacesova]. Pokud by nehrály roli ekonomické a jiné vlivy, je tento potenciál dostatečný pro zajištění chodu společnosti bez výrazného omezení životního komfortu, viz například [Factor10]. Energetický potenciál vodních elektráren je v podstatě vyčerpán. Elektrárny v nevyužívaných lokalitách mohou přidat nejvýš 10 % k současné produkci. Další mírný nárůst mohou přinést rekonstrukce stávajících elektráren. U větrných elektráren se předpokládá, že do roku 2020 by produkce elektřiny mohla dosáhnout úrovně vodních elektráren a pak by dále rostla na více než dvojnásobek. Ještě rychlejší růst je očekáván u fotovoltaiky, přesto v roce 2020 bude její podíl na výrobě elektřiny asi poloviční ve srovnání s větrem.

Analýza životního cyklu Obnovitelné zdroje, s výjimkou biomasy, mají ve srovnání s konvenčními zdroji nízké provozní náklady - "palivo" je zdarma. Rovněž emise při výrobě elektřiny jsou téměř nulové. Naopak investiční náročnost OZE a emise při jejich výrobě mohou být vyšší. Pro porovnání různých zdrojů energie je třeba vyhodnotit celý životní cyklus elektrárny. Analýza životního cyklu (LCA) vyhodnocuje všechny fáze životního cyklu produktu takzvaně "od kolébky do hrobu". Hodnocení zdrojů energie zahrnuje těžbu a zpracování surovin, případně paliva, jejich dopravu, výrobu polotovarů a konečných výrobků, výrobu a distribuci energie a likvidaci nebo recyklaci na konci životnosti včetně nakládání s odpady. Ve všech uvedených fázích je možno kromě finančních nákladů sledovat spotřebu nebo produkci energie - indikátory EROEI (někdy též EPR) nebo EPBT, jejichž význam je 38

vysvětlen dále. Mimoto lze porovnávat dostupnost surovinových zdrojů, emise CO2 a další dopady na životní prostředí například metodou CML nebo ReCiPe [CML] a celou řadu dalších parametrů. Finanční analýzy, zejména pokud jsou zaměřeny na vzdálenější časové horizonty, narážejí na problém, jak určit budoucí hodnotu investice (financí, peněz). Změna z diskontní sazby může výrazně změnit hodnocení investice. Energetické hodnocení má tohoto pohledu jednoznačnou výhodu ve skutečnosti, že 1 kWh v současnosti se rovná přesně 1 kWh v libovolně vzdálené budoucnosti bez ohledu na cenu, která v uvedeném období může výrazně kolísat. Podobně množství emisí lze celkem dobře odhadovat.

EPBT EPBT (Energy PayBack Time) - energetická návratnost - je doba, za kterou elektrárna vyrobí tolik energie, kolik bylo vloženo do její výroby. Ve všech případech se porovnává spotřeba energie v současnosti s produkcí energie v budoucnosti.

Environmentální dopady Pro hodnocení environmentálních dopadů je vypracováno několik metod. V současnosti nejpoužívanější je metoda CML, která sdružuje různé dopady do několika kategorií - nároky na nerostné zdroje, potenciál globálního oteplování (emise skleníkových plynů), poškozování ozonové vrstvy, toxicita pro lidi, vodu a půdu, fotochemická oxidace, acidifikace (oxidy síry a dusíku) a eutrofizace. Environmentální dopady jsou u všech OZE řádově nižší než při spalování fosilních paliv. Z konvenčních zdrojů jedině jaderná energie dosahuje v některých parametrech srovnatelných hodnot, má však vyšší nároky na nerostné zdroje a emise látek poškozujících ozonovou vrstvu jsou vyšší dokonce o dva řády. Nároky na nerostné zdroje - u některých materiálů může být dostupnost surovin limitující v případě výraznějšího růstu objemu produkce. Jedná se zejména o materiály s obsahem vzácných kovů (indium, selen, telur), ale také například stříbra. Pro většinu materiálů však existují přijatelné náhrady. Emise CO2, SO2 a NOX - jsou jednak přímé, které souvisí s vlastním výrobním procesem, a jednak nepřímé, svázané s výrobou elektřiny použité ve výrobním procesu. Další emise mohou vznikat při výrobě pomocných materiálů spotřebovaných ve výrobním procesu nebo v aktivním provozu. Podíl nepřímých emisí dosahuje až 80 %. Nepřímé emise závisí na složení energetického mixu, při zvyšování podílu OZE budou postupně klesat. Emise lze snížit i přesunutím energeticky náročných výrobních kroků do oblastí s dostatkem obnovitelných zdrojů. Emise látek poškozujících ozonovou vrstvu - v tomto ukazateli je jaderná energie až o dva řády horší než obnovitelné zdroje. Je to zároveň jediný ukazatel, v němž mají srovnatelné dopady OZE a fosilní paliva [EcoSheet]. Obnovitelné zdroje jsou již dnes z hlediska poměru vložené a získané energie srovnatelné s konvenčními zdroji, v řadě případů i lepší. Do budoucna bude situace z pohledu OZE jen lepší. V dohledné době lze postupně očekávat i dosažení konkurenceschopnosti z finančního hlediska. Historie a perspektivy jednotlivých obnovitelných zdrojů budou podrobně rozebrány v samostatných článcích.

Energie budoucnosti: Obnovitelné zdroje, nebo jaderná energie? Patří budoucnost fotovoltaice, větrné energii nebo jaderné energetice? Který z energetických zdrojů bude hrát prim? Mají nově vyvíjené technologie šanci uplatnit se na trhu nebo jde jen o pokusy, které v praxi neobstojí? Nezbývá nám nakonec pouze skromný a šetrný způsob života? Informace o tom, které zdroje pokryjí naši spotřebu energie v budoucnosti, je třeba brát s rezervou. Zejména v případě technologií, jejichž vývoj dosud nebyl dokončen. To se týká celé řady „levných“ fotovoltaických technologií, stejně jako jaderné fúze a rychlých množivých reaktorů. Jediným dlouhodobě udržitelným řešením je dobrovolná skromnost. Jakou energii budeme používat v budoucnosti? Zvítězí obnovitelné zdroje nebo jaderná energie? Ve světě převažuje v současné době názor, že emise oxidu uhličitého je potřeba v dohledné době celosvětově snížit asi na desetinu současné úrovně. Z energetických zdrojů mají přijatelné emise pouze obnovitelné zdroje a jaderná energie. Jak můžeme již delší dobu pozorovat na různých fórech, v diskusích a na odborných konferencích, zastánci obnovitelných zdrojů a jaderné energie se opevnili ve dvou nesmiřitelných táborech. „Jediným energetickým řešením bez vedlejších dopadů na životní prostředí je dobrovolná skromnost.“ Pro ohřev vody řada z nás používá rychlovarnou konvici. Kdybychom ji chtěli napájet elektřinou ze slunečního záření, po většinu roku by nebyl dostatečný ani instalovaný výkon fotovoltaické elektrárny 5 kWp. Stejně tak můžeme použít jadernou energii tím způsobem, že do šálku s vodou vhodíme tabletu jaderného paliva. Tyto příklady mají pouze naznačit, že každý zdroj lze používat v rozporu s jeho možnostmi. Dokazovat potom neefektivnost takového použití je přinejmenším znakem hluboké neznalosti, pokud se ovšem nejedná o záměrnou demagogii.

Proč šetřit energií Čím méně energie spotřebujeme, a to především té, která je založena na neobnovitelných zdrojích, tím méně jí bude třeba vyrobit, tím méně škodlivin zatíží naše životní prostředí – diskuze o příkladech.

Zkoumání člověka jakožto součásti živé přírody je závažné téma Je předmětem studia mnoha vědních disciplin z oblasti přírodních věd (část antropologie, genetika, lékařství, sexuologie atd.), přičemž zájmem těchto oborů nejsou společenskovědní či dokonce politická doporučení, ale (například statistickými šetřeními podložená) zkoumání čistě biologických projevů člověka (nikoliv člověka jako součásti lidské společnosti). Neopomínejme však varovnou výjimku, jakou je například eugenika, která je patrně „nejlepší“ ukázkou toho, kudy určitě nejít, čemu se vyhnout a - především - k jakým koncům může vést scientistní pojetí sociálního inženýrství přetvořené v nástroj totalitní politiky. Problém vzniká často v okamžiku, kdy mají přírodní vědci tendence formulovat svá konkrétní doporučení pro to, jak má člověk jednat jako společenský tvor: kterých kroků se má volně a vědomě zříci („nesmí“) a ke kterým by naopak měl uvědoměle přistoupit („musí“), případně jakým způsobem by měl formulovat své priority a preference pro všechny ty své činnosti, 40

které se mezi těmito dvěma extrémními póly nacházejí, čili pro všechno to, co člověk může, ale také nemusí činit. Ze strany těch, kteří se zabývají zkoumáním přírody slyšíme totiž skutečně velmi často, že cílem jejich environmentálních aktivit je to, aby se změnilo lidské chování. Připomínají nám, že lidé jsou také živé bytosti, navíc mají společné předky se zvířaty. Zdůrazňují, že potřeby, které člověk pociťuje, pociťuje stejně jako každý jiný živý tvor, respektive zdůrazňují právě takové potřeby, u nichž to lze alespoň zčásti říci.

Linie sporu A přesně zde je zásadní spor, přesně tudy vede nejzřetelnější dělicí čára mezi environmentalisty a ostatními: člověku jako subjektu zkoumání společenských věd totiž ani zdaleka nepostačuje ten typ stupně volnosti, jaký obvykle postačuje zvířatům. Člověk jako společenský tvor se od ostatní živé přírody liší natolik, že přístupy přírodní vědy ekologie, které plně a bezezbytku postačují právě pro popis živé přírody, přestávají postačovat tam, kde jde o člověka jako společenského tvora, o předmět studia věd společenských (ekonomie, politologie, sociologie atd.). Obvyklé námitky přírodních vědců směřované k člověku a jeho životnímu způsobu tak obvykle zahrnují kritiku jeho některých „zvrácených potřeb“, všudypřítomných technologií (vše je prý „přetechnizováno“, takže by leckoho mohlo napadnout, že právě nastal nejvyšší čas začít s „odtechnizováváním“), kapitalistického smýšlení a konzumu. Kritizují konzumní životní způsob jako to nejhorší, co naše společnost „vyvinula“, jakoby snad byl vědomým produktem vytvořeným podle nějakého předem daného plánu s určitým cílem, jako to bývá velmi často právě v disciplínách exaktních nebo aplikovaných. Tradiční problém je v tom, že ačkoliv se mnohé s ekologií související disciplíny (stále z oblasti přírodních věd) zabývají projevy člověka jako každého jiného živočišného druhu (množení, migrace, sídla a osídlení, spotřeba nutričních a jiných, zejména energetických vstupů, zplodiny, odpad apod.), přistupují často - za využití argumentů z těchto disciplín automaticky k různým naléhavým doporučením; kladou je přitom kategoricky na člověka jako na tvora společenského, nikoliv tvora biologického. Lze to tvrdit zcela jednoznačně: ona doporučení počítají s vynucováním za pomoci některého ze sociálních, ekonomických, právních či politických donucovacích systémů, kterými lidská společnost disponuje a mezi něž patří například zdanění, mezinárodní právo či celá škála dalších regulačních nástrojů. Taková doporučení jsou ale vždy předmětem studia věd společenských, nikoliv přírodních; je nezbytné respektovat to, čím se liší od věd přírodních.

Práce ekologů Co je tedy skutečně předmětem činnosti příslušného vědeckého pracoviště z oboru ekologie? Jsou to snad výpočty škod, ke kterým dojde za x let, pokud dnes nebude investována částka y milionů do dlouhodobých environmentálních projektů? Jsou to snad aktivity podobné prodejům tzv. emisních odpustků, kdy je takto „offsetovaný“ jedinec informován o tom, že jeho peníze budou použity pro ekologicky méně náročné stavby či výrobky? U nás je takovým vědeckým pracovištěm především Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd České republiky (www.usbe.cas.cz). Je pokračovatelem části vědecké aktivity bývalého Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně a Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Českých Budějovicích. Hlavním předmětem činnosti ÚSBE „je vědecký výzkum zaměřený na analýzu dynamiky přírodních systémů, jejichž základní charakteristikou 41

je prostorová a funkční dynamika v jistém zjednodušení sledovatelná na základě analýzy toku energie, látek a informací daným systémem. Vědecká činnost ÚSBE se orientuje na systémový přístup výrazně spojený s metodologickou náplní širšího oborového pojmu systémová biologie/ekologie.“ Dalším pracovištěm je například Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR (www.ibot.cas.cz/invasions) zabývající se důsledky šíření původních, nepůvodních, naturalizovaných, expanzních a invazních druhů rostlin. Nadměrný (či podměrný) počet výrobků, jež jsou k dispozici v obchodech, kapitalistické smýšlení a konzumní životní styl či přesvědčování lidí ke zcela konkrétní změně jejich chování předmětem zkoumání ekologie jako přírodovědné disciplíny v žádném případě není.

Služby ekosystémů Jeden a týž pojem, je-li použit v odlišných kontextech, může měnit (i výrazně) svůj význam. Dobrým příkladem může být např. základní pojmová jednotka, od které své závěry odvozuje mj. i Panel hodnocení ekosystémů k miléniu (syntéza „Ekosystémy a lidský blahobyt“, Millenium Ecosystem Assessment, World Resources Institute, 2005): tzv. služby ekosystémů. (Například Oddělení ekologie mokřadů a mělkých vod v Třeboni již zmíněného ÚSBE AV ČR pořádá v roce 2008 konferenci Ekosystémové služby říční nivy.) Odlišovat, zejména metodologicky, ekologii jako vědní disciplínu v rámci přírodních věd od dnes stále hlasitějšího environmentalismu je přitom zcela klíčové. Připomeňme rozšířenou definici, že environmentalismem rozumíme ideologickou doktrínu či politickou filozofii, která ospravedlňuje své návrhy na změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů ochranou a zachováním daného stavu životního prostředí. Obává se brzkého dosažení mezí dnešním, údajně nedostatečně regulovaným růstem, a proto propaguje takzvaný trvale udržitelný růst. Za první výraznější propagátory těchto přístupů ve světovém měřítku lze považovat manžele Meadowsovy, E. Mishana a tzv. Římský klub, aktivity z počátku 70. let 20. století. Od výzkumů jednotlivých ekosystémů rostlin a živočichů pokračují environmentalisté k dalekosáhlým analogiím a extrapolacím. To, co je po zobecnění společné pro pravidla a zákonitosti, jež platí například pro zkoumání genetických znaků Mendelova hrachu na pokusném pozemku či pro pohyb zvířete s vysílačkou v prostoru a čase, je však něčím zcela jiným než tím, co je po zobecnění charakteristické pro ekonomické aktivity člověka a jeho život v sídlech na této planetě. Například ti, kteří sledují pohyb zvířat vybavených vysílačkou, obvykle nepřicházejí sdělovat, že to, co svým výzkumem zjistili, je opravňuje žádat o zvolení do politických funkcí, ovlivňovat přerozdělení produktu, zavádět nové daně nebo navrhovat dalekosáhlá regulační opatření v mezinárodním měřítku. Zastavíme-li se blíže u zmíněných „ekosystémových služeb“, je důležité zůstat na půdě úzkého a čistě přírodovědného používání tohoto termínu a nepokoušet se o dalekosáhlé společenskovědní aplikace. V přírodních vědách jde totiž o zcela jiné používání pojmu „služba“, než jak jej používáme v naší běžné řeči, případně než jak jej chápou ti, kteří s ním dokáží pracovat v rámci své společenskovědní disciplíny. V čistě ekonomickém slova smyslu totiž u „služeb ekosystémů“ o služby vůbec nejde. Ze všeho nejvíce je to, co se pod tímto pojmem v ekologii rozumí, možno charakterizovat jako jistý typ přírodních jevů definovaných svými měnícími se biologickými, fyzikálními a chemickými parametry.

Objektový přístup Kde je tedy možno vidět rozdíly mezi jednáním člověka jako součásti lidské společnosti a jeho jednáním coby součástí živé přírody? Podíváme-li se do syntézy „Ekosystémy a lidský blahobyt“ a posoudíme-li použitý způsob argumentace dobře patrný z panelů, grafů, nákresů a tabulek, pak vidíme, že jednotlivé složky „blahobytu“ (s. 50) se nápadně podobají tomu, co je známo například z tzv. Maslowovy pyramidy potřeb: jistoty (osobní bezpečnost, jistý přístup ke zdrojům, bezpečí před pohromami), základní materiál pro dobrý život (postačující živobytí, dostatečná výživná strava a přístřeší, přístup ke zboží), zdraví (síla, pocit zdraví, přístup k čistému vzduchu a vodě), dobré společenské vztahy (společenská soudržnost, vzájemná úcta, schopnost pomáhat ostatním). Takto pojatý přístup představuje objektové uvažování v rámci „kategorie zdroj - kategorie potřeba“. Jako disponibilní zdroje zde vystupují jednotlivé tzv. služby ekosystémů, jako potřeby složky blahobytu. Syntéza označuje tzv. „potenciál pro zprostředkování socioekonomickými faktory“ čili jednotlivé vazby či alokace mezi jednotlivými službami a jednotlivými složkami blahobytu. To už jsme ale v oblasti ekonomických alokací, tedy v předmětu studia společenských věd, konkrétně u metodologické konstrukce („určitou strukturou zdrojů uspokojíme určitou strukturu potřeb“) víceméně mimotržní, přídělové, vojenské, příkazové alokace (ze známé trojice způsobů pro alokaci statků - trh, plán, zvyk - jde o druhý ze způsobů), kdy jsou jednotlivé složky blahobytu (lidského kapitálu/potenciálu) uspokojovány tou kterou konkrétní složkou/službou přírodních ekosystémů. Čím více je ale cílem autorů těchto modelů dosáhnout co nejúplnějšího pohledu a co „nejkomplexnějšího“ uspokojení potřeb (tedy dosažení maximálního blahobytu), tím více bývají následné úvahy (téměř až plánovačsky) směřovány k účelnému výčtu nástrojů a metod, jimiž je možno (a nutno) tyto potřeby uspokojovat. Tím se dostáváme k jednotlivým oblastem (segmentům) veřejného sektoru a veřejných zásahů, protože jedině ty je možno racionálně a účelně řídit; k takovým konstrukcím, podle nichž může být jednotlivých složek blahobytu (a maximalizace blahobytu celkového) nejlépe dosaženo předem a vědomě naplánovanou lidskou ekonomickou aktivitou.

Lidský blahobyt Typicky environmentalistické uvažování se nijak zvlášť neomezuje: „vývoj lidstva“ v příštím přibližně půlstoletí syntéza World Resource Institutu rozehrává hned ve čtyřech scénářích: „Globální souhra“, „Pozice síly“, „Přizpůsobivá mozaika“, „Technozahrada“. Výsledkem je pak tabulka variant odhadovaných změn v jednotlivých oblastech podle toho, který ze scénářů čistě společenskovědního způsobu organizace lidské společnosti převáží. Jsou předkládány výhledy až do roku 2050 a sledovány následující ukazatele: demografie, průměrný růst příjmů, meziroční růst HDP, investice, technologický pokrok, mezinárodní spolupráce, politika životního prostředí, životní styl a dodávky energie, využívání půdy, změny klimatu, emise skleníkových plynů atd. Většinou jsou tedy sledovaná kritéria typicky společenskovědní. Autoři jakoby zcela odhlédli od skutečnosti, že ekosystémy ani jakékoliv klasicky pojímané přírodní zdroje (na rozdíl od zdrojů ekonomických) samy o sobě lidský blahobyt nezajišťují. Podíváme-li se na tento typ úvah, pak zjistíme, že předmětem studia disciplíny environmentalismu (či šířeji pojímané ekologie člověka) je jistý typ interdisciplinárních přírodně-společenských věd. Argumentem pro „scestnost“ a zavádějící potenciál takových přístupů je pak pochopení rozdílů mezi metodami, kterými svůj předmět studia zkoumají přírodní a společenské vědy. V pestré směsici dalekosáhlých komentářů, predikcí a doporučení založených na povětšinou 43

přírodovědných (tedy skutečně v původním slova smyslu ekologických) vstupech a povětšinou společenskovědních výstupech nás nemůže nenapadnout úvaha, zda a nakolik lze souhlasit s tzv. interdisciplinární metodologií částečně odvozenou ze způsobů, jakými zkoumají předmět svého studia vědy přírodní, a částečně odvozenou ze zákonitostí a omezení, které platí pro metody práce věd společenských. Otázkami lidského blahobytu a jeho růstu či poklesu totiž nepřísluší zabývat se jakékoliv (v původním slova smyslu) environmentální, ekologické - čili přírodovědné vědní disciplíně. Lidský blahobyt je výlučným předmětem studia věd společenských a v jejich rámci jednotlivých vzájemně si konkurujících přístupů a metod.

Závěr Pakliže jsme dospěli ve svých úvahách a hodnoceních na adresu dnes převládajících přístupů používaných v různých environmentálních panelech kombinujících metody a vstupy věd přírodních a společenských a směřujících ke kategoriím ryze společenskovědním (lidský blahobyt), lze tuto stať uzavřít pohledem do literatury pro tuto problematiku nejpříhodnější. Je jí práce F. A. von Hayeka Kontrarevoluce vědy s podtitulem Studie o zneužívání rozumu, v níž autor podrobuje kritickému zkoumání předmět a metody přírodních věd a vliv přírodních věd na vědy společenské a dospívá k závěrům o subjektivním charakteru dat společenských věd a jeho důsledcích. Objekty ekonomické činnosti podle von Hayeka nelze definovat objektivními termíny přírodních věd, nýbrž pouze ve vztahu k lidským účelům. Ani zboží, ekonomický užitek, stravu, peníze (a dodejme, že zcela jistě ani lidský blahobyt) nelze definovat v exaktních termínech fyziky, nýbrž pouze na základě názorů lidí na tyto věci, tedy na základě ryze společenskovědního zkoumání.

Stav ekologického využívání zdrojů – příklady z regionu Příklady: Priority ZO ČSOP KOSENKA Pozemkový spolek pro přírodu, krajinu a památky Valaškoklobucka pro Správu CHKO Bílé Karpaty 2012 Dále realizovat ojedinělý ekologicko – sociálně - hospodářský model v Bílých Karpatech. Komplexní model tradičního způsobu péče o bělokarpatskou krajinu – lokality Javorůvky, Dobšena, Bílé Potoky, Ploščiny včetně propojovacích aktivit lesními biocentry /Ščúrnica, Stráž/. Je to i z pohledu vnějšího unikátní – letitá a osvědčená tradice, V tom však je i každý model udržitelnosti zranitelný /loňské experimenty S CHKO BK se díky Mileně Kovaříkové a následně přístupu vedoucího S CHKO začaly řešit. Cílem je propojení biodiverzity s komunitou, včetně hospodářského efektu ekologického zemědělství. Společné kosení, tradiční setkání v jednom termínu, kdy se lidé mohou sejít, odborné a vzdělávací programy spojují síly i šetrný přístup k ekologickým hodnotám území s vyzařováním i do hodnot krajiny a její budoucnost, aby tento model udržitelnosti mohl dále fungovat vedle specifických zájmů S CHKO BK. Nabízíme také větší možnosti pro prezentaci S CHKO BK ve výsledku - další aktivity ČSOP /pro ZO ČSOP dlouhodobá, trvalá priorita!!!/

Značení chráněných území + informační tabule - potřeba doplnit, obnovit, včetně informačních tabulí /Bílé Potoky, Javorůvky, Dobšena, Ploščiny /Ščúrnica, Stráž v režii Kosenky s podporou S CHKO BK/. Podpora odborných opatření v propojení Javorůvek s Dobšenou – společný průzkum, hodnocení a aktuální opatření v terénu. Podpora rozvoje lesní rezervace Ščúrnica – opravy plánů péče - další koordinace postupu CHKO ve státní rezervaci Ploščiny a rozvoji Ščúrnice s obcí Poteč a vlastníky a uživateli pozemků v celém společném zájmovém území. Využití a rozvoj informačního systému pozemkového spolku – veřejný mapový server pozemkového spolku KOSENKA - rozšíření, poskytování dalších informací – druhová ochrana, krajinná ochrana, ekonomický rozvoj, společnost, průzkumy, kauzy lyžařský vlek, LÍDL, motorismus v CHKO, hospodářské zásahy, dokumentace. Využívat odborníky S CHKO pro vzdělávací a výchovné akce ve Valašských Kloboukách a ve spolupráci s městem Valašské Klobouky. Posílit komunikaci se Správou CHKO BK - projednat všechny podněty předané S CHKO v únoru 2009 včetně opravy a realizace plánů péče – vzájemně si poskytovat maximum dalších informací. Jiné ??? Klimatické změny a ochrana přírody nás motivují k preferování adaptačních opatření a možností – posilovat průchodnost přírody v krajině, jsou ještě nějaké možnosti Natury u nás? Voda v krajině? – Nové pohledy – poroste význam ÚSES – posilujeme lokální i regionální biokoridory a biocentra. Význam o.s. Líska v EVVO Zlínského kraje AKČNÍ PLÁN ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY VE ZLÍNSKÉM KRAJI NA LÉTA 2011 – 2012 VÝCHODISKA Zákonná úprava EVVO * EVVO ve školských předpisech SWOT analýza – Situace v EVVO ve Zlínském kraji 2008 – 2010 SWOT analýza, čísla v závorce znamenají počet přiřazených priorit od členů Komise. Příklad jednoho z kroků strategického postupu v utváření EVVO Zlínského kraje.

SILNÉ STRÁNKY - Existující síť SEV a EP (5) - Síť SEV pokrývá víceméně rovnoměrně celý kraj - Spolupráce mezi OŠMS a OŽPZ, existence Komise RZK pro EVVO - Udržení tradičních akcí krajského významu - Zařazení EVVO do RVP a následně ŠVP pro MŠ, ZŠ, gymnázia (3)

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ

- Existuje nabídka akreditovaných vzdělávacích programů v rámci dalšího vzdělávání v EVVO

SLABÉ STRÁNKY - Absence systematické finanční podpory stálé/pravidelné činnosti SEV (VP, vzdělávání, poradenství, metodická pomoc, akce pro veřejnost) a též koncepční a koordinační práce (2) - Problémy s udržením kvalifikovaných pracovníků s praxí a zkušenostmi v SEV, nedaří se stabilizovat úvazky (3) - Formální výuka EVVO ve školách, minimální kontrola ČŠI

- Společné projekty NNO, veřejné správy, škol a dalších institucí (1)

- Podfinancování sektoru EVVO, snižování podpory poskytované ZK, časové omezení podpory, administrativní složitost (2)

- Zpracované koncepční dokumenty schválené orgány kraje (1)

- Absence finanční analýzy sektoru EVVO (2)

- Fungující koordinace akcí

- Absence certifikačního systému pro subjekty poskytující výukové programy a další služby v EVVO (chybí celostátně) (2)

- Informační a komunikační servis (1) - Databáze subjektů /nositelů EVVO - Existence a koordinace Sítě M.R.K.E.V., MRKVIČKA - Zpracované analýzy a průzkumy - Existence a aktivity Lísky – o.s. pro EVVO ve ZK (1) - Napojení na aktivity v ČR (SSEV Pavučina, STEP)

- Koncepční dokumenty nejsou podloženy rozpočtem (2) - V krajské koncepci EVVO nejsou uvedeny vize, cíle, zodpovědnosti - Omezená kapacita lidských zdrojů v EVVO - Není koncepčně řešena stabilizace a rozvoj sítě SEV a ekoporaden

- Oceňování a motivace Cenou EVVO - Systematické PR a publicita PŘÍLEŽITOSTI - Spolupráce s podnikatelským sektorem (společenská odpovědnost firem) (3) - Environmentální témata se dostávají do médií

VNĚJŠÍ PROSTŘEDÍ

- Možnost získat podporu z Evropských fondů (2) - Podpora SFŽP – velké síťové projekty (1) - Podpora ze zdrojů místních samospráv (1) - Podpora akcí EVVO celokrajného významu formou závazných vztahů rozpočtu ZK (3) - Rozvoj produkce a spotřeby biopotravin (1) - Program „Going green“

HROZBY - Mediální obraz „zelených“ organizací - Ekonomická krize (2) - EVVO není prioritou (2) - Špatná legislativa na státní úrovni (2) - Ukončení podpory z EU (2) - Ukončení podpory z MŠMT (2) - Nedostatek financí na fungování krajského systému i EVVO obecně, rok od roku snižující se finance na klíčové i jiné akce (2) - Zpracování krajských koncepcí a akčních plánů EVVO je málo účinné, pokud není podpořeno krajskými rozpočty (2) - Dotační programy pro NNO a oblast EVVO jsou velmi nejisté, prostředky jsou omezené, uchazečů je mnoho - Zadlužení a finanční vyčerpání NNO způsobené předfinancováním a spolufinancováním velkých projektů

Závěr Kurz, který jste absolvovali společně s lektorem vyzdvihuje pojetí, ve kterém se i společenské zdroje v éře globalizace stávají stále významnějšími ekologicky využitelnými zdroji společnosti a na toto pojetí je kladen důraz v metodických materiálech prezentovaných CD/DVD, v příkladech péče o karpatské louky nebo v příkladu utváření partnerství Valašského mikulášského jarmeku. Je rovněž v připomenutí významu komplexnosti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty pro úspěšné zvládnutí daného tématu. Příslušná CD/DVD je možno získat v ekoporadně KOSENKA, Brumovská 11, Valašské Klobouky, mail: kosenka@kosenka.cz, tel. 736777144

Zdroje 1. Karpaty na přelomu milenia – Iniciativa pro karpatský ekoregion CEI, vydavatel: WWF 2002. 2. časopis Sedmá generace 2009-2012. 3. časopis Veronica 2009-2012. 4. Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa, Bjorn Lomborg, 2006. 5. Příroda a krajina České republiky, Ladislav Miko a Michal Hošek AOPK 2009. 6. Oni a my, Lubor Kysučan, Lipka 2009. 7. Jarmek, aneb vydržet a pokračovat, film Zdeněk Zvonek 2001, DVD. 8. Jak vytvářet Partnerství v 5 krocích, ekoporadna KOSENKA 2011, DVD. 9. Folklorica pořad TV 2012, DVD.

PROBLEMATIKA FAIR TRADE A FAIRTRADOVÁ MĚSTA

Ing. Petr Kozel

říjen 2012

Obsah 1. Místo úvodu hra fairtradové hry 2. Představení problematiky Fair trade 3. Představení dění v oblasti Fair trade v ČR a konceptu FT měst 4. Ochutnávka fairtradových produktů V rámci bodu 2 předpokládám puštění krátkého videa či spotů k FT – zmanipulovaná pravidla obchodu (popř. ukázku pěstování surovin v jednotlivých oblastech).

Seznam literatury 1. www.fairtrade.cz 2. www.fairtradovamesta.cz 3. www.nazemi.cz 4. www.mestovsetin.cz/ferovy-vsetin/d-501422/p1=29607

Realizace: Hra na (ne)spravedlivý obchod Cíl hry: cílem hry je názorně si ukázat, jak to v obchodním řetězci chodí a jaký je rozdíl mezi nespravedlivým a spravedlivým obchodováním. Hlavně pak, aby si odnesli nejen vědomost, ale i emoci, která jim zůstane. Organizace hry: studenti sedí v kruhu, dostanou jednotlivé kartičky, tak jak sedí vedle sebe po řadě, a ty karty postupně čtou a následně prezentují. HRA NA (NE)SPRAVEDLIVÝ OBCHOD ROLE: a) Dělníci na plantážích (chudí lidé, kteří pracují na plantážích kávy, děti i dospělí) b) Pěstitel (majitel plantáže, který prodává zelenou kávu, aniž by měl informace o tom, za jaké ceny se káva prodává např. u nás. Je zcela bez možnosti sám tuto cenu spoluurčovat.

c) Překupník (člověk, který pracuje pro velké firmy, diktuje výkupní ceny a snaží se je co nejvíce stlačit. Využívá zázemí firmy - auto, skladovací prostory apod.) d) Vývozce (přepravuje zboží z místa výroby do rozvinutých zemí, což je velmi nákladné, proto značnou část ceny kávy tvoří přepravní náklady) e) Celník (vzhledem k tomu, že bohaté země mají velká cla na výrobky s vyšší přidanou hodnotou, je pro pěstitele nevýhodné zpracovávat plodiny do konečné podoby výrobku. Tento zisk si ponechávají firmy z bohatých zemí chráněny cly.) f) Zpracovatelská firma (vlastní pražírny a balírny kávy, což je nejziskovější část obchodního řetězce) g) Maloobchodník – (finální prodejce, který produkt prodává přímo zákazníkům, snaží se stlačovat prodejní ceny.) h) Kupující (spotřebitelé) – poslední část obchodního řetězce, svých chováním ovlivňuje způsob obchodu. Svými penězi přispívá všem částem řetězce, producentům však zcela minimálně. ÚKOL 1: postavit se do řady tak, jak jdou jednotlivé role (prac. pozice) po sobě ÚKOL 2: zahrát hru nespravedlivého obchodu = přečíst kartu a zpaměti to zahrát KARTY S TEXTEM PRO JEDNOTLIVÉ ROLE: I.

CESTA NESPRAVEDLIVÉHO OBCHODU

A) Dělníci na plantážích 1K – Dneska musím pracovat alespoň 16 h, abych uživil rodinu. Za svoji práci totiž dostanu od majitele méně peněz, než bych si zasloužil. (pozice otce rodiny) 2K – Kéž bych tak mohl chodit do školy jako některé jiné děti. Ale nemůžu, protože musím chodit na pole pracovat místo tatínka, kterému nikdo nechce dát práci. Práce dospělých je totiž pro firmy dražší než dětská. (pozice 10-tiletého dítěte) 3K – Pracuji už 12 h denně. Já už nemůžu a není mně dobře, nevydržím tak dlouho fyzicky pracovat a mám spálenou kůži od slunce. Tak se přemož, víš, že nemůžeme odpočívat a musíme pracovat 7 dní v týdnu, jinak tě vyhodí z práce a na každé místo čeká nejmíň 10 dalších zájemců. (pozice ženy) A2) Dělníci v továrnách 6K – Nebudeme mít co jíst, včera mě vyhodili z práce – šla jsem mockrát na WC a majitel říkal, že prý se ulívám. Na moje místo prý čeká 10 dalších dělnic, které tuto práci rády přijmou. 7K – Teď chodím místo tatínka do práce já – jsem pro majitele továrny levnější.

8K – Mám poleptanou kůži na ruce, vůbec nám nedávají ochranné pomůcky. Někdy je nám hrozně zle. Víme, že je to kvůli chemických látkám, se kterými pracujeme a dýcháme výpary. Ale nemůžeme nic dělat – ti, kteří si stěžují, si musí brzy hledat novou práci. B) Majitel plantáže (továrny) – dělníkům - za 1 kg kávy vám dám 10 centů (což je cca 1,50 Kč). Však vám to stačí….stejně vám nezbývá nic jiného než pro mě pracovat- tak proč bych vám platil víc? A já si alespoň pořádně namastím kapsu, až kávu prodám. C) Obchodník - překupníkovi - za 1 kg kávy vám dám 1 dolar. OK (cca 18 Kč), dobrý obchod. D) Přepravce - zase zdražila ropa, musím vám za náklad a přepravu lodí naúčtovat vyšší sazbu. E) Celník - při proclení: chudáci, dáváme jim rozvojovou pomoc aby něco vypěstovali, a pak jim 3x tolik bereme na dovozních clech. F) Zpracovatelský závod v Evropě Tak hoši došlo zelený zlato, jdeme makat! Ach jo, mě se dneska nic nechce… Ještě si ztěžuj, díky ochraně našich trhů, to tam můžou jenom vypěstovat a pražení, balení a design zaměstnává lidi u nás a máme za to daleko víc peněz, než za ty zelené boby co oni vyvážejí. No jo, už teda jdu, když se mám vlastně tak dobře, že mám práci…stejně bych se raději díval v televizi na fotbal……. G) Velkoobchodník - Zase podražili – prý kvůli materiálovým nákladům. No, nedá se nic dělat, také zdražím, přece to nebudu platit ze svého? H) Maloobchodník - Musím dodržet marže – nadhodnotím cenu, abych mohl dát slevu – to se dobře prodá. Dám 15 procent navíc). CH) Kupující (spotřebitelé) - Tady to kafe je ve slevě, ber to. 52

- I tak je docela drahé – ti černoši už neví, co by za to chtěli!

KARTY S TEXTEM PRO JEDNOTLIVÉ ROLE: I. CESTA SPRAVEDLIVÉHO OBCHODU (FAIR TRADE) ÚKOL: Zamyslete se nad tím, v čem bude Fair trade jiný. A1) Dělníci na plantážích 1K – Na moji produkci jsem uzavřel dlouhodobou smlouvu předem, umožní nám dobré živobytí a jasné podmínky dohodnuté předem. Nemusím se už strachovat, že co vypěstuji neprodám, nebo prodám pod cenu. 2K – Děti už se mnou nemusí chodit na plantáž a chodí místo toho se učit do školy. 3K – Dávají nám i sociální příplatek, takže máme peníze na pořízení strojů, abychom nemuseli dělat všechno ručně. 4K – Ze společného fondu celého družstva nám platí i služby agronoma, který nám radí jak správně pěstovat. B) Maloobchodník - Budu brát zboží přímo od fairtradových družstev. Doprava a cla mě vyjdou nastejno, obaly mám vlastní, takže to bude pro mě levnější a víc vydělám. C) Kupující (spotřebitelé) - Tady to kafe je ze spravedlivého obchodu. - A není ani tak drahé – to budu podporovat! Reflexe hry: •

vyzveme nejprve studenty, kteří hráli roli dělníků, aby popsali, jak se v obou případech (nespravedlivého i spravedlivého obchodu) cítili

•

jaký je rozdíl mezi férovým a neférovým obchodováním

•

poté do diskuze zapojíme i ostatní, navrhujeme, jak my sami můžeme situaci ovlivnit

•

na základě toho, co jsme se dověděli z této hry, zkusíme dát dohromady pravidla fair trade obchodu, které zapisujeme na flip chart

Pomůcka pro vyučujícího: 1. zavádí alternativní pojetí směny zboží oproti dosavadní praxi 53

2. cílem není primárně tvorba zisku, ale zlepšení životních podmínek producentů (zejména v oblasti zemědělství) v rozvojových zemích 3. aby se obchod stal opravdu spravedlivým, je důležité v praxi dodržovat několik základních pravidel: a) producentům jsou zaručeny rozumné výkupní ceny, které zajistí slušnou obživu jejich rodin, základní lékařskou péči i možnost platit školné pro děti. Část z ceny produktu je určena k dalšímu financování rozvoje jejich činnosti b) fair trade podporuje demokratické rozhodování v místní komunitě, pozornost je věnována také rovnoprávnému postavení žen c) pomáhá lidem především ve venkovských oblastech, aby měli dobrou obživu a nemuseli tak odcházet do měst, což napomáhá dále rozvoji vztahů v místní komunitě d) produkce podle pravidel fair trade je šetrnější k životnímu prostředí, v zemědělství jsou pěstitelé povzbuzování k přechodu na ekologický způsob hospodaření

O Fair trade Fair trade (česky spravedlivý obchod) je způsob obchodu, který zaručuje producentům z rozvojových zemí spravedlivou odměnu za jejich práci. Pěstitelé v rámci fair trade dostávají za svou práci takovou výkupní cenu, která odpovídá nákladům na výrobu a zaručuje jim důstojný život. Mezi základní principy fair trade patří férové obchodní podmínky, dodržování lidských a pracovních práv, šetrnost k životnímu prostředí nebo vyplácení tzv. sociálního příplatku, který je investován do projektů místního rozvoje. Koncept fair trade nabízí možnost, jak snadno a efektivně podpořit konkrétní drobné pěstitele a řemeslníky v rozvojových zemích a zároveň tak přispět k nastavení spravedlivějších podmínek mezinárodního obchodu, založeném na respektu k lidem a přírodě. Ceny surovin pěstovaných v rozvojových zemích (např. káva, kakao, čaj...) se na světových trzích drží velmi nízko. Vlivem velké konkurence je na pěstitele kladen tlak na snižování nákladů. Aby se dokázali uživit, jsou proto nuceni začleňovat do pracovního procesu své děti, pracovat v nedůstojných podmínkách a vystavovat se nebezpečí využívání agrochemie. Žijí v chudobě a bez přístupu ke vzdělání. Zapojení se do systému fair trade dává těmto lidem možnost žít důstojný život, osamostatnit se, zajistit dětem vzdělání a být šetrný k přírodě. Fairtradový výrobek lze rozpoznat podle označení ochrannou známkou FAIRTRADE® nebo je jeho původ garantován dodavatelem, který je členem mezinárodní organizace WFTO (World Fair Trade Organization). Informace ke značení fairtradových produktů naleznete na webu kampaně Fair point. 54

Multimediální ukázky pěstování jednotlivých komodit a zmanipulovaných pravidel obchodu

Nucená liberalizace

Přístup na trh Dumping

Regionální dohody

Patenty Pracovní práva

Zdroj: Oxfam International Materiál The Rigged Rules of Global Trade je použit s povolením Oxfam International, 266 Banbury Road, Oxford OX2 7DL, UK www.oxfam.org. Oxfam International neschválil žádný text nebo aktivitu, která materiál doprovází. Překlad The Rigged Rules of Global Trade pořídila organizace NaZemi a Oxfam International není zodpovědný za obsaž českého překladu mimo původní anglickou verzi.

Fairtradová města Fairtradové město je status určený městům podporujícím fair trade. Cílem kampaně je podpora prodeje a spotřeby fairtradových produktů v daném městě. Pro města status představuje zajímavý marketingový nástroj, díky kterému svým občanům a partnerům ukazují svou společenskou odpovědnost. Města podporou fair trade naplňují veřejné politické cíle v oblasti udržitelného rozvoje, které jsou deklarované jak v mezinárodních dokumentech (Agenda 21, Smlouva o založení ES, Usnesení Evropského parlamentu o Spravedlivém obchodu a rozvoji), tak i v českých (Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR). Kampaň fairtradových měst vznikla ve Velké Británii z iniciativy Bruce Crowthera v roce 2001. Během prvních 5 let status „Fairtrade town“ získalo přes 200 britských měst. Ke konci roku 2009 se tímto prestižním titulem pyšnilo již přes 750 měst po celém světě. Koncept 55

Fairtrade towns funguje v 18 zemích světa, populární je především v západní Evropě (Velká Británie, Belgie, Švédsko, Německo, Holandsko), mezi fairtradová města patří např. Londýn, Dortmund, San Francisco, ale i malá městečka a vesničky na venkově. Počet měst s tímto statusem se rychle rozrůstá, očekává se, že v roce 2010 jejich počet překročí jeden tisíc. V České republice byla samotná kampaň spuštěna začátkem roku 2011. Adaptaci britského modelu Fairtradových měst (Fairtrade town) do českého prostředí připravila společně Asociace pro fair trade, Společnost pro Fair Trade a Ekumenická akademie Praha. Projekt Fairtradových měst podporuje Národní síť Zdravých měst, která ji vnímá jako součást plnění cílů Agendy 21. Záštitu nad projektem v České republice převzalo Ministerstvo životního prostředí, které dlouhodobě podporuje téma udržitelné spotřeby a výroby. Koncept je blízký městům Litoměřice, Brno, Třebíč nebo Vsetín, ve kterých je fair trade systematicky podporován již několik let. Jak být fér Jak může být Vaše město fér? Tím, že podporuje fair trade! V rámci odpovědné spotřeby Fairtradová města preferují sezónní a lokální produkci ekologického zemědělství a u těch produktů, které nepochází z našeho klimatického pásu, upřednostňují produkty spravedlivého obchodu. Pro získání statusu Fairtradová města, kterým dávají svým občanům a partnerům jasně najevo, že svůj úřad vedou společensky odpovědně, podporují FT a odpovědnou spotřebu, zajímají se o globální souvislosti a chtějí se aktivně podílet na rozvojové spolupráci. Města musí pro získání statutu splnit 5 kritérií: •

je vytvořena místní řídící skupina za účelem podpory fair trade ve městě

•

město oficiálně podporuje fair trade (podpora fair trade je součástí strategických dokumentů)

•

v místních obchodech a kavárnách jsou dostupné fairtradové produkty

•

místní organizace podporují fair trade (školy, nevládní organizace, církve, apod.)

•

místní média informují o fair trade

Podpořit fair trade ve vašem městě můžete i jinými způsoby: •

uspořádání fairové snídaně s ochutnávkou FT produkce,

•

uspořádání besedy, happeningů k fair trade,

•

vytvoření seznamu dostupnosti fair trade ve vašem městě,

•

rozeslání výzvy prodejcům, aby do nabídky přidali výrobky fair trade,

•

nákup spravedlivě obchodovaných produktů (jako individuální spotřebitel nebo veřejné instituce)

Historie Fair trade ve Vsetíně •

Od roku 2005 realizace kampaně Česko proti chudobě v rámci procesu MA 21

•

Od roku 2007 specializace ČPCH na kampaň Fair trade o zavedení fair trade do prodejny Zdravé výživy o některé NNO nakupují výhradně fair trade kávu

•

SPKP Vsetín přijímá směrnici o podpoře fair trade

•

Na akcích města (fórum, setkání s NNO, vybrané kampaně Zdravého města) je k dispozici prodej a ochutnávka fair trade výrobků

•

V roce 2010 přístup Vsetína mj. k fair trade ocenění v rámci databáze příkladů dobré praxe Národní sítě Zdravých měst ČR

•

2011 – město Vsetín spolu s městem Litoměřice certifikovaní jako první fairtradová města v ČR i ve střední a východní Evropě

•

V roce 2011 se uskutečnila 1. FT konference ve Vsetíně, 1. FT snídaně a dotazníkové šetření žáků ZŠ Rokytnice o povědomí o fair trade ve Fairtradovém městě

Závěrečné shrnutí a vyhodnocení kurzu u ochutnávky fairtradových produktů – revize nejzajímavějších myšlenek Sedíme s účastníky nejlépe v kruhu a jednoho po druhém vyzveme k tomu, aby řekl, co ho na programu nejvíce zaujalo, co ho překvapilo, co si odnáší. Tuto závěrečnou aktivitu spojíme s ochutnávkou fairtradové kávy, čaje a čokolád. Absolventi obdrží drobné pomůcky – samolepky, letáky, brožury s problematikou fair trade.

TŘÍDĚNÍ A RECYKLACE ODPADŮ

Mgr. Marie Kordulová

říjen 2012

Obsah 1) Úvod 2) Druhy odpadů 3) Předcházení vzniku odpadů 4) Recyklace 5) Příklady třídění a recyklace nejběžnějších druhů odpadů 6) Závěr

Úvod Třídění a recyklace odpadů Naše průmyslová společnost produkuje velké množství odpadů nejrůznějšího druhu a jeho produkce stále roste. Otázka likvidace odpadu, nebo racionálního využití dnes představuje prvořadý úkol nejen z hlediska ochrany přírody, ale i z hlediska ekonomického. Průměrný Čech vyhodí do odpadkového koše 400 kg odpadů ročně, což je obrovská zátěž pro životní prostředí. S těmito odpady je nutno nějakým způsobem nakládat, což přináší další energetické a materiálové nároky. Ideální situace by byla, aby odpad vůbec nevznikal. Toto je však v současné společnosti prakticky nereálné, přesto lze množství odpadu minimalizovat a předcházet jeho vzniku. Jak nás odpad ohrožuje: ničí životní prostředí, zabíjí živočišstvo a rostlinstvo, znečisťuje spodní vody, ovzduší a půdu, ukládání na černých skládkách podporuje množení nebezpečných mikroorganismů a hlodavců, působí nevzhledně a jeho nárůst je náročný na další prostory.

Definice odpadu dle zákona: Odpad je to každá movitá věc, které se osoba zbavuje, nebo má úmysl se jí zbavit. Platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, klade důraz na předcházení vzniku odpadů, stanoví hierarchii nakládání s nimi a prosazuje základní principy ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel při nakládání s odpady. Odpadové hospodářství se zabývá předcházením vzniku odpadů, omezováním vzniku odpadů a nakládáním s odpady.

Druhy odpadů Obecně jsou pro evidenci rozdělovány odpady na NO (nebezpečné odpady, jsou takové, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností) Odpady ostatní O 60

Typy odpadů vznikající v domácnosti: Využitelný odpad (papír, lepenka, plasty, nápojový karton, sklo, kovy) Použitá elektrozařízení (televize, ledničky, počítače, jiné nefunkční elektrozařízení) Bioodpad (zeleň ze zahrad, veřejného prostranství, posekaná tráva, listí, ořezané větve) Nebezpečný odpad (barvy, lepidla, motorové oleje a nádoby jimi znečistěné, kapalné a tuhé chemikálie, pesticidy) Objemný odpad (starý nábytek, umyvadla, - toalety, kuchyňské linky, atd.) Stavební odpad (stavební suť, cihly, beton, atd.) Autovraky (při neodborné likvidaci autovraků může dojít nejen k poškození životního prostředí, ale i ohrožení zdraví- zbytky olejů, náplně chladičů, klimatizací atd.) Pneumatiky (opotřebených pneumatik se lze zbavit v rámci zpětného odběru)

Předcházení vzniku odpadů •

Nakupovat jen věci, které skutečně potřebujeme (řadu věcí lze vypůjčit).

•

Neplýtváme zbytečně čímkoliv.

•

Rozbité věci dle možností opravit, tím šetříme energii a suroviny potřebné k výrobě nové věci.

•

Nakupujte ve větším balení.

•

Nekupujte zboží na jedno použití, ať už se jedná o papírové ručníky, kapesníčky, plenky, zapalovače, které nejdou znovu plnit nebo baterie, které nejdou znovu dobíjet.

•

Volit raději obaly z recyklovaného papíru.

•

Všímejte si, kolik zboží kupujete v plastových obalech.

•

Výroba z bio plastů (ztěžují recyklaci plastů, pokud jsou odkládány do kontejnerů s plasty).

•

Na nákupy používejte svoji vlastní látkovou tašku. Je to k přírodě šetrný způsob a navíc vypadá elegantněji.

•

Nekupujeme nápoje v hliníkových plechovkách.

Vzniklého odpadu je potřeba se zbavit, což se řeší několika způsoby. Buď se odpad uloží na skládku, spálí se ve spalovně, nebo se může znovu využít - recyklovat. Aby tato řešení byla co nejefektivnější je třeba odpad třídit na odpad, který nelze nijak využít a odpad, který lze recyklovat.

Recyklace Druhým nejekologičtějším řešením je recyklace, při které se z již jednou použitého materiálu, vyrobí nový produkt. Recyklace šetří primární suroviny, energii a méně znečišťuje vzduch a vodu, než výroba z primárních surovin. Milióny tun kvalitních materiálů každoročně končí na skládkách nebo se pálí. Každou zbytečně vyhozenou tunu musí nahradit přírodní suroviny, které je nutno pokácet, vytěžit a následně znovu zpracovat. Na druhé straně bychom měli mít na paměti, že také recyklace je ve své podstatě výroba, při které je spotřebovávána energie a která také produkuje odpady. Také ne vždy lze pomocí recyklace vyrobit stejně kvalitní výrobek, jako byl ten, ze kterého byl materiál vyzískán.

Papír Vytříděný papír lze vhazovat do modrého kontejneru: Jsou to, noviny, časopisy, vlnitá hladká lepenku, kartony (papír a lepenka – vhodný na recyklaci bývá označený tzv. recyklační značkou), knihy bez tvrdých obalů, katalogy, telefonní seznamy, kancelářský papír i ze skartovače, papírové obaly od potravin, různé papírové krabičky, reklamní letáky, sešity, diáře opět bez tvrdých obalů. Do kontejneru nepatří: Plata od vajec, použité mokré nebo vlhké papírové utěrky, papír s povrchovou úpravou (křídový), tapety od lepidla, zalaminovaný papír, znečistěný papír (od barev, mastnoty, krve), pauzovací papír, spodní strany samolepek, kopíráky, použité kapesníčky, jízdenky, účtenky, papírové etikety apod. Spotřeba papíru v České republice byla v roce 2010 přibližně 130 kg na 1 obyvatele (1 343 tisíc tun). Je to tedy mírný pokles oproti roku 2008, kdy jsme dosáhli nejvyšší hodnoty od vzniku samostatného státu. Dosud máme nižší spotřebu než je průměr zemí EU 15, bylo by škoda o tuto výhodu přijít. Nejvíce se na naší spotřebě podílí grafické papíry (noviny, časopisy, knihy, sešity, reklama) a obaly. Ovšem zatímco na recyklaci obalů přispívá díky zákonu o obalech průmysl a obchod, sběr a recyklaci ostatních materiálů hradíme sami.

