ZVUK Zlínského kraje I 2022 by Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

JARO / LÉTO 2022

tož – Radovan Jančář • ozvěny Zlínského kraje – Pavel Stojar • osobnosti – Josef Holcman • paměti – Radovan Jančář • tenkrát – Jan Benedík • malý místopis – Andrea Dovicová • rozhovory – Tomáš Ježek • umění – Lukáš Malina • genius loci – Pavel Popelka • život – Josef Kramář • literatura – Zdeňka Friedlová • za plotem – Petr Odehnal • dozvuk

Č A S O P I S P R O K U LT U R U A S P O L E Č E N S K É D Ě N Í

ZVUK Z L Í N S K É H O K R A J E

Editorial RADOVAN JANČÁŘ Vážení čtenáři,

Nepřítele vylákej zdánlivou výhodou Předstíraje zmatek náhle na ně udeř Kde je ho plno hotov se na jeho příchod ale vyhni se mu zjistíš-li že je silnější Je-li rozzuřený víc ho provokuj je-li skleslý vzbuď jeho pýchu je-li odpočatý tak ho vyčerpej

Má-li přátele tak je rozděl Útoč jen tam kde tě nečeká udeř jen tam kde se nenadá V tom je umění mistrů války předem nesdělitelné (…) Promyšlený plán přináší vítězství nedostatečný plán nese porážku co teprve kde žádný plán nebyl! Z tohoto pohledu jsou mi vítězové i poražení předem zjevní!

Přeji vám v této nelehké době, aby pestrý obsah jarního a letního dvojčísla ZVUKu byl pro vás příjemným osvěžením a vytržením ze současné reality.

Přední strana obálky: M. Fischerová-Kvěchová, ilustrace k české hymně Kde domov můj. Foto © rodinný archiv Marie Fischerové-Kvěchové

Vasyl Sedlyar, ilustrace k básním Tarase Ševčenka, 1933

sotva jsme se začali pozvolna vzpamatovávat z doby covidové, přišla událost, která v novodobých dějinách Evropy nemá obdobu. Dne 24. února byl ruským agresorem napaden suverénní stát Ukrajina. V době stanovení hlavního tématu dvojčísla ZVUKu Peníze hýbou světem neměli členové redakční rady ani tušení, nakolik se stane aktuální kvůli přetrvávajícímu válečnému konfliktu, který (nejen) ekonomicky otřásl celou Evropou. Média denně chrlí stovky zpráv o přetrvávající válce na Ukrajině, je tedy velmi složité psát jakýkoli komentář, navíc v době, kdy budete tyto řádky číst, může už být všechno úplně jinak… Ale protože mi to nedá, vypomohu si citátem Mistra Suna z knihy O válečném umění, kterou jakoby znali i stateční ukrajinští obránci:

Obsah TOŽ Jak peníze hýbaly naší rodinou – RADOVAN JANČÁŘ

na hradě Malenovice – ANDREA DOVICOVÁ TJ Sokol Uherské Hradiště slaví 150 let – BARBORA ILČÍKOVÁ 3

OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE 700 let od první písemné zmínky o Zlíně a hlavní mezníky raných dějin města – PAVEL STOJAR, ZDENĚK POKLUDA Jak Zlín slaví své sedmisté narozeniny – PAVEL STOJAR Peníze pohnuly i kulturou kraje… – ZUZANA FIŠEROVÁ Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně – 20 let ve službách veřejnosti Zlínského kraje – ZDEŇKA FRIEDLOVÁ Tradiční a umělecká tvorba Zlínského kraje – dřevěné hudební nástroje – ROMANA HABARTOVÁ

6 9 11

15 19

OSOBNOSTI Podřevnický kavalír – JOSEF HOLCMAN Bohumil Galásek byl pro studenty morální autoritou, dodnes jej mají rádi – PAVEL STOJAR Petr Chmela, podnikatel s duší muzikanta – PAVEL STOJAR

26 29 31

PAMĚTI Paže tuž, vlasti služ – RADOVAN JANČÁŘ

TENKRÁT Návštěva Augusta Rodina na Slovácku – JAN BENEDÍK 41 Dramatický osud rodiny Bunžovy – TOMÁŠ HAMRLÍK 47 „… penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem…“ – JANA LANGOVÁ 49 Směny, koupě, peníze, likvidace – hřbitovy a synagogy v Kroměříži – PETR PÁLKA 53 MALÝ MÍSTOPIS Příběh jantaru aneb „jantarová komnata“ 1

60 62

ROZHOVORY ... s Jiřím Severinem – TOMÁŠ JEŽEK UMĚNÍ Lubomír Typlt v Galerii Slováckého muzea – LUKÁŠ MALINA Bedřich Fojtášek – TOMÁŠ MIKULAŠTÍK Hlavu vzhůru! Furt se de! – FIŠEROVI A MARIE FISCHEROVÁ-KVĚCHOVÁ Několik slov k Osobnímu poplachu – MARCEL SLADKOWSKI GENIUS LOCI Pábitel – JOSEF HOLCMAN Tanec v rytmu srdce – PAVEL POPELKA ŽIVOT Miroslav Zikmund – JOSEF HOLCMAN Zrada v Jekatěrinoslavi – JOSEF KRAMÁŘ LITERATURA Jaroslav Zapletal – Hračky starého muže – TOMÁŠ JEŽEK Inspirující Orient a přitažlivost historických zahrad – ZDEŇKA FRIEDLOVÁ ZA PLOTEM Samohybní Slováci – ALEXANDER BALOGH Klobučan Hubert Gessner a rudá Vídeň – PETR ODEHNAL

