Prolog „Správný gentleman by měl proboha pochopit, že i dáma má vlastní rozum,“ pravila Evelyna Ruddicková a postavila šálek s čajem na stůl tak rázně, až zařinčel. Překvapilo ji, že rozhovor o mužském chování, který vedla se svými přítelkyněmi, začal být tak vážný. Už se smířila s tím, že všichni příslušníci opačného po hlaví jsou naprosto nemožní. Teď si však připadala celá zmatená a jako by si tím najednou nebyla tak jistá. Duchaplné kritické poznámky Lucindy Barrettové a lady Georgiany Halleyové byly jako obvykle pravdivé. I ji samotnou už unavovalo, jak ji muži přehlížejí, což ovšem společnost po važovala za správné. Bylo na čase, aby někdo s arogancí a se bestředností těch nafoukanců něco udělal. Lucinda zamířila k psacímu stolu na opačné straně místnosti. „Měly bychom si vše zapsat,“ řekla, vytáhla ze zásuvky několik papírů a vrátila se k přítelkyním. „My tři dokážeme ovlivnit hod ně lidí a obzvláště takzvané gentlemany, na něž se budou naše pravidla vztahovat.“ „Zároveň bychom tím prokázaly službu ostatním dámám,“ podotkla Georgiana zamyšleně. „Seznam pomůže pouze nám,“ opáčila Evelyna, a přestože o tom měla pochybnosti, vzala si od Lucindy tužku. „Jestli vů bec.“ „Ach, určitě ano – ale teprve až začneme pravidla dodržovat,“ pronesla Georgiana. „Navrhuji, aby si každá z nás vybrala jed noho muže a naučila ho, jak na dámu zapůsobit příznivým do jmem.“ „Souhlasím,“ přitakala Lucinda a udeřila rukou do stolu. Evelyna střelila pohledem z jedné na druhou. Její bratr by se na ni nejspíš zlobil, že marní čas hloupostmi, ale nemusí se o tom 7
dozvědět. Třeba se nakonec vrátí do Indie, takže bude o jedno ho prostopášníka méně. Při té představě se usmála a přitáhla si prázdný list. Bylo příjemné vědět, že dělá něco prospěšného, tře baže jejich seznam zřejmě nikdo jiný nevyužije. Georgiana začala psát. „Mohly bychom si naše pravidla ne chat vydat pod názvem Lekce lásky od tří výjimečných dam. Seznam lady Evelyny 1. Když hovoříte s dámou, nikdy ji nepřerušujte, i když chcete říct něco velice důležitého. 2. Pokud se jí zeptáte na názor, mějte na paměti, že vám ho ráda sdělí. Rozhodně ho však nezesměšňujte. 3. Chovat se jako gentleman neznamená pouze otevírat dámě dveře, nýbrž se rovněž zajímat o její potřeby. 4. Když se chce dáma zhostit nějakého úkolu nebo vyřešit určitou záležitost, nepovažujte to pouze za její vrtoch. Evelyna se opřela, sklopila zrak k seznamu a odfoukla kousky ulomené tuhy. Teď už jenom potřebuje najít oběť – tedy studenta. „Je to zábavné,“ zazubila se.