Jak můžeme omezit spotřebu papíru •

Omezením tisku, přemýšlet, zda opravdu potřebujeme tento dokument vytisknout.

•

Oboustranným tiskem.

•

Dalším používáním jednostranně potištěných papírů na koncepty, poznámky atd.

•

Můžeme nalepit na schránku, nevhazujte letáky.

•

Nakupovat výrobky z recyklovaného papíru (ten lze až 5x recyklovat).

Sklo Odevzdáváme je do bílých a zelených kontejnerů, bez kovových uzávěrů. Je nutné je třídit na bílé a barevné sklo, kvůli odlišnému způsobu zpracování. BÍLÉ SKLO - průhledné sklenice od kompotů, zavařenin, a lahve od nápojů. BAREVNÉ SKLO - lahve od piva, ostatních nápojů a výrobků, které nejsou průhledné. Patří sem i tabulové sklo (z oken) a skleněné obaly od léků. Pokud nelze použít staré sklo na výrobu nového, používá se skelná drť do izolačních materiálů. Do kontejneru na sklo nepatří: Keramika, porcelán, zrcadla, plexisklo, autosklo, drátované sklo, žárovky, zářivky, výbojky, obrazovky monitorů, televizní a různé displeje. 63

Recyklace skla Z hlediska recyklace a zátěže na životní prostředí je nejpříznivější SKLENĚNÁ LÁHEV. Jednak některé z nich jsou vratné, takže mohou v ideálním případě vydržet až 70 oběhů a jednak sklo se velmi dobře recykluje. Skleněné střepy se využívají při výrobě nového skla, takže se z nich vyrobí stejně kvalitní surovina. Díky recyklaci skla se uspoří třetina energie, polovina vody, pětina emisí a 80% hlušiny, které by jinak vznikly při těžbě surovin pro výrobu nového skla. Sklo lze recyklovat do nekonečna a jeho kvalita se recyklací nesnižuje.

Plasty Někdy se o plastech hovoří nesprávně jako o „umělé hmotě“. Je to nejmladší a nejrozšířenější obalový materiál. Užitné vlastnosti plastů (jako je například houževnatost, pružnost, pevnost, tvarovatelnost, nízká hmotnost a další), napomohly k jejich všestrannému využití a ohromnému rozšíření. Vytříděné plasty odevzdáváme do žlutých kontejnerů. Recyklace plastů předpokládá jejich kvalitní roztřídění a absence nepřípustných nečistot. PET lahve se házejí do příslušných kontejnerů, sešlápnuté nebo slisované, aby nezabíraly zbytečně mnoho místa. Nejčastěji se vyrábí z recyklovaných plastů umělohmotné odpadkové koše, parkové lavičky, zatravňovací dlaždice, protihlukové stěny, kanalizační trubky a výplně do zimních bund a další. Příklady plastů, které lze vhazovat do žlutého kontejneru jsou označeny recyklační značkou a číslem. 1. PET LYETYLEÅLN TEREFTALÁT. PET láhve, polyesterové tkaniny, některé obaly od mléčných nápojů. 2. TVRDÝ POLYETYLÉN - odolný plast. Obaly od čisticích prostředků, šamponů, sprchových gelů, kanystry, víčka od PET lahví. 3. MĚKKÝ POLYETYLÉN – igelitové tašky, fólie, většinu etiket z PET lahví, obaly od sušenek. 4. POLYPROPYLEN - pružný a odolný plast. Plastové obaly od kečupu, tuby (zubní pasty, krémy). 5. POLYSTYREN - bílý pěnový, podtácky od masných výrobků, ovoce, izolace, ochrana zboží. 6. Tmavý tuhý, nápojové kelímky, plastové nádobí, misky, obaly od elektroniky. 7. OSTATNÍ PLASTY. Tato značka se používá, pokud není obal vyroben z některých 6 typů uvedených výše, popřípadě pro kombinované obaly.

Do žlutého kontejneru nepatří: Plastové vodovodní trubky, linoleum, plastové láhve od chemikálií, textil z umělých vláken, guma, pneumatiky, molitan, vícevrstvé obaly (krabice od džusů, mléka či laciného vína).

Kovy Odevzdáváme je do šedých kontejnerů ve sběrných dvorech nebo výkupnách surovin. Je škoda kovový odpad jen tak někde vyhazovat, když se může zpeněžit a přilepšit tím nejen sobě, ale i životnímu prostředí. Kovy nesmí obsahovat látky zdraví škodlivé, výbušné, vyzařující nebezpečné záření a předměty s uzavřenými dutinami. Recyklace kovového odpadu významně šetří přírodní zdroje, snižuje náklady na výrobu a lze vyrobit stejný výrobek, jako před recyklací. Televizory a monitory Tyto odevzdáváme do sběrných dvorů, v prodejnách elektrospotřebičů při koupi nového televizoru, odeberou starý, nebo při mobilních svozech nebezpečného odpadu. Ledničky, mrazničky, elektrozařízení Předávat na místo ekologické likvidace. Příklad vytříděných součástí z elektrických spotřebičů

Příklad vytříděných součástí z elektrických spotřebičů

Bio – odpad Bio-odpadem se rozumí takový odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Patří sem všechny kompostovatelné odpady z prvovýroby a biologicky rozložitelné komunální odpady. Je to jediný druh odpadu, který lze 100% recyklovat a získat z něj kvalitní organominerální hnojivo – kompost. Z domácností – zbytky ovoce a zeleniny, kávové a čajové zbytky, skořápky od vajec a ořechů, zbytky jídel, zvadlé květiny, podestýlka domácích býložravých zvířat, papírové ubrousky. Ze zahrady – tráva, listí, větvičky, piliny, hobliny, popel ze dřeva. Kam s ním? Domácí kompostování, komunální kompostování, sběrný dvůr, hnědé kontejnery. Do kompostu nepatří, kosti, maso, oleje, uhynulá zvířata, biologicky nerozložitelné látky, popel z uhlí. V současné době se v ČR zaznamenává vážný úbytek organické hmoty v půdě. Navrácení bio - odpadu do půdy ve formě kompostu pomáhá kvalitu půdy zlepšit.

Závěr Pochopení důležitosti předcházení vzniku odpadů, jeho třídění a recyklace, pomůže k uvědomění důsledků každodenních činností a jejich dopadů na životní prostředí. Nezapomínejme na to, že odpad ničí životní prostředí a mysleme také na budoucí generace, aby si mohly také užít čistého vzduchu, vody, zdravé půdy a pěkné přírody.

Zdroje 1. MÁCHAL, A - VlAŠÍN, M – SMOLÍKOVÁ, D: Desatero domácí ekologie. 2. KVASNIČKOVÁ, D – MIKULOVÁ, V. – PLACHEJDOVÁ, E: Životní prostředí. 3. VOŠTOVÁ, V – FRIES, J: Zpracování pevných odpadů. 4. VERONICA, EKOLOGICKÝ INSTITUT:O environmentálně šetrném nakupování. 5. VERONICA, EKOLOGICKÝ INSTITUT: Co od nás odpadne. 6. ŠŤASTNÁ, J: Kam s nimi. 7. ROSNIČKA, O. S. pro EVVO, kolektiv autorů: Příručka pro ekostrážce. 8. KUŠKOVÁ, P. – MARKOVÁ, A. – NAJMANOVÁ, K.: Češi ve spotřebitelském ráji. 9. http://arnika.org/spotreba-papiru

ŠKOLA FINANČNÍ GRAMOTNOSTI (INVESTICE)

Ing. Pavel Pelc

březen 2013

Obsah 1. Vliv státního rozpočtu na hodnotu úspor občanů 2. Inflace 3. Vysvětlení věcné a peněžní hodnoty 4. Investiční fondy – podstata kolektivní investice 5. Členění fondů 6. Investování do fondů 7. Základní informace o burzovních obchodech 8. Zdroje

Vliv státního rozpočtu na hodnotu úspor občanů Ve srovnání s eurozonou má Česká republika nejnižší zadluženost ve východních státech EU. Zadluženost je pod 40 % a stát řádně platí úroky z úvěrů. Pokud by nedošlo ke zvýšení zadluženosti je emise státních dluhopisů ČR zajímavou investiční příležitostí, což potvrzuje rychlost odkoupení poslední emise investory. V současnosti jediným státem EU, který má zdravou ekonomiku, je Německo. Státní rozpočet v ČR má ročně 100 mld. Kč záporné saldo, o 100 mld. se tedy zvyšuje státní dluh. Příjmy jsou 1,1 bil. Kč, výdaje 1,0 bil. Kč. Tento vývoj ve výdajích do budoucna přinese zadluženost ČR nad 50 %, čímž se rapidně zvýší problémy. Nyní platíme ročně 60 mld. Kč úroků. Průměrný dluh na jednoho občana je 200 tis. Kč, vzhledem k výši průměrné mzdy v ČR (26 tis. Kč) nelze donekonečna vybírat daně od občanů, je nutno začít škrtat v rozpočtu. V České republice aktuálně nepracuje 57,7 % lidí (senioři, děti, sociálně vyloučení apod.). Dnes připadá 2,18 důchodce na jednoho produktivního občana, tento vývoj se zhoršuje, v roce 2015 to bude 2,31 důchodce na občana. Náklady na sociální oblast rostou. Zadlužováním státu a obcí bereme životní prostředí dětem, kterým zůstanou jen dluhy. Pohled na ekonomiku národního hospodářství Výsledky naší ekonomiky jsou často srovnávány s ekonomikami více zadlužených zemí, než je Česká republika. Měli bychom se srovnávat s ekonomikami, které nehospodaří se schodkem státního rozpočtu. Mezi hlavní příčiny hospodářského úpadku patří špatný stav morálky ve společnosti, zhoršující se vztahy ve společnosti, malá platební disciplína v podnikatelském sektoru. Vlivem krize a zvyšování spotřební daně a DPH dochází k růstu nezaměstnanosti. V naší ekonomice vlivem stárnutí populace dochází k navyšování sociálních dávek a tím se zvedá nárok na státní rozpočet.

V naší společnosti se setkáváme s protiváhou zájmů nadnárodních firem nad zájmy občanů. Máme například drahé léky – zde je hlavní zájem skupin produkujících léky o velkou částku k rozdělení ze státního rozpočtu do zdravotnictví a obdobně tomu je u ostatních resortů. Z toho pramení nezájem centra dostat více služeb občanům za méně peněz. Často jde o zákulisní politiku, kdy se politickým zájmům podřizuje ekonomika, a proto není cílem mít ministry odborníky. Většina věcí se řeší přes tzv. lobbisty. Další negativní vliv ve společnosti hrají často média, která sehrávají špatnou roli. Vytvářejí napjatou situaci, neinformují nás pravdivě o vývoji situace v zahraničí, odvádějí pozornost od skutečných problémů. Dnes se zvyšuje sazba DPH, ale projevuje se křivka zlomu. Zvedající sazba nevyvolává zvýšení výběru peněz, ale má opačný efekt. Projevuje se hlavně nevolí občanů. Za rok 2012 chtěl stát vybrat 220 mld. Kč na DPH, podařilo se vybrat cca 200 mld. Kč. A proto je nutné obrodit myšlenky. Tomáš Baťa se řídil těmito myšlenkami: Být dobrými hospodáři, nedělat dluhy, nevyhazovat peníze za nic a mít zodpovědný přístup k práci i k majetku. Chtějme za své peníze denní kvalitu, nenechme se okrádat v restauracích, řemeslníky a nekvalitním zbožím. Český státní dluh (1989 - 2011) Do roku 1989 jsme z hlediska schodků státního rozpočtu žádný problém mít nemohli. Schodek se prostě nepřipouštěl. Státní banka československá sledovala "plnění měnového plánu" Československé republiky. Emise peněz probíhala v uzavřené ekonomice podle plánu a centrálně řízená ekonomika země se mohla rozvíjet pouze v rámci omezených zdrojů. Na startovní čáře v roce 1989 činilo zadlužení 114 mld. Po rozdělení ČSFR bylo nutné vypořádat závazky se Slovenskem a v roce 1993 činil státní dluh 164 mld.Kč, což bylo 17% HDP. Vzhledem k oněm 17% k HDP při vzniku České republiky se to může zdát hodně. Ale 69

musíme si uvědomit, že v důsledku špatně provedené ekonomické transformace jsme se hluboce propadli proti roku 1989. Ještě v roce 1999 byla ekonomika o 5% slabší, než v roce 1989. Státní dluh v současnosti činí 1 538 miliard Kč k listopadu 2011. To představuje 41% k současné výši HDP. Předmětem mezinárodní kritiky vládního dluhu České republiky není ani tak celková výše nahromaděných dluhů. Ještě jsme nedosáhli Maastrichtské hraniční hodnoty 60% k HDP, takže tendence populistů je říkat, že se vlastně nic neděje. Závažným problémem je však rychlost zadlužování, jež v posledních několika letech rapidně stoupla. Zvýšila se rovněž úroková sazba, a to z 1,1 % v r. 2008 na 2% v r. 2011. Stručný popis českého státního dluhu: •

oněch 7,4% představuje počáteční stav roku 1989;

•

dalších 36,2% koláče představuje zadlužení způsobené divokou privatizací na náš účet;

•

dalších 216 mld., t.j. 14 % z koláče připadá na další dluhy vytvořené v období do roku 2006 (tj. mimo těch horních 36% z transformace);

•

dohromady tvoří podíl těchto starých privatizačních dluhů a neschopného hospodaření posledních 16-ti let celých 50% celkového dluhu;

•

pak přibylo dalších 652 miliard, tj. 43% dluhu do dnešní doby.

Zadlužení České republiky je dluhem nezdravým, poněvadž nepřispělo k nastartování produktivních investic. Ty by ve střednědobém horizontu zajistily ekonomickou návratnost včetně úroku, a hlavně pracovní místa. Jsou země, kde taková politika byla úspěšná, například Jižní Korea. Tempo růstu HDP bohužel v Česku značně pokulhávalo za tempem nárůstu dluhů. Výběr odvodů na sociální a zdravotní pojištění se bude nadále propadat, což bude další voda na mlýn pro ty, kteří chtějí zmrazit, nebo ještě snížit důchody. Deficit výběru daně z příjmu fyzických osob, tedy hlavně u příjmu ze závislé činnosti, se ještě prohloubí. Pak bude možné říci, že jsou nutné další škrty.

Inflace Je definována jako změna cenové hladiny. Je to tedy opakovaný růst cen v ekonomice, při kterém dochází ke znehodnocování kupní síly peněz tím, že se zvyšuje jejich množství v běhu nad únosnou úroveň. Měří se v procentech. Údaj říká, o kolik procent vzrostla (popřípadě klesla) cenová hladina za dvanáct měsíců, tedy oproti stejnému období předešlého roku. Na inflaci tedy můžeme pohlížet jako na růst cenové hladiny, nebo jako na pokles kupní síly peněžní jednotky.

Pro znázornění reálného přírůstku respektive poklesu mzdy, je třeba zároveň sledovat míru inflace. Ta je zachycena v tabulce. Zde je zobrazena míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen.

Míra inflace v letech 1993 – 2011 1993 Průměrná mzda (v Kč)

1994

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

5 904

7 004

8 307

9 825

10 802

11 801

12 797

13 614

14 793

15 866

16 917

–

9,1

8,8

8,5

10,7

2,1

3,9

4,7

1,8

0,1

–

118,6

118,3

109,9

109,2

108,4

106,4

108,7

107,3

106,6

–

107,8

108,7

101,3

98,6

106,2

102,4

103,8

105,4

106,5

Míra inflace v % Index nominální mzdy Index reálné mzdy

2004 Průměrná mzda (v Kč) Míra inflace v % Index nominální mzdy Index reálné mzdy

1995

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

18 041

19 024

20 211

20 957

22 592

23 344

23 864

24 436

2,8

1,9

2,5

2,8

6,3

1,5

1,9

106,6

105,4

106,5

107,2

107,8

103,3

102,2

102,4

103,7

103,4

103,9

104,3

101,4

102,3

100,7

100,5

Znázorňuje procentní změnu průměrné cenové hladiny v uvedených letech. Podíváme-li se na tento vývoj, zjistíme, že nejvyšší míra inflace byla zaznamenána v devadesátých letech. Sledovanému období předcházelo několik let, kdy do vývoje inflace velmi zasáhla transformace. Například v roce 1991 byla inflace na úrovni 56,6 procent. Pokud tedy uvážíme vývoj let předchozích let, můžeme označit míru inflace v první polovině devadesátých let za poměrně stabilní vývoj s klesajícím trendem. Výjimkou se pak stal rok 1998, v němž byl 71

promítnut dopad hospodářské krize roku předcházejícího. Tato událost měla vliv na míru inflace, která v tomto roce vzrostla na hodnotu 10,7. Téměř jedenácti procentní nárůst pak reprezentuje nejvyšší míru inflace ve sledovaném období. V dalších letech se míra inflace pohybovala v průměru okolo 2,5 procent. Silný nárůst je zaznamenán na konci sledovaného období, v roce 2008. Kde hodnota inflace stoupla na 6,3 procent. Jedná se o nejvyšší průměrnou roční míru inflace za posledních deset let. Tento vývoj ovlivnila řada faktorů, mezi které patřil zejména citelný vzestup cen potravin, zvýšení sazby DPH z 5 % na 9 % u některého zboží a služeb, zvýšení spotřební daně u tabákových výrobků, zvýšení cen energií, regulovaného nájemného a zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a taky nové finanční krize na světových trzích v roce 2008. Hodnota peněz a dopad inflace na úspory. S ohledem na zjištěné údaje ve vývoji mezd a působení inflace je nutno se zamyslet nad nástroji zachování hodnoty peněz. Jak dosáhnout zachování hodnoty úspor v dalším období, když na uložené peníze působí inflace. Jen když provedeme prostý součet procent inflace za posledních 5 let (2007–2011) to činí 13,5 %, dojdeme k výsledku, že se nám postupně hodnota úspor snižuje. To znamená, co jsme mohli pořídit před 5 lety za 10.000,- Kč, dnes musíme nakoupit za 11.350,- Kč. Proto je nutno zmínit ještě jednu rovinu a to tu, že pokud máme peníze v bance, stáváme se věřiteli banky, jejíž zúročení na účtu by nám mělo pokrýt alespoň inflační vliv. Pokud je úroková sazba na účtech v bance nižší než procento inflace, dochází ke znehodnocení peněz. Ztrácíme - hodnota peněz klesá, musíme hledat lepší uchování hodnoty našich prostředků

Vysvětlení věcné a peněžní hodnoty Věcná hodnota •

S věcnými hodnotami se stáváme majiteli reálných věcí!!

•

Jako majitelé sami rozhodujeme o tom, jak se svým majetkem naložíme.

Peněžní hodnota •

S peněžní hodnotou získáváme nějaký dlužební titul a stáváme se věřiteli!!

•

Jsme tedy závislí na tom, zda je dlužník (banka, pojišťovna, stavební spořitelna, stát) schopen své dluhy zaplatit (vrátit).

Inflace působí na peněžní hodnotu negativně – snižuje kupní sílu (Co jsme si mohli koupit před 20 lety např. za 100.000,- korun a co dnes?). Naopak na věcnou hodnotu inflace působí pozitivně – zvyšuje hodnoty (Pozemek, který jsem před 20 lety koupil za 100.000,- korun, v dnešní době se jeho hodnota zvýšila).

Investiční fondy – podstata kolektivní investice Podstata kolektivního investování spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od jednotlivých „drobných“ investorů, které jsou pak investovány s cílem dosáhnutí výnosu a rozptýlení rizika. Kolektivně investovat je možné mnoha různými způsoby a existují různé kategorie a typy fondů s různou úrovní rizika. Větší část investičního portfolia fondu se neustále upravuje pod dohledem profesionálních správců, kteří předpovídají budoucí výkon akcií, které fond spravuje, a kteří vybírají, které akcie nejlépe odpovídají cílům fondu. Většina fondů je spravována prostřednictvím mateřské společnosti, která může najmout nebo propustit správce. Investiční a podílové fondy podléhají souboru směrnic a pravidel a na rozdíl od jiných společností nepodléhají zdanění příjmů za předpokladu, že je rozdělí mezi své investory. Navíc může úroveň zdanění záviset na typu investice (např. pokud podílník drží akcie déle než 6 měsíců, neplatí z nich po prodeji daň z příjmu). První investiční fond byl založen v roce 1924 v USA, krátce před pádem burzy v roce 1929 (který odstartoval období velké hospodářské krize). Ve třicátých letech byly přijaty první zákony regulující aktivitu investičních fondů. Tyto zákony požadují, aby každý fond byl registrován a investorům poskytl podnikatelský záměr, ve kterém uveřejní požadované informace o fondu, jeho jmění a správcích.

Členění fondů Existují dvě základní formy kolektivního investování: •

podílové fondy – vydávají tzv. podílové listy, jejichž prodejem získávají prostředky pro investování. Koupí podílového listu investuje podílník své prostředky do podílového fondu, který pak takto vložené peníze zhodnocuje investicemi na finančním trhu. Podle toho, jakým způsobem investor – podílník získává výnos, se fondy dělí na otevřené a uzavřené. Veškerá činnost fondu je zajišťována investiční společností. o otevřené Investiční společnosti, které provozují tyto fondy, jsou od vás povinny kdykoliv odkoupit zakoupené podílové listy. Prostředky, které do fondu vložíte, můžete tedy kdykoliv přeměnit zpět na likvidní prostředky. o uzavřené podílové fondy jsou zakládány na určitou dobu. Investiční společnosti nemají v případě uzavřených fondů povinnost odkoupit vaše podílové listy před uplynutím této doby.

•

investiční fondy – jedná se o akciové společnosti, které získávají prostředky nutné pro investování formou úpisu akcií. Investoři tyto akcie nakupují a nemohou je fondu zpět prodat, dokud neskončí doba, na kterou byl fond zakládán. Mohou je ale prodat jinému akcionáři.

Rozdělení fondů je také možné podle typu jmění, do kterého investují: •

akciové fondy – investování do akcií, ty mohou být dále rozděleny na: o růstové fondy – investování do společností, které mají potenciál vysokého růstu kapitálu, o výnosové fondy – investování do společností, které mají nejvyšší potenciál zisku, o indexové fondy – investování do společností, které jsou zahrnuty v hlavních burzovních indexech, o sektorové fondy – investování do společností z vybraného sektoru ekonomiky;

•

dluhopisové fondy – investování do dlouhodobých nebo krátkodobých dluhopisů s různou úrovní rizika (a výnosnosti) zahrnuje: o státní nebo municipální dluhopisy s nízkou mírou rizika, o korporátní dluhopisy s možností vyššího zisku ale také s větším rizikem;

•

fondy peněžního trhu – obvykle zahrnují investice do krátkodobých dlužních úpisů, které nahrazují bankovní vklady (s nejnižším rizikem, ale také s nejnižší výnosností). Největší riziko pro investora je zde inflace, která může přesáhnout zisky;

•

fondy fondů – investování do jiných investičních fondů, vhodné pro investory, kteří si nemohou zvolit správný typ fondu nebo chtějí diverzifikovat své investice (podle věku a přípustného rizika);

•

zastřešující fondy (umbrella funds) – obsahují několik nižších fondů, které investují na různých trzích nebo v různých zemích, což umožňuje investorovi levněji přejít z jednoho nižšího fondu do druhého;

•

hedge fondy – investování s vysokým ziskem (a vysokým rizikem), pokročilé profesionální nástroje;

•

zajištěné fondy – poskytují garanci, že se investovaný kapitál po určitém čase vrátí plně a se stanoveným minimálním ziskem;

•

nemovitostní fondy – investování do nemovitostí, jako jsou pozemky, domy, byty atd.

Investování do fondů Co byste měli vědět, než se zapojíte do investičního fondu? •

Kolik rizika jsem ochoten podstoupit?

•

Na co šetřím? (důchod, vzdělání, pro případ nouze atd.)

•

Jaký je časový horizont mé investice? (dlouhodobá, krátkodobá investice)

•

Potřeboval bych v případě nouze investované peníze rychle?

•

Jaký typ fondu mě zajímá?

•

Jaké jsou cíle fondu a jeho investiční taktika? 74

•

Jak dlouho si chci akcie nechat?

•

Jak často chci být informován o postupu fondu?

•

Kdy a jak často jsou rozdělovány vlastníkům akcií dividendy?

•

Jaký kapitál fond vlastní a jak si v minulosti vedl?

•

Jaké jsou ve fondu poplatky, kromě vstupního a výstupního poplatku?

•

Jaká je historie a původ investičního fondu?

Rizika investování do fondů Krach akciového fondu Klasický krach akciového fondu by nastal v případě, že by najednou zkrachovaly všechny firmy, jejichž akcie drží. Tyto akcie by se obratem ruky staly bezcennými. aby padly všechny naráz, to by snad nedokázala „zařídit“ ani světová válka. Akciový fond může zaniknout, a to tak, že se sloučí s jiným fondem. To ovšem není krach a vy o svůj majetek nepříjdete. Krach dluhopisového fondu Aby zkrachoval dluhopisový fond, museli by všichni dlužníci najednou zaniknout či zbankrotovat. Taková situace je krajně nepravděpodobná. Platí to, že portfolio manažer bude mít snahu nekvalitních cenných papírů se zbavit. Buď se mu to podaří včas, nebo se mu to úplně včas nepodaří, ale dost těžko padnou na nulu všechny dluhopisy najednou. Je možné, že některé fondy jsou po snížení tak malé, že budou nuceny sloučit se s jinými, ale z pohledu vás jako investora je to skoro jedno – změní se jméno fondu na vašem každoročním výpise. Krach pojišťovny Pokud máte nějaké pojištění se spořením, jinými slovy část peněz, které pojišťovně dáváte, se investuje do nějakého fondu. Peníze, které dáváte pojišťovně prostřednictvím pojistky, se stávají majetkem pojišťovny. Pokud ale pojišťovna zkrachuje, není už nikdo, kdo by vám peníze vyplatil. Krach banky, záložny, stavební spořitelny Peníze v bance vám do výše sta procent vkladu garantuje stát, tedy do výše sta procent, ale maximálně 100 000 eur, což je zhruba 2 500 000 Kč. Když zkrachuje nějaká banka, stát vám vaše peníze komplet vyplatí. Jistoty investování do fondů •

zákon o investičních fondech

•

kontrola a dohled ze strany kontrolní banky

•

kontrola ze strany nezávislých auditorů

•

oddělená úschova ve zvláštním majetku prostřednictvím depozitní banky

•

každodenní zjišťování hodnoty podílu a zveřejňování

•

platební místo resp. převodní banka

Základní informace o burzovních obchodech Burza je instituce, která organizuje trh s investičními nástroji. Prostřednictvím burzy lze nakupovat a prodávat různé investiční nástroje (cenné papíry, investiční certifikáty, warranty, futures aj.). Setkávají se zde emitenti a investoři. Emitenti získávají na burze finanční prostředky pro své podnikání, investoři mají možnost své volné finanční prostředky zhodnotit. Burza má podobu oboustranné aukce, kde o konečné ceně obchodovaného instrumentu rozhoduje stav nabídky a poptávky. Cena takto získaná se nazývá kurz. Původ slova "burza" pochází z latinského "bursa", což znamená kožený měšec. Tři měšce byly také součástí erbu rodiny obchodníků "Van der Buerse", do jejichž hostinců v belgických Bruggách se koncem 14. století sjížděli obchodníci zejména z Itálie, nejen aby zde přespali, ale také uzavírali své obchody. Místu kolem hostince, kde obchody rovněž probíhaly, se začalo říkat "burzy" a později se tento název přenesl i na instituci, která byla po úpadku Brugg zřízena v roce 1531 Antverpách. Nesla název "Beurs" a šlo o první burzu cenných papírů určenou pro obchod se směnkami a zlatými a stříbrnými mincemi. Konala se zde také první emise obligací vydaná městem Antverpy. V roce 1602 nastala další významná událost v historii cenných papírů. Byla založena Dutch East-Indian Company (Verenigde Oostindische Compagnie), a to formou první veřejné emise akcií na Amsterodamské zbožové burze. V roce 1631 pak v Amsterdamu, tehdejším finančním centru Evropy, vznikla i burza cenných papírů, která již měla svá pevně daná pravidla obchodování i otevírací hodiny. S rozvojem obchodu s cennými papíry se vyvinula i nová burzovní technika, spekulace. Postupně vznikaly další burzy napříč západní Evropou jako v Berlíně (1739), Londýně (1745) či New Yorku (1792). V ostatních světadílech byly zakládány burzy teprve ve druhé polovině 19. století. V roce 1860 vznikla burza v Bombaji a roku 1878 burza v Tokiu. V Sydney zahájila burza své obchodování v roce 1871, v Johannesburgu roku 1887. Burzovní obchodování v té době oživilo zavedení telegrafu, telefonu a potrubní pošty. Ve 20. století vzrostl význam světových finančních center jako New York či Londýn a zdejší burzy začaly plnit funkci burz mezinárodních. Zejména do Spojených států zamířily pro kapitál stovky zahraničních společností. Díky tomu burzovní obchodování vzkvétalo a ceny akcií rostly. Zlom nastal až v říjnu 1929, kdy burzovním světem otřásl krach newyorské burzy. Následovala světová hospodářská krize, která si vyžádala množství bankrotů i zástupy nezaměstnaných. Zásadní změna v burzovním obchodování v poválečném období nastala až s rozvojem výpočetní techniky v 70. a 80. letech, kdy se začaly používat počítačové sítě a elektronické systémy pro zadávání příkazů. Devadesátá léta charakterizovala pokračující globalizace světové ekonomiky a rostoucí význam odvětví informačních technologií. Řada nadnárodních firem fúzovala a objevily se stovky nových emisí akcií, zejména technologicky orientovaných firem. Rozvoj Internetu dal také vzniku novému fenoménu - obchodování s akciemi on-line. To vše zvýšilo atraktivitu akciového trhu a odrazilo se v rapidním růstu cen akcií na všech světových burzách. Investiční euforie později dosáhla úrovně spekulativní bubliny, k jejímuž protržení došlo v roce 2000. Do 21. století tak akciový trh vstoupil poklesem.

Historie českého burzovnictví sahá do roku 1871. Významní představitelé hospodářské sféry tehdy v čele s velkoobchodníkem Aloisem Olivou shromáždili finanční prostředky - 29 780 zlatých - na založení a provoz první pražské burzy. Na ní se zpočátku obchodovalo jak s cennými papíry, tak se zemědělskými plodinami. Zejména obchod s cukrem byl natolik významný, že se burza stala střediskem obchodu této komodity pro celé Rakousko-Uhersko. Po první světové válce obchod se zbožím ustoupil do pozadí a na pražské burze probíhaly obchody pouze s cennými papíry. Příchod druhé světové války přerušil období meziválečného rozmachu pražské burzy a brány této instituce se na několik příštích desetiletí uzavřely. Česká burzovní tradice nalezla své pokračování až v letech devadesátých. Osm bankovních domů v roce 1992 vytvořilo společnost, jež se později na základě přijetí burzovního zákona přeměnila na Burzu cenných papírů Praha, a.s. První obchodní transakci zde uskutečnili 6. dubna 1993.

10 zlatých pravidel investora na burze (André Kostolany) 1. Mít vlastní nápady, ale jednat uváženě: rozmyslet si, zda vůbec máme něco kupovat, a pokud ano, tak v jaké branži a v které zemi? 2. Mít dostatek peněz, abyste se nedostali pod tlak. 3. Mít trpělivost, protože vždy se věci zpočátku vyvíjejí jinak, než jsme očekávali. 4. Být tvrdý a neústupný, pokud jste o něčem přesvědčen. 5. Být flexibilní a vždy počítat s tím, že v našich původních představách se mohla vyskytnout chyba. 6. Prodávat, pokud si uvědomíme, že se situace na trhu změnila. 7. Čas od času si prohlédnout portfolio a otestovat, zda bychom akcie, které držíme, koupili i dnes. 8. Můžete nakupovat jen tehdy, když v tom vidíte velkou fantazii. 9. Počítat se všemi možnými riziky, i s těmi nejnepravděpodobnějšími. To znamená, neustále počítat s nevyčíslitelnými faktory. 10. Zůstat pokorný, i když měl člověk pravdu.

Zdroje 1. http://www.bankovnigramotnost.cz/clanky/58966/historie-ceskeho-bankovnictvi.aspx 2. http://www.penize.cz/15865-historie-burz 3. http://www.dolceta.eu/ceska-republika/Mod7/-Kolektivni-investovani-.html 4. http://www.outsidermedia.cz/Cesky-statni-dluh-1989-2011-1.aspx 5. http://www.finez.cz/odborne-clanky/ostatni/jak-chranit-uspory-pred-inflaci 6. http://ekonomika.idnes.cz/duvera-v-tuzemske-banky-roste-dka/ekonomika.aspx?c=A121127_124523_ekonomika_spi 77

7. http://www.spcr.cz/statistika/sr_d.htm 8. http://www.vupsv.cz/index.php?p=economic_social_indicators&site=default 9. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989 10. http://www.finance.cz/makrodata-eu/trh-prace/statistiky/mzda/ 11. http://www.kurzy.cz/makroekonomika/mzdy 12. http://www.ispv.cz/cz/Aktuality.aspx 13. http://brightcove.vo.llnwd.net/pd16/media/802657821001/802657821001_208045766100 1_FY13-111-MMobius-SK-v3.mp4 14. http://www.czso.cz/csu 15. http://www.es-investments.cz/cz/ 16. http://www.czso.cz/csu 17. http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace> 18. http://patria.cz 19. http://infip.cz/clanek/58/andre-kostolany

PENÍZE A BANKOVNICTVÍ

Ing. František Dřevojánek

březen 2013

Peníze

1. Význam peněz Snad každý z nás si už někdy položil otázku – co bylo dříve? Slepice nebo vejce? Položme si tuto otázku i nyní – co bylo dříve, peníze, nebo banky a bankovnictví? Samozřejmě to byly peníze, poněvadž banky mohly vzniknout teprve v době, kdy peníze měly v podstatě současnou podobu. Co to jsou tedy peníze? Jako peníze může v podstatě sloužit cokoliv, co jsou lidé ochotni přijmout výměnou za své výrobky, nebo služby. Ekonomická teorie tedy vyjadřuje pojem peněz takto : Je to jakýkoliv statek všeobecně přijímaný při placení za zboží a služby a při placení dluhů.

2. Historický vývoj peněz 1) Samozásobitelská ekonomika S rozvojem lidské společnosti se začínaly objevovat první zbožové vztahy mezi jedinci nebo rodinami. V první fázi vývoje však existovala pouze samozásobitelská ekonomika. To znamenalo, že lidé získávali všechny potřebné statky a služby vlastní prací. Tato fáze trvala v dějinách lidstva nejdéle.

2) Barterová (výměnná) ekonomika V průběhu doby kamenné (3 miliony – 4 tisíce let př. n. l.) se začaly projevovat jiné ekonomické vztahy mezi lidmi tzv. naturální směna. Byl to velmi významný skok kupředu ve vývoji lidské rasy. Podstata těchto vztahů spočívala ve výměně zboží za zboží. Člověk vyměnil s někým jiným např. pěstní klín za kůži. Docházelo tak ke specializaci, protože nebylo v silách jednoho člověka vyrábět všechny věci potřebné k životu. Život lidí se změnil z loveckého na usedlý zemědělský. Barter jako výměnný obchod existuje dodnes v některých částech Jižní Ameriky, v Asii nebo v Africe. Ve vyspělých zemích se prosazuje jen v době velkých hospodářských krizí nebo v době válečných konfliktů. Celkově byl výměnný obchod překonán, protože s rozvojem společnosti bylo stále těžší najít člověka, který má to, co chci já a zároveň má zájem o to, co já nabízím.

3) Peněžní ekonomika Přibližně od počátku doby železné (asi 1 tisíc let př. n. l. podle teritoria) se začínají objevovat první peníze. Lidé začali používat jako peníze různé komodity (tzn. různé druhy zboží), jednalo se tedy o tzv. komoditní peníze.

V průběhu věků plnily funkci peněz různé zemědělské suroviny, např. u starých Mayů to byly kakaové boby, protože měli rádi kakao a čokoládu. Další národy volily speciální výrobky, např. staří Slované šátečky, které si přivazovali kolem opasku (šátečky byly plátěné a od toho se odvozuje, že slovo platit původně vzniklo od slova plátno). Přímořské národy používaly mořské mušličky. V roli peněz se postupně objevily zbraně, dobytek, kožešiny, sůl apod. Dalšími používanými materiály byly různé kamínky a drahokamy, až se postupně přešlo ke kovům. Kovy představují poslední stadium komoditních peněz. Nejdříve se jednalo o železné pruty a sekyrky, pak měděné hranoly a mince, poté se přešlo ke stříbru a nakonec se prosadilo zlato (plnilo tuto funkci až do 70. let minulého století). Kovové peníze (hlavně zlaté a stříbrné) dosáhly největšího rozvoje v době objevení Ameriky (1492 – Kryštof Kolumbus – nová naleziště zlata a stříbra) a v souvislosti s průmyslovou revolucí (18./19. století – velký rozvoj ekonomických transakcí). Postupně přestávaly stačit zásoby zlata , nejdříve docházelo ke snižování obsahu zlata v mincích, ale ani toto opatření nestačilo. Začaly se vytvářet peníze papírové. Rozvíjely se ve dvou základních formách – bankovky a státovky.

Bankovky Vyvinuly se v průběhu 16. – 17. století tímto způsobem: jakýkoli člověk si mohl uložit zlato v bance, která mu za to vydala potvrzení o množství uloženého zlata. Toto potvrzení pak mohlo být použito při placení zboží a služeb. Bankovka (potvrzení) byla všude bez problémů přijímána, protože byla zaručena zlatem. Z toho důvodu bankovky obíhaly bez skutečného vybírání zlata z banky. S bankovkami byla spojena povinnost banky vyměnit je v případě zájmu vlastníka za zlaté peníze. Tento způsob měnové úpravy se označuje zlatý standard. Bankovky byly tedy původně soukromé peníze tištěné bankami a plně kryté zlatem. Nedostatek zlata však vedl k tomu, že se 100%ní krytí zlatem snižovalo. Banky tiskly stále více peněz bez reálného krytí zlatem, což způsobovalo nedůvěru spotřebitelů. Vybírali si své zlato z bank, což vedlo často ke krachu banky.

Státovky Jsou podobným instrumentem jako bankovky. Vznikly téměř stejně, rozdílem je pouze to, že je vydával stát a stát je také tiskl. Většinou byly kryty zlatem. Bohužel v době válek panovníci nechávali tisknout velké množství státovek nekrytých zlatem, které poddaní museli přijímat jako platby za své zboží a služby. To mělo za následek státní bankroty i velkou bídu

obyvatel (klasickým příkladem takového krachu státovek je doba vlády krále Ludvíka XIV. ve Francii). Docházelo k obrovským ekonomickým problémům, které se projevovaly hlavně prudkým růstem cen zboží a služeb. Z toho důvodu bylo nutné tyto problémy řešit a nakonec došlo ke splynutí státovek a bankovek.Ve většině zemí vznikly státní centrální banky, které jediné mají právo emitovat (vydávat) peníze. Centrální banky jsou nezávislé na vládě státu. V současné době peníze vydávané ve všech státech světa jsou neplnohodnotné, tzn. nejsou kryté zlatem. Základní charakteristiky peněz: •

snadná přenosnost

•

snadná dělitelnost

•

trvanlivost

•

stabilní hodnota

•

u soudobých peněz dále kvalitní ochranné prvky.

3. Vývoj peněz na našem území Duhovky Jsou to staré keltské mince velikosti lidského nehtu. Razily se v 1. století př. n. l. na opidech ve středních Čechách a hlavně na území Bratislavy (opidum = opevněné keltské hradiště). Jsou považovány za nejstarší peníze vyráběné na našem území. Jsou z ryzího zlata a mají miskovitý tvar. Denáry Mince ze stříbra, které začaly na našem území obíhat po rozpadu Velké Moravy (přelom 9. a 10. stol.) První česká stříbrná mince byla ražena za Boleslava I. po roce 950.

Brakteáty V roce 1210 za vlády Přemysla Otakara I. byly nekvalitní denáry nahrazeny brakteáty (z latiny bractea – plíšek). Byly raženy pouze jednostranně. Groše Velmi významná měna naší historie. Pražské groše (grossi pragenses) se začaly razit za vlády Václava II. v roce 1300 a razily se až do roku 1547 – groše se staly oblíbeným platidlem v celé střední Evropě a základní měnovou jednotkou zůstaly až do roku 1561. Vzhledem k dlouhé době jeho ražby však došlo postupně ke snížení jeho celkové hmotnosti z původních 4 g na 2,3 g a poklesu i jeho ryzosti z původních 0,930 na 0,428. 82

Po celou dobu si však zachoval vnější vzhled. Na lícní straně byla královská koruna se jménem a titulem panovníka a na rubu český lev s opisem grossi pragenses. K dlouhodobosti měnové soustavy opřené o groš přispěla významnou měrou především výnosnost kutnohorských stříbrných dolů, kde se počátkem 14. století těžilo cca 25 – 30 tisíc kg stříbra ročně. Mince byly raženy v centrální mincovně v Kutné Hoře – Vlašský dvůr.

Dukáty Raženy v Uhrách v návaznosti na bohaté zlaté doly na Slovensku. V českých zemích raženy dukáty od roku 1325 za vlády Jana Lucemburského (3,53 g zlata).

Tolary Ražbu nové velké mince (obsah 27 g stříbra) zahájil v roce 1519 Ludvík Jagelonský v návaznosti na nové naleziště stříbra v Jáchymově. Doly vyčerpány po 30 létech – dodnes se dochoval název dolar. Vláda Habsburků přinesla prakticky zrušení českého peněžního systému. Český groš byl vytlačen rýnským zlatým a grošem míšeňským. Hodnota peněz velmi poklesla za třicetileté války (1618 – 1648). Razily se mince s malým obsahem kovu a jejich hodnota výrazně poklesla.

Zlatý Za vlády Marie Terezie se zavedl jednotný peněžní systém, společná tolarová a zlatková měna. Základní měnovou jednotkou se stal 1 zlatý ve stříbře, který měl hodnotu ½ tolaru nebo 30 krejcarů.

Bankocetle Ani za vlády této panovnice se však nedařilo plnit státní pokladnu a proto v roce 1762 byly vydány první papírové peníze ve střední Evropě, tzv. bankocetle. Byly to neúročné dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se tak snažila snížit státní dluh.

Šajny Po vyhlášení státního bankrotu v roce 1811 hodnota státního oběživa byla snížena na 1/5. Bylo zahájeno vydávání nových papírových peněz, tzv. šajnů.

Koruny V roce 1892 dochází v Rakousko-Uhersku a tedy i na našem území k zavedení zlaté korunové měny. Do oběhu byly dány zlaté korunové mince 10K, 20K a později i 100K. Ze stříbra byly raženy mince 5K, 2K 1K. Z běžných kovů byly raženy haléřové mince 20, 10, 2, 1.

Současně s mincemi však obíhaly i bankovky v hodnotách 10, 20, 50, 100 a 1000 korun. Poměr této nové korunové měny ke „ zlatkám rakouským „ byl stanoven na 2 : 1 tj. 2 koruny za 1 zlatku. Oficiální povinnost počítat v nové korunové měně byla stanovena od 1.1.1900. Zajímavost – V běžném hovoru se často můžeme setkat s výrazem: „ půjč mi pětku“ nebo „stojí to čtyři pětky“, přičemž za pojmem „pětka“je až do dnešní doby míněna hodnota 10 korun. Tato skutečnost navazuje na výše uvedený poměr zlatkové a korunové měny, kdy 5 zlatých vyjadřuje hodnotu korun. V běžném hovoru bývá dále používán i výraz „nemáš búra „, přičemž búr je hodnota 5 korun. Původ tohoto výrazu je nejasný. Jedna z verzí se odvolává na období búrských válek na jihu Afriky koncem 19. století (válka o nezávislost mezi búrskými osadníky – vesměs nizozemského původu a Brity). Mělo se údajně jednat o finanční sbírku na podporu Búrů . Československé peníze Po rozpadu Rakouska-Uherska převzala původní název korunové měny pouze Československá republika (Rakousko – šilinky, Maďarsko – pengö). V únoru 1919 bylo na území Československa provedeno okolkování obíhající měny. Při kolkování bylo 50% předložených bankovek staženo z oběhu. První emise papírových peněz nového státu byla vydávána od září 1919. Od roku 1926 byly vydávány bankovky Národní banky československé. Do roku 1934 byly postupně vydány hodnoty 10, 20, 50, 100, 5000, a 1000 korun. Ty zůstaly v oběhu až do zániku Československa v roce 1939. Tyto bankovky měly velmi vysokou výtvarnou úroveň, na jejich tvorbě se podíleli např. A. Mucha a M. Švabinský. V době okupace platily na území Čech a Moravy protektorátní státovky a bankovky, které byly vydávány postupně od roku 1940 v hodnotách 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 korun. Stanovený kurz 1 říšská marka = 10 korun umožňoval podle slov pamětníků německým vojákům „ vyjídat“ po příchodu na naše území protektorátní cukrárny a potravinářské obchody. Slovenský štát měl v tomto období svoji vlastní měnu. V roce 1944 byly v Sovětském svazu vytištěny korunové poukázky, které byly vydávány do oběhu při osvobozování Československa sovětskými vojsky. Tyto peníze byly připravovány narychlo a výtvarně patří mezi nejhorší peníze na našem území. Po osvobození v květnu 1945 bylo oběživo na území naší republiky velmi pestré. Obíhaly zde protektorátní koruny, německá marka, slovenská koruna, maďarské pengö, korunové poukázky a markové poukázky, které používala americká armáda.

Měnová reforma 1945 Proběhla 1. listopadu a měla odstranit chaos měn, snížit množství peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu. Všechny obíhající peníze byly vyměněny v poměru 1:1 za československé koruny (vytištěné v Anglii a v Praze). Každý mohl vyměnit 500 Kč. Částky převyšující 500 byly nuceně složeny na tzv. vázané vklady, které mohly být uvolňovány jen v případě nezbytnosti. Tyto vklady byly tímto způsobem zablokovány a při další reformě v roce 1953 byly bez náhrady zrušeny. Poměrně velmi rychle byly vydány státovky v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100 korun a následně i bankovky v hodnotách 500, 1000 a 5000 korun.

Měnová reforma 1953 Proběhla 30. května 1953 a spojila odstranění přídělového lístkového systému (zaveden v roce 1939) s naprostou likvidací hotovosti a vkladů obyvatelstva. Nové bankovky byly tajně vytištěny v Moskvě a mince vyraženy v Leningradě (Sankt-Petěrburg, Petrohrad). Reforma proběhla podle následujících zásad: 1) výměna hotovosti – na osobu bylo vyměněno 300 Kč starých v poměru 1:5, pokud byl člověk pokládán za vykořisťovatele nebyly mu vyměněny vůbec. Vše nad 300 Kč bylo vyměněno 1:50 2) přepočítávání vkladů: 3) vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a vklady laureátů státních cen v poměru 1:5 4) ostatní vklady vzniklé před 16.5.1953 byly rozděleny do pásem: do 5000 Kč výměna v poměru 1:5, od 5 do 10000 v poměru 1:25, od 10 do 20000 poměr 1:10, od 20 do 50 000 poměr 1:25, nad 50 000 poměr 1:30. 5) ostatní vklady vložené mezi 16. a 30. květnem 1953 byly vyměněny v poměru 1:50 6) vázané vklady (nuceně vytvořené v roce 1945) byly zrušeny bez náhrad 7) platy, důchody, stipendia, daně, půjčky a pojistné se přepočítávaly 1:5 8) vázaný lístkový systém byl zrušen 9) bez náhrad byly zrušeny všechny státní dluhopisy (odhaduje se, že stát provedením reformy získal několik miliard korun v nové měně a zbavil se mnoha miliard korun státního dluhu).

Peníze po měnové reformě : papírové = 1, 3, 5, 10, 25, 50, 100 korun; mince = 1, 3, 5, 25 haléřů; (Velmi netradiční a v běžném používání nepraktické byly papírové 3 a 25 koruny a 3 a 25 haléřové mince). 1957 = mince doplněny hodnotou 1 koruna; 1963 = ražena nová mince v hodnotě 50 haléřů; 1965 = mincovní systém doplněn o tříkorunovou minci; 1966 = mincovní systém doplněn o pětikorunovou minci; 85

1971 = z oběhu staženy papírové 3 koruny a 25 koruny, do oběhu uvedena nová papírová dvacetikoruna; 1972 = skončila platnost tříkorunových mincí a místo nich byly raženy mince v hodnotě 2 koruny; 1973 = soustava doplněna o bankovku v hodnotě 500 korun; 1985 = uvedena do oběhu bankovka v nominální hodnotě 1000 korun ( B.Smetana ). Po rozdělení Československa k 1.1.1993 bylo na základě Zákona o oddělení měny s účinností od 8.2.1993 provedeno kolkování federálních bankovek od hodnoty 100 Kč výše, nižší bankovky a mince byly ponechány v oběhu beze změny. Kolkování prováděli pracovníci Komerční banky, výměnu bankovek dále i Česká spořitelna a Česká pošta ve výši 4 000,- Kč na fyzickou osobu. Postupně byla v roce 1993 uvedena do oběhu peněžní soustava České republiky. Tvořily ji mince 10, 20, 50, haléřů, 1, 2, 5, 10, 20, 50 korun a papírové peníze v nominálních hodnotách 20, 50, 100, 200, 500, 1000 a 5000 korun. V roce 1996 byla uvedena do oběhu ještě bankovka s nominální hodnotou 2000 korun. V následujícím období však byly z oběhu postupně vyřazeny všechny haléřové mince a bankovky v hodnotách 20 a 50 korun. Upozornění Všechny z oběhu vyřazené mince a bankovky je možno po ukončení jejich platnosti v následně stanovených lhůtách vyměnit v bankách. Např. jako současně poslední byla z oběhu vyřazena papírová padesátikoruna; platnost ukončena k 31. březnu 2011; do 31. března 2012 / tedy 1 rok po skončení platnosti / bylo možno tuto bankovku vyměnit ve všech obchodních bankách; do 31. března 2017 je možno tuto bankovku vyměnit v pobočkách České národní banky (ČNB ) - na Moravě v Ostravě nebo v Brně. Neplatné padesátníky a papírové dvacetikoruny je možno vyměnit již rovněž pouze na pobočkách České národní banky, a to do 31. srpna 2014. Pamětní mince Jsou to stříbrné nebo zlaté mince vydávané ČNB při výročích význačných událostí (např. narození nebo úmrtí významných osobností, založení univerzity, výročí ohlášení významného objevu, konání olympijských her, vstup do EU apod.). Jejich náklad není příliš vysoký, pohybuje se v tisících kusů. Pokud by byly použity v oběhu, mají stejnou platnost jako bankovky. Většinou vůbec neobíhají, ale mají pouze funkci sběratelskou a darovací. V mnoha případech jejich cena postupem času mnohonásobně převyšuje jejich nominální hodnotu. Tyto mince (rovněž i dále uvedené mince z obecných kovů) se razí jak v běžné kvalitě, tak i ve špičkové kvalitě = proof, použitím leštěných razidel je dosahováno výsledného vysokého lesku mince. Sběratelství pamětních mincí se nazývá numismatika.

Sady mincí z obecných kovů Tyto sady vydává každoročně ČNB. Jedná se o všechny mince, které jsou v oběhu v daném roce, s datem ražby tohoto roku. Jsou přehledně adjustovány v kazetě, která je zpravidla výtvarně spojena s nějakou významnou událostí daného roku. Rovněž hodnota některých z těchto sad postupem času výrazně roste. Např. sada těchto mincí vydaná při příležitosti vítězství našich hokejistů na ZOH v Naganu v roce 1998 je v současné době nabízena za cenu cca 3 tisíce korun, přičemž nominální hodnota mincí v této sadě je 88,80 Kč a původně byla prodávána za několik málo stokorun.

Ochranné prvky bankovek Ceninový papír – základní ochranný prvek bankovek; specielní papír se specielními vlastnostmi, vysokou pevností, pružností, odolností proti přehýbání a natržení; na omak výrazně odlišný od kancelářského papíru. Základem pro jeho výrobu jsou textilní vlákna, ne dřevní hmota. (Padělky pořízené na barevných kopírkách jsou na omak výrazně hladší).