73 75 77 79 83 85 92 95

99 102 106 107

DOZVUK Věk je jenom číslo – MILADA FROLCOVÁ Kde domov můj? – TOMÁŠ JEŽEK Obuv v historii – MICHAL HEINRICH Socha Jana Antonína Bati... – LENKA VACULOVÁ

113 116 118 118

A NA KONEC Závěrečná… – RJTJ(JZ)

120

OBSAH

TOŽ

Jak peníze hýbaly naší rodinou RADOVAN JANČÁŘ

Peníze nehýbou jenom světem, ale dokáží slušně rozpohybovat i záležitosti veskrze rodinné. Moje prababička Anna Jančářová, rozená Kadlčková, pocházela z Prakšic a měla dalších pět sourozenců. Není divu, že když se v roce 1912 provdala do Těšova na jeden z největších gruntů, byla zcela jistě v sedmém nebi. O šest let později zemřel její tchán, starý hospodář, a prababička Anna uchopila vedení gruntu pevně do svých rukou… Pradědeček Cyril to asi nevnímal, nicméně rodinnou kasu vedla Anna. V roce 1936 se měla začít stavět nová státní silnice z Uh. Brodu do Luhačovic a docela dlouhý úsek vedl přes Jančářovy pozemky. Stát byl za první republiky poměrně štědrý a za výkup zaplatil docela slušnou sumu peněz. Většina z nich skončila ve strožochu Anny Jančářové, která zásadně nedůvěřovala bankovní sféře, a to ani jednoho ze státních zřízení, které za svůj život zažila (bylo jich celkem pět). Poprvé tyto peníze zahýbaly naší rodinou v období protektorátu, kdy byl uměle stanoven kurs protektorátní koruny k říšské marce, a to 10 ku 1, což způsobilo obrovskou inflaci a znehodnocení slušné sumy doma uložených peněz. Nejhorší období však teprve mělo přijít a také přišlo koncem května 1953. Prababička Anna, v té době už vdova, na statku i nadále vše dirigovala, na výminek se jí k nelibosti snachy nechtělo a můj dědeček František tak byl neustále v soukolí dvou velmi výrazných osobností, matky a manželky. Byl to velký dříč a od obou žen raději utíkal 3

Prababička Anna Jančářová z Těšova. Foto © archiv autora k práci na statku a polnostech, které v té době bylo více než dost. Stará gazděna měla i přes všechny historické peripetie našpórován velký obnos peněz, samozřejmě ve strožochu, a tak celé rodině zůstaly v červnu oči pro pláč, neboť bezcennými bankovkami si v té době chlapi zapalovali v hospodě viržinka a cigarety, protože jejich hodnota byla pomalu nižší než cena krabičky zápalek. K jejímu tož

dobru nutno přiznat, že stejně by dopadla, i kdyby měla peníze uloženy v záložni, jak se tehdy říkalo. Přičinlivý dědeček František od listopadu 1952 do března 1953 jezdil se svými koňmi do lesa, kde si přes zimu přivydělával svozem klád. Výplata se vyplácela jednorázově v dubnu za celé období a dědeček se těšil, jak si za stržený obnos pořídí nový secí stroj. Po měnové reformě si v místní hospodě pořídil pouze slušnou opičku, neboť všechny tvrdě vydělané peníze stačily pouze na několik piv a několik odlivek slivovice… Asi o dva roky později se prababičce Anně přišel pochlubit její nejoblíbenější vnuk Cyrilek s pionýrským šátkem na krku. Na gazděnu zapůsobil jako na býka, zakřičela: Daj sem tú hadru! Strhla mu ho z krku a pantokem ho na dvoře rozsekala na cáry. Cyrilek brečel, že aj ostatní děcka to majů a že šátek mosí zaplatit. Baběnka mu dala pět korun a povídala: Toto už doma nechcu nikdy vidět! Cyrilkova pionýrská epizoda tak skončila dříve, než vlastně mohla začít. V roce 1959 dopadla na grunt kolektivizace a rodina přišla o všechno, mimo stavení. Tak baběnka Anna dogazdovala a ve stejném roce se definitivně přestěhovala na výminek. Já jsem však na baběnku nikdy nedal dopustit a měl jsem ji moc rád, protože vařila nejlepší krupicovou kaši na světě. A když v roce 1978 zemřela, vlastně poprvé v životě jsem pochopil, jaké to je, když vás opustí blízký člověk. P.S. Tuším, že v roce 1992 proběhla první vlna kupónové privatizace. Každý člen naší rodiny si zakoupil kupónovou knížku, neustále jsme pročítali seznamy podniků, které by přicházely do úvahy, spekulovali o budoucích výnosech, snili TOŽ

o ohromných dividendách a také o tom, co si za ně pořídíme. Jediného, kterého to nechalo chladným, byl můj otec František, který bez váhání prodal svou kupónovou knížku za 20 000 korun nejmenovanému privatizačnímu fondu, a navíc je dostal vyplaceny takřka na ruku. My ostatní jsme byli drobní akcionáři v mnoha nejrůznějších firmách, z Vinovy Mutěnice mi několik let posílali cca 35 korun ročně až do doby, než kterýsi zámožnější akcionář skoupil většinu a nás drobné akcionáře už k ničemu nepotřeboval… Na památku mi zbyla jenom tak kupónová knížka. Nakonec jediný, kdo na tom vydělal, byl můj otec, který se nám potom dlouhá léta smál. Tož tak peníze hýbaly naší rodinou… 4

OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

700 let od první písemné zmínky o Zlíně a hlavní mezníky raných dějin města PAVEL STOJAR, S VYUŽITÍM PODKLADŮ ZDEŇKA POKLUDY

Zlín v roce 2022 slaví výročí 700 let od první písemné zmínky. Město připravilo řadu akcí a projektů, kterými toto jubileum připomíná. Co se ale vlastně v onom památném roce 1322 stalo? A jak se v prvních staletích Zlín rozvíjel? Termín první zmínky o Zlíně je 28. únor 1322. V listině vydané v Brně prodává Fricek z Egerberga královně vdově Elišce svůj podíl na majetcích zděděných po otci, konkrétně Hustopeče, několik okolních obcí a městečko Zlín. Je nepochybné, že v té době již stojící městečko existovalo mnohem dříve. Pro určení přesného data jeho založení ale písemné doklady chybí. Bratři Fricek a Vilém z Egerberka ukončili svou vládu nad Zlínem, když smlouvami z 28. února a 12. prosince 1322 prodali královně vdově Elišce Rejčce městečko Zlín s několika okolními vesnicemi („Slyn opido cum villis“) a také další majetky na jižní Moravě. Eliščinými manželi byli postupně dva čeští králové – Václav II. (zemřel 1305) a Rudolf Habsburský (zemřel 1307). Středověké městečko Pro královnu vdovu byl Zlín jen jedním z jejích mnoha panství. Po ní následovali další držitelé Zlína. V jednom majetkovém zápisu z roku 1349 se připomíná šlechtic Herbort ze Zlína. Titulace ukazuje, že byl majitelem zdejšího panství. Kromě toho mu patřily také Velké Bílovice na Břeclavsku. Herbort zemřel brzy po roce 1350. OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Nejstarší vyobrazení Zlína, pohled od severu, pocházející zřejmě ze 17. století. Foto © MZA-SOkA Zlín Důležitým rodem v historii města byli Šternberkové. I proto, že jejich rodový symbol osmicípé hvězdy se stal natrvalo součástí znaku města. Majetkový zápis v zemských deskách z roku 1358 potvrdil, že zlínské panství získali bratři Albrecht a Zdeněk ze Šternberka. Těmto mocným velmožům patřila rozsáhlá panství: Šternberk a Odry na severu Moravy, dále Količín a Veselí nad Moravou a také Bechyně v jižních Čechách. Albrecht ze Šternberka byl biskupem v severoněmeckém Zvěříně. Hrad a městečko Zlín s panstvím společně drželi bratři Alšík a Vilém ze Šternberka, kteří tento majetek převzali od svého bratrance, zvěřínského biskupa Albrechta. Kolem roku 1370 se bratři rozdělili a ve Zlíně pak samostatně vládl mladší z nich – Vilém ze Šternberka a ze Zlína. V biskupských soudních knihách je zapsán zlínský purkrabí Václav, jenž měl na starosti zdejší sídlo pánů Šternberků a jako nejvyšší zástupce majitele také spravoval celé zlínské panství. Sídlo 6

Šternberků se označovalo jako hrad (1360) nebo tvrz (1397) a stálo zřejmě nad Zlínem na návrší Hradisko. Důležitým mezníkem byl rok 1397. Majitelem Zlína byl tehdy Zdeněk ze Šternberka (bratranec předchozího pána Viléma). K panství náleželo městečko Zlín s tvrzí a dále okolní vsi Čepkov, Mladcová, Zbožná, Prštné, Březnice, Bonětina a půl Želechovic. Zdeněk ze Šternberka roku 1397 vydal zlínským měšťanům listinu, ve které jim rozšířil městská práva a posílil tak pravomoci k hospodářským aktivitám. V roce 1437 zlínské panství od pánů Šternberků nabyl šlechtic Petr Roman z Vítovic. Tomuto vojenskému hejtmanovi husitské války dopomohly k vzestupu a bohatství. K panství patřilo městečko Zlín s tvrzí, sedm vesnic a farní kostely ve Zlíně, Zbožné a Březnici. Zpráva ze soudního jednání v roce 1463 zmiňuje list „pod pečetí Zlínských“, což je doklad o tom, že zlínský purkmistr s radou užívali ke stvrzení dokumentů městskou pečeť. K symbolům, které obsahoval městský znak, patřila zlatá osmihrotá hvězda, která sem přešla z rodového erbu pánů ze Šternberka. Ve druhé polovině 15. století byl pánem ve Zlíně rytíř Vilém Tetour z Tetova, vojenský hejtman v uherských službách, který zdejší panství získal odměnou od krále Matyáše Korvína. Vilémovým sídlem byla podle všeho tvrz umístěná koncem 15. století v prostoru dnešního zlínského zámku. Doba rozkvětu řemesel a obchodu Král Vladislav v roce 1509 potvrdil městu Zlínu privilegium ke konání dvou výročních trhů, a tím se rozšířily hospodářské možnosti měšťanů. Řeme7

