1 Včera Regan Pescoliová byla rozpálená do ruda. Ne však sexuálním vzrušením. Žhnula vzteky. Ovládal ji hněv. Zuřila. Volant svého Jeepu Cherokee svírala tak pevně, až jí zbělely klouby na rukou. Skřípala zuby a čelním sklem napjatě sledovala zasněženou silnici, jako by se na ní mohl každou chvíli objevit ten šmejd, který ji tak vytočil. „Sakra,“ zaklela polohlasem, když služební auto sklouzlo na zledovatělé krajnici. Srdce jí divoce bušilo, tváře hořely, a to na vzdory arktickým teplotám venku. Nikdo, nikdo na světě, nedokáže Regan dopálit tak jako její bývalý manžel Luke „Štístko“ Pescoli. Což se mu dnes podařilo na výbornou. Jenže tentokrát už zašel příliš daleko. Překročil po myslnou hranici. Zatraceně! Za celé ty roky společného života se od něj nedočkala ničeho dobrého. A dnes si ten hajzl z ničeho nic dovolil odvést jí děti. Šílené tempo, kterým se Regan hnala po úzké silnici mezi ostrými skalami a hlubokými stržemi, nedokázaly zmírnit ani uklidňující vánoční melodie linoucí se z autorádia. Přes zamlžené čelní sklo sotva viděla klikatou cestu před sebou, přesto přitisk la pedál plynu až k podlaze, kdykoliv mohla. Před očima měla jen rudou mlhou zahalený obrázek toho hajzla Lukea Pescoliho a jeho nové ženy, barbíny Michelle. Bariéra vysokých hor oddělující jejich domovy jí dosud vyho vovala. Dnes se ovšem k Lukeovi potřebovala dostat co nejrych leji a obtížná trasa ji jen zpomalovala. V hlavě jí jako přeskakující deska pořád dokola zněl jejich po slední hovor, kdy jí oznámil, že si vzal její děti. Děti, které vycho 7
vávala prakticky sama! Tím svým povýšeným hlasem jí sdělil: „Popovídali jsme si, já, děti i Michelle, a došli jsme shodně k zá věru, že Jeremy s Biancou budou žít u nás.“ To ji rozzuřilo. Ještě než práskla telefonem, řekla do sluchátka mrazivě pevným výhrůžným hlasem: „Sbal dětem věci, Lukeu, protože si pro ně přijedu. Včetně Cisca. Chci zpátky svého syna, svou dceru i svého psa. A jedu si pro ně teď hned!“ Zamkla dům a nasedla do auta. Nemyslela na nic jiného, než jak dostat zpátky své děti. A jak zastřelí Lukea. Když se na zasněženém a zledovatělém povrchu pomalu roz jela, motor jeepu na protest zaječel. Natáhla se pro krabičku ciga ret, kterou si v přihrádce šetřila pro „extrémně stresové situace“, byla však prázdná. „Paráda!“ Zmačkala ji do kuličky a hodila na zem před sedadlo spolujezdce. Chtěla se toho zlozvyku zbavit… Jednou provždy. Třeba je tohle začátek naprostého konce s kouřením, řekla si. „Ou, venku je taková zima,“ stihl se z rádia ozvat hlas nějaké countryové zpěvačky, než ho Pescoliová nasupeně přepnula na CD přehrávač. „Máš sice recht, holka, ale nestojím o to, aby mi to někdo při pomínal i z rádia,“ zamumlala a zahnula do zatáčky. Pneumatiky na sněhu podklouzly, brzy se ale hluboký vzorek zaryl do ujež děného sněhu. Pescoliová si toho sotva všimla. Stejně tak prakticky nevnímala stromy, které na okraji cesty vystupovaly z mlhy jako mlčenlivá stráž. Jejich větve se prohýba ly pod vysokými sněhovými čepicemi. Kmitající stěrače odháněly z čelního skla neodbytné vločky a z topení