1 Quinn ve spodní zásuvce psacího stolu našel krabičku kancelářských sponek a zrovna se napřimoval z předklonu, když do jeho kanceláře vstoupila mrtvá žena. Vešla tiše jako myška a vyděsila ho. Nebyla krásná, ale atraktivní. Měla útlé boky a štíhlé nohy. Byla oblečená do nově vypadajících tuhých džínsů a bílé halenky bez rukávů, pod níž se rýsovala malá ňadra. Hnědé vlasy jí splývaly na ramena a tmavě hnědé oči měla trochu vykulené. Její pravidelné rysy mírně narušovaly příliš velké rty a mírný předkus. Pod paží měla zastrčené žluté desky plné výstřižků z novin. V pravé ruce držela hnědou koženou kabelku s dlouhým popruhem, který poskládala a použila jako držadlo. Do telefonu řekla, že se jmenuje Tiffany Kellerová. Quinn odhadoval, že kdyby ještě byla naživu, táhlo by jí na třicítku. Ve tváři se jí zračilo jakési temné odhodlání, jako by ji někdo právě urazil a ona se mu hodlala pomstít. Najednou se velkými ústy usmála a odhalila zuby. Zarputilý výraz úplně zmizel, jako by na jejím obličeji nedokázal zůstat dlouho. Quinn nabyl dojmu, že na okamžik zahlédl někoho úplně jiného. „Předpokládám, že jste kapitán Frank Quinn.“ „Jenom Quinn,“ opravil ji. „Přesně jak je to napsané na dveřích – Detektivní kancelář Quinn a společníci.“ „Vím, že už nejste u newyorské policie,“ řekla. „Neposadíte se?“ zeptal se a ukázal kancelářskou sponkou na jednu ze židlí z ořechového dřeva, které stály před jeho psacím stolem. „Díky, já postojím.“ Ještě víc roztáhla koutky úst. „Jsem Tiffany Kellerová.“ 7
Nespouštěl z ní oči a pravou rukou hmatal po prázdném skleněném popelníku, do něhož dával kancelářské sponky. „Když jste mi volala, představila jste se mi jako Tiffany Kellerová. Ta Tiffany Kellerová, která se stala obětí sériového vraha?“ „Přesně ta.“ Nemohl od ní odtrhnout oči. Otočil krabičku dnem vzhůru a vysypal z ní sponky do popelníku. Tiché cvakání kovu o sklo ho přesvědčilo, že se trefil. „Promiňte, ale nejste náhodou mrtvá?“ „Ne tak docela.“ Kam tohle směřuje? Quinn hodil prázdnou krabičku do koše umístěného uprostřed pod stolem. Dopadla na roztrhaný kus papíru, takže nebylo nic slyšet. „Co si přejete, Tiffany?“ „Chci, abyste našel Řezníka.“ Řezník byl sériový vrah, který měl na svědomí pět obětí. Poslední zabil před pěti lety a pak vraždění najednou nechal. Podobně jako většina sériových vrahů zabíjel pouze ženy. Obětem uřízl bradavky a těsně pod prsa jim nožem vyvedl velké X. Potom jim podřízl hrdlo. Quinn byl tehdy upoutaný na lůžko poté, co ho při přepadení obchodu s alkoholem postřelili do nohy, a případ Řezníka nevyšetřoval. Nesoustředěně ho jako dočasný invalida sledoval v televizních zprávách a četl o něm v novinách. Představovalo to jednu z mála alternativ ke koukání na strop. Pokud ho paměť nemýlila, Tiffany Kellerová byla Řezníkovou poslední obětí. Pohodlně se usadil v kancelářském křesle a pozorněji si návštěvnici prohlédl. Jeho zkoumavý pohled ji nevyvedl z míry. „Jsem Tiffanyino dvojče,“ řekla. „Proč jste si na ni hrála?