Faksimile listiny z roku 1322 vystavená na zlínskem zámku. Foto © Pavel Stojar slníkům tyto trhy neboli jarmarky rozšiřovaly příležitost k prodeji výrobků, posilovalo se postavení Zlína jako obchodního střediska. V roce 1516 zlínští měšťané získali další výsady, které jim udělil jejich pán Jiřík Tetour – zbavili se robot a strážní služby, získali právo šenku, posílila se pravomoc městského soudu. Místo toho pak odváděli pánovi zvýšený roční poplatek. V období 1490 až 1550 Zlín přestal být považován za městečko a označoval se již jako město. Dlouhá vláda rodu Tetourů skončila v roce 1571. Město Zlín s panstvím koupil Jan Kropáč z Nevědomí. Jeho erb je dnes umístěn na východním průčelí zlínského zámku. Zlín se ve druhé polovině 16. století utěšeně rozvíjel. Vládl tady čilý řemeslnický ruch. V městských zápisech se připomínají zlínské řemeslnické cechy: soukeníci, ševci, řezníci. V té době zde působili také početní hrnčíři, tkalci, krejčí, kováři. V listině z roku 1592 se dočteme, že řemeslem se živí většina obyvatel Zlína. OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Pečeť se znakem města z roku 1629. Foto © MZA-SOkA Zlín Přibývala nová stavení a město se rozrůstalo. Mezi zámkem a řekou Dřevnicí přibylo předměstí Grygov neboli Trávník, které mělo i vlastní kostelík. „Ve druhé polovině roku 1586 prožívali obyvatelé Zlína slavné dny. Město dokončilo stavbu nové radnice na západní straně rynku. Budova to byla jednopatrová, vystavěná zlínskými měšťany v renesančním slohu v závěru 16. století, které bylo v životě města obdobím dlouholetého klidu a hospodářského rozmachu. Svědčí o tom také renesanční přestavba kostela, dokončená v roce 1566, i budovy zámku v letech 1571 až 1580. Město mělo v těch dobách své lázně s lazebníkem, špitál s felčarem, školu, ale také tři mlýny, dva pivovary a sladovnu, cihelnu i jatky a další významné budovy a hospodářské objekty. Bylo to období vlády významného rodu Tetourů z Tetova, od roku 1571 pak Jana Kropáče z Nevědomí, Žerotínů a Cedlarů z Hofu,“ popisuje v publikaci Kapitolky ze starého Zlína architekt Eduard Staša. OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Bohatá paní Anna Kropáčová s manželem Janem z Kunovic nechali zbudovat nové obytné prostory na svém zlínském sídle. Přístavba je rozšířila, zvýšila komfort bydlení a dala mu vzhled renesančního zámku. Připomíná se také panský pivovar, který patřil k významným hospodářským objektům vrchnosti. Důležitým zdrojem příjmů zámeckých pánů zůstával i v následujících stoletích. Budova pivovaru stála poblíž zámku. Vaření piva zde skončilo kolem roku 1900. V roce 1922 pak na místě bývalého pivovaru vyrostla budova okresního soudu. Zmíněna je také zlínská městská škola. Vedli ji učitelé, kteří získali své vzdělání na luteránské univerzitě v německém Wittenberku. Zlínu v té době dominovala reformovaná církev. Později (v roce 1613) zlínští měšťané získali patronátní práva k farnímu kostelu ve Zlíně a ke kostelíku v Grygově (Trávníku), měli tedy právo dosazovat sem kněze podle svého uvážení. V roce 1593 zlínští měšťané založili literátské (zpěvácké) bratrstvo. Jeho posláním bylo pěstovat sborový zpěv, který dodával lesk kostelním obřadům o nedělích, svátcích a při slavnostech. Literátské bratrstvo patřilo k ohniskům kulturního života města. Období nájezdů a válečných útrap Období klidného rozvoje města skončilo v roce 1605, kdy uherští vzbouřenci bočkajovci překvapivě vpadli do Zlína a těžce ho poškodili. Nejvíce byly vypleněny bohaté měšťanské domy kolem náměstí, utrpěla Dlouhá ulice a okolí kostela. Ze zámku byl odvlečen do zajetí i majitel panství rytíř Cedlar Pačlavský z Hofu. První polovina 17. století byla ve střední Evropě plná historických zvratů a násilí. Přišla třicetiletá 8

V roce 1667 se mezi zlínskými obyvateli připomíná švec Lukáš Baťa, jehož potomci zůstali ve městě trvale usazeni. V sedmé generaci tohoto ševcovského rodu přišel na svět Tomáš Baťa, který přivedl město na dráhu nevídaného rozvoje. To už je ale jiný příběh…

Jak Zlín slaví své sedmisté narozeniny PAVEL STOJAR

Listina z roku 1322 obsahující první zmínku o městečku Zlín. Foto © Pavel Stojar

válka. V roce 1621 Zlín vyplenilo císařské vojsko a potom následovaly rychle za sebou další ničivé vpády, napřed to byli uherští povstalci Gabriela Bethlena (1623) a potom polské vojsko (1624). V následujících letech přicházely další útrapy a válečná poškození. Východní Morava byla zdecimována, počet obyvatel klesl až o polovinu. V roce 1644 císařské vojsko krvavě potlačilo valašská povstání. Těch se účastnili také někteří obyvatelé Zlína. Pět zdejších mužů bylo popraveno. Nastala doba, kdy lidé byli bezvýhradně podrobeni císaři, katolické církvi a šlechtické vrchnosti. V polovině 17. století koupili zlínské panství Serényiové, uherský šlechtický rod, který v té době získal řadu panství na Moravě i v Čechách. Zlínský pán hrabě Gabriel Serényi potvrdil stanovy cechu hrnčířského, tkalcovského a soukenického. Ve městě se pozvolna obnovovala řemesla a obchod, avšak trvalo pak ještě dlouhá desetiletí, než se Zlín z předchozích válečných pohrom vzpamatoval. 9

Zlín slaví v letošním roce velké jubileum, 700. výročí od první písemné zmínky o městě. U příležitosti výročí vzniká rozsáhlá dvousvazková publikace o historii města. Chystá se i multimediální venkovní expozice, která bude nainstalována v parku u zámku. Probíhá řada kulturních, sportovních a společenských akcí. K jubileu odkazují také tradiční zlínské události, například festival Literární jaro pořádaný Krajskou knihovnou Františka Bartoše se zaměřil na autory spojené se Zlínem.