Vodotisk - je umístěn na levé straně bankovky v bílém pruhu a vždy se jedná o stejný portrét, jaký je na bankovce. Vzniká již při mokré fázi výroby bankovky, přitlačením válce, který nese plastický obrazec na papírovou hmotu. Výsledným efektem je, že vodotisk je přímo součástí papíru. (U padělků, pokud vodotisk vůbec mají, bývá zpravidla vodotisk vytisknut na papíře).

Ochranný proužek – metalizovaný proužek, vetkaný do papíru, po 5 mm vystupuje na lícní straně bankovky na povrch; vystupující 5 mm okénka mají mikrotext s uvedením nominální hodnoty bankovky. Při pohledu proti světlu tvoří proužek souvislou linku. (Na padělcích bývá proužek zpravidla ze staniolu nalepen pouze na povrchu, nemá mikrotext a při pohledu proti světlu vypadá jako „morseovka“).

Soutisková značka – na každé straně bankovky je viditelná pouze část značky, proti světlu je vidět značka celá; na bankovkách z let 1993 – 1996 je tvořena písmeny CS a na bankovkách od roku 1996 písmeny ČR. Vzhledem k tomu, že lícní i rubová strana bankovek se tiskne oboustranně najednou, je přesnost této značky absolutní. (Padělky pořizované na barevných tiskárnách se tisknou postupně – rubová a lícní strana, takže nepřesností dochází k posunu a značka není výsledně „v zákrytu“).

Skrytý obrázek – je na bankovce umístěn v rameni portrétu a vyjadřuje nominální hodnotu bankovky. Viditelný je pouze tehdy, je-li bankovka ve výši očí vodorovně proti světlu.

Ochranná vlákna – jsou zalisována do papíru bankovky a viditelná jsou v pásmu UV záření.

Opticky proměnlivá barva – část bankovky je vytištěna specielní barvou, která mění svoje zbarvení podle úhlu v němž na bankovku dopadá světlo. Jiná barva při čelní pohledu, jiná barva při sklopení bankovky. Iridescentní pruh – 20 milimetrový pruh na lícní straně bankovky; při normálním pohledu na bankovku je průhledný, slabě okrově zbarvený; při sklopení proti světlu má kovový lesk.

Mikrotext - označuje nominální hodnotu bankovky; na bankovce má rozdílné umístění, např. okolo portrétu nebo v hodnotovém čísle.

Padělky Vyskytují se v podstatě vedle oficiálních peněz prakticky po celou dobu jejich existence. Na našem území je známá např. padělatelská dílna objevená v Koněpruských jeskyních v Čechách, kde byly ve 2. polovině 15. století vyráběny padělky tehdejších drobných mincí tzv. peníze, na které se dělil pražský groš. Z období II. světové války je rovněž velmi známá snaha nacistického Německa o podlomení ekonomiky Velké Británie výrobou a následným rozšířením falešných liber na jejím území. V koncentračním táboře Sachsenhausen bylo soustředěno množství odborníků (tiskaři, rytci, grafici, sazeči, malíři a bankovní úředníci), kteří měli tuto akci zajistit. Přes problematiku se zvládnutím této výroby byly údajně výsledné bankovky kvalitní. K jejich předpokládanému velkému rozšíření (shozy na území Velké Britanie) však nedošlo. Koncem 2.poloviny minulého století měly z hlediska četnosti výskytu padělaných bankovek jednu z nejhorších „pověstí“ bankovky v nominální hodnotě 100 amerických dolarů. V řadě evropských zemí byly obchodními organizacemi dokonce odmítány. V současné době zařazujeme padělky podle kvality jejich zpracování do jednotlivých stupňů takto : 1. velmi nebezpečný - vyroben odborníky stejnou technikou jako originál včetně ochranných prvků; 2. nebezpečný

- použito jiné techniky než u originálu, ochranné prvky

napodobeny částečně, barevný dojem dobrý; 3. zdařilý

- použito jiné tiskové techniky než u originálu, ochranné prvky chybí, nebo napodobeny;

4. méně zdařilý

- napodobení tiskové techniky event. ochranných prvků

velmi nedokonalé; k oklamání příjemce za zvlášť nepříznivých podmínek pro něj; 5. neumělý

- oklame jen ve zcela výjimečných případech, např. ruční kresba bankovky.

Podle informace ČNB bylo na území republiky zadrženo v roce 2011 celkem 4 499 kusů padělaných, pozměněných a napodobených korunových bankovek (v roce 2012 do 30.9. 2 774 ks). Z tohoto množství byly z cca 50% bankovky v nominální hodnotě 500 korun a cca 20% bankovky v hodnotě 1 000 korun. Cca 95% těchto padělků je „vyráběno“ na barevných tiskárnách. Uvedené údaje odpovídají tomu, že je tato „činnost“ především zaměřena na bankovky středních hodnot; protože u bankovek nižších hodnot by bylo třeba k dosažení „výsledného efektu“ většího množství kusů, kdežto u bankovek vyšších hodnot je zvýšená pozornost jejich příjemců. Trestní postihy Padělání a pozměňování peněz a jejich udávání do oběhu je v České republice trestné dle Trestního zákoníku, zák. č. 40/2009 Sb. § 233 - 238 ve znění pozdějších právních norem a podle způsobu a závažnosti je trestáno odnětím svobody na jeden až osm let.

Zákon o poškozených bankovkách K 1. červenci 2011 nabyl platnosti nový Zákon č. 136/2011 Sb., který upravuje problematiku poškozených peněz, jejich klasifikace a přijímání. Bankovky běžně opotřebené – např. odřené, zašpiněné, pomačkané, nechybí žádná část; Bankovky nestandardně poškozené – např. nečitelný obrazec, proděravělé, ohořelé, zetlelé, popsané, pomalované, přetištěné, potištěné, obarvené, odbarvené, skládá se z více jak dvou částí; Fyzická osoba občan – má právo odmítnout přijmout bankovku, která je poškozená (je jedno zda běžně, nebo nestandardně); Právnická osoba

- přijímá bankovky běžně opotřebené, odmítne nestandardní.

Obchodní organizace - poškozené, nebo necelé. Bankovku běžně opotřebenou je možno vyměnit v obchodní bance, nebo v ČNB. Pokud není celá, ale její plocha je větší než 50% plochy bankovky, činí náhrada 100% (tj. plná hodnota bankovky). Pokud je plocha menší než 50% není žádná náhrada poskytována. Za bankovky nestandardně poškozené není poskytována žádná náhrada. Je však možno podat žádost ČNB o poskytnutí náhrady (není právní nárok), která může být ve výjimečných případech poskytnuta.

Vývoj bankovnictví

1. Historie bankovnictví ve světě i na území ČR Bankovnictví patří dnes v každé vyspělé tržní ekonomice mezi nejrychleji se rozvíjející odvětví. Bez kvalitně fungujících bank není možný větší ekonomický pokrok. Banky patří mezi instituce, jejichž hlavní činností jsou operace a obchodování s penězi. Shromažďují dočasně volné peněžní zdroje a přemísťují je. Jsou prostředníkem mezi nabídkou peněžních úspor a poptávkou po nich. Kromě toho v současnosti provádějí celou řadu dalších činností. Bankovnictví má velmi dlouhou tradici. Vzniklo v Itálii ve 2. polovině 13. století a jeho rozvoj je spojený s rozvojem obchodu. Banky byly zakládány skupinami směnárníků, kteří byli obchodníky s penězi. Za úplatu prováděli zvláštní operace s penězi – směňovali různé druhy mincí, ověřovali pravost mincí, jejich správnou váhu apod. (mince tehdy byly z drahých kovů). Někdy brali mince do úschovy a později je půjčovali jiným obchodníkům. Tyto druhy bankovních operací se postupem času staly hlavní náplní činnosti obchodních bank. S rozvojem obchodu mezi státy a kontinenty se rozvíjelo i bankovnictví a začaly se objevovat finanční dokumenty. Typickým příkladem je směnka – obchodník s ní mohl platit ve vzdálených zemích, pokud předem uložil peníze u svého bankéře (ten však musel mít v zahraničí své filiálky nebo partnerské bankéře).

Bankovnictví jako zvláštní druh podnikání se začalo velmi rychle rozvíjet od 17. století v souvislosti s objevením šeků a později i bezhotovostních peněz. Rychlý rozvoj bankovnictví byl také podpořen rozmachem velkovýroby a nástupem a rozvojem kapitalismu. V českých zemích začínají působit první banky na počátku 19. století. Z iniciativy české aristokracie byla v roce 1824 založena v Praze Česká spořitelna a v roce 1847 začala v Praze působit filiálka vídeňské National Bank. V dalších letech byla založena celá řada bankovních domů, nejvýznamnější z nich byla v roce 1868 Živnostenská banka. Velká část z nich díky neopatrnému podnikání brzy zanikla. V roce 1883 byla založena Státní poštovní spořitelna, která měla velký význam pro drobné střadatele. Kromě toho byly zakládány i kampeličky; (Kampelička = spořitelní a úvěrové družstvo, které přijímalo vklady, poskytovalo úvěry a různé jiné peněžní služby, pojmenováno bylo po F. C. Kampelíkovi, který byl jeho velkým propagátorem). Na počátku 20. století se české bankovnictví vyvíjelo úspěšně, bankovní systém byl stabilní. Zajímavost – ve středověku, prakticky od 14. stol. byly na našem území poskytovány půjčky bez jakékoliv odměny tj. úroku. Tato skutečnost vycházela z křesťanské zásady, že čas od 90

poskytnutí půjčky do jejího splacení patří „Bohu“ a proto je neslučitelné s náboženstvím vybírat za tento čas odměnu. Proto se půjčováním peněz na úrok mohli věnovat pouze „nekřesťané“ – většinou Židé – židovští obchodníci. V této době má tak kořeny zlidovělý a dodnes často používaný výraz nekřesťanský úrok.

2. Vývoj bankovnictví od roku 1918 do roku 1945 v Československu

a) Významné osobnosti československého bankovnictví Vznik Československé republiky v roce 1918 znamenal velkou změnu v oblasti bankovnictví. Už před 28. říjnem 1918 věnovali naši přední finančníci, především Alois Rašín a Karel Engliš, velké úsilí přípravě finančnictví a bankovnictví nového státu. Od listopadu 1918 byla pověřena dočasnou funkcí cedulového ústavu Zemská banka (cedulový ústav = centrální banka s právem vydávat neboli emitovat peníze). Tato banka však po dobu svého pověření žádné peníze nevydala.

Alois Rašín (1867-1923) Český ekonom a politik, který se podílel na vyhlášení samostatného státu 28. 10. 1918. Původně se měl stát ministrem vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí. V této funkci působil do července 1919. Získal pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných financí. Byl tvůrcem měnové odluky. V roce 1923 se stal obětí atentátu – byl zastřelen.

Měnová odluka Po vzniku republiky obíhaly na jejím území bankovky a mince Rakousko-uherské banky, stejně tak i ve všech ostatních nástupnických státech (Rakousku, Maďarsku a Státu Srbů, Chorvatů a Slovinců). Hospodářská úroveň nástupnických států však byla rozdílná a začala se lišit kupní síla peněz. Bylo nutné označit peníze obíhající na našem území. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly svěřeny, nechal Rašín 26. února 1919 uzavřít státní hranice (přerušil poštovní spojení i mezinárodní dopravu) a do 9. března proběhlo kolkování bankovek. Část finančních prostředků (1%) nechal zadržet jako státní nucenou půjčku. Československá koruna byla zákonem zavedena až 10. dubna 1919.

Karel Engliš (1880-1961) Český ekonom, ministr financí v několika vládách (po Rašínovi), v letech 1934-1939 byl guvernérem Národní banky československé. V roce 1947 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy, ale po únoru 1948 z politických důvodů abdikoval. Stal se uznávaným ekonomem hlavně z těchto 2 důvodů:

1) během 20. a 30. let učinil z československé měny jednu z nejstabilnějších měn na světě (navázal na Rašína) 2) vytvořil novou koncepci státního rozpočtu, ve které se příjmy a výdaje sledovaly odděleně. Zemřel v roce 1961.

b) Počátky centrálního bankovnictví Po provedení měnové odluky v březnu 1919 byl zřízen Bankovní úřad při ministerstvu financí. Byl to státní ústav, který převzal emisní funkci a v jeho čele stál ministr financí. Od roku 1920 se uvažovalo o vzniku nezávislé ústřední banky, ale k jejímu zřízení došlo až v roce 1925. Zákonem z 23. 4. 1925 byla zřízena Národní banka československá, /NBČS/ která 1. 4. 1926 zahájila svoji činnost. Byla zřízena jako akciová banka a stát vlastnil 1/3 akcií. NBČS působila na území celého Československa a kromě hlavního ústavu v Praze a v Bratislavě měla 34 filiálek ve významných městech a 134 poboček. NBČS byla emisní bankou a mezi její hlavní úkoly patřilo: •

emitovat bankovky

•

poskytovat úvěry průmyslu, obchodu a zemědělství

•

zajišťovat příjmy státního rozpočtu

•

regulovat peněžní trh

V letech okupace byla finanční politika státu zcela podřízena německému diktátu. Název banky byl změněn na Národní banku Čech a Moravy a na Slovensku vznikla Slovenská národní banka.

c) Počátky komerčního bankovnictví Zajímavým vývojem prošlo po roce 1918 i komerční bankovnictví. Při vzniku republiky u nás působilo 301 obchodních akciových bank. Hospodářský a obchodní vývoj v poválečné Evropě však způsobil velké změny. Proběhl velký počet krachů, ale i fúzí (spojování) jednotlivých slabších bank. V roce 1929 u nás působilo již jen 114 akciových bank. Většina kapitálu i všech vkladů byla soustředěna v těchto 7 bankách:

Živnobanka Anglopragobanka Česká eskontní banka Česká banka Union 92

Česká průmyslová banka Banka pro obchod a průmysl Moravská banka Do první desítky největších bank patřily ještě: Agrární banka, Tatrabanka a Legiobanka.

Všechny banky na našem území byly univerzálními bankami středoevropského typu. Banky specializované na investiční bankovnictví se u nás neprosadily. Všechny uvedené banky se podílely na zakládání a financování průmyslových a obchodních podniků. Podílely se na jejich akciovém kapitálu a snažily se je ovládnout. Nejaktivnější ze všech bank v tomto směru byla Živnobanka. Na začátku 30. let působilo v Československu 21 velkých obchodních bank, z toho 15 českých.

Další významnou složkou naší bankovní soustavy byly ústavy lidového peněžnictví. Zaměřovaly se především na sběr vkladů od obyvatelstva a poskytování nízko úročených úvěrů zemědělcům, živnostníkům, stavebníkům i obcím a městům. Bankovní soustavu doplňovala ještě Poštovní spořitelna a Československý reeskontní a lombardní ústav, který poskytoval i úvěry jiným bankám a organizoval obchod se státními cennými papíry. Dobu okupace přežila v původní podobě pouze Živnobanka. Ostatní banky se staly filiálkami německých bank nebo byly násilně zlikvidovány.

d) Základní bankovní systémy Jednostupňový bankovní systém je charakteristický tím, že prakticky všechny operace provádí jediná „centrální banka“, tzn. emisně – kontrolní i obchodní činnost (typické pro Státní banku československou v létech 1950 – 1989, jak bude dále uvedeno). Charakteristické znaky tohoto systému •

nízký počet bank,

•

cílem činnosti není zisk, banky působí bez ohledu na výsledek hospodaření, možnost bankrotu vyloučena;

•

dominantní postavení centrální banky, tato řídí činnost ostatních bank;

•

úvěry podnikovému sektoru neposkytují obchodní banky, ale pobočky banky centrální.

Tento systém není příliš efektivní. Stává se brzdou dalšího rozvoje, poněvadž chybí podnikatelské aktivity obchodních bank.

Dvoustupňový bankovní systém Tento systém je charakteristický pro tržní ekonomiky, je v něm funkčně odděleno centrální a obchodní bankovnictví. Centrální banka na rozdíl od jednostupňového systému neřídí přímo činnost ostatních bank a neúvěruje podnikový sektor. Hlavní náplní její činnosti je řízení měnové politiky státu, emisní a kontrolní činnost. Obchodní banky podnikají za účelem dosažení zisku a jejich event. úpadek není vyloučen.

3. Vývoj bankovnictví od roku 1945 do roku 1989 v Československu Bezprostředně po osvobození na našem území působily 2 emisní banky: •

Národní banka československá v Praze

•

Slovenská banka v Bratislavě

Období měnové nejednotnosti ukončil dekret prezidenta republiky z 19. října 1945, který nařídil, že Národní banka československá je jediným emisním ústavem na celém území našeho státu. Tato banka velmi rychle vyřešila peněžní chaos a k 1. 11. 1945 provedla měnovou reformu, která uznala korunu československou za jedinou měnovou jednotku na našem území. Prezidentskými dekrety z října 1945 byly všechny banky i pojišťovny znárodněny. Znárodnění se vyhnuly jen družstevní ústavy lidového peněžnictví. Koncem roku 1945 bylo v Československu 14 bank – národních podniků.

V roce 1950 byla provedena zásadní reforma bankovní soustavy. Byla zřízena Státní banka československá (SBČS), která zahájila činnost 1. 7. 1950. Do tohoto jediného peněžního ústavu tak byly direktivně sloučeny jak aktivity a pravomoci centrální banky (zvl. měnová politika a emisně – kontrolní činnost), tak i obchodní činnosti (tj. financování a úvěrování podnikové sféry). Organizačně se členila na centrálu v Praze a pobočky ve všech tehdejších okresních a krajských městech. Kromě SBČS existovaly do roku 1952 ještě tyto banky: Investiční banka – zaměřovala se na financování stavebních podniků a na investiční výstavbu Živnobanka – zaměřovala se na směnárenský a platební styk soukromých osob s cizinou Tatrabanka – zajišťovala podobné služby na Slovensku

V roce 1953 došlo k další koncentraci bankovnictví, všechna družstva lidového peněžnictví byla přeměněna na okresní spořitelny a v roce 1967 pak byly sjednoceny do Československé státní spořitelny. Jejím úkolem bylo poskytovat veškeré peněžní služby občanské klientele. 94

V roce 1958 byla činnost SBČS rozšířena i o financování investic (Investiční bance již zůstala jen správa cenných papírů), takže se vlastně stala jedinou „univerzální bankou“ na našem území. V této podobě zůstala až do roku 1989. V roce 1965 byla bankovní soustava doplněna ještě o Československou obchodní banku, která se specializovala na peněžní vztahy se zahraničím. V roce 1969 se v důsledku federálního uspořádání státu rozdělila Státní spořitelna na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V bankovním systému Československa měla rozhodující úlohu i nadále SBČS, v jejímž rámci vznikl v důsledku vytvoření federace Hlavní ústav pro ČSR a Hlavní ústav pro SSR. Na území města Vsetína postupně působily především následující finanční ústavy: Občanská záložna - budova na Palackého ulici se sgrafity Mikoláše Alše; Moravská banka - v budově naproti hotelu Pančava (Svárov); Městská spořitelna – budova ve stylu meziválečného funkcionalizmu z roku 1938 na Dolním náměstí – památkově chráněná (architekti L. Hilgert a A. Tenzer); Státní banka československá – v budově Městské spořitelny. V budově na Dolním náměstí tak měly společné sídlo dva finanční ústavy, Spořitelna a SBČS. V roce 1960 došlo ke změně územního uspořádání státu, došlo ke zrušení některých okresů a krajů a následnému zřízení nových územních celků. V návaznosti na zrušení okresů Valašské Meziříčí a Valašské Klobouky byly zrušeny i tamější pobočky SBČS a jejich agenda i část zaměstnanců přešla do pobočky SBČS ve Vsetíně, která plně převzala i budovu na Dolním náměstí. Spořitelna postupně přešla do jiných prostor s konečnou dislokací v budově dnešního Městského úřadu. Vzájemný vztah občana a peněžního ústavu v této době. Vzhledem k tomu, že tehdejší SBČS spolupracovala v této době téměř výhradně s podnikovou klientelou, obyvatelstvo ukládalo své úspory ve Spořitelně a rovněž si zde půjčovalo různými formami finanční prostředky (např. novomanželské a doplňkové půjčky, spotřebitelské a stavební úvěry). V pobočkách SBČS si občané pouze kupovali valuty na dovolenou do tzv. socialistických zemí a pokud měli to štěstí a dostali devizový příslib, tak i dináry do Jugoslávie, nebo „tvrdé valuty“ do kapitalistické ciziny. Rovněž zde mohli (resp. měli ve smyslu tehdejších právních norem) vyměnit získanou „západní měnu“ za tuzexové koruny (bony).

4. Vývoj bankovního systému po roce 1989 Na začátku druhé poloviny 80. let začaly u nás práce na přípravě bankovní reformy, jejímž hlavním cílem bylo vytvoření dvoustupňového bankovního systému. K jejímu uskutečnění však došlo až v nových politických, společenských a ekonomických podmínkách.

K 1. lednu 1990 došlo na základě Zák.č.130/89 Sb. k oddělení emisní a úvěrově obchodní činnosti centrální banky. Stávající SBČS byla rozdělena na tři právně samostatné subjekty : Státní banku československou, která se přetvářela na centrální banku tržního typů (emisní činnost) a dvě obchodní banky – Komerční banku Praha, / KB / působnost – Čechy, Morava, Slezsko; Všeobecnou úverovou banku Bratislava, / VÚB /– působnost na Slovensku. Část agendy dřívější SBČS převzala rovněž Investiční banka, / IB / která obnovila činnost. Následně, po rozdělení Československa, byla SBČS k 1.1.1993 rozdělena na Českou národní banku a na Národní banku Slovenska. Změny v ekonomice po roce 1989 vedly k prudkému nárůstu počtu bankovních institucí na našem území, který byl však ovlivněn i liberální politikou centrální banky při stanovení podmínek a udělování bankovních licencí. Od počátku budování bankovního sektoru bylo v průběhu 90. let vydáno 63 povolení působit jako banka.

Problematika bankovního sektoru v této době Nově zakládané české banky neměly dobré technické zázemí, systémy, pracovníky ani vrcholový management. Zpravidla byly ovládány skupinami podnikatelů, kteří se snažili dostat rychle k penězům prostřednictvím úvěrů pro vlastní podniky. Tomu často napomáhali i různou měrou a formou korumpovaní manažeři v bankách. Tyto banky se postupně dostávaly do problémů a zvláště ve druhé polovině 90. let minulého století celá řada těchto bank skončila v likvidaci, nebo v konkurzním řízení. Pro připomenutí namátkově – COOB BANKA, Agrobanka Praha, Banka Bohemia, Ekoagrobanka, Evrobanka, Česká banka Praha, První slezská banka, Moravia Banka, Velkomoravská banka, Pragobanka atd.

Základním a nejožehavějším problémem našeho bankovního systému se tedy postupem času staly špatné úvěry. Tyto úvěry však musíme rozlišovat na dvě skupiny a to na staré úvěry, které byly poskytnuté před rokem 1989 bývalou SBČS a které převzaly KB, VÚB a IB. V těchto případech se jednalo vesměs o úvěry ničím nezajištěné, které se stávaly postupem času nedobytnými, vzhledem k úpadkům podniků a organizací, kterým byly poskytnuty.

Další skupinou byly tzv. nové úvěry, které byly poskytovány zvláště novými obchodními bankami po vzniku dvoustupňového bankovního systému. Tyto nové úvěry poskytovaly samozřejmě i KB, VÚB a IB. Problematikou a velkým rizikem takto poskytovaných nových úvěrů bylo především posuzování a hodnocení žadatelů a jejich podnikatelských záměrů a dále dosažitelnost a možnost využití zajištění a záruk za tyto úvěry (např. u nemovitostí časté nereálné ocenění jejich skutečné hodnoty). S odstupem času je však nutno konstatovat, že na tuto skutečnosti měl vliv rovněž i politický tlak na úvěrování privatizace“.

„

Častým nesplácením poskytnutých úvěrů se banky dostávaly postupně do problémů, které byly následně řešeny konsolidačními a stabilizačními programy, převody úvěrů na Konsolidační banku, event. zavedením nucené správy. V rámci uvedené reformy bankovnictví se stávající pobočka SBČS ve Vsetíně rozdělila na pobočku Komerční banky a nově vzniklou pobočku Investiční banky. Komerční banka měla dále na území okresu v této době menší pracoviště (expozitury) ve Valašském Meziříčí, v Rožnově p/R a v Karolince. Expozitura ve Valašském Meziříčí se po dobudování stala samostatnou pobočkou Komerční banky ve Valašském Meziříčí, kdežto expozitura v Karolince byla uzavřena. (Pracoviště v Rožnově p/R stále funguje).

5. Základní funkce a činnosti obchodní banky, bankovní produkty Depozitní (vkladová) činnost – přijímání vkladů od klientů a jejich zhodnocení; Úvěrová činnost – poskytování různých druhů úvěrů klientům; Hotovostní operace - především pokladní služba vč. platebních karet; Bezhotovostní platební styk – bezhotovostní styk mezi účty klientů na základě různých druhů platebních příkazů; Další činnosti – např. sejfová služba (možnost krátkodobé, nebo dlouhodobé úschovy cenností, nebo dokumentů).

Jako každá obchodní organizace hospodaří i obchodní banky s cílem tvorby zisku. Zisk obchodní banky je tvořen především úrokovou marží, tj. rozdílem mezi úroky, které platí klienti bance za poskytnuté úvěry a úroky, placenými bankou klientům za jejich vklady. Na tvorbě zisku banky se dále podílejí poplatky a provize za různé služby, které banka v rámci svých činností poskytuje klientům.

Fyzická osoba – občan a základní produkty banky Základním aktem pro využívání dalších služeb banky je zřízení běžného účtu (BÚ). Na tomto účtu jsou vlastní finanční prostředky klienta (případně je možno s bankou projednat i umožnění mínusového zůstatku na tomto účtu tzn. využívání úvěrových prostředků banky). Tento účet je klientem využíván pro hotovostní pokladní operace (jeho součástí je zpravidla i platební karta) a dále pro bezhotovostní operace – platby za různé služby, nebo příjem finančních prostředků (např. převod mzdy od zaměstnavatele). Vzhledem k velmi nízkému úročení na BÚ není vhodné mít zde trvale vyšší zůstatek finančních prostředků. Bezhotovostní platební styk je možno provádět papírovými platebními příkazy, které je však nutno osobně doručit do banky a také poplatky za jejich zpracování jsou zpravidla vyšší. V současné době jsou již ve velké míře využívány možnosti telefonického a internetového bankovnictví, není nutný osobní styk s bankou a rovněž poplatky za tuto formu služby jsou nižší. V případech pravidelně se opakujících plateb je možnost využívat trvalý platební příkaz, nebo příkaz k inkasu. Trvalým platebním příkazem dává klient bance pokyn, aby k určitému datu převedla stanovenou částku na určený účet (např. nájemné), iniciátorem platby je klient. Příkazem k inkasu dává klient souhlas, aby si obchodní partner vzal z jeho účtu finanční prostředky za poskytnuté služby, iniciátorem platby je příjemce peněz. Velmi vhodné je stanovení maximální výše inkasa (např.u mobil.operátorů). Vyššího zhodnocení volných finančních prostředků je možno dosáhnou jejich převodem na spořící, nebo termínované účty. Spořící účty nabízí řada bank, jejich současná roční úroková sazba se zpravidla pohybuje mezi 1,5 – 2,0%. Výhodné jsou zvl. nabídky těch bank, kdy není nutné současné vedení běžného účtu v této bance a pohyb peněz na tomto spořícím účtu (zvl. výběr) není časově limitován. Termínované účty jsou vždy spojeny s určenou dobou jeho trvání - od čehož se odvíjí i výše úrokové sazby - a event. porušení této doby (předčasný výběr - pokud je vůbec možný), je zpravidla sankcionováno finanční srážkou. Banky umožňují rovněž zřízení a vedení běžných i termínovaných účtů v cizích měnách. Při jejich zřizování je však nutno mít na zřeteli především kurzové riziko, tj. dopad změny kurzu příslušné měny v průběhu trvání vkladu na jeho výslednou výši.

Platební karty (PK) Základní rozdělení platebních karet : pokud lze kartou čerpat jen peníze vlastní, uložené na účtu v bance, která kartu vystavila, jedná se o kartu debetní; pokud lze kartou čerpat úvěr poskytnutý bankou nebo kreditní společností, jedná se o kartu kreditní. 98

Z hlediska vzhledu – pokud písmena textu z povrchu karty plasticky vystupují, jde o kartu embosovanou, která je použitelná i v obchodě, který není vybaven elektronickou pokladnou. Vystupující text je otištěn na stvrzenku o provedené platbě, obchodník pro kontrolu porovná podpis na kartě a na stvrzence, kterou pak doručí ke zúčtování do banky. Pokud je karta bez tohoto reliéfu, jde o kartu elektronickou, určenou pouze pro použití v elektronickém platebním terminálu nebo bankomatu. V současné době se rozšiřuje i používání tzv. bezkontaktních platebních karet, těmito kartami jsou placeny menší nákupy (do cca 500 korun), jejich pouhým přiložením ke čtecímu zařízení. Při vydání karty je s jejím držitelem sjednána maximální částka, kterou lze vybrat v hotovosti a kterou lze zaplatit v obchodě. Limit je ochranou proti neomezenému zneužití event. ztracené karty. Zpravidla je stanoven jako limit týdenní.

Platební karta a bezpečnost a) PK mít stále pod kontrolou, jak při sobě, tak při delším uložení doma; b) nenosit PK společně s osobními doklady, při odcizení to značně zjednoduší podvodné použití; c) PIN (osobní identifikační číslo) karty nikomu nesdělovat, nikam nepsat, (už vůbec neukládat spolu s kartou – časté zneužití i vlastními rodinnými, příslušníky), znát zpaměti; d) vždy zadávat PIN v přísném soukromí, zakrýt klávesnici rukou nebo tělem, při jakémkoliv podezření nebo vyrušení přerušit transakci; e) při platbách v restauraci zásadně nedovolit obsluze manipulaci s kartou mimo dohled; f) v případě, že bankomat kartu zpět nevydá, obrátit se na místně příslušnou pobočku banky, které bankomat patří; g) případnou ztrátu karty co nejrychleji ohlásit vydávající bance (blokace karty) nepřetržité služby banky na telefonu.

V současné době je již velká část nákupů v obchodních organizacích prováděna prostřednictvím platební karet. Výhody jejich používání z pohledu obchodníků lze spatřovat především v tom, že : •

odpadá manipulace s hotovostí;

•

neexistuje riziko přijetí padělaných peněz;

•

tržba za prodej zboží je v krátkém čase připsána na účet obchodníka.

Za použití karty při nákupu neplatí její držitel bance žádný poplatek, tento poplatek bance platí obchodník. DOPORUČENÍ jak se z hlediska financí vybavit na cesty do zahraničí (např. na dovolenou): základní tři možnosti – finanční hotovost, platební karta, cestovní šeky. Finanční hotovost v cizí měně (nejčastěji euro, nebo US dolary), v rámci možností ve vhodné skladbě (i menší hodnoty), nemít u sebe na jednom místě. Platební karty je výhodné mít (např. v rámci cestující rodiny) karty obou základních systémů (VISA, MASTER CARD); karty využívat pro placení v obchodech i za služby; doplňování finanční hotovosti z bankomatu provádět pouze v naléhavém a výjimečném případě – banky si zpravidla účtují poměrně vysoký jednorázový poplatek a dále i určité procento z vybrané částky. Cestovní šeky je možno nakoupit u tuzemské banky před odjezdem, při nákupu se majitel na šeky v bance podepisuje; při výměně šeku za hotovost v bance v cizině se majitel, po předložení osobního dokladu, na šek znovu podepisuje (kontrola podpisu), z tohoto důvodu je velmi malá pravděpodobnost odcizení. Nepoužité šeky lze po návratu vyměnit zpět za koruny. Vždy je vhodné být na cestu do zahraničí vybaven hotovostí spolu s platební kartou, nebo cestovními šeky.

Půjčky a úvěry Je celá řada půjček a úvěrů, které občanům nabízejí a poskytují jak tradiční bankovní instituce, tak i různé nebankovní a obchodní společnosti. V následující části zaměříme pozornost na rizika a nebezpečí spojená s těmito nebankovními půjčkami. Základní pojmy – úroková sazba a RPSN: úroková sazba - podle platné právní úpravy má být vždy ve vztahu k půjčce a úvěru uváděna roční úroková sazba ve formě např. 14 % p.a. (per annum tj. ročně). Pokud některý poskytovatel půjčky uvádí např. 3 % p.m. (per month tj. měsíčně) jedná se o vědomé klamání klienta, poněvadž výsledná roční úroková sazba by v tomto případě činila 36 %. Za úplně až nepředstavitelný podvod je však nutno považovat eventuelní údaj např. 0,3% p.d. (per day tj. denně), v tomto případě by výsledná roční úroková sazba činila 109,5%. RPSN – roční procentuální sazba nákladů – jedná se o rozhodující, komplexní a kompletní ukazatel, který kromě úrokové sazby zahrnuje všechny platby, které souvisejí s danou půjčkou (především poplatky za vedení účtu, za splácení a další, podle obchodních podmínek poskytovatele půjčky); uvádění RPSN je povinné ze zákona a dává komplexní pohled na náklady půjčky.

100

Jak se chovat a čemu věnovat zvýšenou pozornost v případě zájmu, resp. při projednávání půjčky od nebankovní instituce : •

•

nereagovat na nejrůznější inzeráty vylepené např. na zastávkách, nebo inzerované v novinách; nekontaktovat uváděná telefonní čísla (zpravidla velmi vysoká sazba za minutu hovoru, který bývá uměle prodlužován);

nejednat s žádnými podomními poskytovateli půjček (na území města Vsetína je podomní prodej zakázán Nařízením města č.6/2012 s účinností od 14.11.2012); o v případě zájmu o půjčku využít služeb zavedené instituce – která je na finančním trhu již delší dobu (vhodné je získat reference na její služby), jedno jestli se jedná o banku, nebo nebankovní sektor; o neuzavírat smlouvu hned při prvním setkání, ponechat si podmínky půjčky k prostudování;

•

pozorně a pečlivě si podmínky pročíst, zvl. ty uvedené drobným písmem, (bývají tam uvedeny např. sankční postihy při opožděném splácení), pokud něčemu nerozumíte, obrátit se s dotazem na kvalifikované osoby (rodina, přátelé, známí) – porozumět textu smlouvy; o výhodnost půjčky vyhodnotit porovnáním uváděné RPSN u většího počtu institucí;

•

nepodepisovat smlouvu, která obsahuje sporné, nebo neúplné informace.

Spotřebitelské úvěry jsou poskytovány podle Zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb, jehož novelizace je v současné době projednávána. Základní změny, které by tato novela měla především obsahovat : •

povinnost poskytovatele úvěru odborně prověřit platby schopnost žadatele a půjčku poskytnout jen tomu, kdo bude schopen ji splácet;

•

zákaz používat ke zprostředkování půjček telefonní čísla začínající devítkou (předražené hovory);

•

nebude možno zajišťovat nízký spotřebitelský úvěr drahou nemovitostí (např. půjčku ve výši 50 tis. Kč domem za milion);

•

zákaz používání směnky jako zajištění úvěru (doposud k tomuto zajištění byly využívány poskytovateli půjčky i tzv. bianko směnky, bez vyplněné částky v korunách – časté zneužití);

•

povinnost poskytnout zájemci o půjčku kompletní, vyčerpávající a jednoznačné informace.

Na závěr upozornění a rada spoluobčanům, především seniorům : už řadu let se všichni setkáváme (zvláště v poštovních schránkách) s letáky různých cestovních a obchodních organizací, které nám nabízejí nevšední zážitky na jimi organizovaných různých kulturních a společenských akcích. Na nenápadném místě a drobným písmem bývá dále uvedeno, že v rámci této akce bude provedena prezentace

101

nějakého výrobku, nebo zboží. Současně jsme k účasti na této akci motivováni nabídkou občerstvení a příslibem různých dárků. Přestože byla již uvedena celá řada špatných zkušeností s těmito akcemi (tisk, televize), ze kterých si účastníci odvezli množství pro ně zpravidla nepotřebných a předražených výrobků, které budou následně ještě dlouho splácet – jsou tyto akce stále nabízeny a stále je o ně i zájem. Doporučení – těchto akcí se zásadně neúčastnit : •

přes jejich tzv. kulturní nebo společenský charakter se jedná výhradně o akce prodejní;

•

agresivitě prodejců na těchto akcích málokdo odolá a ve stresové situaci si zakoupí i to, co vůbec nepotřebuje;

•

zboží na těchto akcí bývá zpravidla předražené a totéž zboží v obchodech je levnější;

•

snaha o případné vrácení tohoto zboží bývá většinou neúspěšná (prodejce např. úplně zmizí);

•

dlouhodobá zátěž splátek za pořízení tohoto zboží a riziko sankcí v případě opoždění splátek, nebo nesplácení .

Seznam literatury 1. B.Šenkýřová a kolektiv. Bankovnictví I. učebnice 2. V.Zeman, T.Meluzín. Bankovnictví 1. díl 3. V.Zeman. Bankovnictví 2. díl 4. I. Kipielová. Bankovnictví pro střední školy a veřejnost 5. Informace ČNB Praha

102

POJIŠTĚNÍ MAJETKU

Petra Tomancová

březen 2013

103

Úvod do neživotního pojištění Pojišťovny nabízejí nepřeberné množství produktů neživotního pojištění. Úplný seznam odvětví neživotních pojištění lze nalézt v příloze zákona č. 39/2004 Sb., o pojišťovnictví. Tato odvětví lze pro větší přehlednost navíc setřídit do skupin podle toho, jakého rizika či předmětu pojištění se týkají. V této části produktového manuálu budou stručně popsány jen nejčastěji používané typy neživotního pojištění. Obecně je pro pojištění majetku typické využití škodových (zájmových) forem pojištění – ta mohou být následujícího typu: •

Pojištění na časovou hodnotu, tzn. pojištěnému je vyplaceno pojistné plnění ve výši odpovídajícím hodnotě pojištěného poškozeného majetku těsně před pojistnou událostí

•

Pojištění na novou hodnotu, tzn., že pojištěnému je vyplaceno pojistné plnění, které nahrazuje pořizovací cenu nového předmětu umožňující obnovu majetku nebo cenu opravy, pomocí které se uvádí majetek do původního stavu

•

Kombinace pojištění na časovou a novou hodnotu

Pojištění nemovitosti Vztahuje se na stavbu jako takovou, tj. veškeré stavební součásti, zdi, střechy, sklepy, ale i související součásti (bazény, garáže nebo skleníky). Každá pojišťovna poskytuje trochu jiné pojistné podmínky, proto se vždy vyplatí je před uzavřením smlouvy dobře prostudovat. Při nákupu starší nemovitosti nebo bytu v bytovém domě je důležité zjistit, zda existuje pojistka, případně pojistnou smlouvu uzavřít na dostatečnou pojistnou částku. Obvykle v rámci pojištění nemovitosti můžete dále sjednat pojištění odpovědnosti vlastníka, držitele, nájemce nebo správce nemovitosti – tedy pojištění na škody způsobené v souvislosti s vlastnictvím, držbou, nájmem nebo správou nemovitosti, s vlastnictvím a provozem zařízení v domě určeném pro nájemníky. Pojištění se nazývá „Odpovědnost z držení nemovitosti“. Např. pokud ze střechy spadne taška na cizí auto zaparkované na chodníku u domu. Pozor na tzv. PODPOJIŠTĚNOST majetku (viz slovníček základních pojmů).

Pojištění domácnosti Chrání klienta proti následkům: živelných pohrom, havárií, vloupání, úmyslného poškození nebo krádeže. Je-li domácnost pojištěna u více pojišťoven, smí klient přijmout náhradu škody jen u jedné. Jinak se dopouští pojistného podvodu. V rámci pojištění domácnosti a nemovitosti lze sjednat například ještě tato připojištění: pojištění občanské odpovědnosti, úrazové pojištění, připojištění cenných předmětů, pojištění domácích zvířat atd. Cena pojištění je závislá nejen na výši a rozsahu pojistného krytí ale i na zvolené spoluúčasti (viz slovníček základních pojmů). 104

Praktická doporučení: •

Je třeba dávat pozor při stanovování pojistné částky na domácnost – pozor na limity (cennosti, kola, dárky…)

•

Je třeba zvolit produkt, který garantuje, že pojišťovna nebude uplatňovat podpojištění při splnění parametrů stanovení pojistné částky

•

Klient by si měl projít celou svou domácnost, podívat se, co doma má, a stanovit celkovou cenu pojištění domácnosti, vyfotit si aktuální stav a fotky uložit v jiné domácnosti

•

Pojistné částky na odcizení – pozor na odpovídající třídu zabezpečení. Informace naleznete vždy v pojistných podmínkách.

Pojištění odpovědnosti za škodu Cílem je eliminovat dopad sankcí (v 90 % finančních), které by jinak přivedly člověka do složité životní situace. Pojištěný subjekt má právo, aby za něj pojišťovna uhradila škodu, již způsobil jinému subjektu na majetku, zdraví a životě. Samozřejmě se nejedná o zbavení odpovědnosti, například pokud člověk způsobí škodu vyšší, než jakou kryje pojišťovna, ručí za část nad plnění on sám. Běžný člověk se nejčastěji s odpovědností setká v případech, které jsou vymezeny Občanským zákoníkem a Zákoníkem práce.

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání Podle ustanovení zákoníku práce má zaměstnavatel právo vymáhat po zaměstnanci náhradu škody maximálně do výše 4,5 násobku jeho hrubé mzdy. Toto pojištění plní další významnou funkci právní ochrany proti neoprávněným nebo nepřiměřeným požadavkům na náhradu škody uplatňovaným zaměstnavatelem proti pojištěnému – zaměstnanci. Vyloučeny jsou škody způsobené úmyslně, škody na životním prostředí, škody přímo nebo nepřímo způsobené v důsledku válečných událostí, vzpoury nebo stávky apod. Pojišťovna nepřebírá zodpovědnost při vyrobení zmetku nebo vadnou manuální prací při montážích, opravách aj. Další důležitou vlastností tohoto pojištění je, že se vztahuje na zaměstnavatele, kteří mají sídlo na území České republiky. Zaměstnanec má: •

Obecnou odpovědnost za škodu

•

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

•

Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, který je zaměstnanec povinen vyúčtovat

•

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

105

Pojištění odpovědnosti za škody v občanském životě S tímto, fyzickými osobami nejčastěji využívaným pojištěním, se setkáme až při nehodě či nenadálé události doma, při sportu nebo prakticky jakékoli běžné činnosti vykonávané s určitým rizikem (např. škody při rekreaci a zábavě, způsobené domácím zvířectvem apod.). Důležitým aspektem pojištění je, na koho se pojištění vztahuje. V tomto případě to mohou být následující subjekty: •

Pojištěný osobně

•

Jeho manželka/manžel

•

Svobodné nezletilé děti a osvojenci (pokud žijí ve společné domácnosti)

•

Zletilé děti (pokud se připravují na své povolání)

•

Osoby zaměstnané nebo vypomáhající v domácnosti pojištěného

Pojištění odpovědnosti vlastníka či držitele nemovitosti Obvykle se toto pojištění sjednává v rámci pojištění nemovitosti. Jedná se o pojištění za škody způsobené v souvislosti s vlastnictvím, držbou, nájmem nebo správou nemovitosti, s vlastnictvím a provozem zařízení v domě určeném pro nájemníky.

Pojištění profesní odpovědnosti Tímto pojištěním se osoby pojišťují proti případným rizikům (chybám), jež mohou vzniknout jako výsledek jejich profesní činnosti – např. advokáti, lékaři, stomatologové, notáři, auditoři, daňoví poradci •

Profesní odpovědnostní pojištění

Toto pojištění zahrnuje řadu druhů pojištění určených pro jednotlivé profese, kdy osoby provozující dané profese jsou ze zákona odpovědné za profesionální chyby a omyly (sjednání pojištění je podmínkou pro výkon povolání), patří k nim kromě výše uvedených např.: •

Odpovědnostní pojištění autorizovaných architektů, inženýrů a techniků

•

Odpovědnostní pojištění patentových zástupců

•

Odpovědnostní pojištění komerčních právníků

•

Odpovědnostní pojištění pojišťovacích zprostředkovatelů

Pojištění právní ochrany Pojišťovny poskytující toto pojištění zpravidla hradí náklady na právního zástupce, soudní výdaje, znalecké posudky apod. Asi nejpoužívanější složkou je „právník na telefonu“, typicky non-stop.

106

V České republice není toto pojištění příliš známé, a samostatně ho zatím nabízí pouze několik pojišťoven (D.A.S. pojišťovna právní ochrany, Generali pojišťovna, Uniqa pojišťovna). Některé další pojišťovny nabízejí pojištění právní ochrany jako připojištění k jinému pojistnému produktu. Pojištění kryje: •

Každý akt, pomocí kterého by bylo možné vyřešit právní spor smírčím řízením

•

Soudní výdaje a náklady

•

Náklady na právního zástupce

•

Náklady na soudní znalce a svědky

•

Výdaje protistrany, které je třeba uhradit v důsledku rozhodnutí soudu

•

Náklady donucovacího výkonu práva

•

Cestovní výdaje pojištěného na soudní řízení (je-li to nezbytné)

V současnosti lze na našem trhu sjednat pojištění právní ochrany motorového vozidla, pojištění právní ochrany řidiče motorového vozidla a pojištění právní ochrany soukromých osob.

Povinné ručení Základním smyslem povinného ručení je zajistit pojistnou ochranu škody spáchané motorovým vozidlem. Uzavření povinného ručení je zákonnou povinností každého majitele motorového vozidla. V případě nesplnění této povinnosti hrozí majiteli pokuta až do výše 40 000 Kč. Navíc, od ledna 2009 jsou vlastníci a provozovatelé vozidel, kteří nemají sjednáno povinné ručení, povinni hradit za každý den, kdy nemají vozidlo pojištěno, příspěvek do garančního fondu. Při nesjednání povinného ručení se sankce podle druhu vozidla pohybuje od 20 do 300 Kč denně, u osobního vozu typicky 50 až 70 Kč denně. Povinné ručení pokrývá všechny škody způsobené provozem motorového vozidla druhé osobě do výše sjednaného limitu. Nikdy vám ale neuhradí škodu na vašem vozidle. K tomu slouží havarijní pojištění. Pojištění se rovněž nevztahuje na škodu na zdraví řidiče, který nehodu způsobil. Minimální výše limitu je stanovena ze zákona na 35 000 000 Kč pro škodu na zdraví na každého zraněného či usmrceného a 35 000 000 Kč pro škodu na majetku bez ohledu na počet poškozených. Škodu, která tento limit přesáhne, musí pojištěný zaplatit sám. Kromě minimální výše limitů, nabízí většina pojišťoven i vyšší limit plnění, jímž lze předejít spoluúčasti i při větších nehodách (max. limit je 100 000 000 Kč). Pojišťovny se také snaží přilákat dobré řidiče a znevýhodnit řidiče s velkým počtem zaviněných nehod pomocí systému bonusů (slev na pojistném) a malusů (zvýšením pojistného). Bonus se uděluje za délku bezeškodného období předešlého pojištění. Za každých 12 měsíců tohoto bezeškodného období dává pojišťovna bonus z povinného ručení. Pokud ovšem pojistník způsobí pojistnou událost (tzn., pojišťovna musí jeho vinou platit třetí osobě škodu z

107

povinného ručení), od bezeškodného období se odečte určitý počet měsíců. Rovněž je vhodné vědět, že bonusy se dají sčítat – např. v rámci rodiny. Povinné ručení platí i pro cesty do zahraničí, a to standardně na celém území Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru, ale i v řadě dalších evropských států, Pojišťovny mohou územní platnost povinného ručení dále rozšířit. V zahraničí se existence povinného ručení prokazuje tzv. zelenou kartou. To je mezinárodní karta automobilového pojištění a pojistníkovi ji vydá buď automaticky, nebo na vyžádání pojišťovna, u které má smlouvu o povinném ručení uzavřenu. Pokud řidič u sebe zelenou kartu nemá, vystavuje se rizikům různých sankcí v navštívené zemi.

Havarijní pojištění Havarijní pojištění slouží ke krytí škod na vlastním automobilu při dopravní nehodě. V případě zavinění druhou osobou je škoda hrazena z povinného ručení viníka, uplatnění tedy havarijní pojištění nalezne při dopravní nehodě způsobené řidičem havarijně pojištěného automobilu. Havarijní pojištění v takovém případě slouží typicky proto, aby autoservis vydal vozidlo dříve, než se vyřeší případné spory o zavinění. K havarijnímu pojištění lze sjednat celou řadu připojištění – pro případ krádeže či živelní katastrofy, pojištění skel, sedadel, zavazadel, úrazové pojištění řidiče a cestujících, pojištění půjčovného pro případ opravy vozidla a další. Většina pojišťoven, které nabízejí povinné ručení, nabízí i havarijní pojištění jako doplněk k povinnému ručení, často za zvýhodněných podmínek. Bývá výhodné pořizovat obě pojištění současně a zvážit možnost jejich sjednání u jedné pojišťovny.

Cestovní pojištění a asistenční služby Jde především o pojištění léčebných výloh a doplňkových služeb. Do cestovního pojištění zahrnujeme: •

Pojištění zdravotní, kryjící náklady na lékařskou péči, ošetření,…

•

Pojištění úrazové

•

Pojištění storna zájezdu

•

Pojištění zavazadel

•

Pojištění odpovědnosti za škody

•

Pojištění právní ochrany

Nejčastější rizika, proti kterým se pojišťujeme •

Živelní rizika - rizika přímých škod na majetku způsobených živelní událostí (požár, výbuch, blesk, vichřice, povodeň, krupobití, zemětřesení apod.).

•

Vodovodní rizika - riziko škod způsobených vodou vytékající z vodovodních zařízení, kanalizace nebo topení. 108

•

Rizika havarijní - rizika vzniku škod na dopravních prostředcích a přepravovaném zboží v souvislosti s nárazem nebo střetem příslušného dopravního prostředku.

•

Rizika odcizení a vandalství - rizika škod na majetku v souvislosti se zásahem třetí osoby (bývají v rámci jednotlivých druhů pojištění majetku v různé šíři kryta, například jako podmínka pojistného plnění se často klade překonání určitého zabezpečení majetku při krádeži nebo zjištění pachatele při vandalství).

Trh neživotního pojištění v ČR Na finančním trhu v ČR působilo ke konci roku 2012 52 pojišťoven, z toho 31 pojišťoven poskytuje neživotní pojištění.

Slovníček základních pojmů Nová cena - cena, za kterou lze v daném místě a v daném čase věc stejnou nebo srovnatelnou znovu pořídit jako věc stejnou nebo novou, stejného druhu a účelu. Časová cena - nová cena věci snížená o částku odpovídající stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení, tj. cena věci bezprostředně před pojistnou událostí. Spoluúčast - obvykle se v pojistných smlouvách stanoví, že se pojistné plnění snižuje o sjednanou částku tzv. spoluúčast, což je částka, kterou v případě pojistné události hradí klient. Pozor! Hlavně u pojištění odpovědnosti při výkonu povolání jsou velké rozdíly v ceně pojištění. Tyto rozdíly jsou dány tím, že u některých smluv je min. spoluúčast např. 20 až 30 % (pojistné je výrazně nižší) a u jiných smluv je možno zvolit si spoluúčast např. jen 1 000 Kč (pojistné je výrazně vyšší). Flotilové pojištění - pojištění více vozidel v rámci jedné pojistné smlouvy, zpravidla i za výhodnějších podmínek. Pojistná hodnota - nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat. Pojištění na první riziko - pojištění vědomě sjednávané pouze na část známé pojistné hodnoty věci. Limit stanovuje (na svou odpovědnost) pojistník a je horní hranicí plnění pojistitele ze všech pojistných událostí vzniklých za určenou dobu. Podpojištění - stav, kdy pojistná částka dohodnutá v pojistné smlouvě je nižší, než je pojistná hodnota pojištěného majetku. Pojistné plnění se poskytuje v poměru, v jakém je pojistná částka k výši pojistné hodnoty. Pojistné nebezpečí - možná příčina vzniku pojistné události. V pojistných podmínkách jsou taxativně vyjmenována všechna pojistná nebezpečí, na která se konkrétní pojištění vztahuje. Vinkulace pojištění - vázání výplaty pojistného plnění na splnění dohodnutých podmínek, zejména poskytnutí pojistného plnění ve prospěch věřitele. Např. při poskytnutí vozidla na úvěr se vinkuluje pojistné plnění v případě škody ve prospěch věřitele. Nebo u hypotečního úvěru se vinkuluje pojištění nemovitosti ve prospěch banky, která poskytuje hypoteční úvěr. Povodeň - zaplavení místa pojištění vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo z břehů nádrží nebo tyto břehy a hráze protrhla nebo byla způsobena náhlým a neočekávaným zmenšením průtočného profilu toku. Pojistnou událostí z důvodu pojistného nebezpečí povodeň je takové poškození nebo zničení pojištěné věci, které bylo způsobeno: 109

přímým působením vody z povodně na pojištěnou věc; předměty unášenými vodou z povodně. Záplava - za záplavu se považuje stav, kdy dojde k zaplavení pozemku, na kterém se nachází pojištěná věc, a to buď proudící vodou, například stékající ze strání, nebo stojící vodou či z jiných příčin, než z důvodu povodně. Povodňové mapy – mapy, které využívají pojišťovny při vyhodnocení rizika povodně v dané lokalitě a míru tohoto rizika pak promítají do stanovení pojistného. Jsou definovány 4 povodňové zóny podle nebezpečí výskytu povodní: •

Zóna 1 – Zóna se zanedbatelným nebezpečím výskytu záplav

•

Zóna 2 – Zóna s nízkým nebezpečím výskytu záplav (odpovídá zejména území tzv. maximálního rozlivu)

•

Zóna 3 – Zóna se středním nebezpečím výskytu záplav (odpovídá zejména území tzv. 50leté vody)

•

Zóna 4 – Zóna s vysokým nebezpečím vzniku záplav (odpovídá zejména území tzv. 20leté vody)

Zabezpečení - při krytí rizika odcizení či vandalismu je třeba dát pozor na to, aby hlavně u vyšších částek odpovídalo zabezpečení, které je stanoveno v pojistných podmínkách pojišťovny. Pokud např. klientovi pojistím domácnost např. na 800 000 Kč a do smlouvy sice zaškrtnu odpovídající zabezpečení, ale ve skutečnosti tomu tak nebude, může v případě pojistné události pojišťovna výrazně omezit plnění nebo neplnit vůbec.