8
1 O rok později „Nechápu, proč kvůli tomu takhle vyvádíš,“ obrátila se Evely na Ruddicková ke svému bratrovi a udělala krok dozadu. „S Lu cindou Barrettovou se přátelím od chvíle, kdy jsme byly uvedeny do společnosti.“ Viktor k ní přistoupil. „Můžete se přátelit, ale na jiném večír ku,“ opáčil úsečným, rozzlobeným tónem. „Její otec nemá hlaso vací právo v parlamentu a já dnes večer potřebuji mluvit s lady Gladstoneovou.“ „Lady Gladstoneovou nemám ráda,“ zamumlala Evie, a když ji bratr chytil za ruku, polkla nadávku. „Pije whisky.“ „A její manžel je vlivný majitel nemovitostí v Západním Sus sexu. Strávit část večera ve společnosti přiopilé ženy není vysoká cena za křeslo v parlamentu.“ „To tvrdíš jenom proto, že na tebe nebude dýchat alkoholové výpary. Viktore, dnes jsem si sem přišla zatančit a popovídat se svými přá…“ Její bratr svraštil tmavé obočí. „Dnes večer jsem tě sem dopro vodil jenom proto, abys mi pomohla s kampaní.“ Oba věděli, že Evelyna prohrála tuto hádku ještě dříve, než vůbec začala. Podezírala Viktora, že s ní debatuje jenom proto, aby jí mohl připomenout, kde je její místo. „Škoda, žes nezůstal v Indii.“ „Hmm. Byl bych raději tam než tady. Ale teď už jdi za ní, než si ji pro sebe zabere jeden ze starých přátel Plimptona.“ Evelyna nasadila zdvořilý, přátelský úsměv a vydala se hle dat lady Gladstoneovou, která by měla jejímu bratrovi pomoci do parlamentu. Pomalu kráčela kolem přeplněného tanečního par 9
ketu. Neznepokojovalo ji pouze, že se vikomtka ráda napije. Ta žena je o třicet let mladší než její manžel a má další, mnohem hor ší zlozvyky. Zaslechla, že dnes večer se už jedné z neřestí oddává. Lady Gladstoneová seděla v menším výklenku poblíž pódia pro orchestr. Hlavu měla nakloněnou na stranu a její tolik vy chvalované křivky obepínaly smaragdově zelené hedvábné šaty. V konzervativním tanečním sále v domě lady Dalmereové pů sobila poněkud nemravně. Nicméně mnohem víc ji znervóznil tmavovlasý muž, který se nad ní skláněl a ústy se téměř dotýkal jejího ucha. Evelyna měla na okamžik chuť předstírat, že nic nevidí, a zase se vzdálit. Jelikož by ji ale Viktor opět nazval hlupačkou, zůstala stát na místě. Když si po chvilce začala připadat trapně, odkašlala si a konečně promluvila. „Lady Gladstoneová?“ Vikomtka k ní zvedla zrak. „Svatoušku, máme společnost,“ zachichotala se. Muž se napřímil a zelenýma očima, které vynikaly v tmavé tváři s dokonalými rysy, dívku pomalu přejel od střevíčků k hla vě. Evelyna nedokázala potlačit uzardění. Všechny mladé dámy dbající na dobrou pověst se od vysoké ho, blazeovaného a ďábelsky pohledného markýze ze St. Aubynu držely v bezpečné vzdálenosti. Kdyby Viktor neměl politické am bice, právě kvůli markýzovi by ji nikdy do blízkosti lady Glad stoneové nepustil. „Pane, dobrý večer,“ řekla Evelyna a uklonila se. Aubyn na ni hleděl a smyslné rty mu rozvlnil cynický úsměv. „Teprve uvidíme, jestli bude dobrý,“ prohodil, načež se otočil a zamířil k herně. Evelyna vypustila z úst zadržovaný dech. „To bylo nevkus né,“ hlesla. Lady Gladstoneová se zasmála. Tváře měla zardělé, ale teplem v sále to určitě nebylo. „Milá slečno, Svatoušek nemůže být sluš ný, protože je tak hrozně… zkažený.“ Nepřišla jsem se sem bavit o neslušném chování, pomyslela si dívka. „Jmenuji se Evelyna Ruddicková, mylady,“ pronesla a uklonila se. „Potkaly jsme se na vánočním večírku u Bramhur stových a nabídla jste mi, že vás můžu v Londýně navštívit.“ 10