Logo oslav 700 let Zlína OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Základní myšlenka oslav vychází z toho, že největší hodnota města spočívá v lidech. Samotní obyvatelé města, ať už se zde narodili, nebo přistěhovali a nadále v něm působili a rozvíjeli jej, jsou jeho největším potenciálem. I proto je snahou města obyvatele i návštěvníky do oslav co nejvíce zapojit. Zde je výběr nejzajímavějších akcí jubilejního roku. Třídenní festival Zlín žije Největší oslavou, kterou Zlín ve svém výročním roce zažije, bude třídenní festival Zlín žije. Představí se více než padesát spolků, kapel, organizací, umělců. Od 24. června do 26. června se na scénách objeví většina hudebních seskupení Zlína od rocku, folku přes mladou scénu, alternativní scénu či big beat. Představí se ale také populární hudebníci, jako Ondřej Havelka se skupinou Melody Makers, kapela Tatabojs nebo zlínský rodák Felix Slováček. Návštěvníci se mohou těšit také na výstavy, workshopy, hudební dílny, vystoupení pouličních umělců či karnevalový průvod. Festival Týden Baťa V září bude jeden celý týden věnován odkazu Tomáše Bati, který je neodmyslitelnou součástí historie i současnosti Zlína. Festival se uskuteční od 12. do 18. září a odehraje se ve veřejných prostorech Zlína, ve vile Tomáše Bati i na dalších místech. Návštěvníky čeká popularizační zážitkový, ale i odborný program, který nabídne například setkání baťovských měst, dobové speciality a také hudební vystoupení ve stylu jazzu či swingu. Zažít můžete také divadelní ztvárnění stěžejních okamžiků z éry největšího rozvoje města. Dramaturgie nabídne i procházky za architektuOZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

rou, přednášky, dny otevřených dveří, filmové perličky, doprovodné výstavy, téma zahradní architektury, workshopy pro děti, ukázky ze života baťovských mužů a žen, přednášky a také možnost pokusit se o výrobu vlastní obuvi. Živá kronika Všech dvaapadesát týdnů roku 2022 bude originálně zaznamenáno díky projektu Živá kronika. Každý týden, jak ho prožil, popíše jeden obyvatel města nebo zde působící komunita či organizace. Chybět nebudou postřehy známých osobností z oblasti umění, sportu či školství. Zapojit se může každý. Finální výstup může mít formu deníkového zápisu, souboru poznámek či fotografií. Respondenti se podělí o to, jaká místa navštívili, co zajímavého zažili, co jim utkvělo v hlavě a zaujalo je. První týden výročního roku zachytila herečka Městského divadla Zlín a držitelka Ceny Thálie Helena Čermáková. Své týdny již zaznamenali například lidé z farnosti svatého Filipa a Jakuba, ošetřovatelka v útulku pro zvířata, porodní asistentka, student univerzity a další. Osobité týdenní příběhy průběžně vychází na výročním webu www.zlin700.eu a sociálních sítích kulturního a kreativního centra Živý Zlín. Kdo se chce zapojit, může realizátorům napsat na e-mail info@kulturazlin.cz. Boty pro město Pod názvem Boty pro město vzniká osobitý a unikátní projekt výtvarnice a mezinárodně uznávané sociální architektky Kateřiny Šedé. Boty, jaké svět neviděl. Boty, které budou bez zastavení chodit po dobu dvou měsíců po Zlíně a navštíví na nohách participujících obyvatel nejen řadu akcí 10

jektů a výstavbou nové stavby ve službách historie. Díky této finanční injekci může Zlínský kraj v roce 2022 otevřít v rezortu kultury tři objekty, do kterých bylo investováno 371,2 mil. Kč. Větší část z této částky byla hrazena z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), přičemž míra dotace představuje 61,3 až 84,5 %. Zámek Kinských ve Valašském Meziříčí

Kateřina Šedá, architektka mezilidských vztahů, autorka projektu Boty pro město. Foto © Veikko Somerpuro vztahujících se k výročí Zlína, ale postupně projdou i všechny ulice města. Boty, které se stanou unikátním průvodcem po místech a lidech, kteří dělají Zlín Zlínem. Velkoformátový participativní projekt Kateřiny Šedé připravený při příležitosti oslav města si neklade za cíl pouze aktivizaci co nejširší skupiny obyvatel pro společnou věc, ale současně chce vytvořit důležitou zprávu o městě samotném – o tom, která místa či události jsou podstatné, budou tentokrát rozhodovat lidé úplně sami.

Peníze pohnuly i kulturou kraje… ZUZANA FIŠEROVÁ

Peníze hýbou světem, my hýbeme penězi. A to se podařilo v tom nejlepším smyslu slova v oblasti kultury ve Zlínském kraji, kde ne malé peníze pohnuly rekonstrukcemi kulturněhistorických ob11