“ zeptal se. Úsměv na její tváři se ještě rozšířil a objevily se řady pravidelných bílých stoliček. Quinn by se vsadil, že v životě neměla v zubech jedinou díru. S širokým bělostným úsměvem se trochu podobala roztleskávačce, která na sebe hodně dbá. Oslnila by i diváky v zadních řadách. „Říkala jsem si, že když za vámi přijde přímo jedna z Řezníkových obětí a požádá vás, abyste ten případ vyšetřil, spíš vás přesvědčí,“ odpověděla. Měla slabý přízvuk a jednotli8
vé hlásky vyslovovala nezřetelně a trochu je protahovala. Nebyla ze severovýchodu. Nejspíš pocházela odněkud ze středozápadu. Z venkova. „Jsem Chrissie.“ Aha. „Chrissie Kellerová. Máma nás se sestrou pojmenovala po svých oblíbených zpěvačkách z osmdesátých let, Chrissie Hyndeové a Tiffany.“ „Jaké Tiffany?“ „Nepoužívala příjmení. Někteří umělci to tak dělají.“ „Někteří umělci, se kterými jsem měl tu čest, taky,“ podotkl Quinn. „Myslíte kapsáře, podvodníky a podobně?“ „Ano. A imitátory.“ „Nemusela jsem se za Tiffany vydávat,“ řekla. „Jenom jsem chtěla, abyste si na chviličku myslel, že před vámi stojí ona. Oběť, která vás žádá, abyste spravedlivě potrestal jejího vraha.“ „Chtěla jste mi zahrát na city.“ „Přesně tak.“ „Na tomhle světě se spravedlnost nehledá snadno, Chrissie. Někdy je dokonce problém určit, jak vypadá. Hledání může být dost pracné a drahé, a to, co najdeme, se nám nakonec vůbec nemusí líbit.“ „Anebo si to můžeme vychutnat.“ Quinn jí nedokázal odporovat, protože nikdy nebyl v její situaci. „Mám dostatek prostředků a zaplatím vám,“ ujistila ho. „A za své peníze chci zjistit, kdo zabil Tiffany. Svůj zločin musí odpykat. Možná vám to bude připadat divné, ale já si myslím, že právě proto ty peníze mám. Proto jsem vyhrála trojnásobný opičí super jackpot.“ Přenesla váhu a vystrčila v těsných džínsech jednu kyčel dopředu. „Třikrát za sebou jsem měla tři opice v řadě,“ prohlásila hrdě. „Vážně?“ zeptal se Quinn. Došlo mu, že Chrissie mluví o výhře na herním automatu. Zhoupla se na noze, na níž měla váhu, jako by pomalu zašlapávala nějakého broučka. Byla obutá do gumových sandálů, v nichž ji podle Quinna musely bolet nohy. „To si pište. Měla jsem čtvrťák pro štěstí a dobrý důvod vyhrát sto třicet devět tisíc dolarů.“ Znovu se široce usmála. „I po zdanění je to spousta peněz.“ 9
„A to i tady v New Yorku,“ dodal Quinn a znovu se opřel, tentokrát víc dozadu. Křeslo zaskřípělo, jako by ho chtělo varovat, aby si zbytečně nezahrával. Jinak se převrhne a on dopadne jak dlouhý, tak široký na zem. „A teď máte poslání,“ řekl. „Přesně tak, pane Quinne. Neříkejte mi, ať jdu na policii, protože tam už jsem byla. Nezajímá je to. Od Řezníkova řádění uplynulo hodně let a mně připadalo, že policie nechce, abych jí připomínala případ sériových vražd, který nedokázala objasnit.“ „Byrokraté nesnášejí, když jim připomenete jejich neúspěchy.“ „Mně je jedno, co snášejí nebo nesnášejí. Zajímá mě jenom spravedlivá odplata za Tiffany.