110

POJIŠTĚNÍ OSOB

Bc. Eva Borutová

březen 2013

111

Úvod Pojištění osob a pojištění majetku je velice širokou a specifickou oblastí finančního poradenství. Pojaly jsme proto její zpracování takovou formou, aby Vám přinesla praktické a užitečné informace, které dále využijete ve svém životě a zároveň Vám rozšíří Vaše „obzory“. Můžeme ji rozdělit do dvou samostatných oblastí – životní a neživotní pojištění, kdy jsme se oběma docela podrobně věnovaly a snažily se zachytit a popsat to opravdu nejdůležitější do detailů a zároveň Vás moc nezahltit. V každém bloku naší prezentace tedy naleznete základní principy fungování jednotlivých pojištění, základní pojmy, členění, současnou nabídku na finančním trhu a praktické rady do života při uzavírání pojistných smluv.

Úvod do životního pojištění Životní pojištění je především nákup pojišťovací služby. S výjimkou nízkonákladových investičních životních pojistek, které mají často nákladovost příznivější než programy pravidelného investování, by se na něj nemělo bezmyšlenkovitě pohlížet jako na výhodný nástroj spoření. Při rozhodování o uzavření životní pojistky tedy musí stát na prvním místě vždy otázky: Kdy je moudré být kryt pro případ úmrtí? Kdy je moudré být kryt na další rizika? Kladná odpověď by měla zaznít u osob, které mají anebo plánují mít v budoucnu úvěry, mají anebo plánují mít okolo sebe osoby, které finančně utrpí jejich úmrtím, případně jinými závažnými životními událostmi a také v momentě kdy chce mít klient jistotu, že si vždy zachová svůj životní standard i v době nepříznivých životních událostí. Nejčastější klasifikace životního pojištění je rozdělení na:

Rizikové životní pojištění (bez spořicí složky) Rizikové životní pojištění je klasické pojištění pro případ úmrtí bez jakéhokoli spoření. Nedochází v něm k žádné tvorbě kapitálu a z toho důvodu není daňově zvýhodněno. Proto, pokud srovnáváme nákladovost, měli bychom v kalkulaci „znevýhodnit“ rizikové životní pojištění o výši daňové úlevy (protože použitím RŽP klient oproti nízkonákladovému IŽP nezískává oněch až 1 800 Kč ročně – za ně se totiž dá pořídit nemalé krytí smrti „hrazené státem“). Pojistná částka pro případ úmrtí může být konstantní, lineárně klesající či klesající dle zůstatku úvěru. V praxi lze pojistit nejen pojištění úmrtí, ale zařadit do nástroje i různá připojištění.

Rezervotvorná životní pojištění Rezervotvorné životní pojištění je kombinace pojištění a spoření/investování. Část zaplaceného pojistného je akumulována a později vyplacena klientovi. Dostupnost prostředků, míra jejich zhodnocení i kolísavost investice závisí na typu použitého 112

rezervotvorného pojištění. Rezervotvorné životní pojištění podléhá při splnění zákonných podmínek daňovému zvýhodnění. Rezervotvorné životní pojištění se člení na:

Kapitálové životní pojištění (KŽP) V jednom produktu kombinuje pojistnou ochranu a spoření (přesněji: klient svěřuje peníze pojišťovně a ta s nimi nakládá zcela dle svého uvážení). Toto pojištění je pro klienta zcela neprůhledné a patří k nejnákladnějším produktům. Jinak řečeno, je velmi těžké si představit člověka, pro kterého je výhodnější než jiné typy rezervotvorného pojištění. Charakteristika KŽP Část z placeného pojistného je určena na pokrytí rizika smrti a část je pojišťovnou připisována ve prospěch klienta jako tzv. kapitálová hodnota. Neprůhlednost spočívá v tom, že pojišťovna tají cenu krytí rizika smrti i další poplatky účtované klientovi. Kapitálovou hodnotu pojišťovna obhospodařuje sama, případně ji investuje a zhodnocuje konzervativním způsobem, ale opět klient nemá možnost zjistit, co se s prostředky děje. Pojišťovna garantuje minimální zhodnocení ve výši tzv. technické úrokové míry (dále TÚM), která dnes činí maximálně 1,9 % ročně, pojišťovna také může připisovat podíly na zisku nad rámec TÚM. Tyto podíly jsou však negarantované, netransparentní a velmi nízké. Častým hezky znějícím argumentem prodejců pro založení KŽP je právě tvrzení, že zhodnocení je garantované. Zapomínají však dodat, že pro klienta je obtížné zjistit, z jaké částky se TÚM vypočítává. Fakticky vzato je tedy KŽP nástrojem zpravidla ztrátovým i nominálně (bez zohlednění inflace). Praktický příklad pro posouzení výhodnosti: Pokud budeme na spořicím účtu v bance spořit částku o stejné výši jako je pojistné, získáme ve většině případů vyšší výnos než v kapitálovém životním pojištění a navíc máme prostředky stále k dispozici. Pozn.: U dříve sjednaných smluv může být TÚM vyšší, proto je před případným zrušením smlouvy vždy nutné ověřit její výhodnost a výši této garance. Vyšší technická úroková míra totiž sama o sobě neznamená, že smlouva je výhodná. Tyto smlouvy totiž trpí často obrovskou nákladovostí, která hezky vypadající procenta odmaže. Proto je korektnější vycházet při posuzování výhodnosti nástroje z částky, kterou pojišťovna garantuje klientovi k dožití se konce smlouvy. Setkáváme se v praxi s nástroji, které i přes deklarovanou vysokou TÚM neposkytnou klientovi zhodnocení prostředků nad inflaci, a tedy jsou ve skutečnosti ztrátové. Pozor, pro vytvoření představy, co se děje s penězi v KŽP, je nutno si uvědomit, že jako klient svěřuji pojišťovně prostředky (neinvestuji ve smyslu podílových fondů), zavázal jsem se platit po určitou dobu pojistné, za tento závazek mi pojišťovna garantuje určitou částku k výplatě při dožití se konce smlouvy. Tím prakticky garance končí. Pokud klient ukončuje smlouvu KŽP, je mu v praxi „tajen“ mechanismus výpočtu odkupného. Teoreticky je tedy v rámci zákona možné, aby pojišťovna v případě (absurdní příklad) ukončení smlouvy byť jen jediný den před datem, ke kterému se zavázala vyplatit klientovi konkrétní částku, stanovila výši odkupného zcela dle své preference a klient s tím mnoho nenadělá. Toto je třeba vzít v potaz při ukončování KŽP zejména ve druhé polovině běhu spíše kratších smluv. Pak je moudré nechat si pojišťovnou písemně sdělit výši odkupného k datu, kdy je možné nástroj ukončit. Teprve poté máme konkrétní data pro kompetentní rozhodnutí. Jsou ovšem případy (zvláště u smluv dlouhých desítky let, se kterými se setkáte v prvních letech jejich běhu), kdy je natolik zjevné, že při jakkoli nízké výši odkupného klient výrazně ušetří i při ukončení „naslepo“. Pak je na žádost klienta přípustné smlouvu ukončit předtím, než pojišťovna sdělí konkrétní výši odkupného. 113

Investiční životní pojištění (IŽP) Je pojištění, kde je spořicí složka uložena v podílových fondech. Na rozdíl od kapitálového životního pojištění není sjednána pojistná částka pro případ dožití. Výplata při dožití se plně odvíjí od výkonnosti fondu nebo skupiny fondů, do kterých je v rámci pojištění investováno. Ve vyspělých zemích IŽP reagovalo na změnu přístupu k životnímu pojištění v průběhu 70. let 20. století, kdy životní pojištění začalo být chápáno i jako zajímavý investiční instrument. V 90. letech se investiční pojištění stává jednoznačně nejoblíbenější formou životního pojištění, a to především díky růstu akciových trhů. Jak funguje zhodnocení finančních prostředků v tomto pojištění? Pojištěný sám volí způsob investování pojistného do různých fondů dle svých osobních preferencí v návaznosti zejména na cíle a dobu, po kterou chce mít prostředky uloženy. Například do fondů akciových, dluhopisových, nemovitostních. Pokud trvá na garantovaném výnosu, může u většiny pojišťoven zvolit i fond zajištěný. Tím se sice vzdává potenciálu vyšších výnosů své investice, ale také téměř odpadá jakékoli kolísání její hodnoty. Výhodou tohoto pojištění je ve srovnání s kapitálovým životním pojištěním vyšší flexibilita, vysoká transparentnost a možnost dosáhnout prostřednictvím podstoupení zvoleného investičního rizika vyššího výnosu, než který je možné získat z jiných typů životních pojištění. Investiční životní pojištění je tedy založeno na odlišných principech oproti kapitálovému životnímu pojištění. Hlavní rozdíly jsou v tom, že v investičním životním pojištění klient obvykle zná přesnou výši poplatků, jak za krytí rizik, tak za správu nástroje i investic nástrojem využívaných. Dále může zcela dle svého rozhodnutí měnit většinu parametrů, a to i opakovaně. Tyto změny jsou často zdarma. Musí si ale uvědomit, že výše prostředků v průběhu pojištění i na jeho konci zcela závisí na výnosech z investování. Zahrnutí pojistné částky pro případ úmrtí a sjednání různých typů připojištění není nutnou součástí smlouvy a je na dobrovolné úvaze klienta. Velmi často bývají nevýhodou běžného IŽP vyšší poplatky. IŽP je také charakterizované transparentností a variabilitou. Transparentnost spočívá ve vedení individuálního účtu, který je navyšován platbami pojistného a snižován poplatky za sjednaná rizika a správu pojištění. Variabilita pojistného krytí znamená především možnost nastavení smlouvy. Klient pak cílí buďto na dosažení vyšší naspořené částky, nebo se naopak investiční složka minimalizuje. V našich nástrojích lze investiční složku místy omezit natolik, že výše pojistného se blíží, nebo je dokonce nižší než poskytují RŽP. Rezervotvorná část investičního životního pojištění není vždy spravována přímo pojišťovnou, ale je vložena do fondů. Buď do externího podílového fondu ve správě konkrétní investiční společnosti spolupracující s pojišťovnou, nebo do fondu vytvořeného pojišťovnou a využívaného pouze klienty pojišťovny. Klient má na výběr z několika typů fondů, a to podle stupně rizika, které si přeje podstoupit. Může si také zvolit, zda využije jednoho nebo více fondů, které může i v průběhu trvání pojištění měnit a libovolně mezi nimi přesouvat finanční prostředky. Každý takový fond je rozdělen na podíly, které pojišťovna nakupuje a prodává za příslušný kurs fondu, který se mění podle jeho výkonnosti. Klientem zaplacené pojistné se tedy převede na podíly dle aktuální hodnoty kursu. Zisk klienta závisí na vývoji příslušného kursu, který může nejen růst, ale i klesat. Podnikání pojišťoven upravuje zákon č. 363/1999 Sb. ČR, o pojišťovnictví. Zákon nijak specificky neupravuje investiční životní pojištění, nevyděluje majetek ve fondech z účetnictví pojišťovny. Naopak, majetek v podílových fondech je chápán jako druh rezervy životního pojištění (tzv. rezerva životního pojištění, kde je nositelem investičního rizika pojistník) a je součástí účetnictví pojišťovny (tzv. účetně zřízená portfolia). Investice není majetkem 114

pojistníků, a proto je s tímto pojištěním spojeno kreditní riziko (krach pojišťovny). Nutno dodat, že regulace pojišťoven je dosti přísná a krach pojišťovny je zcela výjimečnou událostí, navíc, v takovém případě přichází na řadu klienti jako první tak, aby jim nevznikla škoda. Protože krach jedné pojišťovny by otřásl důvěrou populace k pojišťovnictví jako celku. Pozn.: U všech pojištění sjednaných po 20. prosinci 2012 pojišťovny používají tzv. unisexové sazby, tj. pojistné pro muže a ženy je zprůměrováno. Ať je klientem pojišťovny muž či žena, za pojistnou ochranu platí stejně.

Druhy základních připojištění V praxi se většinou klienti nezajišťují pouze pro případ smrti. Právě proto, aby byli kryti i na ostatní rizika, která mohou nastat a měli tak vždy jistotu toho, že na řešení nenadálých situací budou mít dostatek finančních prostředků. Mezi základní druhy připojištění patří: •

Připojištění smrti úrazem

•

Připojištění pro případ trvalých následků úrazu

•

Připojištění invalidity 1., 2., 3. stupně

•

Připojištění závažných onemocnění

•

Připojištění denního odškodné za dobu nezbytného léčení úrazu

•

Připojištění denního odškodné při pobytu v nemocnici

•

Připojištění denního odškodného při pracovní neschopnosti

Za účelem zvýšení transparentnosti a zlepšení porozumění poplatkové struktuře pojištění se používají ukazatele nákladovosti investičního životního pojištění. V současné době se lze v praxi setkat nejčastěji s následujícími ukazateli: •

PER („Product Expense Ratio“)

•

TANK („Typická Absolutní Nákladová Konstrukce“)

Ukazatel PER poměřuje poplatky s celkově zaplaceným pojistným. Sděluje klientům, kolik procent ze zaplaceného pojistného nebude investováno, ale použito na poplatky. Například PER = 10 % říká, že 10 % z celkově zaplaceného pojistného „jde“ na poplatky z pojistného. Čím nižší PER, tím lépe. PER však nebere v potaz náklady na úrovni podkladových aktiv (správcovské poplatky) a časovou hodnotu peněz (v jakém roce trvání pojištění byl daný poplatek účtován). Jde tedy pouze o dílčí ukazatel a zejména na delších periodách nedává úplnou informaci o nákladovosti produktu. Nicméně dobře vypovídá o tom, kolik stojí sjednání daného nástroje. Ukazatel PER je důležitější u smluv s nižším měsíčním pojistným (řádově několik málo stokorun). U vyšších měsíčních částek ztrácí na důležitosti ve srovnání s cenou sjednaných rizik, ale hlavně s cenou za správu investic, viz níže. Ukazatel TANK je komplexnější a bere v úvahu veškeré poplatky, tedy nejen poplatky z pojistného, ale i poplatky za správu. Matematicky TANK představuje poměr všech předpokládaných zaplacených poplatků vůči předpokládané budoucí hodnotě investice. Například TANK = 10 % říká, že na konci trvání pojištění budu mít o 10 % peněz méně ve 115

srovnání s ideálním stavem bez jakýchkoliv poplatků. Čím tedy nižší hodnota TANKu, tím lépe. TANK se uvádí pro různý investiční horizont (10 let, 20 let, 30 let nebo 40 let) a ilustrativní růst trhů lineárním tempem (například 6 % p.a.) v typickém případě použití (Typické portfolio = 50 % globální akcie, 50 % dluhopisy střední Evropy). Ukazatel TANK dobře odhaluje významný dopad vysokých manažerských (správcovských) poplatků na dlouhých periodách.

Výhody a nevýhody investičního životního pojištění Zrekapitulujme si hlavní výhody a nevýhody investičního životního pojištění. Výhody investičního životního pojištění: •

Jedním produktem lze vyřešit pojistnou ochranu i investici.

•

Variabilita – lze měnit rozsah pojistné ochrany a nastavení pojištění během trvání.

•

Přirozené pojistné – může mít obrovský dopad na nákladovost.

•

Výběr více investičních strategií, které je po dobu pojištění možno libovolně měnit.

•

Daňový odpočet.

•

Možnost určení osoby, která má právo na plnění + neplacení dědické daně.

Obrovskou výhodou IŽP je výrazně vyšší míra investiční kázně střadatele. Pojišťovna „donutí“ klienta spořit. I kdyby mělo IŽP mít vyšší nákladovost, než pravidelná investice spojená s rizikovým životním pojištěním, v praxi běžný klient spíše zruší trvalý příkaz do pravidelné investice, než do životního pojištění. Dopady investiční neukázněnosti bývají v praxi zcela fatální pro to, jestli, lidově řečeno, na konci „bude nebo nebude dost peněz“. Pokud má klient opravdový problém (ve srovnání s tím, že by si rád místo spoření jen raději koupil „něco hezkého“), lze parametry pojištění měnit. Pozor však na přemrštěnou výši pojistného, kterou sice v době sjednání klient pohodlně zvládne, avšak s příchodem hypotéky a třeba i rodičovské dovolené již takovou výši pojistného nezvládá. Stejně tak zpravidla není vhodné používat investiční životní pojištění jako krátkodobý spořicí instrument (pro sjednání nástroje s koncem před 60. rokem věku, či celkovou dobu trvání pod 15 let, musí být zvlášť závažné důvody). Nevýhody investičního životního pojištění: •

Klient musí kompetentně zvolit investiční strategii, protože výnos závisí na zvolených fondech.

•

U běžných produktů vysoké a nepřehledné poplatky. Netýká se našich nízkonákladových produktů.

116

Trh životního pojištění v ČR Česká asociace pojišťoven zveřejnila v roce 2012 výsledky pojišťovacího trhu v ČR za rok 2011. Vyplývá z nich, že po několika letech průběžného růstu poklesl meziročně o 0,3 %. Mezi další trendy patří pokles počtu osob se zabezpečenými životními riziky. Na finančním trhu v ČR působí 52 pojišťoven, z toho 21 pojišťoven poskytuje životní pojištění (stav ke konci roku 2012).

Slovníček základních pojmů Běžné pojistné – pojistné, které se platí pravidelně v dohodnutých obdobích, např. měsíc, rok, pololetí. Dohoda o počátku a délce pojistných období musí být součástí pojistné smlouvy. Čekací (karenční) doba – doba sjednaná v pojistné smlouvě, po kterou nevzniká pojišťovně povinnost poskytnout pojistné plnění z pojistné události. Pojišťovna poskytuje plnění v případě, že událost vznikne po uplynutí této doby. Stanovuje se například v případě pojištění hospitalizace či veškerých rizik spojených s nemocemi. Kapitálová hodnota – hodnota, která je vytvořená z části pojistného placeného pojistníkem (po odečtení nákladů na krytí pojistné ochrany a poplatků) a z podílů na zisku, které pojišťovna získala investováním rezervy vytvořené ze zaplaceného pojistného. Kapitálová hodnota se na smlouvě vytváří již v průběhu trvání smlouvy. Vyplacena je obvykle při dožití se konce pojištění. Mimořádné pojistné - pojistné uhrazené pojistníkem jednorázově nad rámec běžné platby nebo jednorázového pojistného. Mimořádné pojistné je možné vkládat kdykoliv v průběhu trvání pojištění. Obmyšlená osoba - osoba určená pojistníkem v pojistné smlouvě, které vznikne právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného. Odkupné – ze zákona: bylo-li u pojištění s běžným pojistným zaplaceno pojistné alespoň za první rok či první dva roky trvání pojištění, má pojistník právo, aby na jeho žádost bylo pojištění zrušeno s výplatou odkupného. Pojistitel – pojišťovna, u které si pojištění sjednáváte. Platíte jí pojistné, a ona má naopak povinnost poskytnout vám pojistné plnění v případě, že nastane pojistná událost. Pozor, pojistitel má nárok na pojistné po celou dobu trvání pojištění, tedy i během výpovědní lhůty. Pojistná částka – částka pojistného plnění splatná pojišťovnou při splnění podmínek a okolností stanovených v pojistné smlouvě. V praxi, částka k výplatě v případě dané pojistné události. Pojistná doba – doba, na kterou se uzavírá pojistná smlouva. Pokud během této doby dojde k pojistné události, je pojišťovna povinna vyplatit dohodnuté plnění. Pojistná událost – s výjimkou dožití, nahodilá skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny vyplatit dohodnuté plnění (např. úraz, nemoc, úmrtí). Pojistné krytí – rozsah sjednaných rizik, která máte zahrnuta ve své smlouvě; v přiložených podmínkách jsou detailně popsána pravidla a podmínky, za kterých je pojišťovna povinna plnit, a naopak při kterých plnit nemusí.

117

Pojistné plnění – částka vyplácená jednorázově či postupně, kterou vám podle pojistné smlouvy poskytne pojišťovna v případě vzniku pojistné události. Pojistné podmínky – podmínky obsahující zejména vymezení vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Pojistník – je ten, kdo uzavřel s pojistitelem pojistnou smlouvu a je povinen platit pojistné. Často je pojištěný a pojistník tatáž osoba. V případě dětského pojištění je pojištěným dítě a pojistníkem rodič. Pojištěný – ten, na jehož majetek, život, zdraví nebo na jehož odpovědnost za škody se pojistná ochrana vztahuje. Technická úroková míra – úroková míra, kterou pojišťovna používá při kalkulaci pojistného v kapitálovém životním pojištění. Technická úroková míra představuje takové zhodnocení rezervy pojistného životních pojištění, na které má klient smluvní nárok (zaručený podíl na výnosech z finančního umístění). Maximální výše technické úrokové míry je stanovena vyhláškou a aktuálně (v roce 2013) činí 1,9 % p.a. Výluky – případy či situace uvedené v pojistných podmínkách, při nichž není pojišťovna povinna pojistné plnění vyplatit. Zajištění pojišťovny – je převod části rizika, jež převzal pojistitel od pojištěných, na jiného organizátora pojištění označovaného jako zajistitel („pojištění pojišťoven“). Zajistitel nemá k pojištěným žádný smluvní vztah, chrání pouze pojistitele v případě velkých pojistných událostí, kdy se zpravidla podílí na výplatě pojistného plnění. Zrušení pojistné smlouvy a daňové úlevy – při zrušení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění s výplatou odkupného, je nutné státu vrátit získanou daňovou úlevu (tzv. dodanit). K dodanění nedochází jen v případě, že je odkupné z původní smlouvy převedeno přímo na účet pojišťovny, u které je uzavřena nová smlouva, která splňuje podmínky pro získání daňové úlevy (platí jen v případě, že nárok na odkupné vznikl, v opačném případě je třeba vždy smlouvu dodanit). Rušení smluv životního pojištění nemusí být vždy výhodné. Před doporučením zrušit původní smlouvu životního pojištění je tedy nezbytné zjistit, zda nebude muset klient vrátit daňovou úlevu a zda se mu nová smlouva skutečně vyplatí, neboť s každou nově uzavíranou smlouvou jsou spojeny nové náklady. Jinými slovy, při každém takovémto kroku existuje doba, za kterou stihne levnější nástroj zkompenzovat své počáteční náklady a případné dodanění.

118

Závěr

Závěrem se tedy opět vracíme úplně k základním otázkám a myšlenkám z úvodu naší prezentace. Nejdříve si musíme odpovědět na otázky typu – co od pojištění očekávám, jaké krytí skutečně potřebuji, mám opravdu dostačující zajištění k hypotéce a mám skutečně ochráněný příjem apod. ….. protože každý chceme vědět, co skutečně platíme a zda to má smysl. Věříme, že jsme Vám vnesly trošku „světla a logiky“ do oblasti Vašich osobních financí a v případě jakéhokoliv dotazu nás neváhejte kontaktovat. evaborutova@email.cz petra.tomancova@partners.cz

Zdroje •

Interní materiály společnosti Partners.

•

KOHOUT, P., 2008. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přepracované a rozšířené vyd. Praha: Grada. 288 s. ISBN 978-80-247-2559-8.

•

POLÁCH, J., DRÁBEK, J., MERKOVÁ, M., POLÁCH, J. jr., 2012. Reálné a finanční investice.1. vyd. Praha: C. H. Beck, 280 s. ISBN 978-80-7400-436-0.

•

ŠÍDLO, D., 2010. Život jako riziko, aneb, Zásady pojišťování životních rizik. 1. vyd. Praha: Aladin agency. 188 s. ISBN 978-80-904-3451-6.

•

SYROVÝ, P., TYL, T., 2011. Osobní finance: řízení financí pro každého. 1. vyd. Praha: Grada. 208 s. ISBN 978-80-247-3813-0.

119

120

STAVEBNÍ SPOŘENÍ A HYPOTÉKY

Ing. Radomír Zimek

leden 2013

121

Úvod O krásném domě s bílým plotem sní v České republice mnoho lidí. Téměř tři čtvrtiny Čechů preferuje bydlení ve vlastním domě, ale osmdesát procent z nich děsí hypoteční úvěr. Údaje vyplývají z průzkumu společnosti Ekonomické stavby. Z průzkumu vyplynulo, že lidé jsou schopni a ochotni věnovat na vlastní bydlení částku mezi osmi až deseti tisíci korun měsíčně. Momentálně se dokonce hypotéka vyplatí víc než nájem. Hypoteční úvěry jsou levné, proto se splátky pohybují zhruba na stejné úrovni jako nájemné.

Stavební spoření Stavební spoření je vhodným spořícím produktem pro všechny, kteří mají na příštích 6 let jasno, že uspořené finance nebudou potřebovat. Je vhodné zvláště pro ty, kteří chtějí využívat následně úvěrové produkty stavebních spořitelen, a jde o komplexní finanční produkt poskytovaný výhradně stavebními spořitelnami. V jeho rámci můžete spořit, požádat o úvěr ze stavebního spoření nebo překlenovací úvěr a můžete také využívat státem poskytované podpory stavebního spoření. Stavební spoření je výhodnou formou uložení úspor. Vedle výhodné úrokové sazby, která je zpravidla vyšší než na jiných spořících produktech, je navíc podpořeno 10% státní podpory z ročně naspořené částky, úrokové výnosy z vkladu a úrokové výnosy ze státní podpory jsou zdaňovány 15% srážkové daně. Úspory jsou pojištěny a garantovány státem a po 6-ti letech jich můžete zatím použít k libovolnému účelu. Systém stavebního spoření nabízí možnost výhodných úvěrů, které představují dostupný nástroj k pořízení vlastního bydlení. Úroky zaplacené při splácení úvěru ze stavebního spoření jsou přitom odečitatelnou položkou z daňového základu poplatníka daně z příjmů. Máte-li zájem o stavební spoření, musíte se spořitelnou nejprve uzavřít smlouvu o stavebním spoření. Ta se sepisuje na určitou cílovou částku a obsahuje předem sjednané podmínky spoření. Poté, co uhradíte poplatek za uzavření smlouvy, vstupujete do první fáze celého procesu - do fáze spoření. Doba spoření není nijak maximálně omezena. Pokud však nepožádáte o úvěr a nechcete přijít o státní podporu, musíte vklady ve spořitelně nechat nejméně po dobu 6-ti let. Po šesti letech můžete buď smlouvu vypovědět a uspořené peníze použít na jakýkoliv účel (mimo jiné také na uzavření nové smlouvy o stavebním spoření), nebo můžete na stejnou smlouvu a za stejných podmínek spořit i nadále, do doby dosažení cílové částky. V tomto období na svůj účet u spořitelny pravidelně (např. měsíčně, půlročně, ročně apod.) nebo nepravidelně (na účet lze kdykoliv vložit jakoukoliv částku) ukládáte smluvené částky. Tyto částky jsou průběžně úročeny úrokovou sazbou z vkladů a jednou ročně je k nim připisována státní podpora.

122

Spoření není omezeno věkem, tedy i důchodce i kojenec mohou být účastníky stavebního spoření. Za nezletilé ovšem veškeré náležitosti vyřizují a jsou za ně zodpovědní zákonní zástupci. Problém nastává, když na smlouvu dítěte chcete čerpat úvěr ze stavebního spoření. Zde o tom rozhoduje soud prostřednictvím stanoveného opatrovníka, který chrání zájmy dítěte. V případě úmrtí účastníka spoření přecházejí práva a povinnosti na pozůstalého manžela. Jestliže účastník stavebního spoření manžela neměl, pak se mohou dědicové dohodnout, že práva a povinnosti přejdou na jednoho z nich. Pokud se takto nedohodnou, smlouva o stavebním spoření zaniká, a výnosy z ní (včetně úroků a poměrné částky státní podpory) se stávají předmětem dědického řízení.

Cílová částka Na začátku spoření si zvolíte cílovou částku, které chcete dosáhnout. Ta se skládá z vložených prostředků, úroků, přiznané státní podpory a úvěru, přičemž prostředky na účtu by tuto částku neměly překročit. Z toho vyplývá, že čím víc naspoříte nad povinnou minimální akontaci, tím menší úvěr můžete získat. Jestliže však o úvěr žádat nechcete, můžete spořit tak dlouho, dokud prostředky na účtu (včetně připsané státní podpory a úroků) nedosáhnou cílové částky. Pokud máte už před začátkem spoření jasnou představu, kolik byste chtěli spořit, jak dlouho byste chtěli spořit a že si určitě nebudete chtít brát úvěr ze stavebního spoření, je nejvýhodnější zvolit takovou cílovou částku, která přibližně odpovídá součtu vkladů, státní podpory a úroků. Jestliže tedy například víte, že budete chtít spořit po dobu šesti let (minimálně povinných pro získání státní podpory) a budete chtít maximálně využít státní podpory 2000 Kč za rok, nejvhodnější pro vás bude zvolit cílovou částku přibližně do 150 000 Kč. Nebudete tak platit zbytečně vysoké poplatky za uzavření smlouvy, které se odvíjí právě od výše cílové částky. Na druhou stranu, pokud zvolíte příliš nízkou cílovou částku a během šesti let spoření se sníží úroky z vkladů, nebo výše státní podpory (jak se stalo právě nyní snížení z 3 000 Kč na 2 000 Kč), zavřete si tak cestu k dlouhodobému spoření na předchozí výhodný úrok, protože můžete mít problémy s jejím navýšením. Spořitelny vyhlašují určitou hranici pro minimální cílovou částku, shora však její výše zpravidla omezená nebývá. Pokud člověk spořením dosáhne cílové částky, musí smlouvu vypovědět nebo může požádat o její navýšení. Fází spoření může klient celý cyklus stavebního spoření ukončit, ale samozřejmě také nemusí. Jakmile klient splní potřebné podmínky, může požádat o úvěr ze stavebního spoření. Se stavebním spořením však nemusíte jenom spořit, ale můžete také požádat o úvěr. Pokud budete mít zájem o klasický úvěr ze stavebního spoření, musíte ze zákona nejprve projít minimálně dvouletou fází spoření. Pro přidělení úvěru pak musíte splnit i další podmínky, které si každá spořitelna stanovuje individuálně. Jde především o naspoření určitého procenta cílové částky, dosažení určité hodnoty hodnotícího čísla a předložení důkazů o dostatečné bonitě klienta, případně zajištění úvěru. Úvěr může být (na rozdíl od částky získané pouze spořením) použit pouze na bytové potřeby a toto použití musí být řádně prokázáno. Pokud nesplníte některou z podmínek pro přidělení úvěru ze stavebního spoření, můžete požádat o překlenovací úvěr. Tento vám může být přidělen prakticky ihned po založení smlouvy a slouží k překlenutí doby do přidělení klasického úvěru. Se splácením úroků z překlenovacího úvěru zároveň spoříte za svůj účet u stavební spořitelny až do doby, kdy je vám přidělen řádný úvěr ze stavebního spoření, kterým se splatí úvěr překlenovací.

123

Státní podpora Masová obliba stavebního spoření vyplývá především z podpory, kterou mu poskytuje stát. Na státní podporu ze stavebního spoření má nárok každá fyzická osoba, která bude klientem stavební spořitelny po dobu nejméně šesti let, nebo bude nejdříve po dvou letech čerpat úvěr ze stavebního spoření. Státní podporu může podle zákona získat: •

občan České republiky

•

občan Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k pobytu na území České republiky a přiděleno rodné číslo příslušným orgánem České republiky

•

fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky a rodným číslem přiděleným příslušným orgánem České republiky

Státní podpora představuje vždy 10 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, přičemž její maximální výše může dosáhnout 2 000 Kč za rok. Pokud na účet vložíte více než 20 000 Kč ročně (což je částka, při které bude poskytnuta maximální státní podpora), přebývající částka vám bude převedena do následujícího roku a podpora z této částky vám bude na účet připsána také v následujícím roce. Můžete tedy vložit celkovou zamýšlenou sumu ihned na počátku spořícího období, celá částka vám bude úročena hned od začátku a nepřijdete ani o maximální možnou státní podporu. V tomto případě však s tímto vkladem nesmíte po celou dobu šesti let nijak disponovat (vyjma žádosti o úvěr), jinak by vám byla státní podpora odebrána. Stavební spoření může mít v tomto případě funkci výhodného zhodnocení peněz. Velkou výhodou je, že po uplynutí povinné lhůty šesti let, můžete naspořené prostředky použít k jakémukoliv účelu. Pokud si ovšem budete brát úvěr, peníze přidělené jeho prostřednictvím smíte použít pouze na účely související s bydlením. Chcete-li, můžete si založit libovolný počet smluv o stavebním spoření, ovšem nárok na státní podporu máte pouze do výše 2 000 Kč celkem. Právnické osoby na státní podporu nárok nemají. Pokud finanční prostředky potřebujete dříve než po uplynutí šesti let, můžete smlouvu vypovědět dříve, ale státní podpora vám vyplacena nebude a navíc zaplatíte sankční poplatek za předčasné vypovězení smlouvy.

Úvěr ze stavebního spoření Pokud člověk nesplní některou z podmínek nutných pro poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření (např. spoří méně než dva roky, nevložil na účet dostatečný procentní podíl cílové částky nebo nedosáhl potřebné výše hodnotícího čísla), může požádat o překlenovací úvěr. Překlenovací úvěr slouží především k rychlému získání finančních prostředků a překonání doby mezi uzavřením smlouvy a získání nároku na řádný úvěr ze stavebního spoření. Může být vhodnou alternativou k hypotéčnímu úvěru – bývá přidělen poměrně rychle a může být čerpán i ve vysokých částkách. Nicméně, na poskytnutí překlenovacího úvěru neexistuje žádný právní nárok a klient musí pro jeho získání splnit podmínky stanovené spořitelnou. Mimo jiné je (až na výjimky) třeba vložit na účet stavebního spoření požadované procento cílové částky (většinou nižší než v případě úvěru ze stavebního spoření), prokázat dostatečné příjmy a obstarat požadované zajištění úvěru. Podle toho je potom klient zařazen do některé z rizikových skupin a v závislosti na ní je mu přidělen 124

úvěr s příslušnou úrokovou sazbou. Překlenovací úvěry však nebývají nejlevnější. Pokud nám totiž spořitelna poskytne překlenovací úvěr (tímto způsobem lez získat celou cílovou částku), rozdělí se vaše stavební spoření vlastně na dvě paralelně probíhající části: v „části spoření“ musíte i nadále spořit – vkládat smluvené částky na váš spořící účet a postupně tak zvyšovat svoje hodnotící číslo, abyste měli časem nárok na poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření. Celý účet spoření musí být vinkulován ve prospěch spořitelny, a to až do doby přidělení řádného úvěru ze stavebního spoření. V „části překlenovacího úvěru“ vám pak bude přidělena celková požadovaná částka (úvěr tedy nebude představovat pouze rozdíl mezi vámi naspořenými prostředky a cílovou částkou, jako je tomu u řádného úvěru) a vy tak musíte splácet úroky z celkového objemu těchto peněz. Paradoxně tedy vlastně i z toho, co jste zatím naspořili na váš spořící účet. Kamenem úrazu zde bývá fakt, že v rámci splátek překlenovacího úvěru nesplácíte žádnou jistinu. To znamená, že na rozdíl od splátek klasického úvěru ze stavebního spoření nebo hypotéky, se úroky v čase nezmenšují, stejně jako se nesnižuje dlužná částka. Překlenovací úvěr je splacen až přidělením klasického úvěru ze stavebního spoření. Teprve potom se začíná splácet jistina (teď už řádného úvěru ze stavebního spoření) a úroky se v čase snižují. Překlenovací úvěr může být, stejně jako úvěr ze stavebního spoření, čerpán zálohově, jednorázově i postupně a může být použít pouze na řešení bytových potřeb účastníka spoření. Výhodou je, že úroky z překlenovacího úvěru lze odečítat od daňového základu. Úvěry ze stavebního spoření jsou ve srovnání s hypotéčními úvěry poměrně snadno dostupné, mohou být poskytovány i v malých částkách, mohou být kdykoliv před dobou splatnosti splaceny bez sankčních poplatků, nemusí být nutně zajištěny zástavním právem k nemovitosti a lze je použít i na investice do družstevního bydlení. Na druhou stranu však jejich získání vyžaduje předchozí minimálně dvouleté a ve většině případů i delší období spoření. Nutnost naspoření určitého procenta cílové částky, dosažení určité výše hodnotícího čísla. Stejně jako u hypotéčního úvěru je nezbytné předložit důkazy o dostatečné bonitě klienta, případně zajištění úvěru. Pokud člověk nesplní některou z podmínek pro přidělení úvěru ze stavebního spoření a potřebuje získat peníze rychle, může požádat o překlenovací úvěr. Klient musí nejprve splnit výše zmíněné podmínky určené spořitelnou. Potom musí o úvěr požádat. Může to udělat prostřednictvím agenta, u kterého stavební spoření zakládal, nebo na pobočce spořitelny či ve spřízněné bance. Případně pokud to daná spořitelna umožňuje, prostřednictvím jejích internetových stránek. Následně je jeho žádost projednána na úvěrovém oddělení a pokud bude klient vyhovovat i po stránce dostatečných příjmů a zajištění úvěru, bude mu přidělena celá požadovaná částka. Ta se neskládá jenom z úvěru, ale také z dříve naspořených prostředků, úroků a státní podpory. To znamená, že má člověk k dispozici sumu peněz, z nichž jen poměrná část tvoří úvěr. Pouze tuto část musí člověk v budoucnu splácet a platit z ní úroky. Nejčastěji klienti žádají o přidělení celé cílové částky, pokud ji však člověk celou nepotřebuje, může požádat pouze o její část – výše úvěru bude menší a klient tak bude platit menší splátky. Částka může být čerpána jednorázově, postupně i zálohově. Úvěr ze stavebního spoření může být v podstatě jakkoliv vysoký, v praxi se však pro získání vyšší částky běžné používá (např. na koupi bytu) sloučení několika smluv o stavebním spoření. Může jít o členy jedné rodiny a úvěry jsou použity k jednomu účelu. Dochází tak k optimalizaci výnosů ze státní podpory, protože místo jednoho příspěvku na jednu smlouvu klienti od státu dostanou více příspěvků na více smluv. Například čtyřčlenná rodina při maximální státní podpoře (tj. při spoření nejméně 20 000 Kč na osobu a rok) může od státu ročně dostat až 8 000 Kč, zatímco kdyby rodina spořila jen na jednu smlouvu s čtyřnásobnou cílovou částkou, dostala by od státu pouze 2 000 Kč ročně. 125

Klient začíná úvěr splácet zpravidla hned po začátku jeho čerpání. Splácí ho v pravidelných měsíčních splátkách, které obsahují splátku jistiny úvěru a úroky z úvěru. V závislosti na zvolené variantě spoření je určena minimální měsíční splátka (jako procentní podíl z cílové částky) a klient splácí tak dlouho, dokud není celý dluh umořen (nejčastěji přibližně 10 let). Velkou výhodou stavebního spoření je možnost splatit kdykoliv část úvěru (případně celý úvěr) prostřednictvím mimořádné splátky a to bez jakýchkoliv sankčních poplatků. V tomto případě může člověk požádat o poměrné snížení splátek při současném zachování doby splatnosti nebo může jednoduše úvěr splatit dříve. Doba splatnosti tak více méně záleží na klientovi, při těch nejpomalejších variantách a minimálních splátkách však činí maximálně něco přes 20 let. Hodnotící číslo je specifický ukazatel, který spořitelny používají k určení „výkonnosti“ a spolehlivosti klienta z hlediska nároku na úvěr, případně nároku na úrokové bonusy apod. Každá spořitelna si konstruuje svůj vlastní výpočet pro získání hodnotícího čísla (a uvádí ho ve Všeobecných obchodních podmínkách), ale v principu vždy nějakým způsobem zohledňuje celkovou výši cílové částky, aktuální výši zůstatku na účtu a rychlost varianty spoření. Růst hodnotícího čísla jde tedy cíleně urychlit i zpomalit. Pokud klient potřebuje úvěr rychle (a nechce využít úvěru překlenovacího) bude pro něj nejvýhodnější zvolit některou z rychlých variant spoření (u nichž je zajištěn rychlejší růst hodnotícího čísla, kompenzovaný pozdějšími vyššími splátkami z úvěru). Také se mu vyplatí spořit co nejrychleji (vkládat na účet co nejvyšší částky, případně vložit celou částku potřebnou pro přidělení úvěru najednou hned v začátku spoření). V tomto nejlepším případě mu hodnotící číslo vzroste na požadovanou úroveň přibližně po dvou letech, kdy získává nárok na úvěr ze stavebního spoření i ze zákona. Jestliže bude klient spořit klasickými a spořitelnou doporučovanými měsíčními úložkami, dosáhne výše hodnotícího čísla potřebného pro získání úvěru přibližně za šest let. Pokud rychlost spoření přesto nestačí, může člověk také snížit cílovou částku (a s ní ovšem také možnou výši úvěru), hodnotící číslo rychle vzroste a finanční prostředky (snížené) mu budou moci být vyplaceny dříve. Také se nesmí zapomenout na to, že hodnotící číslo se vypočítává k tzv. ohodnocovacímu dni, který může spořitelna vyhlašovat jednou měsíčně nebo také pouze jednou za čtvrt roku. Pro klienta to znamená, že i kdyby konečně na účet vložil částku potřebnou pro dosažení vytoužené hranice hodnotícího čísla, může být zohledněna až za čtvrt roku, při následujícím ohodnocovacím dni.

Na co si dát pozor Navyšte si cílovou částku na 1,5 milionu Kč Někteří finanční zprostředkovatelé se chovají doslova jako zlatokopové. Klientům radí tak, aby pro sebe vyrýžovali co nejvyšší provize. Když si napálený člověk svou chybu dodatečně uvědomí, tváří se překvapeně. "Ale vždyť jste souhlasil," tvrdí. Obdobnou zkušenost má studentka medicíny z Hradce Králové. "Končilo mi stavební spoření, měla jsem na něm 200 tisíc korun. Sjednali mi ho a platili rodiče. Chtěli mi takto spořit ještě do konce studia, pak už bych si přispívala sama. Šla jsem proto na pobočku stavební spořitelny, abych to nějak zařídila," přibližuje studentka. Na pobočce se jí ujala žena středního věku. "Vůbec mě nenapadlo, že není zaměstnancem stavební spořitelny. Chovala se přívětivě a přesvědčivě. Když si vyslechla, že mi rodiče chtějí ještě pár let spořit, doporučila mi pokračovat ve smlouvě a jen navýšit cílovou částku nejlépe na 1,5 milionu korun. Tvrdila, 126

že je to dobrý způsob, jak si zajistit výhodnou půjčku, až si budu chtít jednou pořídit vlastní byt. Jak dlouho budu muset na půjčku čekat, mi v tu chvíli vůbec nedošlo. Když mi nakonec řekla, že na prodloužení smlouvy mám nejvyšší čas, smlouvu jsem podepsala." Po pár hodinách si studentka uvědomila, že stavební spoření na cílovou částku 1,5 milionu korun je pořádný nesmysl. Bylo však pozdě. "Ale vždyť jste souhlasila. Smlouvu jsem již odeslala," odmítla ji poradkyně. Provize, kterou si tím zajistila, byla pořádně tučná. Přesně jedno procento z navýšené částky, tedy rovných 13 tisíc korun. "Banka, u které bylo stavební spoření sjednáno, mi naštěstí vyšla vstříc. Vše stornovali a bez jakékoliv pokuty vyhověli mé nové žádosti," uzavírá studentka. Čtyři rady, jak se vyhnout neférovým poradcům Rozpoznat profesionála od poradce z kategorie zlatokopů je někdy velmi těžké. Připravil jsem proto několik užitečných rad, které vám mohou pomoci. Rada 1. Rozlišujte, s kým jednáte Při jednání na přepážce se nebojte zeptat, zda máte před sebou zaměstnance či obchodního zástupce. Řada institucí stále víc využívá služeb externích spolupracovníků. Ti pracují na živnostenský list, živí je provize a mají tudíž velkou motivaci uzavřít obchod. Ve snaze vydělat pak někteří používají i neférové praktiky. Pokud se rozhodnete využít služeb finančního poradce, je dobré vědět, že jde rovněž o živnostníka, který žije z provizí a pracuje pro některou z poradenských firem. Služby poskytuje provázaně, což znamená, že má ve své nabídce produkty několika institucí. Vybrat a doporučit by vám měl vždy ty, které budou nejvíce odpovídat vašim potřebám. Pokud však již na první schůzce zjistíte, že poradce nabídne něco, co má předem připravené, je lepší jednání ukončit. Rada 2. Rozpoznejte varovné signály Jestliže se finanční poradce či obchodní zástupce chová tak, aby ve vás vyvolal dojem, že je nepostradatelný, mějte se na pozoru. Když pocítíte, že nemáte dostatek informací ani čas ověřit si, zda je nabízený produkt výhodný, rozhodně nic nepodepisujte. Sdělte, že se potřebujete poradit s blízkými, vše ještě uvážíte, nebo chcete produkt porovnat s konkurenčním. Varováním je i to, jestliže poradce přijde na dohodnuté jednání o něco dříve a domáhá se setkání, nebo se opozdí. Časově vypjatou situaci zpravidla vytváří záměrně, aby s vámi mohl manipulovat a v časové tísni lépe vnutit produkt, který pro vás nemusí být nejvhodnější. Rada 3. Všímejte si, co a jak vám říká Řada poradců umí velmi dobře a srozumitelně zdůvodnit, proč je daný produkt výhodný. Všímejte si ovšem i toho, zda upozorní na případné poplatky, rizika a nevýhody. Pokud o nich nezačne vůbec mluvit, zeptejte se sami a buďte přitom ve střehu. Poznamenejte si, co vám poradce říká, abyste si mohli poskytnuté informace ověřit a požádejte o další schůzku. Zda vám dotyčný neříká pravdu a záměrně něco zatajuje, se dá vyčíst z jeho gest, výrazu v obličeji a falešných emocí. Varovným signálem, že vám někdo lže, je například umělý úsměv. Lháři ho používají jako univerzální masku, která má skrýt jejich pravé emoce. Rozpoznat předstíraný výraz není podle psychologů až tak těžké, stačí správně cvičit pozorovací schopnosti.

127

Rada 4. Žádné smlouvy s blízkými Finančním poradenstvím se živí v Česku desítky tisíc lidí. Pokud za vámi přijde někdo z vašich příbuzných či přátel a nabídne vám poradenské služby, řiďte se pravidlem: co je v domě, není pro mě. Lidí, kteří toto pravidlo porušili, je více než dost. I kdyby vaši blízcí pracovali pro tu nejlepší poradenskou firmu, raději jejich služby odmítněte. Obchody uzavřené s přáteli a příbuznými nemusí vždy dopadnout dobře a mohou pak narušit dobré rodinné vztahy. Stavební spoření zrušte a převeďte na investiční životní pojištění. Někteří finanční zprostředkovatelé přišli na způsob, jak obrat klienty o úspory ze stavebního spoření. A je to přitom legální. Jediným podpisem smlouvy můžete přijít o statisícové částky. "Celé je to založené na tom, že zprostředkovatel přesvědčí klienta, aby vypověděl smlouvu o stavebním spoření a místo ní uzavřel smlouvu o investičním životním pojištění, na kterou převede naspořené peníze ze stavebního spoření. " Vše vypadá na první pohled jako výhodná investice, která přinese tučný výnos. Potíž je, že z úspor ze stavebního spoření nezůstane důvěřivému klientovi ani koruna, nebo jen pár drobných. Jeho peníze se legálně přelijí ke zprostředkovateli a jeho mateřské firmě, pod kterou pracuje. Finta je v tom, že poradce klientovi poradí, aby na investiční životní pojištění převedl jednorázově peníze na dva roky spoření. Klient tím nabude pocit, že se jedná o jednorázovou investici. Domnívá se, že vloží peníze, o nic se již nemusí starat a prostředky se mu budou po dva roky zhodnocovat. To je ale mylný pocit, investiční životní pojištění je dlouhodobý produkt. Uzavírá se zpravidla na dvacet až třicet let. Za dva roky bude pojišťovna vyžadovat další vklad na další rok. Klient se v tu chvíli začne divit, protože mu to zprostředkovatel zatajil. Navíc s tím nepočítá, žije v přesvědčení, že si bude moci po dvou letech peníze vybrat a použít je, na co potřebuje. Řekněme, že mám na stavebním spoření naspořeno 150 tisíc korun, jaké argumenty na mě poradci použijí, aby mě zlákali? Většinou se opřou o psychologii člověka, se kterým právě jednají. Základem je, že se snaží přesvědčit, že stavební spoření je špatný produkt, protože má teď sníženou státní podporu i další nevýhody, což je na jednu stranu pravda. Argumentují i tím, že se proslýchá, že budou další změny ve stavební spoření, o kterých se zatím moc nemluví. Vše prezentují velmi přesvědčivě. Jakmile se jim podaří klienta "nahlodat", představí mu nový produkt - investiční životní pojištění. Poukážou na to, že má státní podporu formou daňových výhod a dá se s ním dosáhnout vysoký výnos 12 až 15 procent ročně. Finanční zprostředkovatelé se snaží investiční životní pojištění prodat hlavně proto, že z něj mají nejvyšší provize ze všech srovnatelných finančních produktů. Provize jsou placeny z peněz klienta a klient první dva roky platí pojišťovně prakticky jen na to, aby zaplatila provizi zprostředkovateli, který pojištění sjednal. Kromě vysokého vstupního poplatku jsou u investičního životního pojištění zpravidla i velké správcovské poplatky, které si účtuje správce za to, že investuje peníze a jak je investuje. Tyto poplatky ukrajují z výnosu investičního životního pojištění zpravidla výrazně více než například u podílových fondů. Zprostředkovatel také argumentuje, že je zde daňová výhoda v podobě odpočtu od základu daně z příjmů. A to až 12 tisíc korun ročně, což je pravda. Už ale nezmíní, že když klient peníze vybere, zaplatí daň z výnosu. Když se klient nechá přesvědčit, aby si předplatil dva roky investičního životního pojištění, je to totéž, jako by peníze vzal a odevzdal je finančnímu poradci jako dar. Ty peníze již nikdy neuvidí, snad možná jen nějaké drobné. Pojišťovny totiž mají nejčastěji dvouletou storno lhůtu, po kterou zprostředkovatel ručí za to, že klient bude platit sjednané pojistné. Pokud by smlouvu zrušil, nebo přestal platit, musí zprostředkovatel vrátit celou nebo významnou část provize. Předplacením na dva roky si tak zprostředkovatel zajistí, že o provizi nepřijde. Provize u investičního životního pojištění se pohybuje řádově od 128

140 do 180 procent z ročního pojistného. Při roční platně ve výši 75 tisíc korun, což za dva roky dělá 150 tisíc korun, vyplatí pojišťovna na provizích nejčastěji 105 až 135 tisíc korun. Samotný zprostředkovatel pak inkasuje v rozpětí od 40 do 80 procent podle toho, na jaké pozici v mateřské společnosti je. To znamená, že si na takovém obchodě vydělá přibližně 42 až 108 tisíc korun. Co říká Zákon o pojistné smlouvě § 22 Výpověď (2) Pojistitel nebo pojistník mohou soukromé pojištění vypovědět do dvou měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy. Dnem doručení výpovědi počíná běžet osmidenní výpovědní lhůta, jejímž uplynutím soukromé pojištění zaniká. Odkupné bývá po dvou letech zpravidla rovno nule. Takže klient nedostane většinou ani korunu. U některých produktů může dostat pár tisíc korun, ale rozhodně ne podstatnou část z původního 150 tisícového vkladu. Pokud klient naletěl, doporučuji podat stížnost u společnosti, pod kterou poradce pracuje. Zároveň je dobré obrátit se se stížností na Českou národní banku, která má dohled nad finančně poradenským trhem. Doporučuji také co nejdříve začít komunikovat s pojišťovnou, u které je produkt sjednaný, a hledat řešení spolu s ní. Pojišťovny velmi často v těchto situacích vycházejí klientům vstříc a snaží se najít optimální řešení vhodné pro klienta i pojišťovnu.