Paměťová organizace Muzeum regionu Valašsko otevřela po třech letech v březnu 2022 zámek Kinských ve Valašském Meziříčí, jako majetek Zlínského kraje, který má svěřen do své péče. Zámek je nyní v novém kabátě i s novým obsahem. Rozsáhlá rekonstrukce stála téměř 119 mil. Kč a jednalo se o největší investici v historii muzea s podílem evropské dotace ve výši 61,3 %. Stavební část odstartovala v roce 2019 a byla dokončena v květnu 2020, kdy muzeum zahájilo stěhování téměř půl milionu sbírkových předmětů z dočasného azylu v komplexu bývalého kláštera trinitářů v Zašové vedle kostela Navštívení Panny Marie zpět do nově zbudovaných moderních depozitářů v traktu zámku. V letním období se kurátoři vrhli do realizační fáze stálé expozice o vztahu člověka a přírody, která tzv. vsadila na kartu atraktivních multimediálních prvků a na nové trendy ve výstavnictví. Zámecké pokoje nás moderně vedou jednotlivými epochami našich dějin i vývojem vztahu člověka a okolní přírody, od pravěku až po současnost. Expozice je koncipována jako audiovizuální a multimediální, v níž jsou samotné sbírkové předměty graficky vloženy do jejich virtuálního obsahu. K zásadní inovaci patří i nahrazení tradičních textových panelů velkoplošnými animacemi. Dotykové obrazovky s řadou edukačních her vycháOZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Zámek Kinských před opravou. Foto © archiv paměťových organizací Zlínského kraje zejících z témat expozic zabaví dětského i dospělého návštěvníka. Ústředním bodem např. barokní části expozice je velká projekce na soubor pohyblivých terčů, mezi které můžeme vstoupit a nechat na sebe působit toto období formou videoprojekce všemi smysly. Vedle stálé expozice můžeme navštívit nové výstavní prostory, místnosti pro edukaci, herny, sál pro kulturní programy, konference a koncerty. Součástí prostor je hasičská expozice a půvabná prosklená zimní zahrada, velkou proměnou prošla oblíbená muzejní kavárna a nově bylo zřízeno kreativní zázemí pro maminky s dětmi. OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Expozice na zámku. Foto © archiv paměťových organizací Zlínského kraje Na zámku probíhá řada zajímavých programů – Sklářské kouzlení, tematické zvykoslovné aktivity vázané nyní na Velikonoce v muzeu. V edukačních prostorách mohou návštěvníci zdobit vajíčka, plést pomlázky, péct perníčky, buchty nebo obřadní jidáše. Zámek Kinských je otevřen každý den kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hodin. Bezbariérovost zámku zajišťuje nový výtah. Více informací na www.muzeumvalassko.cz. 12

Hospodářský dvůr v Rymicích Muzeum Kroměřížska otevírá nově rekonstruovaný barokní Hospodářský dvůr v Rymicích v květnu 2022. Práce na obnově začaly v březnu 2020, celkové náklady překročily 129 mil. Kč, z toho 84,5 % tvoří dotace IROP. Hospodářský dvůr v Rymicích je součástí areálu pozdně renesanční stavby tvrze. Jde o čtvercovou vícekřídlou stavbu s centrálním dvorem. V křídle A nalezneme etnografický depozitář a konzervátorskou dílnu. Vstup do areálu a moderní recepce sídlí v křídle B, ve kterém je umístěna atraktivní etnografická expozice „Od klásku ke kvásku“, která návštěvníkům přibližuje tolik pro Hanou typické zemědělství – od procesu setí a sklízení obilí přes další zpracování na mouku a následné pečení chleba se všemi s tím spojenými rituály a zvyky. Křídlo C bude sloužit jako archeologický depozitář. V rámci stavebních úprav došlo v souladu s památkovou péčí k odvlhčení všech objektů, jejich napojení na inženýrské sítě, k revitalizaci krovů, výměně střešní krytiny, vestavbě nové kotelny: to vše po statickém zajištění stěn objektů, instalaci

Hospodářský dvůr po rekonstrukci. Foto © archiv paměťových organizací Zlínského kraje nových konstrukcí podlah, renovacích schodišť, tepelné izolaci stropů a krovu, po sanacích vnitřních a vnějších omítek, výměně oken a dveřních otvorů. Nezbytné byly citlivé restaurátorské práce. Součástí projektu je i úprava vnějších ploch areálu včetně zajištění parkovacích a zpevněných ploch, sadových úprav a dodání mobiliáře. V Rymicích tak vznikl společně s památkami lidového stavitelství, mlýnem, kovárnou i tvrzí nový muzejní komplex. Více informací lze najít na https://www.muzeum-km.cz/ projekty/53-muzeum-kromerizska-p-o-revitalizace-hospodarskeho-dvora-v-rymicich.

OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Cyrilometodějské centrum Výstavbu zcela nového objektu Cyrilometodějského centra ve Starém Městě zahájilo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti v prosinci 2019. Projekt s názvem „Revitalizace národních kulturních památek Velké Moravy“ poskytuje nejen moderní zázemí archeologickému oddělení Slováckého muzea s několika stovkami tisíc sbírkových předmětů, ale také tři nové expoziční a výstavní prostory. Citlivě řešená stavba je jednou střechou spojená průchozím proskleným tubusem se stávajícím Památníkem Velké Moravy ve Starém Městě a je zasazená do areálu dotvářejícího staroměstské náměstí u kostela sv. Ducha a zdejšího informačního centra. Náročný projekt byl realizován ve dvou etapách: V listopadu 2021 byla ukončena výstavba objektu Cyrilometodějského centra v místě Památníku Velké Moravy a revitalizace všech archeologických lokalit – národních kulturních památek v Uherském Hradišti-Sadech, ve Starém Městě a v obci Modrá. Druhou etapu od prosince 2021 představovalo stěhování archeologických sbírek z Uherského Hradiště do archeologických depozitářů s cca 350 tisíci kusy předmětů a do nových odborných pracoven, současně byla zahájena