proudil do vozu tep lý vzduch. Ačkoliv zapnula ventilátor na plný výkon, na vnitřní straně oken se přesto srážela pára. Znovu zatoužila po cigaretě. Stačil by jí jediný šluk! Připra vovala se na konfrontaci se svým bývalým mužem. Takhle tedy měly vypadat její úžasné Vánoce? „Šťastné a veselé“? „Pokoj všem lidem dobré vůle“? Nic takového jí ale díky Lukeovi Pescolimu nečekalo. Vzpomněla si znovu na všechny ty kecy o tom, jak by měli udělat Vánoce hezké zejména pro děti, jak by se k sobě měli chovat slušně a mile, jak by měli krotit emoce. Taková blbost! 8
Neměl právo vzít si její děti. Ano, pracovala na úřadu šerifa hodně přesčas. Navíc ještě ne dávno bylo potřeba každého volného člověka kvůli sněhovým bouřím, neustálým výpadkům proudu a silničním uzavírkám. A především – pořád tu byl otevřený případ vraha od Medvědí řeky, prvního masového vraha v historii téhle části Montany. Tenhle chlap jí naháněl hrůzu. Šlo o trpělivého, disciplinova ného a inteligentního vraha, který kdovíjak dokázal na několik desítek metrů prostřelit pneumatiku nic netušící oběti. Tu pak „zachránil“ a odvlekl na nějaké opuštěné místo, kde jí ošetřil rány. Získal si její důvěru a pak ji donutil jít nahou do divoči ny, kde ji přivázal ke stromu a nechal zemřít pomalou, trýznivou smrtí umrznutím. Bože, jak ráda by ho dostala! Zatím se mu povedlo zavraždit pět žen. Jeho poslední oběť Zoe Estesovou našli ještě živou a přepravili ji do nemocnice. Ze mřela však dřív, než stačila přijít k vědomí a toho bastarda iden tifikovat. Nějaké důkazy samozřejmě k dispozici měli. Našla se havarovaná auta obětí, a dokonce vzkazy připevněné nad hlava mi mrtvých na každém místě činu. Neměli ale nic, co by je mohlo dovést k podezřelému. Vlastně neměli ani žádného podezřelého. Oběti navzájem nic nespojovalo, v hledáčku policie se tedy nikdo neobjevil. Zatím. Jenže to se změní. Musí! Zatímco se Pescoliová honila za šíleným maniakem, Štístko měl tolik drzosti, aby ji odvedl děti a pak jí blahosklonně dal vě dět, že bude žádat o jejich plné opatrovnictví. Ten hajzl! Telefonem mu práskla už před půl hodinou. Pak jen zavolala své parťačce, aby ji v práci kryla. Nyní ji od domu toho šmejda dělilo necelých patnáct minut. Uvědomila si, že CD, které v autě hraje, patří právě jemu. Vyškubla ho z mechaniky a hodila na zem, hned vedle zmačkané krabičky od cigaret. Vzpomněla si matně na svého současného partnera Natea Santanu. Dokázal ji pořádně rozhicovat, to ano, trochu se však bála zklamání. Vlastně hodně. Kovboj a navíc fešák: s takovými si raději nic nezačínat. 9
Beztak teď na něj nemá ani pomyšlení. Hlavou se jí honily mno hem důležitější věci. Mizera Štístko Pescoli! Kola jeepu se opět sklouzla po ledu a Regan musela rychlým pootočením volantu změnit jejich směr. Těmito horami jezdila ve sněhových bouřích už celé roky. Dnes ale byla rozzuřená. Možná jede příliš agresivně, uvědomovala si nejasně. Vedla ji zloba. Celé tělo jí zaplňoval pocit křivdy. Do další zatáčky se vřítila příliš rychle. Dostala smyk. Na po slední chvíli vymanévrovala vůz zpátky na pevnou cestu. Ner vózně zašilhala napravo, kde se otevírala hlubina Vlčího prů smyku. Podřadila. Pneumatiky však znovu proklouzly, jako by silnici tvořil jednolitý ledový povlak. Pomalu se blížila k vrcholu nejvyš šího kopce. Už jenom pár metrů a pojede dolů… Znovu jí podklouzla kola. „Opatrně, holka!