Hypotéční úvěr Vlastní bydlení vám asi nikdo zadarmo nedá a ne každý má tolik finančních prostředků, aby si za ně koupil vlastní dům či byt. Hypotéční úvěr představuje spolehlivé řešení financování bydlení. Lze jej použít i jako investiční nástroj při následném účelovém pronájmu financované nemovitosti. Různé typy hypoték vám nabídnou komplexní a individuální řešení, ze kterých si určitě vyberete. Hypoteční úvěr lze využít k libovolnému účelu. Jedinou podmínkou je, že je zajištěn nemovitostí. Pokud je hypoteční úvěr poskytován za účelem koupě, výstavby, rekonstrukce či přestavby nemovitosti nebo k refinancování jiného hypotečního úvěru na uvedený účel, nabízí banky výhodnější úrokové sazby. Hypotéka je nejdostupnějším finančním nástrojem k pořízení vlastního bydlení. Může však sloužit i k pořízení čehokoliv nebo ke splacení nevýhodných úvěrů. Banka může ze zákona poskytnout hypoteční úvěr maximálně na 70 % hodnoty nemovitosti, v případě, že bude financován prostřednictvím hypotečních zástavních listů. Banky v současné době financují hypoteční úvěry i z jiných zdrojů a nabízejí až 100 % hodnoty nemovitosti – to se však týká především úvěrů určených k financování nemovitostí. Zbytek ceny musí investor pokrýt z vlastních prostředků. Vzhledem k zástavě nemovitosti je úrok nižší než u většiny ostatních úvěrů. Úroková sazba je zpravidla pohyblivá, ale je možno ji na dobu 1 až 15 let zafixovat. Pokud jde o poplatky, tak největší poplatek si banky účtují za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr. Poplatek bývá určen obvykle procentem z požadované výše úvěru se stanovenou minimální a maximální částkou. Mohou k němu být přičteny příplatky za expresní zpracování úvěru apod. Poplatek je jednorázový a nevratný (i v případě zamítnutí žádosti). Samozřejmostí je odhad nemovitosti, jehož cena je odvislá od hodnoty zastavované nemovitosti. Pokud je úvěr přidělen, platí se měsíční poplatek za vedení úvěru, popřípadě poplatek za změnu podmínek úvěru. Nemovitost, na kterou je hypoteční úvěr poskytnut, musí být pojištěna, což s sebou nese další náklady. Hypoteční úvěr lze splácet 1 rok až 30 let.

129

Účel úvěru •

koupě nemovitosti do osobního vlastnictví (bytu, rodinného domu, stavebního pozemku)

•

financování výstavby nemovitosti, případně i nástavby, vestavby, přístavby

•

financování rekonstrukcí, modernizace a oprav nemovitosti

•

koupě podílu nemovitostí za účelem vypořádání spoluvlastnických, dědických podílů, společného jmění manželů

•

koupě družstevního podílu a úhrada členského podílu

•

zpětné proplacení vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti

•

refinancování stávajícího účelového úvěru od banky či stavební spořitelny, který byl použit na investici do nemovitosti

•

konsolidace účelových a neúčelových půjček (používá se Americká hypotéka)

Výše úvěru Ta část ceny nemovitosti, na kterou hypoteční banka poskytne úvěr, představuje tzv. zadlužitelnou cenu nemovitosti. Podíl zástavní hodnoty, na který banka poskytne úvěr, se nazývá pupilární neboli sirotčí jistota. Každá banka si stanovuje minimální částku hypotečního úvěru, kterou je ochotna poskytnout (např. 500 000 Kč). Důvodem je skutečnost, že tzv. „zpracování hypotečního úvěru“ je poměrně nákladné a přímo nezávisí na výši poskytnutého úvěru. To znamená, že poskytnutí hypotéky v nižší hodnotě může pro banku být v podstatě neefektivní. Financovat lze i nemovitost v zahraničí. Ale tato možnost je nicméně poměrně málo využívaná, protože zahraniční nemovitost je jako záruka problematická z důvodů různých národních zákonných úprav včetně odlišných druhů zástavních práv a způsobů, jak je realizovat. Problém také činí jazyková bariéra.

Způsob splácení úvěru Pokud je hypoteční úvěr čerpán postupně, splácí se nejprve měsíčně pouze úrok z vyčerpané částky až do doby, než je vyčerpán celý úvěr. Po ukončení čerpání začne dlužník hypoteční úvěr splácet měsíčními splátkami, které již obsahují jistinu a úrok. Způsoby splácení: •

Anuitní - klient celou dobu trvání úvěru platí stejnou výši měsíční splátky (nejčastěji využívané). Mění se pouze poměr mezi splátkou úroku a jistiny.

•

Progresivní - klient ze začátku platí nižší měsíční splátky, které se mu postupně v průběhu let zvyšují.

•

Degresivní - klient platí z počátku vyšší měsíční splátku, která se mu postupně snižuje.

130

Tabulka: srovnání měsíčních splátek podle dvou úrokových sazeb Varianta 1 Varianta 2 15 15 Počet let splácení Výše úvěru 2 000 000 Kč 2 000 000 Kč Úroková sazba p.a. 4% 3% Měsíční splátka (bez 14 794 Kč 13 812 Kč poplatku)

Úroková sazba Úrok je procentní vyjádření navýšení vypůjčené částky za určité časové období. Pro hypotéky je uváděna úroková sazba roční (per annum - zkratka p.a.). Jedná se o finanční odměnu pro banku (věřitele) za vypůjčení peněz. Vzhledem k zástavě nemovitosti je úrok nižší než u většiny ostatních úvěrových obchodů. Úroková sazba je zpravidla pohyblivá, ale je možno ji na dobu 1 až 15 let zafixovat (dnes je možné u spousty bank úrokovou sazbu zafixovat na celou dobu splácení hypotéky). Aktuální úrokové sazby fixace

1 rok

2 roky

5 let

Česká spořitelna

3,94

3,24

3,04

ČSOB

4,19

3,49

3,09

Equa Bank

4,39

2,99

Fio banka

3,19

2,93

2,81

GE Money Bank

3,89

3,39

3,59

Hypoteční banka

4,19

3,49

3,09

Komerční banka

4,09

2,99

3,09

LBBW

3,59

2,79

2,73

mBank

2,86

2,74

2,82

Raiffeisenbank

4,09

2,99

UniCredit Bank

2,99

2,89

2,99

Volksbank

4,99

3,79

Wüstenrot

3,79

3,19

3,29

Sazby nových hypoték s využitím nejvyšších slev (za věrnost, za vedení účtu u stejné banky...) Zdroj: www.hypoindex.cz

Doba splatnosti Pro hypoteční úvěr je typické splácení pravidelnými splátkami, tzv. anuitní splácení. Anuitou je splácena umořovaná půjčka současně s úrokovou platbou, jejichž poměr se každou splátkou mění. V průběhu splácení klesá podíl úroku a zároveň roste podíl úmoru, tj. každá další splátka obsahuje větší podíl úmoru a nižší část úroku. Některé banky umožňují degresivní (klesající) nebo progresivní (rostoucí) splátky, které se v čase mění. Minimální splatnost hypotečního úvěru je většinou 5 let, maximální až 30let. Je možná i delší doba, 40 let, ale nároky kladené na klienta jsou pak vyšší. Pokud by žadatel nebyl po celou dobu splácení hypotečního úvěru v produktivním věku, je potřeba zajistit a stanovit ještě spolužadatele. 131

Žadatel musí splňovat podmínku, kdy délka splatnosti úvěru nesmí překročit 70 let jeho věku. Čím je delší doba splatnosti úvěru, tím je nižší splátka a naopak. Optimální doba na splácení hypotečního úvěru je 15 - 20 let, kdy je nejlepší poměr mezi výší splátky a náklady na úvěr. Příklad úvěru: Ideální hypotéka Česká spořitelna Název banky: Česká spořitelna Název úvěru: Ideální hypotéka Fixace 3 roky: 3,24 Název úvěru: Ideální hypotéka Minimální výše úvěru: 500 000 Maximální výše úvěru: až 100 % zástavní hodnoty nemovitosti (zastavené nemovitosti) omezena schopností klienta splácet Minimální doba splácení: 5 Maximální doba splácení: 30 Poplatek za správu a vedení účtu (měsíčně): 200 Kč a dále podle sjednaných služeb Zajištění úvěru: Zástavním právem k předmětné nebo jiné nemovitosti. Nemovitost, která je předmětem zástavního práva, musí být pojištěna a pojistné vinkulováno na banku. Výhody hypotečního úvěru: •

možnost volby délky doby splácení a tím ovlivnění výše měsíční splátky

•

možnost volby délky fixace úrokové sazby

•

možnost sjednání mimořádných splátek, mimořádnými splátkami klient výrazně ovlivňuje celkové přeplacení úvěru na úrocích, poplatcích, případně pojistné placené v souvislosti s hypotékou sjednaným životním pojištěním

•

možnost snížení splátky mimořádnou splátkou v době výročí fixace úrokové sazby

•

variabilita nastavení podmínek hypotéky dle konkrétního účelu hypotéky

•

klient má možnost ošetřit riziko splacení úvěru sjednáním výhodného pojištění schopnosti splatit úvěr, a to pro případy smrti, invalidity, pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání.

•

klient má možnost odečíst zaplacené úroky od základu daně

Rizika pro občana O střechu nad hlavou přicházejí kvůli dluhům stovky lidí. Stále více Čechů nemá na splátky hypoték a půjček, a tak přichází o střechu nad hlavou. Počet případů, kdy je dům či byt věřitelem zabaven a dán do dražby, vytrvale roste. Minulý rok jich bylo více než 900. Většinu dražeb spouštějí banky u klientů, kteří nemají peníze na splátky. Přitom právě hypotéky se lidé snaží platit do poslední chvíle, to i za cenu toho, že si na ně berou půjčky od nebankovních institucí a lichvářů. Jenže to často jen dražbu oddálí. Nejen že se pak z nemovitosti utrží většinou méně, ale ještě si na peníze z prodeje dělají nárok další věřitelé, kteří lidem na úhrady splátek bance půjčili. Lidé tak samozřejmě ztrácejí i to, co bance již dříve přeplatili na úrocích. Mnozí dlužníci navíc, i když už nemovitost nemají, dluží bance ještě dále. Dražby totiž dnes obvykle pokrývají jen kolem 70 procent dluhů bance. Hodnota řady bytů i domů se totiž propadla, zájemci se hledají dlouho, často i déle než půl roku. Záleží na lokalitě. Mnohé byty se musí dražit opakovaně, cena pak dále prudce klesá. Kromě toho penále, poplatky, sankce bance nemilosrdně skáčou během pár měsíců do desítek 132

až stovek tisíc korun. Kdo si vzal hypotéku a přijde pak o práci, je rázem v neřešitelné situaci. Za tři měsíce banka splátky tzv. zesplatní, tedy shrne do jedné pohledávky, a za další dva tři měsíce se stěhujete – byt či dům jde do dražby. Do podobné situace se dostávají manželé po rozvodu. Smlouva s bankou totiž mnohdy neumožňuje okamžitý prodej nemovitosti, a tedy předčasné splacení hypotéky, což je racionální řešení. Musí se obvykle čekat, až skončí fixační období. Do společného jmění manželů (SJM) spadá vše, co manželé nabyli za trvání manželství (vyjma dědictví a daru), tedy i nemovitost na hypotéku. SJM sice v den rozvodu zanikne, ale vypořádává se až po něm. Exmanželé mají na uzavření dohody tři roky. Pokud se nedomluví, co připadne komu, vloží se do toho soud. U hypoték to nejčastěji dopadá tak, že bývalí manželé zůstávají dlužníky do té doby, než je hypotéka splacena, a přitom se neustále dohadují, kdo na koho doplácí, a že ten platil ono, tak proč má platit splátky. Druhou možností je, že splátky na sebe vezme už jen jeden z exmanželů. Bez předchozího souhlasu banky je ale taková dohoda neplatná, přičemž v praxi bývá téměř nemožné souhlas banky získat. Banka by se totiž dostala do horší pozice – namísto dvou lidí, vůči nimž může dluh vymáhat, by totiž byl jen jeden. Nejvyšší soud také navíc konstatoval, že neplatná by byla dohoda, v níž by jeden z manželů převzal všechna aktiva, tedy věci a práva, a druhý jen pasiva, tedy dluhy. Manželka většinou nesouhlasí s tím, aby celou nemovitost získal manžel, přála by si obdržet finanční plnění, ale manžel zatížený hypotékou obvykle nemá další finanční prostředky na vyplacení. S ohledem na původní hypotéku mu ani jiná banka nepůjčí, aby mohl bývalou manželku vyplatit. Občas proto rozvedení souhlasí s převodem nemovitosti na nezletilé děti. Tato varianta však přináší také komplikace, neboť jsou-li děti nezletilé, je třeba ke všem operacím souhlasu opatrovnického soudu. Další, nejracionálnější možností je dům či byt prodat, a z výnosu hypotéku uhradit. I to má ale háček, spočívající v tom, že třeba jeden z bývalých manželů nemá kam jinam jít, nebo i prostý fakt, že smlouva s bankou neumožňuje zaplatit závazek dříve, než skončí například pětileté fixační období. Banky ruší poplatky za hypoteční účty, zpětně je však vracet nehodlají. Rok 2013 by mohl znamenat konec poplatků za hypoteční a spotřebitelské úvěrové účty. Jako první z velkých bank na konci loňska upustila od poplatku Raiffeisenbank, od začátku letošního roku pak Komerční banka a od půlky února GE Money Bank. Vracet poplatky zpětně se však nechystají. Poplatky za správu úvěru mohou půjčku prodražit až o desítky tisíc korun. Tuzemské banky si je účtují v rozpětí od 40 do 200 Kč měsíčně. To u pětadvacetileté hypotéky může činit až 60 tisíc korun. Na poplatkové "revoluci" má největší zásluhu rozhodnutí německého Nejvyššího soudu z roku 2011. Ten prohlásil poplatek vybíraný za pouhou správu úvěru za neplatný. Banka podle něj tuto službu nedělá pro klienta, ale pro sebe. Od rozhodnutí se odpíchl advokátní koncipient Petr Němec. Nejprve vyzval KB k vrácení poplatku 300 korun za půl roku vedení spotřebitelského úvěrového účtu a následně podal žalobu k soudu a stížnost k finančnímu arbitrovi. Uspěl a vzápětí založil web www.jdeto.de, kde lidem radí, jak mají postupovat.

133

Závěr Sněmovna v prvním čtení podpořila vládní novelu zákona o stavebním spoření, která kromě jiného umožní, aby stavební spoření nabízely i univerzální banky a nejenom stavební spořitelny. Návrh také zavádí účelovost státní podpory. Bude možné ji použít pouze na bydlení nebo na důchodové připojištění. Zpřístupnění stavebního spoření i univerzálním bankám odůvodňuje ministerstvo financí posílením konkurenčního prostředí a stability systému. Novela dále počítá se zavedením účelového využití státního příspěvku ke stavebnímu spoření, lidé by ho mohli použít na bytové účely nebo na důchod. Tyto změny by měly platit od roku 2014 pro všechny smlouvy včetně dříve uzavřených. Vláda v důvodové zprávě píše, že účelovost se bude týkat státní podpory, na kterou vznikne nárok až po nabytí účinnosti zákona. Další doporučené odkazy http://www.jdeto.de/ Webová stránka, na které chtějí iniciátoři přimět banky, aby lidem začaly vracet také poplatky za hypoteční úvěry - ty totiž arbitr neřeší. "Sesbírali jsme žádosti od více než sedmi tisíc klientů, kteří chtějí vrátit celkem 191 milionů korun na poplatcích, většinou u hypoték," popisuje Petr Němec. Advokátní kanceláře už prý projevují o vedení žaloby zájem. http://www.hypoindex.cz/ Webová stránka zaměřená na poradenství ohledně hypotéky, stavebního spoření, pojištění. Obsahuje porovnávací nástroje, kalkulačky a databáze hypoindexu. http://www.modrapyramida.cz/ Modrá pyramida je moderní dynamická společnost zaměřující se na poskytování finančního poradenství, které staví na dlouhodobém vztahu mezi klientem a finančním poradcem. Vedle tradičního stavebního spoření a úvěrů na bydlení nabízí další produkty finančního trhu. http://sporeni-s-liskou.webnode.cz/ Spoření s liškou je velmi oblíbené stavební spoření v České republice. Stavební spoření s liškou Vám umožní výnosně zhodnotit úspory a zároveň nabízí úvěr ke stavebnímu spoření. http://www.stavebnisporenisrovnani.cz/burinka-stavebni-sporeni/ Buřinka stavební spoření na českém trhu působí již od poloviny roku 1994. Stavební spořitelna prezentující se pod značkou Buřinky patří do jedné z nejstálejších finančních skupin České spořitelny, a.s.

134

Zdroje 1. Zdroj: http://www.mesec.cz/bydleni/stavebni-sporeni/pruvodce/ 2. Zdroj: http://www.mesec.cz/pujcky/hypoteky/pruvodce/ 3. Zdroj: http://finance.idnes.cz/jak-uzavrit-stavebni-sporeni-dj7/viteze.aspx?c=A121204_112215_viteze_sov 4. Zdroj: http://finance.idnes.cz/jak-si-nenechat-vysat-stavebni-sporeni-dyoviteze.aspx?c=A121127_144642_poj_sov 5. Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypote%C4%8Dn%C3%AD_%C3%BAv%C4%9Br#. C3.9A.C4.8Del_.C3.BAv.C4.9Bru 6. Zdroj: http://finance.idnes.cz/aktualni-urokove-sazby-hypotek-a-novinky-fgg/uver.aspx?c=A130129_1882674_uver_zuk 7. Zdroj: http://www.novinky.cz/finance/289428-o-strechu-nad-hlavou-prichazeji-kvulidluhum-stovky-lidi.html 8. Zdroj: http://www.novinky.cz/finance/290791-rozvedene-lidi-drti-spolecne-hypotekysnadne-vyporadani-je-nemozne.html 9. Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/poplatek-za-hypotecni-ucet-dde/ekonomika.aspx?c=A130204_184814_ekonomika_ert 10. Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/poplatek-za-hypotecni-ucet-dde/ekonomika.aspx?c=A130204_184814_ekonomika_ert 11. Zdroj: http://www.hypoindex.cz/pruzkum-cesi-chteji-bydlet-v-domech-hypoteky-se-vsakboji/ 12. Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/finance/bydleni/clanek.phtml?id=770726

135

136

ÚVĚRY, FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ, DLUHOVÁ PAST

Mgr. Soňa Zelíková

březen 2013

137

Úvod Cílem tohoto kurzu je snaha pomoci vám orientovat se lépe na poli finančních produktů či služeb, seznámit vás se zásadami a principy základních finančních a bankovních operací, usnadnit vám orientaci v oblasti finančních pojmů a řízení rodinného rozpočtu. Za neméně důležité považuji předat vám informace o tom, jak se chránit před předlužením. Znalost výše uvedených oblastí lze shrnout do pojmu FINANČNÍ GRAMOTNOST. Hovoříme zde o souboru znalostí a dovedností, které nám umožnují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých životních situacích.

Základní finanční pojmy Informace využité pro tuto kapitolu pochází především z internetových stránek České bankovní asociace www.czech-ba.cz a jsou pro větší přehlednost uvedeny v příloze tohoto sylabu.

Bankovní a nebankovní sektor Bankovní sektor Banky jsou tradiční a nejstarší finanční instituce, zabývající se obchody s penězi a poskytující finanční služby. Od nebankovních institucí se odlišují především tím, že přijímají vklady od veřejnosti, podléhají dohledu, který je přísnější než u jiných finančních institucí. Přijímání vkladů od veřejnosti je vyhrazeno jen bankám, a proto pojem banka nemůže používat ve svém názvu žádná finanční instituce, která nemá bankovní licenci.1 Dozor nad bankovním sektorem vykonává Česká národní banka.

Nebankovní sektor Nebankovní sektor má na finančním trhu své pevné místo. V zásadě se dají tyto nebankovní instituce rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří instituce, které si prověřují schopnost žadatele o úvěr tento úvěr v budoucnosti splácet a jsou schopny žadatele o půjčku odmítnout.2 Druhou skupinu nebankovních institucí, které poskytují spotřebitelské úvěry, tvoří společnosti, které u klienta zpravidla neprověřují jeho solventnost, ale riziko si vyvažují vysokými úrokovými sazbami, případně neadekvátním jištěním. Úrokové sazby bývají oproti klasickým bankovním úvěrům i více než dvojnásobné. Nebankovní subjekty dozoruje Česká obchodní inspekce.

Vkladové produkty

Vedle univerzálních bank u nás působí tzv. banky specializované-stavební spořitelny, hypoteční banky a družstevní záložny. 2 Do této skupiny lze také zařadit většinu bankovních institucí, které prostřednictvím tzv. dceřiných společností nabízí obdobné produkty. Rizika jsou pro klienty menší, protože případné nekalé obchodní praktiky by mohly ohrozit mateřskou společnost. 138

Jedná se o finanční produkty, které se odlišují jak mírou svého rizika, tak výnosem i v závislosti na délce užívání produktu i možnostmi dalšího „využívání“. Vklady včetně úroků jsou povinně pojištěny.3

Běžné účty Smyslem účtu je možnost kdykoliv disponovat s prostředky na účtu, především pro potřeby platebního styku. Většinou nenesou žádný, nebo jen nízký úrok.

Spořicí účty Prostředky jsou klientovi rychle k dispozici, téměř jako u běžného účtu, jsou však výhodněji úročeny.

Termínované vklady Vhodný pro volné finanční prostředky, které není potřeba mít ihned k dispozici. Po určitou dobu není možné s nimi disponovat. Jsou úročeny zpravidla výhodněji než spořicí účty a rozhodně výhodněji než účty běžné.

Vkladní knížky Místo smlouvy je klientovi vydána vkladní knížka, není určena pro platební styk.

Stavební spoření Je podporován státem prostřednictvím dotace, vklady jsou úročeny. Produkt může mít dvě fáze-spořicí a úvěrovou. Naspořené prostředky je možno vybrat kdykoliv, pokud je však vybereme dříve než po uplynutí šestileté lhůty, ztrácíte nárok na výplatu připsaného státního příspěvku.

Dluhopisy, akcie – cenné papíry Volné finanční prostředky je možno investovat na kapitálových trzích nákupem dluhopisů a akcií. Dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky ve jmenovitých hodnotách. Akcie jsou cenné papíry, se kterými jsou spojena práva akcionáře – podílet se na řízení, zisku společnosti.

Podílové fondy Kolektivní investování-více investorů svěří své prostředky profesionálnímu správci (investiční společnosti), který je za poplatky spravuje.

Penzijní připojištění Má podpořit individuální spoření občanů na penzi se státním příspěvkem.

Životní pojištění Kombinace investice a pojištění. Za určitých podmínek stát poskytuje daňové úlevy.

Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Limit pojištění je nyní 100.000,-EUR 139

Úvěrové produkty Spotřebitelský úvěr Krátkodobá půjčka fyzické osobě, která by měla sloužit k nákupu spotřebních předmětů. Může být zajištěný-movitým, či nemovitým majetkem.

Úvěr ze stavebního spoření Je určen na řešení bytových potřeb, v praxi se však využívá i k nákupu spotřebních předmětů. Zajištění -dostatečné příjmy žadatele, ručitel, zástava nemovitosti…)

Hypotéka Dlouhodobý úvěr k pořízení vlastního bydlení. Může být účelový na nákup nemovitosti nebo neúčelový (tzv. americká hypotéka- ručíte nemovitostí, není určen na koupi nemovitosti, nebo australská hypotéka- čím více peněz si půjčíte, tím větší slevu na úrokové sazbě získáte.)

Leasing Forma pronájmu věci, na jehož konci se pronajímaná věc může stát součástí majetku klienta.

Prodej na splátky Jeden ze způsobů pořízení spotřebního zboží. Zpravidla se složí akontace, zbytek se splácí v pravidelných splátkách. Může být i bez navýšení, nutnost splatit v určitém, krátkém termínu.

Kreditní karty Neplést s platebními kartami! Kreditní karta je půjčkou s vyšší úrokovou sazbou

Kontokorent Lze považovat za úvěr, jedná se o povolené překročení stavu účtu, úroky jsou poměrně vysoké, neměl by sloužit k financování dlouhodobějších potřeb.

Náležitosti smlouvy Pro smlouvy uzavřené po 1.1.2011 platí nový zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Tento zákon především obsahuje ochranné prvky pro spotřebitele. V Příloze č. 3, zákona č. 145/2010 Sb.4 jsou sepsány náležitosti, které musí smlouva obsahovat. Jednou z těchto informací je např. informace o právu na odstoupení od smlouvy, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínek pro výkon tohoto práva. 4 V příloze. Zákon se pokouší chránit spotřebitele tím, že stanoví určité podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, např. že smlouva musí být uzavřena písemně a jedno její vyhotovení musí dostat do ruky spotřebitel (nestačí tedy například, že smlouva odkazuje na obchodní nebo úvěrové podmínky na internetu, aniž by tyto byly vytištěny a předány spotřebiteli), že smlouva musí obsahovat povinné údaje jako: maximální výše úvěru, výši jednotlivých splátek, jejich počet a přesné časové rozvržení, výši nebo způsob výpočtu dalších plateb, poučení o právu na předčasné splacení úvěru, RPSN neboli roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr. Pokud smlouva o spotřebitelském úvěru porušuje tyto podmínky, stanoví zákon sankci 140

Dalším problémem při uzavírání smluv je tzv. Rozhodčí doložka, dříve součást smluvních podmínek, snadno přehlédnutelná, znamená, že o případných sporech plynoucích ze smluvního vztahu, nerozhoduje běžný soud, ale rozhodce. Od 1.4.2012 vstoupila v platnost novela, kdy musí být rozhodčí doložka/smlouva upravena na zvláštním listě. Pozor na nabídky úvěrů, kde je nutno telefonovat pro jejich sjednání, může se jednat o volání na placenou linku. Změnou zákona5 jsou již tyto praktiky zakázány, provozovatelé si však našli další cestu jak se změně zákona vyhnout. Tento se totiž nevztahuje na podnikatele, osobám, které v telefonu potvrdí, že mají živnostenské oprávnění, může být tímto způsobem půjčováno.

Odstoupení od smlouvy Od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání (přes internet, mimo provozovnupředváděcí akce, podomní prodej) lze odstoupit do 14 dnů bez jakékoliv sankce. Pokud nedošlo ke splnění dodávky, lze od smlouvy bez sankce odstoupit do 1 měsíce. V případě, že dodavatel neupozorní spotřebitele písemně na právo odstoupit od smlouvy, nejpozději při uzavření smlouvy má právo spotřebitel od smlouvy odstoupit do 1 roku od jejího uzavření. Občanský zákoník obsahoval ještě do nedávna jednu výjimku, kdy této lhůty nešlo využít, a to tehdy, pokud si zákazník výslovně sjednal návštěvu prodávajícího za účelem objednávky (dovoz zboží domů zdarma…). Tato situace se změnila novelou, která je platná od 14.6.2012 a již tuto výjimku neobsahuje. Výjimka, kdy spotřebitel nemůže ve 14 dnech od smlouvy odstoupit, se nově vztahuje pouze na smlouvy o opravě nebo údržbě, která je prováděna na žádost spotřebitele v místě, které určí. Pozor! Tato výjimka je nyní hojně prodejci využívána jako nový trik, aby nemohli spotřebitelé od smlouvy odstoupit.

Rodinné finance Plánování rodinného rozpočtu je snahou dosáhnout rovnováhy mezi příjmy a výdaji. Rozpočet nám pomůže hledat zdroje pro pravidelné spoření, zvládnout nečekané výdaje. Ten kdo zvážil svůj finanční rozpočet, má představu o limitu svých výdajů a snadno tak předejde situacím, kdy je nucen se spolehnout na nákladné půjčky. Pokud je můj rozpočet schodkový, musím zvážit své výdaje, jejich potřebnost, možnost výdaj snížit či zrušit. Platí nepsané pravidlo, podle kterého se nedoporučuje, aby celkové zadlužení přesahovalo více než 1/3 příjmů. V takovém případě hrozí, že se záhy ze zadluženosti dostanete do stavu předluženosti. Tvorba rodinného rozpočtu spočívá ve shrnutí všech příjmů a výdajů. Jako vzor i nápovědu pro tvorbu rodinného rozpočtu můžete využít formuláře, který naleznete na: http://i.iinfo.cz/urs-att/kalkulacka-osobniho-rozpoctu-117136269846754.xls.

5 25.února 2013 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona o spotřebitelském úvěru. Tato novela vstoupila již tohoto dne v účinnost a podle ní je zakázáno, aby zprostředkovatelé a poskytovatelé spotřebitelských úvěrů používali předražené telefonní linky. V opačném případě se vystavují riziku postihu za správní delikt a hrozí jim pokuta až do výše 20 milionů korun.

141

Rizika zadluženosti Hlavním rizikem zadluženosti je předluženost. Z předluženosti po té vyplývají rizika žalob a exekucí, které je možné za příznivých okolností řešit tzv. osobním bankrotem.

Předluženost Znamená neschopnost splácet své závazky po dobu delší než 30 dnů. Pokud dlužník, ani přes výzvy věřitele své závazky neplní ani nemá snahu dohodnout se na řešení situace, podává zpravidla na dlužníka žalobu nebo věc předá rozhodci, pokud byla dohodnuta rozhodčí doložka. Ve většině případů věřitel svoji žalobu vyhraje a dlužníkovi je nařízeno zpravidla vydáním platebního rozkazu/rozhodčího nálezu závazek i s příslušenstvím uhradit do určité doby uhradit. Pokud ve stanovené lhůtě tato pohledávka není uhrazena, může se dlužník dočkat exekučního příkazu a také navýšení svého dluhu o další soudní i exekuční poplatky. Pokud se sejde více takových závazků, dostává se dlužník do dluhové spirály, ze které se mu, pod tlakem věřitelů a exekutorů, těžko hledá cesta ven.

Insolvence a osobní bankrot Insolvence, neboli úpadek dlužníka, je dán tehdy, jestliže se ocitne dlužník v platební neschopnosti, tedy má-li více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a tyto dluhy není schopen plnit. V takovém případě může dlužník podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Fyzická, nepodnikající osoba může v takovém případě požádat soud, na zvláštním formuláři, aby jeho úpadek, hrozící úpadek byl řešen formou oddlužení. Výhodou podání návrhu, po té co soud zveřejní vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení dojde k účinkům, výhodným pro dlužníka, nelze provést exekuci ani pokračovat v probíhající, věřitelé musí do 30 dnů přihlásit své pohledávky, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, není na ně brán zřetel, po rozhodnutí o úpadku již dále nenarůstají smluvní roky, úroky z prodlení, smluvní pokuty. Nevýhodou jsou jistá omezení, která musí dlužník po dobu pěti let strpět, a to především uveřejnění své kauzy v insolvenčním rejstříku, omezení nakládání se svým majetkem. I přes možná omezení je dlužník, který dodrží tzv. oddlužovací plán po pěti letech a uhrazení minimálně 30% ze svých dluhů soudem od placení zbytku závazků osvobozen. Od ukončení insolvence běží ještě tří letá lhůta, ve které je možné rozhodnutí o osvobození od závazků napadnout. Teprve poté je řízení definitivně ukončeno a údaje o dlužníkovi jsou v rejstříku znepřístupněny.

Závěr Finančně gramotný občan by měl mít alespoň hrubou představu o tom, kolik má aktuálně k dispozici vlastních peněz, sestavuje si a sleduje dodržování rozpočtu, plánuje své výdaje, je připraven na ztrátu hlavního příjmu, vytváří si rezervy, přemýšlí o tom, z čeho bude ve stáří žít, při výběru finančních produktů zvažuje více nabídek, zná základní finanční produkty a je si vědom rizik, s finančními produkty spojených. Věřím, že dnešní exkurz do problematiky finanční gramotnosti vám upevnil či rozšířil vhled do této oblasti a budete se na základě získaných informací v dané problematice umět lépe 142

zorientovat. ÚPLNĚ NA ZÁVĚR: Zvyšujte svoji finanční gramotnost! Vzdělávejte se ve svém volném čase, sledujte aktuální dění, ověřujte si informace z více zdrojů, využijte k tomu internet či specializované přednášky a kurzy.

Zdroje

1. Zákon č.452/1992 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

5. Zákon č. 182/2006 Sb. Insolvenční zákon. 6. Kolektiv autorů: Učebnice prevence předlužení a jak z předlužení, COFET a.s. 3. přepracované vydání, Praha 2011.

143

144

BEZPEČNÝ INTERNET

Ing. Jiří Románek

září 2012

145

Úvod Dnešní dobu nazýváme dobou informační. S internetem se setkáváme na každém kroku a stal se běžnou součástí našeho života. Používáme ho v práci, ve škole, doma i na cestách, mnozí z nás jsou online prakticky nepřetržitě. Tak jako vždy, jsou s tímto způsobem života spojeny určité výhody, ale také nevýhody. Mezi ty patří mimo jiné i určitá bezpečnostní rizika. Při práci s internetem mohou být ohrožena naše data, finance, soukromí či přímo naše osoba. Cílem tohoto kurzu je poukázat na některá z těchto rizik a nabídnout možnosti, jak se proti nim bránit nebo je co nejvíce eliminovat.

Hrozby na internetu Malware Malware, z anglického malicious (zákeřný, zlomyslný) software, je všeobecné označení pro škodlivý kód. Nejčastěji to může být počítačový virus, červ nebo stále častěji trojský kůň. Dříve se šířil přímo e-mailem, ale v dnešní době se stále více využívá sociální inženýrství, kdy v textu e-mailu je pouze odkaz na tento škodlivý kód pod záminkou, že odkaz směřuje na zajímavý obrázek, video nebo e-pohlednici. Pokud neopatrný uživatel na odkaz klikne, stáhne si namísto slibovaných obrázků škodlivý kód. Virus – počítačový program, který se dokáže sám šířit bez vědomí uživatele tím, že vytváří kopie sebe sama. K šíření je zapotřebí jiného souboru, tzv. hostitele. Červ – počítačový program, který je schopen automatického rozesílání kopií sebe sama na jiné počítače. K šíření nepotřebuje hostitele. Trojský kůň – uživateli skrytá část programu, který vypadá užitečně, s funkcí, se kterou uživatel nesouhlasí (škodlivá činnost). Nedokáže se sám šířit. Spyware – program, který využívá internetu k odesílání dat z počítače bez vědomí jeho uživatele. Adware – označení pro produkty znepříjemňující práci nějakou reklamní aplikací. Ty mohou mít různou úroveň agresivity - od běžných bannerů až po neustále vyskakující pop-up okna nebo ikony v oznamovací oblasti.

Nevyžádané zprávy Hoax – [houks] = mystifikace, podvod, falešná zpráva, vystřelit si. Poplašná zpráva, která varuje před neexistujícím nebezpečím, popř. obsahuje nepřesné, zkreslující informace či účelové polopravdy. Spam – nevyžádaná zpráva, většinou reklamního charakteru. Scam – druh spamu, zaměřený na vylákání finančního obnosu z příjemce zprávy za příslib tučné finanční odměny.

146

Loterie – podvodné e-maily s oznámením o výhře vysoké částky v eurech, dolarech nebo v jiné zajímavé měně. Cílem je z “výherce” vymámit manipulační poplatek v řádu i několik desítek tisíc korun. Phishing – zpráva, která na první pohled vypadá jako oficiální zpráva z konkrétní instituce. Příjemce zprávy je vybídnut ke kliknutí na odkaz vedoucí na falešnou stránku a vyplnění např. přístupových údajů k internetovému bankovnictví, které jsou pak uloženy do databáze podvodníků. Pharming – slouží stejně jako phishing ke sběru přístupových jmen a hesel, útočníci však využívají přesměrování na jimi vytvořené stránky, které napodobují vzhled stránek reálných.

Nebezpečné chování Kybergrooming – (kyberkrášlení) je chování uživatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku. Důvodem schůzky bývá nejčastěji sexuální zneužití, fyzické napadení, nebo donucení k terorismu. Kyberšikana – zneužití ICT (informačních komunikačních technologií) k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy. Kyberstalking – stalking (lov, pronásledování) je termín, který označuje opakované a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu. Ve spojení s využitím ICT u útočníka hovoříme o termínu kyberstalking. Warez – termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno nelegálně, zejména v rozporu s autorským právem. Lidé, kteří zacházejí s warezem, bývají označováni jako počítačoví piráti. Kromě porušování autorských práv bývá uživatel vystaven zvýšenému riziku infiltrace malware do jeho počítače. Šíření pornografie – neuvážené vystavování např. fotografií nahých, či spoře oděných potomků, bez ohledu na dostupnost těchto souborů pedofilům a jiným lidem, kteří mohou na jejich základě naplánovat útok proti dítěti. Sexting – rozesílání zpráv, videí nebo fotografií erotického charakteru, a to osobou, která je na materiálu vyobrazena, případně popsána. Nebezpečí spočívá především v možnosti zneužití takových materiálů druhou stranou, případně se odesílatel může stát obětí harašení či sexuálního útoku. Šiřitelé sextingu se mohou stát pachateli přestupku či trestného činu (šíření dětské pornografie, ohrožování výchovy dítěte apod.)

147

Zabezpečení počítače Aktualizace operačního systému – bezpečnostní aktualizace, tzv. záplata (patch) opraví nějaký problém, díru v systému. Pokud by díra nebyla opravena, může jí být systém snadno napaden. Antivirový program – zabraňuje napadení malwarem, případně jej dokáže najít a zneškodnit. Příklady: AVG, avast!, Avira, NOD 32… Antispywarový program – funguje stejně jako antivirový program, ale specializuje se na spyware a adware. Může být už součástí antivirového programu. Příklady: Ad-Aware, Spybot Search & Destroy… Firewall – virtuální „zeď“ bránící počítač před napadením zvenčí, a to jak před malwarem, tak i před hackery či jinými útočníky. Je možné použít firewall přímo v operačním systému nebo si firewall nainstalovat jako samostatnou aplikaci.

Zásady bezpečného chování na internetu Kromě softwarového zabezpečení je především potřeba dodržování pravidel bezpečného chování na internetu. Online komunikace Největším rizikem je ztráta soukromí. Většina věcí, které uživatel na internetu zveřejní, nejde již vrátit zpět. Pokud sdílíme nějaký soubor, musíme počítat s tím, že si ho může stáhnout a šířit kdokoli, stejně tak všechno, co napíšeme v e-mailové, či jinak soukromé konverzaci si může příjemce ukládat a použít dál. Při tomto způsobu komunikace také lidé často vystupují pod přezdívkami, či smyšlenými jmény. Nikdy tedy nevíme, s kým ve skutečnosti komunikujeme. Rady pro bezpečnou online komunikaci •

Zvažte, zda je nutné zveřejňovat telefonní číslo nebo adresu.

•

Neposílejte nikomu svoji intimní fotografii, nikdy nevíte, kde se může objevit.

•

Udržujte hesla (k e-mailu i jiná) v tajnosti, nesdělujte je ani osobě blízké či kolegovi v práci.

•

Nikdy neodpovídejte na neslušné, hrubé nebo vulgární maily či vzkazy.

•

Nedomlouvejte si schůzku přes internet, aniž byste o tom řekli někomu jinému.

•

Nevěřte každé informaci, kterou na internetu získáte.

•

Když s někým nechcete komunikovat, nekomunikujte.

148

•

Nesdělujte informace o tom, kde se pohybujete nebo že odjíždíte např. na dovolenou. Po návratu by vás mohlo čekat nepříjemné překvapení.

•

Při používání webové kamery buďte obezřetní. Kdokoli může na druhé straně hovor nahrávat.

•

Než cokoli potvrdíte, přečtěte si podmínky užívání.

Sociální sítě Sociální síť je virtuální propojení skupiny lidí, kteří tak mohou mezi sebou sdílet různé typy informací. Výhodou je bezplatná komunikace s velkým počtem lidí, nezávisle na čase či geografické vzdálenosti, jednoduchost sdílení informací a v některých případech i skrytí reálné identity. Kromě „běžných rizik“ jako jsou hoaxy či kyberšikana se můžeme setkat s tzv. krádeží identity. Tou rozumíme nedovolené shromažďování a používání osobních údajů, obvykle za účelem kriminální činnosti. V reálném světě lze jako příklad uvést odcizení občanského průkazu či kopírování údajů z platebních karet. V internetovém světě jsou nejčastěji vedeny útoky proti platebním kartám, tedy útočníky nejvíce zajímají jejich čísla, bezpečnostní kódy, hesla (PIN) a dále pak adresa domů, rodné číslo, datum narození, číslo řidičského průkazu či detaily o úvěrech a hypotékách. Každý z těchto údajů zvlášť nemá pro útočníka velkou hodnotu, avšak jejich propojením lze získat velmi mocný nástroj. Proto i v prostředí sociálních sítí platí běžná pravidla pro online komunikaci.

Hesla Při vytváření hesla nepoužívejte řady nebo opakující se znaky, nepoužívejte své přihlašovací jméno, ani část svého jména, datum narození, rodné číslo nebo podobné údaje o svých blízkých. Nepoužívejte na všech místech stejné heslo, ani online ukládání. Nesdělujte heslo dalším, ani blízkým osobám a pravidelně je měňte. Nikdy neposkytujte heslo na žádost v e-mailu nebo telefonním rozhovoru, s největší pravděpodobností se jedná o podvod. Nezadávejte hesla v počítačích, nad kterými nemáte kontrolu – např. v internetových kavárnách. Silné heslo by mělo obsahovat minimálně 8, lépe však 14 a více různých typů znaků. Nebojte se využít celou klávesnici a použít i speciální znaky a mezery. Kombinujte písmena, čísla i symboly. Čím méně typů znaků heslo obsahuje, tím delší musí být. Použijte slova a fráze, které si snadno zapamatujete, ale pro ostatní je těžké je uhodnout.

149

Stahování souborů a programů Při stahování souborů platí, že nestahujeme žádná nedůvěryhodná data z nedůvěryhodných zdrojů. Pokud např. e-mailem obdržíme podezřelý soubor od důvěryhodného zdroje, je vhodné u něj nejprve ověřit, zda nám něco takového vůbec poslal. Po stažení bychom měli soubory vždy zkontrolovat antivirovým programem. Pokud si potřebujeme stáhnout nějaký software, je vždy lepší stahovat přímo z oficiálních stránek výrobce. Pokud to není možné, stahujeme z některého z renomovaných serverů – např. Slunecnice. cz nebo Stahuj.cz. Další možností sdílení a stahování souborů je pomocí sití peer-to-peer. Zde lze najít obrovské množství hudebních a filmových souborů i nejrůznějších programů. V mnoha případech je na sítích peer-to-peer nabízen obsah, jehož autor nedal zdarma k dispozici. Tím dochází k porušování jeho autorských práv, z čehož mohou vyplývat sankce spojené s držením nebo užíváním takového obsahu, případně s jeho distribucí. Tuto problematiku upravuje Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Používání veřejných počítačů Pokud využíváte veřejných počítačů, např. v knihovně, je vhodné dodržovat několik zásad. Nikdy neukládejte ve veřejném počítači svoje přihlašovací údaje. Po skončení práce se vždy odhlaste, nenechávejte počítač s citlivými údaji bez dozoru a dávejte si také pozor na okolní návštěvníky. Mohli by se pokusit odcizit vaše heslo, případně jiné citlivé údaje. Prohlížeč spouštějte v anonymním režimu, který zabraňuje ukládání historie navštívených stránek, souborů cookies apod., případně po skončení práce ručně vymažte historii prohlížeče. Pokud je to možné, je lepší na veřejných počítačích s důvěrnými informacemi vůbec nepracovat. Může na nich být neznámým útočníkem nainstalován např. keylogger – aplikace, zaznamenávající posloupnost stisknutých kláves.

Ochrana práv ostatních na internetu Vystavování fotografií třetích osob – by mělo být vždy podloženo jejich souhlasem, v případě projevení nesouhlasu je žádoucí fotografii z webu odstranit - a to i v případě dětí. Každé zveřejnění fotografie dobře uvažte. Co je jednou vystaveno na webu, může se nekontrolovatelně šířit do celého světa. Chraňte si svoji online reputaci – přemýšlejte, jaké informace o sobě poskytujete a komu, buďte si vědomi toho, že informace se mohou dále šířit. Sledujte, kdo o vás kde poskytuje jaké informace. Dodržujte pravidla netikety. Sdílejte s rozumem – samotné stahování souborů z internetu pro vlastní potřebu je v pořádku a nehrozí za ně žádný postih. Problém nastává při využití tzv. peer-to-peer sítí, kdy při stahování současně sdílíte již stažený obsah. Šíření děl, k nimž nejste oprávněni udělit licenci, je nezákonné. Bez obav proto můžete sdílet pouze vlastní tvorbu, díla, k nimž dal držitel autorských práv svolení s šířením (public domain) a volná díla, k nimž uplynula ochranná doba trvání majetkových autorských práv, a kdokoli je tedy smí volně užívat. 150

Závěr V tomto kurzu jste se dozvěděli o nejběžnějších rizicích na internetu a způsobech, jak se proti nim bránit. Mnohá opatření se mohou v praxi zdát přehnaná, až úsměvná, vyplatí se však mít je neustále na paměti. Jde přece o vaše soubory, peníze, reputaci nebo v extrémním případě i život. Proto opatrnosti není nikdy nazbyt.

Zdroje 1. Bezpečně-online.cz [online]. © 2011 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.bezpecneonline.cz/ 2. Bezpečný internet [online]. [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.bezpecnyinternet.cz 3. Cyber Bullying - Kyberšikana. E-bezpečí [online]. 2008-2009 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://cms.e-bezpeci.cz/content/blogcategory/10/39/lang,czech/ 4. Hoax [online]. 2000-2012. [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.hoax.cz 5. Internet Hotline [online]. 2007-2012 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.internethotline.cz/informace-pro-mladez.htm 6. Kybergrooming. E-bezpečí [online]. 2008-2009 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://cms.e-bezpeci.cz/content/blogcategory/4/35/lang,czech/ 7. Nebezpečné komunikační praktiky - Co je to Kyberstalking....?. Bezpečný-Net [online]. 2009 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.bezpecnynet.estranky.cz/clanky/nebezpecne-komunikacni-praktiky/kyberstalking.html 8. NYKODÝMOVÁ, Helena. Bojíte se krádeže své identity?. Lupa.cz: server o českém internetu [online]. 16. 8. 2006 [cit. 2012-09-06]. ISSN 1213-0702. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/bojite-se-kradeze-sve-identity/ 9. Saferinternet.cz [online]. [cit. 2012-08-09]. Dostupné z: http://www.saferinternet.cz 10. Sexting.cz - nebezpečný fenomén [online]. 2009-2012 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://sexting.cz/ 11. Seznam se bezpečně! [online]. © 1996 - 2011 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.seznamsebezpecne.cz/

151

152

MÉDIA BEZE STRACHU

Pavel Rejman

září 2012

153

Dobrý den, vítejte na kurzu „ Média beze strachu“. Tento studijní materiál, který právě čtete, Vám bude sloužit jako sborník základních informací, nápadů, poznatků a také jako poznámkový blok, do kterého si vpisujte vše, co budete považovat za důležité, podstatné a zásadní. Cíl kurzu: Obecně lze říci, že cílem kurzu je naučit účastníky komunikovat s médii a předat cenné zkušenosti, které jsou s tímto spojeny.

Podrobněji: •

Seznámení s médii

•

Média jako taková

•

Komunikace s médii

•

Zpravodajství a jeho cíle

•

Interview na kameru

•

Co funguje při komunikaci s médii

Obsah kurzu: •

Média, jejich členění, pracovní postupy a praxe

•

Nejčastější kompoziční postupy ve zpravodajství

•

Základy mediální presentace

•

Interview na kameru

•

Rozbor záznamu

•

Best practice – co se osvědčilo v praxi

Motto: Dobře se zeptej, dostaneš dobrou odpověď. Sokrates

154

Seznam literatury: 1. Tomáš Trampota. Zpravodajství. 2. Markéta Dočekalová. Tvůrčí psaní.

Nejčastější kompoziční postupy ve zpravodajství •

zpráva jako příběh a mýtus

•

struktura zpravodajského příběhu

•

mytologická rovina zpráv

•

obrácená pyramida

•

zprávy jako svébytná forma vyprávění příběhu

Základy mediální prezentace

•

výběr média: TV, rádio, tisk

•

různé potřeby zpravodajských medií

•

co se může stát zprávou

•

tisková zpráva jako základ

•

produkce zpráv

•

logika výběru zdrojů

Základy komunikace s tištěnými médii

•

novináře přinutíte, aby napsali, co firma chce, jen tehdy, když jim poskytnete ty správné informace

•

je důležité mít dobrého PR

•

je důležité vědět, že novináři čekají informace nové, včasné, korektní a zajímavé. Čekají zprávu o tom, co vybočuje z toho, co se obvykle čeká. Nejlépe věc dotýkající se veřejného zájmu

•

novinář nemusí a ani nemůže do detailu rozumět činnosti klienta, jednejte s ním ze zásady stručně, srozumitelně a jednoduše.

•

dobrý PR ví, že od novinářů chce zveřejnit jeho stanovisko a nakládat s informacemi korektně

155

Interview na kameru

•

zásady komunikace s TV štábem

•

syndrom tady a teď

•

získávání času

•

na co si dát pozor

•

anketa na ulici

•

interview k tématu

•

srozumitelnost faktu

Rozbor záznamu •

lepší strana – seznamte se se svou tváří

•

postavení při interview

•

„výraz“ - důležitá součást interview

156

Best practice – co se osvědčilo v praxi •

budujte vztah s médii dlouhodobě

•

nastolujte témata

•

neučte se vyjádření zpaměti

•

držte se faktů

Pokud posíláte zprávu do novin, rozmyslete se, komu ji poslat. Raději oslovte redaktora, který má na starosti Vaši působnost, než šéfredaktora, který mu to stejně předá a většinou ji nemá ani čas číst. Zprávy neposílejte v přílohách, zdržuje jejich otevírání. Dávejte je přímo do těla mailu a napište poutavý předmět zprávy. Posílat do redakcí zprávy ve formátu pdf je nejhorší nešvar, neboť noční můra žurnalistiky je přeformátování textu a užívání verzálek. Zpráva se krátí odzadu, proto to nejdůležitější dejte na začátek. Podnikových zpráv se média bojí, aby nebyla obviňována z nadržování, výzkumy naopak berou ráda. Nic nevyřešíte, když nejhorší otázky vyškrtáte – právě ty musejí zůstat zodpovězené, jinak odpověď vymyslí novinář a výsledek je vždy horší. Média nejsou nikoho z nás, ani Vaše. Chcete-li mít dobré PR, musíte píáristovi naprosto věřit. Musí chodit na interní porady firmy, aby nebyl zaskočen novináři a uměl pohotově odpovídat tak, aby to bylo prospěšné firmám. Jinak věc nemůže pochopit a mluví neobratně. Proto raději vyhoďte píáristu, když mu natolik nevěříte, že nemůže chodit na interní porady. Bez naprosté důvěry a orientace, o co firmě jde, ji nemůže ochránit před redakcemi. Jaká má PR resp. Vy při tom v kontaktu s médii práva? Máte především právo se připravit. Bez toho nemusíte informace poskytnout. Nemáte ale ze zákona právo na autorizaci. Při debatách v televizi máte právo znát formát příspěvku a určit si oponenty. Také by mělo padnout tabu, že existují nestranná média. Žádný novinář není nestranný. Vztah s novinářem se proto musí pěstovat dlouhodobě, nejlépe po celý život.