Památník Velké Moravy po výstavbě. Foto © archiv paměťových organizací Zlínského kraje a probíhá stavba moderních multimediálních expozic a výstav. Celkové náklady projektu, který je financován z dotačního titulu IROP, činí 123,3 mil. Kč. Z této částky představuje dotace IROP 72,6 %, což je 89,6 mil. Kč. K tomu 33,7 mil. Kč investoval do projektu Zlínský kraj. Objekt se stává specializovaným archeologickým pracovištěm s depozitáři, odbornou knihovnou, badatelským zázemím, reprezentačními výstavními a prezentačními sály

a edukačními prostory. Projekt nově přispívá také k oživení archeologických lokalit prohlášených za národní kulturní památky, které spolu s Památníkem Velké Moravy a Cyrilometodějským centrem nabízejí atraktivitu v rámci cestovního ruchu v oblasti velkomoravské muzejní a duchovní turistiky v daném území. Více informací si může zvídavý čtenář najít na http://www.slovackemuzeum.cz/. K uvedeným třem lokalitám přibude v roce 2023 čtvrtý dokončený projekt „Tragédie na Ploštině“. Do všech nových objektů jste srdečně zváni. Balík peněz z EU a z rozpočtu Zlínského kraje přináší svým obyvatelům a návštěvníkům kraje zajímavou podívanou, odpočinek, potěšení a nová poznání…

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně – 20 let ve službách veřejnosti Zlínského kraje ZDEŇKA FRIEDLOVÁ

Žijeme v hektické době, která přepisuje dějiny, mění způsob fungování společnosti i zažitá pravidla. Má význam připomínat si 20. výročí změny zřizovatele, funkce a názvu knihovny pro někoho jiného než samotné knihovníky? Vždyť ve Zlíně působí veřejná knihovna už od roku 1905 a v průběhu let prošla řadou organizačních změn. Domnívám se, že to má smysl především proto, že knihovnictví je úzce provázáno s životem společnosti. To, co se odehrálo před 20 lety, mělo zá15

sadní dopad na činnost knihovny, rozsah a kvalitu služeb, které poskytuje veřejnosti. K 1. lednu 2000 ústavním zákonem o vytvoření vyšších územních samosprávných celků vzniklo v České republice 13 krajů. Samosprávné kompetence získaly na základě zákona o krajích. Kraje postupně převzaly od státu zřizovatelské a zakladatelské pravomoci k různým organizacím. V oblasti kultury to byla především vybraná muzea, galerie a knihovny, které do té doby zřizovalo ministerstvo kultury nebo okresní úřady. Jedním ze zákonů, který stanovil povinnosti krajům, byl i knihovní zákon vydaný v roce 2001. Určil mj. kompetence a úkoly krajských knihoven a jejich roli v celostátní soustavě knihoven. Ve většině krajů převzaly funkci krajských knihoven bývalé státní vědecké knihovny do té doby zřizované ministerstvem kultury. V krajích Karlovarském, Pardubickém, Zlínském a v Kraji Vysočina byly pověřeny krajskou funkcí bývalé okresní knihovny. Jednotlivé knihovny přitom neměly pro zajištění úkolů, které jim stanovovala legislativa, stejnou startovní pozici. Nejvíce markantní to bylo u velikosti a struktury knihovních fondů, které spravovaly. Státní vědecké knihovny byly dlouholetými příjemci povinných výtisků a budovaly své univerzální fondy s důrazem na odbornou literaturu. Okresní knihovny měly univerzální knihovní fondy se zaměřením na všechny věkové kategorie od dětí po seniory a doplňování knihovního fondu bylo limitováno omezenými rozpočty a prostorovými kapacitami pro uložení dokumentů. Také personální obsazení knihoven se výrazně lišilo, ať už z hlediska počtu pracovníků, či jejich profesního zaměření. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace, vznikla rozhodnutím zaOZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Zaměstnanci knihovny před starou budovou. Foto © Libor Stavjaník stupitelstva Zlínského kraje k 1. lednu 2002 a převzala činnost, majetek, knihovní fondy a pracovníky od okresní knihovny, která ukončila svou činnost na konci března téhož roku. Knihovna musela během poměrně krátké doby zvládnout několik pro ni zcela nových funkcí, začít vyrovnávat handicap, který měla vůči studijním a vědeckým knihovnám, a souběžně poskytovat a rozšiřovat knihovnické, informační a kulturní služby obyvatelům města Zlína. Bylo také nutné najít, sjednat a doladit způsob spolufinancování instituce ze strany kraje jako jejího zřizovatele a města Zlína. Samotný vznik Krajské knihovny Františka Bartoše byl poměrně náročným administrativním a organizačním úkolem. Do roku 2001 Knihovna Františka Bartoše přímo řídila činnost více než 90 OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

veřejných knihoven v okrese Zlín a z příspěvku od státu financovala nákupy knihovního fondu a náklady na zaměstnance knihoven. Města a obce hradily provozní náklady knihoven a poskytovaly prostory a vybavení pro jejich činnost. V souvislosti se vznikem krajské knihovny převzaly obce do své správy knihovní fondy a zaměstnance svých knihoven a nadále je financovaly ze svých rozpočtů. Ukončení činnosti okresního systému knihoven a jejich předání samosprávám bylo možné jen díky pochopení a spolupráci měst a obcí zlínského okresu. Jednání o převzetí knihoven byla někdy komplikovaná, ale žádné město ani obec se své knihovny nevzdalo a všechny pokračovaly ve své činnosti dál. Určitě tomu napomohlo i to, že knihovní zákon uložil krajům zajištění tzv. regionálních funkcí knihoven (a od r. 2005 i jejich financo16