“ přikázala si, když vjela do poslední zatáčky stoupání. Prásk! Celým lesem se rozezněl ostrý výstřel z pušky. Regan se instinktivně shýbla a sáhla do podpaží pro služební pistoli. Jeep se zakymácel a jí okamžitě došlo, co se stalo. Uprostřed vánice na ni kdosi vystřelil. Žádný kdosi! opravila se. Vrah od Medvědí řeky! Takhle přece loví své oběti! Do srdce se jí zařízl ostrý hrot strachu. Šlápla na brzdy, ale auto dostalo smyk. Bezpečnostní pás se zasekl. Kroutila volantem na všechny strany, zbytečně. Jeep se zcela nekontrolovatelně potácel od krajnice ke krajnici. V záchvatu paniky sáhla po telefonu, který jí vypadl z ruky poté, co vůz vyjel ze silnice. Pak už jen vnímala, jak se neovladatelně řítí mezi kmeny stromů po ostrých kamenech. Slyšela ohlušující skřípění demolovaných plechů a rozbíjejícího se skla. Airbag vy střelil. 10
Žuch! Jeep dopadl na bok. Rozbitým okénkem dovnitř pronikl hrot balvanu a staré spadané větve. Regan vystřelovala do rame ne a krku pronikavá bolest. Jasně si uvědomovala, že je zraněná. Ze spánku jí prýštila horká krev a stékala na tvář. Vzápětí se dal vůz opět do pohybu. Sjel ze srázu jako na saních a pak se přetočil na střechu. Dobrý Bože, smiluj se… Volnou rukou se chytila volantu, v druhé pořád držela pistoli. Svět se jí točil před očima. V duchu si rázem představila všechny oběti vraha od Medvědí řeky. Jen bleskové výjevy nahých žen uvázaných ke stromu. Viděla jejich promodralou pleť. Sněhové vločky ve zmrzlých vlasech. Krvavé šrámy po těle od pevně uta ženého lana. Bože, to ne! Řach! Předek auta se zaryl do země. Regan náraz tvrdě otřásl. Rame no měla v jednom ohni, k obličeji se jí lepila tkanina airbagu, oči měla plné prachu, který z něj po nafouknutí vyletěl. Pak se jeep kutálel dál mezi stromy. Regan slyšela skřípění plechu a praskání pneumatik, viděla, jak se oddělil kryt motoru. Pescoliová se nemohla pořádně soustředit. Musela zůstat při vědomí. V autě s sebou vždy vozila pušku, rychle po ní sáhla. Jestli se jí podaří havárii přežít a ten maniak ji přijde zachránit, zastřelí ho. Bez otázek. V duchu se jí bleskově promítl celý život. Viděla své děti, prvního manžela, který zahynul ve službě, druhé ho manžela, Lukea, a nakonec Natea Santanu, sexy tuláka, s nímž si neměla nikdy nic začínat. Tolika věcí by mohla litovat. Takhle nesmíš přemýšlet! Hlavně zůstaň při smyslech. Přežij. Připrav se na toho šmejda a odpráskni ho, jakmile se objeví. Zatnula zuby bolestí a zatahala za pojistku na pušce. Ta se však ani nepohnula. Zoufale vzdychla. O to pevněji sevřela ruko jeť pistole. Alespoň nějakou jistotu tedy má. Nejdřív střílej, na otázky zbude dost času potom. Znovu se ozval hlasitý skřípot plechu, když se střecha kolem vnitřní bezpečnostní výztuže zhroutila a sesypala se na ni. V ten okamžik pochopila, že umírá. 11