„Ach, jejda, někdy bývám až příliš velkorysá. Co ode mě chce te, slečno… Ruddicková?“ Jelikož Evelyna nesnášela lhaní, věděla, že tato část rozhovo ru bude nejtěžší. „Nejdříve bych vám ráda pochválila šaty. Jsou opravdu nádherné.“ Vikomtka vystavila své vnady ještě více na odiv. „To je od vás velice milé, drahá,“ usmála se. „Svoji švadlenu vám můžu jedi ně doporučit. Myslím, že my dvě jsme téměř stejně staré, i když vaše… poprsí není tak…“ Vyvinuté, konstatovala v duchu Evie a měla co dělat, aby se ne zamračila. „Jste velice laskavá,“ poznamenala a váhavě se posadi la vedle ní. „Slyšela jsem,“ pokračovala spikleneckým tónem, „že jste z velké části zodpovědná za politický úspěch vašeho manže la. Já… jsem poněkud v rozpacích, protože nevím, jak bych mohla v této oblasti pomoci svému bratru Viktorovi.“ Odměřenost ve tváři lady Gladstoneové vystřídal nadřazený výraz. „Inu, nejdůležitější je samozřejmě znát správné lidi. To…“ „Kde je?“ zavrčel lord Gladstone, když zastavil u své choti. Kulatý obličej měl brunátný a nápadné oči vypoulené víc než ob vykle. „Kde je ten mizera?“ Vikomtka se napřímila v marné snaze zaujmout nevinnou pózu. „Koho hledáš, miláčku? Právě si povídám se slečnou Rud dickovou, ale ráda ti toho dotyčného pomůžu najít.“ Výtečně, blesklo Evelyně hlavou, když se na ni rozzuřený vi komt podíval. Pokud se zaplete do dalšího ze skandálů nechval ně proslulého St. Aubyna, Viktor ji už nikdy nepustí ven – i když za tento incident může on sám. „Víš zatraceně dobře, koho hledám, Fatimo. A co vy, děvče, neviděla jste toho mi…“ „Evie! Tady jsi!“ zvolala Georgiana, lady Dareová, která se u nich objevila jako vždy v pravý čas a uchopila přítelkyni za ruce. „Musíš jít se mnou urovnat jeden spor. Dare trvá na tom, že má pravdu, i když oba víme, že ji nikdy nemá.“ Evelyna kývla na lorda a lady Gladstoneovy a vzápětí ji už Georgie odváděla na bezpečnější místo. „Díkybohu,“ hlesla. „Myslela jsem, že je to můj konec.“ 11
„Co jsi proboha dělala u lady Gladstoneové?“ otázala se pří telkyně a pustila ji. Evie povzdechla. „Na to se zeptej Viktora.“ „Ach. Tvůj bratr se prý snaží získat Plimptonovo křeslo v par lamentu.“ „Ano. Je mi to velice… nepříjemné. Posledních pět let tady ne žil, a přesto se mě nikdy nezeptá na můj názor, pokud jde o život v Londýně a jeho obyvatele. Bez rozmyšlení mi nařídí, abych si šla popovídat s lidmi, o nichž se domnívá, že by mu mohli být prospěšní.“ Georgiana se zatvářila zamyšleně. „Hmm. Když jsme psaly náš seznam, sourozence jsme neměly na mysli, ale možná by mohl být Viktor tvým žákem,“ poznamenala. „To v žádném případě,“ opáčila Evie a zachvěla se. „Teď je řada na Lucindě. Zatímco ty jsi Darea pouze málem zmrzačila, já bych svého bratra asi zavraždila.“ „Jak myslíš. Jelikož mám už nějaké zkušenosti, troufám si tvr dit, že muž, který potřebuje lekci, si tě možná najde sám.“ „Ha, ha. Ne, pokud budu v přítomnosti Viktorových pošeti lých přátel okouzlující a zahraji si na hlupačku. Budou se ke mně chovat zdvořile. Nemůžou přece dopustit, aby se na ně někdo ošklivě mračil.“ Lady Dareová se zasmála a vzala ji za ruku. „To by stačilo. Teď si zatanči s Tristanem. Jestli chceš, můžeš ho klidně kopnout.“ „Ale já mám Tristana ráda,“ namítla dívka a usmála se. Byla vděčná, že má skvělé přátele, kteří se nezajímají o politiku. „Pro tože se občas mračí.“ Georgiana se neubránila úsměvu. „Ano, to je pravda.“
12