„Zásady K“ Tato metoda je snadno zapamatovatelná, což je při přípravě na komunikaci s médiem klíčové

1K – Kooperace Kooperaci volíme, když médium či novinář, s nímž komunikujeme je přátelsky naladěno. Cílem je vycházet mu v maximální možné míře vstříc, ale zároveň mít předem pro sebe jasně definováno, co lze a co nelze sdělit. Novinář by hranici toho, co mu nechcete či nemůžete říct, neměl přesně znát, ale pokud se k ní v otázkách nedostane, měl by mít pocit maximální vstřícnosti a otevřenosti z vaší strany.

2K – Konzistentní koncentrace Nejde o celou strategii, ale pouze o její jeden fragment. Při komunikaci s médiem, které je naladěno nevstřícně nebo tehdy, když chceme odvrátit pozornost od negativního tématu, které se nás týká si vybereme jiné téma, z našeho hlediska pozitivní, a trváme na něm. Rozhovor se vždy snažíme otočit k tématu, na něž se koncentrujeme, nenecháme se od něj odvést. Nesmírně důležitým faktorem pro úspěch tohoto typu komunikace je dostatečná slovní zásoba. Novinář totiž rychle odhalí, že mu opakujeme tutéž věc a zejména u rozhovorů 157

vysílaných audiovizuálními médii je opakování se nepříjemné. Proto je potřeba být schopen přednést to, co je pro nás podstatné mnoha různými způsoby.

3K - Konzervativnost - Korektnost - Konzistence Tuto techniku volíme, dostaneme-li se do komunikace s médiem, které nám není příjemné a potenciálně může způsobit problémy, i když není přímo konfliktní. Strategie se doporučuje zejména politikům u rozhovorů, ve kterých „neví do čeho jdou“. Může ji však použít kdokoli, zejména je-li si nejistý skutečným účelem rozhovoru, respektive zájmem média. Konzervativnost znamená, že respondent neřekne nic, co by bylo v ostrém rozporu jak s jeho vlastním přesvědčením a směřováním jeho strany, tak s přesvědčením a směřováním média, kterému rozhovor poskytuje. Konzervativnost brání tomu, aby se dostal do sporu s médiem, nebo sporu se svými následovníky či kolegy. Dostane-li se třeba vlivem projektivní nebo sugestivní otázky do sporu vnitřního, má na ni odmítnout odpovědět s poukazem na tento fakt. Korektnost znamená, že: 1. V průběhu rozhovoru nebudou použity výrazy nebo způsoby komunikace, které by mohly být hodnoceny jako emotivní, respektive emocionálně zabarvené. 2. Vyhneme se hodnocení nebo komentování kohokoli, kdo nemá možnost ihned reagovat. Nebudeme bezprostředně hodnotit své rivaly, partnery, konkurenci, ani své předchůdce. Pokud není jiná možnost, pak při jejich hodnocení. A. Nikdy neopustíme věcnou a technickou rovinu (nebude hovořit o lidských vlastnostech dotyčných, ale pouze o jejich práci). B. Nikdy se nedostaneme do rozporu s pravidlem č. 1 uvedeným výše. Korektnost brání tomu, aby byl respondent označen za osobu manipulující realitou, za hulváta nebo za primitiva, a do značné míry i tomu, aby novináři mohli manipulovat s jeho vystoupením. Konzistence znamená, že respondent se v průběhu rozhovoru nikdy nedostane do rozporu sám se sebou. Jeho názor by se v průběhu neměl vyvíjet, měl by zůstat stejný. Totéž platí pro jeho projev, vystupování i chování se jako celek. Je nezbytné zůstat klidným a soustředěným.

Závěr Existuje celá řada dalších strategií použitelných při komunikaci s médiem, každá z nich je vhodná pro jinou příležitost – *výše uvedené se hodí pouze pro rozhovory*. Svou strategii volíme před začátkem komunikace s médiem; před rozhovorem. V jeho průběhu ji nikdy neměníme, dokonce ani tehdy, kdy by se nám zdálo, že původní volba byla nesprávná. Pozitivní výsledek komunikační strategie je možný jen tehdy, je-li uplatňovaná důsledně. Není dobré snažit se smíchat prvky různých strategií, zejména ne bez předchozí odborné konzultace. A konečně, nejste-li ostříleným mediálním veteránem, nikdy nechoďte na rozhovory nepřipraveni s tím, že tak budete „autentičtí“. Výsledky by s největší pravděpodobností byly právě opačné, než jaké chcete.

158

KRITICKÉ MYŠLENÍ A MÉDIA

Ing. Eva Stejskalová

říjen

2012

159

Úvod Naše společnost se dá v současné době pokládat za informační společnost a jedním z jejích charakteristických rysů je dramatický, obtížně zvládnutelný nárůst informací. Publikační exploze vypovídá o tom, že věda dospěla do stadia, kdy svými aplikacemi v oblasti průmyslových a informačních technologií zasahuje do stále většího počtu oblastí společenského života. Podle odborných odhadů ve světě vychází ročně 70 000 odborných a vědeckých časopisů, což představuje 100 000 stránek za den ve více než 65 jazycích. Denně je publikováno 6 000 - 7 000 vědeckých článků, přičemž počet publikovaných článků se každých 5,5 roku zdvojnásobuje. Internetové prohlížeče obsahují řádově miliardy webových stránek a zabezpečují služby desítkám miliónů uživatelů. Publikační a informační exploze má ale i své negativní stránky. Stále větší měrou narůstá počet informací a informačních zdrojů, které nejsou zárukou zmnožení dosavadního poznání. Nejenže mu mnohdy neprospívají, někdy dokonce škodí. Čím většího významu dané médium nabývá, tím zodpovědněji by mělo přistupovat k výběru informací, které se v něm objeví. Ne všechna média se ale chovají zodpovědně a nabízí svým recipientům skutečně objektivní informaci, v mnoha případech se setkáváme s cílenou či nechtěnou manipulací a moderní člověk by se proto měl naučit vyhodnocovat jemu předložené informace, analyzovat je, srovnávat a utvářet si tak svobodný názor. Hodnocení kvality informací je základem informační gramotnosti a ta je základem kritického myšlení.

Co je kritické myšlení Kritické myšlení je, v nejobecnějším slova smyslu, pečlivé a uvážlivé rozhodování o tom, zda nějaké tvrzení s určitým stupněm jistoty přijmeme, odmítneme nebo se zřekneme úsudku. Kritické myšlení předpokládá porozumění informaci, uchopení myšlenky a její důsledné prozkoumání, její porovnání s jinými názory a s tím, co už o problému víme, a výsledné zaujetí stanoviska a zodpovědnosti za ně. Na cestě ke kritickému myšlení hraje hlavní roli učení se. Správně myslící člověk se dokáže mnohem lépe učit. A díky tomu je mnohem úspěšnější v mnoha aspektech pracovního i osobního života. Je ovšem důležité upozornit na skutečnost, že kritické myšlení není přímo závislé na inteligenci – ani sebe inteligentnější a vzdělaný člověk, který bude nekriticky přijímat nové informace, se nevyhne neúspěchu a zklamání. Na druhou stranu ale kritické myšlení vyžaduje mnohem náročnější mentální aktivitu než běžný způsob uvažování. Je i časově náročnější. Na rozdíl od rychlého nekritického přijímání informací, kritické myšlení vyžaduje určitou dobu na ověření informací, zhodnocení atd. Kritické myšlení je více než jiný způsob uvažování spíše životní styl. Proto by se k němu mělo vést už ve školách. Jak definuje kritické myšlení David Klooster, docent americké literatury na Hope College v Hollandu ve státě Michigan v USA a lektor – dobrovolník pro program Reading and Writing for critical thinking (Čtením a psaním ke kritickému myšlení - RWCT) v Česku a v Arménii? David Klooster (2000, s. 8) nabízí pětibodovou definici: 1. Kritické myšlení je nezávislé myšlení. 2. Získání informace je východiskem, a nikoli cílem kritického myšlení. 160

3. Kritické myšlení začíná otázkami a problémy, které se mají řešit. 4. Kritické myšlení se pídí po rozumných argumentech. 5. Kritické myšlení je myšlením ve společnosti. Základem kritického myšlení ve vzdělávání je tzv. třífázový model - E-U-R. Podstatou tohoto modelu je to, že respektuje mechanismy přirozeného vzdělávání. Zkratka E-U-R tedy obsahuje počáteční písmena evokace, uvědomění si významu informací a reflexe.

1. Evokace Cílem je pomoci studentům vybavit si (evokovat): ●

co již o tématu vědí,

●

co se domnívají, že o něm vědí,

●

jaké je napadají otázky,

●

co si o tématu myslí apod.

Evokace vlastně funguje na jednoduchém principu – když nás něco zaujme, začneme být zvědaví a chceme se o tom více dozvědět. Když si navíc vybavíme, co již víme, můžeme nové poznatky zapojovat do vlastní poznatkové struktury a tím je učení efektivnější a poznání trvalejší.

2. Uvědomění si významu nové informace Zpracováváme nové informace a zařazujeme si je do vlastní struktury poznání.

3. Reflexe Reflektovat je možné jak obsah (co o tématu víme, co jsme si potvrdili, co jsme si vyvrátili, co jsme si upřesnili, na jaké otázky stále neznáme odpověď, co dalšího bychom chtěli o tématu vědět apod.), tak také procesy (jak jsme k těmto poznatkům došli, co se během učení dělo, zda se nám práce dařila a díky čemu apod.). Teprve nyní, během reflexe, může dojít k tomu, že si uvědomíme pokrok v poznání. Smyslem reflexe je zužitkovat zkušenosti žáků s procesem učení do budoucna. Důležité na reflexi je to, že ji provádí žáci společně s učitelem, nejedná se tedy o zhodnocení práce žáků učitelem. E-U-R slouží učiteli k tomu, aby plánoval svou výuku se zachováním co nejvíce rysů přirozeného učení, které je pro žáky nejefektivnější. Kromě tohoto modelu existuje samozřejmě řada dalších, tento se vyznačuje účinností a jednoduchostí. Stejně jako všechny ostatní modely ho nelze používat dogmaticky, ale tak, aby sloužil on nám, a ne učitelé jemu.

161

Metody rozvíjející kritické a kreativní myšlení

- metody RWCT programu

RWCT Program - Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (v angličtině Reading & Writing for Critical Thinking - RWCT) je jedním ze vzdělávacích programů, který přináší učitelům na všech stupních vzdělávání konkrétní praktické metody, techniky a strategie. Pro program je zejména charakteristické promyšlené a strukturované využití čtení, psaní a diskuse k rozvíjení samostatného myšlení studentů, k podnícení potřeby i schopnosti celoživotního vzdělávání, tvořivého přístupu k novým situacím, schopnosti spolupracovat a respektovat názory druhých.

Metody RWCT ● Brainstorming - skupinová technika zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. ● Volné psaní - patří k brainstormingovým metodám – je dovoleno psát vše, co nás k určitému tématu/námětu napadá, aniž bychom své psaní podřizovali nějakým formálním (stylistickým či pravopisným) požadavkům. Volné psaní v nás pomáhá objevit nečekané nápady, myšlenky, souvislosti. ● Myšlenková mapa - graficky uspořádaný text doplněný obrázky s vyznačením souvislostí.

162

● Pětilístek - spočívá v rozvíjení klíčového tématu, problému nebo námětu tak, že se postupně uvádí popis –charakteristika pojmu (dvě přídavná jména), následuje vyjádření činnosti – co to dělá (tři slovesa), na další řádek napíšeme čtyřslovný výraz vyjadřující pocit (věta o čtyřech slovech), na závěr je nutné shrnutí – synonymum v podobě jednoho podstatného jména. Například: JARO veselé – prosluněné vábí – kvete – směje se Slunce se začíná usmívat. BLEDULE ● Diamant - metoda využívající psaní hesel k co nejlepšímu vyjádření ústředního pojmu z dvou opozičních pohledů. Předmětem popisu je obvykle jedno téma podobně jako u pětilístku, diamant však také umožňuje zachytit téma ze dvou protikladných úhlů pohledu. Podle záměru a obtížnosti lze diamant použít k individuální, párové i skupinové práci. ●

Klíčová slova - stanovení klíčových slov a postihnutí souvislostí mezi nimi.

●

Zpřeházené věty - úkolem je seřadit zpřeházené věty ve správném pořadí.

●

V.CH.D.- Vím, chci vědět, dozvěděl jsem se.

● Kostka - strategie, která umožňuje vnímat a uvažovat o tématu z mnoha hledisek. Při aplikaci této metody bývá využívána hrací kostka, jež nese na svých stranách výzvy, jak máme o daném tématu uvažovat. Na každé stěně je napsáno jedno z následujících šesti sloves: popiš, porovnej, asociuj, analyzuj, aplikuj, argumentuj pro a proti. ● Vennův diagram - metoda využívá grafického znázornění informací, které považujeme za podstatné pro vyjádření kontrastu myšlenek nebo jevů a jejich styčných oblastí. Vennův diagram je tvořen dvěma i více částečně se překrývajícími kruhy (čtverci, obdélníky). Podvojný deník - metoda podvojných deníků slouží k tomu, abychom si mohli lépe spojit materiál z textu se svými vlastními prožitky a s tím, co nás mimořádně zajímá. Během četby uvažujeme nad různými výroky a myšlenkami obsaženými v textu a aktivujeme při tom své poznatky, představy a názory (přeložený list papíru).

●

● Analýza věcných rysů - strategie je vhodná pro aktivizaci a rozvíjení znalostí daného tématu, stejně jako pro shrnutí základních poznatků. Při této analýze srovnáváme rysy nových nebo méně známých jevů s dvěma i více dalšími důvěrně známými jevy. ● Čtení s předvídáním - Při čtení s předvídáním se pozornost upíná na primární otázku: „Jak bude asi text pokračovat dál?“ Smyslem je odlišit v textu podstatné od nepodstatného; hledáme důkazy pro svá tvrzení; písemně či ústně formulujeme své myšlenky; porovnáváme své názory s nově nabytými informacemi.

163

● Skládankové učení - učení založené na vzájemné spolupráci mezi žáky. Při této metodě si studenti přímo sdělují navzájem nové poznatky. ● Kolující flipy - metoda vhodná k formulací informací v interakci se spolužáky; naslouchání a zvažování názorů druhých, je potřeba vyjadřovat se výstižně a stručně; srozumitelně a přehledně prezentovat konkrétní závěry. ● I. N. S. E. R. T. - Zkratka I. N. S. E. R. T. označuje metodu, která se nazývá „interaktivní značkovací systém pro efektivní čtení a myšlení“. Těžiště metody spočívá ve značkách, které používáme při čtení textu a kterými označujeme různé informace. Doporučenými znaménky jsou: ○ „“ pro „vím, že…“ ○ „+“ pro zajímavou novou informaci ○ „–“ pro „nevěděl jsem …“ nebo pro informaci, která je v rozporu s tím, co víme ○ „?“ pro informaci, které žák nerozumí. Po přečtení textu si každý vytvoří tabulku, do které si pod jednotlivé značky stručně zapíše nejpodstatnější informace, které se stávají východiskem k rozhovoru ve dvojicích nebo k diskusi ve skupině. ● Kolem dokola - Kooperativní metoda založená na systematickém kolování jednoho papíru a jedné tužky ve skupině. Jeden člen skupiny zapíše na papír svůj nápad a pak pošle papír a tužku dále sousedovi po levici. Ten připojí svůj nápad a pošle papír zase dál. ● Pyramidový příběh - Metoda slouží ke zdokonalení v: strukturalizaci svých myšlenek a formulování myšlenek; postihování souvislostí. Pokyny k vytvoření pyramidy zní následovně: 1. Na první řádek napiš jméno své postavy. 2. Na druhém řádku dvěma slovy popiš svou postavu. 3. Na třetí řádek napiš tři slova, která popisují, kde se tvůj příběh odehrává. 4. Na čtvrtý řádek napiš čtyři slova, která vystihují zápletku tvého příběhu. 5. Na pátý řádek napiš pět slov, která popisují první událost (příčinu zápletky). 6. Na šestý řádek napiš šest slov, která popisují druhou událost (průběh zápletky). 7. Na sedmý řádek napiš sedm slov, která popisují třetí událost (řešení zápletky). 8. Na osmý řádek napiš osm slov, která popisují rozuzlení zápletky. Na základě vzniklé pyramidy vytváříme příběh. ● Zpráva z několika zdrojů - slouží k tvorbě vlastních otázek a k posuzování informací z různých pramenů. ● T-Graf - univerzální grafický nástroj pro znázornění a zaznamenávání binárních („ano/ne“ a „pro/proti“) či srovnávacích/protikladných reakcí v diskusi. ● Třífázový rozhovor - kooperativní metoda, při které partneři zjišťují jeden od druhého, co si myslí o daném tématu. ● Disociace - spojení dvou předem nespojitelných dimenzí myšlení, například objevení knihtisku na principu lisu na víno.

164

● Myšlenkové židle - metodu založil Walt Disney. Při práci procházel postupně třemi odlišnými rolemi - snílka, realisty a kritika, které cíleně a vědomě odlišoval. Modifikace této cesty ke kreativním nápadům spočívá v našem posazení se na židli snílka, tzn. vymýšlet fantastické nápady, hra s tím, co možné není, vytváříme odvážná spojení, můžeme vše, jenom ne vážně přemýšlet o problému. Potom přesedneme na židli realisty, kdy zapojíme svůj rozum, zdokonalujeme nápady snílka, postupujeme plánovitě a rozumně, objeví se pragmatičnost. Nakonec přesedneme do role kritika podrobíme své nápady přísné kritice, prověřujeme, uvažujeme, zda se vyplatí nápad realizovat. Co je dobré a co je nadbytečné? Naše přemýšlení na jednotlivých židlích nám ukáže mnohé nové nápady, nové cesty, nebo nás utvrdí, že nic měnit nebudeme.

● Laterální myšlení - metoda směřuje k tomu, aby se bezděčně či vědomě přivodil odklon od dosavadního průběhu myšlení, tj. aby se myšlení zavedlo na vedlejší cestu.

Kritické myšlení v médiích Jak rozpoznat věrohodnost, relevanci, spolehlivost informací a informačních pramenů? Seriózní vědecké články a publikace by měly splňovat následující kritéria.

1. Odkaz na zdroj Pokud vědecký článek odkazy na prameny postrádá, může čtenář považovat text za úvahu, fejeton nebo jinak popularizující článek, v horším případě za pokus přiživit se na výsledcích práce skutečného badatele. Čtenář, který chce proniknout k jádru věci, by se nikdy neměl spoléhat na jediný informační zdroj, ale ověřit, zda odkaz (pokud existuje) je citován přesně nebo ho autor článku upravil ve svůj prospěch. Cílevědomý čtenář by měl usilovat o nalezení sítě odkazů směřujících k určitému prvotnímu zdroji, od něhož se ostatní teorie odvíjejí, a od tohoto zdroje dospět k jeho současným důsledkům. Internet díky síti hypertextových odkazů tuto možnost plně podporuje.

2. Garance spolehlivosti zdroje ● jméno autora - důležitou indicií dokumentu je již samo jméno autora a instituce, kterou reprezentuje. Prostým nahlédnutím do encyklopedie, či dotazem odborné autoritě lze věrohodnost autora ověřit. ● IF faktor - existuje vědní odvětví scientometrie, které studuje evoluci vědy pomocí kvantitativních indikátorů vědecké informace, jakými jsou například počet publikací v časopisech určitého druhu, počet citací jednotlivých článků či autorů, atp. Ve zúženém a nevědeckém smyslu je scientometrie chápaná jako nástroj pro "objektivnější" hodnocení vědecké výkonnosti jednotlivců nebo hodnocení "kvality" vědeckého výzkumu jako celku. V zásadě jde o to, že čím více si vědecká obec určité publikace všímá a cituje ji, tím větší hodnotu publikace má. Pro získání vysokého hodnocení musí na daný dokument vést buď velké množství odkazů z málo významných dokumentů nebo stačí i menší množství z významných dokumentů. Spolehlivost informačního zdroje lze odvodit z míry citovanosti, která se zjišťuje tzv. impaktovým faktorem (IF) časopisu, ve kterém je informace zveřejněna. 165

Hodnota IF udává průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém či odborném časopisu a vypočítá se na základě citovanosti všech prací v daném časopisu v

průběhu dvou let. I tato metoda je však otevřená manipulacím ze strany editorů časopisů a velmi náchylná ke zneužití dalšími nekritickými uživateli. Výpočet IF: 1. 2. 3.

A = kolikrát byly články z daného časopisu publikované v letech (x) - (x+1) citovány jinými sledovanými časopisy v roce x+2 B = kolik v něm vyšlo v období 2(x) - (x+1) článků celkem x+2 impakt faktor daného časopisu = A/B

● stáří informace - dalším faktorem, který umožňuje odlišit relevantní informace od méně relevantních, je stáří informace. Tento ukazatel vychází ze zkušenosti, že užitná hodnota informace klesá v závislosti na čase. Příčinou je dynamika vývoje vědy a překonávání starších poznatků novými. V souvislosti s exponenciálním růstem počtu informací se mluví o zrychlení tempa stárnutí informací. Proto je snaha zkracovat rychlost toku informace od jejího vzniku v hlavě autora ke vzniku rukopisu, článku či knihy v nakladatelství až po její distribuci na knižním trhu a zpracování v knihovnicko-bibliografickém procesu. Cílem je tento cyklus zkracovat. V elektronickém publikování se čas mezi vznikem rukopisu a jeho publikováním daří zkracovat na minimum. Bradfordův zákon - informační věda zjistila některé zákonitosti chování informací, které umožňují exaktně odlišit relevantní zdroje informací od nerelevantních. Jedním z nich je právě Bradfordův zákon, který popisuje rozptyl dokumentů v určité vědní oblasti. Bradford při sestavování rešerše z geofyziky zjistil, že články s požadovanou tematikou byly zveřejněné v 326 časopisech. Když tyto časopisy rozčlenil na tři skupiny tak, aby v každé byl přibližně stejný počet článků, v první skupině bylo 9 časopisů s 429 články, v druhé 59 časopisů se 499 články a v poslední 258 časopisů s 404 články. Podobnou zákonitost zjistil i při jiných rešerších. Na základě toho formuloval zákon rozptylu informací. Z něj vyplývá, že maximální počet relevantních článků je soustředěn v minimálním počtu časopisů tvořících tzv. jádro oboru. Znalost tohoto "jádra" představuje další z možností, jak odlišit informace neověřené od ověřených. Existují oborové "žebříčky" časopisů, uspořádaných podle stupně blízkosti k jádru. ●

166

3. Architektura struktury uspořádání myšlenek a argumentů v článku, rozpor mezi zkušenostmi a nabytými informacemi Ta může signalizovat výskyt zjevných nesrovnalostí a protimluv ve výrocích a tvrzeních. Prvotním vodítkem je intuice čtenáře, která ho díky jeho zkušenostem a nabytým vědomostem dovede varovat před očividně nespolehlivými informacemi.

4. Princip logické úspornosti (Occamova břitva) Bez tohoto kritéria by neexistoval spolehlivý a rozhodující způsob, jak si vybrat mezi jednotlivými hypotézami. Occamova břitva uplatňuje názor, že pokud existují dvě nebo více vysvětlení nějakého fenoménu, mělo by být zvoleno to nejjednodušší neboli pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří. Uvedené pravidlo doporučuje zabývat se výlučně tím, co je podstatné, nutí autory opírat se o doložitelná fakta a používat podložené argumenty.

5. Ověřování spolehlivosti informací na internetu Internet přinesl do publikační činnosti naprostou svobodu uveřejňovat na celosvětové síti cokoliv. Autor může navíc na tomto médiu cokoli ze dne na den změnit. Zdánlivě neexistuje možnost, podle níž lze s určitou pravděpodobností odlišit informace kvalitní od nekvalitních. Přesto lze nastavit určitá pravidla proti tlaku komerce a pokleslé vědy. Internetovým prohlížečům pomáhají k řešení tohoto problému poznatky z řady věd - lingvistiky, kognitivní vědy, umělé inteligence apod. Nejinteligentnější vyhledávače tak používají metody opírající se jak o hlubší lingvistickou analýzu textu, tak o rutinizaci a kvantifikaci intuitivního předpokladu, že nejvíce odkazů směřuje na známé a oceňované stránky. Např. internetový prohlížeč Google řadí vyhledané stránky do pořadí nejen podle shody zadaného dotazu a frekvenční struktury textu. Významným ukazatelem, který rozhoduje o pořadí významnosti vyhledaného textu mezi ostatními, je počet odkazů, které vedou na danou stránku z jiných stránek. Někteří tvůrci stránek se pokoušejí obelstít hodnotu indexovacích systémů prohledavačů tím, že opakují stejné obsahy na několika stránkách. To zvyšuje údaj o frekvenci výskytů, a tím i pravděpodobnost, že obsah jejich stránek bude upřednostněn. Určitý počet webových stránek uloží naprosto stejný, duplicitní obsah na různých stránkách nebo doménách. Kdyby vyhledávače neuměly rozeznat, že jde o stejný obsah, uživatelé by mohli být klamáni, protože by ve výsledcích dostávali nadbytečný počet naprosto stejných stránek. Vyhledávače mají proto algoritmy, kterými zjišťují, zda jde o stejný obsah. Jsou prý schopné poznat, že se stránka liší třeba jen navigací. Prohledávač Google např. duplicitní stránky indexuje tak, že si vybere jednu stránku z mnoha stejných a ostatní ignoruje. Webmasteři používají ke zmatení vyhledávačů i skrytý text obsahující klíčová slova, neviditelné odkazy a jiné metody. Google z těchto důvodů přistoupil k penalizaci takových praktik.

Použitá literatura 1. Kritické myšlení www.fzs-chlupa.cz/o-skole/charakter-vyuky/metody-vyuky/kritickemysleni/ 2. VYMĚTAL, J. (2000) Současné informační prostředí. Vesmír, s. 335-336. 3. KLOOSTER, D. Co je kritické myšlení? In Kritické listy 1-2, 2000. 167

4. STEELOVÁ, J. a kol. Příručka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. o. s. Kritické myšlení, 2007. 5. ŠVARCOVÁ, E. VŠE v Praze – Katedra systémové analýzy, Výchova ke kritickému myšlení.

MANIPULACE PROSTŘEDNICTVÍM MÉDIÍ Úvod V dnešní době je těžké jednoznačně oddělit vlastní reálné zkušenosti od informací zprostředkovaných médii. Svými vlastními smysly, vlastní zkušeností můžeme obsáhnout pouze malý kousek světa kolem nás. Prostřednictvím médií však poznáváme mnohé. Média prostupují naším životem od rána do večera, ať chceme či nechceme, ať si to uvědomujeme či ne – žijeme v mediální realitě Média nám servírují, co se máme dozvědět nového, jaké zboží si kupovat, co je “in” a co je “out”, jaké jsou největší problémy naší společnosti a co je potřeba řešit. Když se ale zamyslíte nad tím, co dennodenně čtete nebo vidíte v našich celoplošných médiích, uvědomíte si, jaký informační balast se nám dostává. Pod rouškou svobody slova jsou to často nedůležité zbytečnosti, spekulace, polopravdy, neověřené informace přejímané jedněmi novináři od druhých, zákonitě se tak objevující ve stejné podobě či s pozměněnými titulky všude. V důsledku toho skoro nemůžete dojít k jinému závěru, že tu někdo rozhoduje o tom, co se člověk může dovědět a co ne, popřípadě co je mu třeba stále vtloukat do hlavy, aby měl ten "správný pohled na věc". Je potřeba si uvědomit, že média jsou obchodními společnostmi jako každé jiné a jejich cílem je generovat zisk. Jakmile budete přistupovat ke každé informaci s tímto vědomím, jste na nejlepší cestě ubránit se manipulaci a tvořit si vlastní názor.

Co jsou média? Wikipedie říká, že média jsou prostředkem komunikace, nositelem sdělení, včetně sdělení propagačního a PR. Na jedné straně jde o hromadné sdělovací prostředky (masmédia), na straně druhé o jiné nositele zejména propagačního sdělení. Tržní hospodářství produkuje a spotřebovává čím dál tím víc informací a tak vytváří podmínky k existenci velkého množství ekonomických subjektů, které s informacemi obchodují. Média poskytují prostor ekonomickým i politickým subjektům k šíření svých vlastních informací. Většina médií poskytuje placený prostor, který může kdokoliv a kdykoliv použít k propagaci svých vlastních výrobků a služeb. Tržby z reklamy jsou jedním ze zdrojů příjmu médií, který posiluje jejich ekonomickou soběstačnost s tím jejich nezávislost, ale i závislost. Ve svých příjemcích masmédia ovlivňují samotnou konstrukci sociální skutečnosti i jejich osobní představy o ní. Fakticky tedy mohou vytvářet další novou realitu. Na nadarmo se jim říká sedmá velmoc. 168

Jak se dělí masmédia? • • • •

Horká (působí na emoce člověka a většinou zasahují více smyslů – rozhlas, televize) Chladná (tištěná média) Elektronická (televize, rozhlas, internet) Klasická (noviny, časopisy)

Jaká je motivace masmédií? • Generovat zisk • Zvyšovat počet příjemců (recipientů) • Produkovat informace, o něž je zájem

O jaké informace je největší zájem ze strany recipientů? Černá kronika Negativní zprávy Šokující zprávy, skandály (Iveta Bartošová) „Drby“ z ulice – bulvár Čtenost našich deníků vyjadřuje následující tabulka: DENÍK - ČTENOST - PRODANÝ NÁKLAD Blesk (bez Nedělního Blesku) 1 404 000 346 962 Mf Dnes 791 000 221 223 Právo 415 000 121 014 Aha! (bez nedělního Aha!) 259 000 88 214 Sport 251 000 50 929 Lidové noviny 219 000 42 974 Hospodářské noviny 196 000 41 511 Zdroj: Unie vydavatelů denního tisku - uvdt.cz (data z listopadu 2011)

Co dále ovlivňuje podobu zveřejňovaných informací? •

Majitel média

•

Vlivné lobbistické skupiny

•

Novináři, kteří se řídí heslem Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

•

Korupce

•

Stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, Rada České tiskové kanceláře a Rada pro reklamu.

•

Nedostatek peněz

169

Původ mediální zprávy •

Tisková zpráva

•

Tisková konference

•

Breefing s novináři

•

Průzkumy a statistiky

•

Nechtěný únik informací do médií

•

Pouliční drby aneb Jedna paní povídala

•

Paparazzi

Každé médium má jiné požadavky na rychlost, obsah, rozsah informace Musíme rozlišovat, s kým komunikujeme: •

tištěná regionální média (deníky, týdeníky)

•

tištěná celostátní média (deníky, týdeníky, časopisy)

•

internetová média (regionální, celostátní, odborná)

•

tiskové agentury

•

celostátní zpravodajská televize

•

regionální zpravodajská televize

•

celostátní rádio

•

regionální rádio

•

publicistické televizní pořady (Na vlastní oči, Reportéři ČT)

•

odborná média (zejména časopisy)

Co novináře spojuje? •

mají málo času a jsou zahlceni informacemi

•

jsou pod tlakem šéfů

•

mají omezený prostor

•

musí vyprodukovat zajímavou zprávu

•

musí to napsat (natočit) tak, aby tomu rozuměla i babička z „Horní Dolní“

•

dokáží v rámci svých možností ocenit vstřícnost (pokud nejde o investigativního žurnalistu bez novinářské etiky)

170

Základní pravidla efektivní komunikace s novináři •

Buďte novinářům vždy užiteční a nebraňte se zájmu o vaši osobu

•

Nabízejte jim zajímavá témata

•

Neodmítejte informovat, ale řekněte jen to, čeho nebudete litovat

• •

Vyjadřujte se jednoduše, krátce a stručně, nelpěte na cizích a komplikovaných slovech, nedovysvětlujte televizní věty Snažte si jim vždy vyhovět, když se na vás obrátí, i kdybyste je měli odkázat na někoho jiného

•

Buďte milí a příjemní

•

Vnímejte rozhovor s novinářem jako příležitost se zviditelnit

•

Respektujte novináře jako pohled třetí osoby

Zásady krizové komunikace •

Krizová událost přitahuje zájem sdělovacích prostředků, veřejnosti, zainteresovaných i nezainteresovaných orgánů, lovců senzací a skandálů, ale i prostých „čumilů“.

•

Novináři vědí o krizi často dokonce dříve než představitele orgánů krizového řízení, management firem nebo právnické a fyzické osoby, kterých se předmětná událost týká.

•

S krizemi je nutné počítat, předvídat je, připravit se na ně, aby dopady krizové události byly eliminovány, zmírněny nebo odstraněny.

Principy krizové komunikace •

Princip přímé odpovědnosti - krizová komunikace není záležitostí tiskových mluvčích, nýbrž věcí celého vedení podniku (instituce, organizace).

•

Princip nezávislosti - krizová komunikace nesmí být plně závislá jen na jedné osobě.

•

Princip přesnosti a stručnosti - krizová komunikace vyžaduje přesné a stručné definování problému. Mluvte stručně a výstižně, omezíte tak možnost špatné interpretace.

•

Princip důvěryhodnosti - musíte se držet faktů, žádné spekulace či dohady, držte se podstaty věcí.

•

Princip znalosti věci - než začnete vést krizovou komunikaci, musíte znát základní komunikační cíl a připravená klíčová sdělení, kterými chceme oslovit veřejnost.

•

Princip očekávané reakce - než začnete vést krizovou komunikaci, analyzujte možné dopady vašeho sdělení a mějte představu o způsobech zvládání těchto reakcí. Způsob vedení krizové komunikace nesmí být zdrojem sekundárních krizí.

•

Princip nejhoršího vývoje - identifikujte a plánujte komunikaci vždy ve vztahu k nejhoršímu možnému scénáři vývoje případu.

•

Princip hledání podpory - hledejte spojence a spolehlivé zastánce, zvažte, zda by se nenašli lidé, kteří by mohli promluvit ve váš prospěch. 171

•

Princip pravdivosti - musíte mluvit pravdu. Nemusí být úplná, ale to, co řeknete, musí být pravda. Nikdy neříkejte "bez komentáře". Pokud nemůžete na otázku odpovědět vůbec, vysvětlete to. Pokud nemůžete na otázku odpovědět okamžitě, poznamenejte si ji a slibte, že odpovíte v nejkratší možné době. Slib dodržte.

•

Princip otevřenosti - nesmíte se před novináři skrývat. Buďte vždy k dispozici. Přednostně hovořte o pozitivních stránkách věci. Buďte sebevědomí. Nekritizujte své kolegy, vedení, zaměstnance.

Jak dostat do médií pozitivní informace •

Preferujte média, která jsou vám místně i obsahově blízká

•

Znejte svá média a rozlišujte jejich typy (deník, týdeník, rozhlas, web)

•

Budujte si kartotéku

•

Nesnažte se tutlat nepopulární informace, naopak otevřenost vám otevře cestu

Zásady psaní tiskové zprávy •

ideálně 20 – 30 řádků (ne delší než 1 strana) o nadpis, domicil, datum o obsah sdělení v úvodním odstavci

•

používejte citace

•

krátí se odzadu

•

netrvejte na odborných výrazech, pokud nejde o odborné médium

•

kontakt na osobu, která podá další informace

Použitá literatura: 1. Osvaldová, Barbora – Halada, Jan a kol. 2002. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri. 2. Reifová, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. 2004. Praha: Portál. 3. Dobré noviny. MF Dnes 2002 (praktická příručka). 4. Kolektiv autorů. 2005. Zpravodajství v médiích. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 5. Hálek, Vítězslav. Základy marketingu (skripta pro studenty Fakulty informatiky a managementu UHK).

172

VYTVÁŘENÍ OBČANSKÉHO NÁZORU

Michal Berg

září 2012

173

Úvod Demokratická společnost, která se na základě antických principů začala rozvíjet ve 20. století a kterou si můžeme v Česku v plné podobě užívat od roku 1989, vyžaduje od svých občanů více, než společnosti autoritářské. Každý občan má se svým občanstvím spojena zákonem daná práva a zákonem dané povinnosti. To však stále nestačí. K tomu, aby takto postavená společnost mohla fungovat, je třeba, aby občané ke svým zákonným povinnostem a právům přidali i ty, které v zákoně nikde psané nejsou, ale pro fungování společnosti jsou nezbytné. Více o nich v následujících řádcích a odstavcích. Odpovědnost každého jednotlivce za stav společnosti je implicitní, tedy nikdo se z ní nemůže vyvázat, ani kdyby chtěl. Moderní společnosti jsou totiž tak komplexní, že i kdybyste se odstěhovali někam do lesů a živili se jen tím, co sami vypěstujete, přijde např. okamžik, kdy budete potřebovat lékařskou pomoc a v tu chvíli na stát stejně narazíte. Je tedy jen velmi málo lidí, jejichž styky se státem jsou minimalizované. My všichni ostatní bychom se měli své odpovědnosti občana nevzdávat a naopak ji aktivně využívat. Demokracie má mnoho nedostatků, ale je to stále nejlepší systém, který byl vymyšlen - a její nedostatky je právě možné eliminovat tím, že rozhodnutí, činěná v rámci jejich mechanismů, budeme provádět na základě informovaného a uvědomělého občanského postoje. Proto tedy text na téma vytváření občanského názoru.

Občanský názor, to nejsou jen volby Omezit právo občana vyjadřovat se a zasahovat do běhu společnosti pouze na volební akt je krátkozraké. Ačkoli se některé politické směry snaží prosadit tezi, že pouze a jedině skrze volby svěřují občané správu společnosti a jejich prvků (stát, kraje, obce) demokraticky zvoleným činovníkům, existuje v našem právním řádu několik dalších nástrojů, které umožňují v souladu se zákonem zasahovat do správy věcí veřejných i mimo volby. Jedná se např. o petice, referenda nebo návrhy kandidátů v přímé volbě prezidenta. K těmto nástrojům se dostaneme později. Existují však i další možnosti. Pokud se občan udrží v zákonných mantinelech, může, a podle mnohých by pro správné fungování demokracie měl, využívat i další svá občanská práva při kontrole zvolených politiků a úředníků a prosazování zájmů občanů. Je to jednak možnost vyjadřovat se k věcem obecného významu prostřednictvím svobody slova (např. vystupováním v médiích, komunikací se svými volenými zástupci i pracovníky státní správy), svobody shromažďování (demonstrace) nebo dalších práv, které zákony umožňují - např. požádat úřady o přezkumy rozhodnutí, případně se obracet přímo na soudní moc, pokud se občan domnívá, že v některých případech byl porušen zákon. Se všemi těmito způsoby vyjadřování svého občanského názoru moderní demokracie nejen že počítá a má pro ně nastavena svá pravidla, ale jsou pro její optimální fungování nezbytné. Nikdo nemá patent na rozum a i demokraticky zvolená většina, která v danou chvíli zemi spravuje a tvoří zákony, nemůže nikdy obsáhnout všechny komplexní problémy lidského života a fungování současného světa. Proto vždy musí existovat nástroje, pomocí kterých i jedinec může upozornit na nějaký problém, jehož si většina nevšimla. Funkce korektora, hlídače nebo usměrňovatele nepřísluší jen zvoleným a v daném chvíli opozičním politikům. Ta přísluší všem občanům. 174

Volební právo a volby S volebním právem se vždy pojí i volební odpovědnost. Ne každý si uvědomuje, že volební právo, jak je známe dnes, není něčím samozřejmým, ale výsadou, za kterou bylo nutné v mnohých etapách dějin bojovat. Proto bychom s ním neměli nakládat lehkovážně - ať už volbou na základě nedostatečných informací, nebo přímo aktivní neúčastí u voleb a ignorací tohoto svého práva. Jak už bylo řečeno, zastupitelská demokracie má mnoho chyb a objevují se situace, kdy si člověk opravdu říká, že nic nemá smysl, přesto ale nic lepšího zatím nebylo uvedeno do praxe a i případná změna, která by měla přinést nějaký jiný systém, musí proběhnout tak, že se na této změně systému demokraticky shodnou účastníci stávajícího systému. Jinak budeme opět obětmi autoritářského nebo nedemokratického převratu. Volby mají v Česku rozdílnou účast, nejvyšší bývá u parlamentních a komunálních voleb, nižší pak u senátních, evropských či krajských. Je to dáno významem, jaký lidé těmto volbám přisuzují. Existují však demokratické země, ve kterých mají účast u voleb lidé přikázánu zákonem. V některých zemích, jako např. Austrálie nebo Peru, kdy je neúčast předmětem trestu, u jiných, jako Belgie, je sice v zákoně povinnost uvedena, prakticky již k trestání neúčasti nedochází. Pro zajímavost, v Austrálii se obvykle neúčastní cca 5% voličů, pokud neposkytnou následně dostatečné odůvodnění (nemoc či náboženské překážky), jsou pokutováni 20 dolarovou pokutou a teprve její nezaplacení je může dostat před soud. V Česku by však podobný prvek vzhledem ke komunistické minulosti a podobě povinných “voleb” v té době zřejmě neměl dobrou odezvu. Volební právo ČR je všeobecné (právo volit mají všechny osoby, které dosáhly potřebného věku), rovné (každý hlas má stejnou váhu) a přímé (přímá volba bez zprostředkovatelů) a vykonává se tajným hlasováním (volba neprobíhá veřejně). Volby do poslanecké sněmovny se konají na základě poměrného zastoupení a volby do senátu se konají podle zásad většinového systému. Právo volit má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let. Pasivní volební právo znamená mít právo být volen do orgánů státní správy; aktivní volební právo znamená právo volit své zástupce. V některých případech je aktivní volební právo fakticky omezeno - např. vězni ve věznicích mohou v krajských volbách volit pouze pokud jsou umístěni ve vězení, které se nachází na území kraje, ve kterém mají trvalé bydliště. Naopak pro pasivní volební právo není vyžadována bezúhonnost a zvolen tak teoreticky může být i člověk ve výkonu trestu. Stejně tak je často problém u trvalého bydliště, které mnozí považuji za přežitek - protože v dnešní době velká většina lidí bydlí ve skutečnosti jinde, než má trvalé bydliště. Do budoucna bude třeba řešit pro správu státu jinou formu identifikace než písemné volební seznamy v místě bydliště, např. pomocí internetu (např. v Estonsku volí po internetu již dnes). Nepřímá volba se nyní v Česku již nevyužívá. Jedná se o druh voleb, kdy občané vybírají volitele, kteří teprve provedou vlastní volbu. Nepřímá volba se používala například při volbách českých prezidentů (volili je poslanci a senátoři), nebo ve volbě prezidenta v USA. Může vést např. k tomu, že při určitém nastavení pravidel se prezidentem v USA stane ten, kdo dostane v absolutním počtu méně hlasů, ale protože dostane hlasy z těch států, které mají nejvíce volitelů, stane se prezidentem. Nepřímá volba je jedním příkladem z mnoha dalších volebních systémů, které na světě existují. Ty, které používáme v Česku, jsou světově docela rozšířené, ale existují i jiné, díky kterým dostávají politické systémy v jiných zemích odlišnou podobu. Někde např. neexistují uzavírací klauzule, kdy strana nemusí dostat minimální procento na úspěch ve volbách a zvoleny jsou všechny strany, které dosáhnou alespoň na jeden mandát. Výhodou tohoto systému je širší politické zastoupení ve zvoleném orgánu, nevýhodou zase velká pravděpodobnost nestabilních vlád, kdy se na nich musí shodnout 175

mnoho subjektů. Bylo tomu tak např. v Polsku v roce 1990, kdy se do parlamentu dostala i Strana přátel piva spolu s dalšími 28 stranami. Nebylo pak podivem, že vláda nevydržela dlouho. V jiných zemích jsou pak např. pro vítěze připisovány bonusy mandátů, mohou existovat také většinové systémy, či systémy, při kterých má volič alternativní hlas a pokud strana nebo kandidát jeho první volby nebude zvolen, připočítá se jeho druhý hlas. I u nás jsou podobné možnosti u komunálních voleb, kdy je možné vybrat více kandidátů z několika stran. V současnosti se objevují návrhy na změnu volebního systému ČR z poměrného na většinový, kdy by byli voleni poslanci v jedno či dvou mandátových obvodech. Zastánci tvrdí, že by pak strany musely nasazovat silné lokální osobnosti a nebyl by prostor aby se na kandidátky dostali zkorumpovaní politici. Politologové se nedokáží shodnout na efektech této změny, jediná shoda panuje na názoru, že dopady jakékoli změny volebního systému v zemi nelze plně předvídat a srovnání s jinými zeměmi téměř není možné.

Rozhodování u voleb Teorie a předpoklady jsou takové, že volič se před svým využitím volebního práva seznámí s navrženými stranami a jejich kandidáty, prostuduje si jejich programy a po jejich porovnání se rozhodne, který program a kandidáti nejlépe splňují jeho obraz světa. Všichni ale víme, že teorie je šedivá a zelený strom života. Počet voličů, kteří postupují tímto způsobem, je výrazně menší, než voličů, kteří se rozhodují jinak: buď pod vlivem politické reklamy či volební kampaně (která samozřejmě může přinést i relevantní údaje), pod vlivem osobních sympatií či např. pod vlivem okolí. Politické strany si jsou této situace vědomy a z tohoto důvodu se volby často strhávají v závody nekonečného vylepování plakátů, zaplňování poštovních schránek letáky a degradace veřejného prostoru billboardy. Tuto skutečnost je sice možné kritizovat, ale asi je jen málo pravděpodobné, že by se s tím dalo něco dělat. I když - skutečně? Stejně jako u všech velkých změn je ovšem nutné začít u sebe, u jednotlivce a u svého nejbližšího okolí. Když si více a více odpovědných jednotlivců řekne, že by přece jen bylo dobré věnovat volebnímu rozhodnutí, které následně ovlivňuje naše životy na několik let, několik minut času, společnosti to pomůže. Jednak v tom, že se politici budou vedle úsměvů na billboardech muset soustředit i na fakta a konkrétní návrhy, které budou ve svých programech slibovat, ale také to pomůže v tom, že informovanější občané budou po zvolených politicích plnění těchto slibů vyžadovat.

Nástroje pro podrobnější zjišťování informací o politicích Volič může samozřejmě začít u toho nejjednoduššího zdroje. Prostuduje si volební materiály a weby jednotlivých stran, projde si články či rozhovory v médiích nebo se poptá svého okolí. Ani zde však stále nemůžeme mluvit o nezávislých informacích - média jsou často součástí kampaní a rozlišit autorský článek od inzerce bývá problém, naše okolí může mít málo informací stejně jako my a na webech či v materiálech stran se (logicky) objevují hlavně pozitivní zprávy a představy krásné budoucnosti.

176

V posledních letech ale vzniklo také několik nezávislých internetových služeb, které mohou voličům při rozhodování pomoci. Společné mají to, že nabízí informace a souvislosti, které bez internetového prostředí bylo jen velmi složité poskládat na jedno místo, a také to, že se snaží vždy poskytnout kontext, ve kterém se dané informací objevují. Nasipolitici.cz http://nasipolitici.cz/ Naši politici.cz je nezávislý web, který provozuje stejnojmenné občanské sdružení a který se snaží na jednom místě shromažďovat relevantní informace o všech politicích a kandidátech. Dozvíte se o nich základní informace, jejich politickou minulost nebo napojení na soukromé firmy. Všechny tyto informace mohou pomoci k orientaci: má daný kandidát potřebné vzdělání či zkušenosti k funkci, na kterou kandiduje? Není napojen na nějakou firmu, o jejíž náplni činnosti by mohl rozhodovat? Nemá za sebou nějaký skandál, který se snaží zatajit? Volebnikalkulacka.cz http://www.volebnikalkulacka.cz Ještě lepší vodítko pro vlastní volbu, zejména v situaci, kdy se např. rozhodujeme mezi více stranami, poskytuje tzv. volební kalkulačka. Ta nás nechá vyplnit odpovědi na sérii dotazů na témata z volebních programů, a na základě shody našich odpovědí s odpověďmi stran nám nabídne procentuální shodu s každou z uvedených stran. Před krajskými volbami 2012 využilo volební kalkulačku na 150 000 lidí, před parlamentními volbami na Slovensku na jaře 2012 více než třetina oprávněných voličů. Nedostatkem tohoto způsobu zjišťování informací může být jednak absence některých stran v kalkulačce, případně také zjednodušování složitých problémů do jedné otázky, nejčastěji pak s uzavřenou možností odpovědí ano/ne (případně nevím). I přes tyto výtky představují volební kalkulačky ve světě standardní nástroj při rozhodování o volebních hlasech a je v zájmu stran i voličů se jimi před volbami podrobně zabývat. Kohovolit.eu http://www.kohovolit.eu Web kohovolit.eu provozuje stejnojmenné sdružení, které stojí i za předchozím projektem volebních kalkulaček. Kromě analýz volebních programů se věnují také analýzám hlasování v parlamentu, kdy na základě statistických metod zveřejňují zajímavé úkazy - např. o tom, jak jednotliví poslanci hlasují v souladu s většinovým postojem své strany, nebo se častěji obrací proti ní. Neméně důležité a pro voliče určitě zajímavé jsou informace o tom, jak často se jednotlivých schůzí daných orgánů poslanci či senátoři účastní. Pro voliče může být při rozhodování jistě přínosná informace, na kolika zasedáních či hlasováních jím zvolený zastupitel či poslanec chyběl a pokud dojde k názoru, že se zvoleným mandátem by se měla pojit snaha navštěvovat zasedání co nejčastěji, může tuto informaci použít i při svém rozhodování. Na místní (městské či obecní) úrovni neexistuje podobná služba, která by docházku zastupitelů sledovala, ale jednotlivá města či obce těmito informacemi disponují (prezenční listina je součástí každého zápisu jednání rady či zastupitelstva) a pokud města tyto informace nezveřejňují na svém webu, je možné si o ně prostřednictvím žádosti dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím požádat. Tomuto zákonu se budeme věnovat dále v tomto textu. 177

Demagog.cz http://www.demagog.cz Politici se v nejrůznějších televizních debatách vyjadřují k mnoha problémům a tématům, ale víme vůbec, zda fakta a skutečnosti, které nám předkládají, jsou pravdivé? Server Demagog.cz se věnuje tzv. fact-checkingu, tedy ověřování faktů, které politici v televizních diskusích předkládají divákům. V tuto chvíli ověřují pořad Otázky Václava Moravce z ČT, případně speciálně další pořady podle aktuálnosti (volební speciály atd.). Tým analytiků, zejména z řad studentů politologie a dalších sociálně vědných oborů, dostane po pořadu jeho textový přepis, ze kterého na základě pevně dané a veřejné metodiky vyselektuje tvrzení, jejichž pravdivost se dá ověřit. Pak na základě všech veřejně dostupných zdrojů tyto výroky ověřují a zařazují je do jedné ze čtyř kategorií - kromě “pravda” a “nepravda” také “zavádějící” (kam patří ty, které nejsou jasná pravda ani nepravda, ale politik se snaží daná fakt změnit) a “neověřitelné” (pokud se zdroj nedalo dohledat, nebo se jedná o obecné tvrzení bez možnosti jej ověřit). Čtenáři webu si pak mohou u svých politiků ověřit nejen obecnou schopnost hovořit pravdu a pracovat s fakty, ale také přesnost vyjádření nebo to, zda se politik vyjadřuje k tématům erudovaně nebo jen obecně bez konkrétních faktů. Slibujeme.cz http://www.slibujeme.cz Zatímco Demagog představuje jasné zhodnocení politických výroků zejména na celostátní úrovni, server Slibujeme.cz přináší nástroj jak si zhodnotit sliby politiků na místní úrovni. Není v silách žádné služby pokrýt všechna fakta všech volebních materiálů a diskusí v komunálních a regionálních volbách, nicméně Slibujeme.cz se snaží pro tato rozhodnutí alespoň poskytnout podklady. Veřejný archiv volebních dokumentů, jako jsou letáky, plakáty, billboardy nebo videa, umožňuje komukoli nahrát volební materiály, které jinak po volbách obvykle skončí v koši. Voliči na místní úrovni si tak nemohou následně ověřit, zda sliby, které jim politici dali, vůbec během čtyřletého volebního období splnili - protože zatímco u parlamentních voleb je možné programy a sliby najít obvykle na internetu, u místních voleb se objevují hlavně na letácích či plakátech. Ty tedy nyní bude možné najít i na internetu. Databáze Slibujeme.cz tak po občanech vyžaduje vlastní aktivitu - porovnat sliby s realitou si musí každý volič sám, případně podkladové materiály samozřejmě mohou využívat i místní média či opoziční politici, kteří se upozornění na nesplněné sliby rádi chopí. Deník politika http://www.denikpolitika.cz/ Služba Deník politika sama sebe označuje jako sociální síť pro politiky. Kromě dalších informací o kandidátech a politicích zde získáte také například přehledné schéma politických institucí v ČR, možnost hodnotit politiky, strany či obce nebo informace o tom, co je třeba udělat pro kandidaturu do jakéhokoli orgánu.