“ Zase ta spravedlnost. „Z lidí s posláním mám hrůzu,“ řekl Quinn a pomyslel si, že by o tom mohl sáhodlouze vyprávět. Ale co řekl, byla pravda. Někdy děsil sám sebe. „Vy nejste z New Yorku.“ Zatvářila se trochu překvapeně a olízla si široké rudé rty. „Je to tak vidět?“ „Jenom trochu,“ odpověděl. Poklepal si ukazovákem na lícní kost pod pravým okem a usmál se. „Mám dobrý pozorovací talent.“ Chrissie přistrčila židli blíž ke stolu a posadila se na ni. Pevně zkřížila nohy, jako by na sobě neměla džínsy, ale sukni. Anebo si myslela, že Quinn by mohl zahlédnout příliš velký kus jejích stehen v džínovině, zbláznit se a napadnout ji? „Jsem z Holifieldu v Ohiu. Tiffany odtamtud byla samozřejmě taky. Je to malé městečko. Většina lidí tam pracuje v chemičce nebo v továrně na pneumatiky pro kamiony. Tiffany tam taky chvíli pracovala a pak odjela sem do New Yorku, protože se chtěla stát herečkou. Místo toho byla zavražděna.“ Chrissie nasadila tvrdý výraz. Na okamžik pevně sevřela rty, až jí zbělely. „Chci to dát do pořádku.“ „Chcete se pomstít?“ „To taky. Pane Quinne, měl byste vědět, že když jedno dvojče zemře, v tom druhém taky něco zhasne. A způsob, jakým přišla o život Tiffany… Skoro jako by nás to postihlo obě. Smrt jednoho z dvojčat je výjimečná věc.“ „Výjimečná je smrt každého člověka.“ 10
Chrissie se předklonila na židli a položila si ruce na kolena. Měla dlouhé prsty s hezky upravenými nehty. Chyběly na nich prsteny. „Policie dala případ Řezníka k ledu, pane Quinne. Přeju si, abyste ho rozmrazil. Chci, aby se mé poslání stalo i vaším posláním.“ „To je potřeba trochu promyslet,“ řekl Quinn. „Newyorští policajti nejsou žádní hlupáci. Tedy aspoň většinou. Před pěti lety případ Řezníka prostě nemohli vyřešit.“ „Četla jsem o vás, pane Quinne. Pokud jde o sériové vrahy, jste chytřejší než policie. Chytřejší než kdokoli jiný.“ „Začínám se červenat.“ „Pochybuju, že to dovedete,“ opáčila. „Teď jste mě urazila.“ „To jsem nechtěla. Měla jsem na mysli vaše zkušenosti a to, že vždycky zvítězíte.“ „Další chvála. Až mi z toho trne krk.“ „Vkládám ve vás víru a sázím na vás své peníze,“ řekla Chrissie. „Případy se odkládají, čas běží… Pak se hůř řeší. Moc vám slíbit nemůžu.“ „Sliby jsou mi fuk,“ prohlásila Chrissie. „Zajímají mě jenom výsledky. Stejně jako vás.“ Znovu se usmála rudými rty a pokračovala: „Říká se, že je pro vás nejdůležitější výsledek, že obcházíte pravidla způsobem, jakým by si to žádný policajt nedovolil. Jste lovec, který se nikdy nevzdává.“ Poposedla si na kraj židle, jako by chtěla přeskočit stůl a spolknout Quinna svými velkými ústy. „Co vy na to?“ „Vzdávám se. Co vám mám říct?“ „Že tu práci vezmete, co jiného.“ „Asi jsem vás neměl nechat rozhodnout za sebe.“ Sledoval, jak Chrissie sahá k noze židle pro odřenou koženou kabelku, kterou si o ni opřela, a vytahuje z ní šekovou knížku. Nepokoušel se ji zastavit. Měla pravdu. Pravdu a štěstí. Proto vyhrála trojnásobný opičí super jackpot. Vyhrál snad on někdy něco?
11