vání) a obce se tak mohly i nadále při poskytování knihovnických služeb opřít o odbornou pomoc financovanou Zlínským krajem a využít možnosti zápůjčky výměnných souborů knih. Odborné činnosti na podporu veřejných knihoven ve Zlínském kraji vykonává krajská knihovna ve spolupráci s Knihovnou Kroměřížska, Masarykovou veřejnou knihovnou ve Vsetíně a s Knihovnou Bedřicha Beneše Buchlovana. Všechny tři knihovny mají velmi dobré výsledky v celostátním srovnání, získaly v průběhu let řadu ocenění a často byly u zrodu nových služeb pro uživatele nebo celostátních projektů. Krajská knihovna v době svého vzniku sídlila v historické budově na tř. Tomáše Bati a měla několik menších depozitních skladů v různých částech města. Neoklasicistní budova postavená na konci 19. století podle projektu architekta Dominika Feye měla neopakovatelnou atmosféru, ale její velikost a vnitřní uspořádání limitovaly činnost knihovny. Chyběly odpovídající prostory pro knihovní fond a pro návštěvníky, ale především pro organizaci kulturních pořadů, výstav a přednášek. Když se v roce 2003 knihovna stala ze zákona příjemcem tzv. povinného výtisku, tzn. začala dostávat a trvale uchovávat všechna periodika vydaná v České republice (ročně kolem 4,5 tisíce titulů) a všechny knihy vydané ve Zlínském kraji, tak se nedostatek prostor pro uložení knihovního fondu dramaticky prohloubil. Pro další rozvoj knihovny a jejích služeb mělo zásadní význam její přestěhování do rekonstruované 15. budovy 14|15 BAŤOVA INSTITUTU v továrním areálu, které se uskutečnilo v roce 2013. Krajská knihovna má svůj drobný podíl také na formování kulturní identity nově vzniklého kraje. Vedení kraje, jeho zastupitelé a členové Rady Zlín17

Budova nové knihovny. Foto © archiv KKFB Zlín ského kraje si byli v prvních letech jeho vzniku a etablování vědomi toho, že nestačí jen budovat krajskou samosprávu, dobře fungující úřad, bojovat o spravedlivé rozpočtové určení daní a dotace, ale pro budoucnost kraje je podstatná sounáležitost občanů s ním. Považovali za důležité podpořit vnímání identity kraje jako území s bohatou historií, rozvinutým hospodářstvím, kulturou a folklórem. Současně měli snahu podpořit cestovní ruch a vytvořit originální a zapamatovatelný obraz kraje pro jeho návštěvníky. Jednou z cest, jak podpořit vnímání identity kraje, bylo vydávání knih v rámci Edice Zlínský kraj a časopisu ZVUK Zlínského kraje. V době vzniku Krajské knihovny Františka Bartoše byl radním pro kulturu Jiří Severin, jeden ze zakládajících členů redakční rady časopisu ZVUK. Především jeho zásluhou byla zachována kontinuita vydávání časopisu i po zániku okresních úřadů. Krajská knihovna Františka Bartoše převzala v roce 2002 administraci časopisu a stala se spoluvydavatelem časopisu společně se čtyřmi muzei zřizovanými Zlínským krajem. OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

Interiér nové knihovny. Foto © archiv KKFB Zlín V roce 2003 převzala krajská knihovna vydávání knih v rámci Edice Zlínský kraj. V období 2002– 2010 bylo vydáno celkem 20 titulů. K nejúspěšnějším patřila reedice děl Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a sbírka Pohádky z Moravy, jejímž iniciátorem a sestavovatelem byl Antonín Bajaja. Krajské knihovny mají důležitou koordinační a inovativní roli v systému knihoven. V průběhu let vytvořily několik komunikačních platforem, které jim umožňují operativní sdílení a úzkou OZVĚNY ZLÍNSKÉHO KRAJE

spolupráci. V oblasti uchování a zpřístupnění literárního dědictví mají velký význam digitalizační projekty a zpřístupnění dokumentů v elektronické podobě. Knihovna v letech 2005–2008 realizovala ve spolupráci se Státním okresním archivem Zlín a Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně projekt digitalizace baťovských novin. Na něj navázala postupná digitalizace vzácných a regionálních dokumentů z fondu krajské knihovny a jejich zpřístupnění. Zlínská knihovna je také jedním ze zakládajících členů centrálního portálu Knihovny. cz, podílí se na budování České národní bibliografie a na dalších klíčových projektech českého knihovnictví. Knihovny v České republice procházely v prvních dvou dekádách 21. století velkou a kontinuální proměnou. Musely se vypořádat se situací, kdy tištěné dokumenty ztratily výsadní postavení pro zprostředkování informací a vzdělání, a také s rychlým technologickým rozvojem společnosti. Postupně posilovaly svou roli v oblasti celoživotního vzdělávání, osobního rozvoje obyvatel a kulturního života měst a obcí. Svou schopnost reagovat na potřeby uživatelů a změněné podmínky dokázaly knihovny v nedávné době, kdy poskytovaly služby při omezeních daných protiepidemickými opatřeními, nebo v současnosti, kdy nabízí pomoc lidem prchajícím z oblastí postižených válkou. V posledních letech se knihovny zaměřují také na to, jak přispět k udržitelnému rozvoji života na této planetě. V tom všem knihovnicím a knihovníkům v Česku výrazně pomáhá schopnost nezištné spolupráce, sdílení znalostí a zkušeností a současně zdravá konkurence a chuť být ve svém oboru „jedničkou“. Přeji Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně a celému společenství knihoven a jejich uživatelů další úspěšná a užitečná léta. 18