178

Náhled přehledného schéma politických institucí. Zdroj: http://www.denikpolitika.cz/projekty/schema-instituci

Rozpocetobce.cz www.rozpocetobce.cz Více specializovaným webem je Rozpočet obce, který umožní zájemcům procházet rozpočty obcí a měst a například porovnávat jejich zadluženost či výdaje na konkrétní obory. Je možné si tak porovnat obce a vytvořit si obrázek, jak si na tom ta naše stojí v oblasti financí. Součástí webu je i blog, který se snaží některé zajímavé ukazatele popularizovat a vysvětlovat, aby se v grafech a tabulkách vyznali i lidé bez ekonomického vzdělání.

Odkazy na další nástroje aktivního občana je možné najít na specializovaném webu www.nasstat.cz, který všechny obdobné aktivity sdružuje a zastřešuje.

179

Další nástroje vytváření občanského postoje a ovlivňování politiky Základem je být informován, jen tak můžete svá práva využít. O tom, co se chystá, vás zpravidla nikdo sám od sebe neinformuje, pokud tedy zrovna nejsou volby. Sledujte úřední desky úřadů, internetové stránky měst a obcí, místní média. Můžete také přijít na jednání zastupitelstva a udělat si o dané věci či zastupitelích obrázek, nebo nahlédnout do materiálů nebo zápisu. Můžete si také pomoci sledováním některé z organizací, které se tzv. watchdogovým aktivitám věnují. Pokud jí budete důvěřovat, můžete se prostřednictvím jejich informačních kanálů (web, sociální sítě, časopisy) dostat k informacím, které se vás mohou týkat nebo které mohou ovlivnit vaše rozhodování. Mnoho organizací navíc přímo k aktivnímu občanství a zapojování vybízí.

Právo na informace Pokud potřebujete více informací a sami se k nim z dostupných zdrojů nedohledáte, ptejte se. Máte právo na informace od státních orgánů, obcí a krajů a institucí, které hospodaří s veřejnými penězi. Vaše právo je určeno v zákoně 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Informace můžete požadovat ústně, telefonicky, poštou nebo elektronicky. Existuje přesný postup, jak o informace žádat, aby vám odpověď nebyla odepřena, na internetu naleznete skvěle zpracovanou např. online poradnu Ekologického právního servisu na http://www.eps.cz/poradna. Mnoha jednotlivcům se pro žádosti o informace osvědčilo zřídit si datovou schránku, protože si potom ušetříte chození na poštu a platby za poštovné. Úřady jsou totiž datovými schránkami vybaveny a jsou povinny vám do nich informace doručovat přednostně před klasickou poštou. O tom, jak si zřídit jako fyzická osoba datovou schránku najdete informace na www.datoveschranky.info, obecně se dá říct, že vám ji na počkání zřídí na každé větší poště, zapojené do systému CzechPoint. Pokud již máte dostatek informací a chcete se vyjádřit, neostýchejte se. Na zasedání zastupitelstva máte právo vystoupit, přesnou formu upravuje vždy jednací řád, jehož znění byste měli najít na webu vašeho města či obce. Vystoupit mohou občané s trvalým pobytem v obci nebo majitelé nemovitostí na katastru obce. Velmi účinným se ukázalo také to, když budete politikům psát a dožadovat se odpovědí. Server www.Napistejim.cz umožňuje oslovit politiky, i když neznáte jejich emailové adresy ne všichni je na webech měst a obcí zveřejňují. Pokud zprávu na Napistejim.cz označíte jako veřejnou, i případná odpověď politika bude veřejná a svůj obrázek si tak budou moci udělat i další lidé. Stejně tak vy si zde můžete procházet odpovědi na předchozí dotazy, ze kterých můžete získat cenné informace a názory. Tento web byl použit již několikrát i pro nejrůznější kampaně, které měly přesvědčit poslance, senátory nebo ministry o změně zákona či jim poradit při nějakém konkrétním hlasování.

180

Petice - nástroj aktivního občana Dalšími aktivními nástroji občanského života jsou petice. Ty můžete organizovat sami, je vždy ale lepší ustanovit petiční výbor. Každopádně musíte sbírat petice ve fyzické podobě na papíře. Doba je sice jinde a papírové archy jsou ve srovnání s technologiemi, které využíváme v běžném životě, anachronismem, zákon však fyzickou podobu vyžaduje. Jaký je to rozdíl oproti Finsku, kde je možné elektronicky sesbírat pod petici podpisy! Pokud jich je přes 50 tisíc, musí se takovou peticí, obsahující např. návrh zákona, zaobírat finský parlament. I u nás mají občané možnost formou petice požadovat projednání určité věci na zastupitelstvu města či obce. Zákon ukládá, že ji musí podepsat 0,5% všech občanů obce či města. Což zase není tak moc - u běžného okresního města o třiceti tisících obyvatel potřebujete jen 150 podpisů. Podrobnější informace najdete na webu Otevřete.cz. Zastupitelstvo danou věc musí projednat do 90 dnů. Logickým doplňkem jakékoli petice je pak mediální kampaň, informace novinářům a dalším vlivným osobám, aby se o petici dozvědělo co nejvíce lidí. Je dobré vědět, že pokud chcete někde sbírat podpisy pod petici, nemusíte to nikde hlásit, je možné si bez ohlášení vzít židli a stolek, postavit je na náměstí a sbírat podpisy.

Zasahujeme jim do práce: místní referendum Ještě silnějším nástrojem přímé demokracie je místní referendum. Pomocí petice, kterou musí podepsat dané procento oprávněných občanů (tedy starších 18 let s trvalým bydlištěm v obci) je možné o vyhlášení referenda požádat zastupitelstvo. Procenta se liší u různé velkých obcí, od 30% u obcí do 3 000 obyvatel až po 6% u měst nad 200 000 obyvatel. Referendum je nutné navrhnout přímo s konkrétní otázkou, o které se poté hlasuje, a také spolu s dalšími povinnými informacemi ze zákona. V reálu pak samozřejmě většinou představitelé měst konání referend brání, např. napadáním otázek u soudů či prohlašováním velkého množství podpisů za nečitelné. Důležité je v tomto směru nepolevit a např. vyřazené podpisy v žádosti o svolání referenda nahradit dalšími. K tomu, aby bylo referendum platné, je třeba, aby se jej zúčastnilo alespoň 35% oprávněných občanů obce. Což je v praxi velmi složité, proto bývá dobrým tipem spojit referendum s nějakými jinými volbami. Pak je větší pravděpodobnost, že lidé přijdou. Pak ale také není vyhráno. V referendu musí samozřejmě pro navrženou otázku hlasovat nadpoloviční většina zúčastněných, ale zároveň to musí být nejméně 25% oprávněných voličů z daného města či obce. Může tak nastat situace (platné, ale nezávazné rozhodnutí), kdy se zúčastní přes 35% oprávněných občanů, ale pro navržené rozhodnutí hlasuje méně než polovina či takto hlasuje více jak polovina, ale tato polovina je menší než 25% všech oprávněných voličů dané obce. Pro úspěch referenda se tedy vyplatí široká kampaň, která k němu přivede co možná nejvíce oprávněných voličů.

181

Další nástroje Občané, zejména pak formou svého sdružování v občanských sdruženích, mají i další nástroje, jak být aktivní. Jedná se např. o účast ve správních řízení, podávání stížností, trestních oznámení nebo žalob. Tato problematika je již nad rámec tohoto textu, nicméně na internetu najdete mnoho podkladů s informacemi, jak postupovat, na koho se obracet a co vlastně můžete dosáhnout. Doporučená je již zmíněná poradna Ekologického právního servisu www.eps.cz/poradna, ohledně problematiky přístupu k informacím vám nejlépe poradí na www.otevrete.cz a okolo oblasti životního prostředí vám poradí na www.hnutiduha.cz.

Závěr Zmíněné nástroje, postupy a zdroje informací jsou důkazem toho, že pro vytváření vlastního občanského názoru existuje v dnešní době ne úplně malé množství zdrojů a možností. A to jak pro vytváření toho základního názoru v podobě rozhodování se při demokratických volbách, tak toho aktivního, při kterém se sami stanete aktéry občanské společnosti. Protože pouze zdravá občanská společnost jako přirozená protiváha jak státního, tak firemního sektoru, dokáže naplňovat prvky demokracie v naší společnosti. A čím více budou naše názory a občanské postoje podloženy vlastní aktivitou, tím více budeme schopni nejen předcházet negativním jevům, ale hlavně posouvat celou společnost dopředu.

Zdroje 1. Volební právo v Česku. http://cs.wikipedia.org/wiki/Volebn%C3%AD_pr%C3%A1vo_v_%C4%8Cesku 2. Australský volební systém [EN]. http://en.wikipedia.org/wiki/Australian_electoral_system 3. Polské parlamentní volby 1991 [EN]. http://en.wikipedia.org/wiki/Polish_parliamentary_election,_1991 4. Rozcestník Náš Stát.cz. http://www.nasstat.cz 5. Online poradna Ekologického právního servisu. http://www.eps.cz/poradna 6. Zařazení tématu do zastupitelstva. http://www.otevrete.cz/faq/zasedanizastupitelstva/zarazeni-tematu-do-jednani-zastupitelstva-425.html 7. Platnost místního referenda. http://www.eps.cz/poradna/kategorie/mistnireferendum/dotaz/platnost-referenda 8. Jak dosáhnou vyhlášení místního referenda. http://www.eps.cz/poradna/kategorie/mistnireferendum/rada/jak-dosahnout-vyhlaseni-mistniho-referenda 9. Příručka Občan 2.0. http://www.eps.cz/podporte-nas/obcan-20

182

VOLNÝ ČAS DĚTÍ

Bc. Renata Trličíková

listopad 2012

183

Úvod Do hračkářství vešli dva mladí manželé. Nejdříve si dlouze prohlížejí to, co je v policích i kolem nich. Ona věnuje nejvíce pozornosti panenkovským pokojíčkům. On zase různým herním sadám. Ale je vidět, že stále nemohou vybrat to pravé. Až jim nabídla pomoc paní prodavačka: „Dobrý den, copak byste si přáli?“ „Víte, chtěli bychom pro naše děti něco takového, co by je nadlouho zabavilo,“ řekla žena. „Chtěli bychom pro děti opravdu to nejlepší. Ale nemělo by to být jen něco, s čím budou zabíjet čas. Mělo by jim to také pomoci, aby se zdravě intelektuálně rozvíjely, a tak…“ dodává muž. „Taky citově,“ upřesňuje žena. „Prostě něco, co by v nich probouzelo to nejlepší…“ „Aha,“ usměje se chápavě prodavačka. „Už vím přesně, co myslíte. Ale je mi líto – asi vás zklamu. Rodiče tu bohužel neprodáváme!“

Volný čas Pojem „volný čas“ je velmi těžké jednoznačně vymezit. Obecně o něm můžeme hovořit jako o čase, který nezahrnuje pracovní a vázaný (domácí povinnosti, vyřizování apod.). Je to čas, v rámci kterého můžeme svobodně rozhodovat, co budeme dělat. Za všeobecný cíl pedagogiky se pokládá relativní samostatnost jedince ve společnosti, tzn. ochota a schopnost ke svobodě, solidaritě a zodpovědnosti, dále pak ke kreativní vlastní činnosti a komunikativnímu jednání, a nakonec k sociální angažovanosti a účasti na společenském životě. PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU se zabývá pojetím, cíly, obsahem a způsoby realizace, organizacemi a institucemi, které konkrétní aktivity uskutečňují nebo pro ně vytvářejí podmínky a také koncepcemi jeho dalšího vývoje.

Pojetí funkce volného času a nezbytné prvky volného času podle Horsta Opaschowskeho: •

Volný čas jako rekreace (zotavení)

•

Volný čas jako kompenzace (vyrovnání toho, co se v ostatním životě nedostává či nedaří)

•

Volný čas jako katarze (osvobození a odreagování od potlačených emocí a napětí)

•

Volný čas jako ventil (ventil k uvolnění přebytečné energie)

•

Volný čas jako konzum (prostředek k užívání věcí a produktů)

•

Volný čas jako kontrast (protiklad vůči práci)

1. Volný čas jako doba podobná práci 2. Časová variabilita (člověk může pružně reagovat na situaci a podle toho vybírat aktivitu, která je pro něj v této situaci vhodná) 3. Dobrovolnost (intenzita, pravidelnost, kontinuita činností je závislá na osobních vlastnostech, sklonech a zájmech) 184

4. Bez nátlaku (jedná se o otevřenou možnost jednat, bez donucení a tlaku k výkonu) 5. Možnost volby (podle vlastní vůle z různých nabídek) 6. Rozhodovací schopnost (možnost sám určovat a revidovat svá rozhodnutí) 7. Vlastní iniciativa (vycházející z vlastních potřeb a schopností) Funkce výchovy ve volném čase: výchovně-vzdělávací – záměrné a nezáměrné formování osobnosti, rozvoj schopností, vloh, nadání apod. zdravotní - správné využívání denní doby (hygiena, biorytmy, střídání aktivit - odpočinek atd., důraz na bezpečnost) sociální - socializace, vrstevnické a zájmové skupiny, zabezpečení hlídání v době, kdy jsou rodiče v zaměstnání, rovnější příležitosti, primární prevence Podmínky výchovy ve volném čase: vnitřní – respektování individuálních odlišností jedinců, osobnosti, pro kterou činnost děláme vnější – respektování okolních podmínek a umět si je přizpůsobit = kreativnost

Výzkum Výsledky výzkumu mládeže, který se uskutečnil v roce 2000 IDM v rámci pravidelné série celoevropských výzkumů „Europabarometr“. Jednalo se o vzorek asi 800 mladých lidí ve věku 15-24 let. Zajímavé je jejich srovnání s výsledky stejného šetření z roku 1998 a nepřímo i s výsledky výzkumu aktivit mladých lidí (ve věku 15-18 let) z roku 1996. Následující tabulka ukazuje nejčastěji udávané aktivity ve volném čase: 2000

Pravidelné činnosti

1998

Schůzky s přáteli

Poslech hudby

Sledování televize

Sport

Čtení

Kino, divadlo, koncerty

Práce s počítačem

Procházky, projížďky

8-9

Pomoc v domácnosti

8-9

Nákupy

185

Základní rozdělení nabídky volno časových aktivit 1. organizované – zájmové činnosti, sportovní oddíly, mládežnické organizace 2. volně přístupné či otevřené – nízko prahové Psychologické aspekty výchovy ve volném čase A. Nový fenomén – 0- 3 roky dítěte B. Předškolní věk – 3-6 let – tělesný vývoj, rozumový vývoj, pozornost, fantazie, řeč, myšlení, volní jednání, sociální vývoj (rozlišuje pouze hru-povinnosti, nerozeznává volný čas) C. Mladší školní věk – 6-11 let tělesný vývoj, rozumový vývoj, pozornost, fantazie, řeč, myšlení, volní jednání, sociální vývoj, intelektuální cítění, mravní city, regulace jednání, společenské vztahy (dítě nejvíce zvídavé, ale také přelétavé v zájmech – povolit změnu, největší rozvoj kresby) D. Střední školní věk – 11- 15 let (fantazie se promítá do denního snění, vyhranění zájmů, po 11. roku si přestává kreslit, je kritické, malba neodpovídá realitě) E. Starší školní věk 15 – 20 let (zájmy upadají kvůli náročnosti studia, je pro ně důležitá estetická stránka života, vlastní výtvory, psaní deníků, kreslení komiksů, odmítají kulturu rodičů, předělávají své pokoje) F. Mladší dospělost 20 – 30 let (odpadají zájmy z důvodu utváření kariéry a hledání partnera) G. Střední dospělost 30 – 45 let (období životních krizí, 1. rozvody, odchody dětí z rodiny, možnost najít si nové přátele a zájmy na důchod) H. Pozdní dospělost – 45 – 65 let (více času na sebe, neví co s volným časem, jak jej využít) CH. Stáří 65 let a více (lidem intelektuálním chybí v DD aktivity, převažuje oblast volného času)

Batolecí, předškolní, mladší školní věk Všechny děti, ať už je jejich vývoj jakýkoliv mají řadu psychických i fyzických potřeb. Aby se dítě mohlo rozvíjet a prospívat, je třeba tyto potřeby naplňovat. Tělesné potřeby: •

Přístřeší a ochrana

•

Jídlo přiměřené věku

•

Teplo a ošacení

•

Zdravotní péče

•

Čistota 186

•

Odpočinek a aktivita

Psychické potřeby: •

Láska a důslednost

•

Bezpečí a důvěra

•

Reciproční výměna – dávání a braní

•

Správné očekávání dospělých

•

Přijímání kulturních, etnických či vývojových odlišností

Potřeba učit se: •

Možnost hry jako formy učení a v rámci ní svobodu objevovat s jasně stanovenými hranicemi

•

Přístup k vývojově adekvátním zkušenostem a hracím materiálům

•

Rovnoměrnost přístupu k novým věcem, úkolům – ani málo ani moc

•

Chyby a selhání jsou důležitou součástí procesu učení, ne důvodem k trestu či zesměšňování

•

Rodiče a opatrovníci jako vzor chování

•

Zahrnutí do aktivního jazykového „společenství“ (komunikace slovem, gesty, znakem)

Potřeba úcty a sebevědomí: •

Vlídné a vstřícné prostředí

•

Uznání pro to, co dítě dělá, o co se snaží, co dokázalo a pochopení chyby

•

Pochopení, že dítě samo sebe hodnotí na základě toho, co dokáže

•

Pozornost zaměřená na to, co dítě dělá dobře, popisná chvála

•

Kladná reakce na každý malý krok v osvojování dovedností

(Allen, Marotz 2002)

Rozdělení podle věku: •

Novorozenec 0 - měsíce

•

Kojenec 1 – 12 měsíců

•

Batole 1 – 3 roky

•

Předškolní věk 4 – 5 let

•

Mladší školní věk 6 – 11 let 187

•

Střední školní věk 12 – 15 let

•

Starší školní věk 16 – 20 let

NOVOROZENEC – reflexy – schopnost sledovat předmět v rozmezí 180 stupňů – rozhlíží se – zkoumá vlastní ruce – slyší – rozlišuje hlasy – pozná matku – vnímá čichem – rozeznává některé chutě – komunikace – pláč, křik, reakce na zvuky, vyluzování zvuků – umí dávat najevo své potřeby a odpovídat na reakce pečovatelů – postupně se zkracují časové úseky spánku – individuální reakce – každý novorozenec reaguje po svém – utváření citových vazeb – rád se chová a tulí KOJENEC– na konci období: – posilují se svaly, postupně nad nimi dítě získává kontrolu – postupně dokáže sedět, nejprve s oporou, později bez – na konci tohoto období již většina dětí chodí i bez pomoci – padá dozadu do sedu, nebo dopředu na ruce – dobrovolně se vzdá daného předmětu – baví ho chodit a něco tlačit – baví ho čmárat tužkou nebo barvami, tahy dělá celou paží – do schodů a ze schodů leze po čtyřech – sbírá předměty a hází jimi – pokouší se běhat – umí dát na sebe dva až čtyři předměty BATOLE – na konci období: – zlepšení chůze, skákání, chůze po schodech – udrží na chvíli rovnováhu – umí kopat do míče, chytne velký míč do nastavených rukou, hází vrchem – lépe zachází s tužkou, pastelkami, fixy – svislé, vodorovné, kruhové čáry – rádo se houpá na houpačce, staví z kostek, hraje si s plastelínou – rádo se dívá do knížek, obrací stránky v knize – může se začít projevovat, která ruka je dominantní – dokáže nést nádobu s tekutinou, přelévat z jedné nádoby do druhé – poslouchá příběhy, případně komentuje, baví ho příběhy s tajemstvím – hraje si realisticky – stará se o panenku, hraje si s autíčky – chápe rozdíl mezi trojúhelníkem, kruhem a čtvercem – dokáže třídit předměty podle jednoho logického kriteria (barva, tvar, velikost) – většinou dobře porovná tvar a velikost – pozná a pojmenuje základní barvy – nahlas počítá předměty – ukáže na obrázek, kde je namalováno víc aut, koťat nebo letadel 188

– – – – – – – – –

mluví o nepřítomných lidech a událostech („Babička má na zahradě bazén.“) mluví o tom, co dělají druzí („Máma vaří.“) mluví srozumitelně, recituje, zpívá klade více otázek vstřícné, přátelské, často se směje, snaží se zavděčit často mluví samo pro sebe sleduje jak si ostatní děti hrají, někdy se připojí, většinou si hraje paralelně s ostatními brání vlastní hračky a majetek může mít noční můry, bojí se tmy, ohně, příšer

PŘEDŠKOLNÍ VĚK –na konci období: – chodí pozpátku, našlapuje pata-špička, kotrmelce – dovede se dotknout rukou prstů u nohou, přejde přes kladinu – při skákání přes švihadlo střídá nohy – obratně jezdí na tříkolce apod. – z malých kostek staví podle obrázku trojrozměrné útvary – podle vzoru nakreslí tvary či písmena – stříhá nůžkami podle naznačené linky – je zřejmá dominantní ruka – ze dvou trojúhelníků sestaví čtverec nebo obdélník – třídí podle dvou kritérií –např. barva, tvar – klasifikační schopnosti – vyber lodě, potraviny, zvířata – chápe pojmy nejmenší, nejkratší, tma, světlo, brzy, polovina – umí označit předměty se zvláštním postavením – první, poslední, druhé – umí počítat do dvaceti a dál – pozná číslovky od jedné do desíti – někdy poznají čas – celý, ví, čemu slouží kalendář – zná hodnotu některých mincí a umí je pojmenovat – je zvídavé, neustále se ptá – slovní zásoba činí 1 500 a více slov,vytváří věty – převypráví příběh – pozná a pojmenuje 4 – 8 barev – chápe jednoduché vtipy – umí říct, v jakém žije městě, kdy má narozeniny, jak se jmenují rodiče, ohlásí se do telefonu, zapamatuje si krátký vzkaz – rádo se kamarádí, hraje si kooperativně – vyjadřuje náklonnost, k mladším se chová ochranitelsky – lépe se ovládá, prožívá méně emočních výkyvů – potřebuje povzbuzení, chlubí se úspěchy

189

MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK – 8 let – rádo se věnuje aktivitám s velkým výdejem energie – tanec, jízda na kolečkových bruslích, plavání, jízda na kole, pouštění draků…. – vyhledává týmové aktivity – je výrazně hbitější, rychlejší, silnější, lépe udrží rovnováhu – má dobrou koordinaci rukou a očí – sbírá a třídí předměty, vyměňuje – zajímá se o to, co si myslí a dělají druzí – ochotně se ujímá úkolů, zajímá se o odměny – rádo čte a pracuje samostatně – plánuje, vytváří seznamy, přehledy – chápe perspektivu (stíny, vzdálenost, tvar) – sčítá, odečítá, násobí, dělí – baví ho vyprávět vtipy a dávat hádanky, baví ho hesla a šifrovaná řeč – plynule hovoří s dospělými, myslí a mluví v rámci minulosti, přítomnosti i budoucnosti – utváří si názor na morální hodnoty a postoje – rozumí následným pokynům – z vlastních chyb viní druhé, touží po pozornosti – chápe a uznává větší nadání u jiných

Seznam literatury: 1. ANTIER, E. Agresivita dětí. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-808-2. 2. BIDDULPH, S. Proč jsou šťastné děti šťastné. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-411-7. 3. DORANCE, S. Co si dneska vytvoříme?. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-481-6. 4. GARDINOVÁ, N. Krátké hry pro dlouhé chvíle. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-104-5. 5. Jak naložit s volným časem dětí aneb průvodce volno časových aktivit ve Vsetíně. Město Vsetín, 2010. 6. KALÁBOVÁ, N. Hry a pohádkové snění, Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1599-5. 7. KIRCHNEROVÁ, V., RUBEŠOVÁ, R. Nápada pro rodičovskou dovolenou. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-839-5. 8. KRECHT-BOYER, A. Hry, zábava a cvičení s miminkem.Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 80-204-1125-9. 9. KULHÁNKOVÁ, E. Taneční hry s písničkami. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-108-5. 10. LUKÁČOVÁ, M. Mámo, táto, tvořte se mnou!. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-618-6. 11. NEDVĚDOVÁ, Z., ZATLOUKALOVÁ, I. Výtvarná tvorba. Olomouc: Rubiko, 2000. ISBN 80-85839-46-6. 12. PAVLAČOVÁ, Š. Skřítkovi úkoly. Praha: Albatros, 2003. ISBN 80-00-01193-X. 13. POSPÍŠILOVÁ, Z. Hrajeme si s básničkou. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1709-8. 190

14. POSPÍŠILOVÁ, Z., POLÁČKOVÁ, P. Pohyb s říkadly pro nejmenší. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2769-1. 15. RHEINWADOVÁ, E. Jak vychovat šťastné dítě, Praha: MOTTO, 1997. ISBN 80-85872-61-7. 16. ŠIKULOVÁ, R., RYTÍŘOVÁ, V. Pohádkové příběhy k zábavě i k učení. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1361-6. 17. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0841-9. 18. VONDROVÁ, P. Výtvarné hrátky pro děti od 2 let. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1789-0. 19. VONDROVÁ, P. Výtvarné náměty pro čtvero ročních období. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-814-7. 20. WARNER, P. 160 her a cvičení pro první tři roky života dítěte. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-903-8. 21. WATT, F. 365 výtvarných nápadů na celý rok. Praha: Svojtka a Co., 2008. ISBN 978-80-7352-957-4. 22. ŽIŽKOVÁ, I. Nápady pro děti na každý měsíc v roce. Praha: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1642-5.

191

192

ZDRAVÉ DÍTĚ

Eva Hurtová, DiS

září 2012

193

Obsah Úvod 1. Prvních 10 měsíců života 1.1 Čím vše začíná, aneb od početí do porodu 1.2 Cesta z lůna na svět 1.3 Péče o novorozené děťátko 2. Vývoj dítěte v prvním roce života 2.1 Zdravý duševní vývoj 2.1.1 Přijetí dítěte 2.1.2 Prostředí ve kterém vyrůstá 2.1.3 Dotýkání se dítěte a oční kontakt 2.1.4 Mluvení s dítětem 2.2 Zdravý tělesný vývoj 2.2.1 Mezníky pohybového vývoje 2.2.2 Cvičení s dítětem 2.2.3 Růst do délky a váhové přírůstky 2.3. Ozdravné procesy při neprospívání dítěte 2.3.1 Baby masáž 3. Úrazy a nemoci dětí 3.1 První pomoc 3.2 Prevence nemocí 3.3 Podpůrná léčba nemocí 3.4 Očkování 4. Výchova dítěte 4.1 Bezpodmínečná láska a odmítnutí 4.2 Zdravé návyky v životě dítěte 4.3 Zdravý životní styl rodiny Závěr

194

Úvod V současné době, v České republice, se na povolání člověk připravuje něco mezi 13 až 19 lety. Ovšem kolik času se věnuje přípravě dívek na mateřství a rodičovství? Je snad péče o dítě a jeho výchova naprosto něco bezvýznamného, a tudíž nám stačí jen minimální příprava na základní škole v předmětu „Rodinná výchova“? Anebo nám stačí to, co jsme se naučili ve své rodině či odkoukali od jiných nebo si přečetli? Osobně se domnívám, že kvalitních informací v péči o dítě je málo, a proto se v tomto kurzu podrobně na toto téma zaměříme.

1. Prvních 10 měsíců života Je to nejklíčovější období v celém životě člověka. V této době se spojí dvě buňky, které si předají genetické informace, začnou se dělit a začne se vyvíjet lidské tělo se všemi orgánovými strukturami, začne se vytvářet lidské tělo v celé jeho kráse. Malý človíček postupně roste, nabývá na síle, jeho orgány začínají pracovat a postupně se rozvíjejí jeho smysly. Začíná si uvědomovat svoji existenci a vnímat tělo své mámy. Pak najednou pocítí, že přišel čas změny a dostává se mimo své bezpečné místo v děloze. Začíná navazovat kontakt se svou mámou, tátou, učí se přijímat potravu, začíná vnímat své okolí, a čím dál více si uvědomuje své tělo. 1.1 Čím vše začíná, aneb od početí do porodu Spojením vajíčka a spermie nastává nový život. Klíčovou roli pro budoucí zdravý psychický vývoj dítěte zde sehrávají hormony endorfiny, které při přirozeném početí obklopí oplozené vajíčko a doprovázejí jej až do dělohy. V případě umělého početí endorfíny chybí, a jak bylo výzkumem prenatálních psychologů zjištěno, má to negativní vliv na psychiku dítěte, projevující se zejména v období dospívání. V momentě, kdy se oplozené vajíčko zahnízdí do dělohy, a propojí se krevní cestou s ženou, tak začíná první komunikace. Nejdříve tedy krevní cestou přes hormony, později pohybem, pohmatem, sluchem, prostě všemi smysly. Dítě začalo být součástí života ženy a je tedy důležité, aby na tohle budoucí máma pamatovala a svůj život tomu přizpůsobila. Pro dobrý celkový vývoj děťátka v děloze je potřeba dostatek kvalitních výživových látek (zdravá strava), minimum toxických látek např. z jídla, kosmetických produktů, léků, doplňků stravy, ze vzduchu, z oblečení, v důsledku záření či vlnění, dostatek endorfinů ze strany mámy, kdy se z něj těší a minimum stresových hormonů, a to jak ze strany matky – napětí v práci, ve vztazích,… tak z vnější strany, kdy je dítě rušeno různými vyšetřeními (UZV, amniocentéza, kordocentéza) nebo hlučným prostředím. 1.2 Cesta z lůna na svět Celý porodní proces je doprovázen hormony, které jsou přítomny jak v krvi matky, tak v krvi dítěte. Máma i dítě potřebují společně projít tímto náročným úsekem, jelikož si tím vytváří a zároveň upevňují svůj vztah. Celý porodní děj je doprovázený určitou mírou stresu, ten je pro porod přirozený. Pokud je však porod doprovázen vysokou hladinou stresových látek, pak tyto mohou ovlivňovat dítě na několik měsíců v podobě neklidu, zvýšeného pláče, špatného spaní, zvýšeného svalového napětí. Ze strany matky může dítěti přivodit velký stres špatné dýchání v průběhu kontrakce, epidurální anestezie nebo nestandardní situace – adopce, porod postiženého dítěte. Ze strany dítěte mu může přivodit stres přiškrcení pupeční šňůry nebo mrtvý sourozenec. Z vnější strany dítěti i matce zvyšuje hladinu stresových hormonů špatné 195

zacházení ze strany okolí, některé léky či nepřirozené manévry (tlak na dělohu, VEX, kleště, císařský řez). 1.3 Péče o novorozené děťátko Novorozené děťátko vždy patří do náruče mámy. Kontakt kůže na kůži je klíčový pro vylučování hormonů lásky – endorfinů, které způsobí, že se dva do sebe zamilují, pro správnou dechovou činnost děťátka, pro to, aby se zahřálo, sáním u prsu se uklidnilo a nasytilo. Po porodu, který byl náročný pro obě strany, je důležitý klid, pohoda a společný spánek. Oddělováním mámy a dítěte se zvyšuje napětí a neklid na obou stranách. Další důležitou věcí je společné poznávání se a přizpůsobování se sobě navzájem. Máma se potřebuje naučit vnímat signály, které dítě vydává a správně na ně reagovat.

2. Vývoj dítěte v prvním roce života V prvních dvanácti měsících života dítě udělá největší vývojový skok za celý svůj život. Z ležícího dítěte se postupně stává člověk, který se umí pohybovat ve vzpřímené poloze, začíná mluvit, projevuje své city, svůj osobitý temperament a utváří si představu o světě. Proto je v tomto období velmi důležité to, jak se o něj máma stará, v jakém prostředí vyrůstá, a co do něj vkládá. 2.1 Zdravý duševní vývoj Duševní vývoj jde ruku v ruce s tělesným prospíváním. Pro zdravý duševní vývoj je klíčové přijetí dítěte, prostředí, ve kterém vyrůstá a osoba pečovatele, která dítěti projevuje dostatek lásky a dává mu vhodné stimuly. Mluví s ním, dotýká se jej, dává mu vhodné hračky, připravuje mu vhodné prostředí, které dítě může objevovat a zkoumat. Pomáhá mu objevovat svět a jeho zákonitosti. 2.1.1 Přijetí dítěte Klíčové pro zdravý duševní vývoj dítěte je to, aby žena své děťátko přijala již v době, kdy jej nosí pod svým srdcem, aby se na něj těšila, aby si spolu prožili porod, aby se spolu přivítali a nerušeně se v prvních dnech poznávali. Až do doby dospělosti potřebuje být dítě ujišťováno rodiči, že je bezpodmínečně přijímáno a milováno. 2.1.2 Prostředí ve kterém vyrůstá Nedílnou součástí zdravého duševního vývoje dětí je rodinné prostředí, kde se dítě cítí být přijímané a cítí, že je jeho nedílnou součástí. Ideální je kompletní rodina zastoupená mámou, tátou, sourozenci, babičkami, dědečky, tetičkami a strýci. Toto prostředí dává dítěti pocit jistoty, bezpečí a pevného zázemí. 2.1.3 Dotýkání se dítěte a oční kontakt Každé dítě velmi citlivě reaguje na dotyk. Způsob dotyku, jistota v držení, chování a manipulaci s dítětem má značný vliv na jeho další vývoj. Dotyk, haptická komunikace, je mimořádně důležitou formou, jak může máma dítěti projevit lásku, náklonnost, zájem a empatii a schopnosti takových projevů v něm samotném rozvíjet. Největší význam mají 196

dotyky od narození do ukončeného čtvrtého až pátého roku vývoje. Mazlit se s dítětem může máma při krmení, přebalování, koupání. „Sytit dítě svými doteky je stejně důležité, jako starat se o jeho žaludek..“ (F. Laboyer). Současný svět se značně omezuje na zrakové vnímání, které je sice nejdůležitější, ale tělesný kontakt může zlepšit postoj k sobě samému, má kladný vliv na vývoj řeči a inteligence u dětí. I očima se dá mluvit. Již velmi malé dítě z výrazu své mámy pozná, zda je veselá nebo se zlobí. Když chceme s dítětem oční kontakt navázat, potřebujeme se zastavit, snížit se na jeho úroveň, a tím mu dáváme najevo, že o něj máme zájem, že je pro nás důležité. 2.1.4 Mluvení s dítětem Další důležitou součástí zdravého duševního vývoje je řeč. Dítě zná hlas mámy již z dělohy. Po narození vnímá především tón hlasu a jeho intonaci. Proto je důležité hodně s dítětem mluvit a zpívat mu. Již po několika prvních týdnech dítě napodobuje pohybem úst řeč mámy. Z tónu jejího hlasu pozná, zda se máma zlobí, či je v dobré náladě. Kvalita a kvantita komunikace s dítětem a získávaní různých dovedností mají očividný vliv přímo na vývoj mozkových struktur a jejich funkci. Když s dětmi mluvíme, je dobré se na ně i dívat. Zejména na procházkách je k tomu dostatek času, ale i při čtení a společné práci. 2.2 Zdravý tělesný vývoj Ke zdravému tělesnému vývoji patří správný pohybový vývoj, růst do délky a váhové přírůstky a rozvoj psychomotorických dovedností. 2.2.1 Mezníky pohybového vývoje První kontrola pohybového vývoje dítěte by měla být v 6 týdnech, následující ve 3, 6, 9 a 12 měsících. V každém tomto období se vyšetřuje, zda se dítě pohybuje v mezích fyziologie, a pokud je patrná patologie, je nutno co nejdříve zahájit nápravu vhodným cvičením či cílenou rehabilitací. Neprospívání v pohybovém vývoji může mít důsledky, které se projeví v pozdějších letech. Dítě může trpět některými vadami typu „dys.“, může mít špatné grafomotorické návyky, může trpět bolestmi hlavy, skoliózou a jinými zdravotními obtížemi. Tyto obtíže se nejčastěji začnou projevovat s nástupem do školy. 2.2.2 Cvičení s dítětem Cvičit s děťátkem můžeme již od chvíle, kdy se tzv. rozbalí, což je přibližně ve 3 až 6 týdnu života. Začíná se protahovacími cviky, později lze přidat cvičení na gymnastickém balónu, lze navštěvovat plavání s miminky, skupinové cvičení, aj.. Vše se provádí dle pohybového stupně vývoje dítěte. 2.2.3 Růst do délky a váhové přírůstky Růst do délky i váha dítěte se sleduje na pravidelných kontrolách u pediatra, které se provádí ve stanovených intervalech. Jestliže je zjištěno neprospívání, měla by se zjistit příčina a pracovat na jejím odstranění. Pokud by dítě příliš zaostávalo v růstu či málo přibývalo na váze, odrazilo by se to i na jeho duševním vývoji, který by samozřejmě stagnoval.

197

2.3. Ozdravné procesy při neprospívání dítěte Mezi ozdravné procesy, kterými můžeme podpořit jak tělesné, tak duševní zdraví dítěte patří zdravá výživa v daném vývojovém období, vhodný pitný režim, masáže a správná pohybová aktivita jak doma, tak venku. 2.3.1 Baby masáž Jemnou masáží se dá u dítěte snížit množství kortizolu v těle, dá se podpořit další vývoj a uvolněný pohyb, povzbudit svalová činnost, ohebnost a pohyblivost, podpořit zdravý duševní vývoj dítěte, zlepšit spánkový rytmus, rozvíjet vazba mezi mozkem a periferními nervy, posílit hmat dítěte. Pravidelné masírování působí na svalový, oběhový a lymfatický systém, který stimuluje k lepší činnosti. Pokud je dítě kojeno, masíruje vždy máma, pokud je dítě starší, může masírovat i táta. Při masáži je vhodné klidné a příjemné prostředí, kde nejsou žádné rušivé elementy.

3. Úrazy a nemoci dětí Dnes více než kdy jindy spoléháme na naše zdravotnictví a hodně maminek už neumí poskytnout první pomoc děťátku, neumí podat zábal při horečce a neví, čím by mohly nemocnému děťátku prospět. 3.1 První pomoc První pomoc při zástavě dýchání, srdeční činnosti, bezvědomí, krvácení, šoku, popálení, poleptání, úpalu, úžehu, otravách, pádech, zlomeninách, autonehodách, to vše je potřeba znát, aby máma v případě nouze mohla rychle a správně zareagovat, a tak předejít poškození dětského organizmu. Je dobré vědět, co by měla obsahovat domácí lékárnička, a co mít vždy po ruce, když jsme třeba jen venku na procházce. 3.2 Prevence nemocí Prevence nemocí začíná již v době nitroděložního vývoje, kdy žena dbá na správnou životosprávu, vyhýbá se nadměrnému stresu, velké fyzické zátěži, zátěži chemických látek, obsažených v jídle, pití, kosmetických produktech, výparech nebo třeba zátěži mnohých fyzikálních jevů. Pokud má žena alergii na některou potravinu, je nutné se jí cíleně vyhýbat, aby se alergenní zátěž nepřenášela na dítě. Když se dítko narodí, je možné jej ihned otužovat. Nejdříve dýchací cesty tím, že pobývá venku na vzduchu, správným oblékáním, postupným snižováním teploty vody, ve které se koupe. Důležité je plné kojení alespoň 5 měsíců a pak správné, postupné zavádění pevné stravy. Neméně důležitou roli hraje pohyb na čerstvém vzduchu. V prevenci nemoci hraje roli i psychická pohoda dítěte a psychická pohoda mámy, potažmo celé rodiny. Neshody v partnerském soužití mohou mít vliv na nemocnost dítěte. 3.3 Podpůrná léčba nemocí Abychom lépe porozuměli souvislostem, potřebujeme si připomenout, že člověk je tvořen tělem, duší a duchem, a to vše je v živém vztahu a nedá se to od sebe oddělit. Pro dětský vývoj jsou nemoci často nutností. Tyto procesy nemají být potlačovány (ATB, antipyretika), nýbrž naopak za pomoci přírodního léčení podporovány. Nemocí se současně upevňuje a 198

posiluje celkový zdravý vývoj. Dopřejme svému dítěti k vývoji a k překonání nemoci potřebný čas. Dalšími důležitými léčebnými faktory jsou klid, teplo a plnohodnotná výživa, neboť špatná výživa představuje trvalé tělesné poškození. Na začátku se máma bude učit vnímat signály, které dítě vysílá a bude se učit je správně zpracovat. Postupně tak získá na jistotě a vyvine si cit na reakce dětského těla a signály dětské duše. Pak již nebude tak těžké převzít odpovědnost za zdraví vašeho dítěte. Čím klidněji a vyrovnaněji péči o nemocné dítě máma provádí, tím blahodárněji působí. Láska se nemá projevovat jako přehnané rozmazlování, ale věcná pozornost. Špatná nálada zdraví nepodporuje. Nemocné dítě potřebuje lásku a trpělivost. Až přejde vrchol nemoci a životní síly se vrací, přichází období rekonvalescence, a tady záleží na šikovnosti mámy, neboť platí, pomalu to jde rychleji! Není tedy dobré, aby dítě vstalo z postele příliš brzy. S jídlem v době rekonvalescence je potřeba začínat opatrně. 3.4 Očkování V dnešní době se klade důraz na informovanost rodičů, kteří na jejím základě by měli rozhodovat o tom, co je pro jejich děti nejlepší. Málokdo z rodičů však má dostatek informací o významu očkování, o jeho průběhu a možnostech. Málokdo ví, jak je možné eliminovat nežádoucí účinky očkovacích vakcín. Jen minimum žen je informováno o tom, zda je očkování vhodné v těhotenství, a jestli to neublíží dítěti.

4. Výchova dítěte Začíná výchovou sebe sama, kdy na našem příkladu života se dítě může učit. Výchova se má dělat s láskou. Máma se potřebuje naučit pozorovat své dítě, jeho výraz tváře, gesta, potřebuje se jej dotýkat, starším dětem se učí naslouchat, dívat se jim do očí, když s nimi mluví. Potřebuje se naučit respektovat jeho potřebu jídla, spánku, soukromí. Musí dítěti dopřát objevovat nové věci, zakoušet nové vztahy. Máma potřebuje být pro dítě čitelná – ANO je ANO, NE je NE. Dítě potřebuje mít důvěru ve vlastní rodiče, a ta se rozvíjí v prvních osmnácti měsících života. Konflikty mezi rodiči se mohou projevit dysfunkčním chováním dítěte. Nezbytné je naučit dítě žít v kruhu rodiny – být respektován a respektovat druhé, vychovávat ve dvou, neboť každý rodič přináší svá specifika, vytvářet domov. Dítě potřebuje mít hranice, které jsou přiměřené jeho věku a psychickému vývoji. Ty mu poskytují potřebnou jistotu. Svým chováním nám dítě často klade otázku „Máte mne rádi?“ A my mu odpovídáme nejen tím, co říkáme, ale i tím, co děláme. 4.1 Bezpodmínečná láska a odmítnutí Ta se projevuje tím, že přijímám dítě takové jaké je, nezávisle na jeho vzhledu, temperamentu, schopnostech či jeho stupni vývoje. Bezpodmínečná láska znamená, že své dítě milujeme i přesto, že jeho chování se nám někdy protiví. Pro mámu je někdy těžké, když má více dětí, aby je neporovnávala, aby před nimi nesnižovala či nevyvyšovala některé z dětí. V případě, že je dítě zanedbáváno a nejsou uspokojeny jeho potřeby v ranném období jeho života, často se jeho emocionální vývoj zastaví, přesto, že jeho tělo a funkce se vyvíjejí dál. Děti, které zažijí v ranném dětství odmítnutí, nosí v sobě bolestné vzpomínky na absenci pozornosti, dotyků nebo zájmu. Může je trápit nejistota, úzkost, mohou se podceňovat. Budou mít neustálé překážky ve svém zrání v citové oblasti a v chování.

199

4.2 Zdravé návyky v životě dítěte Již od narození je potřeba, aby si dítě vytvořilo zdravé návyky jídla a vyprazdňování, spánkového rytmu a aktivity. U starších dětí je učíme zdravému jídlu a stolování, správným hygienickým návykům, správnému pohybovému vývoji a správným návykům v péči o jeho tělesné i duševní zdraví. 4.3 Zdravý životní styl rodiny Jelikož dítě se nejvíce učí tím, že napodobuje to, co vidí ve svém nejbližším okolí, je důležité, aby rodina byla sjednocená v těch nejdůležitějších věcech týkajících se stravování, pohybu, péče o své tělesné, duševní a duchovní zdraví. To jak žijí rodiče, dítě přejímá jako samozřejmost do svého života.

Závěr Jestliže chceme mít ve společnosti zdravé a silné jedince, potřebujeme zdravé rodiny a především moudré ženy, které budou schopny dobře vychovávat a pečovat o své děti. Role mámy je v naší společnosti nedoceněná. Jako by péče o dítě a jeho výchova byla něco, co zvládne každý, a nejlépe při svém povolání. Ale každý, kdo jen trochu přemýšlí, ví, že když se někomu věnuje málo času, málo lásky, málo pozornosti, tak nemá šanci vybudovat vztah lásky, důvěry a porozumění. Nenechejme se strhnout rychlostí doby, ve které žijeme, ale užijme si našich dětí, neboť čas, který jim můžeme věnovat, je docela krátký.

Zdroje 1. www.rodina.cz/clanek 5579.htm Terence Dowling: Události před narozením a jejich důsledky. 2. http://www.vakciny.net/ 3. Miriam Stoppardová. Otestujte své dítě. 4. Iva Dolínková. Cvičíme s kojenci a batolaty. 5. Barbara Zukunff – Huber. Cvičení s miminkem. 6. Jana Hamplová. Masáže dětí a kojenců. 7. MUDr. Věra Kleplová. Našemu sluníčku. 8. Ingeborg Stadelmann. Zdravé těhotenství, přirozený porod. 9. Ingrid Bauerová. Bez plenky. 10. James Dobson. Být sám sebou. 11. Ross Cambel. Potřebuji tvou lásku.

200

ZDRAVOTNÍ PÉČE

MUDr. Robert Teleky

říjen 2012

201

Obsah: 1. Koncepce pro řízení zdravotnictví a rozvoj zdravotnických služeb ve Zlínském kraji 1.1. Vize rozvoje zdravotnictví Zlínského kraje 1.2. Navržený model řízení zdravotnických zařízení založených Zlínským krajem 2. Koncept podpory zdravotnictví města Vsetín 3. Co přinese 2. fáze reformy zdravotnictví

Koncepce pro řízení zdravotnictví a rozvoj zdravotnických služeb ve Zlínském kraji Zdravotnictví a zdravotní péče je jedna z hlavních oblastí, které ovlivňují kvalitu života obyvatel. Návrhová část Integrované strategické koncepce pro řízení zdravotnictví a rozvoj zdravotnických služeb ve Zlínském kraji formuluje pohled na budoucí rozvoj zdravotnických služeb na území Zlínského kraje. Přijetím se tato koncepce stává klíčovým strategickým dokumentem nastiňujícím další směry vývoje zdravotnictví ve Zlínském kraji. Vychází z hierarchicky nadřazených koncepčních dokumentů Zlínského kraje – Strategie rozvoje Zlínského kraje 2009-2020 respektive z Programu rozvoje územního obvodu Zlínského kraje 2010-2012. Ve Strategii rozvoje Zlínského kraje 2009-2020 jsou formulována zejména následující opatření týkající se oblasti zdravotnictví: 1. stanovit priority rozvoje nemocniční a ambulantní péče (rozvoj respektive útlum oborů), 2. integrovat nemocnice ve vlastnictví kraje (návaznost na zdravotnické řízení ve vazbě na lidské zdroje, zdravotnickou techniku a postupy, finanční zdroje), 3. modernizovat zdravotnickou infrastrukturu (přístrojové vybavení, vybavení informačními systémy), 4. řešit otázky relativně vysokého podílu praktických lékařů vyšších věkových skupin v populaci lékařů, 5.rozvíjet programy zaměřené na prevenci onemocnění. Model medicínské hierarchizace je základním stavebním kamenem návrhu, přičemž procesy integrace zdravotnických zařízení jsou jeho klíčovou ingrediencí. Model medicínské hierarchizace současně formuluje priority rozvoje jednotlivých zdravotnických oborů, klade důraz na otázku modernizace zdravotnické infrastruktury zdravotnictví Zlínského kraje.

Vize rozvoje zdravotnictví Zlínského kraje Vize rozvoje zdravotnictví Zlínského kraje v dlouhodobém časovém horizontu do roku 2020 byla formulována takto:

202

Zdravotnictví Zlínského kraje bude v roce 2020 tvořeno hierarchicky uspořádaným systémem zdravotnických zařízení. Tento systém bude efektivním způsobem poskytovat komplexní, kvalitní a dostupnou zdravotní péči, jejímž hlavním výsledkem bude vždy spokojený pacient. Nejširší spektrum specializované zdravotní péče bude poskytovat Krajská nemocnice T. Bati, a. s. Základem systému zdravotnických zařízení pak budou čtyři, krajem založené, nemocnice v okresních městech Zlínského kraje. „Objekty nemocnic budou modernizovány formou monobloků v souladu s generelem nemocnic. Výhody plynoucí z této modernizace budou využity managementem nemocnic k ekonomicky efektivnímu řízení na bázi společného lůžkového fondu interních a operačních oborů tam, kde je takový přístup ekonomicky výhodný. Základ systému zdravotnických zařízení bude doplněn plně funkční Zdravotnickou záchrannou službou Zlínského kraje a privátními zařízeními poskytující služby v dílčích segmentech zdravotnictví.“ „V roce 2015 budou v systému zdravotnictví Zlínského kraje realizovány kroky nezbytné pro naplnění dlouhodobé vize rozvoje do roku 2020. Primárně se jedná o dokončení či zahájení výstavby monobloků v souladu s generely nemocnic: Centrální budova interních oborů Krajské nemocnice T. Bati, a. s., Centrální objekt Uherskohradišťské nemocnice a. s., Interní pavilon Vsetínské nemocnice a.s., Rekonstrukce západního křídla budovy A Kroměřížské nemocnice a.s. V návaznosti na vizi rozvoje zdravotnictví Zlínského kraje byly formulovány tři vzájemně provázané strategické cíle: 1. Zajistit optimální dostupnost zdravotní péče občanům Zlínského kraje s východisky založenými na současném stavu 2. Zvyšovat kvalitu zdravotní péče poskytované občanům Zlínského kraje 3. Zlepšovat ekonomické ukazatele poskytované zdravotní péče

Navržený model řízení zdravotnických zařízení založených Zlínským krajem Při zvažování výběru vhodného modelu řízení těchto zdravotnických zařízení bylo zpracovatelským týmem diskutováno a rozpracováno několik modelových variant, které byly posuzovány z legislativních, ekonomických, majetkových a personálních hledisek. Tyto modely zahrnují nulovou variantu, variantu pronájmu či prodeje nemocnic a variantu medicínské hierarchizace. Zpracovatelský tým nedoporučuje sledovat žádnou z těchto variant a dále rozpracovává doporučený model medicínské hierarchizace. Podstatou této varianty je vytvoření hierarchického systému, který je podobný systému zdravotnických zařízení v krajích s existencí fakultních nemocnic. V rámci tohoto modelu 203

plní Krajská nemocnice T. Bati, a. s. funkci zdravotnického zařízení, které poskytuje vyšší stupeň specializované péče pro obyvatele spádového území celého Zlínského kraje a to v plné šíři všech medicínských oborů (analogie krajů s fakultní nemocnicí). V rámci modelu medicínské hierarchizace poskytují další nemocnice založené Zlínským krajem základní péči v hlavních oborech. Zásadní znaky navrženého modelu z hlediska legislativních, majetkových,ekonomických a personálních podmínek lze charakterizovat takto: Model medicínské hierarchizace zachovává stávající podobu čtyř samostatných nemocnic. Z legislativního hlediska a z hlediska majetkových vztahů tak nevyžaduje navrhovaný model zásadních změn. V rámci poskytovaných služeb zdravotní péče je klíčovým znakem modelu poskytování péče v základních oborech ve všech nemocnicích založených krajem. Je řešena i otázka lůžkového fondu a to v následující podobě: •

Pro základní obory (tj. interna, chirurgie, gynekologie, pediatrie) je lůžkový fond zachován ve všech čtyřech nemocnicích založených Zlínským krajem. V případě Kroměřížské nemocnice, a.s., Uherskohradišťské nemocnice, a. s. a Vsetínské nemocnice, a.s. je po splnění předpokladů legislativního zakotvení společného lůžkového fondu a zajištění prostorových podmínek na bázi monobloků sledováno uspořádání ve formě společného lůžkového fondu interních (nechirurgických) a operačních (chirurgických) oborů.

Koncept podpory zdravotnictví města Vsetína Cílem města je v úzké spolupráci se Zlínským krajem zajistit dostupnost kvalitní zdravotní péče ve všech oblastech. V závislosti na ekonomických zdrojích soustředit základní péči, která je poskytována pro oblast cca 80 tis. obyvatel regionu. Samotné město pak v rámci svých aktivit bude navazovat podporou preventivních aktivit, tak aby byla zajištěna odpovídající kvalita života. Představitelé města nemohou dopustit, aby vedle zhoršených ekonomických podmínek regionu docházelo k dalšímu zhoršování podmínek v dostupnosti zdravotní péče a stávali jsme se tak obyvateli s nejhorší dostupností v oblasti Zlínského kraje především tím, že většina zdravotní péče bude soustředěna do Zlína (35 km) a Uherského Hradiště (60 km). Role města Hlavním garantem zajišťování zdravotní péče jsou zdravotní pojišťovny a zdravotnická zařízení. Role města spočívá především v podpoře klíčových aktérů na poli zajištění zdravotní péče. Toto poslání vyplývá ze zákona o obcích, ve kterém je vymezeno že: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“.

Město Vsetín může podporovat zdravotnictví především: •

Drobnými finančními prostředky Vsetínské nemocnici, a.s.

•

Formou finančních dotací pořadatelů, kteří se zaměřují na aktivity podporující zdraví.

Odbor sociálních věcí 204

Výkonnou složkou a garantem ve zdravotní oblasti je odbor sociálních věcí, zařazený v organizaci Městského úřadu Vsetín. Řešení koncepčních záležitostí souvisejících s oblastí zdravotnictví a spoluprací s partnery v oblasti zdravotnictví má poprvé v historii města v kompetenci místostarosta města včetně předkládání materiálů na jednání Rady města Vsetín a Zastupitelstva města Vsetín. V oblasti zdravotního plánu je koordinátorem a tvůrcem Společnost pro komunitní práci, o.p.s. Nemocnice Vsetín a.s. Jejím zřizovatelem je Zlínský kraj. Nemocnice má zavedený systém managementu kvality ISO 9001 a v roce 2007 se nemocnici podařilo získat akreditaci Spojené akreditační komise České republiky, která pacientům garantuje kvalitu poskytované zdravotní péče. Nemocnice spolupracuje kromě města také s místní Střední zdravotnickou a Vyšší zdravotnickou školou. Nemocnice Vsetín a.s. by se ráda připojila k projektu „Zdravá nemocnice“ jehož smyslem je nejen maximálně pozitivní přístup k pacientům, ale také dobré vztahy mezi lékaři, sestrami a ostatními pracovníky organizace navzájem. V rámci projektu „Nemocnice ČR 2009“, do kterého se Nemocnice Vsetín a.s. zapojila, byla oceněna prvním místem ve spokojenosti zaměstnanců a druhým místem ve spokojenosti pacientů mezi zdravotnickými zařízeními ve Zlínském kraji. MammoCentrum Od 5. prosince 2011 byl provoz znovu zahájen novým provozovatelem MammoCentrum Nový Jičín. MammoCentrum je provozováno v prostorách polikliniky. Pracoviště je vybaveno nejmodernějšími přístroji za sedm milionů korun, také špičkovým plně digitálním mammografem a ultrazvukovým přístrojem. OSTATNÍ NNO ZAMĚŘENÉ NA OBLAST ZDRAVÍ •

Ve městě působí také celá řada neziskových organizací pracující ve zdravotní oblasti. Sociální a zdravotní péče je často navzájem navázána nebo provázána, a proto je poskytována souběžně, a to jak ve zdravotnických zařízeních, tak i v zařízeních sociálních služeb a péče nebo v domácím prostředí.

Město Vsetín bude v oblasti zdravotnictví městem: • s dostatečnou infrastrukturou zdravotnických institucí; • s přijatelnou dostupností zdravotnických služeb pro obyvatele regionu; • se strukturovanou finanční podporou subjektů a činností v oblasti zdravotní péče a zdraví, tj. více zdrojové financování NNO; • s podporou zdravého životního stylu; • s dobrou ochranou zájmů obyvatel regionu; • s propracovanou zdravotní strategií především v rámci prevence.

Co přinese 2. fáze reformy

205

Cílem reforem je dlouhodobě finančně udržitelný a vyvážený systém. Statistiky dokládají, že náklady na zdravotní péči nám rostou rychleji než ekonomika. Příčiny jsou zřejmé, jedná se o demografické změny, stárnutí populace, rostoucí očekávání českých pacientů a neefektivitu poskytovatelů zdravotní péče i celého systému. V rámci sledovaných 34 evropských zemí dle OECD máme třetí nejvyšší počet akutních lůžek. Na lázeňskou péči zdravotní pojišťovny ročně dávají cca tři miliardy korun. Do zdravotnictví přicházejí stále nové a dražší technologie. Nejdůležitějšími partnery systému jsou pojištěnci/pacienti, poskytovatelé péče a zdravotní pojišťovny. Role ministerstva by měla být čistě regulatorní. 1. Zdravotní pojišťovny si budou konkurovat a lákat lidi na nižší platby – ministerstvo chce soutěž mezi pojišťovnami. Na péči už nebudou přispívat všichni stejně – bude zavedeno dvousložkové pojistné podle vzoru Nizozemí. Výše pojistného se bude lišit podle hospodaření jednotlivých pojišťoven 2. Zdravotní pojišťovny budou od lidí část pojistného vybírat samy a výší vybírané částky si budou konkurovat, pro začátek bude přímý výběr 1 000 Kč až 2 000 Kč ročně 3. Zvýší se pojistné OSVČ a osobám bez zdanitelných příjmů 4. Levné léky, zubní plomby a zdravotnické prostředky a některé výkony již nebudou hrazeny pojišťovnami a budou si je lidé platit z vlastní kapsy 5. Zdravotní pojišťovny zruší paušály nemocnicím i praktickým lékařům a budou již platit jenom za výkony 6. Zdravotní pojišťovny mají začít hospodařit s penězi ze sociálního pojištění 7. Ze zdravotního pojištění se nebude hradit léčba úrazů z rizikových sportů 8. Pojišťovny budou udělovat pokuty za nedodržování léčebného režimu v řádu tisícikorun 9. Lidé, kteří chodí na preventivní prohlídky dostanou bonusy – např. levnější lázně 10. Managementy ZP budou za hospodaření ručit vlastním majetkem od roku 2014 11. ZP musí nasmlouvat tolik lékařů, aby každému zajistili vyšetření, či operaci v zákonem stanovené době 12. ZP nemusí platit ordinacím a nemocnicím, které budou zbytečné 13. Jaká bude realita, jak to bude fungovat, pokud projdou záměry 2. fáze reformy zdravotnictví? 206

Seznam literatury: 1. Ministerstvo zdravotnictví ČR, www.mzcr.cz 2. Zákon o zdravotních službách č.372/2011 Sb., http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vladni-navrh-zakona-o-zdravotnich-sluzbacha-podminkach-jejich-poskytovanizakon-o-zdravotnich-sluzbach-_5173_2428_11.html 3. Zlínský kraj- zdravotnictví, http://www.kr-zlinsky.cz/zdravotnictvi-cl-13.html 4. Město Vsetín - zdravotní komise, www.mestovsetin.cz 5. 134. žofínské fórum – 11. června 2012 – Reformy v praxi českého zdravotnictví. Kvalita péče, úspory, nová úloha pojišťoven - http://www.zofin.cz/cs/zofinska-fora/archiv/134zofinske-forum/ 6. Hospodářské noviny 7. Zdravotnické noviny, ročník 61, číslo25 8. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 9. Ústav regionálního rozvoje, veřejné správy a práva

207

208

ŽIVOT S HANDICAPEM

Ing. Libor Podešva, PhD.

listopad 2012

209

Obsah

1. Úvod 2. Zdraví 3. Postižení. Čím? 4. Charakteristiky sociálního vyloučení 5. Integrace osob se zdravotním postižením do společnosti 6. Potřeby rodin s dítětem se zdravotním postižením 7. Vzdělávání osob se zdravotním postižením 8. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením 9. Změna zdravotního stavu 10. Odolnost člověka 11. Film 12. Zdroje

1) Úvod Slovo diskriminace vnímáme v negativním smyslu. Míníme tím rozlišování, které zvýhodňuje ve srovnatelné situaci jedny proti druhým, čímž ty druhé poškozuje, neboť neuznává jejich rovnost s prvními. Tak si počínají jedinci či skupiny vyznávající ideologie s totalitním zaměřením, které dělí lidi na jedny a ty druhé, přičemž ti druzí jsou „špatní“, protože jsou takoví, jací jsou. Schéma naši – cizí, čili my – oni, se v nás ozývá co chvíli. „Nám“ bezděčně přisuzujeme kladné vlastnosti, „jim“ záporné. Již dítě v druhé půli prvního roku života začne rozlišovat. Na známou tvář se usměje a cizí v něm vyvolává úzkost. Obava z jinakosti je první krůček k sociálním postojům ve společnosti. Záleží na dalším vývoji dítěte, zda se bude kultivovat, anebo ustrne na původním schématu. Xenofobie (strach z „cizího“) je vlastně zbytkovým infantilním postojem. S přibývajícím věkem vzrůstá odpovědnost každého normálního člověka za stav jeho mysli i za to, jak ze svou xenofobií naloží. Postižení nebo jen jakkoli výjimeční lidé byli vždy v dějinách vnímáni a přijímáni svým okolím ambivalentně: se sklonem buď je podceňovat, odsuzovat, pronásledovat nebo i zabíjet – nebo je litovat, přeceňovat a připisovat jim mimořádné, ba nadpřirozené vlastnosti a schopnosti. Devatenácté, a ještě víc dvacáté století zaznamenalo zásadní obrat v institucionální péči o lidi se zdravotním postižením. Změna v obecném povědomí i v individuálním vědomí se však za těmito nespornými zlepšeními neustále zpožďuje. Není to ovšem nic překvapivého, neboť sociální, a možná i biologicky zakotvené předpoklady pro onu zásadní ambivalenci hodnocení, postojů a samotného vnímání „jiných“ jsou staré a hluboké. 210

2) Zdraví Původní význam slova zdraví. V řečtině i latině znamenalo – celek – objevuje se i dnes pod pojmem „holismus“ – celkový. Např. biologický pohled – celý organismus jako celek – člověk jako celek. Sociologický pohled – celkem je nejen jeden člověk, ale i tzv.malá sociální skupina – rodina. Zdraví jako cíl a zdraví jako prostředek k dosažení cíle. Je dobré být zdráv, nebo opačně: Nikdo nechce být nemocen. Proč tomu tak je? Někteří autoři naznačují, že v pozadí tohoto pojetí, že člověk je bytost, která je zaměřena k určitým cílům. Člověku o něco jde – směřuje, má záměr, touží, chce – oproti mechanickému reagování na podněty. Chce své plány, představy a ideje realizovat – uskutečnit. Abych dosáhl cíle, potřebuji být zdráv. Zdraví je tedy prostředek k dosažení cíle. Opačný stav – být nemocen, neschopen – brání dosažení cílů. Existuje i takové pojetí zdraví, kde se zdraví stává cílem samo o sobě (nejdůležitější hodnotou pro daného člověka vůbec).

Úhly pohledu na pojem zdraví Lékař – pojem „zdraví“ rozumí nepřítomnost nemoci či úrazu. Sociolog – pojem „zdravý člověk“ je schopen dobře fungovat ve všech jemu příslušných rolích. Humanista – slovy „zdravý člověk“ označuje takového člověka, který je schopen pozitivně se vyrovnávat se životními úkoly. Idealista – pod pojmem „zdravý člověk“ si představuje člověka, kterému je současně dobře – tělesně, duševně, duchovně i sociálně.

Přehled teorií zdraví 1. Zdraví jako zdroj fyzické psychické síly Analýza lidového pojetí zdraví v různých kulturách. Zdraví je tak považováno za určitý druh síly, která člověku pomáhá v životě zdolávat různé těžkosti. 2. Zdraví jako metafyzická síla

211

Určitý druh vnitřní síly a názvy: elán, vitalita, schopnost adaptace, metafyzická zdravotní síla. Základem je představa zdraví jako něčeho, co člověku umožňuje dosahovat vyšších cílů, než je samo zdraví. Zdraví (hodnota) jako prostředek dosažení vyšších hodnot.

3. Individuální zdroje zdraví (salutogeneze) Nejde o dílčí psychické schopnosti, ale o celkovou – holistickou – charakteristiku postoje k životu. Základní aspekty tohoto zdroje zdravotní síly: • Smysluplnost • Vidění zvládnutelnosti úkolů • Schopnost chápat dění, v němž se člověk nachází 4. Zdraví jako schopnost adaptace Někteří autoři kladou důraz na přirozenou lidskou schopnost adaptovat se a adaptovat si prostředí. Schopnost upravit prostředí nebo změnit vlastní způsob života a staví ji do středu některých pojetí zdraví. Ukazují, že člověk má schopnost zkoumat to, co ho ohrožuje, stavět se tváří tvář výzvám nebezpečí a statečně s nebezpečím bojovat. 5. Zdraví jako schopnost dobrého fungování (slogan „Buď fit“) Někdo vyjádřil toto pojetí: „ Zdraví je stav optimálního fungování člověka vzhledem k efektivnímu plnění role a úkolů, k nimž byl socializován.“ „fit“, „fitness“ …podle slovníku…být v dobré kondici, být schopen tělesně či duševně něco dělat, být jako ryba ve vodě, být vybaven k určitému úkolu či výkonu,… 6. Zdraví jako zboží Toto pojetí museli formulovat kritici, neboť ti, kdo je zastávají, se zdráhají pojmenovat věci pravým jménem. V jádru tohoto přístupu k otázkám zdraví jde o pojetí zdraví jako něčeho, co se dá – jako zboží na trhu – dodat, koupit nebo ztratit. 7. Zdraví jak ideál Definice, kterou publikovala Světová zdravotnická organizace: „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.“ Souhrn ke „zdraví“ „ Optimální stav zdraví určité osoby závisí na stavu souboru podmínek, které ji umožní žít a pracovat tak, aby byly splněny její realisticky zvolené a biologické možnosti (potenciály).“

212

3) Postižení. Čím? Příklad ze života. Postižení není vlastnost Vysoký, chytrý, hubený, pracovitý, atd. jsou lidské vlastnosti. Avšak postižení vlastnost není. Je to něco navíc. Používat výraz "postižený", je podobné, jako "lopatový" u člověka s lopatou. Postižení je něco, s čím žije celý člověk a má jakýsi "objem". I člověk má jakýsi objem a tím, že se použije "postižený" se z postižení udělá vlastnost, člověku to ukrojí část objemu, takže už není celý. A pokud je ono postižení velké, moc toho z člověka nezůstane. Mnohem lepší je "člověk s postižením", protože člověk zůstane celý.

handicapovaní lidé působí jako "psí lidé"

lidé s handicappem působí jako "lidé se psy"

Rovněž je třeba uvádět s jakým postižením, protože jeden může být postižen na zdraví a druhý např. povodní. Jasně, je to delší, avšak výstižné. Ještě rozeberu slovo "invalidní" (rád si hraji se slovy). Ono "in" je zápor přídavného jména (indiskrétní = všechno vykecá) a "validní" je "platnost". Dohromady to je tedy "neplatný". Nebo handicap u dostihů kdy koně nesou různou hmotnost, a jejich šance na vítězství jsou teoreticky vyrovnané. I šance lidí v dostihu, kterému říkáme život by měly být vyrovnané. :-) Já jsem tedy "Kráťa se sluchovým postižením", případně "Kráťa s postižením sluchu". Nebo jsem s i s handicapem, nikoli postižený, nebo handicapovaný. Ladislav Kratochvíl autor a provozovatel www.kochlear.cz, stránek osob se sluchovým postižením

213

1. Vymezení pojmu zdravotní postižení Zdravotní postižení vypovídá o narušení zdraví (somatopsychické, duchovní a sociální integrita člověka) a primárně odkazuje jak na poruchu, orgánovou vadu a omezenou schopnost, tak na vliv tohoto omezení na život jedince. Handicap je nepříznivá sociální situace člověka vyplývající z poruchy nebo omezení schopností. Handicapovaný člověk nemůže naplňovat očekávání, která jsou v dané době a kultuře spojována s normalitou – záleží na podmínkách a okolnostech. Zdravotní postižení se nedá ovlivnit, ale handicap je ovlivnitelný systémovým opatřením v podmínkách a okolnostech. 2. Vymezení osob se zdravotním postižením Z pohledu zákona o sociálních službách je zdravotní postižení „tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. Z pohledu Školského zákona se zavádí pojem osoba se speciálními vzdělávacími potřebami a je to osoba se zdravotním postižením, zdravotním či sociálním znevýhodněním což zahrnuje: •

Zdravotní postižení je postižení mentální, tělesné, zrakové, sluchové, vady řeči, autismus, souběžné postižení více vadami, vývojové poruchy učení nebo chování.

•

Zdravotní znevýhodnění je zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc, nebo zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování.

•

Sociální znevýhodnění – rodinné prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, nařízená ústavní či ochranná výchova, postavení azylanta či uprchlíka.

Z pohledu zákona o zaměstnanosti jsou osoby se zdravotním postižením, kterým je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce, definovány odlišně. Jsou to osoby se zdravotním postižením, které jsou: •

orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v třetím stupni (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"),

•

orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni,

•

rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné").

3. Typy postižení Osoby se zdravotním postižením mohou mít různý typ a stupeň postižení. Z hlediska typu postižení rozlišujeme tyto hlavní skupiny: 1. Tělesné postižení- poruchy hybného ústrojí 2. Zraková postižení- nevidomí a slabozrací na podkladě úrazů a degenerací 3. Sluchová postižení- neslyšící a nedoslýchaví od narození a v průběhu života 4. Postižení vnitřními chorobami- nemoci civilizační (kardiaci, astmatici, stomici, aj.) 5. Mentální postižení- od mládí existující snížené rozumové schopnosti různého stupně 214

6. Demence- zrychlený úbytek rozumových schopností ve starším věku 7. Psychiatričtí pacienti- hlavně psychotici (schizofrenie, endogenní deprese) 8. Samostatné těžší poruchy řeči- často v kombinaci s jiným postižením 9. Kombinovaná a další postižení

4. Typy postižení z hlediska edukace

Tělesné postižení S ohledem na edukační potřeby jednotlivce je důležité, zda tělesné postižení vzniklo v důsledku postižení mozku, nebo z jiných příčin. V prvním případě totiž lze předpokládat i výskyt jiných, přidružených postižení, tj. mentálního či senzorického postižení nebo epilepsie, poruch některých psychických funkcí či chování. Lze hovořit o více formátech DMO nebo o stavech po chorobách a úrazech mozku. Ostatní tělesná postižení mohou být nejčastěji projevy poškození páteře a míchy nebo poruch v zakřivení páteře, vývojových anomálií, chorobou či úrazem získaných deformací nebo amputací končetin. Z hlediska prognózy lze rozlišit tělesné postižení relativně stabilizovaného charakteru, tělesné postižení, při kterém je možno léčbou dosáhnout jistého zlepšení stavu, a tělesné postižení, při němž se stav zhoršuje. Podle stupně lze hodnotit tělesné postižení jako lehké, střední a těžké. Charakteristickým znakem tělesného postižení jsou poruchy v statice a motorice těla. V rozličné míře se projevuje nápadnost tělesného zjevu. V edukační praxi se vychází z toho, zda jedinec s tělesným postižením dokáže: 1. udržet polohu těla vsedě a vestoje (obtíže mohou spočívat v tom, že neudrží vzpřímený trup a hlavu, takže potřebuje oporu, dále není schopen stát nebo stojí jen s oporou), 2. vykonávat lokomoční pohyby, přičemž může být – neschopen chodit po nohou i s pomocí (je imobilní), schopen chodit s pomocí, tj. drží se druhé osoby či zábradlí nebo používá pomůcky (částečně mobilní), schopen chodit samostatně, i když je chůze nejistá nebo chybná (je mobilní), 3. vykonávat manipulační pohyby (omezení v této oblasti se liší podle druhu a rozsahu poruch hybnosti horních končetin – ramen, předloktí, zápěstí prstů a projevují se ve stažení až znemožnění vykonávat základní pohyby ruky, pohybovat prsty nebo koordinovat pohyby obou rukou).

Sluchově postižení Sluchové postižení se obvykle hodností jako jedno z nejtěžších postižení. Z terminologického hlediska je třeba odlišit poruchu sluchu od sluchového postižení. „Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ „Oddělení od lidí“ je obvykle zapříčiněno nízkou úrovní komunikačních kompetencí se všemi dalšími důsledky a specifickými změnami v projevech chování některých jedinců, které mají přímý vliv na proces socializace.

215

Z hlediska sociokulturního pojetí je dítě se sluchovým postižením jedincem s odlišným komunikačním modelem. Tento pohled vychází z názoru, že jedinci se sluchovým postižením jsou kulturní menšinou: mají svůj jazyk, historii, kulturu a hodnotový systém. Druhá koncepce, patologizující pojetí, chápe sluchovou vadu jako stav, kdy je znemožněna nebo zásadním způsobem narušena schopnost slyšet. Toto pojetí předpokládá, že vada bude efektivně léčená nebo kompenzovaná. Kompenzací rozumíme nejen kompenzaci přímou, primární, pomocí technických prostředků – naslouchacích aparátů, kochleárních implantátů, ale také kompenzací sekundární, při které se odborní pracovníci – speciální pedagogové – snaží překonat sníženou komunikační kompenzaci dítěte se sluchovým postižením a zmírnit tak důsledky sluchového postižení. Nedoslýchavé děti Za nedoslýchavé považujeme děti, jejichž poškození sluchového orgánu sice způsobilo narušení sluchového vnímání, ale pomocí kompenzačních pomůcek dokážou – i když omezeně – vnímat mluvenou řeč sluchovou cestou. Nedoslýchavost může být převodního, percepčního nebo kombinovaného typu. Neslyšící děti Jde o děti, u kterých sluchová vada nastala v raném věku v období před osvojením řeči (tedy obdobím prelingvním) – které ztratily sluch v takové míře, že jejich sluchová funkce byla těžce narušena. Zvuková stránka jazyka i při dobré péči zůstává narušená, protože zpětná vazba kontroly řeči sluchovou cestou je velmi ohraničená. Úroveň osvojení mluvené řeči závisí na mnoha faktorech, zejména na včasném odhalení poruchy sluchu, využívání vhodné, přiměřené kompenzační pomůcky, na intenzitě, s jakou je osvojována řeč a rozvíjí se slyšení. Tato skupina dětí obvykle komunikuje prostřednictvím znakového jazyka. Ohluchlé děti Do této kategorie patří děti a mladiství, u kterých úplná nebo praktická hluchota nastala po ukončení procesu osvojování řeči (tedy postlingvně). Hluchota vzniklá po osvojení řeči sice neumožní sluchem vnímat řeč a ostatní zvuky prostředí, tyto děti však mají vybudovány a zachovány akustické představy, které si umějí aktualizovat a vybavovat z auditivní paměti. Mohou mít závažné psychické problémy, protože si uvědomují význam zvuku a komunikace s prostředím a ztrátou sluchové schopnosti. Děti s kochleárním implantátem Dvě skupiny – ohluchlé děti s KI (znovu získání) a neslyšící děti s KI (efekt dle rychlosti aplikace – diagnostika při narození, KI do 1.roku).

Zrakové postižení Základní předností vzdělávání žáků se zrakovým postižením v běžných školách je dodržování jedné z nedůležitějších podmínek normálního zdravého vývoje dítěte: možnosti vyrůstat jako součást rodiny a celého nejbližšího sociálního prostředí. Při umístění dětí do běžných škol hraje důležitou roli stupeň zrakového postižení. Podle stupně postižení tedy řadíme děti se zrakovým postižením do čtyř kategorií: • slabozraké děti, • děti se zbytky zraku (prakticky nevidomé), • nevidomé děti, 216

• tupozraké a šilhavé děti. Velmi důležitým aspektem je věk dítěte, zda je porucha zraku vrozená, nebo získaná, zda má progresivní charakter a v jakém věku se projevila. Poškození zrakového analyzátoru ovlivňuje nebo zcela vylučuje vizuální zdroj informací. Děti se zrakovým postižením mají v důsledku zrakové poruchy omezeno nejen množství zrakem získaných poznatků, ale i jejich kvalitu.

Mentální postižení Někteří uvádějí definici: Při mentální retardaci jde o celkové snížení intelektových schopností pod průměr, které nastalo v období vývoje a je provázeno jednou nebo více poruchami v oblasti zrání, učení a sociální přizpůsobivosti. Hlavní znaky mentální retardace jsou zejména: •

nízká úroveň rozumových schopností, která se projevuje především nedostatečným rozvojem myšlení, omezenou schopností učení a následkem toho i ztíženou adaptací na běžné životní podmínky,

•

postižení je trvalé, i když v závislosti na etiologii je možné určité zlepšení. Horní hranice dosažitelného zlepšení u jednotlivce je dána závažností a příčinou postižení, ale i vlivy prostředí, tj. výchovnými a terapeutickými vlivy.

Klasifikace podle stupně mentální retardace •

Lehká mentální retardace – lehká duševní zaostalost. IQ se pohybuje přibližně mezi 50 a 69 (u dospělých to odpovídá mentálnímu věku 9-12 let).

•

Střední mentální retardace – střední stupeň duševní zaostalosti. IQ dosahuje hodnoty 35 – 49 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6-9 let).

•

Těžká mentální retardace – těžká duševní zaostalost. IQ se pohybuje v pásmu 20 – 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3-6 let).

•

Hluboká mentální retardace – hluboká duševní zaostalost. IQ dosahuje nejvýše 20 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky).

Statistika zdravotního postižení Podle Českého statistického úřadu (Výsledky, 2008) žilo v roce 2007 v České republice 1 015 548 osob se zdravotním postižením, tj. 10 procent populace České republiky. Z toho: 60 000 zrakově postižených (z nich 17 000 velmi těžce) 300 000 sluchově postižených (z nich 15 000 zcela hluchých) 60 000 lidí s poruchami řeči 1 500 slepohluchých 300 000 mentálně postižených 217

300 000 lidí s vadami pohybového ústrojí 480 000 diabetiků (z nich 70 000 inzulinovaných) 150 000 osob po cévních a mozkových příhodách 140 000 osob postižených epilepsií 100 000 duševně nemocných Kromě uvedených nejčastěji se vyskytujících postižení existuje ještě značné množství osob statisticky nepodchycených, trpících např. vrozenými vývojovými vadami, onkologickými onemocněními atd. Situace v Evropské unii: V EU žije 80 milionů lidí s postižením. V každé čtvrté evropské rodině je někdo s postižením. Lidé s omezenou mobilitou představují 40 procent obyvatel EU. Lidé s postižením jsou dva až třikrát častěji nezaměstnaní než lidé bez postižení. Lidé s postižením mají o 50 procent nižší šanci, že dosáhnou vysokoškolského vzdělání. Na světě je dle OSN 650 miliónů osob se zdravotním postižením.

4) Charakteristiky sociálního vyloučení Objektivní status běžného člena společnosti i subjektivní pocit přináší zejména zaměstnání (zdroj příjmu i uspokojení psychických ad. potřeb), ale i vzdělá(vá)ní, běžná úroveň bydlení, účast na společenských aktivitách a sítích (volby, kulturní život apod.) a dostupnost zdravotní péče a sociálních služeb. Příčina sociálního vyloučení: • • •

narušení sociální solidarity (odklonění se od snahy o dobro všech členů společnosti), individualizaci myšlení a jednání (sledování pouze vlastních zájmů, hledisko „něco za něco“) koncentraci moci v rukou jen některých členů společnosti.

Vlastnosti na straně vylučovaného Psychologické faktory

negativní zkušenosti, pocit hanby, apatie, deprese, nízká schopnost sebereflexe, nízká motivace k řešení problémů, orientace na okamžité uspokojení potřeb, ztráta návyků

Zdravotní stav

omezení vyplývající ze zdravotního postižení (mobilita, vnímání, vyjadřování ad.), nákladnost zajištění potřeb

218

Patologické faktory

nevhodné hospodaření s penězi, závislosti (na návykových látkách, hazardních hrách ad.)

Socializační faktory

zanedbávající výchova, nepodnětné sociální prostředí

Tlak ze strany vylučující většiny Kulturní faktory

diskriminace, předsudky, rasismus, xenofobie, stigmatizace na základě charakteristik jako je rasa, zdravotní stav ad.

Společenské mechanismy Ekonomické faktory

trh práce neodpovídající schopnostem některých lidí, malá poptávka po nekvalifikované pracovní síle, nedostatek možností zajištění materiálních zdrojů, nákladnost vzdělávání

Politické faktory

sociální politika státu (benevolentní sociální podpora, neefektivní chování sociálního státu ad.), praxe místních samospráv

Sociální faktory

oslabení mezilidských vazeb, charakter sociální intervence oslabující potenciál ohrožených sociálním vyloučením

Prostorové faktory

životní prostředí (prostor) s relativně nízkou kvalitou hygieny ad.

Jevy sociálního vyloučení (nevyskytují se ve všech případech): 1. nezaměstnanost, ztížený přístup k legálním formám výdělečné činnosti, nezaměstnatelnost (osobnostní a vzdělanostní deficity) 2. materiální chudoba, omezení spotřeby a vlastnictví, absence finanční rezervy, zadluženost, nesplatitelné půjčky (původně na potřebné i další výdaje) 3. závislost na sociálních dávkách, srovnatelný příjem z dávek a mzdy z dostupného zaměstnání, krácení dávek v případě příjmu, exekuce příjmu z potenciálního zaměstnání (past nezaměstnanosti, past chudoby) 4. závislost na nelegálních formách příjmu, práce načerno, nepřiznané příjmy 5. nízká míra vzdělanosti, ztráta učebních návyků a zájmu o vzdělání, snížené sebevědomí při rozhodování o dalším vzdělávání 6. životní strategie orientované na přítomnost, ztráta představy o zlepšení situace 7. snížená sociokulturní kompetence, neznalost vlastních práv a povinností 8. neschopnost uspokojovat vlastní potřeby, najít zdroje, využívat služby 9. rizikový životní styl, nedostatek pohybu, nekvalitní potraviny, konzumace alkoholu 10. horší zdravotní stav, důsledky hygienických podmínek i životního stylu

219

11. symbolické vyloučení, stigmatizace, přisuzování negativních vlastností při ucházení se o zaměstnání 12. prostorové vyloučení, možnost bydlet pouze v určité lokalitě nebo typu obydlí (v ghettu, na ubytovně, v malém bytě), nepřístupnost objektů, nejistota bydlení

5) Integrace osob se zdravotním postižením do společnosti Axiom „Všichni lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech.“(Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv) Poznámka Takto vymezené hrací pole neříká, že rovnost znamená, že jsme všichni stejní se stejnými nároky, ale že naše lidství – lidská důstojnost, se kterou se všichni rodíme, zakládá rovnost v možnostech, tedy přístupech k dobrům společnosti a život v ní. To vše nutně předpokládá možnost svobodné volby své životní cesty a podmínky ve společnosti, abych se na svou cestu mohl vydat. Kdybyste náhodou chtěli zdravotně postiženým pomáhat, zeptejte se sami sebe, co na své životní cestě chcete. Předpokládám, že vzdělání, práci, místo k bydlení, kruh rodiny nebo přátel, prostor pro volný čas atd. Toto vše chtějí i lidé se zdravotním postižením. Nic víc. Osobní otázka Jak se projevuje moje xenofobie ve vztahu k těm „jiným“ – „druhým“ a jak ji zpracovávám ve svém životě? (Dovolím si pro potřebu otázky a větší představivost uvést pár příkladů „oni“ čí „ti druzí“: například tělesně postižený člověk s amputací končetiny nebo vozíčkář, člověk s kožní nemocí či skvrny či popáleniny ve tváři, člověk s mentálním postižením, člověk nevidomý (slepý)….. Pro rozšíření otázky, byť následně uvedené skupiny nejsou předmětem tohoto textu, bych uvedl ještě například: Romové, Židé, Němci, „jiní“ sousedé, staří lidé, mladí lidé….)

Pojem integrace Obecně je integrace praktickým jevem, který se aktualizuje při styku hodnotových postojů v různých oblastech existence společnosti. Pokud integrace umožňuje soužití menšin a většiny, pak jediné východisko k tomuto soužití vede přes podávání a přijímání pravdivých informací s následnou komunikací zúčastněných skupin v procesu integrace. Komunikace by měla při poctivém přístupu vést k adaptaci jednotlivých skupin ve společnosti a následně pak umožnit spolupráci - kooperaci všech zúčastněných a umožňovat soužití v různosti a jedinečnosti.

220

Socializace zdravotně postižených jedinců a sociální integrace Pojem sociální integrace chápeme jako proces rovnoprávného společenského začleňování zdravotně postižených osob do výchovně vzdělávacího i pracovního procesu a do života společnosti. Integrace je v kontextu péče o člověka a jeho všestranný rozvoj nejvyšším stupněm socializace jedince. Integrace je plným začleněním a splynutím zdravotně postiženého jedince se společností. Předpokládá samostatnost, nezávislost jedince, jenž nevyžaduje zvláštní přístupy nebo ohledy ze strany přirozeného prostředí. Adaptace je o něco nižší fáze socializace a charakterizujeme ji jako schopnost zdravotně postiženého jedince přizpůsobovat se sociálnímu prostředí, komunitě, společenským podmínkám. Utilita označuje již jen sociální zařaditelnost zdravotně postiženého jedince, jehož vývoj je značně omezen. Inferioritu charakterizujeme jako nejnižší stupeň socializace, pro níž je typické sociální vyčlenění ze společnosti. Jedinci jsou naprosto nesamostatní, odkázaní na ošetřovatelskou péči a pomoc při uspokojování nejzákladnějších životních potřeb.

Stav řešení problémů integrace můžeme shrnout ve dvou základních směrech: První směr integrace lze nazvat asimilační. Je charakterizován těmito postuláty: •

Integrace je hlavně problémem menšiny, např. i zdravotně postižených (dále ZdP).

•

Integrace vyjadřuje vztah nadřízení a podřízení, hodnotový systém a chování většiny jsou jediné správné.

•

Integrace představuje ztotožnění se menšiny s identitou většiny.

•

Hlavní způsob postupu je bezvýhradné přijetí psaných i nepsaných norem existence většinové společnosti (asimilace).

•

Hlavní forma řešení je začlenění menšiny (např. ZdP) do institucí většiny (např. zdravotně intaktních).

Druhý směr integrace nazýváme koadaptační. Charakterizují jej tyto postuláty: •

Integrace je společným problémem většiny (např. intaktních) a menšiny (např. ZdP).

•

Integrace je vztahem partnerství.

•

Integrace je nová hodnota vytvořená jak z hodnot menšiny, také z hodnot většiny.

•

Hlavní způsob postupu v integraci je koadaptace.

•

Začlenění menšiny (např. ZdP) do institucí většiny (např. intaktních) není jediná forma integrace.

221

Integrace - Inkluze Integrace tedy znamená začlenění části do celku. V našem případě začlenění, přijetí osob se zdravotním postižením do společnosti osob nepostižených. Integrace znamená přijetí něčeho co stojí venku, mimo. Postižení lidé jsou integrováni do společnosti. Oni ale součástí společnosti již jsou! Často jsou však nuceni stát někde na jejím okraji, někde, kde je není tolik vidět. Zavádí se nový pojem „inkluze“, který má vyjadřovat toto samozřejmé rovnoprávné žití všech lidí. Inkluze nevyjadřuje předem žádné vyloučení, aby poté mohla začleňovat. Inkluze znamená automatické začlenění či bytí součástí určité skupiny, komunity, společnosti. Znamená samozřejmý společný život postižených i nepostižených jedinců v naší společnosti.

222

6) Potřeby rodin s dítětem se zdravotním postižením

Rodina vychovávající dítě se zdravotním postižením se vyznačuje těmito specifiky.

Zvýšená potřeba informací Rodina s dítětem, které má zdravotní postižení, má zvýšenou potřebu po informacích. Narození dítěte je novou situací, s kterou se musí rodina vypořádat, hledá zkušenosti ostatních, rady a informace. O běžné péči o dítě v dnešní době získá rodina spoustu informací a to od své rodiny, od přátel, z různých informačních zdrojů, od lékařů apod. Pokud je ale v rodině dítě se zdravotním postižením, jde o situaci, se kterou nemá mnoho lidí zkušenost.

Zvýšená potřeba péče o dítě Dobrá rodinná péče o malé dítě je samozřejmostí. Dítě se zdravotním postižením má však zvýšené nároky na péči. Má určité zdravotní komplikace, které je potřeba řešit. Je nutné s ním specificky pracovat a pečovat o něj tak, aby se rozvíjelo v rámci svých možností. Dětem se zdravotním postižením je potřeba vytvářet podněty, cvičit s nimi a rehabilitovat.

Potřeba pomoci okolí Existence dítěte se zdravotním postižením v rodině je životní situací, kterou není rodina schopna zvládnout bez pomoci zvenčí. Pro rodinu je důležitá podpora ze strany rodiny, přátel a také pomoc ze strany různých odborníků. Sociální fungování rodiny je výsledkem toho, jaké podpory se rodině dostává od okolí.

Zvýšená potřeba finančních prostředků S narozením dítěte jsou obecně spojené vyšší výdaje z rodinného rozpočtu a nižší příjmy, jelikož žena opouští většinou na nějaký čas zaměstnání, a dávky, které pobírá, bývají nižší než mzda. Pokud má dítě v rodině navíc zdravotní postižení, pak jsou výdaje ještě vyšší. Rodina potřebuje různé kompenzační a rehabilitační pomůcky, některé potřebné léky nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Dítě může být často hospitalizováno v nemocnici, většinou tam s ním pobývá i rodič, což jsou další zvýšené náklady za regulační poplatky. Dítě s rodičem také může často pobývat v lázních, nebo na různých rehabilitačních pobytech, které se také hradí. Rodina musí počítat s tím, že zdravotní postižení může být takového rozsahu, že bude vyžadovat celodenní péči po celý život a jeden z rodičů se již nikdy nevrátí do zaměstnání. Zvýšené výdaje a snížené příjmy se u rodiny s dítětem se zdravotním postižením oproti běžným rodinám ještě umocňují.

Zvýšený stres v rodině Uvádí se, že termín stres se začal používat ve dvou různých významech. V prvním významu jde o situaci, kdy se člověk nachází v nějakém tlaku nepříznivých životních podmínek. V druhém významu jde o různé faktory, které člověka vystavují tlaku. Zvýšený stres v rodině s dítětem se zdravotním postižením může souviset s výše uvedenými potřebami po informacích, finančních prostředcích, potřebě zvýšené péče a pomoci okolí. Je tedy velmi důležité, aby si rodina uvědomovala toto riziko a pečovala o jednotlivé členy, tzn., aby i rodiče pečovali o sebe. Rodiče se ocitají ve velmi náročné situaci, ve které se vyrovnávají s faktem zdravotního postižení, vyhledávají informace, starají se o dítě a mohou 223

zapomenout na sebe, což může vést k různým zdravotním komplikacím, k syndromu vyhoření a jak již bylo uvedeno výše k riziku neplnění rodičovských funkcí.

Druhy služeb pro rodiny se zdravotně postiženým dítětem Zákon o sociálních službách popisuje i konkrétní typy sociálních služeb, které mohou využít rodiny se zdravotně postiženým dítětem. Jejich pořadí je uvedeno v určité návaznosti. První dvě služby jsou nejdůležitější pro počáteční fáze, kdy se rodina potýká s problémem a je nezkušená.

1. Sociální poradenství Sociální poradenství dělíme na základní a odborné. Základní sociální poradenství zpravidla zajišťuje všechny druhy sociálních služeb. Existenci a reálnou dostupnost poradenství by měl v základní míře garantovat orgán státní správy. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek.

2. Raná péče Raná péče je pro rodiny se zdravotně postiženými dětmi velmi důležitá. Jedná se o službu sociální prevence. Zákon o sociálních službách vymezuje ranou péči jako terénní, popřípadě jako ambulantní službu poskytovanou dítěti a rodičům dítěte do 7 let věku, které je zdravotně postižené. Cílem služby je předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace.

3. Osobní asistence Jedná se o terénní službu sociální péče, která je poskytována osobám se sníženou soběstačností v jejich přirozeném sociálním prostředí. Osobní asistence má předpoklady pomoci rodině s dítětem se zdravotním postižením při začleňování dítěte do běžného života (např. asistence ve škole), při zvládání náročnější péče o dítě.

4. Pečovatelská služba Pečovatelská služba představuje terénní a ambulantní službu sociální péče poskytovanou osobám se sníženou soběstačností. Z pojmenování služby je zřejmé, že se jedná především o péči o klienta, což je rozdíl mezi pečovatelskou službou a osobní asistencí, ve které se jedná především o asistenci.

5. Odlehčovací služby Tyto formy služeb nabízejí odlehčení pečující osobě, tedy poskytnutí prostoru pro nezbytný odpočinek pečovatele a načerpání nové energie. Služby jsou poskytovány terénně, 224

ambulantně nebo pobytově. Jedná se o službu sociální péče. Hlavním cílem této služby je pomoc při zvýšeném stresu a zvýšené potřebě péče o dítě.

6. Denní stacionáře Stacionáře jsou ambulantní službou sociální péče, která zajišťuje péči osobě se zdravotním postižením v průběhu dne. Tato služba umožňuje začlenění osoby do určitého kolektivu, odbornou péči, odborné služby, které by osobě nemohly být v domácím prostředí poskytnuty. Služba poskytuje prostor pečující osobě k vykonávání jiných aktivit, dále poskytuje pomoc při zvýšené potřebě péče o dítě a při zvýšeném stresu.

7. Týdenní stacionáře Jde o službu stejného druhu jako denní stacionáře, ale probíhající v pobytové formě.

8. Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy představují pobytové služby sociální péče osobám se zdravotním postižením. Tyto služby lze využít v případě, že rodina nemůže z různých důvodů osobě poskytovat odpovídající péči. Mělo by se jednat o službu, která nastupuje až v případě, že ostatní předchozí služby selžou.

7) Vzdělávání osob se zdravotním postižením Vzdělávání osob se zdravotním postižením (dále jen OZP) upravuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

1. Záležitosti vzdělávání OZP jsou zakomponovány do dokumentů: • Národní program vzdělávání • Rámcové vzdělávací programy Podle nového školského zákona tedy OZP uplatňují právo na vzdělání pomocí specifických metod a vytvoření potřebných podmínek umožňujících jejich vzdělávání. Podle něj zvláštním typem škol zůstávají pouze školy speciální (dříve pomocné) pro žáky s těžkým mentálním postižením, více vadami a autismem. Podmínky vzdělávání OZP má i nadále zajišťovat kraj. 2. Speciální vzdělávání žáků a žákyň se ZP je zajištěno • formou individuální integrace • formou skupinové integrace 225

• ve škole samostatně zřízené pro žáky/žákyně se ZP (výše uvedená „speciální škola“) • kombinací uvedených forem Individuální integrací se rozumí vzdělávání žáka • v běžné škole • v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem ZP 3. Školská poradenská zařízení jsou: • pedagogicko – psychologická poradna (PPP) • speciálně pedagogické centrum (SPC)

Vzdělávání žáků s kombinovaným postižením Pedagogická činnost s uvedeným okruhem zdravotně postižených osob je velmi náročná a vyžaduje vysokou míru odbornosti a vytváření optimálních podmínek. Pro potřeby resortu ministerstva školství se žáci s těžkým postižením a souběžným postižením více vadami člení do následujících tří skupin: 1. Společným znakem této skupiny je mentální retardace, která určuje nejvýše dosažitelný stupeň vzdělání. 2. Druhou skupinu tvoří kombinace vad tělesných, smyslových a vad řeči bez přidruženého mentálního postižení. Speifickou skupinu tvoří žáci hluchoslepí. 3. Samostatnou skupinu tvoří žáci s poruchou autistického spektra.

8) Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Práce vytváří zážitek z času, děli čas a život na volny čas a pracovní dobu. Práce rozšiřuje sociální horizont přes rodinu, sousedství a přátele. Vzhledem k tomu, že je práce organizována kolektivně, nutí člověka, aby sám sebe prožíval jako sociální bytost, aby spolupracoval s ostatními, aby se začleňoval do pracovních procesů a poznával souvislosti. Práce značně ovlivňuje identitu a status člověka ve společnosti. Mezi postavením v pracovním a společenském životě existuje úzká souvislost. Výdělečná činnost umožňuje člověku pravidelnou, systematickou činnost, jejíž účel přesahuje osobni účely a která pracujícího spojuje se sociální realitou.

226

Lidem se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce 1. Pracovní rehabilitace - souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace. 2. Příprava k práci - zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo na základě dohody s úřadem práce. Příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců. 3. Specializované rekvalifikační kurzy - jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako ostatní rekvalifikace. 4. Chráněné pracovní místo - je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. 5. Chráněná pracovní dílna - je pracoviště zaměstnavatele, kde je zaměstnáno nejméně 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením. Příspěvky pro zaměstnavatele Úřad práce může poskytnout příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 60 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % z celkového počtu svých zaměstnanců. Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v pracovním poměru, odběr výrobků a služeb nebo odvod do státního rozpočtu, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat.

9) Změna zdravotního stavu Zdravotní postižení se může vyskytnout naprosto nečekaně, náhle, např. úrazem, anebo pozvolna chronickou nemocí. Na vznik postižení každý jedinec reaguje individuálně. Reakce člověka je závislá na stupni a typu postižení, na informacích, jaké o sobě postižený získá a na včasné rehabilitaci. Přes všechny individuální rozdíly se při náhle vzniklém postižení objevuje několik typů reakcí, které se podobají reakcím na jiné náročné životní situace (ztrátu blízkého člověka, živelnou pohromu apod.) Tyto reakce se mohou v čase vzájemně střídat.

227

Možný sled reakcí je tento: 1. Počáteční šok a jeho důsledkem může být: a) agresivní reakce - slovní - přímá vůči věcem a osobám b) pasivita 2. Deprese - vzniklými ztrátami vyvolaný smutek. 3. Popření reality - jedinec odmítá rozhovor o současném stavu a vytváří si nereálné iluze o úplném uzdravení. Může dojít k izolaci vůči okolí a také může nastat racionalizace, což je logické vykládání příčin postižení. 4. Regrese - jedinec se staví do role mladší osoby, která je závislá na druhých, nechá o sebe pečovat, nechce o ničem rozhodovat, budoucnost neplánuje. 5. Smlouvání - jedinec začíná přijímat postižení jako realitu, ale pouze částečně, jako by si částečným přijetím postižení vynutil na osudu ústupky (dílčí zlepšení). 6. Přijetí reality - jedinec postižení chápe jako výzvu k překonávání překážek a hledání nových životních cílů v nových podmínkách

10) Odolnost člověka Ohrožení „Stres je výsledkem interakce (vzájemné činnosti) mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku.“ „Stres je takový stav organismu, kdy nadměrné množství energie je využíváno na řešení problémů. Tolik energie by nemuselo být použito, kdyby se tyto problémy daly řešit normálně.“ „Stresem označujeme takovou změnu v organismu, která v určitém stavu ohrožení (například před těžkou operací) může vyvolat vysoký stupeň napětí, rozvrátit zaběhnutá schémata každodenního způsobu jednání, která oslabuje mentální výkonnost a vyvolává subjektivně nepříjemné stavy afektivního vyčerpání.“ „Stres je následkem traumatu (duševního úrazu) a velice intenzivní frustrace (pocit neuspokojení).“

Nezdolnost Srozumitelnost Daná osoba vidí obraz jako celek a chápe svoje místo v něm. V tomto obraze má své místo i každý detail jak věcný, tak i společenský. Jde o obraz dostávající smysl a význam všem detailům. Toto vidění celku umožňuje chápat funkci a hodnotu jak věcí, tak i lidí. V tomto 228

obraze světa vidí daný člověk určitý řád a pořádek a tento řád chápe jako něco relativně trvanlivého, na co se může spolehnout a čemu může důvěřovat. Celkový dojem je charakterizován soudržností. Vše je do značné míry předurčené. Je možno se na to spolehnout. Tak je chápána i budoucnost. V sociální oblasti jsou vztahy mezi lidmi charakterizovány solidaritou, přátelstvím a důvěryhodností. Pravidla sociální interakce, vzájemného jednání lidí jsou stanovena a dodržována. Smysluplnost Daný člověk je přesvědčen, že problémy, před které je postaven, jsou smysluplné a že stojí za to, aby se jimi zabýval, aby do jejich řešení investoval svou energii a čas. Chápe problémy jako výzvu k aktivitě a na tuto činnost se vnitřně těší. Působí mu radost a on ji dělá rád. Je přesvědčen, že v tom, co dělá, má možnost projevit svou vlastní iniciativu, tvořivě se podílet na řešení problémů. Je si přitom vědom, že jeho práce je a bude druhými lidmi kladně hodnocena, že se mu dostane společenského uznání. Cítí, že má možnost stanovit si postup práce i tempo postupu, dělat „podle svého“, a ne jako předem programovaný automat. Tato práce ho těší a on může s určitou dávkou hrdosti říci: „Toto je moje dílo“, nebo „ Na tomto díle jsem já spolupracoval“. Takový člověk má možnost říci „své“ k tomu, co se ho osobně týká, a tím má i reálnou možnost ovlivňovat chod dění. Zvládnutelnost Základní charakteristikou je zde jistota, že úkoly, které jsou před danou osobu stavěny, jsou zvládnutelné, že obtíže a možnosti jejich zvládnutí jsou vyrovnané, že daný člověk na to stačí, že tyto úkoly úspěšně vyřeší. V podvědomí je přitom možnost aktualizace vlastních schopností a důvěra v účinnost vlastních zásahů. Daný člověk se cítí kompetentní k řešení vlastní činnosti, daná osoba je z vlastní iniciativy jednajícím člověkem, a ne řízeným někým jiným. Odtud pramení i pojetí naděje.

11) Film Kurz negativního myšlení Komedie / Drama Norsko, 2006, 79 min Režie: Bård Breien Geirrovi je třiatřicet. Před dvěma lety měl autonehodu, od té doby nemůže chodit a je impotentní. Jeho žena Ingvild, ve snaze zachránit manželství v krizi, pozve na delší návštěvu skupinu tělesně postižených, které vede agilní psycholožka Tori. Dosud sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů se vzbouří proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti se pokusí ovládnout situaci. Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše. Debutující režisér smísil známou formuli skandinávského psychologického dramatu o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií syrového kvazidokumentárního vzhledu. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash). (MFF Karlovy Vary 2007) (oficiální text distributora)

229

12) Zdroje 1. MÍČEK, L. Duševní hygiena. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 2. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologická rehabilitace zdravotně postižených. Praha: Avicentrum, zdravotnické nakladatelství, 1985. 3. ŠOLCOVÁ, I. Vývoj resilience v dětství a dospělosti, Praha: Grada, 2009. 4. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví, Praha: Portál, 2009. 5. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres, Praha: Grada, 1994. 6. YALOM, I. Existenciální psychologie, Praha: Portál, 2006. 7. ŘÍČAN, P. Cesta životem, Praha: Portál, 2006. 8. LECHTA, V. Základy inkluzivní pedagogiky, Praha: Portál, 2010.

230

Občanské vzdělávání Studijní materiály k výukovému modulu Vydáno v rámci projektu Komunitní knihovna ve Vsetíně jako centrum dalšího vzdělávání Sestavila Dana Riedlová Vydala Masarykova veřejná knihovna Vsetín v roce 2013 Dolní náměstí 1356, 755 01 Vsetín Tel.: 575 755 141 www.mvk.cz mvk@mvk.cz Grafická úprava a tisk: exodus, grafické studio Počet stran: 231 Vydání první ISBN 978-80-904967-7